J. Dobrovský, J. Jungmann, Fakturu Palacký, P.J. Šafařík, J. Kollár, F.L. Čelakovský
Klasicismus
- z lat. classicus = vynikající, vzorový
- umělecký směr v Evropě 17. a 18. století
- vznikla ve Francii za vlády Ludvíka XIV. (Král Slunce)
- z Evropy se tento směr rozšířil například na východ Ruska nebo až za oceán, do Ameriky
Základní rysy klasicismu
- navazuje na odkaz antiky
- existují pevně stanovená estetická pravidla a předpisy – například klasicistní architektura podléhala přísným normám, kde nebyl prostor pro fantazii umělce, stavby byly monumentální, chladné, převládala symetričnost (obdobná pravidla byla uplatňována i v literatuře)
- racionalismus – základním znakem je rozumové poznání (můžeme si připomenout slavnou větu francouzského filozofa René Descartese „myslím, tedy jsem“)
- jako další faktor se objevuje cit – ale vždy je poměřován s dalšími atributy (s povinností, pocitem vlastní vinny…)
- měřítkem krásy je pravda a rozumovost
- rozumová kázeň a střídmost (na rozdíl od barokní vášnivosti a mystiky)
- podřízenost soukromých zájmů zájmům veřejnosti – tužby jedince musí ustoupit před společenskými normami (klasicistní umělci nespatřovali ve člověku jedince, ale hleděli na jeho vztah ke společnosti)
Empír
- z lat. empire = císařství
- vrcholná forma klasicismu
- jedná se o sloh, který se uplatňoval zejména za Napoleonova císařství, tedy na počátku 19. století (kolébkou tohoto směru byla tedy opět Francie)
Vztah mezi klasicismem a empírem
- v podstatě se jedná o míru uplatnění antického dědictví (nakolik se umělecké dílo podřizovalo antickým vzorům)
- vzorem pro klasicistní architekty byla především antika helénského období, v počátcích klasicismu se antika projevovala nejprve v podobě tzv. barokního klasicismu (budova z vnějšku připomínala barokní stavbu a antiku prozrazovala jen některými rysy)
- později se odkaz antiky začal projevovat naplno a my hovoříme o empíru (inspirace antikou byla natolik patrná, že některé empírové stavby jsou vizuální kopií staveb ze Středomoří)
Od baroka k preromantismu
- pravou klasicistní literaturou se rozumí především tvorba 17.století (v každé zemi však probíhal odlišný vývoj, soustředíme se tedy hlavně na Francii, kde klasicismus vznikl)
- o 18. století mluvíme jako o století „osvícenců“ (osvícenství však nadále splývá s klasicismem), jeho konec je již však ovlivněn preromantismem
Umění klasicismu
- architektura – především ve Francii se stavěly památníky a monumentální stavby – Panteon, Vítězný oblouk, Braniborská brána v Berlíně
- sochařství – Antonio Canova
- malířství – Jacques Louis David – obraz Únos sabinek
Jean Dominique Intres – obraz Turecká lázeň
- hudba – W.M. Mozart, Beethoven
Klasicistní literatura ve Francii
- dokonalost klasicistní literatury měla zajišťovat pevně stanovená estetická pravidla – právě proto byla respektována Aristotelova zásada tří jednot (tento pojem je již zažitý, ale v některých publikacích se uvádí, že Aristoteles mluví jen o dvou zásadách – času a děje, zásada jednoty místa byla doplněna právě až v klasicismu):
a) jednota času – příběh by se měl odehrávat
pokud možno během 24 hodin
b)jednota děje – měla být sledována jedna
základní příběhová linie
c)jednota místa – příběh má být spjat s jedním místem
- racionální zaměření literární tvorby má za následek, že dominují takové žánry, v nichž složka rozumová převažuje nad složkou emocionální
- literatura je rozdělena na tzv. vysokou (převažují óda, epos a tragédie)
nízkou (převažují komedie, bajky a satira)
- klasicistní tragédie byly veršované, převládaly v nich dlouhé monology a typickým
veršem byl alexandrín (dvanáctislabičný verš se stálou rozlukou po 6. slabice) – u nás
se překládá jako jambický verš
- pravidla klasicistní literatury zformoval Nicolas Boileru ve svém díle Pravidla klasicistní poezie
- dílo se stalo jakýmsi kánonem klasicistní literatury celé Evropy
- přestože se s klasicistními tendencemi setkáváme v mnoha zemích, francouzská literatura se zpravidla stala jakýmsi modelem estetického ideálu, jenž byl respektován
Literatura vysoká
- rozumová složka převažuje nad citovou
Pierre Corneille
- francouzský dramatik
- je tvůrcem moderní tragédie
Dílo: - v jeho tragédiích je často řešen konflikt povinnosti a osobního citu, kde celkem logicky musí cit ustoupit
- jeho hrdinové nejsou v zajetí svých vášní, jejich chování musí vykazovat racionální rysy, navíc ve shodě se společenskými normami
Cid – nejslavnější tragédie tohoto autora, je veršovaná, námět čerpá ze španělského rytířského tematického okruhu
Don Rodrigo miluje Ximénu, schyluje se k sňatku.Ximénin otec však urazí Rodrigova otce a tak jeho syn mstí pohaněnou čest a v souboji Simonina otce zabíjí.Xiména, ačkoliv nadále Rodriga miluje, žádá po králi hlavu svého milého.Přesně v souladu s pravidly cti.Král však raději posílá Rodriga bojovat v jeho službách a ten nakonec vybojuje důležité vítězství nad Maury.Zároveň získává přídomek Cid.Nakonec král rozhodne, že Cid i Xiména mohou být sezdáni, protože Rodrigo odčinil svou vinu svou udatností.
Lhář, Horatius
Jean Racine
- tvůrce psychologické tragédie
- navazuje na Euripida
- jeho tvorbu vystihuje citace jednoho z jeho současníků – „Corneille popisuje osoby takové, jaké by měly být.Racine takové, jaké jsou.“
Dílo: - zpracovával antické náměty, ale prostřednictvím starověkých postav předkládal psychické pochody jeho současníků
- zobrazoval ničivou vášeň, která zničí nejen ty, kteří jí podlehnou, ale i všechny lidi jim blízké
Faidra – vzorové klasicistní drama, ve své době však nebylo dobře přijato, v církevních kruzích navíc vyvolalo pohoršení
Tématem tragédie je erotická vášeň Faidry, druhé manželky krále Thésea, k nevlastnímu synovi Hippolytovi.Ten však její city neopětuje.Když Faidra zjistí, že Hippolyt miluje mladičkou Aricii, zmítána žárlivostí nařkne Hippolyta před králem Théseem ze zapovězené lásky k ní samé.Théseus této lži uvěří a svolává na svého syna pomstu bohů – Hippolytus nakonec umírá.Faidra je však sžírána výčitkami svědomí a nakonec řekne královi pravdu.Sama končí svůj život sebevraždou.
Ifigenie v Aulidě, Britannicus
Literatura nízká
- díky přísným, ale dodržovaným pravidlům v klasicistním dramatu byly životní realitě daleko bližší žánry tzv. nízké literatury (především komedie)
- komedie se zaměřuje na nižší vrstvy, tématem je zesměšňování lidské vlastnosti nebo společenské třídy
- nedodržuje se zásada tří jednot
Moliér (Jean-Baptiste Poquelin)
- byl to syn zámožného měšťana (i proto si zvolil svou přezdívku, aby nedělal svému otci hanbu, protože v tehdejší společnosti bylo herectvím velmi opovrhováno)
- přes 13 let působil u různých hereckých kočovných společností nejen jako herec, ale i jako spisovatel frašek a komedií
- Tezenas – malé Moliérovo divadlo ve stodole
- poté co se vrátil do Paříže, stal se oblíbencem Ludvíka XIV. a jeho společnost je přejmenována na Královskou divadelní společnost
- byl těžce nemocný – TBC – zemřel na jevišti při představení Zdravý, nemocný
Dílo: - psal především komedie – kritika špatných lidských vlastností (lakomství- Lakomec, pokrytectví- Tartuffe)
- vycházel z odkazu antických komedií a z italské komedie dell’arte (viz.dále)
- jeho postavy natolik odpovídaly realitě tehdejší francouzské společnosti, že si vysloužil mnohé negativní reakce a církev ho dokonce proklela
Lakomec – nejslavnější Moliérova hra, byla inspirována Plautovým Zlatým hrncem
- děj ve čtenářském deníku
Tartuffe (neboli Podvodník) – přestože má veselý ráz, jedná se o téměř realistické zachycení úlisného a pokryteckého člověka
- děj ve čtenářském deníku
Zdravý nemocný, Don Juan, Skapinova šibalství, Misantrop, Směšné preciózky
Jean de La Fontaine
- autor mnoha bajek – Bajky – soubor 12 knih bajek, výstižné alegorické zobrazení skutečnosti, zvířata, jež mají lidské vlastnosti, dokládají všechny nešvary a zvrácenosti tehdejší společnosti
Klasicistní literatura v Itálii
- v Itálii vzniká protipól tragédie – Commedia dell’arte – zrodil se již v 16.století, fraškovité hry, které čerpají z divadelního prostředí, jsou hrány kočovnými společnostmi, zpočátku hrubé až vulgární, nemají pevnou dějovou stavbu, jen přibližný scénář
- postavy jsou ustálené – Panteon (bohatý obchodník), Harlekýn (sluha), Kolombína (služka)
- –
Carlo Goldoni
- čerpal z toho zázemí - zakladatel italské národní veselohry
- je autorem téměř 200 komedií, jež čerpají z commedie dell’arte, povýšil ji literární úroveň
- herec se musel vzdát improvizační volnosti – role byly charakterově rozepsány
- uvádí na scénu postavy z lidových vrstev - sympatizuje nimi
Dílo:Poprask na laguně, Sluha dvou pánů, Hrubiáni
Osvícenství
- osvícenci věřili, že společnost lze změnit dodržováním rozumových zásad, přirozený a osvícený rozum = osvícenství
- filozofický a ideologický směr, který vznikl v 18.století ve Francii a v Anglii
- oproti klasicismu je více spjat s rozvojem přírodních věd a průmyslu – nicméně je třeba si pamatovat, že v oblasti umělecké se stále pohybujeme v době klasicismu (dá se říct, že určitá fáze klasicismu byla vyplněna osvícenským hnutím)
Základní rysy osvícenství
- je jednoznačně zaměřeno proti absolutistickému řádu, proti církvi
- vyznává kult rozumu – racionalismus – víra v rozum je spojena s vírou v pokrok (osvícenci byli optimisté)
- důraz se klade na pravdivé poznání světa – příčinou zla je nevědomost
- rovnoprávnost všech občanů
- přestože bylo osvícenství zaměřeno především proti feudalismu a absolutismu, jeho mnohé myšlenky nalezly podporu i u některých absolutistických vládců = osvícenský absolutismus, např. Josef II.
Francouzská literatura v období osvícenství
- v osvícenské literatuře se prolínají dvě estetické tendence – starší fáze (ovlivněna klasicismem) - zdůrazňuje se racionalistický prvek, mladší fáze (ovlivněna preromantismem) – zdůrazňuje se individuálnost lidského citu
Osvícenská literatura ovlivněná klasicismem
Charles Louis de Montesquieu
- osvícenský spisovatel, historik a filozof
Dílo: Duch zákonů – vysvětluje vznik zákonů a státních zřízení, dílo je namířeno proti despotismu
Perské listy – kniha vypráví o Peršanu Uzbekovi a jeho příteli, kteří podniknou cestu do Evropy za vzděláním.Své dojmy sdělují v dopisech a z Uzbeka se postupně stává „osvícenský myslitel“.K ženám ve svém harému však zachovává vztah orientálního despoty.Kniha končí sebevraždou Roxany, která se vzbouří proti zotročení.
Francois Marie Arouet (Voltaire)
- největší osobností osvícenství, představitel kritického racionalismu
- ve svých dílech se postavil proti fanatismu, církvi a absolutistické monarchii – díky své schopnosti nekompromisně útočit proti jakémukoliv projevu nesvobody byl často ve vězení
- část života strávil v Anglii a Berlíně, ke konci života žil na panství na hranicích Švýcarska a Francie
- udržuje korespondenci s významnými evropskými osobnostmi
- jeho ostatky byly po Revoluci převezeny do Pantheonu
Dílo:- ve svém déle upřednostňoval zvláštní literární útvar – filozofickou povídku (duchaplné a ironické texty, jež se zabývaly všemi problémy té doby)
Candide neboli Optimismus – vrcholný francouzský osvícenský román
- příběh morálně čistého mladíka Candide slouží k rozvíjení úvah o nekritickém optimismu, mladík se střetává s pravým světem plným hlouposti a násilí, ale svůj optimismus neztrácí
Panna – posměšný epos, paroduje náboženský mýtus panenství národní hrdinky Johanky z Arku
Prosťáček – příběh prostého člověka, jehož selský rozum je dáván do protikladu s předsudky a fanatismem
Zavra, Brutus
Encyklopedie jako nejvýznamnější dílo osvícenské literatury
- neochvějná víra v rozum a pravdivé poznání – tyto atributy osvícenství vedly k vydání Encyklopedie
- jednalo se o rozsáhlý projekt, jehož duchovními otci byli Diderot a d’Alembert
- encyklopedie obsahovala obsáhlý soubor znalostí z vědy, techniky a umění a vedla své čtenáře k hledání pravdy ve vědě a historii nikoliv v Bibli
- celý projekt se tedy setkal s celou řadou negativních reakcí – jezuité prohlásili encyklopedisty za nebezpečnou sektu
- vyšlo celkem 17 svazků textu a 11 svazků ilustrací
- dílo bylo výjimečné především proto, že šlo o vůbec první zpopularizování vědy a techniky
- tohoto projektu se účastnilo obrovské množství autorů (178)
Denis Diderot
- francouzský filozof, vědec a spisovatel
- za svého života byl považován především za encyklopedistu, teprve po jeho smrti bylo doceněno jeho dílo filozofické a spisovatelské
Dílo: Jeptiška – je psaný formou dopisů, kritika klášterů, které nutí člověka žít v rozporu se svou přirozeností
Román je autobiografií fiktivní hrdinky Zuzany, která se v dopisech markýzi de Croismare svěřuje s životními osudy a pocity.Jako nemanželské dítě byla nucena stát se jeptiškou.V klášteře je vystavena své sadistické představené a v dalším je svědkem zešílení a smrti lesbické představené.Nakonec z kláštera prchá.
Jakub fatalista – vyprávění o osudech sluhy Jakuba a jeho pána během zdánlivě bezcílného putování.To vytváří rámec pro rozmanité příběhy, filozofické diskuse či autorovy úvahy.
Pierre Beaumarchais
- představitel tzv. měšťanské komedie (klasicistní normy svazovaly dramatickou tvorbu a ta těžko vyjadřovala nové myšlenky, vzniklo měšťanské drama, které se zaměřovalo na každodenní problematiku, většinou v komediální formě)
- byl synem hodináře
- věnoval se i ekonomice a financím
Dílo:Lazebník sevillský – později zhudebněno Rossinim
Fišarova svatba – zhudebněno Mozartem
Osvícenská literatura ovlivněna preromantismem
- jiný název je také sentimentalismus
- jedná se o široký proud různých tendencí druhé poloviny 18. století, který představuje přechod mezi klasicismem a romantismem
- v podstatě jde o překonání racionalistického myšlení klasicismu a pronikání prvků citovosti a fantastičnosti do literární tvorby (odklon od racionalismu k hlubokému prožívání citů)
- obliba přírody a tajuplných míst, svět, neporušený lidskou civilizací
Jean Jacques Rousseau
- francouzský spisovatel a filozof
- narodil se v Ženevě, ale utekl do Francie
- žil s pradlenou Terezou Levaseurovou a měl s ní 5 dětí (všechny ale skončily v nalezinci)
- studoval hudbu – chtěl vyniknout jako skladatel
- své životní peripetie zakončil v Paříži, kde stižen stihomamem, umírá
Dílo: Některé jeho názory:
- příčinou nerovnosti mezi lidmi je majetek – člověk se narodí dobrý, ale civilizace ho zkazí
- hlásá návrat k neporušené přírodě – přirozený, civilizací nezkažený život
- tvrdil, že rozvoj vědy a techniky nepříznivě působí na život člověka
Emil čili o výchově – pedagogický román, pojednává o vývoji člověka od narození až do dospělosti, člověk se rodí bez dědičného hříchu, nenese v sobě žádné špatnosti, ty jsou způsobeny špatnou výchovou, klade důraz na čistotu citu (ne rozumu), kniha byla ihned po vydání veřejně odsouzena a autor musel utéct do Švýcarska
Nová Heloisa – vrcholné dílo evropského preromantismu, jedná se o román v dopisech, formou intimní korespondence sledujeme příběh učitele a dívky Julie, jimž není dovoleno se vzít (kvůli nešlechtickému původu učitele).Učitel se vydává na cestu kolem světa, aby se po návratu vrátil k Julii na pozvání jejího manžela (který byl o vztahu pravdivě informován).Učitel překonává pokušení z Juliiny blízkosti a žije idylicky na venkově.Julie nakonec tragicky umírá.
- v románu je prezentován názor o zušlechťující síle návratu k přírodě
- samotný název byl inspirován láskou francouzského teologa Pierra Abélarda a Heloisy (poté, co otěhotněla, byla umístěna do kláštera a abbé byl vykastrován)
O společenské smlouvě – filozofický spis, revoluční myšlenky o rovnosti všech lidí bez ohledu na jejich původ
Francois René Chateaubriand
- zástupce preromantismu
Dílo:Atala aneb láska dvou divochů v poušti – mladý Francouz se dostává v Americe mezi divochy, tam potká mladou Atalu, která má jít do kláštera.Zamilují se do sebe, ale ona s ním nemůže být kvůli Bohu a matce, raději volí smrt, křesťanství vítězí.
- romantický hrdina je líčen jako bezohledný člověk, který jde pevně za svým cílem a hrdinka je pasivní obětí, která díky lásce jen trpí
- přeloženo Josefem Jungmannem
Antoine Francois Prévost
- francouzský spisovatel
- byl u jezuitů a poté se stal kazatelem
Dílo: Paměti a dobrodružství urozeného muže – román, obsahuje světoznámou milostnou prózu Manon Lescaut – milostná próza o tragické lásce rytíře des Grieux a lehkomyslné Manon.Kvůli neurozené Manon obětoval rodinné vztahy i čest.
- do češtiny přeložil Vítězslav Nezval
Anglická literatura v období osvícenství
- pěstuje se hlavně dobrodružný román – psán s cílem rozřešit racionální poznání světa, dokázat schopnost člověka prosadit se v krizových situacích
Daniel Defoe
- anglický spisovatel a zároveň tajný agent
Dílo: Robinson Crusoe – v ich formě vypráví osudy trosečníka, který po 28 let obývá pustý ostrov, brzy se rozšířila do celého světa a inspirovala další autory k napsání tzv. robinsonád
Henry Fielding
- anglický dramatik a romanopisec. Soudce
Dílo: Tom Jones, historie nalezence – román o mladíkovi, který byl jako dítě podstrčen do šlechtické rodiny, prvotní zápletka je postavena na jeho tajemném původu
- román se snaží zachytit lidskou přirozenost (Tom sice jedná živelně a nerozvážně, ale je to člověk bez přetvářky)
Jonathan Swift
- je považován za největšího anglického satirika
- žil v Irsku
Dílo: Gulliverovy cesty – čtyřdílný filozofický román, jedná se o imaginární (vymyšlený) cestopis, hlavním hrdinou je kapitán Lemuel Gulliver, jež podniká cestu do Liliputu (ocitá se mezi trpaslíky), do Brobdingnagu (ocitá se mezi obry), do Laputy a dalších končin
- v mnoha podobách byl tento román prezentován jako cestopisný dobrodružný příběh, ale ve skutečnosti se jedná o satirickou alegorii Anglie (kritika mravů a společenského zřízení)
Národní obrození
- Od poloviny 70.let 18. století se čím dál více objevují snahy vydobýt pro češtinu pozice, jaké měla před bitvou na Bílé hoře.Tento proces vzestupu českého jazyka a literatury, ale vlastně celého českého národa, se nazývá národním obrozením.
