Je-li manažer přesvědčen, že
lidé jsou líní,
neradi pracují a
preferují jasné příkazy,
pak se podle toho bude chovat:
přikazuje,
požaduje,
dává termíny a ultimáta ,
nenaslouchá,
kontroluje ve smyslu vyhledávání selhání,
atd., atd.
Myslím, že nikomu nečiní problémy si to představit. Autoritativní management nemá svůj původ v lidské přirozenosti, ale v postoji manažera.
Y postoj a chování
Je-li manažer přesvědčen, že
práce je lidskou přirozeností,
lidé rádi přebírají zodpovědnost,
lidé v práci rádi využívají všechny své nejlepší schopnosti,
atd., atd.
pak jeho chování bude zákonitě jiné. Například manažer spíše
podněcuje a inspiruje,
pomáhá a podporuje,
naslouchá,
atd., atd.
Myslím, že ani zde nikomu nečiní problémy si takového participativního manažera představit.
Podnikový management v rámci interpretativního paradigmatu:
- proměna životního stylu; 30. léta 20. století (Husserl: fenomenologie)
- do podnikové praxe až v 80. letech – postupná formulace do nového paradigmatu
- postupné opuštění objektivistického paradigmatu – stále menší účinnost, nedává prostor pro motivaci
- nové paradigma – touha člověka po osvobození, sebeurčení a aktivním podílu na prosazování svých individuálních zájmů i podílu na orientaci skupinových subjektů
- člověk nově chápán jako svobodný subjekt s prioritou vlastního vnitřního obrazu světa
- osvobození individuálního myšlení a posilovaní samostatného rozhodování a jednání je však podmíněno přejímáním adekvátní míry individuální odpovědnosti za důsledky svých činů
- tendence špičkových podniků k rozšiřování práva zaměstnanců na formulaci a prosazování individuálních přístupů k volbě metod řešení pracovních úkolů, podmíněná přijetím adekvátní odpovědnosti
- výsledkem: rostoucí sebedůvěra pracovníků, rostoucí ochota sdílet podnikové hodnoty a dokonce i přejímat správu nad svěřenými úseky činnosti
- tendence k autonomizaci jednání a rozhodování
- v rámci podniků je dosavadní organizační princip zprostředkování vztahů mezi jednotlivcem a podnikem nahrazen účinnějším principem distribuce rozhodovacích pravomocí a odpovědnosti na všechny pracovníky
- snížení počtu hierarchických úrovní řízení – charakter koordinace mezi dílčími pracovními činnostmi
- procesní přístup – kontinuální tvorba produktu
- týmy nejen podle kvalifikačních předpokladů, ale i podle osobnostních předpokladů
- motivující podmínky umožňující spojovat individuální zájmy se zájmy podniku
- motivační nástroje: vztah pracovníku k vlastnictví a postavení v systému odměňování
- harmonizace zájmů všech subjektů v rámci podniku – cesta k dosažení efektivity podniku
- do podnikové praxe až v 80. letech – postupná formulace do nového paradigmatu
- postupné opuštění objektivistického paradigmatu – stále menší účinnost, nedává prostor pro motivaci
- nové paradigma – touha člověka po osvobození, sebeurčení a aktivním podílu na prosazování svých individuálních zájmů i podílu na orientaci skupinových subjektů
- člověk nově chápán jako svobodný subjekt s prioritou vlastního vnitřního obrazu světa
- osvobození individuálního myšlení a posilovaní samostatného rozhodování a jednání je však podmíněno přejímáním adekvátní míry individuální odpovědnosti za důsledky svých činů
- tendence špičkových podniků k rozšiřování práva zaměstnanců na formulaci a prosazování individuálních přístupů k volbě metod řešení pracovních úkolů, podmíněná přijetím adekvátní odpovědnosti
- výsledkem: rostoucí sebedůvěra pracovníků, rostoucí ochota sdílet podnikové hodnoty a dokonce i přejímat správu nad svěřenými úseky činnosti
- tendence k autonomizaci jednání a rozhodování
- v rámci podniků je dosavadní organizační princip zprostředkování vztahů mezi jednotlivcem a podnikem nahrazen účinnějším principem distribuce rozhodovacích pravomocí a odpovědnosti na všechny pracovníky
- snížení počtu hierarchických úrovní řízení – charakter koordinace mezi dílčími pracovními činnostmi
- procesní přístup – kontinuální tvorba produktu
- týmy nejen podle kvalifikačních předpokladů, ale i podle osobnostních předpokladů
- motivující podmínky umožňující spojovat individuální zájmy se zájmy podniku
- motivační nástroje: vztah pracovníku k vlastnictví a postavení v systému odměňování
- harmonizace zájmů všech subjektů v rámci podniku – cesta k dosažení efektivity podniku
47. Na historickém vývoji manažerského myšlení v průběhu 20.století vysvětlete odlišnost chování managementu
v rámci objektivistického a interpretativního paradigmatu.
Podnikový management v rámci objektivistického paradigmatu:
- 19.-20. století
- Základem zprostředkování vztahů mezi jednotlivcem a podnikem – princip oddělení řídících činností, považovaných za iniciační, od řízených činností, považovaných za výkonné
- Charakter přinucení ekonomicky závislého pracovníka (ve výkonné roli) manažerem (v iniciační roli)
- Podnik jako výrobní síla, která musí být řízena jako stroj
- Pracovník ve výkonné roli se nemohl podílet na rozhodování o tvorbě hodnot podniku, nemohl aktivně promítat své náměty do vlastní pracovní činnosti
- Manažeři nespojují ve vědomí podřízených podíl jejich práce s celkovými výsledky podniku
- Ve vědomí dělníků tedy chybělo zprostředkování celkových výsledků podniku do jejich odměny za pracovní výkon
- To se projevuje v poklesu zájmu o kvalitu a efektivnost práce
- Formální vztah dělníků k podniku, orientace na velikost výdělku (odtržena od skutečného zdroje – realizace na trhu)
- Manažer – odpovědnost za zprostředkování a prosazení celostních zájmů podniku vůči řízenému pracovníkovi, za kvalitu, včasné a efektivní plnění úkolů
- Avšak k tomu má jen direktivní styl řízení typu teorie X a Y
Podnikový management v rámci objektivistického paradigmatu:
- 19.-20. století
- Základem zprostředkování vztahů mezi jednotlivcem a podnikem – princip oddělení řídících činností, považovaných za iniciační, od řízených činností, považovaných za výkonné
- Charakter přinucení ekonomicky závislého pracovníka (ve výkonné roli) manažerem (v iniciační roli)
- Podnik jako výrobní síla, která musí být řízena jako stroj
- Pracovník ve výkonné roli se nemohl podílet na rozhodování o tvorbě hodnot podniku, nemohl aktivně promítat své náměty do vlastní pracovní činnosti
- Manažeři nespojují ve vědomí podřízených podíl jejich práce s celkovými výsledky podniku
- Ve vědomí dělníků tedy chybělo zprostředkování celkových výsledků podniku do jejich odměny za pracovní výkon
- To se projevuje v poklesu zájmu o kvalitu a efektivnost práce
- Formální vztah dělníků k podniku, orientace na velikost výdělku (odtržena od skutečného zdroje – realizace na trhu)
- Manažer – odpovědnost za zprostředkování a prosazení celostních zájmů podniku vůči řízenému pracovníkovi, za kvalitu, včasné a efektivní plnění úkolů
- Avšak k tomu má jen direktivní styl řízení typu teorie X a Y
46. Charakterizujte znaky podnikové kultury, vysvětlete její funkci v podnikání.
- podnik jako specifická sociální skupina – hodnoty, zájmy, způsoby jejich prosazování, nezbytná míra respektování zájmů a činností ostatních společenských subjektů, s nimiž je ve vzájemných vztazích
Zprostředkování individuálních zájmů:
- lidé prosazují své zájmy přímo nebo zprostředkovaně
- zprostředkování zájmů začíná formováním skupinového vědomí, pokračuje vznikem skupinových hodnot a následně skupinových zájmů
- kultivovanost způsobu života
- bohatství a rozvoj života
- jištění existence
- kvalita lidského života
- kultura
Podniková kultura a organizační formy:
- podnik jako sociální skupina tvoří v průběhu své činnosti vlastní kulturu charakterizovanou především způsoby zprostředkování vzájemných vztahů mezi jednotlivci a podnikem
- základem na jedné straně hodnoty a zájmy jednotlivců, na druhé straně společné podnikové hodnoty a zájmy
- podmínění subjektivity podniku jako takové
- výběr vhodné organizační formy ovlivňuje zásadním způsobem efektivnost podniku a je důležitou podmínkou pro rozvoj kultivovanosti života dané sociální skupiny – podniku a tedy významnou dimenzí jeho kultury
Zprostředkování individuálních zájmů:
- lidé prosazují své zájmy přímo nebo zprostředkovaně
- zprostředkování zájmů začíná formováním skupinového vědomí, pokračuje vznikem skupinových hodnot a následně skupinových zájmů
- kultivovanost způsobu života
- bohatství a rozvoj života
- jištění existence
- kvalita lidského života
- kultura
Podniková kultura a organizační formy:
- podnik jako sociální skupina tvoří v průběhu své činnosti vlastní kulturu charakterizovanou především způsoby zprostředkování vzájemných vztahů mezi jednotlivci a podnikem
- základem na jedné straně hodnoty a zájmy jednotlivců, na druhé straně společné podnikové hodnoty a zájmy
- podmínění subjektivity podniku jako takové
- výběr vhodné organizační formy ovlivňuje zásadním způsobem efektivnost podniku a je důležitou podmínkou pro rozvoj kultivovanosti života dané sociální skupiny – podniku a tedy významnou dimenzí jeho kultury
45. Znaky týmové spolupráce a trendy, které provázejí změnu pracovní skupiny v pracovní tým.
- spolupráce nevzniká přikázáním, ale vytvořením vhodných podmínek
- je třeba se naučit zvládat napětí mezi potřebami jednotlivce a zájmem celku a vyrovnat se s rozdíly mezi jednotlivci (vnitřní diverzivita skupiny)
- zvláštní přeměna vztahů uvnitř skupiny – specifické vlastnosti každého jednotlivce jsou využity teprve v kontextu specifických vlastností ostatních členů skupiny
- vzájemná závislost, cestou synergického efektu se skokově zvyšuje efektivita skupiny – vzniká tým
- tým lze charakterizovat 6 znaky:
(a) společné cíle
(b) kvalitní komunikace
(c) sdílené cesty
(d) rozdělení rolí
(e) kvalitní vztahy
(f) možnosti rozvoje
- tým je kombinací protichůdných tendencí: sdílení x rozmanitost
- přeměna pracovní skupiny v tým:
- je třeba se naučit zvládat napětí mezi potřebami jednotlivce a zájmem celku a vyrovnat se s rozdíly mezi jednotlivci (vnitřní diverzivita skupiny)
- zvláštní přeměna vztahů uvnitř skupiny – specifické vlastnosti každého jednotlivce jsou využity teprve v kontextu specifických vlastností ostatních členů skupiny
- vzájemná závislost, cestou synergického efektu se skokově zvyšuje efektivita skupiny – vzniká tým
- tým lze charakterizovat 6 znaky:
(a) společné cíle
(b) kvalitní komunikace
(c) sdílené cesty
(d) rozdělení rolí
(e) kvalitní vztahy
(f) možnosti rozvoje
- tým je kombinací protichůdných tendencí: sdílení x rozmanitost
- přeměna pracovní skupiny v tým:
43. Motivace spolupracovníků. Poznávání motivačního založení lidí a jeho využití při koncipování efektivního pracovního týmu.
1. (Plamínek,J. Synergický management. 2000.).
- odvracení pasivního chování – manažer by měl přesvědčit o ceně hodnot vznikajících při aktivitě a také o tom, že je pasivní objekt schopen těchto hodnot dosáhnout
- podněty přicházející zevnitř = motivy
- z okolí jednotlivce = stimuly
- zbytek je v kapitole 2 – není v seznamu literatury!!!
- hledání cesty, jak propojit motivaci s cíly skupiny
Popište způsob převedení managementu a „výkonných „ pracovníků od direktivního řízení a rozhodování k delegativnímu řízení a rozhodování.
- jednoduchá a přímá cesta, jak postupně zapojit další lidi do řešení podnikových problému a do podnikového rozhodování
- mění se jak fce manažera, tak fce zaměstnance; postupně klesá kontrola ze strany manažera a naopak roste míra zodpovědnosti všech členů podniku
- to je umožněno rozvojem zaměstnanců podniku
- jednotlivé fáze přechodu: viz obrázek
- čeká nás šest výzev:
(a) definice – formulace firemních myšlenek, jež nám pomohou při vedení podniku i jednotlivých lidí, stanoví role jednotlivců při jejich uskutečňování
(b) orientace – tyto myšlenky budeme šířit mezi zaměstnanci firmy a budeme vysvětlovat roli jednotlivcům, vysvětlíme jim souvislost firemních myšlenek s jejich prací
(c) motivace – nestačí nám, aby lidé myšlenky pochopili, ale potřebujeme, aby se pro ně nadchli, aby došlo k harmonizaci potřeb podniku a lidí
(d) habilitace – harmonizujeme skutečné a požadované individuální schopnosti lidí
(e) synergetizace – vztahové dovednosti jednotlivců a dobré mezilidské vztahy
(f) integrace – zvládnutí konfliktním jedinců
- odvracení pasivního chování – manažer by měl přesvědčit o ceně hodnot vznikajících při aktivitě a také o tom, že je pasivní objekt schopen těchto hodnot dosáhnout
- podněty přicházející zevnitř = motivy
- z okolí jednotlivce = stimuly
- zbytek je v kapitole 2 – není v seznamu literatury!!!
- hledání cesty, jak propojit motivaci s cíly skupiny
Popište způsob převedení managementu a „výkonných „ pracovníků od direktivního řízení a rozhodování k delegativnímu řízení a rozhodování.
- jednoduchá a přímá cesta, jak postupně zapojit další lidi do řešení podnikových problému a do podnikového rozhodování
- mění se jak fce manažera, tak fce zaměstnance; postupně klesá kontrola ze strany manažera a naopak roste míra zodpovědnosti všech členů podniku
- to je umožněno rozvojem zaměstnanců podniku
- jednotlivé fáze přechodu: viz obrázek
- čeká nás šest výzev:
(a) definice – formulace firemních myšlenek, jež nám pomohou při vedení podniku i jednotlivých lidí, stanoví role jednotlivců při jejich uskutečňování
(b) orientace – tyto myšlenky budeme šířit mezi zaměstnanci firmy a budeme vysvětlovat roli jednotlivcům, vysvětlíme jim souvislost firemních myšlenek s jejich prací
(c) motivace – nestačí nám, aby lidé myšlenky pochopili, ale potřebujeme, aby se pro ně nadchli, aby došlo k harmonizaci potřeb podniku a lidí
(d) habilitace – harmonizujeme skutečné a požadované individuální schopnosti lidí
(e) synergetizace – vztahové dovednosti jednotlivců a dobré mezilidské vztahy
(f) integrace – zvládnutí konfliktním jedinců
42. Vytváření podmínek pro efektivní vedení spolupracovníků. Diagnóza, strategie a taktika poznávání členů pracovní skupiny.
1. (Plamínek,J. Synergický management. 2000.).
(a) řízení skupin – jak jsou zadávány úkoly, jak probíhá kontrola, vymezení práv a kompetencí v rámci skupiny, distribuce zodpovědnosti
(b) vývoj skupin – poznávání a ovlivňování změn ve skupinách v běhu času
(c) řešení úloh skupinami – jak se skupina vypořádá se zadanými úkoly, ovlivňování procesů řešení úkolů a problémů
(d) rozhodování ve skupině
(e) vedení skupin – celkové směřování skupin, stanovení strategických cílů a obecných principů pro výběr metod
Faktory řízení:
- věc – smysl, povaha a cíl dané činnosti (proč skupina existuje, co se od ní čeká)
- proces – cesty skupiny k cílům
- lidé – objekty řízení
- manažer – subjekt řízení
Styly řízení:
- přátelské
- formální – lpění na formalitách, malý zájem o lidi a výsledky
- direktivní – důraz na výsledky a na osobu manažera
- synergické – důraz na mezilidské vztahy
- rutinní – někde uprostřed – zájem o lidi, procesy i výsledky v té míře, aby nehrozila krize, ale zároveň nebylo vyvíjeno přehnané úsilí
- proměnlivé – kmitání, nejčastěji od přátelského k direktivnímu a zpět
- chaotické – v závislosti na „náladě manažera“
Volba stylu řízení závisí na:
- osobnosti lídra
- složení týmu
- povaze úkolu
- kontextu
Vývoj skupiny:
(1) fáze direktivní – manažer definuje úkoly
(2) fáze argumentativní – vysvětluje úkoly, vybízí k určitým postupům (+zdůvodnění)
(3) fáze participativní – vztažení skupiny do rozhodování, posílení motivace jednotlivců
(4) fáze delegativní – předává odpovědnost za výsledky i za proces
Delegace:
- dolů – na pracovníky, které manažer řídí
- stranou – tedy horizontálně (např. na experta v oboru)
- nahoru – na nadřízeného nebo ředitele
Podpora týmové spolupráce:
- potřeba sdílení
- důvěra a otevřenost
- společné zážitky
- společný úspěch
- přijímání odpovědnosti
- prostor pro jednotlivce
(a) řízení skupin – jak jsou zadávány úkoly, jak probíhá kontrola, vymezení práv a kompetencí v rámci skupiny, distribuce zodpovědnosti
(b) vývoj skupin – poznávání a ovlivňování změn ve skupinách v běhu času
(c) řešení úloh skupinami – jak se skupina vypořádá se zadanými úkoly, ovlivňování procesů řešení úkolů a problémů
(d) rozhodování ve skupině
(e) vedení skupin – celkové směřování skupin, stanovení strategických cílů a obecných principů pro výběr metod
Faktory řízení:
- věc – smysl, povaha a cíl dané činnosti (proč skupina existuje, co se od ní čeká)
- proces – cesty skupiny k cílům
- lidé – objekty řízení
- manažer – subjekt řízení
Styly řízení:
- přátelské
- formální – lpění na formalitách, malý zájem o lidi a výsledky
- direktivní – důraz na výsledky a na osobu manažera
- synergické – důraz na mezilidské vztahy
- rutinní – někde uprostřed – zájem o lidi, procesy i výsledky v té míře, aby nehrozila krize, ale zároveň nebylo vyvíjeno přehnané úsilí
- proměnlivé – kmitání, nejčastěji od přátelského k direktivnímu a zpět
- chaotické – v závislosti na „náladě manažera“
Volba stylu řízení závisí na:
- osobnosti lídra
- složení týmu
- povaze úkolu
- kontextu
Vývoj skupiny:
(1) fáze direktivní – manažer definuje úkoly
(2) fáze argumentativní – vysvětluje úkoly, vybízí k určitým postupům (+zdůvodnění)
(3) fáze participativní – vztažení skupiny do rozhodování, posílení motivace jednotlivců
(4) fáze delegativní – předává odpovědnost za výsledky i za proces
Delegace:
- dolů – na pracovníky, které manažer řídí
- stranou – tedy horizontálně (např. na experta v oboru)
- nahoru – na nadřízeného nebo ředitele
Podpora týmové spolupráce:
- potřeba sdílení
- důvěra a otevřenost
- společné zážitky
- společný úspěch
- přijímání odpovědnosti
- prostor pro jednotlivce
41. Čtyři vitální znaky podniku. Popište obsah znaku „dynamika“ a jeho význam pro úspěšnost podniku
Dynamika:
- nestačí na změny reagovat, je třeba je předvídat, kontrolovat a dokonce svým působením vyvolávat (podnik jako strůjce změn)
- doplnění systému zpětných vazeb o vazby dopředné
- 2 podmínky: cyklické řízení založené na zpětných, dopředných a rozvojových vazbách (proaktivní cyklické řízení); a aktivita lidí – nestačí pouhé pochopení a akceptace firemních myšlenek, podniková dynamika vyžaduje spontánní aktivitu lidí, kteří v podniku pracují
- Dynamika umožňuje podniku vývoj prostřednictvím učení – lidé, jejich postoje a schopnosti jsou nejvýznamnějším zdrojem dynamické firmy (tvůrčí práce, nápady)
- nestačí na změny reagovat, je třeba je předvídat, kontrolovat a dokonce svým působením vyvolávat (podnik jako strůjce změn)
- doplnění systému zpětných vazeb o vazby dopředné
- 2 podmínky: cyklické řízení založené na zpětných, dopředných a rozvojových vazbách (proaktivní cyklické řízení); a aktivita lidí – nestačí pouhé pochopení a akceptace firemních myšlenek, podniková dynamika vyžaduje spontánní aktivitu lidí, kteří v podniku pracují
- Dynamika umožňuje podniku vývoj prostřednictvím učení – lidé, jejich postoje a schopnosti jsou nejvýznamnějším zdrojem dynamické firmy (tvůrčí práce, nápady)
39. Čtyři vitální znaky podniku. Popište obsah znaku „efektivita“ a jeho význam pro úspěšnost podniku
Efektivita:
- už máme definovány produkty, nyní otázka, jak je získat – v dostatečném množství, kvalitě, ale zároveň s minimálními náklady
- schopnost účelně využívat zdroje – být efektivní
- opět 3 otázky:
(1) jakými procesy nejlépe zajistíme potřební produkty
(2) co budeme potřebovat k zajištění procesů (jaké zdroje) a odkud je vezmeme
(3) jak zorganizujeme péči o naše procesy a zdroje
- struktura by měla být přizpůsobena funkci, ne naopak
- měkké zdroje (lidský faktor) x tvrdé zdroje
- potřebu lidských zdrojů lze definovat jako:
(a) činnost – co přesně se bude dít v rámci procesu
(b) nároky – jaké disciplíny by měl zvládat člověk, který bude vykonávat tuto činnost
(c) požadavky – do jaké míry je třeba zvládnout nároky
(d) člověk – nositel lidských zdrojů – tj. konkrétních schopností, postojů a rysů osobností, které odpovídají nárokům a požadavkům; hledáme vhodného člověka pro roli (nikdy ne naopak) a hledat jej lze uvnitř nebo vně podniku
- zajištěním prvních dvou znaků vitality se podnik dostane do rovnováhy – procesy probíhají bezproblémově, podnik je řízen dle lineárního modelu řízení (vstupy – procesy – výstupy)
- už máme definovány produkty, nyní otázka, jak je získat – v dostatečném množství, kvalitě, ale zároveň s minimálními náklady
- schopnost účelně využívat zdroje – být efektivní
- opět 3 otázky:
(1) jakými procesy nejlépe zajistíme potřební produkty
(2) co budeme potřebovat k zajištění procesů (jaké zdroje) a odkud je vezmeme
(3) jak zorganizujeme péči o naše procesy a zdroje
- struktura by měla být přizpůsobena funkci, ne naopak
- měkké zdroje (lidský faktor) x tvrdé zdroje
- potřebu lidských zdrojů lze definovat jako:
(a) činnost – co přesně se bude dít v rámci procesu
(b) nároky – jaké disciplíny by měl zvládat člověk, který bude vykonávat tuto činnost
(c) požadavky – do jaké míry je třeba zvládnout nároky
(d) člověk – nositel lidských zdrojů – tj. konkrétních schopností, postojů a rysů osobností, které odpovídají nárokům a požadavkům; hledáme vhodného člověka pro roli (nikdy ne naopak) a hledat jej lze uvnitř nebo vně podniku
- zajištěním prvních dvou znaků vitality se podnik dostane do rovnováhy – procesy probíhají bezproblémově, podnik je řízen dle lineárního modelu řízení (vstupy – procesy – výstupy)
40. Čtyři vitální znaky podniku. Popište obsah znaku „stabilita“ a jeho význam pro úspěšnost podniku
Stabilita:
- stav rovnováhy vzhledem ke konkrétním podmínkám vnějšího a vnitřního prostředí podniku
- stabilita je schopnost hledat rovnováhu; dvě nezbytné podmínky: cyklické řízení a podpora lidí
- být stabilní znamená být schopný adaptace na změny, je třeba se učit z vlastních výsledků, vhodným nástrojem je zpětná vazba
- lineární model se tak mění v model cyklický – vznikají cíle, cesty, výsledky – jejich monitorováním vzniká zpětná vazba:
- cíle – vedení firmy – stanovení smyslu aktivit
- cesty – řízení firmy – stanovení povahy aktivit
- monitoring – skutečné a očekávané výsledky, analýza odchylek – korekční systém
- předpokladem je podpora lidí, kteří jsou ve styku s cyklickým systémem – vidí dovnitř zpětnovazebního mechanismu
- Plamínek: dva funkční typy firemní kultury:
(a) firma vedená lidmi – šéf nositelem odpovědnosti
(b) firma vedená myšlenkami – lidé svou loajalitu vztahují k firemním myšlenkám
- reálná funkční podniková kultura zpravidla směsí obojího
- stav rovnováhy vzhledem ke konkrétním podmínkám vnějšího a vnitřního prostředí podniku
- stabilita je schopnost hledat rovnováhu; dvě nezbytné podmínky: cyklické řízení a podpora lidí
- být stabilní znamená být schopný adaptace na změny, je třeba se učit z vlastních výsledků, vhodným nástrojem je zpětná vazba
- lineární model se tak mění v model cyklický – vznikají cíle, cesty, výsledky – jejich monitorováním vzniká zpětná vazba:
- cíle – vedení firmy – stanovení smyslu aktivit
- cesty – řízení firmy – stanovení povahy aktivit
- monitoring – skutečné a očekávané výsledky, analýza odchylek – korekční systém
- předpokladem je podpora lidí, kteří jsou ve styku s cyklickým systémem – vidí dovnitř zpětnovazebního mechanismu
- Plamínek: dva funkční typy firemní kultury:
(a) firma vedená lidmi – šéf nositelem odpovědnosti
(b) firma vedená myšlenkami – lidé svou loajalitu vztahují k firemním myšlenkám
- reálná funkční podniková kultura zpravidla směsí obojího
38. Čtyři vitální znaky podniku. Popište obsah znaku „užitečnost“ a jeho význam pro úspěšnost podniku.