- situace českých zemí a hlavně češtiny a české literatury v 2.polovině 18. století není ideální – ve všech oblastech života dominuje němčina (zejména na úřadech a ve vyšších společenských vrstvách), čeština se vůbec nepěstuje, nekultivuje, od roku 1620 nevznikla žádná gramatika, vzniká jenom kramářská literatura (jarmareční písně, knížky lidového čtení)
- příčiny – vliv vídeňského centralismu a germanizace, působení katolické církve, nositelé české kultury či vzdělaní měšťané po Bílé hoře nebo v období baroka emigrovali nebo přestoupili do katolických pozic
Historické souvislosti
- v 18. století – České země jsou feudálním státem pod nadvládou Habsburků
- v 18. století probíhají v Evropě velké revoluce (např. Francie) – Habsburská monarchie zůstává beze změn – panovník si uvědomuje, že monarchie by se mohla stát nejslabším evropským státem (Francie a Anglie – rychlý hospodářský rozvoj, vznik manufaktur) – Habsburská monarchie je stále pod vlivem feudalismu – rolník je připoután k půdě
- na habsburském trůnu – Marie Terezie a poté její syn Josef II. (ovlivněni osvícenstvím) – jejich reformy pozvolna odstraňovaly nejtíživější feudální přežitky:
1773 – zrušení jezuitského řádu (uvolnění školství)
1781 – toleranční patent (povolena i jiná náboženství než katolické)
1781 – zrušení nevolnictví (lidé už nejsou připoutáni k půdě, smějí se stěhovat do měst, tím přinášejí do poněmčených měst češtinu)
školská reforma – zavedena povinná školní docházka, školství bylo odňato církvi, i děti nevolníků se mohly vzdělávat
- NO většinou označujeme v dějinách jako období od poslední čtvrtiny 18. století (1773 – zrušení jezuitského řádu) do poloviny 19. století (1859 – pád Bachova absolutismu)
- nejrozšířenějším dělením tohoto období je dělení na dvě fáze:
1.) fáze obranná
2.) fáze útočná
1.fáze NO = obranná
(1780 – počátek 19.století)
- pokud se měl český jazyk vzchopit, bylo třeba položit jisté základy – slovníky, historické knihy, základy divadla, rozvoj české vědy, lingvistika, překlady…
- tato fáze je spjata s osvícenstvím a klasicismem
Zrod české vědy v NO
- v první řadě bylo třeba vytvářet slovníky, psát české gramatiky a pokládat základy dalším vědním oborům (teprve poté, co se český jazyk znovu postavil na nohy bylo možné vyvíjet nějakou činnost literární)
- první fáze tedy byla spjata s racionalismem a měla charakter jazykový, vědecký a obranný
- 1774 – Soukromá společnost nauk – od roku 1790 přejmenováno na Královskou českou společnost nauk
Gelasius Dobner
- kněz a osvícenský historik
- je považován za zakladatele českého moderního kritického dějepisu (snažil se o to, aby vše bylo vědecky podloženo – jen to, co je pravdivé je možno podrobit kritice)
- vydal Hájkovu Kroniku českou v latině – znemožnil ji, dokázal její historickou nespolehlivost
František Martin Pelcl
- pokračovatel Dobnera
- 1. učitel češtiny na Karlově univerzitě
- sepsal Novou kroniku českou (měla nahradit Hájkovu kroniku)
- ke konci života psal česky a věřil, že z češtiny se jednou stane plnohodnotný literární jazyk
- v tomto období navíc dochází k vydávání tzv. „obran“ – studie, které se zabývají problematikou českého jazyka, jeho vývojem a významem v dějinách, současně připomínají obyvatelům českých zemí, že je třeba věnovat jazyku náležitou pozornost
- byla vydána Balbínova Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého
- další obrany vydali např. Karel Ignác Thám a F.M. Pelcl
Josef Dobrovský
- největší osobnost 1.fáze NO, dělal vše pro to, aby český jazyk zachránil pro lidové vrstvy
- narodil se v Maďarsku, v ‚Ďarmotech u Rátu
- v rodině se mluvilo německy, za studií se začal věnovat češtině, vystudoval theologii (přezdíván Modrý abbé)
- celý život se věnoval vychovatelství (v bohatých osvícenských šlechtických rodinách) – měl čas na vědeckou práci a studium, zabýval se jazykovědou a historií
Dílo: zakladatel moderní slavistiky (věda o slovanských jazycích) – sepsal a jako první začal vědecky zkoumat staroslověnštinu a slovanské jazyky = nářečí, překládal a srovnával je
- sepsal 1.gramatiku: Základy jazyka staroslověnského – 1. učebnice staroslověnštiny, psána latinsky
Zevrubná mluvnice česká
Dějiny českého jazyka a literatury – ukázal literaturu jako součást historického vývoje, vyzdvihoval období husitství (viděl v tomto období velké sepjetí českého národa a tedy i jazyka)
Německo – český slovník (2 díly) – každé slovo ve slovníku musí být doloženo = excerpováno (papír s doloženým kontextem a významem)
- Dobrovský psal latinsky a německy, přestože to byl velký vlastenec
- celý svůj život zasvětil studiu českého jazyka, ale sám nevěřil, v jeho vzkříšení – byl to skeptik
Lidovýchovná a vzdělávací tvorba
- český národ potřebuje jednoduché texty, které by četl – musejí být jednoduché a gramaticky správné
Václav Matěj Kramerius
- roku 1791 v Praze zakládá Českou expedici (nakladatelství, knihkupectví)
- vydával zejména díla starší české literatury
- překlady (Trojanská kronika, Ezopovy bajky)
- příručky pro hospodáře, zemědělce atd…
- zároveň knihy půjčuje – lidem z venkova
- vydával i noviny :
1.)Schonfeldské Pražské noviny (obnovené vydávání Pražských poštovských novin – licenci zakoupil rytíř ze Schonfeldu)
2.)Pražské poštovské noviny
3.)Krameriusovy c.k.vlastenecké noviny (císařské a královské = c.k.)
Počátky novočeské poezie
- vznikají básnické školy (Thámovci, Puchmajerovci), které se snaží vzkřísit češtinu a českou literaturu
- 1785 – Václav Thám (viz divadlo) vydal dvoudílný almanach Básně v řeči vázané (obsahuje básně starších autorů, překlady a původní tvorbu jeho současníků)
- 1. básnická škola– snaha o povznesení úrovně českého básnictví
- jediná podmínka, aby autor mohl publikovat – použití
sylabotónického verše (pravidelně rozložené přízvuky a stejný
počet slabik
Antonín Jaroslav Puchmajer
- zakladatel novočeské poezie
- 5 almanachů (Sebrání básní a zpěvů1 a 2, Nové básně)
Dílo: - zkoušel různé formy, žánry i témata
Óda na Jana Žižku, Óda na jazyk český
Šebestián Hněvkovský
- básník
Dílo: Vnislav a Běla – tragická láska, důraz na city . preromantické prvky
Karel Václav Rais
Dílo: Zapadlí vlastenci – odehrává se to v době NO, v Podkrkonoší
- milostný příběh učitelského pomocníka (žije v rodině učitele)
spřátelí se s farářem, prožívá citový vztah k Albíně - tito
tři zapadlí vlastenci se dostávají do Prahy
- vyjádření úcty k velkým lidem NO, již romantické prvky (tajemný otec mládence)
Rozvoj divadla
- nejdůležitější kulturní počin (lidé nemusejí být gramotní, aby mohli chodit do divadla a poslouchat český jazyk)
- děj se spojen s hudbou a kulisami – člověk si to lépe zapamatuje
- 1.stálé divadlo – 1738 – divadlo v Kotcích (bylo německé)
- 1.česká hra – 1771 – Kníže Honzyk
- 1783 – založeno Nosticovo (později Stavovské) divadlo – bylo německé, scéna v klasicistním stylu, hrály se tu především německé hry, v neděli odpoledne – hry české
- 1789 – Bouda – dřevěné divadlo, existovalo 3 roky, řídil jej Václav Thám, hrály se tu hry přeložené (Shakespeare), původní vlastenecké, když bylo strženo, přesunula se scéna do domu U Hybernů
Prokop Šedivý
Dílo: - inspiroval se vídeňskými lokálními fraškami – psal pražské lokální frašky
- napsal přes 300 her – Masné krámy, Pražští sládci
Václav Thám
- důležitá postava počátků českého divadla a české poezie
Dílo: Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, Kutnohorští havíři
Karel Ignác Thám
- bratr Václava, ideový vůdce divadelníků Boudy
Dílo: - specializoval se spíše na překlady – Loupežníci (Schiller), Mackbeth (Shakespeare)
Václav Kliment Klicpera
- gymnaziální profesor
- jeden z nejnadanějších dramatiků své doby
Dílo: Blaník (historická hra), Veselohra na mostě, Hadrián z Římsů (veselohry), Točník (historická povídka)
2.fáze NO = útočná
(20.léta 19.století – 2.polovina 19.století)
- tato fáze je spjata s preromantismem
- čeština již byla obrozena – měla se stát plnohodnotným literárním jazykem
- v umění – Biedermeier (okázalá nápodoba klasicismu)
- hudba – Antonín Rejcha – přátelil se s Beethovenem, byl to žák Haydna
- toto období je spjato s osobností Josefa Jungmannna
Josef Jungmann
- narodil se v Hudlicích u Berouna
- učil na gymnáziu v Litoměřicích a později i v Praze (Novoměstské gymnázium) – byl to učitel Karla Hynka Máchy (poznal jeho talent díky básni o Sv.Ivanu)
- byl to jazykovědec, překladatel, spisovatel, literární historik a organizátor společenského života (soustředil kolem sebe vědce, kteří pracovali mnohem agresivněji než generace předešlá – žádali zavedení češtiny do škol, chtěli navázat kulturní styky s ostatními slovanskými státy, chtěli, aby se češtinou psala literární díla)
Dílo:- byl ovlivněn preromantismem, na rozdíl od Dobrovského to není skeptik ale optimista
- jeho největší význam je v jeho lexikologické práci (jeho slovníky jsou dodnes nejlepším pramenem pro poznání obrozenecké češtiny, rozvinul zásobu českého jazyka – nově vytvořil slova nebo je přejal z jiných jazyků)
básník – je autorem 1.české romance
překladatel – překládal z němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny (Goethe, Milton, Chateaubriand, Slovo o pluku Igorově) – dokázal, že dílo NO bylo dokončeno, když jsou vrcholná díla světových autorů přeložena do češtiny – čeština je rovnocenným jazykem
jazykovědec – Slovesnost – 1. učebnice jazyka a literatury, byla určena pro gymnázia, kolem roku 1880 – žáci si mohou volit češtinu jako jazyk vedlejší
Rozmlouvání o jazyku českém – programová stať, žádá zavedení češtiny do
běžného styku
Historie literatury české – česky psané literární dějiny, ukázal rozsah
českého písemnictví
Slovník česko – německý – pětisvazkové dílo, shromáždilo veškerou
slovní zásobu, kromě toho autor češtinu obohatil o nově vytvořená
nebo přejatá slova, dokázal, že je čeština rovnocenný jazyk
4. Atmosféra literatury předbělohorského období. Osobnost J.A.Komenského. Kultura a období baroka u nás.
Předbělohorská literatura
- literatura v období před bitvou na Bílé hoře (1620) v českých zemích je ve znamení humanismu
- konec 16.století se nazývá tzv. „zlatý věk české literatury“ – jde o rozvoj česky psané literatury, navíc čeština dosahuje úrovně vyspělých evropských jazyků
- v tomto období tvoří hlavně Daniel Adama z Veleslavína: jeho činnost nakladatelská přispěla k rozvoji češtiny a k jejímu uzákonění; zároveň psal české předmluvy, které byly psány krásnou humanistickou češtinou
Dílo:Kalendář historický – uváděl u každého letopočtu pamětihodné události
Kroniky dvě o založení země české – jde o nakladatelskou činnost, přeložil latinskou kroniku a spojil ji ve vydání s českou kronikou M.Kuthena a napsal k ní předmluvu
- česká literatura je tedy v době předbělohorské na evropské úrovni
- vzniká literatura zábavná, cestopisy, naučná, vědecká (Jan Jesenius, Jan Kampanus Vodňanský…)
- období předbělohorské doby je nejplodnější dobou české literární tvorby
Baroko
- samotný výklad slova baroko je nejasný, nejspíše se jedná o portugalské slovo, které označuje velkou perlu nepravidelných tvarů
- baroko se zrodilo v Itálii a ve Španělsku na konci 16.století
- vznik baroka je podmíněn politickou situací v Evropě 16.století – náboženské reformy vnesly rozkol do jednoty křesťanského světa a způsobily odklon některých zemí od duchovní závislosti na katolické církvi
- odpovědí na tyto reformy se stal tridentský koncil – katolická církev se nehodlá smířit s tímto „odklonem“ – byla obnovena inkvizice a založen jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo – ve Španělsku Ignácem z Loyoly)
- katolická církev si uvědomovala, že již nelze praktikovat středověký způsob ovlivňování člověka a tak zvolila daleko rafinovanější a účinnější metody – vzniklo baroko, umění, jako něco, co ohromovalo, uvádělo v úžas a tím pádem i ovlivňovalo
- baroko se stalo protipólem racionální renesance – v podstatě je baroko i vyústěním toho, že renesance nesplnila naděje, a přestože kladla důraz na lidský rozum, vyústila nakonec ve 30-letou válku, která zpustošila celou Evropu – člověk se tedy znovu obracel k víře
- baroko bylo navíc posledním jednotným stylem celé vzdělané Evropy
Charakteristické rysy baroka
- bylo projevem zejména katolické církve
- baroko mělo za úkol ohromovat, fascinovat a působit na citovou stránku člověka
- v baroku převládá citová složka nad racionální – jedná se o odklon od racionálního myšlení a příklon k vlastnímu nitru, k duši
- mezi jeho atributy patří expresivita, dynamičnost a dramatičnost
- duchovní až mystický charakter baroka
- člověk je vnímán jako něco nicotného, pomíjivého a jen Bůh je stálý
Barokní umění
- architektura – obrovská zdobnost, místy až přeplácanost
- barokní stavby měly za úkol ohromit člověka, ukázat mu, jak je před
Bohem malý a nicotný, působily na city – byly až přeplácaně zdobené
- Lorenzo Bernini, Christopher Wren
- sochařství – dramatický pohyb, vnitřní napětí, patos
- Matyáš Braun, Ferdinand Brokoff
- malířství – šerosvit (kontrast světla a stínu)
- Rembrant, Rubens
- hudba – varhanní hudba
- Bach, Vivaldi, Monteverdi
- literatura – autoři se obracejí k nadpozemským silám – díla mají až mystický charakter
- barokní literatura je známa svou zvýšenou senzualitou – někdy je text
vybičován až k náboženské extázi
- iluzionismus, záliba v metaforách, složitá symbolika, dramatické napětí
- 2 typické figury barokní poezie – antiteze a hyperbola (protiklad)
Barokní literatura v Evropě (mimo naše území)
- barokní literatura měla v různých zemích své charakteristické rysy
- v různých zemích se také různě označovala
Některé podoby barokní literatury
Góngorismus (typ. pro Španělsko) – charakteristická neologismy, neobvyklými slovními spojeními, záměrnou komplikovaností a nejasností
- tematicky čerpal z antické historie a mytologie
- Louis de Góngora y Argote
Marinismus (typ. pro Itálii) – překvapoval neobvyklými obrazy a figurami
- únik od reality do říše fantazie – brzy se stal povrchní a prázdnou rétorikou
- tematicky čerpal z antické historie
- na konci 17. století byl odmítán, ale stačil ovlivnit i některé české pobělohorské autory
- Giambattista Marina
Literatura preciózní (typ. pro Francii) – charakteristická je vyumělkovanost a strojenost
- parafráze a metafory se staly tak oblíbenými, že i nejjednodušší myšlenky se vyjadřovaly neúměrným vzrušením a patosem
- hlavními aktérkami byly ženy – tzv. preciózky- milovaly „duchaplnou“ konverzaci (francouzská aristokracie se vyžívala v používání metafor a řešila problémy od situace na dvoře až po gramatiku – šlo o to, kdo bude nejduchaplnější, nejvtipnější)
- Vincent Voiture
Alamodová poezie (typ. pro Německo) – tendence v milostné poezii 17. století, vyžívá se v používání románských slov a galantních obratů
Významní autoři evropského baroka
Pedro Calderón de la Barca
- představitel španělského barokního dramatu
Dílo: Život je sen
Zalamejský rychtář
John Milton
- anglický spisovatel, částečně je svázaný s renesancí
Dílo: Ztracený ráj – duchovní epos, pojednává o stvoření světa a vyhnání člověka z ráje
- použití motivu putování – Dante Alighieri
Ráj opět nabytý
Hans Jakob von Grimmelshausen
- německý autor, legendární vypravěč
Dílo: Dobrodružný Simplicius Simplicissmus – sleduje jeho osudy v třicetileté válce
Barokní literatura na našem území
- po dlouhou dobu bylo baroko na našem území spojováno s duchovním útlakem, nevolnictvím, hospodářským úpadkem, nadvládou katolické církve a poněmčováním českého národa
- velkou měrou k tomu přispěl i román Aloise Jiráska – ten označil dobu od bitvy na Bílé hoře po Národní obrození za dobu „temna“
- nicméně je třeba vnímat baroko v širších souvislostech - baroko u nás představuje evropský vrchol, přestože znamenalo útlak pro česky hovořící populaci
Rysy českého baroka
- důsledkem bitvy na Bílé hoře (1620) –pokatoličtění země, emigrace evangelíků
- postrachem pro obyvatelstvo se stalo Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuitský řád) – nicméně se jim musí přiznat, že mělo vynikající školství, vychovávalo elitu mezi vzdělanci, díky kontaktům s cizinou bylo zabezpečeno velice rychlé šíření informací
- složkou barokní zbožnosti bylo projevovat úctu svatým – především sv.Václav, sv.Vít, sv.Vojtěch, sv.Ludmila a další
- celé baroko je provázeno kultem sv.Jana Nepomuského – v minulosti byla kanonizace Jana Nepomuského vnímána jako snaha církve vymítit z povědomí českého lidu Jana Husa X pravdou je, že církev chtěla dát českému katolictví nového světce, aby okolní křesťanský svět viděl, že národ kacířů je opět na správné cestě k pokoře
- rozšířil se i mariánský kult – uctívání Panny Marie bylo silné už ve středověku, ale po Bílé hoře došlo k obrovskému rozšíření – církev si uvědomila, že prostřednictvím ženy-matky lze ovlivnit duši lidí
Barokní umění na našem území
- architektura – Kryštof Dienzenhofer – chrám sv.Mikuláše na Malé Straně
- sochařství – Ferdinand Maxmilián Brokof – sochy na Karlově mostě
- Matyáš Braun – alegorie „ctností a neřestí“ na Kuksu
- malířství – Karel Škréta
Domácí barokní tvorba
Oficiální
- literatura oficiální je především jezuitská
- zaměření je výhradně náboženské – hrdinou je opět světec
- sílí pocit marnosti světa, úvahy o smrti a posmrtném životě
- převažují agitační spisy, životopisy svatých, kázání a náboženská rozjímání
- znovu se zpracovává legendární látka, která vymizela v době husitské
Bedřich Bridel
- jezuitský kněz
- zemřel na mor, když ošetřoval nemocné
Dílo: jeho dílo je typicky barokní, mystika
Co Bůh?Člověk? – lyrická báseň
- je meditací o poměru člověka k Bohu – v podstatě je v ní uváděn protiklad boží dokonalosti a nicotné lidské existence
- autor používá kontrasty, které ukazují božskou věčnost, laskavost, dokonalost a lidskou obyčejnost, pomíjivost a nedokonalost (Bůh – člověk, světlo – tma, krása – hnus, věčnost – pomíjivost)
Bohuslav Balbín
- jezuitský kněz a učitel (do jezuitského řádu vstoupil již v 15-ti letech)
- studoval na gymnáziu a na univerzitě teologii
- jeho vášní byly české dějiny – jeho vztah k vlasti, k historii a k jazyku byl hlubší, než by se u jezuity předpokládalo
- stal se gymnaziálním učitelem, ale později musel pedagogické činnosti zanechat a opustit Prahu
Dílo: Rozmanitosti z historie Království českého – obrovské dílo
- předlohou byl i V.Hájek z Libočan
Obrana jazyka slovanského, zvláště českého
- autor popisuje ponižující postavení češtiny v pobělohorské době
- srovnává to s dobou předbělohorskou, která se nazývá „zlatým věkem české literatury“ – ukazuje kontrast
- zjišťuje příčiny – přistěhování cizinců, jejich nechuť učit se česky, neschopnost staré šlechty hájit práva české země a jazyka, nezájem duchovních o rodný jazyk
- autor brání slovanský jazyk, vyzdvihuje jeho kvality
- kniha byla vydána až v době NO
Svaté Čechy – zprávy o 134 českých světcích, blahoslavencích a mučednících
Adam Michna z Otradovic
- varhaník a učitel
Dílo: převládá písňová tvorba – inspiraci nacházel v lidovém prostředí
- jeho texty byly srozumitelné
- stal se předchůdcem autorů pozdější milostné poezie
- převažuje milostná a přírodní lyrika
Česká mariánská muzika
Loutna česká
Felix Kadlinský
- představitel alamodové poezie (milostná poezie)
Dílo: Zdorosalvíček – sbírka duchovní poezie
Václav Jan Rosa
- básník a jazykovědec
Dílo: Čechořečnost – puristická mluvnice, latinsky – necitlivé novotvoření (čistonosoplena = kapesník)
Antonín Koniáš
- jezuita
- cenzura a ničení českých nekatolických knih
- trávil hodně času v hlavním sídle protireformace – pražské Klementinum
- pálil knihy, byl vynikající řečník
Dílo: Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající – seznam zakázaných knih
- byla tam zařazeno přesně 1233 titulů – asi 1/3 všech do té doby vydaných českých knih
Polooficiální
- stojí mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností
- vzniká v prostředí blízkém lidu
- autoři i vzdělaní venkované
- lidoví písmáci – kronikáři
- psali česky
- interludium – mezihra
- krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry, od 17.stol.-samostatné
- hrávali je učitelé a jejich žáci o masopustu-zachycují bídu selského lidu
- kramářské /jarmareční písně – zpívali je potulní kramáři za doprovodu flašinetu
- děj ukazovali na obrázcích
- knížky lidového čtení – levné brožované sešitky
- příběhy ze středověku – Tristan a Izolda, Bruncvík…
Jan František Vavák
- miličský rychtář
Dílo:Paměti – paměti písmáků
Václav František Kocmánek
- kantor autor 7 interludií
Dílo:Lamentace venkovanů – zobrazuje hrůzy 30-leté války, dopadající nejvíce na selský lid
- obsahuje selský otčenáš – skladba o selském životě
Ústní lidová slovesnost
- tvorba lidu, zvl, venkovského
- v době úpadku se stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
- má bohatou tematickou členitost
- typickým znakem je anonymita a šíření ústním podáním
- písně (milostné, pracovní, satirické), pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti (Žižka,Kozina), loutkové hry (Don Šajn)
- inspirace pro literaturu NO
Exulantská literatura
- je to následek porážky na Bílé hoře
- Habsburkové popravili přední účastníky odboje, měšťanstvo ztratilo téměř všechna politická práva
- část vzdělanců musela odejít do emigrace
- 3 směry emigrantů – Slovensko, Polsko, Německo
Slovensko
Jiří Třanovský – Písně duchovní
Německo
Pavel Stránský – O státě českém – právo Čechů na samostatný stát a volbu panovníka
Pavel Skála ze Zhoře – Historie církevní – obrovské dílo (10 svazků), kritická anylýza stavovského povstání
Polsko
Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
- dovršuje český humanismus, ale již má i znaky barokní (příklon k Bohu)
- o místo narození se přou 3 obce – Nivnice, Komňa a Uherský Brod
- brzy přišel o otce – byl vychováván ve Strážnici u známých
- studoval v Přerově a později v Herbornu a Heidelbergu (Něm.)