- aby podnik dosáhl úspěchu, potřebuje nést 4 vitální znaky – tvoří posloupnost se zcela konkrétními kauzálními vztahy
- strategie firmy jako posloupnost vitálních znaků
- užitečnost, efektivita, stabilita, dynamika (pyramida vitality – užitečnost jako základna, dynamika jako špička)
Užitečnost:
- podnik musí mít smysl, musí někomu poskytovat užitek – prostřednictvím produktu
- adresáti produktu musejí mít o produkt zájem – bude ochoten za něj zaplatit (zákazníci), investovat do něj svůj čas (zaměstnanci), své nápady nebo peníze (majitelé)
- základní 3 otázky (pomáhají k určení, jaký produkt vyrábět):
(1) kdo nás může potřebovat – subjekty: majitelé, zákazníci, zaměstnanci, dodavatelé
(2) co od nás může chtít – jaké potřeby mají subjekty našeho zájmu (lze vycházet z Maslowa)
(3) jak jim to poskytnout – produkty, jež naplní potřeby různých subjektů
- prostředí není neměnné, podnik se musí adaptovat na nové okolnosti, vyvíjí se – na tyto změny je třeba reagovat redefinicí produktů a užitečností
36. Co je to projekt a jaké má vlastnosti. (Přednáška – viz učební matriály na IS)
37. V čem spočívá řízení projektů. Co je to životní cyklus projektu. (Přednáška – viz učební matriály na IS)
- strategie firmy jako posloupnost vitálních znaků
- užitečnost, efektivita, stabilita, dynamika (pyramida vitality – užitečnost jako základna, dynamika jako špička)
Užitečnost:
- podnik musí mít smysl, musí někomu poskytovat užitek – prostřednictvím produktu
- adresáti produktu musejí mít o produkt zájem – bude ochoten za něj zaplatit (zákazníci), investovat do něj svůj čas (zaměstnanci), své nápady nebo peníze (majitelé)
- základní 3 otázky (pomáhají k určení, jaký produkt vyrábět):
(1) kdo nás může potřebovat – subjekty: majitelé, zákazníci, zaměstnanci, dodavatelé
(2) co od nás může chtít – jaké potřeby mají subjekty našeho zájmu (lze vycházet z Maslowa)
(3) jak jim to poskytnout – produkty, jež naplní potřeby různých subjektů
- prostředí není neměnné, podnik se musí adaptovat na nové okolnosti, vyvíjí se – na tyto změny je třeba reagovat redefinicí produktů a užitečností
36. Co je to projekt a jaké má vlastnosti. (Přednáška – viz učební matriály na IS)
37. V čem spočívá řízení projektů. Co je to životní cyklus projektu. (Přednáška – viz učební matriály na IS)
35. Princip metody BSP. K čemu je metoda BSP určena, kdo ji provádí a jak při tom postupuje? Uveďte pouze jednotlivé fáze postupu.
Uveďte stručně princip použití informačního kříže. Jaký je výsledek?
- Business System Planning - poprvé užito IBM, spolupráce IT s managementem; cíl vytvoření informační architektury, která spojuje všechny procesy v organizaci a vytvoření informačního plánu
- nepružnost, nákladné při každé změně; na druhou stranu specifičnost podniku
- spíše pro podniky na zelené louce, později i pro konceptuální zlepšení (hledání nekonzistentností – zbytečných prvků v IS)
- základní myšlenka: data jako společný zdroj celého podniku – struktura dat jako základ plánování IS
- princip tří architektur: konceptuální, technologická, implementační
- postup BSP:
(1) strategie a cíle sledované jednotky
(2) definování procesu
(3) definování organizačních jednotek
(4) definování potřebných typů informací
(5) definování zdrojů dat (interní x externí)
- kritika BSP:
(a) středně velký podnik – obrovský informační kříž, metoda se stává nepřehlednou
(b) spíš pro menší podniky a ne příliš podrobné analýzy
(c) metoda není sw zpracována
(d) 80. léta (vznik BSP) – relativně stabilní tržní prostředí, dnes neplatí – příliš rigidní metoda, pomalé a nákladné přizpůsobení změnám
- matice dat v BSP:
(a) cíle/procesy
(b) procesy/organizační jednotky
(c) procesy/datové třídy
(d) organizační jednotky/datové třídy
(e) datové třídy/zdroje dat
- pozn. ze semináře: Autorem Value Chain Analysis (Koncepce hodnototvorného řetězce) – Michael Porter
- Business System Planning - poprvé užito IBM, spolupráce IT s managementem; cíl vytvoření informační architektury, která spojuje všechny procesy v organizaci a vytvoření informačního plánu
- nepružnost, nákladné při každé změně; na druhou stranu specifičnost podniku
- spíše pro podniky na zelené louce, později i pro konceptuální zlepšení (hledání nekonzistentností – zbytečných prvků v IS)
- základní myšlenka: data jako společný zdroj celého podniku – struktura dat jako základ plánování IS
- princip tří architektur: konceptuální, technologická, implementační
- postup BSP:
(1) strategie a cíle sledované jednotky
(2) definování procesu
(3) definování organizačních jednotek
(4) definování potřebných typů informací
(5) definování zdrojů dat (interní x externí)
- kritika BSP:
(a) středně velký podnik – obrovský informační kříž, metoda se stává nepřehlednou
(b) spíš pro menší podniky a ne příliš podrobné analýzy
(c) metoda není sw zpracována
(d) 80. léta (vznik BSP) – relativně stabilní tržní prostředí, dnes neplatí – příliš rigidní metoda, pomalé a nákladné přizpůsobení změnám
- matice dat v BSP:
(a) cíle/procesy
(b) procesy/organizační jednotky
(c) procesy/datové třídy
(d) organizační jednotky/datové třídy
(e) datové třídy/zdroje dat
- pozn. ze semináře: Autorem Value Chain Analysis (Koncepce hodnototvorného řetězce) – Michael Porter
Tři základní metriky TOC:
(a) průtok – peníze, jež podnik obdrží za výrobky či služby; přesněji peníze z prodeje mínus variabilní náklady (throughput)
(b) Investice (zásoby) – peníze vydané na nákup potřebných komponent (peníze vázané v podniku, peníze za zboží, které se kupuje za účelem prodeje – inventory)
(c) Provozní náklady – peníze vydané na vlastní transformaci zásob na prodejné produkty (operating expense)
- omezení brání dalšímu růstu – neomezenému průtoku
- úzké místo a jeho průchodnost určují průchodnost celého podniku
- rozdělení omezení dle dvou základních kritérií:
- pozice omezení vůči hranicím podniku – interní x externí
- fyzická reálnost omezení – hmotná x nehmotná
- Principy zlepšení:
(1) princip sokratovské metody – kladení otázek s cílem vyvolat úvahy o řešení
(2) princip pěti kroků TOC – (a) identifikace omezení; (b) maximální využití daného omezení; (c) podřízení všeho v systému tomuto omezení; (d) odstranění omezení; (e) po odstranění návrat k (a)
(3) princip kauzality – důsledná aplikace popisu problému, omezení i jeho řešení na základě kauzality – implikační logika, kdy se postupně střídá následek/příčina/následek; vazby „if-then“ a logický operátor „and“; využití při CRT (Current Reality Tree) – popsání skutečného stavu s cílem ho zlepšit, vazby mezi nežádoucími stavy a jejich následnými efekty
- Realizace změny:
(a) Strom současné reality (Current Reality Tree) – mapování současného stavu a identifikace hlavního problému
(b) Strom budoucí reality (Future Reality Tree) – zachycení požadovaného stavu a hlavních žádoucích efektů
(c) Strom předpokladů (Prerequisite Tree) – specifikace možných překážek navrhovaného zlepšení a jejich řešení
(d) Strom přechodu (Transition Tree) – specifikace dílčích kroků řešení s určením nutných podmínek i očekávaných výsledků
- Koncept zlepšení podle TOC: co změnit, na co to změnit, jak změnu provést
(b) Investice (zásoby) – peníze vydané na nákup potřebných komponent (peníze vázané v podniku, peníze za zboží, které se kupuje za účelem prodeje – inventory)
(c) Provozní náklady – peníze vydané na vlastní transformaci zásob na prodejné produkty (operating expense)
- omezení brání dalšímu růstu – neomezenému průtoku
- úzké místo a jeho průchodnost určují průchodnost celého podniku
- rozdělení omezení dle dvou základních kritérií:
- pozice omezení vůči hranicím podniku – interní x externí
- fyzická reálnost omezení – hmotná x nehmotná
- Principy zlepšení:
(1) princip sokratovské metody – kladení otázek s cílem vyvolat úvahy o řešení
(2) princip pěti kroků TOC – (a) identifikace omezení; (b) maximální využití daného omezení; (c) podřízení všeho v systému tomuto omezení; (d) odstranění omezení; (e) po odstranění návrat k (a)
(3) princip kauzality – důsledná aplikace popisu problému, omezení i jeho řešení na základě kauzality – implikační logika, kdy se postupně střídá následek/příčina/následek; vazby „if-then“ a logický operátor „and“; využití při CRT (Current Reality Tree) – popsání skutečného stavu s cílem ho zlepšit, vazby mezi nežádoucími stavy a jejich následnými efekty
- Realizace změny:
(a) Strom současné reality (Current Reality Tree) – mapování současného stavu a identifikace hlavního problému
(b) Strom budoucí reality (Future Reality Tree) – zachycení požadovaného stavu a hlavních žádoucích efektů
(c) Strom předpokladů (Prerequisite Tree) – specifikace možných překážek navrhovaného zlepšení a jejich řešení
(d) Strom přechodu (Transition Tree) – specifikace dílčích kroků řešení s určením nutných podmínek i očekávaných výsledků
- Koncept zlepšení podle TOC: co změnit, na co to změnit, jak změnu provést
34. Základní principy TOC - pojetí cíle organice dle TOC, metriky TOC
(důvody jejich využití, definice, požadované trendy), vliv omezení na organizaci (třídění omezení, příklady). (Basl, J. a kol. Teorie omezení v podnikové praxi : zvyšování výkonnosti podniku nástroji TOC. 2003.) + ppt přednáška
- při hledání správného rozhodnutí – důležitou roli by mělo hrát zvažování vlivu možných následků na celkový výsledek podniku
- vnímání podniku jako celku a pohled na celkovou výkonnost podniku
- dílčí cíle podniku mohou být protichůdné – avšak společný jmenovatel – making money
- hlavním cílem podniku podle TOC je vydělávání peněz, a to nyní i v budoucnosti
- z krátkodobého hlediska – zlepšení finančních ukazatelů
- z dlouhodobého hlediska – uvažujeme možná rizika opatření v budoucnosti (např. snížení nákladů snížením počtu zaměstnanců může z dlouhodobého hlediska způsobit nenahraditelné ztráty)
- Základní metriky TOC: základní finanční ukazatele – čistý zisk, ROI (Return on Investment), cashflow
- Základní paradigma TOC – podnik jako black box, z něhož plynou peníze k zajištění vstupů, transformace těchto vstupů na výstupy, k dalšímu rozvoji a k tvorbě zisku
- při hledání správného rozhodnutí – důležitou roli by mělo hrát zvažování vlivu možných následků na celkový výsledek podniku
- vnímání podniku jako celku a pohled na celkovou výkonnost podniku
- dílčí cíle podniku mohou být protichůdné – avšak společný jmenovatel – making money
- hlavním cílem podniku podle TOC je vydělávání peněz, a to nyní i v budoucnosti
- z krátkodobého hlediska – zlepšení finančních ukazatelů
- z dlouhodobého hlediska – uvažujeme možná rizika opatření v budoucnosti (např. snížení nákladů snížením počtu zaměstnanců může z dlouhodobého hlediska způsobit nenahraditelné ztráty)
- Základní metriky TOC: základní finanční ukazatele – čistý zisk, ROI (Return on Investment), cashflow
- Základní paradigma TOC – podnik jako black box, z něhož plynou peníze k zajištění vstupů, transformace těchto vstupů na výstupy, k dalšímu rozvoji a k tvorbě zisku
33. Systémy horizontální integrace podniku SCM/APS a CRM. Jejich určení, funkce a přínosy. kdo systémy SCM/APS a CRM v podniku používá?
- široká škála funkcí, od plánování výroby při omezených zdrojích, přes plánování na základě tzv. úzkých míst (Constraint-based Planning), až po aplikace pro řízení a plánování celého logistického řetězce (SCM)
- cílem je příprava optimalizovaných a realistických výrobních plánů s uvažováním reálných omezení a situací (jako pozdní dodávky surovin, poruchy atp.)
- APS bývají součástí ERP
- Supply chain Management (SCM) – horizontální integrace mezi podnikem, dodavateli a zákazníky (x vertikální –mezi jednotlivými řídícími stupni podniku, pozn.)
- Zohlednění síťování podniku (mezipodniková integrace)
- Propojení IS mezi dodavateli (SCM) vede k:
- Urychlení a automatizaci obchodních procesů přes hranice podniků
- Optimalizaci procesů v jednotlivých podnicích na základě globální informace (sdílení dalších info, výrobnách plánů, plánů odbytu, umožňujících partnerovi zlepšit plánování
- Celkové optimalizaci dodavatelského řetězce, tedy nejen v rámci podniku
CRM – Customer relationship management:
- systémy pro podporu zákazníků – získávání, shromažďování a rozvíjení informací a znalostí o klientech
- posílení kontaktů se ziskovými klienty atp.
- základem je databáze
- projevem CRM – call centra
- nutnost propojení CRM s ERP a SCM (ověření dostupnosti zboží skladem atp.)
- úspora výdajů na marketingové aktivity (insourcing marketingových aktivit)
- marketingové průzkumy, odhady trendů atp.
- využití: obchodní a marketingoví ředitelé, analytici trhu, manažeři kampaní, obchodní stratégové, ale také např. oddělení vývoje atp.
- nákladné zavedení, nespokojenost – chybí podpora ze strany managementu
- cílem je příprava optimalizovaných a realistických výrobních plánů s uvažováním reálných omezení a situací (jako pozdní dodávky surovin, poruchy atp.)
- APS bývají součástí ERP
- Supply chain Management (SCM) – horizontální integrace mezi podnikem, dodavateli a zákazníky (x vertikální –mezi jednotlivými řídícími stupni podniku, pozn.)
- Zohlednění síťování podniku (mezipodniková integrace)
- Propojení IS mezi dodavateli (SCM) vede k:
- Urychlení a automatizaci obchodních procesů přes hranice podniků
- Optimalizaci procesů v jednotlivých podnicích na základě globální informace (sdílení dalších info, výrobnách plánů, plánů odbytu, umožňujících partnerovi zlepšit plánování
- Celkové optimalizaci dodavatelského řetězce, tedy nejen v rámci podniku
CRM – Customer relationship management:
- systémy pro podporu zákazníků – získávání, shromažďování a rozvíjení informací a znalostí o klientech
- posílení kontaktů se ziskovými klienty atp.
- základem je databáze
- projevem CRM – call centra
- nutnost propojení CRM s ERP a SCM (ověření dostupnosti zboží skladem atp.)
- úspora výdajů na marketingové aktivity (insourcing marketingových aktivit)
- marketingové průzkumy, odhady trendů atp.
- využití: obchodní a marketingoví ředitelé, analytici trhu, manažeři kampaní, obchodní stratégové, ale také např. oddělení vývoje atp.
- nákladné zavedení, nespokojenost – chybí podpora ze strany managementu
32. Enterprise Resources Planning. Komu je ERP určen a jaké úlohy podporuje?
Vazby na CAD, CAE, CAM, Manufacturing Execution System.
- jádro celého IS – ERP je typ aplikace v IS, která umožňuje řízení a koordinaci všech disponibilních podnikových zdrojů a aktivit; pokrývá všechny základní oblasti podnikového řízení (prodej, nákup, sklady, marketing, účto, controlling,…)
- schopnost automatizovat a integrovat klíčové podnikové procesy a data – zpracování v rámci celé firmy – detailní i komplexní informace
- primárně určeny střednímu a nižšímu managementu
- zpracování průchodu zakázky systémem transakčním způsobem – tzn. posloupnost operací s daty
- blízká provázanost s SCM a CRM – vzájemná integrace informací
- CAx systémy (CAD/CAM/CAE – Computer aires Design, Manufacturing, Engineering) – technická příprava výroby pro jednotlivé díly nebo podsestavy
- TPV – technická příprava výroby (=systémy v předvýrobních etapách)
- PDM – Product Data Management – info o produktu v celém životním cyklu výrobku – od přání zákazníka přes výrobu, zákaznický servis až po likvidaci
- hlavní fce PDM:
- správa kusovníku (rozpisky)
- řešení změnového řízení návrhu výrobku
- řízení toku dokumentů a jejich správa
- ochrana datového trezoru
- knowledge database – využití znalostí získaných při předchozím řešení vývoje výrobku
- life cycle management
- jádro celého IS – ERP je typ aplikace v IS, která umožňuje řízení a koordinaci všech disponibilních podnikových zdrojů a aktivit; pokrývá všechny základní oblasti podnikového řízení (prodej, nákup, sklady, marketing, účto, controlling,…)
- schopnost automatizovat a integrovat klíčové podnikové procesy a data – zpracování v rámci celé firmy – detailní i komplexní informace
- primárně určeny střednímu a nižšímu managementu
- zpracování průchodu zakázky systémem transakčním způsobem – tzn. posloupnost operací s daty
- blízká provázanost s SCM a CRM – vzájemná integrace informací
- CAx systémy (CAD/CAM/CAE – Computer aires Design, Manufacturing, Engineering) – technická příprava výroby pro jednotlivé díly nebo podsestavy
- TPV – technická příprava výroby (=systémy v předvýrobních etapách)
- PDM – Product Data Management – info o produktu v celém životním cyklu výrobku – od přání zákazníka přes výrobu, zákaznický servis až po likvidaci
- hlavní fce PDM:
- správa kusovníku (rozpisky)
- řešení změnového řízení návrhu výrobku
- řízení toku dokumentů a jejich správa
- ochrana datového trezoru
- knowledge database – využití znalostí získaných při předchozím řešení vývoje výrobku
- life cycle management
30. Funkční a procesní architektura informačních systémů. Aplikační architektura IS - přehled informačních systémů pro jednotlivé stupně řízení.
Funkční architektura:
(a) vrcholový management – IS pro podporu strategických rozhodnutí
(b) střední management – pro zajištění efektivního chodu podniku, naplňování přání zákazníků
(c) pracovníci zpracovávající znalosti a data – příprava nových výrobků v návaznosti na info z marketingu, tvorba nabídek – analýza dat v IS
(d) pracovníci pořizující data a realizující výkonné činnosti (základna pyramidy) – zadávání dat pro ně může být práce navíc
Procesní architektura:
(a) manažerské informační systémy (Executive Information Systems – EIS nebo Management Information Systems – MIS)
(b) integrované systémy řízení podniku (Enterprise Ressource Planning – ERP)
(c) systémy pokročilého plánování APS/SCM (Advanced Planning System/Supply Chin Management) a CRM (Customer Relationship Marketing)
(d) systémy pro řízení výrobních procesů (Manufacturing Execution System – MES) – spojovací článek mezi ERP a řídícími systémy strojů – dávají technologických (výrobním) datům administrativní a ekonomický rozměr – krátkodobé plány výroby, rozpracovaná výroba, kvalita, data pro optimalizaci výroby atp.; dodnes zpravidla ruční přepisování
(e) vlastní řídící systémy strojů a dopravních prostředků (a dalších automatizovaných zařízení) – výroba na její fyzické úrovni v reálném čase; bezpečnost a setrvačnost kvality ve výrobě
(a) vrcholový management – IS pro podporu strategických rozhodnutí
(b) střední management – pro zajištění efektivního chodu podniku, naplňování přání zákazníků
(c) pracovníci zpracovávající znalosti a data – příprava nových výrobků v návaznosti na info z marketingu, tvorba nabídek – analýza dat v IS
(d) pracovníci pořizující data a realizující výkonné činnosti (základna pyramidy) – zadávání dat pro ně může být práce navíc
Procesní architektura:
(a) manažerské informační systémy (Executive Information Systems – EIS nebo Management Information Systems – MIS)
(b) integrované systémy řízení podniku (Enterprise Ressource Planning – ERP)
(c) systémy pokročilého plánování APS/SCM (Advanced Planning System/Supply Chin Management) a CRM (Customer Relationship Marketing)
(d) systémy pro řízení výrobních procesů (Manufacturing Execution System – MES) – spojovací článek mezi ERP a řídícími systémy strojů – dávají technologických (výrobním) datům administrativní a ekonomický rozměr – krátkodobé plány výroby, rozpracovaná výroba, kvalita, data pro optimalizaci výroby atp.; dodnes zpravidla ruční přepisování
(e) vlastní řídící systémy strojů a dopravních prostředků (a dalších automatizovaných zařízení) – výroba na její fyzické úrovni v reálném čase; bezpečnost a setrvačnost kvality ve výrobě
31. Executive Information System. Nedostatky v řízení podniku, které tento systém odstraňuje. Předpoklady, které musí EIS mít, aby tuto funkci plnil.
Kdo systém EIS používá?
- podpora strategických rozhodnutí na úrovni top-managementu
- data z ostatních aplikací (účto, personalistika, marketing atp.), z datového skladu či z externích zdrojů
- spočívá v agregaci dat, vytváření časových řad a vzájemných vazeb – různé druhy analýz; user-friendly rozhraní
- nedostatky:
- mají tendenci spoléhat ve značné míře na finanční ukazatele
- zabývají se většinou historickými daty
- ve velké míře vychází z interních zdrojů – podcenění vnějšího prostředí a konkurence
- budoucnost jen jako jednoduchá extrapolace minulosti
- slouží účelově jednotlivým organizačním útvarům podniku a ignorují průřezové integrující pohledy z různých úhlů
- požadavky na informace pro podporu strategického plánování
- jsou většinou nefinanční povahy
- jsou orientovány na budoucnost
- pocházejí z externích zdrojů
- jsou založeny na realistických prognózách, ne na jednoduché extrapolaci minulosti
- původně měly být EIS pro vrcholový management, dnes spíše pro střední úroveň managementu a specialisty (top-management jen 15% uživatelů)
- podpora strategických rozhodnutí na úrovni top-managementu
- data z ostatních aplikací (účto, personalistika, marketing atp.), z datového skladu či z externích zdrojů
- spočívá v agregaci dat, vytváření časových řad a vzájemných vazeb – různé druhy analýz; user-friendly rozhraní
- nedostatky:
- mají tendenci spoléhat ve značné míře na finanční ukazatele
- zabývají se většinou historickými daty
- ve velké míře vychází z interních zdrojů – podcenění vnějšího prostředí a konkurence
- budoucnost jen jako jednoduchá extrapolace minulosti
- slouží účelově jednotlivým organizačním útvarům podniku a ignorují průřezové integrující pohledy z různých úhlů
- požadavky na informace pro podporu strategického plánování
- jsou většinou nefinanční povahy
- jsou orientovány na budoucnost
- pocházejí z externích zdrojů
- jsou založeny na realistických prognózách, ne na jednoduché extrapolaci minulosti
- původně měly být EIS pro vrcholový management, dnes spíše pro střední úroveň managementu a specialisty (top-management jen 15% uživatelů)
29. Požadavky, kladené na informační systémy podniků. Funkční vymezení IS podniku. Příklad.
(a) efektivnost – pomocník při řízení, zrychlit a zjednodušit administrativu
(b) pružnost – přizpůsobování se rychle a levně
(c) bezpečnost – firewally x hackery, útok zvenku či zevnitř (selhání lidského faktoru – zaměstnanců)
(d) mobilita – přístup odkudkoliv
Funkční vymezení:
- rozhodující je pro každou funkční oblast určit datové vstupy a výstupy a s nimi spojené operace, vazby k ostatním funkcím, přístupová práva atd.