- po návratu se stal učitelem a byl ordinován na kněze
- stal se správcem bratrského sboru ve Fulneku – byl napaden neapolským vojskem – Komenský se skrývá na panství Žerotínském
- 1622 – morová epidemie – smrt manželky a dvou dětí
- 1624 – znovu se žení
- 1628 – odchod do polského Lešna, stal se z něho biskup jednoty bratrské
- dostal pozvání do Anglie, aby reformoval školství, později dostal pozvání i do Švédska (k tomu choval sympatie, protože věřil, že může odsunout Habsburky)
- pozvání do Uher – reformace školství, učil v Blatenském potoku
- 1648 – uzavřen Vestfálský mír – už se nemohl vrátit do Čech
- 1649 – sňatek s 3. ženou
- v Lešně vypuká obrovský požár – přichází o majetek, knihovnu a rukopisy nevydaných děl (Thezaurus linqváe Bohemicae – Poklad jazyka českého)
- odchází do Nizozemí – stará se o potřeby církve
- pohřben v Naardenu
Dílo: rozčlenění do 3 časových období
1.období (od počátků tvorby až do emigrace v roce 1628)
- zejména spisy náboženské a filozofické
- jako filozof je Komenský bezesporu barokním umělcem
- většině textů z tohoto období se říká útěšné spisy – texty plné boží odevzdanosti, lítosti a sklíčenosti, osobního smutku a víry v lepší budoucnost
Přemýšlívání o dokonalosti křesťanské
Truchlivý, O sirobě
- vrcholem tohoto období se stalo dílo – Labyrint světa a Ráj srdce
- rozsáhlá alegorická skladba
- Hlavní postavou knihy je poutník, který prochází světem (ten je představován fiktivním městem).Poutník si chce vybrat vhodné povolání.Je doprovázen dvěma průvodci – první z nich je Vševěd Všudybud (alegorie lidské zvídavosti), druhý je Mámení (alegorie nedokonalosti lidského poznání).Společně vystupují na vysokou věž a hledají ve městě nejpohodlnější způsob života.Poutníkovy jsou nasazeny brýle mámení, které pohled na svět zidealizují.Poutník se však nedává zmást a zpod špatně nasazených brýlí se na svět dívá tak, aby viděl jeho pravou podobu.postupně sleduje různá zaměstnání, od řemeslníků přes učence až po vojáky a soudce.Všude však vidí podvody, neupřímnost, všude panuje zlořád, hřích a násilí.Zoufalý poutník nachází jediné východisko – uzavírá se do ráje svého srdce, tj. do samoty a k Bohu.
- již v tomto díle lze sledovat barokní prvky – příklon k Bohu, jakožto k jedinému poctivému principu, jedině v Bohu se nikdy nezklameme
- kritika společnosti
- někdy je závěru knihy vytýkána pasivita – je to spíše východisko pro Komenského a ne řešení beznadějné situace
- hybnou silou příběhu je Mámení
Hlubina bezpečnosti – filozoficko-náboženské pojednání, svět je přirovnán k blouznivě se točícímu kolu, kdo se chce vyhnout zmatkům, musí se držet středu – tedy Boha
- čím dál jsme od středu, tím je ztracenější a bezmocnější
Divadlo světa – nedokončený encyklopedický spis, vyl věnován popisu kosmu, přírody, zeměpisu a lidských dějin
Mapa Moravy
2.období (1628 – 1648, což je rok, kdy byl podepsán vestfálský mír mezi Švédskem a Habsburky)
- v tomto období převládá tvorba pedagogická
- právě tato díla mu dala přízvisko „učitel národů“ a proslavila ho po celém světě
- tvorba pedagogická ho přibližuje k renesanci a humanismu a zároveň se u něho rozvíjí i některé osvícenské ideály
Didaktika – česky psaná práce, návrh jednotné a obecné školské soustavy – stala se konceptem Velké didaktiky
Informatorium školy mateřské – obrací se k matkám a upozorňuje je na nenahraditelnost výchovy dítěte již v předškolním věku, zároveň upozorňuje, že je třeba rozvíjet prvky citové i rozumové
- také se obrací na otce – i ti by měli pomáhat s výchovou
Dveře jazykům otevřené(Jánua linquárum reserata) – učebnice latiny a zároveň encyklopedické dílo
- Komenský vybral 7300 slova použil je v 1000 větách
- ty potom rozdělil do 100 lekcí, jejichž sled byl promyšlen tak, aby kniha poučovala o vzniku světa, přírodě, lidském těle, umění…
- svým způsobem výuky se stala kniha doslova revolučním činem a přinesla Komenskému uznání po celém světě
Velká didaktika(Didactica magna) – systematické dílo o výchově a vzdělávání, je považováno za základ pedagogiky jakožto vědy
- některé autorovi myšlenky nejsou zcela původní – nechal se inspirovat některými svými předchůdci i současníky X dílo je však převratné svou systematičností a snahou vybudovat z pedagogiky vědeckou soustavu
Základní myšlenky knihy:
- v centru pozornosti je žák, nikoli učitel
- Komenský navrhuje rozdělit výchovu člověka do čtyř stupňů po šesti letech –
1.)škola mateřská (0 – 6 let, výchova v rodině, ovlivňuje matka a otec)
2.)škola obecná (6 – 12 let, má být v každé obci, má být pro všechny a zdarma, učí se tam jazyk mateřský, čtení, psaní, počítání a společenské vědy)
3.)gymnázium (12 – 18 let, má být jen ve velkých městech, je jen pro chlapce, vyučuje se tam latina, rozvíjí a doplňuje znalosti ze základní školy)
4.)akademie (18 – 24 let, je jen jedna v království, je jen pro nejnadanější studenty, speciální obory)
- ve 24 letech člověk dovrší teoretické vzdělání, ale tím nic nekončí, člověk se vzdělává celý život
- vzdělání je dostupné pro všechny bez ohledu na sociální rozdíly pohlaví
- učit se má ve škole (ne někde např. v pastoušce), učit má učitel (měl by „umět učit“), ve třídách mají být okna, má být vyzdobená, ve výuce se dělají přestávky – měla by tam být zahrada, aby se děti o přestávce mohly proběhnout
- děti se mají učit od nejlehčího k nejsložitějšímu, od konkrétního k abstraktnímu
- dítě je výjimečně trestáno metličkou
3.období (od r.1648 do konce Komenského života)
- je poznamenáno požárem v Lešně – shořelo obrovské nedokončené dílo – Poklad jazyka českého
- Komenský odchází do Amsterodamu a tam také umírá
Kšaft umírající matky jednoty bratrské – jinotajné dílo, matka (jednota bratrská) promlouvá před svou smrtí v cizině ke svým rozptýleným dětem a odkazuje jim všechno své duchovní bohatství
- známá jsou i poslední slova – „vláda věcí tvých se zas k tobě navrátí, ó lide český“
Svět v obrazech (Orbis pictus) – učebnice češtiny, latiny, maďarštiny a němčiny
- používá názornost – každá kapitola se věnuje nějakému problému a je doplněna ilustracemi
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – původně sedmidílné nedokončené dílo (vydány jen dva díly)
- kniha je podrobnějším zpracováním tématu, který Komenský nastínil již ve svých předešlých pracích o pansofii (vševědě)
- pansofie je vlastně myšlenka jakési univerzální vědy, která by mohla obsáhnout všechno možné lidské vědění
- pansofie by podle Komenského měla zajistit společnou výchovu lidí podle stejných názorů a zásad – díky tomu by přestali lidé válčit, protože příčinou válek jsou rozpory např. ve víře a v myšlení a díky pansofii by lidé vlastně žádné rozpory neměli
- v této knize jde tedy o to, že Komenský si představuje bezkonfliktní svět asi takto: měly by existovat univerzální knihy, univerzální školy, univerzální jazyk a jakýsi sbor moudrých, který by sídlil v Londýně a pečoval by o reformu vzdělání a o nápravu lidské společnosti
- Komenský si představuje svět řízený podle přísného řádu a navíc se přiklání k chiliasmu (před koncem světa, který se blíží, nastane všeobecná náprava věcí)
- literatura v období před bitvou na Bílé hoře (1620) v českých zemích je ve znamení humanismu
- konec 16.století se nazývá tzv. „zlatý věk české literatury“ – jde o rozvoj česky psané literatury, navíc čeština dosahuje úrovně vyspělých evropských jazyků
- v tomto období tvoří hlavně Daniel Adama z Veleslavína: jeho činnost nakladatelská přispěla k rozvoji češtiny a k jejímu uzákonění; zároveň psal české předmluvy, které byly psány krásnou humanistickou češtinou
Dílo:Kalendář historický – uváděl u každého letopočtu pamětihodné události
Kroniky dvě o založení země české – jde o nakladatelskou činnost, přeložil latinskou kroniku a spojil ji ve vydání s českou kronikou M.Kuthena a napsal k ní předmluvu
- česká literatura je tedy v době předbělohorské na evropské úrovni
- vzniká literatura zábavná, cestopisy, naučná, vědecká (Jan Jesenius, Jan Kampanus Vodňanský…)
- období předbělohorské doby je nejplodnější dobou české literární tvorby
Baroko
- samotný výklad slova baroko je nejasný, nejspíše se jedná o portugalské slovo, které označuje velkou perlu nepravidelných tvarů
- baroko se zrodilo v Itálii a ve Španělsku na konci 16.století
- vznik baroka je podmíněn politickou situací v Evropě 16.století – náboženské reformy vnesly rozkol do jednoty křesťanského světa a způsobily odklon některých zemí od duchovní závislosti na katolické církvi
- odpovědí na tyto reformy se stal tridentský koncil – katolická církev se nehodlá smířit s tímto „odklonem“ – byla obnovena inkvizice a založen jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo – ve Španělsku Ignácem z Loyoly)
- katolická církev si uvědomovala, že již nelze praktikovat středověký způsob ovlivňování člověka a tak zvolila daleko rafinovanější a účinnější metody – vzniklo baroko, umění, jako něco, co ohromovalo, uvádělo v úžas a tím pádem i ovlivňovalo
- baroko se stalo protipólem racionální renesance – v podstatě je baroko i vyústěním toho, že renesance nesplnila naděje, a přestože kladla důraz na lidský rozum, vyústila nakonec ve 30-letou válku, která zpustošila celou Evropu – člověk se tedy znovu obracel k víře
- baroko bylo navíc posledním jednotným stylem celé vzdělané Evropy
Charakteristické rysy baroka
- bylo projevem zejména katolické církve
- baroko mělo za úkol ohromovat, fascinovat a působit na citovou stránku člověka
- v baroku převládá citová složka nad racionální – jedná se o odklon od racionálního myšlení a příklon k vlastnímu nitru, k duši
- mezi jeho atributy patří expresivita, dynamičnost a dramatičnost
- duchovní až mystický charakter baroka
- člověk je vnímán jako něco nicotného, pomíjivého a jen Bůh je stálý
Barokní umění
- architektura – obrovská zdobnost, místy až přeplácanost
- barokní stavby měly za úkol ohromit člověka, ukázat mu, jak je před
Bohem malý a nicotný, působily na city – byly až přeplácaně zdobené
- Lorenzo Bernini, Christopher Wren
- sochařství – dramatický pohyb, vnitřní napětí, patos
- Matyáš Braun, Ferdinand Brokoff
- malířství – šerosvit (kontrast světla a stínu)
- Rembrant, Rubens
- hudba – varhanní hudba
- Bach, Vivaldi, Monteverdi
- literatura – autoři se obracejí k nadpozemským silám – díla mají až mystický charakter
- barokní literatura je známa svou zvýšenou senzualitou – někdy je text
vybičován až k náboženské extázi
- iluzionismus, záliba v metaforách, složitá symbolika, dramatické napětí
- 2 typické figury barokní poezie – antiteze a hyperbola (protiklad)
Barokní literatura v Evropě (mimo naše území)
- barokní literatura měla v různých zemích své charakteristické rysy
- v různých zemích se také různě označovala
Některé podoby barokní literatury
Góngorismus (typ. pro Španělsko) – charakteristická neologismy, neobvyklými slovními spojeními, záměrnou komplikovaností a nejasností
- tematicky čerpal z antické historie a mytologie
- Louis de Góngora y Argote
Marinismus (typ. pro Itálii) – překvapoval neobvyklými obrazy a figurami
- únik od reality do říše fantazie – brzy se stal povrchní a prázdnou rétorikou
- tematicky čerpal z antické historie
- na konci 17. století byl odmítán, ale stačil ovlivnit i některé české pobělohorské autory
- Giambattista Marina
Literatura preciózní (typ. pro Francii) – charakteristická je vyumělkovanost a strojenost
- parafráze a metafory se staly tak oblíbenými, že i nejjednodušší myšlenky se vyjadřovaly neúměrným vzrušením a patosem
- hlavními aktérkami byly ženy – tzv. preciózky- milovaly „duchaplnou“ konverzaci (francouzská aristokracie se vyžívala v používání metafor a řešila problémy od situace na dvoře až po gramatiku – šlo o to, kdo bude nejduchaplnější, nejvtipnější)
- Vincent Voiture
Alamodová poezie (typ. pro Německo) – tendence v milostné poezii 17. století, vyžívá se v používání románských slov a galantních obratů
Významní autoři evropského baroka
Pedro Calderón de la Barca
- představitel španělského barokního dramatu
Dílo: Život je sen
Zalamejský rychtář
John Milton
- anglický spisovatel, částečně je svázaný s renesancí
Dílo: Ztracený ráj – duchovní epos, pojednává o stvoření světa a vyhnání člověka z ráje
- použití motivu putování – Dante Alighieri
Ráj opět nabytý
Hans Jakob von Grimmelshausen
- německý autor, legendární vypravěč
Dílo: Dobrodružný Simplicius Simplicissmus – sleduje jeho osudy v třicetileté válce
Barokní literatura na našem území
- po dlouhou dobu bylo baroko na našem území spojováno s duchovním útlakem, nevolnictvím, hospodářským úpadkem, nadvládou katolické církve a poněmčováním českého národa
- velkou měrou k tomu přispěl i román Aloise Jiráska – ten označil dobu od bitvy na Bílé hoře po Národní obrození za dobu „temna“
- nicméně je třeba vnímat baroko v širších souvislostech - baroko u nás představuje evropský vrchol, přestože znamenalo útlak pro česky hovořící populaci
Rysy českého baroka
- důsledkem bitvy na Bílé hoře (1620) –pokatoličtění země, emigrace evangelíků
- postrachem pro obyvatelstvo se stalo Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuitský řád) – nicméně se jim musí přiznat, že mělo vynikající školství, vychovávalo elitu mezi vzdělanci, díky kontaktům s cizinou bylo zabezpečeno velice rychlé šíření informací
- složkou barokní zbožnosti bylo projevovat úctu svatým – především sv.Václav, sv.Vít, sv.Vojtěch, sv.Ludmila a další
- celé baroko je provázeno kultem sv.Jana Nepomuského – v minulosti byla kanonizace Jana Nepomuského vnímána jako snaha církve vymítit z povědomí českého lidu Jana Husa X pravdou je, že církev chtěla dát českému katolictví nového světce, aby okolní křesťanský svět viděl, že národ kacířů je opět na správné cestě k pokoře
- rozšířil se i mariánský kult – uctívání Panny Marie bylo silné už ve středověku, ale po Bílé hoře došlo k obrovskému rozšíření – církev si uvědomila, že prostřednictvím ženy-matky lze ovlivnit duši lidí
Barokní umění na našem území
- architektura – Kryštof Dienzenhofer – chrám sv.Mikuláše na Malé Straně
- sochařství – Ferdinand Maxmilián Brokof – sochy na Karlově mostě
- Matyáš Braun – alegorie „ctností a neřestí“ na Kuksu
- malířství – Karel Škréta
Domácí barokní tvorba
Oficiální
- literatura oficiální je především jezuitská
- zaměření je výhradně náboženské – hrdinou je opět světec
- sílí pocit marnosti světa, úvahy o smrti a posmrtném životě
- převažují agitační spisy, životopisy svatých, kázání a náboženská rozjímání
- znovu se zpracovává legendární látka, která vymizela v době husitské
Bedřich Bridel
- jezuitský kněz
- zemřel na mor, když ošetřoval nemocné
Dílo: jeho dílo je typicky barokní, mystika
Co Bůh?Člověk? – lyrická báseň
- je meditací o poměru člověka k Bohu – v podstatě je v ní uváděn protiklad boží dokonalosti a nicotné lidské existence
- autor používá kontrasty, které ukazují božskou věčnost, laskavost, dokonalost a lidskou obyčejnost, pomíjivost a nedokonalost (Bůh – člověk, světlo – tma, krása – hnus, věčnost – pomíjivost)
Bohuslav Balbín
- jezuitský kněz a učitel (do jezuitského řádu vstoupil již v 15-ti letech)
- studoval na gymnáziu a na univerzitě teologii
- jeho vášní byly české dějiny – jeho vztah k vlasti, k historii a k jazyku byl hlubší, než by se u jezuity předpokládalo
- stal se gymnaziálním učitelem, ale později musel pedagogické činnosti zanechat a opustit Prahu
Dílo: Rozmanitosti z historie Království českého – obrovské dílo
- předlohou byl i V.Hájek z Libočan
Obrana jazyka slovanského, zvláště českého
- autor popisuje ponižující postavení češtiny v pobělohorské době
- srovnává to s dobou předbělohorskou, která se nazývá „zlatým věkem české literatury“ – ukazuje kontrast
- zjišťuje příčiny – přistěhování cizinců, jejich nechuť učit se česky, neschopnost staré šlechty hájit práva české země a jazyka, nezájem duchovních o rodný jazyk
- autor brání slovanský jazyk, vyzdvihuje jeho kvality
- kniha byla vydána až v době NO
Svaté Čechy – zprávy o 134 českých světcích, blahoslavencích a mučednících
Adam Michna z Otradovic
- varhaník a učitel
Dílo: převládá písňová tvorba – inspiraci nacházel v lidovém prostředí
- jeho texty byly srozumitelné
- stal se předchůdcem autorů pozdější milostné poezie
- převažuje milostná a přírodní lyrika
Česká mariánská muzika
Loutna česká
Felix Kadlinský
- představitel alamodové poezie (milostná poezie)
Dílo: Zdorosalvíček – sbírka duchovní poezie
Václav Jan Rosa
- básník a jazykovědec
Dílo: Čechořečnost – puristická mluvnice, latinsky – necitlivé novotvoření (čistonosoplena = kapesník)
Antonín Koniáš
- jezuita
- cenzura a ničení českých nekatolických knih
- trávil hodně času v hlavním sídle protireformace – pražské Klementinum
- pálil knihy, byl vynikající řečník
Dílo: Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající – seznam zakázaných knih
- byla tam zařazeno přesně 1233 titulů – asi 1/3 všech do té doby vydaných českých knih
Polooficiální
- stojí mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností
- vzniká v prostředí blízkém lidu
- autoři i vzdělaní venkované
- lidoví písmáci – kronikáři
- psali česky
- interludium – mezihra
- krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry, od 17.stol.-samostatné
- hrávali je učitelé a jejich žáci o masopustu-zachycují bídu selského lidu
- kramářské /jarmareční písně – zpívali je potulní kramáři za doprovodu flašinetu
- děj ukazovali na obrázcích
- knížky lidového čtení – levné brožované sešitky
- příběhy ze středověku – Tristan a Izolda, Bruncvík…
Jan František Vavák
- miličský rychtář
Dílo:Paměti – paměti písmáků
Václav František Kocmánek
- kantor autor 7 interludií
Dílo:Lamentace venkovanů – zobrazuje hrůzy 30-leté války, dopadající nejvíce na selský lid
- obsahuje selský otčenáš – skladba o selském životě
Ústní lidová slovesnost
- tvorba lidu, zvl, venkovského
- v době úpadku se stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
- má bohatou tematickou členitost
- typickým znakem je anonymita a šíření ústním podáním
- písně (milostné, pracovní, satirické), pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti (Žižka,Kozina), loutkové hry (Don Šajn)
- inspirace pro literaturu NO
Exulantská literatura
- je to následek porážky na Bílé hoře
- Habsburkové popravili přední účastníky odboje, měšťanstvo ztratilo téměř všechna politická práva
- část vzdělanců musela odejít do emigrace
- 3 směry emigrantů – Slovensko, Polsko, Německo
Slovensko
Jiří Třanovský – Písně duchovní
Německo
Pavel Stránský – O státě českém – právo Čechů na samostatný stát a volbu panovníka
Pavel Skála ze Zhoře – Historie církevní – obrovské dílo (10 svazků), kritická anylýza stavovského povstání
Polsko
Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
- dovršuje český humanismus, ale již má i znaky barokní (příklon k Bohu)
- o místo narození se přou 3 obce – Nivnice, Komňa a Uherský Brod
- brzy přišel o otce – byl vychováván ve Strážnici u známých
- studoval v Přerově a později v Herbornu a Heidelbergu (Něm.)