- úlohy: evidenční charakter x operativní (např. zaúčtování)
- umožnění analýzy, plánování a kontroly
§ Funkční pohled na IS podniku
o Funkční oblast Dílčí operace
Řízení prodeje
Evidence zákazníků
Obchodní případ prodej
Řízení expedičních skladů
Podpora prodeje
Analýzy prodeje
…
Řízení nákupu
Evidence dodavatelů
Obchodní případ nákup
….
Řízení skladů
Finanční účetnictví
Manažerské účetnictví
….
(b) pružnost – přizpůsobování se rychle a levně
(c) bezpečnost – firewally x hackery, útok zvenku či zevnitř (selhání lidského faktoru – zaměstnanců)
(d) mobilita – přístup odkudkoliv
Funkční vymezení:
- rozhodující je pro každou funkční oblast určit datové vstupy a výstupy a s nimi spojené operace, vazby k ostatním funkcím, přístupová práva atd.
- úlohy: evidenční charakter x operativní (např. zaúčtování)
- umožnění analýzy, plánování a kontroly
§ Funkční pohled na IS podniku
o Funkční oblast Dílčí operace
Řízení prodeje
Evidence zákazníků
Obchodní případ prodej
Řízení expedičních skladů
Podpora prodeje
Analýzy prodeje
…
Řízení nákupu
Evidence dodavatelů
Obchodní případ nákup
….
Řízení skladů
Finanční účetnictví
Manažerské účetnictví
….
28. Tři typy analytických instrumentů využívaných v informačních systémech (v systémech business inteligence). Jejich určení a význam pro management.
(1) Nástroje pro dotazy (query) a tvorbu výstupních sestav – pro jednodušší přístup k databázím; zpracování dat, avšak jen s minimální dodatečnou informační hodnotou; výstupy v tabulkách a grafech, výstupní sestavy
(2) OLAP (Online Analytical Proccesing) systémy – součást nástrojů pro rozhodování; analytik generuje hypotetické vzorce a vztahy a používá dotazy pro jejich potvrzení nebo zamítnutí – deduktivní proces; OLAP nepracuje s primárními daty, ale s utříděnými transformovanými daty z datových skladů
(3) Systémy pro data mining – nejen ověřování hypotéz, ale přímo nalezení vzorců – induktivní proces; využití pro přesnější předpovídání; identifikace informací z dat bez výchozích otázek a hypotéz; poznatky z umělé inteligence a statistiky; opět využití dat z datového skladu
(2) OLAP (Online Analytical Proccesing) systémy – součást nástrojů pro rozhodování; analytik generuje hypotetické vzorce a vztahy a používá dotazy pro jejich potvrzení nebo zamítnutí – deduktivní proces; OLAP nepracuje s primárními daty, ale s utříděnými transformovanými daty z datových skladů
(3) Systémy pro data mining – nejen ověřování hypotéz, ale přímo nalezení vzorců – induktivní proces; využití pro přesnější předpovídání; identifikace informací z dat bez výchozích otázek a hypotéz; poznatky z umělé inteligence a statistiky; opět využití dat z datového skladu
27. Business inteligence. Obsah pojmu a příklady rozhodovacích úloh, které napomáhají tyto systémy řešit.
- business inteligence – takové softwarové aplikace a organizační mechanismy, které podporují analytické a rozhodovací aktivity vedoucích pracovníku ve většině oblastí podnikového řízení
- obvykle zahrnuje: manažerské aplikace, aplikace datových skladů a datových tržišť a dolování dat
- cesta k BI předpokládá
(1) Zvládnutí managementu dat organizace, zejména zvládnutí účinnosti jejich zpracování a rychlost předávání dat. Tento úkol je plněn provozně-transakčními systémy
(2) Přeměnu dat do informací použitím analýz (informační management). Analýzy jsou prováděny pomocí analytických systémů, které akumulují množství informace, vytvářejí odvozené informace a prezentují informace koncovému uživateli
(3) Konverzi informací do znalostí. (znalostní management)
Rozdíl mezi daty, informacemi a znalostmi lze definovat např. takto (Mikulecký):
data: fakta, obrázky, zvuky (+ interpretace + význam = )
informace: formátovaná, filtrovaná a sumarizovaná data (+ akce + aplikace = )
znalosti: instinkty, ideje, pravidla a procedury které vedou akce a rozhodnutí
- management dat – sběr, ukládání a výběr dat, rychlost těchto procesů a účinnost zpracování
- management informací – informační hledisko systému, nezbytnost přeměny dat v informace použitím analýz (výběr dat, jejich spojování, analýza pomocí SW)
- data warehouse – datové sklady, databáze – utříděná, sumarizovaná a vyčištěná data z provozně-transakčních systémů a externích zdrojů
- management informací dále zodpovídá za účelovou distribuci info – jaké info, komu a kdy
- CIO – funkce informačního manažera
- Management znalostí – znalost jako informace, jež prošla uspořádáním a analýzou; vzniká zasazením množství informací do kontextu
- SW podpora znalostí: expertní systémy, systémy na podporu rozhodování
- Expertní systémy fungují na principu případového uvažování (simulace činnosti experta při řešení složitých úloh, využití vhodně zakódovaných speciálních znalostí experta
- Odvozovací mechanismus – schopnost odvodit nové znalosti na základě znalostí existujících
- Většinou stanovení příčin problému, varianty řešení
- obvykle zahrnuje: manažerské aplikace, aplikace datových skladů a datových tržišť a dolování dat
- cesta k BI předpokládá
(1) Zvládnutí managementu dat organizace, zejména zvládnutí účinnosti jejich zpracování a rychlost předávání dat. Tento úkol je plněn provozně-transakčními systémy
(2) Přeměnu dat do informací použitím analýz (informační management). Analýzy jsou prováděny pomocí analytických systémů, které akumulují množství informace, vytvářejí odvozené informace a prezentují informace koncovému uživateli
(3) Konverzi informací do znalostí. (znalostní management)
Rozdíl mezi daty, informacemi a znalostmi lze definovat např. takto (Mikulecký):
data: fakta, obrázky, zvuky (+ interpretace + význam = )
informace: formátovaná, filtrovaná a sumarizovaná data (+ akce + aplikace = )
znalosti: instinkty, ideje, pravidla a procedury které vedou akce a rozhodnutí
- management dat – sběr, ukládání a výběr dat, rychlost těchto procesů a účinnost zpracování
- management informací – informační hledisko systému, nezbytnost přeměny dat v informace použitím analýz (výběr dat, jejich spojování, analýza pomocí SW)
- data warehouse – datové sklady, databáze – utříděná, sumarizovaná a vyčištěná data z provozně-transakčních systémů a externích zdrojů
- management informací dále zodpovídá za účelovou distribuci info – jaké info, komu a kdy
- CIO – funkce informačního manažera
- Management znalostí – znalost jako informace, jež prošla uspořádáním a analýzou; vzniká zasazením množství informací do kontextu
- SW podpora znalostí: expertní systémy, systémy na podporu rozhodování
- Expertní systémy fungují na principu případového uvažování (simulace činnosti experta při řešení složitých úloh, využití vhodně zakódovaných speciálních znalostí experta
- Odvozovací mechanismus – schopnost odvodit nové znalosti na základě znalostí existujících
- Většinou stanovení příčin problému, varianty řešení
25. Historické etapy rozvoje informačních technologií v podnicích. Přínosy IT pro současnou podnikovou praxi.
Vztah informačního systému podniku a účetnictví.
- od 60. let 20. století – exponenciální rozšíření
(1) zpřesnění administrativy – od 60. let – zavádění drahých sálových počítačů v oblasti účetní evidence a administrativy, zpřesnění činnosti (omezení chyb) a snížení režijních nákladů
(2) zvýšení rentability investic – 70. léta – přesun výpočetní techniky do výrobních procesů a obslužných operací – automatizace (zrychlení, zvýšení jakosti, růst rentability)
(3) zkvalitňování nabídky zboží a služeb – konec 70. let – IT v oblasti vývoje nových produktů, zrychlení inovačních cyklů, rozšíření sortimentu, IT v procesech nákupu a distribuce
(4) zvyšování kvality manažerských rozhodovacích procesů – pol. 80. let – IT ve všech hlavních funkčních oblastech podniku – rychlé a přesné info pro manažery – vznik MIS – manažerské informační systémy – postup od optimalizace části k optimalizaci celku
(5) kontakt se zákazníky a dodavateli – 90. léta – počítačové sítě – nástroj zefektivnění kontaktu s okolím; EDI – elektronická výměna dat mezi podniky; širší spektrum zákazníků; nástroje pro strategické řízení top managementu
Projevy přínosů IT v podnicích:
- produkce, výroba, organizační struktura, rozhodování, strategie působení managementu
- od 60. let 20. století – exponenciální rozšíření
(1) zpřesnění administrativy – od 60. let – zavádění drahých sálových počítačů v oblasti účetní evidence a administrativy, zpřesnění činnosti (omezení chyb) a snížení režijních nákladů
(2) zvýšení rentability investic – 70. léta – přesun výpočetní techniky do výrobních procesů a obslužných operací – automatizace (zrychlení, zvýšení jakosti, růst rentability)
(3) zkvalitňování nabídky zboží a služeb – konec 70. let – IT v oblasti vývoje nových produktů, zrychlení inovačních cyklů, rozšíření sortimentu, IT v procesech nákupu a distribuce
(4) zvyšování kvality manažerských rozhodovacích procesů – pol. 80. let – IT ve všech hlavních funkčních oblastech podniku – rychlé a přesné info pro manažery – vznik MIS – manažerské informační systémy – postup od optimalizace části k optimalizaci celku
(5) kontakt se zákazníky a dodavateli – 90. léta – počítačové sítě – nástroj zefektivnění kontaktu s okolím; EDI – elektronická výměna dat mezi podniky; širší spektrum zákazníků; nástroje pro strategické řízení top managementu
Projevy přínosů IT v podnicích:
- produkce, výroba, organizační struktura, rozhodování, strategie působení managementu
26. Vývojové tendence podnikových informačních technologií v poslední dekádě 20.století.
- zásadní změny: snahu minimalizovat rezervy v kapacitách nahrazuje snaha o zkracování dodacích termínů; ve středu přestává být výroba, ale zákazník a tok, jak se co nejvíce přiblížit jeho potřebám
- vývojové tendence a změny – tabulka:
Ikona
upozorněníProdukce – Vyšší jakost, kratší inovační cykly, širší sortiment, modifikace produktů podle přání zákazníků i v případě hromadné výroby.
Výroba – Stroje s prvky sebeřízení a umělé inteligence schopné komunikovat s okolím (např. systém Jidoka – poruchu, či rozladění stroj sám signalizuje odpovědnému pracovníku). Dochází ke zvýšení produkce při poklesu objemu základních prostředků a počtu pracovníků
Profesní skladba zaměstnanců – Tendence od úzké specializace k univerzalitě (viz např. bankovní úředníci na přepážkách) při výrazném podílu dovedností pro práci s prostředky IT.
Organizační struktura – IT dovolují přistoupit k decentralizaci rozhodovacích procesů, neboť poskytují nadřízených místům kontrolu nad jejich průběhem. Rozhodování probíhá blíže procesům, o kterých se rozhoduje. Dalším projevem je zplošťování (snižování počtu stupňů) hierarchie managementu, nebo tvorba tzv. virtuálních pracovních týmů pro časově omezené podnikové procesy.
Rozhodování – Vedle uvedené decentralizace je charakteristickým rysem zahrnování více kriterií při rozhodování. Modelují se dopady různých alternativ na podnik (simulace situací „co se stane když…“).
Strategie působení managementu – Tendence se dá popsat jako: participativní vedení relativně samostatných pracovních týmů ve volných strukturách organizačního uspořádání.
- dodatek: systém ECR – Efficient Consumer Response – základní princip – růst tržního podílu a obratu nemůže být postaven na agresivně nízkých cenách, ale na výhodnějším poměru cena – výkon z pohledu konzumenta
- vývojové tendence a změny – tabulka:
Ikona
upozorněníProdukce – Vyšší jakost, kratší inovační cykly, širší sortiment, modifikace produktů podle přání zákazníků i v případě hromadné výroby.
Výroba – Stroje s prvky sebeřízení a umělé inteligence schopné komunikovat s okolím (např. systém Jidoka – poruchu, či rozladění stroj sám signalizuje odpovědnému pracovníku). Dochází ke zvýšení produkce při poklesu objemu základních prostředků a počtu pracovníků
Profesní skladba zaměstnanců – Tendence od úzké specializace k univerzalitě (viz např. bankovní úředníci na přepážkách) při výrazném podílu dovedností pro práci s prostředky IT.
Organizační struktura – IT dovolují přistoupit k decentralizaci rozhodovacích procesů, neboť poskytují nadřízených místům kontrolu nad jejich průběhem. Rozhodování probíhá blíže procesům, o kterých se rozhoduje. Dalším projevem je zplošťování (snižování počtu stupňů) hierarchie managementu, nebo tvorba tzv. virtuálních pracovních týmů pro časově omezené podnikové procesy.
Rozhodování – Vedle uvedené decentralizace je charakteristickým rysem zahrnování více kriterií při rozhodování. Modelují se dopady různých alternativ na podnik (simulace situací „co se stane když…“).
Strategie působení managementu – Tendence se dá popsat jako: participativní vedení relativně samostatných pracovních týmů ve volných strukturách organizačního uspořádání.
- dodatek: systém ECR – Efficient Consumer Response – základní princip – růst tržního podílu a obratu nemůže být postaven na agresivně nízkých cenách, ale na výhodnějším poměru cena – výkon z pohledu konzumenta
Shrnutí doporučení pro praxi (otázky 20-24 – Kopčaj):
- zavést do podniku program kontinuálního zlepšování včetně metodiky a nástrojů TQM pro snížení všech vstupních nákladů
- TQM pro zpomalení procesu stárnutí
- Využití zákonitosti efektivní exploatace dosaženého potenciálu
- Citlivě nastavit bifurkační bod pro diskontinuální změny revitalizace potenciálu (ne jako únik od zániku, ale jako touhu neztratit kontakt s nejlepšími)
- Řízení proudu změn jako ústřední téma pro management – jak pain-management, tak remedy-management
- Hlídání entropie
- Péče o růst podnikového potenciálu – prvořadá povinnost managementu
- Množství energie – peněz je úměrné stupni komplexnosti, podniky nesoutěží produktem, ale potenciálem – produkt stárne
- Dominance rozvoje lidského potenciálu před produktem
- Vize podniku jako jádro podnikové ideologie: získat co nejvíc nadšených a věrných zákazníků (maximalizace energie); být lepší než konkurent (minimalizace entropie); sledovat dlouhodobou prosperitu (možnost ovládat čas)
- Usilovat o propojení podnikové excelence s jednotlivými vizemi dokonalosti svých zaměstnanců
- dovysvětlení pojmů:
Bifurkační bod – bod rozdvojení mezi rizikem neměnnosti a rizikem změny, v němž je nutno rozhodnout, kterým směrem pokračovat – změnit nebo ne?
Pain Management x pocit mistrů světa
Remedy Management – lék na nedostatečnost
- TQM pro zpomalení procesu stárnutí
- Využití zákonitosti efektivní exploatace dosaženého potenciálu
- Citlivě nastavit bifurkační bod pro diskontinuální změny revitalizace potenciálu (ne jako únik od zániku, ale jako touhu neztratit kontakt s nejlepšími)
- Řízení proudu změn jako ústřední téma pro management – jak pain-management, tak remedy-management
- Hlídání entropie
- Péče o růst podnikového potenciálu – prvořadá povinnost managementu
- Množství energie – peněz je úměrné stupni komplexnosti, podniky nesoutěží produktem, ale potenciálem – produkt stárne
- Dominance rozvoje lidského potenciálu před produktem
- Vize podniku jako jádro podnikové ideologie: získat co nejvíc nadšených a věrných zákazníků (maximalizace energie); být lepší než konkurent (minimalizace entropie); sledovat dlouhodobou prosperitu (možnost ovládat čas)
- Usilovat o propojení podnikové excelence s jednotlivými vizemi dokonalosti svých zaměstnanců
- dovysvětlení pojmů:
Bifurkační bod – bod rozdvojení mezi rizikem neměnnosti a rizikem změny, v němž je nutno rozhodnout, kterým směrem pokračovat – změnit nebo ne?
Pain Management x pocit mistrů světa
Remedy Management – lék na nedostatečnost
23. Podniková kultura. Principy, determinanty, charakteristiky, funkce a typy podnikové kultury.
1. Podniková ideologie a podniková politika a způsoby jejich užití pro rozvoj komplexnosti podniku. (Kopčaj,A., Řízení proudu změn. Všedním způsobem nevšední rozvoj firmy. Zákonitosti a metody řízení proudu změn. 1999)
- podniková kultura – umělý produkt lidské pospolitosti s cílem kultivovat orientaci EEE jednotlivců ve prospěch růstu obou složek bohatství
- znamená to mít pod kontrolou egocentrickou orientaci a posilovat etnocentrickou orientaci EEE jednotlivců
- selhání poslání podnikové kultury – nejprve ztráta stability, následně nedostatek společné energie a nárůst entropie až zánik
- interní entropie (0,1) – definuje úroveň kultivací dosažené stability sociálního subsystému
- české podniky 0,65 – podprůměrná úroveň stabilizace; nejhorší 0,85, nejlepší okolo 0,3
- podniková kultura (energetizace) je tvořena dvěma složkami:
(a) podniková ideologie – motivace – vliv na potenciál
(b) podniková politika – stimulace – vliv na produkt
- podniková kultura – umělý produkt lidské pospolitosti s cílem kultivovat orientaci EEE jednotlivců ve prospěch růstu obou složek bohatství
- znamená to mít pod kontrolou egocentrickou orientaci a posilovat etnocentrickou orientaci EEE jednotlivců
- selhání poslání podnikové kultury – nejprve ztráta stability, následně nedostatek společné energie a nárůst entropie až zánik
- interní entropie (0,1) – definuje úroveň kultivací dosažené stability sociálního subsystému
- české podniky 0,65 – podprůměrná úroveň stabilizace; nejhorší 0,85, nejlepší okolo 0,3
- podniková kultura (energetizace) je tvořena dvěma složkami:
(a) podniková ideologie – motivace – vliv na potenciál
(b) podniková politika – stimulace – vliv na produkt
24. Zákon koridoru života. Dvě formy řízení změn, orientovaných na růst potenciálu a dvě základní strategie rozvoje komplexnosti podniku.
1. Objektivní tendence urychlování změn v podniku, nezbytných k jeho udržení v koridoru života. Závěry pro podnikovou praxi. (Kopčaj,A. Řízení proudu změn. Všedním způsobem nevšední rozvoj firmy. Zákonitosti a metody řízení proudu změn. 1999)
- zákon koridoru života – při revitalizaci potenciálu roste ASK i RSK až po úroveň, která v daném čase představuje excelenci a jejíž překročení nebo podkročení by snižovalo optimalitu dosažené excelence
- závěry pro praxi:
(a) kontinuální zlepšování
(b) diskontinuální zlepšování – redesigning, reengineering, redefining
(c) excelence v daném čase má svou optimální hodnotu – překročení nebo podkročení znamená ztrátu pro cyklus košatění bohatství
(d) podnik může realizovat svůj cyklus košatění bohatství v prvoligovém nebo druholigovém režimu; prvoligový – přiblížení podnikového potenciálu ke světové excelenci; druholigový – usiluje o strategii přežití s dominantní orientací na produkt
- řízení změn = košatění podnikového bohatství
- podnikatelský prostor – vlastní podnik, zákazníci, konkurenti
- spojnice mezi podnikem a zákazníky – kooperační
- spojnice mezi zákazníkem a konkurentem – soutěžní
- spojnice mezi podnikem a konkurentem – konkurenční
- potenciálová strategie – orientována na konkurenci
- produktová strategie – orientována na zákazníka
- taktika přímého střetu – při velkém potenciálu x taktika obchvatu – při malém potenciálu, snaha zneviditelnit se jako terč agrese silnějšího a přemýšlet o taktice „využít sílu nepřítele pro svůj prospěch“
- manažer jako Boží oko v trojúhelníku podnikatelského prostoru
- zákon koridoru života – při revitalizaci potenciálu roste ASK i RSK až po úroveň, která v daném čase představuje excelenci a jejíž překročení nebo podkročení by snižovalo optimalitu dosažené excelence
- závěry pro praxi:
(a) kontinuální zlepšování
(b) diskontinuální zlepšování – redesigning, reengineering, redefining
(c) excelence v daném čase má svou optimální hodnotu – překročení nebo podkročení znamená ztrátu pro cyklus košatění bohatství
(d) podnik může realizovat svůj cyklus košatění bohatství v prvoligovém nebo druholigovém režimu; prvoligový – přiblížení podnikového potenciálu ke světové excelenci; druholigový – usiluje o strategii přežití s dominantní orientací na produkt
- řízení změn = košatění podnikového bohatství
- podnikatelský prostor – vlastní podnik, zákazníci, konkurenti
- spojnice mezi podnikem a zákazníky – kooperační
- spojnice mezi zákazníkem a konkurentem – soutěžní
- spojnice mezi podnikem a konkurentem – konkurenční
- potenciálová strategie – orientována na konkurenci
- produktová strategie – orientována na zákazníka
- taktika přímého střetu – při velkém potenciálu x taktika obchvatu – při malém potenciálu, snaha zneviditelnit se jako terč agrese silnějšího a přemýšlet o taktice „využít sílu nepřítele pro svůj prospěch“
- manažer jako Boží oko v trojúhelníku podnikatelského prostoru
22. Sociální subsystém podniku. Pět stupňů komplexnosti sociálního subsystému podniku a energetizační strategie, užité pro jeho rozvoj.
1. Průměrný stupeň komplexnosti sociálního subsystému českého podniku a závěry pro praxi. ( Kopčaj,A. Řízení proudu změn. Všedním způsobem nevšední rozvoj firmy. Zákonitosti a metody řízení proudu změn. 1999)
- sociální subsystém přináší do procesu košatění obou složek bohatství životní energii lidí
- velikost sociálního subsystému není přímo úměrná počtu pracovníků v podniku, ale množství integrované životní energie určené pro růst obou složek bohatství
- dva cíle, do nichž lidé vkládají životní energii: (a) jištění existence – přežít; (b) rozvoj kvality života – prožít
- životní energie člověka jako energie egoevalvační – EEE
- pokud rozpor člověka s podnikovými cíly – tok EEE jednotlivce bude mít orientaci egocentrickou; pokud shoda – orientace etnocentrická
- 5 typů managementu:
(1) krizový
(2) revitlizační
(3) kultivační
(4) sebekultivační
(5) spontánní
- české podniky – v průměru (2), ale řada stále v (1); jen menší část (3) nebo něco přes (3)
- sociální subsystém přináší do procesu košatění obou složek bohatství životní energii lidí
- velikost sociálního subsystému není přímo úměrná počtu pracovníků v podniku, ale množství integrované životní energie určené pro růst obou složek bohatství
- dva cíle, do nichž lidé vkládají životní energii: (a) jištění existence – přežít; (b) rozvoj kvality života – prožít
- životní energie člověka jako energie egoevalvační – EEE
- pokud rozpor člověka s podnikovými cíly – tok EEE jednotlivce bude mít orientaci egocentrickou; pokud shoda – orientace etnocentrická
- 5 typů managementu:
(1) krizový
(2) revitlizační
(3) kultivační
(4) sebekultivační
(5) spontánní
- české podniky – v průměru (2), ale řada stále v (1); jen menší část (3) nebo něco přes (3)
20. Produkt a potenciál – dvě složky bohatství. Užití obou pojmů pro konstrukci modelu podniku.
1. Souvislost úspěšnosti podniku s úrovní jeho organizovanosti. Pojmy relativní a absolutní stupeň komplexnosti podniku v prostředí. (Kopčaj.A., Řízení proudu změn. Všedním způsobem nevšední rozvoj firmy. Zákonitosti a metody řízení proudu změn. 1999)
- produkt a potenciál – vztah mezi kinetickou a potenciální energií
- produkt je výsledkem transformace potenciálu
- potenciál je důležitý pro dlouhodobou prosperitu, produkt je naléhavý pro okamžité jištění existence
- produkt – má podobu výrobku, služby
- nejfrekventovanější finalitou produktu jsou peníze
- produkt je objektivní složkou bohatství
- peníze – 3 kategorie: P1 (peníze netvoří produkt ani potenciál, přesto jsou pro ně nezbytností, protože zabezpečují jejich ochranu – bez nové přidané hodnoty); P2 – peníze sloužící k exploataci potenciálu do produktu (oběžné prostředky); P3 – peníze investované do revitalizace potenciálu (růst potenciálu v budoucích období)
- efektivnost využití peněz je podmíněna úrovní potenciálu
- potenciál – pravděpodobnost jeho efektivní transformace do produktu nebo naopak jako míra neuspořádanosti (entropie) k potřebám zákazníků či úrovni nejlepších konkurentů
- potenciál je také relativní stupeň komplexnosti rozvoje: RSK=pc=1-ec (RSK – relativní stupeň komplexnosti; pc – celková pravděpodobnost úspěšnosti; ec – celková entropie)
- potenciál je subjektivní složkou bohatství (x objektivní složka bohatství – ekonomické ohodnocení podniku)
- revitalizace podniku – tvorba potenciálu – tvoří proud změn, jehož prostřednictvím do podniku kvalifikovaným způsobem investujeme energii peněz i životní energii lidí s cílem snížit celkovou entropii
- následně potenciál transformujeme do produktu, získáváme energii peněz od zákazníků
- Prigogine: živé-otevřené systémy ze svého okolí pro svou existenci získávají stále více energie, což způsobuje, že musí do prostředí rozptylovat stále větší množství entropie – růst entropie v prostředí je nutí ke zvyšování jejich stupně komplexnosti – princip trvalého růstu komplexnosti otevřených systémů je základní zákonitostí řízení proudu změn
- Relativní stupeň komplexnosti – relativnost rozvoje daného subjektu k úrovni rozvoje jeho konkurentů nebo potřebám zákazníků (x absolutní)
- produkt a potenciál – vztah mezi kinetickou a potenciální energií
- produkt je výsledkem transformace potenciálu
- potenciál je důležitý pro dlouhodobou prosperitu, produkt je naléhavý pro okamžité jištění existence
- produkt – má podobu výrobku, služby
- nejfrekventovanější finalitou produktu jsou peníze
- produkt je objektivní složkou bohatství
- peníze – 3 kategorie: P1 (peníze netvoří produkt ani potenciál, přesto jsou pro ně nezbytností, protože zabezpečují jejich ochranu – bez nové přidané hodnoty); P2 – peníze sloužící k exploataci potenciálu do produktu (oběžné prostředky); P3 – peníze investované do revitalizace potenciálu (růst potenciálu v budoucích období)
- efektivnost využití peněz je podmíněna úrovní potenciálu
- potenciál – pravděpodobnost jeho efektivní transformace do produktu nebo naopak jako míra neuspořádanosti (entropie) k potřebám zákazníků či úrovni nejlepších konkurentů
- potenciál je také relativní stupeň komplexnosti rozvoje: RSK=pc=1-ec (RSK – relativní stupeň komplexnosti; pc – celková pravděpodobnost úspěšnosti; ec – celková entropie)
- potenciál je subjektivní složkou bohatství (x objektivní složka bohatství – ekonomické ohodnocení podniku)
- revitalizace podniku – tvorba potenciálu – tvoří proud změn, jehož prostřednictvím do podniku kvalifikovaným způsobem investujeme energii peněz i životní energii lidí s cílem snížit celkovou entropii
- následně potenciál transformujeme do produktu, získáváme energii peněz od zákazníků
- Prigogine: živé-otevřené systémy ze svého okolí pro svou existenci získávají stále více energie, což způsobuje, že musí do prostředí rozptylovat stále větší množství entropie – růst entropie v prostředí je nutí ke zvyšování jejich stupně komplexnosti – princip trvalého růstu komplexnosti otevřených systémů je základní zákonitostí řízení proudu změn
- Relativní stupeň komplexnosti – relativnost rozvoje daného subjektu k úrovni rozvoje jeho konkurentů nebo potřebám zákazníků (x absolutní)
21. Technický (technologický) subsystém podniku. Pět stupňů technické vyzrálosti managementu a princip jejich stanovení.
1. Průměrný stupeň komplexnosti technického subsystému českého podniku a závěry pro praxi. (Kopčaj,A. Řízení proudu změn. Všedním způsobem nevšední rozvoj firmy. Zákonitosti a metody řízení proudu změn. 1999)
- technický subsystém podniku – suma znalostí podnikových procesů; složen ze všech zhmotnělých i nezhmotnělých znalostí procesů, revitalizace potenciálu i jeho exploatace do produktu (marketing, výzkum/vývoj, ekonomika/finance, nákup/skladování, údržba/výroba, logistika/informatika, administrativa/personalistika)
- každý proces funguje komplexně – tzn. jako vlastní proces, zároveň umožňující fungování zbylých procesů
- ohodnocení procesů (1,0) – průměr hodnot tvoří externí entropii
- průměrný český podnik – 0,55; nejhorší 0,65, nejlepší 0,3
- 5 stupňů technické vyzrálosti podniku:
(1) množství produkce a sortiment
(2) + náklady a množství
(3) + kvalita
(4) + průběžnost a souběžnost času
(5) + optimální okamžik
- technický subsystém podniku – suma znalostí podnikových procesů; složen ze všech zhmotnělých i nezhmotnělých znalostí procesů, revitalizace potenciálu i jeho exploatace do produktu (marketing, výzkum/vývoj, ekonomika/finance, nákup/skladování, údržba/výroba, logistika/informatika, administrativa/personalistika)
- každý proces funguje komplexně – tzn. jako vlastní proces, zároveň umožňující fungování zbylých procesů
- ohodnocení procesů (1,0) – průměr hodnot tvoří externí entropii
- průměrný český podnik – 0,55; nejhorší 0,65, nejlepší 0,3
- 5 stupňů technické vyzrálosti podniku:
(1) množství produkce a sortiment
(2) + náklady a množství
(3) + kvalita
(4) + průběžnost a souběžnost času
(5) + optimální okamžik
19. Specifika sociálních systémů. Dvě pojetí podniku podle W.R.Scotta a význam
tohoto rozlišení pro management.
- podřízení společným cílům, společné hodnoty
- skupiny jsou systémy podmíněny potřebami lidí, závislé na ochotě lidí v rámci jejich struktury existovat a uspokojovat některé své potřeby
- závislost na efektivitě interakce s okolím ve prospěch všech prvků, zúčasněných na interakci
- každý účelově založený sociální systém – složité spojení obou výše uvedených systémů umělých a přirozených
- Scott, dvě významná pojetí podniku
(1) podnik jako racionální systém (přesněji subsystém) – prostředek k naplňování zájmů; pojetí podniku z hlediska jeho poslání a cílů směřujících k jeho vlastní existenci, rozvoji atp.; tomu jsou podřízeny všechny systémové komponenty – procesní uspořádání podniku
(2) podnik jako přirozený systém – sociální systém pojímán jako prostředí k uspokojení zájmů
- podnik je třeba uvažovat jako celek – systémově jsou cíle podniku zvažovány vždy ve vzájemné relaci záměrů podniku jako prostředku a podniku jako prostředí
- moderní manažerské myšlení akcentuje pojetí podniku jako přirozeného systému
- podřízení společným cílům, společné hodnoty
- skupiny jsou systémy podmíněny potřebami lidí, závislé na ochotě lidí v rámci jejich struktury existovat a uspokojovat některé své potřeby
- závislost na efektivitě interakce s okolím ve prospěch všech prvků, zúčasněných na interakci
- každý účelově založený sociální systém – složité spojení obou výše uvedených systémů umělých a přirozených
- Scott, dvě významná pojetí podniku
(1) podnik jako racionální systém (přesněji subsystém) – prostředek k naplňování zájmů; pojetí podniku z hlediska jeho poslání a cílů směřujících k jeho vlastní existenci, rozvoji atp.; tomu jsou podřízeny všechny systémové komponenty – procesní uspořádání podniku
(2) podnik jako přirozený systém – sociální systém pojímán jako prostředí k uspokojení zájmů
- podnik je třeba uvažovat jako celek – systémově jsou cíle podniku zvažovány vždy ve vzájemné relaci záměrů podniku jako prostředku a podniku jako prostředí
- moderní manažerské myšlení akcentuje pojetí podniku jako přirozeného systému
16. Podstata teorie chaosu a její přínosy pro obory ekonomie.
- teorie chaosu nám dává k dispozici jen málo nástrojů, jak motýla najít – největší problém
- celá řada aktivit manažerů je dlouhodobě zcela neefektivní
- teorie dynamiky v ekonomické praxi úspěšnější – rozvoj simulačních metod
- Waldrop: podnik je trvale v nerovnováze a musí se přizpůsobovat měnícímu se okolí – musí reagovat svou vnitřní změnou, která ovšem nesmí být příliš rychlá (mohla by se stát neovladatelnou), ani pomalá. Jako cílový stav se uvádí situace, kdy se nacházíme tzv. na okraji chaosu (edge of chaos) – situace výhodná pro adaptabilitu na okolí
- Z teorie chaosu pro manažerskou praxi vyplývá, že nic nelze ponechat delší dobu bez povšimnutí nebo v klidu. Stále je potřebné sledovat vnitřní situaci podniku a jeho okolí, zvažovat nejen významné, ale momentálně i nevýznamné faktory, jež mohou mít vliv na budoucí vývoj
- Upozorňuje také na to, že podnik není jen mechanismus přeměny vstupů na výstupy – upozornění na podcenění např. sociálních či psychologických faktorů ve fungování podniku
- celá řada aktivit manažerů je dlouhodobě zcela neefektivní
- teorie dynamiky v ekonomické praxi úspěšnější – rozvoj simulačních metod
- Waldrop: podnik je trvale v nerovnováze a musí se přizpůsobovat měnícímu se okolí – musí reagovat svou vnitřní změnou, která ovšem nesmí být příliš rychlá (mohla by se stát neovladatelnou), ani pomalá. Jako cílový stav se uvádí situace, kdy se nacházíme tzv. na okraji chaosu (edge of chaos) – situace výhodná pro adaptabilitu na okolí
- Z teorie chaosu pro manažerskou praxi vyplývá, že nic nelze ponechat delší dobu bez povšimnutí nebo v klidu. Stále je potřebné sledovat vnitřní situaci podniku a jeho okolí, zvažovat nejen významné, ale momentálně i nevýznamné faktory, jež mohou mít vliv na budoucí vývoj
- Upozorňuje také na to, že podnik není jen mechanismus přeměny vstupů na výstupy – upozornění na podcenění např. sociálních či psychologických faktorů ve fungování podniku
17. Pojmy model a originál. Systémové modelování a jeho využití. Simulace.
- model objektu lze definovat jako systém, který vždy chápeme v souvislosti s objektem, na němž je definován a vzhledem k němuž je zobrazovaný objekt považován za originál
- podstatné okolí modelu – důležité nebo významné (z hlediska cíle pozorování)
- model objektu je účelově zjednodušeným pohledem konceptora na zkoumaný objekt – dva hlavní důvody zjednodušení:
(a) umožňuje konceptorovi systematicky pozorovat zkoumaný objekt z hledisek, které považuje za účelné a významné, a proto od řady faktorů a vztahů abstrahuje, vědomě je dočasně nebere v úvahu
(b) je poplatné schopnostem a znalostem konceptora rozeznat a popsat vlastnosti a vztahy, s nimiž se v originále setkává
- systémové modelování – objekt – originál a jeho okolí nahradíme systémy, které nazveme modely. Pro jeden zkoumaný objekt a jeho okolí tedy můžeme vytvořit teoreticky nekonečně mnoho modelů – na těch pak lze provádět experimenty zaměřené na hlubší poznání vnitřních a vnějších funkčních vlastností modelu a jeho vztahů vzhledem k modelu okolí
- na základě toho můžeme usuzovat na charakter vlastností originálů, resp. na charakter vztahů mezi originálem objektu a originálem jeho okolí
- zjednodušení však může způsobit zkreslení nebo nepřesnosti – pak musí začít znovu od definice modelu (zahrnout nové faktory)
- simulace – výzkumná metoda, jejíž podstata spočívá v tom, že zkoumaný dynamický systém nahradíme jeho simulátorem a s ním provádíme pokusy s cílem získat informaci o původním zkoumaném systému; experimentální způsob analýzy reálného objektu-originálu pomocí simulačního modelu
- podstatné okolí modelu – důležité nebo významné (z hlediska cíle pozorování)
- model objektu je účelově zjednodušeným pohledem konceptora na zkoumaný objekt – dva hlavní důvody zjednodušení:
(a) umožňuje konceptorovi systematicky pozorovat zkoumaný objekt z hledisek, které považuje za účelné a významné, a proto od řady faktorů a vztahů abstrahuje, vědomě je dočasně nebere v úvahu
(b) je poplatné schopnostem a znalostem konceptora rozeznat a popsat vlastnosti a vztahy, s nimiž se v originále setkává
- systémové modelování – objekt – originál a jeho okolí nahradíme systémy, které nazveme modely. Pro jeden zkoumaný objekt a jeho okolí tedy můžeme vytvořit teoreticky nekonečně mnoho modelů – na těch pak lze provádět experimenty zaměřené na hlubší poznání vnitřních a vnějších funkčních vlastností modelu a jeho vztahů vzhledem k modelu okolí
- na základě toho můžeme usuzovat na charakter vlastností originálů, resp. na charakter vztahů mezi originálem objektu a originálem jeho okolí
- zjednodušení však může způsobit zkreslení nebo nepřesnosti – pak musí začít znovu od definice modelu (zahrnout nové faktory)
- simulace – výzkumná metoda, jejíž podstata spočívá v tom, že zkoumaný dynamický systém nahradíme jeho simulátorem a s ním provádíme pokusy s cílem získat informaci o původním zkoumaném systému; experimentální způsob analýzy reálného objektu-originálu pomocí simulačního modelu
18. Typologie systémů (objektů). Příčiny vzniku typologií a jejich využití pro modelování.
- zpravidla dle funkce nebo zobrazovaných vlastností originálu
- dle povahy fce: materiální a ideální, schematické a symbolické, stochastické a deterministické
- Peter Checland: čtyři skupiny:
(a) přirozené systémy – základ okolního světa – podskupiny: systémy živé x neživé; živé vykazují účelné chování – proto jsou často nazývány také účelnými systémy (účelné chování je dáno geneticky); fyzikální a biologické objekty
(b) navrhované (umělé) systémy – uměle vytvořené člověkem s předem daným záměrem – definovány na fyzikálních objektech (např. vodovodní síť, automobil), nebo na abstraktních objektech (soustava rovnic, projekt) – bývají označovány také jako systémy záměrné
(c) systémy lidských aktivit – primární význam pro management – rozhodujícími prvky jsou lidé, kteří tvoří sociálně-kulturní systém – svébytná kategorie, ve které se prolínají systémy přirozené a systémy navrhované
(d) transcendentální systémy – přesahují hranice přesného popisu (definice systému), avšak lze je považovat jako kvalitu vztahů mezi prvky přirozených systémů, systému lidských aktivit a vztahů mezi těmito systémy
- Boulding: 9 typů systému
(a) fyzikální systémy – základ všech vyšších systémů, elementární částice hmoty a jejich energetické vztahy
(b) mechanické systémy – stroje, zařízení, struktura prvků
(c) kybernetické systémy – dodávají novou kvalitu – zpětnou vazbu, jsou to uzavřené systémy
(d) otevřené systémy – spojovány s existencí života, nejjednodušší je buňka, základní vlastnost – adaptabilita vůči okolí na úrovni zachování vlastní existence
(e) genetické systémy – složitě strukturované s genetickou informací umožňující reprodukci, schopnost evoluce – podmíněn učením se – výsledkem učením může být změna struktury a chování systému, při čemž systém stále efektivněji využívá energii vynakládanou na tyto změny
(f) živočichové (animální systémy) – vyšší úroveň genetické informace, v jistých mezích mohou okolí aktivně ovlivňovat, aby minimalizovali energii na zachování vlastní existence a následnou evoluci
(g) člověk – psychické vlastnosti – vědomí vlastní existence, schopnost symbolického myšlení a záměrného jednání; vytvářením obrazů vzniká vnitřní individuální svět
(h) sociální systémy – nejvyšší a nejsložitější dosud poznaná úroveň systémů, vznik a existence dána potřebami a zájmy lidí – ti vstupují do vzájemných interakcí
- dle povahy fce: materiální a ideální, schematické a symbolické, stochastické a deterministické
- Peter Checland: čtyři skupiny:
(a) přirozené systémy – základ okolního světa – podskupiny: systémy živé x neživé; živé vykazují účelné chování – proto jsou často nazývány také účelnými systémy (účelné chování je dáno geneticky); fyzikální a biologické objekty
(b) navrhované (umělé) systémy – uměle vytvořené člověkem s předem daným záměrem – definovány na fyzikálních objektech (např. vodovodní síť, automobil), nebo na abstraktních objektech (soustava rovnic, projekt) – bývají označovány také jako systémy záměrné
(c) systémy lidských aktivit – primární význam pro management – rozhodujícími prvky jsou lidé, kteří tvoří sociálně-kulturní systém – svébytná kategorie, ve které se prolínají systémy přirozené a systémy navrhované
(d) transcendentální systémy – přesahují hranice přesného popisu (definice systému), avšak lze je považovat jako kvalitu vztahů mezi prvky přirozených systémů, systému lidských aktivit a vztahů mezi těmito systémy
- Boulding: 9 typů systému
(a) fyzikální systémy – základ všech vyšších systémů, elementární částice hmoty a jejich energetické vztahy
(b) mechanické systémy – stroje, zařízení, struktura prvků
(c) kybernetické systémy – dodávají novou kvalitu – zpětnou vazbu, jsou to uzavřené systémy
(d) otevřené systémy – spojovány s existencí života, nejjednodušší je buňka, základní vlastnost – adaptabilita vůči okolí na úrovni zachování vlastní existence
(e) genetické systémy – složitě strukturované s genetickou informací umožňující reprodukci, schopnost evoluce – podmíněn učením se – výsledkem učením může být změna struktury a chování systému, při čemž systém stále efektivněji využívá energii vynakládanou na tyto změny
(f) živočichové (animální systémy) – vyšší úroveň genetické informace, v jistých mezích mohou okolí aktivně ovlivňovat, aby minimalizovali energii na zachování vlastní existence a následnou evoluci
(g) člověk – psychické vlastnosti – vědomí vlastní existence, schopnost symbolického myšlení a záměrného jednání; vytvářením obrazů vzniká vnitřní individuální svět
(h) sociální systémy – nejvyšší a nejsložitější dosud poznaná úroveň systémů, vznik a existence dána potřebami a zájmy lidí – ti vstupují do vzájemných interakcí
15. Otevřené a uzavřené systémy.Měkké systémy a problémy jejich studia.
Ekonomika jako dynamický systém – vlastnosti.
- uzavřený systém – izolovaný od okolí (nedochází k výměně energie s okolím), postupem času se u něj díky drobným náhodným chybám (fluktuacím) zvyšuje neuspořádanost (opouští vzorce svého chování a obtížně nalézá nové) – znehodnocuje se a míří ke svému konci
- otevřený systém – výměna energie, hmoty či informace s okolím – pak má možnost vyvíjet se směrem k vyšší složitosti a uspořádanosti – ustálení v jiném stavu než byla původní rovnováhy
- způsobem vzniku kvalitativně nové struktury v systémech se zabývá synergetika – pojem samoregulace (schopnost blokovat poruchy a nežádoucí hmotné, energické a informační toky)
- měkký systém – u sociálních a ekonomických systémů lze rozpoznat strukturu jen obtížně a někdy vůbec ne; jejich nejasné struktury se mění v prostoru a v čase – proto jsou neurčité, měkké a jejich fungování je spojeno s větší nestabilitou
- ekonomika jako příklad otevřeného systému:
Otevřeným systémem je např. celá ekonomika: Je schopna vývoje směrem k větší komplexnosti a uspořádanosti, ale to pouze pokud se jí dostává energie z okolí (Slunce). V poměrně dlouhém období se může nacházet v dynamické rovnováze a mít stabilní chování, jehož projevem je např. hospodářský cyklus. Je vystavena vnějším i vnitřním vlivům, které ji soustavně odchylují od zaběhnutého vzorce chování. Díky negativním zpětným vazbám se navrací k rovnováze. V situaci, kdy převládnou pozitivní zpětné vazby, může vést počáteční impuls (válka a jiné politické události, ropné krize apod.) k nestabilitě, tedy krizím, s tím, že jejich výsledkem, bývá nová rovnováha, kvalitativně jiná (viz dlouhodobý extenzivní ekonomický růst světové ekonomiky v 50. a 60. letech 20. století).
- uzavřený systém – izolovaný od okolí (nedochází k výměně energie s okolím), postupem času se u něj díky drobným náhodným chybám (fluktuacím) zvyšuje neuspořádanost (opouští vzorce svého chování a obtížně nalézá nové) – znehodnocuje se a míří ke svému konci
- otevřený systém – výměna energie, hmoty či informace s okolím – pak má možnost vyvíjet se směrem k vyšší složitosti a uspořádanosti – ustálení v jiném stavu než byla původní rovnováhy
- způsobem vzniku kvalitativně nové struktury v systémech se zabývá synergetika – pojem samoregulace (schopnost blokovat poruchy a nežádoucí hmotné, energické a informační toky)
- měkký systém – u sociálních a ekonomických systémů lze rozpoznat strukturu jen obtížně a někdy vůbec ne; jejich nejasné struktury se mění v prostoru a v čase – proto jsou neurčité, měkké a jejich fungování je spojeno s větší nestabilitou
- ekonomika jako příklad otevřeného systému:
Otevřeným systémem je např. celá ekonomika: Je schopna vývoje směrem k větší komplexnosti a uspořádanosti, ale to pouze pokud se jí dostává energie z okolí (Slunce). V poměrně dlouhém období se může nacházet v dynamické rovnováze a mít stabilní chování, jehož projevem je např. hospodářský cyklus. Je vystavena vnějším i vnitřním vlivům, které ji soustavně odchylují od zaběhnutého vzorce chování. Díky negativním zpětným vazbám se navrací k rovnováze. V situaci, kdy převládnou pozitivní zpětné vazby, může vést počáteční impuls (válka a jiné politické události, ropné krize apod.) k nestabilitě, tedy krizím, s tím, že jejich výsledkem, bývá nová rovnováha, kvalitativně jiná (viz dlouhodobý extenzivní ekonomický růst světové ekonomiky v 50. a 60. letech 20. století).
12. Systém jako poznávaný řád. Pojem chaos a jeho vztah k systémovému myšlení.
- řád – takové uspořádání prvků a vazeb systému, které umožňuje předpokládat jeho další chování
- poznání určité prostorové, časové či hodnotové části systému nám umožňuje vytvářet správná očekávání, týkající se systému jako celku nebo jeho zbývajících částí (s dostatečně vysokou pravděpodobností správnosti)
- tím je umožněna kontrola, řízení chování systému i na základě neúplné znalosti jeho komponent
- řád je výsledkem poznání
- předpoklad: pokud dokážeme získat přibližné údaje o současném stavu, dostaneme přibližné, nikoliv zcela odlišné, výsledky při odhadu stavu budoucího
- řad však nemusí mít charakter zákona ve smyslu objektivní platnosti (jako u fyzikálních zákonů) – dopady pro management
- chaos – situace, kdy řád neexistuje – nelze užít rozhodnutí s deterministickou odezvou systému; nerozeznáváme správně řád a proto vybíráme nevhodné modely pro rozhodování
- jádro teorie chaosu stojí na myšlence, že vývoj události mohou změnit i malé, zdánlivě nevýznamné události a naopak, že i nahodilé chování se může řídit pevnými pravidly
- motýlí efekt – motýl zamává křídly, což na druhé straně zeměkoule způsobí bouři
- Lorenz
- Deterministický chaos: nepatrná změna výchozího stavu vede k velkým rozdílům ve výsledku (x nahodilý chaos)
- To, že jevu nerozumíme, neznamená, že je nahodilý – teorie chaosu dokonce tvrdí, že nic kolem nás není náhodné a že zdánlivý nedostatek řádu je přirozeným výsledkem deterministických procesů
- Chaos tedy dle teorie chaosu označuje složité chování, v němž na první pohled nerozeznáváme řád
- poznání určité prostorové, časové či hodnotové části systému nám umožňuje vytvářet správná očekávání, týkající se systému jako celku nebo jeho zbývajících částí (s dostatečně vysokou pravděpodobností správnosti)
- tím je umožněna kontrola, řízení chování systému i na základě neúplné znalosti jeho komponent
- řád je výsledkem poznání
- předpoklad: pokud dokážeme získat přibližné údaje o současném stavu, dostaneme přibližné, nikoliv zcela odlišné, výsledky při odhadu stavu budoucího
- řad však nemusí mít charakter zákona ve smyslu objektivní platnosti (jako u fyzikálních zákonů) – dopady pro management
- chaos – situace, kdy řád neexistuje – nelze užít rozhodnutí s deterministickou odezvou systému; nerozeznáváme správně řád a proto vybíráme nevhodné modely pro rozhodování
- jádro teorie chaosu stojí na myšlence, že vývoj události mohou změnit i malé, zdánlivě nevýznamné události a naopak, že i nahodilé chování se může řídit pevnými pravidly
- motýlí efekt – motýl zamává křídly, což na druhé straně zeměkoule způsobí bouři
- Lorenz
- Deterministický chaos: nepatrná změna výchozího stavu vede k velkým rozdílům ve výsledku (x nahodilý chaos)
- To, že jevu nerozumíme, neznamená, že je nahodilý – teorie chaosu dokonce tvrdí, že nic kolem nás není náhodné a že zdánlivý nedostatek řádu je přirozeným výsledkem deterministických procesů
- Chaos tedy dle teorie chaosu označuje složité chování, v němž na první pohled nerozeznáváme řád
13. Systémová dynamika. Rozdíl mezi lineárními a nelineárními systémy. Význam charakteru zpětné vazby pro chování systému. Atraktory. Příklady.