- po návratu se stal učitelem a byl ordinován na kněze
- stal se správcem bratrského sboru ve Fulneku – byl napaden neapolským vojskem – Komenský se skrývá na panství Žerotínském
- 1622 – morová epidemie – smrt manželky a dvou dětí
- 1624 – znovu se žení
- 1628 – odchod do polského Lešna, stal se z něho biskup jednoty bratrské
- dostal pozvání do Anglie, aby reformoval školství, později dostal pozvání i do Švédska (k tomu choval sympatie, protože věřil, že může odsunout Habsburky)
- pozvání do Uher – reformace školství, učil v Blatenském potoku
- 1648 – uzavřen Vestfálský mír – už se nemohl vrátit do Čech
- 1649 – sňatek s 3. ženou
- v Lešně vypuká obrovský požár – přichází o majetek, knihovnu a rukopisy nevydaných děl (Thezaurus linqváe Bohemicae – Poklad jazyka českého)
- odchází do Nizozemí – stará se o potřeby církve
- pohřben v Naardenu
Dílo: rozčlenění do 3 časových období
1.období (od počátků tvorby až do emigrace v roce 1628)
- zejména spisy náboženské a filozofické
- jako filozof je Komenský bezesporu barokním umělcem
- většině textů z tohoto období se říká útěšné spisy – texty plné boží odevzdanosti, lítosti a sklíčenosti, osobního smutku a víry v lepší budoucnost
Přemýšlívání o dokonalosti křesťanské
Truchlivý, O sirobě
- vrcholem tohoto období se stalo dílo – Labyrint světa a Ráj srdce
- rozsáhlá alegorická skladba
- Hlavní postavou knihy je poutník, který prochází světem (ten je představován fiktivním městem).Poutník si chce vybrat vhodné povolání.Je doprovázen dvěma průvodci – první z nich je Vševěd Všudybud (alegorie lidské zvídavosti), druhý je Mámení (alegorie nedokonalosti lidského poznání).Společně vystupují na vysokou věž a hledají ve městě nejpohodlnější způsob života.Poutníkovy jsou nasazeny brýle mámení, které pohled na svět zidealizují.Poutník se však nedává zmást a zpod špatně nasazených brýlí se na svět dívá tak, aby viděl jeho pravou podobu.postupně sleduje různá zaměstnání, od řemeslníků přes učence až po vojáky a soudce.Všude však vidí podvody, neupřímnost, všude panuje zlořád, hřích a násilí.Zoufalý poutník nachází jediné východisko – uzavírá se do ráje svého srdce, tj. do samoty a k Bohu.
- již v tomto díle lze sledovat barokní prvky – příklon k Bohu, jakožto k jedinému poctivému principu, jedině v Bohu se nikdy nezklameme
- kritika společnosti
- někdy je závěru knihy vytýkána pasivita – je to spíše východisko pro Komenského a ne řešení beznadějné situace
- hybnou silou příběhu je Mámení
Hlubina bezpečnosti – filozoficko-náboženské pojednání, svět je přirovnán k blouznivě se točícímu kolu, kdo se chce vyhnout zmatkům, musí se držet středu – tedy Boha
- čím dál jsme od středu, tím je ztracenější a bezmocnější
Divadlo světa – nedokončený encyklopedický spis, vyl věnován popisu kosmu, přírody, zeměpisu a lidských dějin
Mapa Moravy
2.období (1628 – 1648, což je rok, kdy byl podepsán vestfálský mír mezi Švédskem a Habsburky)
- v tomto období převládá tvorba pedagogická
- právě tato díla mu dala přízvisko „učitel národů“ a proslavila ho po celém světě
- tvorba pedagogická ho přibližuje k renesanci a humanismu a zároveň se u něho rozvíjí i některé osvícenské ideály
Didaktika – česky psaná práce, návrh jednotné a obecné školské soustavy – stala se konceptem Velké didaktiky
Informatorium školy mateřské – obrací se k matkám a upozorňuje je na nenahraditelnost výchovy dítěte již v předškolním věku, zároveň upozorňuje, že je třeba rozvíjet prvky citové i rozumové
- také se obrací na otce – i ti by měli pomáhat s výchovou
Dveře jazykům otevřené(Jánua linquárum reserata) – učebnice latiny a zároveň encyklopedické dílo
- Komenský vybral 7300 slova použil je v 1000 větách
- ty potom rozdělil do 100 lekcí, jejichž sled byl promyšlen tak, aby kniha poučovala o vzniku světa, přírodě, lidském těle, umění…
- svým způsobem výuky se stala kniha doslova revolučním činem a přinesla Komenskému uznání po celém světě
Velká didaktika(Didactica magna) – systematické dílo o výchově a vzdělávání, je považováno za základ pedagogiky jakožto vědy
- některé autorovi myšlenky nejsou zcela původní – nechal se inspirovat některými svými předchůdci i současníky X dílo je však převratné svou systematičností a snahou vybudovat z pedagogiky vědeckou soustavu
Základní myšlenky knihy:
- v centru pozornosti je žák, nikoli učitel
- Komenský navrhuje rozdělit výchovu člověka do čtyř stupňů po šesti letech –
1.)škola mateřská (0 – 6 let, výchova v rodině, ovlivňuje matka a otec)
2.)škola obecná (6 – 12 let, má být v každé obci, má být pro všechny a zdarma, učí se tam jazyk mateřský, čtení, psaní, počítání a společenské vědy)
3.)gymnázium (12 – 18 let, má být jen ve velkých městech, je jen pro chlapce, vyučuje se tam latina, rozvíjí a doplňuje znalosti ze základní školy)
4.)akademie (18 – 24 let, je jen jedna v království, je jen pro nejnadanější studenty, speciální obory)
- ve 24 letech člověk dovrší teoretické vzdělání, ale tím nic nekončí, člověk se vzdělává celý život
- vzdělání je dostupné pro všechny bez ohledu na sociální rozdíly pohlaví
- učit se má ve škole (ne někde např. v pastoušce), učit má učitel (měl by „umět učit“), ve třídách mají být okna, má být vyzdobená, ve výuce se dělají přestávky – měla by tam být zahrada, aby se děti o přestávce mohly proběhnout
- děti se mají učit od nejlehčího k nejsložitějšímu, od konkrétního k abstraktnímu
- dítě je výjimečně trestáno metličkou
3.období (od r.1648 do konce Komenského života)
- je poznamenáno požárem v Lešně – shořelo obrovské nedokončené dílo – Poklad jazyka českého
- Komenský odchází do Amsterodamu a tam také umírá
Kšaft umírající matky jednoty bratrské – jinotajné dílo, matka (jednota bratrská) promlouvá před svou smrtí v cizině ke svým rozptýleným dětem a odkazuje jim všechno své duchovní bohatství
- známá jsou i poslední slova – „vláda věcí tvých se zas k tobě navrátí, ó lide český“
Svět v obrazech (Orbis pictus) – učebnice češtiny, latiny, maďarštiny a němčiny
- používá názornost – každá kapitola se věnuje nějakému problému a je doplněna ilustracemi
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – původně sedmidílné nedokončené dílo (vydány jen dva díly)
- kniha je podrobnějším zpracováním tématu, který Komenský nastínil již ve svých předešlých pracích o pansofii (vševědě)
- pansofie je vlastně myšlenka jakési univerzální vědy, která by mohla obsáhnout všechno možné lidské vědění
- pansofie by podle Komenského měla zajistit společnou výchovu lidí podle stejných názorů a zásad – díky tomu by přestali lidé válčit, protože příčinou válek jsou rozpory např. ve víře a v myšlení a díky pansofii by lidé vlastně žádné rozpory neměli
- v této knize jde tedy o to, že Komenský si představuje bezkonfliktní svět asi takto: měly by existovat univerzální knihy, univerzální školy, univerzální jazyk a jakýsi sbor moudrých, který by sídlil v Londýně a pečoval by o reformu vzdělání a o nápravu lidské společnosti
- Komenský si představuje svět řízený podle přísného řádu a navíc se přiklání k chiliasmu (před koncem světa, který se blíží, nastane všeobecná náprava věcí)
3. Ideály renesance a humanismu ve světovém umění a literatuře vesrovnání se situací v českých zemích
Renesance
- renesance je epocha ve vývoji společenského, kulturního a politického života v Evropě
- doslova slovo renesance znamená – znovuzrození (lidé navazují na antiku) – tento pojem poprvé užil italský malíř Giorgio Vasari
Historické souvislosti:
- renesance vznikla na přelomu 13. a 14. století v bohatých městech severní Itálie (Florencie, Benátky)
- města byla bohatá díky vzkvétajícímu obchodu (námořnímu, obchodu s východem v době křižáckých výprav…) – největší společenskou silou se stává bohaté měšťanstvo, a z některých (Mediceové, Stozziové..) se stali mecenáši umění a podporovali studium řecké a římské kultury
- renesance je spojena s mnohými přírodními a astronomickými objevy (Koperník, Galilei, Bruno…) a s obrovským rozvojem věd (matematika, astronomie, biologie…)
- lidé si začali uvědomovat, že mnohé skutečnosti, hlásané církví, nemusejí být pravdivé (např. heliocentrismus) a tyto poznatky otřásly autoritou církve
- lidé začali věřit ve vědecké zkoumání a hlavně v lidský rozum – uvědomili si, že to není Bůh, kdo řídí jejich životy, ale že jsou to oni sami
- dalším popudem k rozvoji renesance byl vynález knihtisku Johanem Gutenbergem – knihy zlevnily a šířily se rychleji, takže byly lidem dostupnější (všechny prvotisky do roku 1500 se nazývají inkunábule)
- snahy o reformaci církve – mnohdy vedla až k omezení moci církve a také rozdělení na církev katolickou a protestantskou (Martin Luther)
Humanismus
- humanismus je soustava názorů nebo ještě lépe životní program
- slovo humanismus pochází z latinského humanus = lidský
- zájem člověka je odvrácen od Boha k člověku jakožto k jedinci, k individualitě, která má právo na svobodné myšlení a jednání
- lidé jsou si před Bohem rovni a jsou zodpovědní za své jednání
- humanismus zdůrazňoval moc a sílu lidského rozumu – racionalismus
- nelze říci, že by se humanismus formoval jen od 14. století – některé rysy humanismu (za střed světa je pokládána lidská osobnost) se projevovaly už ve středověké literatuře a filozofii
- základní humanistickou zásadou je „ad fontes“ – „k pramenům“ – humanismus navazuje na odkaz antiky a to v prxi představovalo hledání, opisování a hodnocení starých rukopisů, posléze i jejich napodobování
Vztah renesance a humanismu
- pokud mluvíme o renesanci, mluvíme o celé epoše neboli historickém období
- humanismus představoval jen jednu ze složek renesančního úsilí
- renesance hlásala návrat k racionalismu a tomu, že v centru pozornosti je člověk a jeho rozum a schopnosti a ne Bůh a lidská pokora – díky tomu se shodovala s humanismem a je s ním neustále spojena
Renesanční umění
- renesance obdivovala člověka jako jednotlivce a proto se i náměty lidského těla dostávají do umění, hlavně do sochařství, obdivuje se jeho krása
- renesance přináší nové pohledy na život – lidé si stavějí vily na venkově, jejich okna jsou větší a plná světla, renesance přináší nové techniky malby (sgrafita), staví se pohodlné zámky místo nepřístupných hradů
- architektura – Michelangelo Buonarroti – chrám sv. Petra v Římě
- malířství – Sandro Botticelli – autor Zrození Venuše
Leonardo da Vinci – všestranný génius, autor Mony Lisy, Poslední večeře
Rafael Santi – autor Madony sixtinské
Tintirento
Michelangelo Buonarroti – vymaloval Sixtinskou kapli ve Vatikánu
Jan van Eyck – Holanďan, autor Gentského oltáře
Hieronymus Bosch – Holanďan, autor Zahrada pozemských rozkoší
El Greco – Pohled na Toledo
Albrecht Dürer – Růžencová slavnost
- sochařství – Donatello
M. Buonarotti – David, sousoší Pieta
Renesance a její představitelé
Italská renesance
Dante Alighieri (1265 – 1321)
- časově ještě patřil ke středověku, ale svým obdivem k antice a vírou v lidské schopnosti předznamenává renesanci
- narodil se ve Florencii
- pokusil se sjednotit italský jazyk (Itálie nebyla sjednocená a i jazyky se vyvíjely samostatně)
- jako přívrženec protipapežských sil musel odejít do vyhnanství – Verona, Ravenna
Dílo: Božská komedie – duchovní epos, vznikl ve vyhnanství, je prodchnut steskem po Beatrici, jež poznal Dante v dětství a jež zemřela jako mladá dívka
- má 3 části –
1.) Peklo – pozemská podoba lidské duše
2.) Očistec – posmrtná podoba lidské duše
3.) Ráj – obrácení k Bohu
Děj:Komedie začíná v temném hvozdu (alegorie světa), v němž básník zabloudil a kde je ohrožován třemi šelmami (smyslnost, pýcha, lakomství).Zemřelá milenka Beatrice mu posílá průvodce – Vergilia (symbol lidského rozumu) – a ten ho provází Peklem a potom Očistcem.V Pekle a Očistci se básník setkává s celou řadou známých postav (vladaři, filozofové…) a vede s nimi dialogy.Na prahu Ráje se básníka ujímá Beatrice (Vergilius jako pohan do Ráje nesmí) a celá pouť končí závěrečnou oslavou Beatrice a božské autority.
- Komedie je alegorií poutě duše ke spáse a k Bohu – zde je ještě znát středověké myšlení (na 1.místě je víra v Boha)
- dílo se původně jmenovalo je komedie (byla tak nazývána všechna díla ve středověka, jež končila spásou) a přídomek „božská“ použil až Boccaccio
- dílo má 3 části, v každé je 33 zpěvů – jde o tzv. trichotomii – používala se ve středověku
- jako znak obdivu antiky použil autor básníka Vergilia – už příklon k renesanci
Francesco Petrarca
- pocházel z Florencie
- byl ve vyhnanství v Avignonu a zde byl vysvěcen na kněze
- seznámil se zde s Laurou, která se stala jeho múzou
Dílo: Zpěvník (Sonety pro Lauru) – má dvě části: Za Lauřina života a Po Lauřině smrti, použil sonet (znělku)
Stavba sonetu – žánr lyrické poezie
- má 14 veršů – 2 kvartety a 2 tercíny
obsahově se dělí na 3 části: a)teze – rozvoj myšlenky; b)antiteze; c)synteze – smír
- Petrarca vyjadřuje hloubku svého citu k Lauře, zobrazení chvilkových nálad a dojmů – atributy renesanční touhy po ničím nesvázaném životě
- Petrarca měl obrovský vliv na rozvoj tohoto žánru
Giovanni Boccaccio
- pocházel z Florencie, vystudoval práva, ale byl nespokojen
- je odpůrcem středověku a mystiky – věnoval se výhradně pozemským radostem
Dílo: Dekameron – cyklus sta novel (novinka na konec)
- jednotlivé příběhy si vypráví během 10-ti dnů 7 dívek a 3 muži, kteří uprchli před morem na venkov
- jedná se o rámcovou kompozici – vše je spojeno jednou výchozí situací – morem
- autor tu straní mladým a chytrým lidem, lásce, nesnáší hloupost a církev, která jedno káže a druhé dělá
Niccolo Machiavelli
- pocházel z Florencie
- žil ve vyhnanství
Dílo: Vladař – jedno z prvních děl politické evropské literatury
- jedná se o traktát o absolutistické monarchii
- dílo pojednává o tom, jaké vlastnosti by měl vladař mít (silný a racionální)
- proti úpadku společnosti staví diktaturu – žádný prostředek není špatný, aby si panovník udžel prestiž a moc, dílo je proticísařské i protipapežské
Mandragora – společenská satira, popírá církevní tvrzení o smutném světě a preferuje víru v nový život, jeho krásu a přirozenost
Děj: Zámožný advokát Mikula z Florencie chce mít dědice, ale nemá ho.Do jeho mladé ženy Lukrécie se zamiluje kupec Kallimach a využívá Mikulovi víry v moc šarlatánů.Nabídne mu nápoj z mandragory, který by mu měl vrátit plodnost.Ale ten, kdo stráví s ženou první noc po vypití nápoje, zemře.To advokát nechce, a tak souhlasí, aby se s jeho ženou vyspal neznámý tulák (Kallimach).Nakonec bude mít Mikula dědice a manželce se nevěra zalíbí a získává mladého milence.
- - Mandragora je příkladem tzv. commedie erudita (vzdělaná komedie)
Ludovico Ariosto
- italský básník
Dílo: Zuřivý Roland – tradiční lidová látka, pověsti o rytířích z doby Karla Velikého
- postavy tohoto eposu mají s původními hrdiny ze středověkého zpracování stejná jména, ale jednají a myslí jako renesanční lidé
Děj:Rytíř Roland se zamiluje do princezny Angeliky.Tato láska způsobuje jeho pomatenost.Ale hrozí, že bez Rolanda ztratí Karel Francii.Nakonec je z Měsíce přinesena nádoba s Rollandovým rozumem a ten může opět stát v čele vojsk.
Toquato Tasso
Dílo: Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinský epos
- osudy účastníků první křižácké výpravy
- kouzla, nadpřirozené jevy
Francouzská renesance
Francois Villon (Francois de Montcorbier)
- byl vychováván v rodině bohatého kněze
- studoval na pařížské Sorboně – ale žil bohémským životem a stal se z něho rváč, tulák a zloděj
- často ušel trestu jen díky vlivu svých přátel
- Villon zavraždil svého soka v lásce a utekl na venkov – omilostněn
- r.1462 měl být jako nepolepšitelný oběšen, ale nakonec mu byl trest zmírněn na vyhnanství
- poté jsou jeho osudy zahaleny tajemstvím
- Villon je také označován jako první „prokletý básník“
Dílo: Odkaz (Malý testament) – básně satirického a ironického obsahu
Závěť (Velký testament) – obsahuje nejen písně nábožné, ale i dvorskou poezii a básně z prostředí pařížského podsvětí
Balady: O oběšenci, Otlusté Margot
- Villonovi básně mají formu balady (villonská balada) – lyrickoepická báseň, tragický námět, má 4 sloky a 2 až 3 rýmy – nikdy ne víc!
- svým odporem k askezi a mystice a svou upřímností patří již k renesanci, přestože žil v době středověku
Francois Rabelaise
- spisovatel, lékař a kněz
Dílo: Gargantua a Pantagruel – pětidílný renesanční román, byl inspirován oblíbenou četbou o životě obrů
Děj: Historie královského rodu obrů.Kniha začíná narozením Gargantuy, syna obra Grand Gousiera.Je vychováván a vzděláván v Paříži.Kniha pokračuje založením utopického opatství Thelémského.Pak přichází na svět Pantagruel, který se po studiích vydává na dobrodružné cesty se svým přítelem Panugrem.