- systémová dynamika – metoda pro studium a řízení komplexních zpětnovazebních systémů
- zpětná vazba – označení situace, kdy prvek (proměnná) X ovlivňuje jinou proměnnou Y a Y naopak ovlivňuje X prostřednictvím řetězce příčin a důsledků
- zohlednění dynamiky systému v čase
- lineární systém – ovlivňovány pouze tím, co se stalo v bezprostředně předcházející době a v blízkém okolí; lze studovat jednotlivé části systému v izolaci bez rizika přílišného zkreslení
- příklad lineárního systému: ve výrobě – stroj – stálá spotřeba surovin – lze přesně určit dobu objednání surovin a jejich množství bez ohledu na další stroje
- nelineární systém – ovlivňován nelokálními vlivy – časově i místně vzdálenými; studium izolovaných částí nevede k pochopení celku; nelineární systémy díky zpětné vazbě prudce zesilují odchylky na vstupu do zcela odlišných hodnot na výstupu; transformace je nespojitá
- příklad: reklama (účinky) nebo JIT – opoždění dodávky může znamenat kolaps výrobního procesu
- negativní zpětná vazba – v případě nelinearity může zpětná vazba fungovat tak dlouho, dokud porucha nevymizí a systém se automaticky nevrátí do stabilního stavu
- pozitivní zpětná vazba – naopak vychýlení zesiluje a může vést až k tomu, že se systém natolik rozkmitá, že dojde k trvalé změně jeho chování
- ve většině systémů – několik typů vazeb – výsledek je dán „soutěží“ mezi negativními a pozitivními zpětnými vazbami
- atraktory = oblasti přitahování – místo, stav nebo vzorec určitého chování, ke kterému je nelineární systém přitahován
- př. Lidské srdce - Srdeční činnost má tendenci fungovat podle určitého vzorce, který však není zcela přesný. Dva srdeční rytmy nejsou nikdy identické. Dokud ale vzorec výkonu srdce zůstává rozumě blízko svému základnímu vzoru (atraktoru), vše je v pořádku. Pokud se ale srdeční činnost příliš odchýlí od tohoto vzorce chování, vzdálí se z dosahu působení atraktoru a chování systému se tak může stát náhle chaotické. Jakoby srdce ztratilo a nebylo schopno znovu najít svůj vzorec chování Výkon srdce se stává vysoce nepředvídatelný.
- obdobně na akciových trzích – většina kolísání nemá dopady na ekonomiku, ale při překročení určité meze – může vyvolat hospodářskou krizi atp.
- zpětná vazba – označení situace, kdy prvek (proměnná) X ovlivňuje jinou proměnnou Y a Y naopak ovlivňuje X prostřednictvím řetězce příčin a důsledků
- zohlednění dynamiky systému v čase
- lineární systém – ovlivňovány pouze tím, co se stalo v bezprostředně předcházející době a v blízkém okolí; lze studovat jednotlivé části systému v izolaci bez rizika přílišného zkreslení
- příklad lineárního systému: ve výrobě – stroj – stálá spotřeba surovin – lze přesně určit dobu objednání surovin a jejich množství bez ohledu na další stroje
- nelineární systém – ovlivňován nelokálními vlivy – časově i místně vzdálenými; studium izolovaných částí nevede k pochopení celku; nelineární systémy díky zpětné vazbě prudce zesilují odchylky na vstupu do zcela odlišných hodnot na výstupu; transformace je nespojitá
- příklad: reklama (účinky) nebo JIT – opoždění dodávky může znamenat kolaps výrobního procesu
- negativní zpětná vazba – v případě nelinearity může zpětná vazba fungovat tak dlouho, dokud porucha nevymizí a systém se automaticky nevrátí do stabilního stavu
- pozitivní zpětná vazba – naopak vychýlení zesiluje a může vést až k tomu, že se systém natolik rozkmitá, že dojde k trvalé změně jeho chování
- ve většině systémů – několik typů vazeb – výsledek je dán „soutěží“ mezi negativními a pozitivními zpětnými vazbami
- atraktory = oblasti přitahování – místo, stav nebo vzorec určitého chování, ke kterému je nelineární systém přitahován
- př. Lidské srdce - Srdeční činnost má tendenci fungovat podle určitého vzorce, který však není zcela přesný. Dva srdeční rytmy nejsou nikdy identické. Dokud ale vzorec výkonu srdce zůstává rozumě blízko svému základnímu vzoru (atraktoru), vše je v pořádku. Pokud se ale srdeční činnost příliš odchýlí od tohoto vzorce chování, vzdálí se z dosahu působení atraktoru a chování systému se tak může stát náhle chaotické. Jakoby srdce ztratilo a nebylo schopno znovu najít svůj vzorec chování Výkon srdce se stává vysoce nepředvídatelný.
- obdobně na akciových trzích – většina kolísání nemá dopady na ekonomiku, ale při překročení určité meze – může vyvolat hospodářskou krizi atp.
14. Vlastnosti složitých zpětnovazebních systémů.
(1) citlivost na vstupní podmínky – motýlí efekt – dáno existencí zpětných vazeb – je jich zpravidla více současně, přesná analýza je pak nemožná
(2) skutečnost, že existuje několik úrovní chování nelineárních systémů – jsou období, kdy se systém chová konstantně, ale stačí i malá změna a systém může přejít do vyššího stádia složitosti (tzv. bifurkuje) – v jeho chování se vyskytnou oscilace (s různou periodou)
- příklad: spotřeba dodávaných materiálů – pokud by bylo možné úspěšně předpokládat budoucí spotřebu, pak podle toho můžeme vystavovat objednávky; avšak systém se chová tak, že jej nelze zcela předpokládat – deterministický chaos
- i když dochází k dalšímu růstu složitosti chování systému, časem se opět dostaví stádium konstantního chování a následně dalších oscilací; stádium se ale zkracuje a chaos se objevuje stále častěji a rychleji
- příklad: jediný výrobce – z výrobních kapacit nemůže uspokojit celou poptávku – produkce je v čase konstantní; náhle zrušení bariér – i jiní dodavatele na trhu – snížení tržního podílu – tržby se budou vyvíjet jako u konkurentů – budou kolísat v rámci roku (nealkoholické nápoje – pokles v zimě, nárůst v létě), potom např. pořádání reklamních kampaní – další úroveň chování
(3) pravidelnost intervalů, kdy dochází ke zvýšení složitosti chování systémů (přechod na vyšší úroveň), a tzv. podobnost částí systému celku
(2) skutečnost, že existuje několik úrovní chování nelineárních systémů – jsou období, kdy se systém chová konstantně, ale stačí i malá změna a systém může přejít do vyššího stádia složitosti (tzv. bifurkuje) – v jeho chování se vyskytnou oscilace (s různou periodou)
- příklad: spotřeba dodávaných materiálů – pokud by bylo možné úspěšně předpokládat budoucí spotřebu, pak podle toho můžeme vystavovat objednávky; avšak systém se chová tak, že jej nelze zcela předpokládat – deterministický chaos
- i když dochází k dalšímu růstu složitosti chování systému, časem se opět dostaví stádium konstantního chování a následně dalších oscilací; stádium se ale zkracuje a chaos se objevuje stále častěji a rychleji
- příklad: jediný výrobce – z výrobních kapacit nemůže uspokojit celou poptávku – produkce je v čase konstantní; náhle zrušení bariér – i jiní dodavatele na trhu – snížení tržního podílu – tržby se budou vyvíjet jako u konkurentů – budou kolísat v rámci roku (nealkoholické nápoje – pokles v zimě, nárůst v létě), potom např. pořádání reklamních kampaní – další úroveň chování
(3) pravidelnost intervalů, kdy dochází ke zvýšení složitosti chování systémů (přechod na vyšší úroveň), a tzv. podobnost částí systému celku
10. Informatika a informace, formalizované pojetí informace, entropie.
- informatika – obor lidské činnosti zabývající se vytvářením obrazů o reálném světě – jak obrazy světa vznikají zpracováním, jak jsou zpracovávány, jaké nástroje a metody se k tomu využívají, jak mohou být výsledky získaného poznání využity
- teoretická informatika – teorie informace, metodologie zpracování dat a organizace informačních procesů
- aplikovaná informatika – zaměřena na účelnou a účinnou komunikaci a využité dat – dílčí procesy jako sběr, přenos, uchovávání, zpracování a v určité míře i vyhodnocování a aplikační zhodnocování dat; technologické aspekty práce s daty
- informace – problémová definice (média? – zjednodušené chápání pojmu)
- formalizované pojetí informace – informace je míra množství neurčitosti nebo nejistoty o nějakém nahodilém ději, odstraněná realizací tohoto děje
- entropie – (Shannon) – míra nejistoty v nahodilém jevu
- formalizované pojetí informace je vztaženo k organizovanosti hmoty (energie) a je tedy objektivní, na člověku nezávislé (obdobně i entropie)
- teoretická informatika – teorie informace, metodologie zpracování dat a organizace informačních procesů
- aplikovaná informatika – zaměřena na účelnou a účinnou komunikaci a využité dat – dílčí procesy jako sběr, přenos, uchovávání, zpracování a v určité míře i vyhodnocování a aplikační zhodnocování dat; technologické aspekty práce s daty
- informace – problémová definice (média? – zjednodušené chápání pojmu)
- formalizované pojetí informace – informace je míra množství neurčitosti nebo nejistoty o nějakém nahodilém ději, odstraněná realizací tohoto děje
- entropie – (Shannon) – míra nejistoty v nahodilém jevu
- formalizované pojetí informace je vztaženo k organizovanosti hmoty (energie) a je tedy objektivní, na člověku nezávislé (obdobně i entropie)
11. Významové pojetí informace, tvorba významových rovin informace.
- informace jako data, jimž jejich uživatel v procesu interpretace přisuzuje určitý význam
- při významovém pojetí informace – vztažení k účelu, který člověk tvorbou obrazu o světě sleduje
- tvorba informace v jednotlivých rovinách:
(a) rovina volby symbolů (znaků)
(b) rovina syntaxe – sestavování znaků do řetězců (sekvencí znaků) – tvorba dat
(c) rovina sémantiky – přiřazování obsahu jednotlivým sekvencím – tvorba zprávy
(d) rovina pragmatiky – přiřazování významu (smyslu) jednotlivým zprávám – tvorba informace
- tyto procesy jsou výsledkem myšlení – vytváření konceptuálních modelů světa, jež vychází z fyzikálního světa a jeho lidského poznání
- při významovém pojetí informace – vztažení k účelu, který člověk tvorbou obrazu o světě sleduje
- tvorba informace v jednotlivých rovinách:
(a) rovina volby symbolů (znaků)
(b) rovina syntaxe – sestavování znaků do řetězců (sekvencí znaků) – tvorba dat
(c) rovina sémantiky – přiřazování obsahu jednotlivým sekvencím – tvorba zprávy
(d) rovina pragmatiky – přiřazování významu (smyslu) jednotlivým zprávám – tvorba informace
- tyto procesy jsou výsledkem myšlení – vytváření konceptuálních modelů světa, jež vychází z fyzikálního světa a jeho lidského poznání
7. Co zkoumá kybernetika a jaké má strukturní součásti (obory)?
- Wiener – definice kybernetiky: Předmětem kybernetiky je zkoumání procesů řízení a zpracování informací v technických systémech i živých organismech a kolektivech skládajících se z živých organismů a technických systémů.
- struktura kybernetiky:
V současné době dělíme kybernetiku na tři základní skupiny: teoretickou, technickou a aplikovanou.
Teoretická kybernetika je založena na principu kybernetické abstrakce, pracuje s abstraktními kybernetickými modely (kybernetické systémy).
Technická kybernetika se zabývá především konstrukcí a způsobem ovládání automatických výpočetních systémů. Slouží k realizaci výsledků získaných převážně metodami teoretické kybernetiky.
Třetí a neméně důležitou skupinou jsou kybernetické aplikace. Cílem je využití výsledků teoretické a technické kybernetiky v oblastech, v nichž se studují objekty a struktury značné složitosti (bionika, robotika, umělá inteligence apod.) se záměrem je řídit.
- teorie tvořící základ kybernetiky: teorie informace, informatika, teorie automatů, teorie řízení a teorie algoritmů
- charakteristická vlastnost: vysoký stupeň abstrakce
- stav: rozpoložení systému v pozorovaném okamžiku – vyjádřen hodnotami proměnných důležitých pro existenci a fci systému
- transformace – změna objektu v čase nebo jiné dimenzi; změna stavu systému realizovaná operátorem transformace (vstup – transformace způsobená operátorem transformace – výstup)
- typy transformace: jednoznačná, víceznačná, jednojednoznačná, uzavřená, konečná
- varieta – celkový počet vzájemně rozlišitelných stavů, bezprostředně dosažitelných z daného stavu systému (souvisí nejen se systémem, ale i s konceptorem – barvoslepý nevidí barevné pastelky jako zdravý člověk) – proto, má-li být varieta přesně definována, musí být specifikován i pozorovatel (konceptor) a jeho rozlišovací schopnosti
- struktura kybernetiky:
V současné době dělíme kybernetiku na tři základní skupiny: teoretickou, technickou a aplikovanou.
Teoretická kybernetika je založena na principu kybernetické abstrakce, pracuje s abstraktními kybernetickými modely (kybernetické systémy).
Technická kybernetika se zabývá především konstrukcí a způsobem ovládání automatických výpočetních systémů. Slouží k realizaci výsledků získaných převážně metodami teoretické kybernetiky.
Třetí a neméně důležitou skupinou jsou kybernetické aplikace. Cílem je využití výsledků teoretické a technické kybernetiky v oblastech, v nichž se studují objekty a struktury značné složitosti (bionika, robotika, umělá inteligence apod.) se záměrem je řídit.
- teorie tvořící základ kybernetiky: teorie informace, informatika, teorie automatů, teorie řízení a teorie algoritmů
- charakteristická vlastnost: vysoký stupeň abstrakce
- stav: rozpoložení systému v pozorovaném okamžiku – vyjádřen hodnotami proměnných důležitých pro existenci a fci systému
- transformace – změna objektu v čase nebo jiné dimenzi; změna stavu systému realizovaná operátorem transformace (vstup – transformace způsobená operátorem transformace – výstup)
- typy transformace: jednoznačná, víceznačná, jednojednoznačná, uzavřená, konečná
- varieta – celkový počet vzájemně rozlišitelných stavů, bezprostředně dosažitelných z daného stavu systému (souvisí nejen se systémem, ale i s konceptorem – barvoslepý nevidí barevné pastelky jako zdravý člověk) – proto, má-li být varieta přesně definována, musí být specifikován i pozorovatel (konceptor) a jeho rozlišovací schopnosti
8. Vysvětlete rozdíl mezi stabilním rovnovážným a nestabilním rovnovážným
stavem systému. Uveďte příklad systému v dynamické rovnováze.
- otázka oblasti aktivity objektu (za jakých podmínek jsou si schopny udržet určité vlastnosti)
- dolní hranice aktivity – ohrožení existence systému (organizovanost systému, vyjádřena jeho strukturou, je narušována a hrozí rozpad spojení mezi prvky)
- horní hranice aktivity – systém dosáhl cílového stavu nebo jeho funkce je z určitého hlediska optimální
Kybernetika se zabývá studiem podmínek, za kterých systém může dosahovat a udržet si předem stanovený stav, nebo předem stanovené cílové chování. Výsledkem je poznání, zda existuje taková trajektorie vstupů, která vede k horní hranici oblasti aktivity systému, a která umožní systému, aby trvale strval v tomto stavu. Pokud toho lze dosáhnout, říkáme, že systém dosáhl rovnovážného stavu v horní hranici aktivity.
- Rovnovážný stav může být stabilní nebo nestabilní
- Proti udržení v horní hranici aktivity totiž působí reálné rušivé vlivy (forma vstupu – vstup žádoucí či nežádoucí)
- Kybernetika hledá takové umělé vstupy, jež by zajistili systému setrvání v rovnovážném stavu i za působení rušivých vlivů
- Stabilní rovnovážný stav – systém se do rovnovážného stavu vrací sám po každém působení rušivých vlivů (není potřeba žádné korekční umělé vstupy)
- Nestabilní rovnovážný stav – systém se při vychýlení nedokáže sám vrátit zpět do původního rovnovážného stavu – jsou potřeba dodatečné vstupy, případně i úprava struktury systému
- Regulace – udržování určité veličiny považované konceptorem za kritickou nebo důležitou ve stanoveném rozmezí od hodnoty cílové; účelné působení na systém
- Většinou bývá v rámci systému vytvořen specializovaný regulační subsystém – monitoruje působení rušivých vlivů a ovlivňuje na základě toho systém specializovanými vazbami s cílem udržet hodnoty veličin v požadovaných mezích
- Řízení: prostřednictvím specializovaného řídícího subsystému – účelné a cílené působení řídícího subsystému na řízený subsystém s cílem vyvolat požadované chování
- Regulační subsystém navazuje svoji funkcí na řídící subsystém – udržuje cílový stav ve stanovených mezích
- Tím je dosažena v řízeném systému tzv. dynamická rovnováha (rovnováha trvalá v čase)
- Toto ovlivňování je založeno na informacích – poznatcích o stavech řízeného systému, jeho okolí a vnějších podmínkách, které mají pro činnost systému význam
- Příklad: řízení zásob??? Udržování určité požadované hladiny zásob v čase t a v závislosti na odbytu (očekávaný vstup), ale také zohledňující nahodilé jevy (přírodní pohromy, zmetkovitost atp.)
- otázka oblasti aktivity objektu (za jakých podmínek jsou si schopny udržet určité vlastnosti)
- dolní hranice aktivity – ohrožení existence systému (organizovanost systému, vyjádřena jeho strukturou, je narušována a hrozí rozpad spojení mezi prvky)
- horní hranice aktivity – systém dosáhl cílového stavu nebo jeho funkce je z určitého hlediska optimální
Kybernetika se zabývá studiem podmínek, za kterých systém může dosahovat a udržet si předem stanovený stav, nebo předem stanovené cílové chování. Výsledkem je poznání, zda existuje taková trajektorie vstupů, která vede k horní hranici oblasti aktivity systému, a která umožní systému, aby trvale strval v tomto stavu. Pokud toho lze dosáhnout, říkáme, že systém dosáhl rovnovážného stavu v horní hranici aktivity.
- Rovnovážný stav může být stabilní nebo nestabilní
- Proti udržení v horní hranici aktivity totiž působí reálné rušivé vlivy (forma vstupu – vstup žádoucí či nežádoucí)
- Kybernetika hledá takové umělé vstupy, jež by zajistili systému setrvání v rovnovážném stavu i za působení rušivých vlivů
- Stabilní rovnovážný stav – systém se do rovnovážného stavu vrací sám po každém působení rušivých vlivů (není potřeba žádné korekční umělé vstupy)
- Nestabilní rovnovážný stav – systém se při vychýlení nedokáže sám vrátit zpět do původního rovnovážného stavu – jsou potřeba dodatečné vstupy, případně i úprava struktury systému
- Regulace – udržování určité veličiny považované konceptorem za kritickou nebo důležitou ve stanoveném rozmezí od hodnoty cílové; účelné působení na systém
- Většinou bývá v rámci systému vytvořen specializovaný regulační subsystém – monitoruje působení rušivých vlivů a ovlivňuje na základě toho systém specializovanými vazbami s cílem udržet hodnoty veličin v požadovaných mezích
- Řízení: prostřednictvím specializovaného řídícího subsystému – účelné a cílené působení řídícího subsystému na řízený subsystém s cílem vyvolat požadované chování
- Regulační subsystém navazuje svoji funkcí na řídící subsystém – udržuje cílový stav ve stanovených mezích
- Tím je dosažena v řízeném systému tzv. dynamická rovnováha (rovnováha trvalá v čase)
- Toto ovlivňování je založeno na informacích – poznatcích o stavech řízeného systému, jeho okolí a vnějších podmínkách, které mají pro činnost systému význam
- Příklad: řízení zásob??? Udržování určité požadované hladiny zásob v čase t a v závislosti na odbytu (očekávaný vstup), ale také zohledňující nahodilé jevy (přírodní pohromy, zmetkovitost atp.)
9. Otevřené a uzavřené řízení. Princip zpětné vazby a její funkce v systému.
- zpětné vazby (feedback) – zařazovány do systému proto, aby bylo možné přenášet informace, nezbytné k regulaci systému (k udržování dynamické stability systému)
- monitorování x řízení systému – při monitorování získáváme relevantní informace o stavu systému bez současného působení na systém; při řízení působíme na systém
- toto působení zahrnuje monitorování, projektování struktury a chování systému a jeho následné ovlivňování ve zvolených dimenzích
- otevřená řízení – chybí zpětná vazba; tok řídících povelů zůstává nepřerušen (nežádoucí činnosti při poruše)
- uzavřená řízení – mají zpětnou vazbu mezi řídícím a řízeným systémem
- řízení cílové – hledání optimální trajektorie systému směřující k předem stanovenému cíli
- řízení stavové – cíl není předem znám, trajektorie vzniká postupně zlepšujícími se stavy systému; je známo pouze kritérium hodnocení dosaženého stavu
- monitorování x řízení systému – při monitorování získáváme relevantní informace o stavu systému bez současného působení na systém; při řízení působíme na systém
- toto působení zahrnuje monitorování, projektování struktury a chování systému a jeho následné ovlivňování ve zvolených dimenzích
- otevřená řízení – chybí zpětná vazba; tok řídících povelů zůstává nepřerušen (nežádoucí činnosti při poruše)
- uzavřená řízení – mají zpětnou vazbu mezi řídícím a řízeným systémem
- řízení cílové – hledání optimální trajektorie systému směřující k předem stanovenému cíli
- řízení stavové – cíl není předem znám, trajektorie vzniká postupně zlepšujícími se stavy systému; je známo pouze kritérium hodnocení dosaženého stavu
Definice stacionárního systému
Pojem stacionární systém uvažuje transformaci vstupů do výstupů systému závislou na historii systému (prvku), koncentrovanou do aktuálního stavu systému.
Stavem systému rozumíme rozpoložení nestrukturovaného systému (prvku systému) do něhož byl sledovaný systém uveden uspořádaným řetězcem všech dosavadních vstupů, které na uvažovaný systém působily. Formu aktuálního operátoru transformace vstupu do výstupu systému činíme závislou na tomto aktuálním stavu. Stav systému tedy mění a předznamenává konkrétní formu transformace následujícího vstupu do výstupu. Důležité je, že stav systému se nemění v čase, ale je kauzálně závislý pouze na uspořádaném řetězci všech předcházejících vstupů. Uspořádaný řetězec vstupů nazýváme trajektorie vstupů.
Definice 3 : Stacionárním systémem nazýváme uspořádanou pětici (X, Y, S, p, v), kde:
X je neprázdná množina vstupů { X = x1, x2, ….xn },
Y je neprázdná množina výstupů { Y= y1, y2, … ym },
S neprázdná množina stavů { S = s1, s2, … sr },
p je zobrazení X x S do S (přechodová funkce)
tj. pro každou dvojici {xi, sj} existuje právě jedno takové, že [( xi, sj), sk ]
v je zobrazení X x S do Y (výstupní funkce)
tj. pro každou definovanou dvojici {xi, sk }existuje právě jedno takové, že
[(xi, sk ), yr ]
Stacionární systémy se staly základem studia teorie automatů, jako součásti Kybernetiky. Uvedená definice 3. je nápadně podobná definici konečného automatu (automatu Mealyho), který bývá obvykle definován jako uspořádaná šestice (U, Q, Y, δ, λ, q0), kde U je vstupní abeceda, Y výstupní abeceda, Q množina vnitřních stavů, δ výstupní funkce, λ přechodová funkce a q0 počáteční stav. Automat Mealyho je teoretickým východiskem všech programovatelných strojů, ale lze jím popsat i všechny rutinní procesy vykonávané lidmi v podniku apod.
Stavem systému rozumíme rozpoložení nestrukturovaného systému (prvku systému) do něhož byl sledovaný systém uveden uspořádaným řetězcem všech dosavadních vstupů, které na uvažovaný systém působily. Formu aktuálního operátoru transformace vstupu do výstupu systému činíme závislou na tomto aktuálním stavu. Stav systému tedy mění a předznamenává konkrétní formu transformace následujícího vstupu do výstupu. Důležité je, že stav systému se nemění v čase, ale je kauzálně závislý pouze na uspořádaném řetězci všech předcházejících vstupů. Uspořádaný řetězec vstupů nazýváme trajektorie vstupů.
Definice 3 : Stacionárním systémem nazýváme uspořádanou pětici (X, Y, S, p, v), kde:
X je neprázdná množina vstupů { X = x1, x2, ….xn },
Y je neprázdná množina výstupů { Y= y1, y2, … ym },
S neprázdná množina stavů { S = s1, s2, … sr },
p je zobrazení X x S do S (přechodová funkce)
tj. pro každou dvojici {xi, sj} existuje právě jedno takové, že [( xi, sj), sk ]
v je zobrazení X x S do Y (výstupní funkce)
tj. pro každou definovanou dvojici {xi, sk }existuje právě jedno takové, že
[(xi, sk ), yr ]
Stacionární systémy se staly základem studia teorie automatů, jako součásti Kybernetiky. Uvedená definice 3. je nápadně podobná definici konečného automatu (automatu Mealyho), který bývá obvykle definován jako uspořádaná šestice (U, Q, Y, δ, λ, q0), kde U je vstupní abeceda, Y výstupní abeceda, Q množina vnitřních stavů, δ výstupní funkce, λ přechodová funkce a q0 počáteční stav. Automat Mealyho je teoretickým východiskem všech programovatelných strojů, ale lze jím popsat i všechny rutinní procesy vykonávané lidmi v podniku apod.
6. Co je obecná teorie systémů.. Definice stacionárního systému. V čem se liší stacionární a dynamický systém?
- obecná teorie systémů – obvykle spojena s dílem biologa Bartalanffyho a ekonoma Bouldinga; konec 50. – začátek 60. let – korekce dodnes
- předmětem OTS – studium abstraktních systémů, které mají význam pro analýzu systémových vlastností libovolné konkrétní reality
- analýza zaměřena jednak na vyšetření statických strukturních vlastností (organizace), jednak na vyšetření složitých kauzálních vztahů (chování) a dynamických vlastností (řízení)
- obecný systém – formální logická konstrukce, která neobsahuje žádné věcné interpretace – vytvářeny jako relace (zobrazení, transformace) na neprázdných množinách abstraktních prvků
- základní principy:
(a) princip kauzality
(b) princip strukturovanosti
(c) princip celostnosti (holismus) – každý systém musí zachovat současně se strukturovaným zobrazením konkrétního objektu i jeho osobitou kvalitu – celistvost objektu – ta spočívá v jeho faktické kontinuální existenci; každá část objektu plní nejen dílčí funkci, ale ovlivňuje objekt jako celek (celek je víc než suma částí)
Formalizace pojmu systém:
- druhá skupina vědců: Mesarovič, Kalman (a další) – snaha o přesnou matematickou formalizaci definování systému
Definice dynamického systému:
- předmětem OTS – studium abstraktních systémů, které mají význam pro analýzu systémových vlastností libovolné konkrétní reality
- analýza zaměřena jednak na vyšetření statických strukturních vlastností (organizace), jednak na vyšetření složitých kauzálních vztahů (chování) a dynamických vlastností (řízení)
- obecný systém – formální logická konstrukce, která neobsahuje žádné věcné interpretace – vytvářeny jako relace (zobrazení, transformace) na neprázdných množinách abstraktních prvků
- základní principy:
(a) princip kauzality
(b) princip strukturovanosti
(c) princip celostnosti (holismus) – každý systém musí zachovat současně se strukturovaným zobrazením konkrétního objektu i jeho osobitou kvalitu – celistvost objektu – ta spočívá v jeho faktické kontinuální existenci; každá část objektu plní nejen dílčí funkci, ale ovlivňuje objekt jako celek (celek je víc než suma částí)
Formalizace pojmu systém:
- druhá skupina vědců: Mesarovič, Kalman (a další) – snaha o přesnou matematickou formalizaci definování systému
Definice dynamického systému:
Definice dynamického systému
Definice 2. (R.E.Kalman): Dynamickým systémem nazýváme matematický objekt vyhovující následným axiomům:
a) Nechť jsou zadány: množina časových okamžiků T, množina stavů X, množina okamžitých vstupních podnětů U, množina přípustných vstupních podnětů Ω={ω:T→U}, množina okamžitých hodnot výstupních veličin Y a množina výstupních veličin Γ={γ:T→Y}.
b) Množina T je uspořádaná podmnožina množiny reálných čísel.
c) Množina vstupních podnětů Ω vyhovuje následujícím podmínkám:
Ω ≠ Ø
ω (t1 ,t2 ) , ω Î Ω, t1, t2 Î T, nazýváme úsekem vstupního podnětu ω na (t1 ,t2 ) ∩ T. Jestliže ω, ω´Î Ω a t1 < t2 < t3 , pak existuje takové ω´´ , že ω´´(t1,t2) = ω(t1,t2) a ω´´(t2,t3) = ω´(t2,t3).
d) Existuje přechodová funkce stavů: φ:T ´ T ´ X ´ Ω → X taková, že jejími
hodnotami jsou stavy x(t) = (t, τ, x, ω )Î X, do nichž se systém dostane v čase t, jestliže počáteční čas byl τ a systém byl v počátečním stavu x = x(τ), přičemž na něj bylo působeno vstupním podnětem ω. Funkce φ má tyto vlastnosti:
Je definována pro všechna t ≥ τ, ale nemusí být definována pro všechna t < τ.
Pro všechna tÎT, xÎX, wÎW platí: φ(t1 ,t ,x ,ω) = x
Pro libovolné t1 < t2 < t3 a všechna x X , ω Ω platí : φ(t3, t1, x, ω) = φ(t3, t2, φ(t2, t1, x, ω), ω ).
Nechť jsou w,w´ÎW a ω(τ, t) = ω´(τ, t). Pak platí: φ(t, τ, x, ω) = φ(t, τ, x, ω´).
e ) Je zadána výstupní funkce definující výstupní veličiny y(t) = η(t, x(t))
Již při zběžném pohledu na obě definice vidíme, že požadavek striktní formalizace pojmu systém sice dovoluje vysoký stupeň abstrakce (Kalman), ale zvládnutí formalizačního aparátu a jeho opodstatněnost pro speciální konkrétní případy je diskutabilní. Mesarovičova definice zase má malou vypovídací schopnost. Proto je možné buď Kalmanovu definici zjednodušit nebo Mesarovičovu rozšířit. Použijeme k tomu definici stacionárního systému, která se stala základem dalších teoretických disciplin, rozpracovávaných zejména v rámci Kybernetiky, a ukázala se vhodná i pro praktické aplikace, zejména v oblasti informačních systémů. V obou případech dostaneme aparát, jehož výsledek bude stejný, jako při využití výše uvedených definic 1. a 2.
a) Nechť jsou zadány: množina časových okamžiků T, množina stavů X, množina okamžitých vstupních podnětů U, množina přípustných vstupních podnětů Ω={ω:T→U}, množina okamžitých hodnot výstupních veličin Y a množina výstupních veličin Γ={γ:T→Y}.
b) Množina T je uspořádaná podmnožina množiny reálných čísel.
c) Množina vstupních podnětů Ω vyhovuje následujícím podmínkám:
Ω ≠ Ø
ω (t1 ,t2 ) , ω Î Ω, t1, t2 Î T, nazýváme úsekem vstupního podnětu ω na (t1 ,t2 ) ∩ T. Jestliže ω, ω´Î Ω a t1 < t2 < t3 , pak existuje takové ω´´ , že ω´´(t1,t2) = ω(t1,t2) a ω´´(t2,t3) = ω´(t2,t3).
d) Existuje přechodová funkce stavů: φ:T ´ T ´ X ´ Ω → X taková, že jejími
hodnotami jsou stavy x(t) = (t, τ, x, ω )Î X, do nichž se systém dostane v čase t, jestliže počáteční čas byl τ a systém byl v počátečním stavu x = x(τ), přičemž na něj bylo působeno vstupním podnětem ω. Funkce φ má tyto vlastnosti:
Je definována pro všechna t ≥ τ, ale nemusí být definována pro všechna t < τ.
Pro všechna tÎT, xÎX, wÎW platí: φ(t1 ,t ,x ,ω) = x
Pro libovolné t1 < t2 < t3 a všechna x X , ω Ω platí : φ(t3, t1, x, ω) = φ(t3, t2, φ(t2, t1, x, ω), ω ).
Nechť jsou w,w´ÎW a ω(τ, t) = ω´(τ, t). Pak platí: φ(t, τ, x, ω) = φ(t, τ, x, ω´).
e ) Je zadána výstupní funkce definující výstupní veličiny y(t) = η(t, x(t))
Již při zběžném pohledu na obě definice vidíme, že požadavek striktní formalizace pojmu systém sice dovoluje vysoký stupeň abstrakce (Kalman), ale zvládnutí formalizačního aparátu a jeho opodstatněnost pro speciální konkrétní případy je diskutabilní. Mesarovičova definice zase má malou vypovídací schopnost. Proto je možné buď Kalmanovu definici zjednodušit nebo Mesarovičovu rozšířit. Použijeme k tomu definici stacionárního systému, která se stala základem dalších teoretických disciplin, rozpracovávaných zejména v rámci Kybernetiky, a ukázala se vhodná i pro praktické aplikace, zejména v oblasti informačních systémů. V obou případech dostaneme aparát, jehož výsledek bude stejný, jako při využití výše uvedených definic 1. a 2.
3. Definujte nestrukturovaný a strukturovaný systém. Čím se od sebe odlišují?
a) nestrukturovaný systém - prvek
- systém V jako nestrukturovaný abstraktní objekt, pouze chování jako celku
- transformace Q množiny vstupů X do množiny výstupů Y: Y=Q(X);
- Q – operátor transformace
- Činnost konceptora – provedení účelové definice nestrukturovaného systému:
(1) účelový výběr množiny podnětů – zobrazení do X
(2) účelový výběr množiny reakcí – zobrazení do Y
(3) vypozorování vztahu a následné odvození definice chování systému – operace přiřazení na uvedených množinách – zobrazení v operátoru transformace Q
- operátor transformace – obecnější pojem pro přiřazení, definované na množinách vstupů a výstupů, než funkce
b) strukturovaný systém – vnitřně strukturovaný abstraktní objekt – důležité pro analytickou činnost a optimalizaci vnitřních procesů systému;
- na systém budeme dále nahlížet jako na množinu elementárních nestrukturovaných systému – prvků E a vazeb mezi nimi, přičemž tento celek bude i nadále vykazovat původní chování systému
- prvky dále nedělitelné (z rozhodnutí konceptora)
- úlohou konceptora – vymezit prvky a vazby mezi nimi tak, aby byla zaručena celistvost systému jako celku
- systém je komplex prvků ve vzájemné interakci
- subsystém – libovolná množina prvků systému
- struktura systému – množina vazeb mezi jeho prvky
- vazba – prosté vyjádření existence spojení mezi prvky systému nebo též mezi systémem a okolím
- proměnná – obsah vazby, upřesnění kvality či kvantity spojení
- interakce – komplexní vyjádření vazby a proměnných
- struktura a chování jako základní dvě vlastnosti systému
- okolí systému – stanovení hranic, hraniční prvky (prvek s alespoň jednou vazbou na prvek z okolí)
- podstatné okolí – účelově definovaná množina prvků, které nepatří do systému, ale podstatným způsobem ovlivňují jeho chování
(a) uzavřený systém – vztah k okolí není definován, žádné hraniční prvky
(b) relativně uzavřený systém – přesně definovány vztahy navenek (ty, které ovlivňují systém i ty, které jsou systémem ovlivňovány)
(c) otevřený systém – uvažuje všechny možné účinky okolí na systém a naopak
- systém V jako nestrukturovaný abstraktní objekt, pouze chování jako celku
- transformace Q množiny vstupů X do množiny výstupů Y: Y=Q(X);
- Q – operátor transformace
- Činnost konceptora – provedení účelové definice nestrukturovaného systému:
(1) účelový výběr množiny podnětů – zobrazení do X
(2) účelový výběr množiny reakcí – zobrazení do Y
(3) vypozorování vztahu a následné odvození definice chování systému – operace přiřazení na uvedených množinách – zobrazení v operátoru transformace Q
- operátor transformace – obecnější pojem pro přiřazení, definované na množinách vstupů a výstupů, než funkce
b) strukturovaný systém – vnitřně strukturovaný abstraktní objekt – důležité pro analytickou činnost a optimalizaci vnitřních procesů systému;
- na systém budeme dále nahlížet jako na množinu elementárních nestrukturovaných systému – prvků E a vazeb mezi nimi, přičemž tento celek bude i nadále vykazovat původní chování systému
- prvky dále nedělitelné (z rozhodnutí konceptora)
- úlohou konceptora – vymezit prvky a vazby mezi nimi tak, aby byla zaručena celistvost systému jako celku
- systém je komplex prvků ve vzájemné interakci
- subsystém – libovolná množina prvků systému
- struktura systému – množina vazeb mezi jeho prvky
- vazba – prosté vyjádření existence spojení mezi prvky systému nebo též mezi systémem a okolím
- proměnná – obsah vazby, upřesnění kvality či kvantity spojení
- interakce – komplexní vyjádření vazby a proměnných
- struktura a chování jako základní dvě vlastnosti systému
- okolí systému – stanovení hranic, hraniční prvky (prvek s alespoň jednou vazbou na prvek z okolí)
- podstatné okolí – účelově definovaná množina prvků, které nepatří do systému, ale podstatným způsobem ovlivňují jeho chování
(a) uzavřený systém – vztah k okolí není definován, žádné hraniční prvky
(b) relativně uzavřený systém – přesně definovány vztahy navenek (ty, které ovlivňují systém i ty, které jsou systémem ovlivňovány)
(c) otevřený systém – uvažuje všechny možné účinky okolí na systém a naopak
4. Řízení systému. Rozdíl mezi projektováním a řízením systému.
- organizace systému – způsob uspořádání struktury systému – stálý nebo proměnlivý charakter uspořádání
- podstatou změny struktury systému je řešení optimalizačních úloh na systému; základní dvě úlohy:
(a) redukce tzv. strukturní nadbytečnosti systému – existence prvků a vazeb, které nijak nepřispívají k realizaci požadovaného chování systému, jsou výsledkem organizačních zásahů z minulosti – řešením je jejich odstranění
(b) změna struktury systému vzhledem k nově definovanému chování systému jako celku – definování nových prvků a nalezení nového uspořádání vytvořením vazeb mezi novými a stávajícími prvky systému – vhodnější realizace dle kritérií optimality
- řízení systému – působení na systém s cílem dosáhnout jeho požadovaného chování; vychází z principu kauzality + dimenze času (a případně další dimenze)
- časová dimenze umožňuje sledovat délku transformace, chování systému v reálném čase
- umožnění rozšíření úloh na systému
- transformace může být v čase stálá – pak doplnění o časovou dimenzi není řízením, ale projektováním – časový projekt systému (časový plán, harmonogram činnosti)
- avšak v případě časové proměnlivosti transformace – může být ovlivněna volbou vstupů nebo jiných proměnných – řízení systému
- další dimenze: finanční náročnost, kvalita – opět závisí na proměnlivosti (ovlivnitelnosti) x stálosti (neovlivnitelnosti); pokud neovlivnitelné – opět součást projektování (nákladové či kvalitativní projektování systému); v opačném případě se jedná o řízení nákladů či řízení kvality
- podstatou změny struktury systému je řešení optimalizačních úloh na systému; základní dvě úlohy:
(a) redukce tzv. strukturní nadbytečnosti systému – existence prvků a vazeb, které nijak nepřispívají k realizaci požadovaného chování systému, jsou výsledkem organizačních zásahů z minulosti – řešením je jejich odstranění
(b) změna struktury systému vzhledem k nově definovanému chování systému jako celku – definování nových prvků a nalezení nového uspořádání vytvořením vazeb mezi novými a stávajícími prvky systému – vhodnější realizace dle kritérií optimality
- řízení systému – působení na systém s cílem dosáhnout jeho požadovaného chování; vychází z principu kauzality + dimenze času (a případně další dimenze)
- časová dimenze umožňuje sledovat délku transformace, chování systému v reálném čase
- umožnění rozšíření úloh na systému
- transformace může být v čase stálá – pak doplnění o časovou dimenzi není řízením, ale projektováním – časový projekt systému (časový plán, harmonogram činnosti)
- avšak v případě časové proměnlivosti transformace – může být ovlivněna volbou vstupů nebo jiných proměnných – řízení systému
- další dimenze: finanční náročnost, kvalita – opět závisí na proměnlivosti (ovlivnitelnosti) x stálosti (neovlivnitelnosti); pokud neovlivnitelné – opět součást projektování (nákladové či kvalitativní projektování systému); v opačném případě se jedná o řízení nákladů či řízení kvality
5. Co je to rozlišovací úroveň systémů a jaká zásada musí být dodržena při zvyšování rozlišovací úrovně?
- rozlišovací úroveň – úroveň podrobnosti zobrazení systému (může být různá)
- při definici strukturovaného systému můžeme rozlišit větší či menší počet prvků
- počet prvků záleží na účelu, který konceptor sleduje – rozhodne o tom, jaká úroveň podrobnosti je dostatečná k prozkoumání vlastností původního konkrétního objektu a stanoví tím tzv. rozlišovací úroveň systému
- v průběhu lze dále upravovat
- při snižování rozlišovací úrovně – zahrnutí určitého počtu prvků do subsystému, který už nadále nestrukturuje, pohlíží na něj jako na prvek původního systému
- při zvýšení rozlišovací úrovně – konceptor se musí vrátit k původnímu objektu a všímat si vlastností a vztahů, které mu umožní na zvolené prvky původního systému pohlížet strukturovaně jako na subsystémy
- v rámci těchto subsystémů musí rozlišit nové prvky a definovat jejich vazby ke stávajícím prvkům
- postup zvyšování rozlišovací úrovně se také nazývá dekompozice systému
- při definici strukturovaného systému můžeme rozlišit větší či menší počet prvků
- počet prvků záleží na účelu, který konceptor sleduje – rozhodne o tom, jaká úroveň podrobnosti je dostatečná k prozkoumání vlastností původního konkrétního objektu a stanoví tím tzv. rozlišovací úroveň systému
- v průběhu lze dále upravovat
- při snižování rozlišovací úrovně – zahrnutí určitého počtu prvků do subsystému, který už nadále nestrukturuje, pohlíží na něj jako na prvek původního systému
- při zvýšení rozlišovací úrovně – konceptor se musí vrátit k původnímu objektu a všímat si vlastností a vztahů, které mu umožní na zvolené prvky původního systému pohlížet strukturovaně jako na subsystémy
- v rámci těchto subsystémů musí rozlišit nové prvky a definovat jejich vazby ke stávajícím prvkům
- postup zvyšování rozlišovací úrovně se také nazývá dekompozice systému
2. Definice systému na objektu. Základní pojmy a vlastnosti systému.
- systémový přístup v tomto smyslu založen na provedení účelové abstrakce zkoumaného objektu či jevu
- konceptor ponechává ve svém vědomí, zaznamenává (zobrazuje) pouze ty vlastnosti a vztahy zkoumaného objektu, které považuje z hlediska svého výzkumného či realizačního záměru za podstatné, souvztažné s vytčeným cílem a naopak, dočasně vypouští z okruhu svého zájmu ty vlastnosti objektu, jež z hlediska cíle považuje za okrajové, méně podstatné či zcela nepodstatné
- Výsledný obraz objektu či jevu přitom musí zůstat i po provedení účelové abstrakce celostním ve smyslu funkčním
- Celý tento proces = definování systému na zkoumaném objektu
Vlastnosti systémového přístupu:
- účelné zjednodušení
- zobrazení zjednodušených vlastností a souvislostí do nově tvořeného abstraktního objektu – systému
- zachování komplexnosti (celistvosti) systému (dle přirozené celistvosti původního objektu)
- předmětem zájmu jsou pouze funkční vztahy souvztažné s cíly, obecně logické operace na systémech
- v rozpoznání vztahů mezi analyzovanými abstraktními objekty a jejich částmi – důsledný princip kauzality
Základní pojmy:
- systém – abstraktní objekt účelově definovaný konceptorem
- chování systému – základní funkční vlastnost, obecně závislost výstupů na vstupech
- vstup do systému – obraz podnětu, který působí na původní objekt konceptorova zájmu – předpoklad vyvolání činnosti; množina vstupů – proměnné, jejichž prostřednictvím je systém ovlivňován
- výstup ze systému – obraz reakce původního objektu na určitý podnět (současně výsledek reakce pozorovaného objektu na podnět); množina výstupů – proměnné, jejichž prostřednictvím systém ovlivňuje ostatní objekty v okolí
- důrazné odlišení původních objektů (originálů) od systému, které jsou jejich účelovými obrazy
- konceptor ponechává ve svém vědomí, zaznamenává (zobrazuje) pouze ty vlastnosti a vztahy zkoumaného objektu, které považuje z hlediska svého výzkumného či realizačního záměru za podstatné, souvztažné s vytčeným cílem a naopak, dočasně vypouští z okruhu svého zájmu ty vlastnosti objektu, jež z hlediska cíle považuje za okrajové, méně podstatné či zcela nepodstatné
- Výsledný obraz objektu či jevu přitom musí zůstat i po provedení účelové abstrakce celostním ve smyslu funkčním
- Celý tento proces = definování systému na zkoumaném objektu
Vlastnosti systémového přístupu:
- účelné zjednodušení
- zobrazení zjednodušených vlastností a souvislostí do nově tvořeného abstraktního objektu – systému
- zachování komplexnosti (celistvosti) systému (dle přirozené celistvosti původního objektu)
- předmětem zájmu jsou pouze funkční vztahy souvztažné s cíly, obecně logické operace na systémech
- v rozpoznání vztahů mezi analyzovanými abstraktními objekty a jejich částmi – důsledný princip kauzality
Základní pojmy:
- systém – abstraktní objekt účelově definovaný konceptorem
- chování systému – základní funkční vlastnost, obecně závislost výstupů na vstupech
- vstup do systému – obraz podnětu, který působí na původní objekt konceptorova zájmu – předpoklad vyvolání činnosti; množina vstupů – proměnné, jejichž prostřednictvím je systém ovlivňován
- výstup ze systému – obraz reakce původního objektu na určitý podnět (současně výsledek reakce pozorovaného objektu na podnět); množina výstupů – proměnné, jejichž prostřednictvím systém ovlivňuje ostatní objekty v okolí
- důrazné odlišení původních objektů (originálů) od systému, které jsou jejich účelovými obrazy
SYSTÉMY ŘÍZENÍ PODNIKU
1. Historické příčiny vzniku systémového přístupu k zobrazování a analýze reálných objektů, podstata systémového přístupu. Kdo je to konceptor a jakou má úlohu?