- zatímco Grand Gousier je představitelem středověkého řádu, Gargantua již pěstuje kult svobody a přirozenosti a Pantagruel je již typická renesanční postava
- autor vede výpady proti všemu, co utiskuje lidskou přirozenost – proti scholastické nauce, která je založena na nesmyslném a bezduchém opakování výroků autorit
- dílo vzbudilo velkou odezvu, ale také negativní reakce (církev, Sorbona) – Rabelaise je nucen opustit Paříž a zanedlouho záhadně umírá
Michel de Montaigne
- humanistický spisovatel a filozof, jež svým dílem ovlivnil hlavně generaci osvícenců
- studoval práva, ale časem se uchýlil do soukromý na svůj zámek
Dílo: Eseje – 3 díly, soubor úvah o životě, lásce, přátelích atd. – v centru je sám autor
- smysl života není hledán v Bohu, ale v člověku samému, v jeho přirozenosti
- důraz na rozum
Nizozemská renesance
Erasmus Rotterdamský
- theolog a filozof
- největší humanista své doby
- dostávalo se mu uznání od nejvyšších představitelů církve
Dílo: Chvála bláznovství – společenská satira, je psána latinsky
- dílo je monologem Bláznivosti, která chválí sama sebe a dokazuje nadvládu bláznivosti v životě jedince
Španělská renesance
- 15. a 16. století – Španělsko se stalo námořní velmocí a nejmocnějším státem Západní Evropy
- katolická církev měla ve Španělsku mnohem větší vliv než třeba v Itálii
- ale i tak došlo v 16. a 17. století ve Španělsku k rozvoji humanistického bádání a renesančního cítění – hovoříme o „zlatém věku“ španělské literatury
- v této době se ve španělské literatuře vytvořily 2 nové typy románu –
1.)rytířský román – prozaické zpracování středověké rytířské epiky, kde je preferována složka dějová, hlavním hrdinou je rytíř, který žije ve světě fantastickém, plném obrů a nestvůr a který koná samé udatné činy
2.)pikareskní román – forma dobrodružného románu, ústřední postavou je šibal, ideál lidské vynalézavosti a chytrosti, díky této postavičce, která putuje z místa na místo a slouží mnoha pánům je nastavováno satirické zrcadlo celému spektru španělské společnosti
Miguel de Cervantes Saavedra
- pochází z rodiny zchudlého šlechtice
- vstupuje do armády a po strastiplném životě, ve kterém přišel o levou ruku a byl dokonce 5 let v otroctví, umírá v bídě v Madridu
Dílo: Důmyslný rytíř Don Quijote de la macha – dvoudílný renesanční román, vznikla jako parodie na rytířské romány
Děj:Zchudlý vesnický zeman (hidalgo) Don Quiote je vášnivým čtenářem dobrodružných rytířských románů.Zhlédne se v onom světě statečnosti a dvornosti a rozhodne se, že obnoví zašlou slávu rytířství.Ozbrojí se kopím a štítem a na vyhublé herce, kterou vznešeně nazývá Rosinanta jede za dobrodružstvím.Vysní si dívku svého srdce, kterou pojmenuje Dulcinea, přestože to je jen děvče ze sousední vesnice.Cestuje spolu se svým pohodlným sluhou Snachou Panzem.Don Quiote se účastní mnoha legendárních bitev – s větrnými mlýny, se stádem ovcí atd.Vždy to však končí výpraskem a ostudou.Poté, co se setkává s Dulcineou přijde vystřízlivění a nakonec smrt, protože nenašel své ideály.
- Don Quiote je důvěřivý, naivní hrdina, který chce konat dobré skutky, ale všechny jeho pokusy končí špatně – ztrácí své ideály
- naproti tomu Sancho Panza představuje jeho opak, je to realista a vždy se mu něco snaží vymluvit, netouží po hrdinských činech, chce jen bezstarostné živobytí– ale po jeho smrti je nakažen jeho idealismem a tak v Sanchovi přetrvávají jeho hodnoty
Lope de Vega
- dramatik „zlatého věku“
- vyl vysvěcen na kněze, ale jeho milostný život byl přesto velmi rušný
Dílo: zavrhoval rozlišování dramatu na komedii a tragédii a zároveň odmítal dodržování pravidla tří jednot
- vytvořil tzv. španělskou komedii – drama, v němž se mísila komika s tragikou, bylo veršované a rozdělené do tří aktů
- traduje se, že napsal přes 1800 her (za den byl schopen napsat jednu)
- komedie pláště a dýky – vyznačuje se dynamickým dějem, dominují v něm intriky a řeší se v něm citové a morální konflikty
Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) – námět byl čerpán z národních dějin
- ve španělské vesnici Fuente Ovejune dochází ke vzpouře proti tyranovi (místní komodor), který jen drancuje vesnici, znásilňuje děvčata a ponižuje sedláky.A tak je tyran zabit.Když vrchnost zjišťuje, kdo ho zabil, každý odpovídá jen Fuente Ovejuna, čímž dává najevo, že proti tyranovi stojí celá vesnice.Nakonec se neukáže, kdo byl vrahem navíc je znemožněno vykonat jakýkoli trest.
Tirso de Molina
- pokračovatel Lope de Vegy
- uvedl na scénu postavu milovníka Dona Juana (Sevillský svůdce a kamenný most)
Anglická renesance
Geoffrey Chaucer
- byl prvním anglickým renesančním autorem
- pracoval jako velvyslanec ve Florencii a pravděpodobně se setkal s Petrarcou a Boccacciem – ovlivněn
Dílo: Canterburské povídky – cyklus 24 veršovaných i prozaických povídek
- poutníci jdou k hrobu sv.Tomáše Becketta a zastavují se v hostinci U kabátce, kde si vyprávějí různé historky
- povídky mají široký sociální základ, jsou humorné, ironické, milostné či mytologické
Alžbětínské drama
- ještě než budeme mluvit o Shakespearovi, musíme si říct, co je to alžbětínské drama
- renesanční tvorba v Anglii je velice pestrá, ale největšího rozmachu dosáhlo drama
- díky královně Alžbětě I., která v tomto období panovala, se vžil pojem alžbětínské drama – je to vrcholné období anglického divadla od poslední čtvrtiny 16. století do století 17.
William Shakespeare (1564 – 1616)
- největší anglický dramatik všech dob
- narodil se ve Stratfordu nad Avonou
- chodil do místní latinské školy a již v 18-ti letech se oženil
- odešel do Londýna, aby se mohl věnovat divadlu – působil v mnoha divadelních společnostech a nakonec se stal on sám tvůrcem původních dramat
- stal se zakladatelem a spolumajitelem divadla Globe
- po 20 letech se vrátil do Stratfordu a zde i umírá
Dílo: jeho dílo lze rozdělit do dvou období, kde je předělovým rokem rok 1600
dále je Shakespearovi přisuzováno autorství 37 her v rozmezí 20 let
I.období (do r. 1600)
- hry vzniklé v tomto období mají plně renesančního ducha
- vznikají především komedie, historické hry s náměty z anglických dějin a hry s námětem ze starověkých dějin
- na konci tohoto období vzniká asi nejznámější Shakespearova tragédie – Romeo a Julie
Komedie – Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsdorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
- v jeho komediích vystupují do popředí ženy, jež svou energičností a dravostí vytvářejí protipól středověkým světicím
Historické hry – Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II. Richard III., Titus Andronicus, Julius Caesar
Romantická tragédie – Romeo a Julie (viz.čtenářský deník) – námět převzal od italského renesančního básníka Bandella
II.období (od r. 1600)
- optimismu, příznačný pro renesanci, vyprchává a do her proniká životní zklamání a pesimismus
- teprve na sklonku života dochází ke smířlivému vyrovnání (Zimní pohádka, Bouře)
Tragédie – Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antoniu a Kleopatra
- hrdinové Shakespearových dramat jednají svobodně, užívají si pozemské radosti, určují si sami svůj osud, jsou postavami heroickými tragickými, vážnými i směšnými či dokonce zlými a odpuzujícími
- nicméně se jedná o bytosti věrohodné
Sonety a Shakespeare – napsal 154 sonetů, jsou oslavou jeho přítele a krásné ženy tmavé pleti
- jsou psány blankversem (bílý verš, čistý verš) neboli také jambickým pentametrem – nerýmovaný pětistopý jamb
Christopher Marlowe
- dramatik
- za svého života považován za bezbožníka, rváče a pijana
- byl zabit při hospodské rvačce
Dílo: Doktor Faustus – první pokus o uvedení postavy Fausta na scénu
Žid z Malty – kritika náboženství a společnosti vůbec
Ben Johnson
- přítel Shakespeara
Dílo: Alchymista – satirická komedie
Humanismus a utopie
- svobodný duch humanismu zplodil autory, kteří literárně zpracovali své utopické představy o spravedlivé společnosti
Thomas More
- anglický filozof a spisovatel
- popravený za velezradu Jindřichem VIII.
Dílo: Utopia – latinský spis, líčení utopického ostrova – kritika mravů v Anglii
Tommaso Campanella
- italský filozof
- byl obviněn z kacířství a strávil 27 let ve vězení
Dílo: Sluneční stát
Renesance a humanismus v českých zemích
(1470 – 1620)
- díky husitům, kteří na více než 100 let zastavili kulturní vývoj naší země, můžeme říct, že renesance jako taková, se u nás skoro vůbec neprojevila
- přelom 15. a 16. století můžeme charakterizovat jako prolínání mnohých rysů z gotiky s nesmělým nástupem renesance
- v souvislosti s českou literaturou 16. století tedy nepoužíváme pojem literatura renesanční, ale český humanismus – jako jedna ze složek renesance
- humanismus našel v Čechách a na Moravě živnou půdu, humanisté studovali antiku a snažili se změnit středověký zájem o Boha v zájem o soudobého člověka
-
Historické souvislosti:
- soupeření měšťanstva a šlechty – oslabení moci měst a posílení moci šlechty
- 1526 – nástup Habsburků na český trůn
- konfrontace mezi katolíky a evangelíky
- 1618 – stavovský odboj proti Habsburkům
- 1620 – bitva na Bílé hoře
Renesanční umění u nás
- je propojeno zejména s postavou Rudolfa II. a jeho dvora
- v architektuře – Belvedér, Opočno, Velké Losiny…
- v malířství – především cizinci působící na našem území (Hans von Aachen, Arcimboldo…)
- hudba – Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – polyfonní hudba – dohromady je svedeno více hlasů
Renesance v českých zemích
- prvky renesančního cítění se vyskytují v díle syna krále Jiřího z Poděbrad
Hynka z Poděbrad
- je to v podstatě jediný renesanční umělec u nás
- jeho sestra si vzala Matyáše Korvína– cestoval s ním a poznával renesanci v cizině
Dílo:Májový sen – jinochovi se zdá o jeho milé, chce ji svést, ona se však brání a když ji nakonec přesvědčí, jinoch se probouzí
Stesk na ženitbu – renesanční pohled na svět a na člověka
Humanismus v českých zemích a jeho představitelé
- hlavní literární proud na konci 15. a v celém 16. století byl humanismus
- humanismus představuje úbytek veršované tvorby, ale na druhou stranu obrovský rozvoj naučné prózy (cestopisy, dějepisectví, jazykověda…)
- dělí se na:
1.)humanismus latinský (spíše učenecký charakter, četba pro vzdělané vrstvy, představitelé jsou povětšinou katolíci)
2.)humanismus český (zpočátku se tvorba česky píšících humanistů omezovala jen na překlady z antiky a soudobé světové humanistické prózy – museli dokázat, že čeština je schopná vyjádřit stejné hodnoty jako latina)
1.)Humanismus latinský
Jan z Rabštejna
- studoval v Itálii
- byl diplomatem krále Jiřího z Poděbrad
- poté odešel z jeho služeb a začal sloužit jeho protivníkovi Matyášovi Korvínovi
Dílo: Dialogus – latinská rozprava, polemika tří katolických šlechticů s Janem o plitice a o postavení Jiřího z Poděbrad.Jan vychvaluje Čechy a odmítá válku.
- svou formou učenecké argumentace je Dialogus keště středověkým dílem, ale Rabštejn již uvádí antické spisovatele a jejich ideály
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- příslušník starého šlechtického rodu, katolík
- studoval v Itálii
- vedl korespondenci s tehdejším humanistickým světem
- jeho postoj k vlastnímu národu byl velmi kritický
Dílo: Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů – latinská moralizující báseň, napadá zejména šlechtu pro její rozmařilý život
O lidské bídě, O lakomství – traktáty
Jan Campanus Vodňanský
- básník a dramatik
- rektor vysokého učení pražského
2.)Humanismus český
Viktorín Kornel ze Všehrd
- narodil se v Chrudimi, právnické vzdělání, zformuloval program českého humanismu
Dílo: „Předmluva“ – tento text je předmluvou k překladu spisu Knihy o napravení padlého (Jan Zlatoústý)
- předmluva se stala programem českého humanismu – český vzdělanec by měl psát česky a ne latinsky, chválí vyspělost starší české literatury
- národní jazyk je dar od Boha a nikdo by se neměl stydět jím psát, nebo dokonce mluvit
O právech, súdiech i dskách země české knihy devatery – právnický spis, autor se ohradil proti výhodám šlechty na úkor měst
Jan Blahoslav
- biskup jednoty bratrské, studoval v Německu a Švýcarsku, působil i jako učitel
Dílo: Akta jednoty bratrské – veškerý materiál, který se týká dějin Jednoty bratrské
Muzika – příručka hudební teorie
Šamotulský kancionál- soubor evangelických duchovních písní – Blahoslav jich složil jen 26 a 40 podstatně upravil, celý kancionál jich obsahuje 754
Filipika proti misomusům – byla namířena proti biskupu Augustovi, kritika odpůrců vyššího vzdělání, misomus = nepřítel múz
Překlad Nového zákona – životní dílo Jana Blahoslava, použil nejkrásnější formy tehdejší spisovné češtiny
- brzy po jeho smrti skupina bratrů pořídila překlad celé Bible a ve spojení s Novým zákonem, jehož překladatelem byl Jan Blahoslav, začala vycházet celá Bible pod názvem Bible Kralická (měla šest dílů)
Gramatika česká – spis o stylistice
Zlatý věk české literatury
- konec 16. století – rozmach česky psané literatury
- učenci národního obrození pojmenovali tuto dobu „zlatým věkem“ nebo také dobou „veleslavínovou“ – podle Daniela Adama z Veleslavína
Daniel Adama z Veleslavína
- profesor, později tiskař a nakladatel, oženil se s dcerou tiskaře Jiřího Melantricha – po jeho smrti převzal
Dílo: Kalendář historický – uváděl u každého dne a letopočtu pamětihodné události
Činnost nakladatelská :
- tím, že překládal a vydával díla historická, odborná, jazykovědná, tím, že sám díla upravoval a psal předmluvy, tím vším přispěl k uzákonění češtiny - ve zmíněných předmluvách, které byly psány krásnou humanistickou češtinou obhajoval češtinu a jeho právo na plnohodnotnou existenci
Kroniky dvě o založení země české – přeložil latinskou kroniku a spojil ji ve vydání s českou kronikou Martina Kuthena
Václav Hájek z Libočan
- legendární postava české historiografie, zprvu byl kališníkem a později se přeorientoval na katolictví
Dílo: Kronika česká – zahrnuje dějiny od praotce Čecha až po korunování Ferdinanda I.
- Hájek chtěl kronikou oslavit významné šlechtické rody
- Hájek je spíše romanopisec než historik – nakládání s historickými prameny bylo u Hájka opravdu volné – když něco nevěděl, domyslel si to
- chtěl, aby jeho kronika byla čtivá (dělal z komára velblouda)
- přestože byla kronika v době NO zkritizována, byla to jediná povolená kronika v období Temna
Literatura cestopisná
- v této době se velice rozmohla psaní cestopisů – funkce naučná, ale především popularizující a zábavná
Oldřich Prefát z Vlkanova
Dílo:Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny
Kryštof harant z Polžic a Bezdružic
Dílo:Putování aneb Cesta z království českého do Benátek…odtud do země Svaté
Václav Bundovec z Budova
Dílo:Antial korán – polemika s islámem
Literatura vědecká
- zejména v přírodních vědách se čeští humanisté přiblížili k evropským kolegům
Tadeáš Hájek z Hájku
- lékař, matematik a astronom, přeložil Mathiolliho Herbář
Jan Jessenius
- lékař, předvedl první veřejnou pitvu, popraven na Staroměstském námestí 21.6.1621, lékařské spisy
- renesance je epocha ve vývoji společenského, kulturního a politického života v Evropě
- doslova slovo renesance znamená – znovuzrození (lidé navazují na antiku) – tento pojem poprvé užil italský malíř Giorgio Vasari
Historické souvislosti:
- renesance vznikla na přelomu 13. a 14. století v bohatých městech severní Itálie (Florencie, Benátky)
- města byla bohatá díky vzkvétajícímu obchodu (námořnímu, obchodu s východem v době křižáckých výprav…) – největší společenskou silou se stává bohaté měšťanstvo, a z některých (Mediceové, Stozziové..) se stali mecenáši umění a podporovali studium řecké a římské kultury
- renesance je spojena s mnohými přírodními a astronomickými objevy (Koperník, Galilei, Bruno…) a s obrovským rozvojem věd (matematika, astronomie, biologie…)
- lidé si začali uvědomovat, že mnohé skutečnosti, hlásané církví, nemusejí být pravdivé (např. heliocentrismus) a tyto poznatky otřásly autoritou církve
- lidé začali věřit ve vědecké zkoumání a hlavně v lidský rozum – uvědomili si, že to není Bůh, kdo řídí jejich životy, ale že jsou to oni sami
- dalším popudem k rozvoji renesance byl vynález knihtisku Johanem Gutenbergem – knihy zlevnily a šířily se rychleji, takže byly lidem dostupnější (všechny prvotisky do roku 1500 se nazývají inkunábule)
- snahy o reformaci církve – mnohdy vedla až k omezení moci církve a také rozdělení na církev katolickou a protestantskou (Martin Luther)
Humanismus
- humanismus je soustava názorů nebo ještě lépe životní program
- slovo humanismus pochází z latinského humanus = lidský
- zájem člověka je odvrácen od Boha k člověku jakožto k jedinci, k individualitě, která má právo na svobodné myšlení a jednání
- lidé jsou si před Bohem rovni a jsou zodpovědní za své jednání
- humanismus zdůrazňoval moc a sílu lidského rozumu – racionalismus
- nelze říci, že by se humanismus formoval jen od 14. století – některé rysy humanismu (za střed světa je pokládána lidská osobnost) se projevovaly už ve středověké literatuře a filozofii
- základní humanistickou zásadou je „ad fontes“ – „k pramenům“ – humanismus navazuje na odkaz antiky a to v prxi představovalo hledání, opisování a hodnocení starých rukopisů, posléze i jejich napodobování
Vztah renesance a humanismu
- pokud mluvíme o renesanci, mluvíme o celé epoše neboli historickém období
- humanismus představoval jen jednu ze složek renesančního úsilí
- renesance hlásala návrat k racionalismu a tomu, že v centru pozornosti je člověk a jeho rozum a schopnosti a ne Bůh a lidská pokora – díky tomu se shodovala s humanismem a je s ním neustále spojena
Renesanční umění
- renesance obdivovala člověka jako jednotlivce a proto se i náměty lidského těla dostávají do umění, hlavně do sochařství, obdivuje se jeho krása
- renesance přináší nové pohledy na život – lidé si stavějí vily na venkově, jejich okna jsou větší a plná světla, renesance přináší nové techniky malby (sgrafita), staví se pohodlné zámky místo nepřístupných hradů
- architektura – Michelangelo Buonarroti – chrám sv. Petra v Římě
- malířství – Sandro Botticelli – autor Zrození Venuše
Leonardo da Vinci – všestranný génius, autor Mony Lisy, Poslední večeře
Rafael Santi – autor Madony sixtinské
Tintirento
Michelangelo Buonarroti – vymaloval Sixtinskou kapli ve Vatikánu
Jan van Eyck – Holanďan, autor Gentského oltáře
Hieronymus Bosch – Holanďan, autor Zahrada pozemských rozkoší
El Greco – Pohled na Toledo
Albrecht Dürer – Růžencová slavnost
- sochařství – Donatello
M. Buonarotti – David, sousoší Pieta
Renesance a její představitelé
Italská renesance
Dante Alighieri (1265 – 1321)
- časově ještě patřil ke středověku, ale svým obdivem k antice a vírou v lidské schopnosti předznamenává renesanci
- narodil se ve Florencii
- pokusil se sjednotit italský jazyk (Itálie nebyla sjednocená a i jazyky se vyvíjely samostatně)
- jako přívrženec protipapežských sil musel odejít do vyhnanství – Verona, Ravenna
Dílo: Božská komedie – duchovní epos, vznikl ve vyhnanství, je prodchnut steskem po Beatrici, jež poznal Dante v dětství a jež zemřela jako mladá dívka
- má 3 části –
1.) Peklo – pozemská podoba lidské duše
2.) Očistec – posmrtná podoba lidské duše
3.) Ráj – obrácení k Bohu
Děj:Komedie začíná v temném hvozdu (alegorie světa), v němž básník zabloudil a kde je ohrožován třemi šelmami (smyslnost, pýcha, lakomství).Zemřelá milenka Beatrice mu posílá průvodce – Vergilia (symbol lidského rozumu) – a ten ho provází Peklem a potom Očistcem.V Pekle a Očistci se básník setkává s celou řadou známých postav (vladaři, filozofové…) a vede s nimi dialogy.Na prahu Ráje se básníka ujímá Beatrice (Vergilius jako pohan do Ráje nesmí) a celá pouť končí závěrečnou oslavou Beatrice a božské autority.