- potřeba lepšího ovládání společenských procesů a jejich efektivnějšího formování, ovládání vědecko-technického pokroku a procesů, nastolujících nové, složité otázky jak v teorii, tak v praxi
- moderní věda jako široce rozvětvená síť vědních disciplín a vazeb mezi nimi
- 20. století – teorie systémů, kybernetika, teorie informace, informatika a další
- Nutnost zpracovávat informace – lidská přirozenost (umožnění existence – existenční axiom)
- Proces zpracování informací v lidském vědomí je trvalý, nepřetržitý, ale ovlivnitelný (intelekt a inteligence)
- Problémy se zpracováním info – ½ 20. století – hledání nových cest, vznik informačních systému, internet a účelově zaměřené intranety
- Složitost okolních jevů nutí člověka k vytváření vlastních pořádacích přístupů (odpovídají dosažené úrovni poznání a jsou podřízeny účelu, který je sledován)
- Člověk vytváří objekty okolního světa – systémový přístup – účelové nazírání člověka na objekt svého zájmu, vymezení tohoto objektu, požadavky na poznávací proces (přesnost, spolehlivost, podrobnost a další)
- Člověka, jehož záměrem je poznat, vytvořit nebo změnit konkrétní objekt, vyřešit daný problém, nazveme konceptorem
- Konceptor si na jedné straně všímá vlastností relevantních řešenému problému, na druhé straně nespouští ze zřetele komplexní (celistvé) vnímání vnitřních i vnějších souvislostí zkoumaného objektu s okolní realitou
- Vždy stojí vně objektu (jako pozorovatel nebo řešitel)
- Cílem je úsilí o efektivnost změny z hlediska účelu a cíle, které vymezil předem
- Systémový přístup jako obecně platná optika, nástroj v rukou konceptora
- potřeba lepšího ovládání společenských procesů a jejich efektivnějšího formování, ovládání vědecko-technického pokroku a procesů, nastolujících nové, složité otázky jak v teorii, tak v praxi
- moderní věda jako široce rozvětvená síť vědních disciplín a vazeb mezi nimi
- 20. století – teorie systémů, kybernetika, teorie informace, informatika a další
- Nutnost zpracovávat informace – lidská přirozenost (umožnění existence – existenční axiom)
- Proces zpracování informací v lidském vědomí je trvalý, nepřetržitý, ale ovlivnitelný (intelekt a inteligence)
- Problémy se zpracováním info – ½ 20. století – hledání nových cest, vznik informačních systému, internet a účelově zaměřené intranety
- Složitost okolních jevů nutí člověka k vytváření vlastních pořádacích přístupů (odpovídají dosažené úrovni poznání a jsou podřízeny účelu, který je sledován)
- Člověk vytváří objekty okolního světa – systémový přístup – účelové nazírání člověka na objekt svého zájmu, vymezení tohoto objektu, požadavky na poznávací proces (přesnost, spolehlivost, podrobnost a další)
- Člověka, jehož záměrem je poznat, vytvořit nebo změnit konkrétní objekt, vyřešit daný problém, nazveme konceptorem
- Konceptor si na jedné straně všímá vlastností relevantních řešenému problému, na druhé straně nespouští ze zřetele komplexní (celistvé) vnímání vnitřních i vnějších souvislostí zkoumaného objektu s okolní realitou
- Vždy stojí vně objektu (jako pozorovatel nebo řešitel)
- Cílem je úsilí o efektivnost změny z hlediska účelu a cíle, které vymezil předem
- Systémový přístup jako obecně platná optika, nástroj v rukou konceptora
Tradiční aktiva se stávají druhořadou záležitostí,klíčovým faktorem se stává lidský kapitál.
b) Myšlenkové proudy
- dominantní postavení zde nabývají empirické přístupy (~ 2. etapa).
- boom empirických přístupů je reakcí na vystřízlivění z nepřiměřených očekávání široké aplikace exaktních forem systémových přístupů a zejména přístupů kvantitativních (našly sice uplatnění v praxi, ale celoplošně „propadly“).
- literatura empirických přístupů intenzivně reaguje na výše popsané vývojové trendy typické pro dané období.
P.F. Drucker („Řízení v turbulentní době“ = zdůrazněna potřeba neustále sledovat změny v podnikatelském prostředí, včas a aktivně na ně reagovat v podnikatelské strategii. Vzhledem k tomu, že úspěšnost inovačních procesů závisí na rozvoji kreativity pracovníků, je třeba využívat celého spektra motivačních metod adresně orientovaných na pracovníky).
„Management: Budoucnost začíná dnes“ = rozvíjí manažerské myšlení a jednání
„Inovace a podnikavost“ = zdůrazňuje umění inovace jako klíčový faktor podnikatelského úspěchu
Publikace poslední dekády dvacátého století se zaměřují se na změny myšlení a jednání EO, růst jejich sociální odpovědnosti, potřebu vytvářet sdílené hodnoty…
W.G. Ouchi
- publikace zabývající se řízením japonských podniků (konkurence amerických podniků), „Teorie Z - Jak americké podnikání může vzdorovat japonské výzvě“
T.J. Peters a R.H. Waterman
„Hledání dokonalosti - Poučení z nejlépe vedených amerických společností“ = vychází z empirických rozborů chování dlouhodobě úspěšných firem, na jejichž základě vyslovují těchto 8 doporučení:
Aktivně jednat
Být blízko zákazníkovi
Přiměřenou autonomií rozvíjet podnikavost
Zvyšovat produktivitu prostřednictvím lidí
Podporovat motivující hodnotový systém firmy
Držet se toho, co firma zná a umí
Využívat jednoduché organizační formy a nepočetný správní i řídící aparát
Umět souběžně používat a kombinovat řízení „s přitaženou i volnou uzdou“.
J. Naisbitt a P. Aburdenová
„Znovuobrození korporace - Přeměna vašeho zaměstnání a vašeho podniku pro novou informační společnost“ = vysvětluje vliv informační společnosti na podnikatelskou sféru a její management.
R.M. Kanterová
„Když se obři učí tančit“ =vize velkých silných podniků, které jsou díky svému novému chování stejně pružné a adaptabilní na změny podmínek vysoce dynamického trhu jako podniky malé (flexibilita a akceschopnost velkých společností).
P.M. Senge
„Pátá disciplína - Umění a praxe učící se organizace“ = o významu informací jako klíčového zdroje úspěšné manažerské práce a fungování podniku jako celku. Znalosti jako relačně propojené informace jsou hlavním kapitálem podniku.
M. Hammer a J. Champy
„Reengineering - Radikální proměna firmy“
Reengineering = zásadní přehodnocení a radikální přeměna podnikových procesů tak, aby bylo dosaženo dramatického zlepšení výkonnosti a efektivnosti podniku. Překonání klasické dělby práce a přechod k integrovanému manažerskému myšlení a jednání.
- dominantní postavení zde nabývají empirické přístupy (~ 2. etapa).
- boom empirických přístupů je reakcí na vystřízlivění z nepřiměřených očekávání široké aplikace exaktních forem systémových přístupů a zejména přístupů kvantitativních (našly sice uplatnění v praxi, ale celoplošně „propadly“).
- literatura empirických přístupů intenzivně reaguje na výše popsané vývojové trendy typické pro dané období.
P.F. Drucker („Řízení v turbulentní době“ = zdůrazněna potřeba neustále sledovat změny v podnikatelském prostředí, včas a aktivně na ně reagovat v podnikatelské strategii. Vzhledem k tomu, že úspěšnost inovačních procesů závisí na rozvoji kreativity pracovníků, je třeba využívat celého spektra motivačních metod adresně orientovaných na pracovníky).
„Management: Budoucnost začíná dnes“ = rozvíjí manažerské myšlení a jednání
„Inovace a podnikavost“ = zdůrazňuje umění inovace jako klíčový faktor podnikatelského úspěchu
Publikace poslední dekády dvacátého století se zaměřují se na změny myšlení a jednání EO, růst jejich sociální odpovědnosti, potřebu vytvářet sdílené hodnoty…
W.G. Ouchi
- publikace zabývající se řízením japonských podniků (konkurence amerických podniků), „Teorie Z - Jak americké podnikání může vzdorovat japonské výzvě“
T.J. Peters a R.H. Waterman
„Hledání dokonalosti - Poučení z nejlépe vedených amerických společností“ = vychází z empirických rozborů chování dlouhodobě úspěšných firem, na jejichž základě vyslovují těchto 8 doporučení:
Aktivně jednat
Být blízko zákazníkovi
Přiměřenou autonomií rozvíjet podnikavost
Zvyšovat produktivitu prostřednictvím lidí
Podporovat motivující hodnotový systém firmy
Držet se toho, co firma zná a umí
Využívat jednoduché organizační formy a nepočetný správní i řídící aparát
Umět souběžně používat a kombinovat řízení „s přitaženou i volnou uzdou“.
J. Naisbitt a P. Aburdenová
„Znovuobrození korporace - Přeměna vašeho zaměstnání a vašeho podniku pro novou informační společnost“ = vysvětluje vliv informační společnosti na podnikatelskou sféru a její management.
R.M. Kanterová
„Když se obři učí tančit“ =vize velkých silných podniků, které jsou díky svému novému chování stejně pružné a adaptabilní na změny podmínek vysoce dynamického trhu jako podniky malé (flexibilita a akceschopnost velkých společností).
P.M. Senge
„Pátá disciplína - Umění a praxe učící se organizace“ = o významu informací jako klíčového zdroje úspěšné manažerské práce a fungování podniku jako celku. Znalosti jako relačně propojené informace jsou hlavním kapitálem podniku.
M. Hammer a J. Champy
„Reengineering - Radikální proměna firmy“
Reengineering = zásadní přehodnocení a radikální přeměna podnikových procesů tak, aby bylo dosaženo dramatického zlepšení výkonnosti a efektivnosti podniku. Překonání klasické dělby práce a přechod k integrovanému manažerskému myšlení a jednání.
Kvantitativní přístupy (metody operační analýzy)
- v řízení akcentuje na uplatnění metod, opírajících se o matematiku, logiku…
= soubor exaktních postupů, sloužících především k řešení rozhodovacích úloh a následného hledání optimálního řešení na základě postupů optimalizace či simulačních technik.
METODY
- strukturní analýza pro řešení bilančních úloh
- matematické programování pro optimalizaci rozhodování
- dynamické programování pro řešení vícestupňových a kombinatorních úloh
- teorie her k řešení různých tříd konfliktních situací
- síťové grafy pro řešení časové, popř. i zdrojové a nákladové analýzy procesů
- řešení úloh následnosti zpracování teorii zásob, teorii hromadné obsluhy, teorii obnovy a údržby
- simulační a heuristické metody pro zkoumání složitých systémů s nejasnými strukturami, nejistotou a rizikem v podmínkách fungování a pod.
- navazují na školu „vědeckého řízení“ (snahou o přesné měření pracovních činností a jejich plánování na základě matematických výpočtů).
- aplikace ekonometrie
- hlavním impulsem pro rozvoj metod kvantitativních přístupů bylo využití některých z nich při řízení válečných operací v období druhé světové války => *„metody operační analýzy“.
- prudký nástup těchto metod v civilní oblasti, podporovaný rychlým rozvojem výpočetní techniky (50./60.léta).
W.W. Cooper, G.B. Dantzig, S.I. Gass, T.L. Saaty, E.L. Arnoff, A. Kaufmann, C.W. Churchman a R.L. Ackoff.
= soubor exaktních postupů, sloužících především k řešení rozhodovacích úloh a následného hledání optimálního řešení na základě postupů optimalizace či simulačních technik.
METODY
- strukturní analýza pro řešení bilančních úloh
- matematické programování pro optimalizaci rozhodování
- dynamické programování pro řešení vícestupňových a kombinatorních úloh
- teorie her k řešení různých tříd konfliktních situací
- síťové grafy pro řešení časové, popř. i zdrojové a nákladové analýzy procesů
- řešení úloh následnosti zpracování teorii zásob, teorii hromadné obsluhy, teorii obnovy a údržby
- simulační a heuristické metody pro zkoumání složitých systémů s nejasnými strukturami, nejistotou a rizikem v podmínkách fungování a pod.
- navazují na školu „vědeckého řízení“ (snahou o přesné měření pracovních činností a jejich plánování na základě matematických výpočtů).
- aplikace ekonometrie
- hlavním impulsem pro rozvoj metod kvantitativních přístupů bylo využití některých z nich při řízení válečných operací v období druhé světové války => *„metody operační analýzy“.
- prudký nástup těchto metod v civilní oblasti, podporovaný rychlým rozvojem výpočetní techniky (50./60.léta).
W.W. Cooper, G.B. Dantzig, S.I. Gass, T.L. Saaty, E.L. Arnoff, A. Kaufmann, C.W. Churchman a R.L. Ackoff.
Empirické přístupy
- vycházejí z analýzy a zobecnění zkušeností z manažerské práce.
- na rozdíl od předchozích přístupů lze empirické přístupy jen velmi obtížně vymezit jak z hlediska obsahového, tak časového.
- nejrozšířenější a názorově nejrozmanitější myšlenkový proud managementu, prolínající se v podstatě celým námi sledovaným obdobím.
- PŘÍNOS: snaha formulovat na základě studia praxe řízení konkrétní doporučení pro manažerské jednání.
- management je chápán jako „věda a umění“ řídit, „umění“ = věc intuice.
- nejvíce konkrétní (bohatost hospodářského života…) => časté rozpornosti názorů a doporučení jednotlivých autorů.
- mezi autory děl se nacházejí i manažeři z praxe
- 70.léta - vzrůstající trend popularity literatury z oblasti empirických přístupů => záplava titulů i bestsellery = vedle kvalitních knížek se objevují i značně nekvalitní a subjektivní.
Autoři publikací
- vysokoškolští profesoři
- zástupci poradenských firem
- zkušení manažeri
- P.F. Drucker, A.D. Chandler, P. Kotler, M.E. Porter, H.I.. Ansoff, T.J. Peters, R.H. Waterman, J.P. Kotter, J. Adair, M. Hammer, J. Champy, R.M. Kanterová.
- na rozdíl od předchozích přístupů lze empirické přístupy jen velmi obtížně vymezit jak z hlediska obsahového, tak časového.
- nejrozšířenější a názorově nejrozmanitější myšlenkový proud managementu, prolínající se v podstatě celým námi sledovaným obdobím.
- PŘÍNOS: snaha formulovat na základě studia praxe řízení konkrétní doporučení pro manažerské jednání.
- management je chápán jako „věda a umění“ řídit, „umění“ = věc intuice.
- nejvíce konkrétní (bohatost hospodářského života…) => časté rozpornosti názorů a doporučení jednotlivých autorů.
- mezi autory děl se nacházejí i manažeři z praxe
- 70.léta - vzrůstající trend popularity literatury z oblasti empirických přístupů => záplava titulů i bestsellery = vedle kvalitních knížek se objevují i značně nekvalitní a subjektivní.
Autoři publikací
- vysokoškolští profesoři
- zástupci poradenských firem
- zkušení manažeri
- P.F. Drucker, A.D. Chandler, P. Kotler, M.E. Porter, H.I.. Ansoff, T.J. Peters, R.H. Waterman, J.P. Kotter, J. Adair, M. Hammer, J. Champy, R.M. Kanterová.
6 – Management konce 20. století
a) Doba
- další akcelerace četnosti a hloubky probíhajících změn.
- nástup věku diskontinuity (= zásadních a těžko předvídatelných zlomových přeměn, které zasahují rozsáhlé oblasti nejen ekonomických, ale v podstatě veškerých společenských aktivit).
- mnohočetnost, rozpornost a protisměrnost dílčích vývojových procesů je vnímána jako prostředí turbulence a chaosu.
=> autoři ztotožňují s kvalitativní změnou - zrod nové, postindustriální společnosti.
- Globalizace = nástup globální konkurence i globální spolupráce (+ rozšiřující se dělba práce a využívání komparativních výhod podnikání v různých lokalitách). Realizace tohoto trendu je umožňována rozvojem dopravy a komunikační techniky na straně jedné a politicko-ekonomickými integračními procesy na straně druhé. Podíl transakčních nákladů se výrazně snižuje. Globalizace většiny hospodářských odvětví znamená, že mnoha doposud úspěšným podnikům vyrostli v nejrůznějších, často značně vzdálených místech světa zdatní konkurenti. Globalizace znamená šanci uplatnit se i na velmi odlehlých trzích a zejména pak realizovat v globálním měřítku složité kombinace participace zajištění výroby mezi mnoha podnikatelskými subjekty a zároveň s tím participace na tvorbě hodnoty i podílu na zisku (FILM).
- přechod od trhu dodavatele k trhu zákazníka (růst produkce předstihuje růst potřeb, což vede k narůstajícímu převisu S nad D) => deficitem přestalo být zboží - deficitem se stali zákazníci. Zákazníci mají možnost značné substituce uspokojování svých potřeb dle individuálních přání. Nejde již pouze o to, aby zboží bylo vyrobeno. Stále významnější roli sehrává prodejní a poprodejní servis, všestranná a individualizovaná péče o zákazníka, ze kterého by se měl stát dlouhodobý partner.
- zisky z velkovýroby standardního zboží klesají vlivem globální konkurence (=> stlačování zisků ze všeho) => nutnost směřovat k vyšší úrovni skrz speciální produkty a službami (<= technologie). Přechod od velkovýroby k vysokému zhodnocení kapitálu cestou orientace na individualizované uspokojování potřeb zákazníků.
TRENDY => *změny organizačních struktur podniků. Tradiční hierarchické struktury se začínají rozvolňovat a mění se na uspořádání pružnějšího typu (hranice přestávají být jasné, *fúzí).
- cení se: kvalifikace lidí, kreativita a schopnost neustálého učení (stálé zdokonalování = způsob účelového přetváření podniku, který vychází z jeho vlastních pracovníků = učení jednotlivců, ale taky kvalifikační rozvoj podniku jako celku).
- další akcelerace četnosti a hloubky probíhajících změn.
- nástup věku diskontinuity (= zásadních a těžko předvídatelných zlomových přeměn, které zasahují rozsáhlé oblasti nejen ekonomických, ale v podstatě veškerých společenských aktivit).
- mnohočetnost, rozpornost a protisměrnost dílčích vývojových procesů je vnímána jako prostředí turbulence a chaosu.
=> autoři ztotožňují s kvalitativní změnou - zrod nové, postindustriální společnosti.
- Globalizace = nástup globální konkurence i globální spolupráce (+ rozšiřující se dělba práce a využívání komparativních výhod podnikání v různých lokalitách). Realizace tohoto trendu je umožňována rozvojem dopravy a komunikační techniky na straně jedné a politicko-ekonomickými integračními procesy na straně druhé. Podíl transakčních nákladů se výrazně snižuje. Globalizace většiny hospodářských odvětví znamená, že mnoha doposud úspěšným podnikům vyrostli v nejrůznějších, často značně vzdálených místech světa zdatní konkurenti. Globalizace znamená šanci uplatnit se i na velmi odlehlých trzích a zejména pak realizovat v globálním měřítku složité kombinace participace zajištění výroby mezi mnoha podnikatelskými subjekty a zároveň s tím participace na tvorbě hodnoty i podílu na zisku (FILM).
- přechod od trhu dodavatele k trhu zákazníka (růst produkce předstihuje růst potřeb, což vede k narůstajícímu převisu S nad D) => deficitem přestalo být zboží - deficitem se stali zákazníci. Zákazníci mají možnost značné substituce uspokojování svých potřeb dle individuálních přání. Nejde již pouze o to, aby zboží bylo vyrobeno. Stále významnější roli sehrává prodejní a poprodejní servis, všestranná a individualizovaná péče o zákazníka, ze kterého by se měl stát dlouhodobý partner.
- zisky z velkovýroby standardního zboží klesají vlivem globální konkurence (=> stlačování zisků ze všeho) => nutnost směřovat k vyšší úrovni skrz speciální produkty a službami (<= technologie). Přechod od velkovýroby k vysokému zhodnocení kapitálu cestou orientace na individualizované uspokojování potřeb zákazníků.
TRENDY => *změny organizačních struktur podniků. Tradiční hierarchické struktury se začínají rozvolňovat a mění se na uspořádání pružnějšího typu (hranice přestávají být jasné, *fúzí).
- cení se: kvalifikace lidí, kreativita a schopnost neustálého učení (stálé zdokonalování = způsob účelového přetváření podniku, který vychází z jeho vlastních pracovníků = učení jednotlivců, ale taky kvalifikační rozvoj podniku jako celku).
Psychologicko-sociální přístupy
- čerpají ze školy „lidských vztahů“ + navazující práce psychologů a sociologů analyzujících lidské jednání, potřeby a motivaci.
- východiska:
· člověk v podniku je především sociální bytost (=> život, práce, uznání)
· člověku vyhovuje určitá pracovní autonomie a aktivní tvůrčí činnost; naproti tomu odmítá formální disciplinovanou a byrokraticky tvrdou svázanost
· EO by měli vytvářet jim pro tuto aktivitu vhodný prostor
- zdůraznění významu neformálních vazeb a nepřímých metod řízení.
- podnikový kolektiv není zájmově homogenní!!! => zkoumání cílů, zájmů a potřeb jednotlivých skupin kolektivu => usměrňovat jejich integraci se zájmy vedení.
- značná pozornost motivaci!!
- vychází z hierarchie potřeb, dvoufaktorové teorie motivace atd…
- problematika konfliktů v organizaci a jejich eliminování.
- problematika stylu vedení a efektivní mezilidské komunikace.
D. McGregor, A. Maslow, F. Herzberg, C.P. Alderfer, D. McClelland, L.W. Porter, R. Likert, R. Blake, J. Moutonová…
- východiska:
· člověk v podniku je především sociální bytost (=> život, práce, uznání)
· člověku vyhovuje určitá pracovní autonomie a aktivní tvůrčí činnost; naproti tomu odmítá formální disciplinovanou a byrokraticky tvrdou svázanost
· EO by měli vytvářet jim pro tuto aktivitu vhodný prostor
- zdůraznění významu neformálních vazeb a nepřímých metod řízení.
- podnikový kolektiv není zájmově homogenní!!! => zkoumání cílů, zájmů a potřeb jednotlivých skupin kolektivu => usměrňovat jejich integraci se zájmy vedení.
- značná pozornost motivaci!!
- vychází z hierarchie potřeb, dvoufaktorové teorie motivace atd…
- problematika konfliktů v organizaci a jejich eliminování.
- problematika stylu vedení a efektivní mezilidské komunikace.
D. McGregor, A. Maslow, F. Herzberg, C.P. Alderfer, D. McClelland, L.W. Porter, R. Likert, R. Blake, J. Moutonová…
Systémové přístupy
- respektování principu celistvosti + aplikace postulátu (= celek je více než suma jeho částí)
- východisko: obecná teorie systémů a kybernetika.
- určitá analogie se školou „správního řízení“
= způsob myšlení charakterizovaný celostním nazíráním na složitou objektivní realitu, při němž jsou vztahy mezi rozlišovanými částmi, stejně jako jevy v nich probíhající, chápány ve vzájemných souvislostech.
- zvláštní pozornost je věnována tzv. emergentním vlastnostem (= vykazuje je systém jako celek, ale neprojevují se u žádného z jeho prvků).
- pojmy a procedury: cíl, chování, struktura, funkce, část, celek, prvek, vazba, řízení, regulace, vstup, výstup, černá skříňka, definování systému na objektu, kompozice, dekompozice…
- řešení problémů se nehledá jen v úzkém rámci dané problematiky, nýbrž s ohledem na širší hlediska, tedy nejen z pohledu přímých důsledků řešení, nýbrž i s ohledem na jeho různé nepřímé důsledky.
Ch. Barnard, H.A. Simon, J. March, C.W. Churchman, R.L. Ackoff.
- východisko: obecná teorie systémů a kybernetika.
- určitá analogie se školou „správního řízení“
= způsob myšlení charakterizovaný celostním nazíráním na složitou objektivní realitu, při němž jsou vztahy mezi rozlišovanými částmi, stejně jako jevy v nich probíhající, chápány ve vzájemných souvislostech.
- zvláštní pozornost je věnována tzv. emergentním vlastnostem (= vykazuje je systém jako celek, ale neprojevují se u žádného z jeho prvků).
- pojmy a procedury: cíl, chování, struktura, funkce, část, celek, prvek, vazba, řízení, regulace, vstup, výstup, černá skříňka, definování systému na objektu, kompozice, dekompozice…
- řešení problémů se nehledá jen v úzkém rámci dané problematiky, nýbrž s ohledem na širší hlediska, tedy nejen z pohledu přímých důsledků řešení, nýbrž i s ohledem na jeho různé nepřímé důsledky.
Ch. Barnard, H.A. Simon, J. March, C.W. Churchman, R.L. Ackoff.
Evropa
- jiná situace, neexistovalo zde tak drobné vlastnictví jako v USA
- tvorba kartelů, monopolistických koncernů, holdingových seskupení a zesilování vlivu bank. - významná úloha individuálních kapitalistických magnátům a „rodinnému kapitálu“.
- 50. léta - přesun moci nad velkými podniky z rukou vlastníků do rukou profesionálních řídících pracovníků (EO).
- motiv je ale od USA (rozptýlené vlastnictví) jiný - nezbytnost speciální kvalifikace (ekon.) + růst vlivu státu v západoevropských ekonomikách v po válce (obnova + keynesiánství + znárodňování).
CPE + SSSR (po 2.svět. válce)
- působení státu na hospodářství (řídící nástroje direktivní povahy).
- koncentrace výroby i většiny služeb velkých státních podniků (dosazení EO)
Doba samorostlých „kapitánů průmyslu“, jejichž schopnosti řídit se odvíjely převážně jen ze zkušeností a intuice, nenávratně mizí => přichází vysoce kvalifikovaný, odborně školený manažer - profesionál a spolu s ním požadavky na další rozvoj teorie řízení.
b) Myšlenkové proudy
- moderní teorie řízení podniků (školy).
- USA - nauka o managementu rozvíjí na univerzitách a specializovaných institucí.
- dále také – EU a JAP.
- existence velkého množství klasifikací pro utřídění zmíněných myšlenkových proudů.
- klasifikace L. Vodáčka:
Procesní přístupy
- navazují na „správního řízení“ H. Fayola + „byrokratického řízení“ M. Webera.
- důraz na ucelené a harmonické chápání fungování a řízení OJ (reprodukční proces, tak úrovně řídící hierarchie) => snaha o jednoduché, přehledné a logické utřídění dílčích procesů manažerské činnosti a snaha vytvořit obecněji platná doporučení zvládnout. => *klasifikace tzv. manažerských funkcí (analogie Fayol & správní funkce).