- Komedie je alegorií poutě duše ke spáse a k Bohu – zde je ještě znát středověké myšlení (na 1.místě je víra v Boha)
- dílo se původně jmenovalo je komedie (byla tak nazývána všechna díla ve středověka, jež končila spásou) a přídomek „božská“ použil až Boccaccio
- dílo má 3 části, v každé je 33 zpěvů – jde o tzv. trichotomii – používala se ve středověku
- jako znak obdivu antiky použil autor básníka Vergilia – už příklon k renesanci
Francesco Petrarca
- pocházel z Florencie
- byl ve vyhnanství v Avignonu a zde byl vysvěcen na kněze
- seznámil se zde s Laurou, která se stala jeho múzou
Dílo: Zpěvník (Sonety pro Lauru) – má dvě části: Za Lauřina života a Po Lauřině smrti, použil sonet (znělku)
Stavba sonetu – žánr lyrické poezie
- má 14 veršů – 2 kvartety a 2 tercíny
obsahově se dělí na 3 části: a)teze – rozvoj myšlenky; b)antiteze; c)synteze – smír
- Petrarca vyjadřuje hloubku svého citu k Lauře, zobrazení chvilkových nálad a dojmů – atributy renesanční touhy po ničím nesvázaném životě
- Petrarca měl obrovský vliv na rozvoj tohoto žánru
Giovanni Boccaccio
- pocházel z Florencie, vystudoval práva, ale byl nespokojen
- je odpůrcem středověku a mystiky – věnoval se výhradně pozemským radostem
Dílo: Dekameron – cyklus sta novel (novinka na konec)
- jednotlivé příběhy si vypráví během 10-ti dnů 7 dívek a 3 muži, kteří uprchli před morem na venkov
- jedná se o rámcovou kompozici – vše je spojeno jednou výchozí situací – morem
- autor tu straní mladým a chytrým lidem, lásce, nesnáší hloupost a církev, která jedno káže a druhé dělá
Niccolo Machiavelli
- pocházel z Florencie
- žil ve vyhnanství
Dílo: Vladař – jedno z prvních děl politické evropské literatury
- jedná se o traktát o absolutistické monarchii
- dílo pojednává o tom, jaké vlastnosti by měl vladař mít (silný a racionální)
- proti úpadku společnosti staví diktaturu – žádný prostředek není špatný, aby si panovník udžel prestiž a moc, dílo je proticísařské i protipapežské
Mandragora – společenská satira, popírá církevní tvrzení o smutném světě a preferuje víru v nový život, jeho krásu a přirozenost
Děj: Zámožný advokát Mikula z Florencie chce mít dědice, ale nemá ho.Do jeho mladé ženy Lukrécie se zamiluje kupec Kallimach a využívá Mikulovi víry v moc šarlatánů.Nabídne mu nápoj z mandragory, který by mu měl vrátit plodnost.Ale ten, kdo stráví s ženou první noc po vypití nápoje, zemře.To advokát nechce, a tak souhlasí, aby se s jeho ženou vyspal neznámý tulák (Kallimach).Nakonec bude mít Mikula dědice a manželce se nevěra zalíbí a získává mladého milence.
- - Mandragora je příkladem tzv. commedie erudita (vzdělaná komedie)
Ludovico Ariosto
- italský básník
Dílo: Zuřivý Roland – tradiční lidová látka, pověsti o rytířích z doby Karla Velikého
- postavy tohoto eposu mají s původními hrdiny ze středověkého zpracování stejná jména, ale jednají a myslí jako renesanční lidé
Děj:Rytíř Roland se zamiluje do princezny Angeliky.Tato láska způsobuje jeho pomatenost.Ale hrozí, že bez Rolanda ztratí Karel Francii.Nakonec je z Měsíce přinesena nádoba s Rollandovým rozumem a ten může opět stát v čele vojsk.
Toquato Tasso
Dílo: Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinský epos
- osudy účastníků první křižácké výpravy
- kouzla, nadpřirozené jevy
Francouzská renesance
Francois Villon (Francois de Montcorbier)
- byl vychováván v rodině bohatého kněze
- studoval na pařížské Sorboně – ale žil bohémským životem a stal se z něho rváč, tulák a zloděj
- často ušel trestu jen díky vlivu svých přátel
- Villon zavraždil svého soka v lásce a utekl na venkov – omilostněn
- r.1462 měl být jako nepolepšitelný oběšen, ale nakonec mu byl trest zmírněn na vyhnanství
- poté jsou jeho osudy zahaleny tajemstvím
- Villon je také označován jako první „prokletý básník“
Dílo: Odkaz (Malý testament) – básně satirického a ironického obsahu
Závěť (Velký testament) – obsahuje nejen písně nábožné, ale i dvorskou poezii a básně z prostředí pařížského podsvětí
Balady: O oběšenci, Otlusté Margot
- Villonovi básně mají formu balady (villonská balada) – lyrickoepická báseň, tragický námět, má 4 sloky a 2 až 3 rýmy – nikdy ne víc!
- svým odporem k askezi a mystice a svou upřímností patří již k renesanci, přestože žil v době středověku
Francois Rabelaise
- spisovatel, lékař a kněz
Dílo: Gargantua a Pantagruel – pětidílný renesanční román, byl inspirován oblíbenou četbou o životě obrů
Děj: Historie královského rodu obrů.Kniha začíná narozením Gargantuy, syna obra Grand Gousiera.Je vychováván a vzděláván v Paříži.Kniha pokračuje založením utopického opatství Thelémského.Pak přichází na svět Pantagruel, který se po studiích vydává na dobrodružné cesty se svým přítelem Panugrem.
- zatímco Grand Gousier je představitelem středověkého řádu, Gargantua již pěstuje kult svobody a přirozenosti a Pantagruel je již typická renesanční postava
- autor vede výpady proti všemu, co utiskuje lidskou přirozenost – proti scholastické nauce, která je založena na nesmyslném a bezduchém opakování výroků autorit
- dílo vzbudilo velkou odezvu, ale také negativní reakce (církev, Sorbona) – Rabelaise je nucen opustit Paříž a zanedlouho záhadně umírá
Michel de Montaigne
- humanistický spisovatel a filozof, jež svým dílem ovlivnil hlavně generaci osvícenců
- studoval práva, ale časem se uchýlil do soukromý na svůj zámek
Dílo: Eseje – 3 díly, soubor úvah o životě, lásce, přátelích atd. – v centru je sám autor
- smysl života není hledán v Bohu, ale v člověku samému, v jeho přirozenosti
- důraz na rozum
Nizozemská renesance
Erasmus Rotterdamský
- theolog a filozof
- největší humanista své doby
- dostávalo se mu uznání od nejvyšších představitelů církve
Dílo: Chvála bláznovství – společenská satira, je psána latinsky
- dílo je monologem Bláznivosti, která chválí sama sebe a dokazuje nadvládu bláznivosti v životě jedince
Španělská renesance
- 15. a 16. století – Španělsko se stalo námořní velmocí a nejmocnějším státem Západní Evropy
- katolická církev měla ve Španělsku mnohem větší vliv než třeba v Itálii
- ale i tak došlo v 16. a 17. století ve Španělsku k rozvoji humanistického bádání a renesančního cítění – hovoříme o „zlatém věku“ španělské literatury
- v této době se ve španělské literatuře vytvořily 2 nové typy románu –
1.)rytířský román – prozaické zpracování středověké rytířské epiky, kde je preferována složka dějová, hlavním hrdinou je rytíř, který žije ve světě fantastickém, plném obrů a nestvůr a který koná samé udatné činy
2.)pikareskní román – forma dobrodružného románu, ústřední postavou je šibal, ideál lidské vynalézavosti a chytrosti, díky této postavičce, která putuje z místa na místo a slouží mnoha pánům je nastavováno satirické zrcadlo celému spektru španělské společnosti
Miguel de Cervantes Saavedra
- pochází z rodiny zchudlého šlechtice
- vstupuje do armády a po strastiplném životě, ve kterém přišel o levou ruku a byl dokonce 5 let v otroctví, umírá v bídě v Madridu
Dílo: Důmyslný rytíř Don Quijote de la macha – dvoudílný renesanční román, vznikla jako parodie na rytířské romány
Děj:Zchudlý vesnický zeman (hidalgo) Don Quiote je vášnivým čtenářem dobrodružných rytířských románů.Zhlédne se v onom světě statečnosti a dvornosti a rozhodne se, že obnoví zašlou slávu rytířství.Ozbrojí se kopím a štítem a na vyhublé herce, kterou vznešeně nazývá Rosinanta jede za dobrodružstvím.Vysní si dívku svého srdce, kterou pojmenuje Dulcinea, přestože to je jen děvče ze sousední vesnice.Cestuje spolu se svým pohodlným sluhou Snachou Panzem.Don Quiote se účastní mnoha legendárních bitev – s větrnými mlýny, se stádem ovcí atd.Vždy to však končí výpraskem a ostudou.Poté, co se setkává s Dulcineou přijde vystřízlivění a nakonec smrt, protože nenašel své ideály.
- Don Quiote je důvěřivý, naivní hrdina, který chce konat dobré skutky, ale všechny jeho pokusy končí špatně – ztrácí své ideály
- naproti tomu Sancho Panza představuje jeho opak, je to realista a vždy se mu něco snaží vymluvit, netouží po hrdinských činech, chce jen bezstarostné živobytí– ale po jeho smrti je nakažen jeho idealismem a tak v Sanchovi přetrvávají jeho hodnoty
Lope de Vega
- dramatik „zlatého věku“
- vyl vysvěcen na kněze, ale jeho milostný život byl přesto velmi rušný
Dílo: zavrhoval rozlišování dramatu na komedii a tragédii a zároveň odmítal dodržování pravidla tří jednot
- vytvořil tzv. španělskou komedii – drama, v němž se mísila komika s tragikou, bylo veršované a rozdělené do tří aktů
- traduje se, že napsal přes 1800 her (za den byl schopen napsat jednu)
- komedie pláště a dýky – vyznačuje se dynamickým dějem, dominují v něm intriky a řeší se v něm citové a morální konflikty
Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) – námět byl čerpán z národních dějin
- ve španělské vesnici Fuente Ovejune dochází ke vzpouře proti tyranovi (místní komodor), který jen drancuje vesnici, znásilňuje děvčata a ponižuje sedláky.A tak je tyran zabit.Když vrchnost zjišťuje, kdo ho zabil, každý odpovídá jen Fuente Ovejuna, čímž dává najevo, že proti tyranovi stojí celá vesnice.Nakonec se neukáže, kdo byl vrahem navíc je znemožněno vykonat jakýkoli trest.
Tirso de Molina
- pokračovatel Lope de Vegy
- uvedl na scénu postavu milovníka Dona Juana (Sevillský svůdce a kamenný most)
Anglická renesance
Geoffrey Chaucer
- byl prvním anglickým renesančním autorem
- pracoval jako velvyslanec ve Florencii a pravděpodobně se setkal s Petrarcou a Boccacciem – ovlivněn
Dílo: Canterburské povídky – cyklus 24 veršovaných i prozaických povídek
- poutníci jdou k hrobu sv.Tomáše Becketta a zastavují se v hostinci U kabátce, kde si vyprávějí různé historky
- povídky mají široký sociální základ, jsou humorné, ironické, milostné či mytologické
Alžbětínské drama
- ještě než budeme mluvit o Shakespearovi, musíme si říct, co je to alžbětínské drama
- renesanční tvorba v Anglii je velice pestrá, ale největšího rozmachu dosáhlo drama
- díky královně Alžbětě I., která v tomto období panovala, se vžil pojem alžbětínské drama – je to vrcholné období anglického divadla od poslední čtvrtiny 16. století do století 17.
William Shakespeare (1564 – 1616)
- největší anglický dramatik všech dob
- narodil se ve Stratfordu nad Avonou
- chodil do místní latinské školy a již v 18-ti letech se oženil
- odešel do Londýna, aby se mohl věnovat divadlu – působil v mnoha divadelních společnostech a nakonec se stal on sám tvůrcem původních dramat
- stal se zakladatelem a spolumajitelem divadla Globe
- po 20 letech se vrátil do Stratfordu a zde i umírá
Dílo: jeho dílo lze rozdělit do dvou období, kde je předělovým rokem rok 1600
dále je Shakespearovi přisuzováno autorství 37 her v rozmezí 20 let
I.období (do r. 1600)
- hry vzniklé v tomto období mají plně renesančního ducha
- vznikají především komedie, historické hry s náměty z anglických dějin a hry s námětem ze starověkých dějin
- na konci tohoto období vzniká asi nejznámější Shakespearova tragédie – Romeo a Julie
Komedie – Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsdorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
- v jeho komediích vystupují do popředí ženy, jež svou energičností a dravostí vytvářejí protipól středověkým světicím
Historické hry – Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II. Richard III., Titus Andronicus, Julius Caesar
Romantická tragédie – Romeo a Julie (viz.čtenářský deník) – námět převzal od italského renesančního básníka Bandella
II.období (od r. 1600)
- optimismu, příznačný pro renesanci, vyprchává a do her proniká životní zklamání a pesimismus
- teprve na sklonku života dochází ke smířlivému vyrovnání (Zimní pohádka, Bouře)
Tragédie – Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antoniu a Kleopatra
- hrdinové Shakespearových dramat jednají svobodně, užívají si pozemské radosti, určují si sami svůj osud, jsou postavami heroickými tragickými, vážnými i směšnými či dokonce zlými a odpuzujícími
- nicméně se jedná o bytosti věrohodné
Sonety a Shakespeare – napsal 154 sonetů, jsou oslavou jeho přítele a krásné ženy tmavé pleti
- jsou psány blankversem (bílý verš, čistý verš) neboli také jambickým pentametrem – nerýmovaný pětistopý jamb
Christopher Marlowe
- dramatik
- za svého života považován za bezbožníka, rváče a pijana
- byl zabit při hospodské rvačce
Dílo: Doktor Faustus – první pokus o uvedení postavy Fausta na scénu
Žid z Malty – kritika náboženství a společnosti vůbec
Ben Johnson
- přítel Shakespeara
Dílo: Alchymista – satirická komedie
Humanismus a utopie
- svobodný duch humanismu zplodil autory, kteří literárně zpracovali své utopické představy o spravedlivé společnosti
Thomas More
- anglický filozof a spisovatel
- popravený za velezradu Jindřichem VIII.
Dílo: Utopia – latinský spis, líčení utopického ostrova – kritika mravů v Anglii
Tommaso Campanella
- italský filozof
- byl obviněn z kacířství a strávil 27 let ve vězení
Dílo: Sluneční stát
Renesance a humanismus v českých zemích
(1470 – 1620)
- díky husitům, kteří na více než 100 let zastavili kulturní vývoj naší země, můžeme říct, že renesance jako taková, se u nás skoro vůbec neprojevila
- přelom 15. a 16. století můžeme charakterizovat jako prolínání mnohých rysů z gotiky s nesmělým nástupem renesance
- v souvislosti s českou literaturou 16. století tedy nepoužíváme pojem literatura renesanční, ale český humanismus – jako jedna ze složek renesance
- humanismus našel v Čechách a na Moravě živnou půdu, humanisté studovali antiku a snažili se změnit středověký zájem o Boha v zájem o soudobého člověka
-
Historické souvislosti:
- soupeření měšťanstva a šlechty – oslabení moci měst a posílení moci šlechty
- 1526 – nástup Habsburků na český trůn
- konfrontace mezi katolíky a evangelíky
- 1618 – stavovský odboj proti Habsburkům
- 1620 – bitva na Bílé hoře
Renesanční umění u nás
- je propojeno zejména s postavou Rudolfa II. a jeho dvora
- v architektuře – Belvedér, Opočno, Velké Losiny…
- v malířství – především cizinci působící na našem území (Hans von Aachen, Arcimboldo…)
- hudba – Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – polyfonní hudba – dohromady je svedeno více hlasů
Renesance v českých zemích
- prvky renesančního cítění se vyskytují v díle syna krále Jiřího z Poděbrad
Hynka z Poděbrad
- je to v podstatě jediný renesanční umělec u nás
- jeho sestra si vzala Matyáše Korvína– cestoval s ním a poznával renesanci v cizině
Dílo:Májový sen – jinochovi se zdá o jeho milé, chce ji svést, ona se však brání a když ji nakonec přesvědčí, jinoch se probouzí
Stesk na ženitbu – renesanční pohled na svět a na člověka
Humanismus v českých zemích a jeho představitelé
- hlavní literární proud na konci 15. a v celém 16. století byl humanismus
- humanismus představuje úbytek veršované tvorby, ale na druhou stranu obrovský rozvoj naučné prózy (cestopisy, dějepisectví, jazykověda…)
- dělí se na:
1.)humanismus latinský (spíše učenecký charakter, četba pro vzdělané vrstvy, představitelé jsou povětšinou katolíci)
2.)humanismus český (zpočátku se tvorba česky píšících humanistů omezovala jen na překlady z antiky a soudobé světové humanistické prózy – museli dokázat, že čeština je schopná vyjádřit stejné hodnoty jako latina)
1.)Humanismus latinský
Jan z Rabštejna
- studoval v Itálii
- byl diplomatem krále Jiřího z Poděbrad
- poté odešel z jeho služeb a začal sloužit jeho protivníkovi Matyášovi Korvínovi
Dílo: Dialogus – latinská rozprava, polemika tří katolických šlechticů s Janem o plitice a o postavení Jiřího z Poděbrad.Jan vychvaluje Čechy a odmítá válku.
- svou formou učenecké argumentace je Dialogus keště středověkým dílem, ale Rabštejn již uvádí antické spisovatele a jejich ideály
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- příslušník starého šlechtického rodu, katolík
- studoval v Itálii
- vedl korespondenci s tehdejším humanistickým světem
- jeho postoj k vlastnímu národu byl velmi kritický
Dílo: Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů – latinská moralizující báseň, napadá zejména šlechtu pro její rozmařilý život
O lidské bídě, O lakomství – traktáty
Jan Campanus Vodňanský
- básník a dramatik
- rektor vysokého učení pražského
2.)Humanismus český
Viktorín Kornel ze Všehrd
- narodil se v Chrudimi, právnické vzdělání, zformuloval program českého humanismu
Dílo: „Předmluva“ – tento text je předmluvou k překladu spisu Knihy o napravení padlého (Jan Zlatoústý)
- předmluva se stala programem českého humanismu – český vzdělanec by měl psát česky a ne latinsky, chválí vyspělost starší české literatury
- národní jazyk je dar od Boha a nikdo by se neměl stydět jím psát, nebo dokonce mluvit
O právech, súdiech i dskách země české knihy devatery – právnický spis, autor se ohradil proti výhodám šlechty na úkor měst
Jan Blahoslav
- biskup jednoty bratrské, studoval v Německu a Švýcarsku, působil i jako učitel
Dílo: Akta jednoty bratrské – veškerý materiál, který se týká dějin Jednoty bratrské
Muzika – příručka hudební teorie
Šamotulský kancionál- soubor evangelických duchovních písní – Blahoslav jich složil jen 26 a 40 podstatně upravil, celý kancionál jich obsahuje 754
Filipika proti misomusům – byla namířena proti biskupu Augustovi, kritika odpůrců vyššího vzdělání, misomus = nepřítel múz
Překlad Nového zákona – životní dílo Jana Blahoslava, použil nejkrásnější formy tehdejší spisovné češtiny
- brzy po jeho smrti skupina bratrů pořídila překlad celé Bible a ve spojení s Novým zákonem, jehož překladatelem byl Jan Blahoslav, začala vycházet celá Bible pod názvem Bible Kralická (měla šest dílů)
Gramatika česká – spis o stylistice
Zlatý věk české literatury
- konec 16. století – rozmach česky psané literatury
- učenci národního obrození pojmenovali tuto dobu „zlatým věkem“ nebo také dobou „veleslavínovou“ – podle Daniela Adama z Veleslavína
Daniel Adama z Veleslavína
- profesor, později tiskař a nakladatel, oženil se s dcerou tiskaře Jiřího Melantricha – po jeho smrti převzal
Dílo: Kalendář historický – uváděl u každého dne a letopočtu pamětihodné události
Činnost nakladatelská :
- tím, že překládal a vydával díla historická, odborná, jazykovědná, tím, že sám díla upravoval a psal předmluvy, tím vším přispěl k uzákonění češtiny - ve zmíněných předmluvách, které byly psány krásnou humanistickou češtinou obhajoval češtinu a jeho právo na plnohodnotnou existenci
Kroniky dvě o založení země české – přeložil latinskou kroniku a spojil ji ve vydání s českou kronikou Martina Kuthena
Václav Hájek z Libočan
- legendární postava české historiografie, zprvu byl kališníkem a později se přeorientoval na katolictví
Dílo: Kronika česká – zahrnuje dějiny od praotce Čecha až po korunování Ferdinanda I.