- základ pro koncipování učebnic managementu.
- NEGATIVUM = nedocenění lidského faktoru a tendencí ke schematičnosti. (+ v praxi NE!!)
L. Gulick a L.F. Urwick (zasloužili se o popularizaci a další rozpracování Fayolova díla) E. Dále, H. Koontz, H. Weihrich, C. O¢Donnel.
- tvorba kartelů, monopolistických koncernů, holdingových seskupení a zesilování vlivu bank. - významná úloha individuálních kapitalistických magnátům a „rodinnému kapitálu“.
- 50. léta - přesun moci nad velkými podniky z rukou vlastníků do rukou profesionálních řídících pracovníků (EO).
- motiv je ale od USA (rozptýlené vlastnictví) jiný - nezbytnost speciální kvalifikace (ekon.) + růst vlivu státu v západoevropských ekonomikách v po válce (obnova + keynesiánství + znárodňování).
CPE + SSSR (po 2.svět. válce)
- působení státu na hospodářství (řídící nástroje direktivní povahy).
- koncentrace výroby i většiny služeb velkých státních podniků (dosazení EO)
Doba samorostlých „kapitánů průmyslu“, jejichž schopnosti řídit se odvíjely převážně jen ze zkušeností a intuice, nenávratně mizí => přichází vysoce kvalifikovaný, odborně školený manažer - profesionál a spolu s ním požadavky na další rozvoj teorie řízení.
b) Myšlenkové proudy
- moderní teorie řízení podniků (školy).
- USA - nauka o managementu rozvíjí na univerzitách a specializovaných institucí.
- dále také – EU a JAP.
- existence velkého množství klasifikací pro utřídění zmíněných myšlenkových proudů.
- klasifikace L. Vodáčka:
Procesní přístupy
- navazují na „správního řízení“ H. Fayola + „byrokratického řízení“ M. Webera.
- důraz na ucelené a harmonické chápání fungování a řízení OJ (reprodukční proces, tak úrovně řídící hierarchie) => snaha o jednoduché, přehledné a logické utřídění dílčích procesů manažerské činnosti a snaha vytvořit obecněji platná doporučení zvládnout. => *klasifikace tzv. manažerských funkcí (analogie Fayol & správní funkce).
- základ pro koncipování učebnic managementu.
- NEGATIVUM = nedocenění lidského faktoru a tendencí ke schematičnosti. (+ v praxi NE!!)
L. Gulick a L.F. Urwick (zasloužili se o popularizaci a další rozpracování Fayolova díla) E. Dále, H. Koontz, H. Weihrich, C. O¢Donnel.
Škola „správního řízení“
založila koncept celistvosti v řízení.
zdůrazňuje, že správa má svou obsahovou náplní univerzální charakter pro všechny formy sociální organizace („správa“ = celkové řízení dané organizační jednotky).
prioritní pozornost činnosti řídících pracovníků (EO) - uplatnění univerzálních principů řízení.
řízení podniku = slaďování šesti základních druhů činností (technických, obchodních, finančních, ochranných, účetních a správních).
5 funkcí správy: plánování, organizování, přikazování, koordinování a kontrolování
14 principů úspěšné správní činnosti: princip dělby práce na základě specializace, princip jediného odpovědného vedoucího a princip rovnováhy mezi pravomocí a odpovědností.
Henri Fayol (stal se GŘ francouzské uhelné společnosti na pokraji krachu => ozdravil ji!!)
+ PŘÍNOS
Myšlenky této školy vyústily do definování manažerských funkcí. Staly se rovněž základem pro rozvoj koncepcí organizačních struktur podniků (Fayolovo pojetí celistvého, vzájemně provázaného a vyváženého řízení podniku jako celku)
- NEGATIVUM
Přílišná snaha sevřít bohatou řídící praxi do obecných schémat.
zdůrazňuje, že správa má svou obsahovou náplní univerzální charakter pro všechny formy sociální organizace („správa“ = celkové řízení dané organizační jednotky).
prioritní pozornost činnosti řídících pracovníků (EO) - uplatnění univerzálních principů řízení.
řízení podniku = slaďování šesti základních druhů činností (technických, obchodních, finančních, ochranných, účetních a správních).
5 funkcí správy: plánování, organizování, přikazování, koordinování a kontrolování
14 principů úspěšné správní činnosti: princip dělby práce na základě specializace, princip jediného odpovědného vedoucího a princip rovnováhy mezi pravomocí a odpovědností.
Henri Fayol (stal se GŘ francouzské uhelné společnosti na pokraji krachu => ozdravil ji!!)
+ PŘÍNOS
Myšlenky této školy vyústily do definování manažerských funkcí. Staly se rovněž základem pro rozvoj koncepcí organizačních struktur podniků (Fayolovo pojetí celistvého, vzájemně provázaného a vyváženého řízení podniku jako celku)
- NEGATIVUM
Přílišná snaha sevřít bohatou řídící praxi do obecných schémat.
Škola „byrokratického řízení“
důraz na jasně deklarovanou a jednoznačnou hierarchii moci a pořádku.
byrokracie = explicitně a pevně vymezené racionální uspořádání organizace
je ovlivněna pruskou filozofií pořádku a protestantskou etikou.
Principy:
· Veškerá činnost, která je nutná pro dosažení cílů organizace, je členěna na co nejjednodušší operace na základě specializace <= přesné vymezení úkolů a odpovědnosti každého z článků organizace. Využití specialistů vede ke zvyšování produktivity práce.
· Organizace se vytváří na principech hierarchie. Každý pracovník je v dané hierarchii odpovědný vůči svému nadřízenému nejen za svá rozhodnutí a jednání, ale i za všechny sobě podřízené osoby. Aby mohl nést odpovědnost za činnost svých podřízených, musí mít příslušnou autoritu a pravomoc. Daná pravomoc však musí být přesně ohraničena oblastí oficiální činnosti organizace.
· Činnost organizace je regulována důsledným systémem obecných pravidel. Přísné dodržování těchto pravidel při řešení specifických situací eliminuje možné odchylky při plnění úkolů, které jsou způsobeny individuálními rozdíly mezi osobami.
· Vedoucí řídí na základě zmíněných pravidel neosobně a spravedlivě. Shovívavost či emocionálně zabarvené vztahy, podléhání sympatiím či antipatiím vůči podřízeným resp. klientům se nedoporučuje.
· V organizaci se dodržuje soulad kvalifikace lidí s nároky jimi zastávaných míst. Kariéra pracovníků je zajišťována systémem povyšování podle délky služebních let a podle úspěšnosti činnosti. Pracovníci musí mít sociální jistotu a být chráněni před svévolným propouštěním. Personální politika má mezi pracovníky rozvíjet korporativní duch a vychovávat v nich vysoký stupeň loajality vůči organizaci.
· Organizace je budována na základě uplatňování stability, pořádku, přesnosti, disciplíny a spolehlivosti.
Max Weber
+ PŘÍNOS = je východiskem i pro dnešní pojetí organizačních řádů a norem.
- NEGATIVUM = přeceňování formální stránky organizace / podceňování její neformální stránky.
byrokracie = explicitně a pevně vymezené racionální uspořádání organizace
je ovlivněna pruskou filozofií pořádku a protestantskou etikou.
Principy:
· Veškerá činnost, která je nutná pro dosažení cílů organizace, je členěna na co nejjednodušší operace na základě specializace <= přesné vymezení úkolů a odpovědnosti každého z článků organizace. Využití specialistů vede ke zvyšování produktivity práce.
· Organizace se vytváří na principech hierarchie. Každý pracovník je v dané hierarchii odpovědný vůči svému nadřízenému nejen za svá rozhodnutí a jednání, ale i za všechny sobě podřízené osoby. Aby mohl nést odpovědnost za činnost svých podřízených, musí mít příslušnou autoritu a pravomoc. Daná pravomoc však musí být přesně ohraničena oblastí oficiální činnosti organizace.
· Činnost organizace je regulována důsledným systémem obecných pravidel. Přísné dodržování těchto pravidel při řešení specifických situací eliminuje možné odchylky při plnění úkolů, které jsou způsobeny individuálními rozdíly mezi osobami.
· Vedoucí řídí na základě zmíněných pravidel neosobně a spravedlivě. Shovívavost či emocionálně zabarvené vztahy, podléhání sympatiím či antipatiím vůči podřízeným resp. klientům se nedoporučuje.
· V organizaci se dodržuje soulad kvalifikace lidí s nároky jimi zastávaných míst. Kariéra pracovníků je zajišťována systémem povyšování podle délky služebních let a podle úspěšnosti činnosti. Pracovníci musí mít sociální jistotu a být chráněni před svévolným propouštěním. Personální politika má mezi pracovníky rozvíjet korporativní duch a vychovávat v nich vysoký stupeň loajality vůči organizaci.
· Organizace je budována na základě uplatňování stability, pořádku, přesnosti, disciplíny a spolehlivosti.
Max Weber
+ PŘÍNOS = je východiskem i pro dnešní pojetí organizačních řádů a norem.
- NEGATIVUM = přeceňování formální stránky organizace / podceňování její neformální stránky.
5 - Manažerská revoluce
a) Doba
zvětšování velikosti a významu obřích společností (akcelerace v období po překonání hospodářské krize ve třicátých létech a následujících třech dekádách).
jádro hospodářství (USA) = 500 velkých podniků (korporací) = ½ průmyslové výroby země a 40% zisků všech amerických firem. V každém z hlavních odvětví amerického hospodářství vévodily dvě až tři gigantické korporace, které určovaly ceny, mzdy a velkovýrobní metody. Statisíce menších firem, zaplňujících mezeru na trhu specializovaným zbožím, které se nevyplácelo vyrábět ve velkém.
vzniká dobře organizovaný trh akcií na burzách cenných papírů, stalo se značně rozšířeným způsobem nakládání s úsporami => růst drobných akcionářů.
=> rozptylování akciového kapitálu mezi velký počet drobných vlastníků vedlo k oddělování vlastnictví od řízení (= skutečný výkon řídící činnosti se přestal realizovat v okruhu vlastníků a začal přecházet do rukou profesionálních řídících pracovníků).
Manažerská revoluce:
Proces přesouvání faktické moci nad korporacemi od vlastníků směrem k manažerům.
- ovlivněna neblahými zkušenostmi z bezohledných finančních spekulací akcionářů vedoucích k pádu newyorské burzy a následné světové hospodářské krizi.
- zdroje
o protiliberalistické koncepce J. M. Keynese
o New Deal F. D. Roosevelta k zastavení deprese a obnovení zdravého hospodářského růstu
- řídící pracovníci (EO) = nezištní služebníci společnosti, jejichž zájmy jsou v protikladu vůči zájmům kapitalistických magnátů => zisk přestává být základním cílem podnikání. EO na něm nejsou zainteresováni v takové míře jako akcionáři, protože nejsou vlastníky.
- top management = uvádět v soulad zájmy akcionářů, zaměstnanců, zákazníků.
=> růst statutu řídících pracovníků (USA, EU).
zvětšování velikosti a významu obřích společností (akcelerace v období po překonání hospodářské krize ve třicátých létech a následujících třech dekádách).
jádro hospodářství (USA) = 500 velkých podniků (korporací) = ½ průmyslové výroby země a 40% zisků všech amerických firem. V každém z hlavních odvětví amerického hospodářství vévodily dvě až tři gigantické korporace, které určovaly ceny, mzdy a velkovýrobní metody. Statisíce menších firem, zaplňujících mezeru na trhu specializovaným zbožím, které se nevyplácelo vyrábět ve velkém.
vzniká dobře organizovaný trh akcií na burzách cenných papírů, stalo se značně rozšířeným způsobem nakládání s úsporami => růst drobných akcionářů.
=> rozptylování akciového kapitálu mezi velký počet drobných vlastníků vedlo k oddělování vlastnictví od řízení (= skutečný výkon řídící činnosti se přestal realizovat v okruhu vlastníků a začal přecházet do rukou profesionálních řídících pracovníků).
Manažerská revoluce:
Proces přesouvání faktické moci nad korporacemi od vlastníků směrem k manažerům.
- ovlivněna neblahými zkušenostmi z bezohledných finančních spekulací akcionářů vedoucích k pádu newyorské burzy a následné světové hospodářské krizi.
- zdroje
o protiliberalistické koncepce J. M. Keynese
o New Deal F. D. Roosevelta k zastavení deprese a obnovení zdravého hospodářského růstu
- řídící pracovníci (EO) = nezištní služebníci společnosti, jejichž zájmy jsou v protikladu vůči zájmům kapitalistických magnátů => zisk přestává být základním cílem podnikání. EO na něm nejsou zainteresováni v takové míře jako akcionáři, protože nejsou vlastníky.
- top management = uvádět v soulad zájmy akcionářů, zaměstnanců, zákazníků.
=> růst statutu řídících pracovníků (USA, EU).
Škola „vědeckého řízení“ (nejstarší)
první pokusy o proniknutí vědeckých přístupů do doposud panujícího empirismu v oblasti řízení výroby => *označení „vědecké řízení“ = inženýrský přístup k racionalizaci přípravy a provádění výrobních a obslužných procesů. Pozornost je zaměřena na výkon práce na pracovištích a na řízení na úrovni dílen a provozů.
v centru zájmu jsou 3 faktory výroby: člověk, výrobek a stroj.
vytvoření systému pravidel na základě rozboru práce nejlepších dělníků s využitím časových a pohybových studií a projektů opírajících se o exaktní měření a evidenci.
*východisko: normování spotřeby času nezbytného na vykonávání jednotlivých operací (dílenské plánování, odměňování na základě úkolové mzdy).
v řadě průmyslových oborů (například v automobilovém či spotřebním průmyslu) se díky zhromadňování výroby a uplatňování nové techniky a technologie začíná ve stále větší míře prohlubovat specializace.
výrobní proces se rozkládá do stále většího počtu specializovaných operací, která jsou navzájem propojena do výrobních linek.
Frederika W. Taylora („Řízení dílen“) („Zásady vědeckého řízení“)
Henry L. Gannt
Frank B. Gilbreth a Lilian M. Gilbrethová
Harington Emerson
+ PŘÍNOS
= snaha o objektivně zdůvodněné racionální postupy plánování, provádění a odměňování práce.
- NEGATIVUM
= preference autoritativního stylu řízení, vycházející ze zjednodušeného pojetí člověka, kterého inženýrské postupy degradovaly na výrobní faktor strojem či výrobkem (srovnání).
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
v centru zájmu jsou 3 faktory výroby: člověk, výrobek a stroj.
vytvoření systému pravidel na základě rozboru práce nejlepších dělníků s využitím časových a pohybových studií a projektů opírajících se o exaktní měření a evidenci.
*východisko: normování spotřeby času nezbytného na vykonávání jednotlivých operací (dílenské plánování, odměňování na základě úkolové mzdy).
v řadě průmyslových oborů (například v automobilovém či spotřebním průmyslu) se díky zhromadňování výroby a uplatňování nové techniky a technologie začíná ve stále větší míře prohlubovat specializace.
výrobní proces se rozkládá do stále většího počtu specializovaných operací, která jsou navzájem propojena do výrobních linek.
Frederika W. Taylora („Řízení dílen“) („Zásady vědeckého řízení“)
Henry L. Gannt
Frank B. Gilbreth a Lilian M. Gilbrethová
Harington Emerson
+ PŘÍNOS
= snaha o objektivně zdůvodněné racionální postupy plánování, provádění a odměňování práce.
- NEGATIVUM
= preference autoritativního stylu řízení, vycházející ze zjednodušeného pojetí člověka, kterého inženýrské postupy degradovaly na výrobní faktor strojem či výrobkem (srovnání).
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Škola „lidských vztahů“
reakce na zúžené pojetí taylorismu orientovaného pouze na věcnou a technickou stránku práce a jejího řízení.
výrazně akcentuje psychologické a sociální aspekty činnosti lidí.
experiment v hawthornských závodech americké společnosti Western Electric v Chicagu (30. léta) = potvrzení, že na výkonnost lidí a růst produktivity práce mají rozhodující vliv nikoliv fyzikální podmínky, nýbrž faktory psychologické a sociální.
metody vedení lidí - stimulace a motivace.
zdůrazňování nutnosti respektování vztahu pracovníků k sociálním podmínkám jejich činnosti, mezi něž patří způsoby jednání vedoucích pracovníků s podřízenými a pracovní skupinou (hodnocení práce, vyjádření formy uznání, sociální stabilita).
chápe člověka jako bytost usilující o existenci ve společnosti. Vztah člověka k práci, kterou vykonává, či funkci, kterou zastává, je závislý na jejím hodnocení lidmi, s nimiž je spojen. Podmínky a atmosféra ve skupině jsou základními faktory nejen produktivity, ale také spokojenosti, pocitu identifikace s organizací a vztahu k vedení. Důležitou roli přitom sehrávají neformální vztahy => *hnutí „human relations“ (= vytváření pocitu rovnosti mezi podřízenými a nadřízenými, loajality a solidarity vůči podniku a využívání různých forem účasti pracovníků na řízení, vytváření prokreativní atmosféry i podmínek pro řešení sociálních problémů zaměstnanců).
Elton Mayo realizující hawthornské experimenty („Lidské problémy průmyslové civilizace“) Mary P. Folletová
Hugo Mintzberg „otec průmyslové psychologie“
+ PŘÍNOS
Přesvědčení, že lidé jsou nejcennějším kapitálem, kterým podnik může disponovat. Stala se východiskem pro moderní personalistiku. Je ceněn její přínos spočívající v tom, že správná motivace je účinnější než zdrojově náročnější zlepšování pracovních podmínek.
- NEGATIVUM
Přeceňování významu skupin a opomíjení jiných než psychologicko - sociálních aspektů. Přílišný důraz na harmonii vztahů a nedocenění progresivní funkce konfliktu.
výrazně akcentuje psychologické a sociální aspekty činnosti lidí.
experiment v hawthornských závodech americké společnosti Western Electric v Chicagu (30. léta) = potvrzení, že na výkonnost lidí a růst produktivity práce mají rozhodující vliv nikoliv fyzikální podmínky, nýbrž faktory psychologické a sociální.
metody vedení lidí - stimulace a motivace.
zdůrazňování nutnosti respektování vztahu pracovníků k sociálním podmínkám jejich činnosti, mezi něž patří způsoby jednání vedoucích pracovníků s podřízenými a pracovní skupinou (hodnocení práce, vyjádření formy uznání, sociální stabilita).
chápe člověka jako bytost usilující o existenci ve společnosti. Vztah člověka k práci, kterou vykonává, či funkci, kterou zastává, je závislý na jejím hodnocení lidmi, s nimiž je spojen. Podmínky a atmosféra ve skupině jsou základními faktory nejen produktivity, ale také spokojenosti, pocitu identifikace s organizací a vztahu k vedení. Důležitou roli přitom sehrávají neformální vztahy => *hnutí „human relations“ (= vytváření pocitu rovnosti mezi podřízenými a nadřízenými, loajality a solidarity vůči podniku a využívání různých forem účasti pracovníků na řízení, vytváření prokreativní atmosféry i podmínek pro řešení sociálních problémů zaměstnanců).
Elton Mayo realizující hawthornské experimenty („Lidské problémy průmyslové civilizace“) Mary P. Folletová
Hugo Mintzberg „otec průmyslové psychologie“
+ PŘÍNOS
Přesvědčení, že lidé jsou nejcennějším kapitálem, kterým podnik může disponovat. Stala se východiskem pro moderní personalistiku. Je ceněn její přínos spočívající v tom, že správná motivace je účinnější než zdrojově náročnější zlepšování pracovních podmínek.
- NEGATIVUM
Přeceňování významu skupin a opomíjení jiných než psychologicko - sociálních aspektů. Přílišný důraz na harmonii vztahů a nedocenění progresivní funkce konfliktu.
4 - Klasický management
a) Doba
- akcelerace technického pokroku probíhající ve vyspělých zemích (USA – 19.stol. a jeho fruktifikace ve výrobě se stává jevem do této doby bezprecedentním).
19.století
- 1.pol. - zanedbatelné roční přírůstky produktivity práce o 0,3%
- 2.pol. -ve vyspělých zemích tempo růstu produktivity zvýšilo téměř 6x
Expanduje textilní výroba, výroba strojů i jiných produktů.
Výroba železa se v období 1870 až 1890 2x, výroba oceli 20x. Podniky a jejich vybavení se rychle rozvíjí. USA - roční investice do výroby na konci 19. stol. více než 3x, výroba průmyslového zboží 2,9x.
Infrastrukturou nezbytnou pro zajištění materiálových a informačních toků se stává železnice a telegraf (USA - 1830 / 37 km železničních tratí => 1890 / 330 000 km). Tři roky po té, co byl v roce 1844 vynalezen telegraf, dochází k jeho komerčnímu využívání. Obdobně se železniční a telegrafní systémy šířily i po Evropě. Funkceschopný systém objednávek zabezpečovaný telegrafem jako novou komunikační technikou a funkceschopná doprava zajišťovaná železnicí umožňovaly podnikům na jedné straně snižovat zásoby materiálu i hotových výrobků, na straně druhé pak zvyšovaly jejich operativnost a akceschopnost.
=> nová infrastruktura umožňovala ve vyspělých zemích koncentraci výroby do stále větších podniků a distribuci výrobků ke stále širšímu okruhu spotřebitelů.
19./20. století - mohutné vlny fúzí => zhruba třetina výrobních kapacit USA sloučena do přibližně 300 gigantických společností (*korporace: U.S. Steel, American Telephone & Telegraph, American Tobacco, General Electric, General Motors, Standard Oil).
Postupná standardizace výrobků a specializace výrobní technologie a techniky => zhromadňování výroby => zvyšování produktivity práce + nakupování materiálu ve velkém za nízké ceny => snižování nákladů => zvyšování efektivnosti vyplývající z velkovýroby.
1) zvětšování podniků
2) prohlubování dělby práce na základě specializace
=> začíná nastupovat faktor do té doby nepříliš uvědomovaný - ŘÍZENÍ.
=> musí se i realizace řídící činnosti, má-li odpovídat požadavkům doby, opírat o teoretické poznání => první odborné práce (2.pol. 19.stol.) => zrod moderního managementu . Začátek systematického rozvoje managementu se však váže k prvním dekádám století dvacátého.
b) Myšlenkové proudy
Čtyři klasické školy:
- akcelerace technického pokroku probíhající ve vyspělých zemích (USA – 19.stol. a jeho fruktifikace ve výrobě se stává jevem do této doby bezprecedentním).
19.století
- 1.pol. - zanedbatelné roční přírůstky produktivity práce o 0,3%
- 2.pol. -ve vyspělých zemích tempo růstu produktivity zvýšilo téměř 6x
Expanduje textilní výroba, výroba strojů i jiných produktů.
Výroba železa se v období 1870 až 1890 2x, výroba oceli 20x. Podniky a jejich vybavení se rychle rozvíjí. USA - roční investice do výroby na konci 19. stol. více než 3x, výroba průmyslového zboží 2,9x.
Infrastrukturou nezbytnou pro zajištění materiálových a informačních toků se stává železnice a telegraf (USA - 1830 / 37 km železničních tratí => 1890 / 330 000 km). Tři roky po té, co byl v roce 1844 vynalezen telegraf, dochází k jeho komerčnímu využívání. Obdobně se železniční a telegrafní systémy šířily i po Evropě. Funkceschopný systém objednávek zabezpečovaný telegrafem jako novou komunikační technikou a funkceschopná doprava zajišťovaná železnicí umožňovaly podnikům na jedné straně snižovat zásoby materiálu i hotových výrobků, na straně druhé pak zvyšovaly jejich operativnost a akceschopnost.
=> nová infrastruktura umožňovala ve vyspělých zemích koncentraci výroby do stále větších podniků a distribuci výrobků ke stále širšímu okruhu spotřebitelů.
19./20. století - mohutné vlny fúzí => zhruba třetina výrobních kapacit USA sloučena do přibližně 300 gigantických společností (*korporace: U.S. Steel, American Telephone & Telegraph, American Tobacco, General Electric, General Motors, Standard Oil).
Postupná standardizace výrobků a specializace výrobní technologie a techniky => zhromadňování výroby => zvyšování produktivity práce + nakupování materiálu ve velkém za nízké ceny => snižování nákladů => zvyšování efektivnosti vyplývající z velkovýroby.
1) zvětšování podniků
2) prohlubování dělby práce na základě specializace
=> začíná nastupovat faktor do té doby nepříliš uvědomovaný - ŘÍZENÍ.
=> musí se i realizace řídící činnosti, má-li odpovídat požadavkům doby, opírat o teoretické poznání => první odborné práce (2.pol. 19.stol.) => zrod moderního managementu . Začátek systematického rozvoje managementu se však váže k prvním dekádám století dvacátého.
b) Myšlenkové proudy
Čtyři klasické školy:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)