- Hájek chtěl kronikou oslavit významné šlechtické rody
- Hájek je spíše romanopisec než historik – nakládání s historickými prameny bylo u Hájka opravdu volné – když něco nevěděl, domyslel si to
- chtěl, aby jeho kronika byla čtivá (dělal z komára velblouda)
- přestože byla kronika v době NO zkritizována, byla to jediná povolená kronika v období Temna
Literatura cestopisná
- v této době se velice rozmohla psaní cestopisů – funkce naučná, ale především popularizující a zábavná
Oldřich Prefát z Vlkanova
Dílo:Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny
Kryštof harant z Polžic a Bezdružic
Dílo:Putování aneb Cesta z království českého do Benátek…odtud do země Svaté
Václav Bundovec z Budova
Dílo:Antial korán – polemika s islámem
Literatura vědecká
- zejména v přírodních vědách se čeští humanisté přiblížili k evropským kolegům
Tadeáš Hájek z Hájku
- lékař, matematik a astronom, přeložil Mathiolliho Herbář
Jan Jessenius
- lékař, předvedl první veřejnou pitvu, popraven na Staroměstském námestí 21.6.1621, lékařské spisy
2. Husitství a jeho odraz v literatuře dobové i dnešní (osobnosti: Husovi předchůdci, Tomáš Štítný, mistr Jan Hus, Petr Chelčický)
Husitské hnutí bylo jedním z nejvýznamnějších reformních proudů v Evropě.
Nejvíce se projevovalo po smrti mistra Jana Husa (r.1416) a vrcholilo ve 20.letech 15.století.Po porážce husitů u Lipan (r.1434) pomalu husitské hnutí ustupuje.
- měli bychom vědět, že o husitech mluvíme jako o kališnících (utrakvistech) – uznávají přijímání po obojí způsobou
Cílem husitského hnutí byla náprava a reformace církve.Snažilo se změnit dosavadní život křesťanů a obrátit je zpět k životu, jaký hlásá Písmo svaté.
Nejvíce bylo kritizováno:
- vznik církevních řádů a sekt, které narušovaly jednotu církve
- volba dvou a někdy dokonce i tří papežů (2 byli ve Francii a jeden v Římě)
- církev prodávala odpustky za hříchy – bohatne a nežije v chudobě, tak jak jí ukládá Bible
Rozpory v církvi se za vlády Karla IV. Držely v tajnosti – Karel byl silný panovník, ale
po nástupu jeho syna Václava IV. vyplynuly na povrch.Už za doby vlády Karla IV. byla
česká země považována za semeniště kacířů.
V 80.letech 14.století je poprvé přeložena Bible do češtiny a lidé si tak mohli zjisti, že
Církev skutečně nežije podle jejích zásad.
Husovi předchůdci
- čeští kazatelé navazují na Johna Wyclifa – anglický kazatel, vystupoval v boji o investituru (boj mezi králi a papeži ve středověku), jeho odpor k círvi byl podnětem pro vypuknutí selského povstání (r.1381), kostnický koncil ho označil za kacíře – vykopali jeho kosti a spálili je
Konrád Waldhauser
- povolal ho do Čech Karel IV.
- kázal jen v němčině a latině
- kritizoval svatokupectví – kněží si nechávají za obřady platit
Jan Milíč z Kroměříže
- kázal v latině i v češtině (pro chudý lid)
- kázal v kapli Betlémské
- působil jako kancléř, ale vzdal se svého místa, aby mohl působit jako kazatel
- hlásal příchod antikrista (předpovídá ho Starý zákon)
- jaho učení je založeno na důležitosti Bible – nadřazena církvi
- Dílo:
Knížky o antikristovi
Kniha latinských kázání
Pláče Marie Magdaleny –Marie klečí pod křížem Ježíše Krista a pláče, modlí
se a ukazuje bolest
Abortivus (abortus = potrat)
Matěj z Janova
- kladl důraz na život v chudobě
- snad se podílel na založení Kaple Betlémské
- psal latinsky a obracel se hlavně na učence
- Dílo: Pravidla Starého a Nového zákona
Tomáš Štítný ze Štítného
- narodil se v tvrzi Štítná u Žirovnice
- byl to zchudlý zeman
- nedokončil studia na pražské univerzitě – nikdy se nestal knězem a to mu bylo vyčítáno
- vedl písemné styky s pražskými vzdělanci
- nakonec se sám přestěhoval do Prahy a začal literárně tvořit (psal 20 let, začínal psát pro své děti)
- Dílo: tvrdil, že vzdělanost středověku je mizerná, protože lidé sice chodí do kostela, ale nerozumí tomu (kázalo se latinsky) – vyložil Písmo svaté
O bojování hříchů se šlechetností
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – soubor traktátů (odborné pojednání na určité téma) o tom, jak má žít správný křesťan
Řeči besední – vyložil Bibli, Boha, stvoření a mravnost – to vše formou rozhovoru mezi otcem a dítětem
Knížky o šašijech – 1.sportovní příručka, výklad hry šachů, je to alegorie – v šachovnici je obsažena středověká splečnost – každá figurka je z jiné vrstvy
- byl to jeden z největších vzdělanců své doby
- viděl rozpory v církvi, ale nedokázal si představit změnu církve
Jan Hus
(1371 – 1415)
- narodil se v Husinci u Prachatic
- vystudoval pražskou univerzitu, byl jmenován magistrem a byl vysvěcen na kněze
- byl rektorem pražské univerzity
- zasadil se u Václava IV. o vydání Dekretu Kutnohorského (1409) – do r.1409 měli studenti cizích národností při hlasování převahu nad studenty z Čech, ale dekretem se počet hlasů změnil na 3 hlasy pro Čechy a 1 hlas pro cizí studenty – to zapříčinilo odchod mnoha cizích profesorů i studentů z Prahy
- od r.1402 kázal v Kapli Betlémské – odsuzoval prodej odpustků a rozmařilý život církve, který nebyl v souladu s „božím zákonem“) – Papež uvalil na Prahu interdikt (nesmí se vykonávat církevní obřady)
- Hus odešel na venkov a kázal dál na Kozím hrádku a na Krakovci
- v r.1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své myšlenky obhájil na koncilu v Kostnici, Zikmund se současně zaručil za jeho bezpečnost – lhal
- zimu roku 1414 strávil Hus ve vězení
- na jaře roku 1415 došlo k procesu – Hus ani přes nátlak neodvolal své učení a byl odsouzen k smrti upálením
- 6.7.1415 byl Hus upálen na břehu Bodamského jezera a jeho popel byl rozprášen do Rýna
- Dílo:
- v naší společnosti existují tři vrstvy – poddaní, šlechta a církev – toto rozdělení pochází od boha a ne od církve, autoritou není Papež, ale Bůh, protože to on nám seslal Bibli – křesťan se má řídit svatým písmem a ničím jiným
Latinské spisy (pro učence):
De ecclesia (O církvi) – nejvyšší hlavou církve je ježíš a ne Papež, který to o sobě ale hlásá – je lhář – dopouští se smrtelného hříchu – křesťan není povinen poslouchat hříšníka
De ortographia bohemica (O pravopise českém) – Hus navrhuje nahradit složitý spřežkový pravopis pravopisem diakritickým, zavedl tzv. nabodeníčka krátká a dlouhá (diakritická znamínka)
O šesti bludech – vyslovuje své názory na víru
České spisy (pro lid):
Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve a jejího rozmařilého života, lidé by neměli poslouchat hříšníky (kněží, kteří si berou peníze za obřady, které by měli dělat zadarmo)
Výklad Viery, Destera a Páteře – výklad modliteb Věřím v Boha jediného, Otčenáš a Desatera
Postila – post illa verba (po těchto slovech) – výklad svatých nedělních čtení
Dcerka – spis, který poučuje o správném životě, určený ženám a dívkám
- Hus svým působením urychlil vyvrcholení nespokojenosti s církevními poměry a vyvolal náboženskou (požadavek svobodného výkladu Bible) a sociální revoluci (život bez zbytečného přepychu)
Literatura v době husitských válek
(1419 – 1434)
Po smrti Jana Husa došlo k vytvoření lidového vojska pod vedením Jana Žižky z Trocnova.Husité zastávali názor, že jsou si všichni rovni, vytvořily si městskou komunitu v Táboře.
A)prohusitská literatura
- byl upálen i Husův žák Jeroným Pražský (r.1416)
- v této době zanikají všechny žánry spojené se zábavou a prosazují se žánry agitační – kroniky, kázání a traktáty
- vznikají literární žánry přímo spjaté s Husitským hnutím – náboženské, bojové a politické písně, Žižkův vojenský řád
Vavřinec z Březové
- autorem skladeb Budyšínského rukopisu: a) Žaloba koruny české: zde je obviněn Zikmund a kostnický koncil, že jsou příčinou nařčení Čechů z kacířství. b) Porok koruny české: obrací se proti chvatné a protiprávnní korunovaci Zikmunda. c) Hádání Prahy s Kutnou Horou – alegorický politický spor, Praha je vyobrazena jako krásná žena na straně husitů a Kutná Hora naopak jako ošklivá babice na straně Zikmunda, Ježíš má spor rozhodnout a přiklání se k Praze, účelem bylo i vysvětlit husitské hnutí
je autorem i husitských kronik, které mají protitáborský charakter
- Husitská kronika – latinsky, Píseň o vítězství u Domažlic
- dalším literárním útvarem byly bojové a náboženské chorály – Jistebnický kancionál, což je sborník husitských písní:Ktož sú boží bojovníci (1420)
- Píseň slavné Koruny české – latinsky, oslavuje husitská vítězství a sepsání 4 pražských artikulí (sepsány r.1421) – přijímání pod obojí pro všechny
B)protihusitská literatura
- vznikají i satirické písně
Viklefice – zesměšňování husitských žen
Nuž vy ševci viery pravé - parodie na husitské písně
Václav, Havel a Tábor – Václav je katolík, Tábor je husita, Havel je nerozhodný, autor tvrdí, že husité pustošili materiální i duchovní hodnoty
Krátké sebrání z kronik českých
Doznívání ideálu husitství
- 1434 – porážka husitských vojsk u Lipan
- poté podnikají spanilé jízdy (Německo, Slovensko…) – ideály husitství „překračují“ hranice
- do popředí se dostává polemika
Petr Chelčický
- byl to vzdělanec, nesouhlasil s tím, že vše se má řešit bojem – zlo se nemá potírat zlem, ale dobrem, řešení vidí až moc idealisticky, jeho filozofie ovlivnila i L.N.Tolstého
Dílo: O boji duchovním – traktát, v němž dává Chelčický najevo, že jakýkoli ozbrojený boj je nepřístupný, odsuzuje i husity
Postila
Sjeť viery pravé – křesťanství je síť a Ježíš do ní loví křesťany, ale síť je trhána
dvěma velrybami (panovníkem a papežem)
O trojím lidu – středověké rozdělení na 3 stavy (rytířský, kněžský a robotný) –
nespravedlivý, Chelčický píše, že panstvo se přiživuje jako trubci
- 1458 – Kunvald u Žamberka – skupina lidí ovlivněna jeho názorem – Jednota bratrská
- zakladatelem se stal Řehoř Krajčí
- všichni si byli rovni, museli pracovat
- odmítají vzdělání, panovníka a vojnu
- podporoval je Jan Rokycana X pronásledoval je Jiřík z Poděbrad (kvůli odmítání vojny)
- v této době začínají vznikat první cestopisy – např. o putování pana Lva z Rožmitálu (diplomat Jiřího z Poděbrad) – toto téma zpracoval Václav Šašek z Bířkova a dílo se jmenuje Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa
- původní text se nedochoval, ale známe jeho latinské zpracování
- nakonec bychom asi měli říct, že období husitství přineslo nové kulturní hodnoty, ale zároveň pustošilo ty staré, na dlouhou dobu odtrhlo české země od evropského společenství a zároveň zpomalilo příchod renesance a humanismu do českých zemí
Nejvíce se projevovalo po smrti mistra Jana Husa (r.1416) a vrcholilo ve 20.letech 15.století.Po porážce husitů u Lipan (r.1434) pomalu husitské hnutí ustupuje.
- měli bychom vědět, že o husitech mluvíme jako o kališnících (utrakvistech) – uznávají přijímání po obojí způsobou
Cílem husitského hnutí byla náprava a reformace církve.Snažilo se změnit dosavadní život křesťanů a obrátit je zpět k životu, jaký hlásá Písmo svaté.
Nejvíce bylo kritizováno:
- vznik církevních řádů a sekt, které narušovaly jednotu církve
- volba dvou a někdy dokonce i tří papežů (2 byli ve Francii a jeden v Římě)
- církev prodávala odpustky za hříchy – bohatne a nežije v chudobě, tak jak jí ukládá Bible
Rozpory v církvi se za vlády Karla IV. Držely v tajnosti – Karel byl silný panovník, ale
po nástupu jeho syna Václava IV. vyplynuly na povrch.Už za doby vlády Karla IV. byla
česká země považována za semeniště kacířů.
V 80.letech 14.století je poprvé přeložena Bible do češtiny a lidé si tak mohli zjisti, že
Církev skutečně nežije podle jejích zásad.
Husovi předchůdci
- čeští kazatelé navazují na Johna Wyclifa – anglický kazatel, vystupoval v boji o investituru (boj mezi králi a papeži ve středověku), jeho odpor k círvi byl podnětem pro vypuknutí selského povstání (r.1381), kostnický koncil ho označil za kacíře – vykopali jeho kosti a spálili je
Konrád Waldhauser
- povolal ho do Čech Karel IV.
- kázal jen v němčině a latině
- kritizoval svatokupectví – kněží si nechávají za obřady platit
Jan Milíč z Kroměříže
- kázal v latině i v češtině (pro chudý lid)
- kázal v kapli Betlémské
- působil jako kancléř, ale vzdal se svého místa, aby mohl působit jako kazatel
- hlásal příchod antikrista (předpovídá ho Starý zákon)
- jaho učení je založeno na důležitosti Bible – nadřazena církvi
- Dílo:
Knížky o antikristovi
Kniha latinských kázání
Pláče Marie Magdaleny –Marie klečí pod křížem Ježíše Krista a pláče, modlí
se a ukazuje bolest
Abortivus (abortus = potrat)
Matěj z Janova
- kladl důraz na život v chudobě
- snad se podílel na založení Kaple Betlémské
- psal latinsky a obracel se hlavně na učence
- Dílo: Pravidla Starého a Nového zákona
Tomáš Štítný ze Štítného
- narodil se v tvrzi Štítná u Žirovnice
- byl to zchudlý zeman
- nedokončil studia na pražské univerzitě – nikdy se nestal knězem a to mu bylo vyčítáno
- vedl písemné styky s pražskými vzdělanci
- nakonec se sám přestěhoval do Prahy a začal literárně tvořit (psal 20 let, začínal psát pro své děti)
- Dílo: tvrdil, že vzdělanost středověku je mizerná, protože lidé sice chodí do kostela, ale nerozumí tomu (kázalo se latinsky) – vyložil Písmo svaté
O bojování hříchů se šlechetností
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – soubor traktátů (odborné pojednání na určité téma) o tom, jak má žít správný křesťan
Řeči besední – vyložil Bibli, Boha, stvoření a mravnost – to vše formou rozhovoru mezi otcem a dítětem
Knížky o šašijech – 1.sportovní příručka, výklad hry šachů, je to alegorie – v šachovnici je obsažena středověká splečnost – každá figurka je z jiné vrstvy
- byl to jeden z největších vzdělanců své doby
- viděl rozpory v církvi, ale nedokázal si představit změnu církve
Jan Hus
(1371 – 1415)
- narodil se v Husinci u Prachatic
- vystudoval pražskou univerzitu, byl jmenován magistrem a byl vysvěcen na kněze
- byl rektorem pražské univerzity
- zasadil se u Václava IV. o vydání Dekretu Kutnohorského (1409) – do r.1409 měli studenti cizích národností při hlasování převahu nad studenty z Čech, ale dekretem se počet hlasů změnil na 3 hlasy pro Čechy a 1 hlas pro cizí studenty – to zapříčinilo odchod mnoha cizích profesorů i studentů z Prahy
- od r.1402 kázal v Kapli Betlémské – odsuzoval prodej odpustků a rozmařilý život církve, který nebyl v souladu s „božím zákonem“) – Papež uvalil na Prahu interdikt (nesmí se vykonávat církevní obřady)
- Hus odešel na venkov a kázal dál na Kozím hrádku a na Krakovci
- v r.1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své myšlenky obhájil na koncilu v Kostnici, Zikmund se současně zaručil za jeho bezpečnost – lhal
- zimu roku 1414 strávil Hus ve vězení
- na jaře roku 1415 došlo k procesu – Hus ani přes nátlak neodvolal své učení a byl odsouzen k smrti upálením
- 6.7.1415 byl Hus upálen na břehu Bodamského jezera a jeho popel byl rozprášen do Rýna
- Dílo:
- v naší společnosti existují tři vrstvy – poddaní, šlechta a církev – toto rozdělení pochází od boha a ne od církve, autoritou není Papež, ale Bůh, protože to on nám seslal Bibli – křesťan se má řídit svatým písmem a ničím jiným
Latinské spisy (pro učence):
De ecclesia (O církvi) – nejvyšší hlavou církve je ježíš a ne Papež, který to o sobě ale hlásá – je lhář – dopouští se smrtelného hříchu – křesťan není povinen poslouchat hříšníka
De ortographia bohemica (O pravopise českém) – Hus navrhuje nahradit složitý spřežkový pravopis pravopisem diakritickým, zavedl tzv. nabodeníčka krátká a dlouhá (diakritická znamínka)
O šesti bludech – vyslovuje své názory na víru
České spisy (pro lid):
Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve a jejího rozmařilého života, lidé by neměli poslouchat hříšníky (kněží, kteří si berou peníze za obřady, které by měli dělat zadarmo)
Výklad Viery, Destera a Páteře – výklad modliteb Věřím v Boha jediného, Otčenáš a Desatera
Postila – post illa verba (po těchto slovech) – výklad svatých nedělních čtení
Dcerka – spis, který poučuje o správném životě, určený ženám a dívkám
- Hus svým působením urychlil vyvrcholení nespokojenosti s církevními poměry a vyvolal náboženskou (požadavek svobodného výkladu Bible) a sociální revoluci (život bez zbytečného přepychu)
Literatura v době husitských válek
(1419 – 1434)
Po smrti Jana Husa došlo k vytvoření lidového vojska pod vedením Jana Žižky z Trocnova.Husité zastávali názor, že jsou si všichni rovni, vytvořily si městskou komunitu v Táboře.
A)prohusitská literatura
- byl upálen i Husův žák Jeroným Pražský (r.1416)
- v této době zanikají všechny žánry spojené se zábavou a prosazují se žánry agitační – kroniky, kázání a traktáty
- vznikají literární žánry přímo spjaté s Husitským hnutím – náboženské, bojové a politické písně, Žižkův vojenský řád
Vavřinec z Březové
- autorem skladeb Budyšínského rukopisu: a) Žaloba koruny české: zde je obviněn Zikmund a kostnický koncil, že jsou příčinou nařčení Čechů z kacířství. b) Porok koruny české: obrací se proti chvatné a protiprávnní korunovaci Zikmunda. c) Hádání Prahy s Kutnou Horou – alegorický politický spor, Praha je vyobrazena jako krásná žena na straně husitů a Kutná Hora naopak jako ošklivá babice na straně Zikmunda, Ježíš má spor rozhodnout a přiklání se k Praze, účelem bylo i vysvětlit husitské hnutí
je autorem i husitských kronik, které mají protitáborský charakter
- Husitská kronika – latinsky, Píseň o vítězství u Domažlic
- dalším literárním útvarem byly bojové a náboženské chorály – Jistebnický kancionál, což je sborník husitských písní:Ktož sú boží bojovníci (1420)
- Píseň slavné Koruny české – latinsky, oslavuje husitská vítězství a sepsání 4 pražských artikulí (sepsány r.1421) – přijímání pod obojí pro všechny
B)protihusitská literatura
- vznikají i satirické písně
Viklefice – zesměšňování husitských žen
Nuž vy ševci viery pravé - parodie na husitské písně
Václav, Havel a Tábor – Václav je katolík, Tábor je husita, Havel je nerozhodný, autor tvrdí, že husité pustošili materiální i duchovní hodnoty
Krátké sebrání z kronik českých
Doznívání ideálu husitství
- 1434 – porážka husitských vojsk u Lipan
- poté podnikají spanilé jízdy (Německo, Slovensko…) – ideály husitství „překračují“ hranice
- do popředí se dostává polemika
Petr Chelčický
- byl to vzdělanec, nesouhlasil s tím, že vše se má řešit bojem – zlo se nemá potírat zlem, ale dobrem, řešení vidí až moc idealisticky, jeho filozofie ovlivnila i L.N.Tolstého
Dílo: O boji duchovním – traktát, v němž dává Chelčický najevo, že jakýkoli ozbrojený boj je nepřístupný, odsuzuje i husity
Postila
Sjeť viery pravé – křesťanství je síť a Ježíš do ní loví křesťany, ale síť je trhána
dvěma velrybami (panovníkem a papežem)
O trojím lidu – středověké rozdělení na 3 stavy (rytířský, kněžský a robotný) –
nespravedlivý, Chelčický píše, že panstvo se přiživuje jako trubci
- 1458 – Kunvald u Žamberka – skupina lidí ovlivněna jeho názorem – Jednota bratrská
- zakladatelem se stal Řehoř Krajčí
- všichni si byli rovni, museli pracovat
- odmítají vzdělání, panovníka a vojnu
- podporoval je Jan Rokycana X pronásledoval je Jiřík z Poděbrad (kvůli odmítání vojny)
- v této době začínají vznikat první cestopisy – např. o putování pana Lva z Rožmitálu (diplomat Jiřího z Poděbrad) – toto téma zpracoval Václav Šašek z Bířkova a dílo se jmenuje Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa
- původní text se nedochoval, ale známe jeho latinské zpracování
- nakonec bychom asi měli říct, že období husitství přineslo nové kulturní hodnoty, ale zároveň pustošilo ty staré, na dlouhou dobu odtrhlo české země od evropského společenství a zároveň zpomalilo příchod renesance a humanismu do českých zemí
1. Bible jako základ slovesné kultury středověku, počátky křesťanství v evropských literaturách, zvláště v literatuře na našem území
Starověké písemnictví
- nejstarší písemné památky vznikaly díky orientálním kulturám, které zakládaly své státy v povodí velkých řek (Mezopotámie, Indie, Egypt…) – dříve tu byla lidová slovesnost (lidé si vyprávěli příběhy a ústní formou se přenášely z generace na generaci)
- zpočátku šlo o spisy úřední a správní (spojené s chodem státu), později i literatura umělecká
Sumerská literatura
- vznikala na území Mezopotámie (dnešní Irák)
- Sumerové vynalezli obrázkové písmo – později se změnilo v písmo klínové
Epos o Gilgamešovi – nejstraší dílo světové literatury (asi 3.tisíciletí př.n.l.)
- Gilgameš je polobůh, král města Uruku, je zlý a Bohové na něj sešlou polodivokého člověka – Enkidua – má ho zabít.Nepodaří se mu to, ale spřátelí se s Gilgamešem a společně se vydávají hledat květinu nesmrtelnosti.Najdou ji, ale zase ji ztratí.Gilgameš ale zjistí, že lidská nesmrtelnost nespočívá ve věku, ale v činech.Po každém by mělo něco zůstat.
Staroegyptská literatura
- psána hyeroglify
Vlastní životopis Sinuhetův - egyptský lékař, námět později zpracován finským spisovatelem Mikou Waltarim
Kniha mrtvých – poslední rady zemřelému
Indická literatura
- rozvíjela se na území dnešní Indie a Pákistánu
Védy(posvátné vědění) – jazyk, kterým jsou psány je předchůdcem sanskrtu, jsou 6x rozsáhlejší než-li Bible
Máhábharáta – nejrozsáhlejší epos světové literatury, vypráví o rodu Bharátovců
Rámájana – putování Rámovo
Kámásútra – umění milovat
Čínská literatura
- ovlivněna náboženstvím (konfuciismus – nalezení ctnosti a stanovení správných norem lidského chování,taoismus – nalezení přirozené cesty bytí, buddhismus – na světě platí zákon odplaty a utrpení-když se člověk vymaní dosáhne osvobození-nirvány)
Kniha písní – soubor čínského básnictví
Perská literatura
- dnešní Irán
Avesta – sborník modliteb, mýtů a lyriky, autorem je pravděpodobně Zarathustra
Arabská literatura
- vychází z principů islámu
- rozvíjí se od 7.st.př.n.l.
Korán – svatá kniha muslimů
- dělí se do 114 sůr
- vypráví o proroku Muhammedovi (žil v Mekce), když mu bylo 40 let, začal mít vidiny (zjevoval se mu archanděl Gabriel) – boží znamení
- vznikl islám (poddanství)X roku 622 byl Muhammed se svými žáky vyhnán z Meky do Mediny (hidžra) – poté muslimové vyhlásily Mekce svatou válku (džihád) a zvítězili
Hebrejská literatura
Bible (Písmo svaté)
- nejčtenější a nejrozšířenější kniha
- stala se základem náboženské víry a morálky
- skládá se ze:
A)Starý zákon (je psán hebrejsky a aramejsky, vznikal od 12. – 2.st.př.n.l.)
B)Nový zákon (je psán řecky, vznikal od r.48 n.l. do r. 120 n.l.)
Starý zákon
- soubor historických, liturgických, právnických a uměleckých spisů
- dělí se do třech oddílů a obsahuje celkem 45 knih:
1.)Pentateuch (5 knih Mojžíšových)
2.)Proroci(vyprávění z dějin Izraele)
3.)Spisy
- nejdůležitější částí je Pentateuch (Genesis, Exodus, Levitikus, Numerí, Deuteronomium)
- hlavní postavou je Mojžíš, který vyvede Židy z Egypta do zaslíbené země (Palestina), putují pouští a pod horou Sinaj se zastaví, na této hoře předá Hospodin Mojžíšovi Desatero Božích přikázání (= smlouva mezi lidem a Bohem)
- Starý zákon je soubor nejstarších a nejcennějších hebrejských písemných památek
- nejstarší svitky se Starým zákonem byly nalezeny k jeskyni Kumrán u Mrtvého moře – sem je dala zřejmě sekta Esejů roku 68 n.l.
Nový zákon
- nejstarší písemné památky křesťanské literatury
- je psán řecky a vznikal od r.48n.l. do r.120n.l.
- skládá se z 27 knih:
a)4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) – vyprávějí o životě, umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, existují i tzv.apokryfy (nekanonizovaná evangelia – Apokryf o Jidášovi)
b)Epištoly – skutky apoštolské
c)Zjevení Janovo – Apokalypsa (příchod 4 apokalyptických jezdců,poslední soud)
Bible na našem území
- 1. bible na našem území – Cyril a Metoděj (překlad do staroslověnštiny – ale jen části bible)
- 11. a 12.století – překlady částí bible do češtiny
- nejstarší rukopisná česká bible pochází z 80.let 14.století – Leskovecko-drážďanská
- shořela za 1.sv. války
- zachovala se jen 1/3 opisu textu
- nejstarší zachovalý rukopis Bible – Litoměřicko-třeboňská
- pochází z 15.století
- nejvýznamnější z českých biblí je –Bible kralická
- překládala ji skupina českých bratří pod vedení Ondřeje Štefana
- vycházela na panství Karla Staršího ze Žerotína v Kralicích
u Náměště
- ekumenický (mezicírkevní) překlad Bible vyšel roku 1979
- na překladu se podíleli zástupci šesti církví
Středověká evropská literatura
- společným znakem středověké literatury byly často se opakující náměty z Bible
- hrdinou je světec nebo mučedník
- cílem středověké literatury je poučovat, vychovávat a dojímat, nikoli bavit
- důležitý nebyl obsah, ale forma – čím víckrát bylo dílo zpracováno, tím bylo cennější
- středověká literatura se zpravidla člení na dva základní proudy –
A)literatura duchovní
B)literatura světská
A) literatura duchovní
- základním textem je Bible
- legenda – veršovaný, nebo prozaický útvar, vyprávění o životě světců, doslova to znamená „to, co má být čteno“
- lyrické písně a modlitby
B) literatura světská
1.) literatura francouzská
- ve Francii vznikají tzv. chansons de gests (písně i činech) – hrdinské eposy, které byly zapsány koncem 11.století
Píseň o Rollandovi – líčí tažení Karla Velikého a jeho vojska proti Arabům
Alexandreida – námět o Alexandru Makedonském, autorem je Gualter Castellionský
Tristan a Izolda – keltská pověst o lásce, zařazuje se do Bretoňského cyklu
Román o lišákovi – zvířecí epos, hrdinou je lišák Renard
2.) literatura španělská
Píseň o Cidovi – hrdinský epos o národním hrdinovi jménem Rodrigo, zvaném Cid el Campeador
3.) literatura anglická
Beowulf – staroanglický epos, nejstarší rukopisná verze je z doby okolo roku 1000, epos líčí skutky udatného gentského krále Beowulfa
4.) literatura německá
Píseň o Nibelunzích – dvoudílný hrdinský epos, jedná se o dávný poklad Nibelungů
Alexandreida – látka o Alexandru Makedonském, autorem je Ulrich von Etzenbach
5.) literatura ruská
Slovo o pluku Igorově – konec 12.století, ale opis pocházel až ze století 15., nalezen roku 1795 X vydán tiskem, protože rukopis shořel pravděpodobně za Napoleonských tažení do Ruska – pochybnosti o pravosti díla (autorství se přisuzuje Josefu Dobrovskému)
Středověká literatura na našem území
Staroslověnská literatura na našem území
- záznamy v kronikách – písemnictví na našem území začalo vznikat v 9.století – bylo importováno z Jižní Evropy
- 862 – velkomoravský kníže Rastislav požádal byzantského císaře Michala III. (opilec) o pomoc při šíření křesťanství ve srozumitelném jazyce – byli tu kněží z francké říše, kteří kázali v nesrozumitelném jazyce – Rastislav si upevňoval své pozice
- 863 – příchod Konstantina a Metoděje (ze Soluně) – vytvořili písmo (hlaholici) a jazyk (staroslověnštinu), ještě před příchodem začali pracovat na překladu Bible
- když dorazili, školili další generaci kněží a šířili vzdělanost a křesťanství – to se
nelíbilo franckým vladařům a stěžovali si u Papeže (bratři nekázali v kanonizovaném jazyce) – šli se obhájit do Říma
- Konstantin tam už zůstal a Metoděj se vrátil zpět na Velkou Moravu
Dílo: (ve staroslověnštině)
Proglas – veršovaná předmluva k evangeliu
Paterik – životy svatých otců
Nomokanon – právnický spis pro učence
Zákon sudnyj ljudem – právnický spis pro lid
- žáci Konstantina a Metoděje vypracovali i spisy o životě bratrů – Život Konstantina, Život Metoděje
- po smrti svých učitelů se žáci rozcházejí:
a)na Jih (Bulharsko)
b)na Východ (Kyjevská Rus)
c)do Čech (Sázavský klášter)
- v 10. a 11. století vznikají další staroslověnské texty:
Legenda o sv. Václavu (První staroslověnská legenda o sv. Václavu) – účelem díla bylo oslavit právě zemřelého knížete
Kniha o rodu a utrpení svatého knížete Václava (Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu)
Latinská literatura na našem území
- v průběhu 9. a 10. století se psaly zejména staroslověnské texty
- v průběhu 10. století registrujeme nástup literatury latinské – můžeme říct, že 11. století bylo jakýmsi přechodem , kdy vedle sebe v písemnictví existovaly dva jazyky – staroslověnština a latina
- ale konec 11. a celé 12. století již patří latině
- ale již na přelomu 11. a 12. století můžeme sledovat v latinských textech stopy češtiny, která se jako vyspělý, literární jazyk dostává do popředí až ve století 13. a 14.
První latinské texty, vzniklé na našem území:
- 10. – 11. století: Život a umučení sv. Václava a babičky jeho sv. Ludmily (tzv. Kristiánova legenda) – nejvýznamnější dílo doby. Kodex vyšehradský – korunovační evangelistář krále Vratislava
- 12. století- dominují legendy a historiografická literatura: Legendy o sv. Vojtěchovi
Kronika česká – autorem je kanovník pražské kapituly Kosmas
- dělí se do 3 oddílů:
a)Bájná vyprávění starců
b)Hodnověrné zprávy svědků
c)období, ve kterém sám žil
- dílo je vlastenecké, je velice tendenční vůči všem nepřátelům Čechů
- kronika je celkem nepřesná
- Kosmas měl mnohé pokračovatele – Kanovník Vyšehradský, Mnich sázavský, Petr Žitavský (autor Zbraslavské kroniky)
Počátky česky psané literatury na našem území
- zpočátku byla čeština jazykem převážně lidových vrstev
- první písemné projevy češtiny pocházejí z 11. a 12. století – ale jen slova nebo krátká slovní spojení
- dalším, již vyspělejším projevem jsou glosy (poznámky na okraji textu nebo mezi řádky)
- první česká věta pochází z počátku 13. století – je obsažena v zakládací listině litoměřické kapituly
- Písňová tvorba:
Hospodine, pomiluj ny – pochází z 10. století, nejstarší česká duchovní píseň, obsahuje ještě prvky staroslověnštiny, je to typ „kyrie eleison“, sloužila jako hymna
Svatý Václave, vévodo české země – pochází z 12. století, druhá nejstarší česká píseň, byla zpívána jako projev odporu proti útlaku
Buoh všemohúcí – pochází ze 14. století, duchovní píseň
Jezu Kriste, ščedrý kněze - pochází ze 14. století, duchovní píseň
Ostrovská píseň – závěr 13. století, byla určena okruhu tehdejších vzdělanců
Kunhutina modlitba - závěr 13. století, byla určena okruhu tehdejších vzdělanců
Závišova píseň – pochází ze 14. století, milostná píseň, má charakter dvorské milostné lyriky
Dřěvo se listem odievá – 14. století, milostná píseň
- přelom 13. a 14. století – čeština je schopná konkurovat latině, nástup češtiny jako kulturního jazyka
- kromě duchovní tvorby se objevuje i tvorba světská – laicizace literatury
Alexandreida – světská epika, je veršovaná, autor vycházel z obou dřívějších zpracování (francouzské a německé), dílo je určeno pro šlechtu, na postavě Alexandra Makedonského je zobrazen ideál soudobého feudálního panovníka
Dalimilova kronika – první kronika v češtině, je veršovaná, je vlastenecká,zařazujeme ji do tzv. demokratického proudu – pro nižší vrstvy
Apokryf o Jidášovi- nekanonizované evangelium, matka vhodí malého Jidáše do vody, protože měla sen, že se její syn stane zhoubou pro lid – Jidáš se po strastiplné cestě životem ocitá v Jeruzalémě, kde je přijat mezi Kristovi učedníky – ale zradí ho za 30 zlatých a nakonec se z výčitek svědomí oběsí na olši
Literatura za vlády Karla IV.
- Čechy jsou středem evropské vzdělanosti
- 1344 – povýšení pražského biskupství na arcibiskupství
- 1348 – založení Karlovy univerzity
Literatura – literatura tohoto období je velice rozmanitá, vznikají jak legendy, tak literatura odborná, drama, žákovská poezie, satiry
- legendy – snažily se zaujmout zázraky, krvavými scénami nebo obrazem milostného vytržení, stávají se z nich spíše beletristická díla – mají zábavnou funkci
- dva základní typy legend:
a)legendy exkluzivní – Legenda o sv. Kateřině
- stojí na vrcholu středověké evropské poezie
- bohatá symbolika barev - byla mučena a zemřela jako mučednice
- Kateřinu chtěl císař, ale ta pro lásku ke Kristu odmítla
b)legendy demokratické – Legenda o sv. Prokopovi
- bližší lidovým vrstvám
- působení opata Prokopa v Sázavském klášteře
- drama – podkladem pro české drama se staly latinské texty evangelií o událostech spojených s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením
Mastičkář – je zachován jen zlomek, scéna z tržiště, kde 3 Marie nakupují masti, aby mohly nabalzamovat Kristovo tělo, mastičkářův pomocník Rubín vychvaluje mistrovi masti, ale přitom se jim jen vysmívá, mastičkář Severín, aby dodal svému zboží náležitý lesk, nechává vzkřísit mrtvého Izáka tím, že mu vylije na zadek kvasnice (výsměch středověkým šmelinářům)
- hra je to celkem vulgární, setkáváme se s ostrými vtipy na adresu Židů
- žákovská poezie (vagantská poezie) – byla psána buď latinsky, ale také kombinací dvou jazyků (tzv. makaronská poezie), výsměch různým vrstvám ale i samotným žákům
Píseň veselé chudiny – plná sebeironie, líčí bídu středověkého žákovského života
Podkoní a žák – spor mezi panským služebníkem a žákem –kdo je chudší? – je plný vychloubání, ale nakonec skončí poznáním, že oba se mají stejně špatně a poperou se
- sociální satira – ostrá kritika hospodářských a společenských poměrů
Hradecký rukopis – dělí se do 3 oddílů:
a)Desatero kázanie božie – kárá hříchy proti jednotlivým přikázáním, nejvíce se věnuje přikázání „nepokradeš“ – přirovnání duchovních a šlechty k trubcům, kteří žijí z práce někoho jiného – ale nakonec budou vypuzeni z úlu – první výzva ke společenskému převratu
b)Satiry o řemeslnících a konšelích – odsuzují nepoctivost příslušníků některých povolání (ševci, lazebníci, sládci, konšelé, kováři, řezníci a pekaři)
c)Bajka o lišce a džbánu
- naučná literatura – největší rozkvět právě za Karla IV.
Vita Caroli – latinsky psaný životopis Karla IV.
Glosář, Vokabulář a Bohemář – 3 samostatné slovníky, autorem je Bartoloměj z Chlumce – Kleret (mistr Karlovy univerzity)
Smil Flaška z Pardubic
- příslušník nejvyšší šlechty
- revolta proti králi Václavu IV.
- Dílo:
Nová rada – veršovaná alegorie, zvířátka radí lvovi, jak vládnout (znaky bajky)
Tkadleček - vrcholná skladba české umělecké prózy
- jedná se o spor mezi Neštěstím a mladíkem, kterému vzalo milou – filozofické úvahy
- bývá také interpretován jako střet mezi středověkem a renesancí
- nejstarší písemné památky vznikaly díky orientálním kulturám, které zakládaly své státy v povodí velkých řek (Mezopotámie, Indie, Egypt…) – dříve tu byla lidová slovesnost (lidé si vyprávěli příběhy a ústní formou se přenášely z generace na generaci)
- zpočátku šlo o spisy úřední a správní (spojené s chodem státu), později i literatura umělecká
Sumerská literatura
- vznikala na území Mezopotámie (dnešní Irák)
- Sumerové vynalezli obrázkové písmo – později se změnilo v písmo klínové
Epos o Gilgamešovi – nejstraší dílo světové literatury (asi 3.tisíciletí př.n.l.)
- Gilgameš je polobůh, král města Uruku, je zlý a Bohové na něj sešlou polodivokého člověka – Enkidua – má ho zabít.Nepodaří se mu to, ale spřátelí se s Gilgamešem a společně se vydávají hledat květinu nesmrtelnosti.Najdou ji, ale zase ji ztratí.Gilgameš ale zjistí, že lidská nesmrtelnost nespočívá ve věku, ale v činech.Po každém by mělo něco zůstat.
Staroegyptská literatura
- psána hyeroglify
Vlastní životopis Sinuhetův - egyptský lékař, námět později zpracován finským spisovatelem Mikou Waltarim
Kniha mrtvých – poslední rady zemřelému
Indická literatura
- rozvíjela se na území dnešní Indie a Pákistánu
Védy(posvátné vědění) – jazyk, kterým jsou psány je předchůdcem sanskrtu, jsou 6x rozsáhlejší než-li Bible
Máhábharáta – nejrozsáhlejší epos světové literatury, vypráví o rodu Bharátovců
Rámájana – putování Rámovo
Kámásútra – umění milovat
Čínská literatura
- ovlivněna náboženstvím (konfuciismus – nalezení ctnosti a stanovení správných norem lidského chování,taoismus – nalezení přirozené cesty bytí, buddhismus – na světě platí zákon odplaty a utrpení-když se člověk vymaní dosáhne osvobození-nirvány)
Kniha písní – soubor čínského básnictví
Perská literatura
- dnešní Irán
Avesta – sborník modliteb, mýtů a lyriky, autorem je pravděpodobně Zarathustra
Arabská literatura
- vychází z principů islámu
- rozvíjí se od 7.st.př.n.l.
Korán – svatá kniha muslimů
- dělí se do 114 sůr
- vypráví o proroku Muhammedovi (žil v Mekce), když mu bylo 40 let, začal mít vidiny (zjevoval se mu archanděl Gabriel) – boží znamení
- vznikl islám (poddanství)X roku 622 byl Muhammed se svými žáky vyhnán z Meky do Mediny (hidžra) – poté muslimové vyhlásily Mekce svatou válku (džihád) a zvítězili
Hebrejská literatura
Bible (Písmo svaté)
- nejčtenější a nejrozšířenější kniha
- stala se základem náboženské víry a morálky
- skládá se ze:
A)Starý zákon (je psán hebrejsky a aramejsky, vznikal od 12. – 2.st.př.n.l.)
B)Nový zákon (je psán řecky, vznikal od r.48 n.l. do r. 120 n.l.)
Starý zákon
- soubor historických, liturgických, právnických a uměleckých spisů
- dělí se do třech oddílů a obsahuje celkem 45 knih:
1.)Pentateuch (5 knih Mojžíšových)
2.)Proroci(vyprávění z dějin Izraele)
3.)Spisy
- nejdůležitější částí je Pentateuch (Genesis, Exodus, Levitikus, Numerí, Deuteronomium)
- hlavní postavou je Mojžíš, který vyvede Židy z Egypta do zaslíbené země (Palestina), putují pouští a pod horou Sinaj se zastaví, na této hoře předá Hospodin Mojžíšovi Desatero Božích přikázání (= smlouva mezi lidem a Bohem)
- Starý zákon je soubor nejstarších a nejcennějších hebrejských písemných památek
- nejstarší svitky se Starým zákonem byly nalezeny k jeskyni Kumrán u Mrtvého moře – sem je dala zřejmě sekta Esejů roku 68 n.l.
Nový zákon
- nejstarší písemné památky křesťanské literatury
- je psán řecky a vznikal od r.48n.l. do r.120n.l.
- skládá se z 27 knih:
a)4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) – vyprávějí o životě, umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, existují i tzv.apokryfy (nekanonizovaná evangelia – Apokryf o Jidášovi)
b)Epištoly – skutky apoštolské
c)Zjevení Janovo – Apokalypsa (příchod 4 apokalyptických jezdců,poslední soud)
Bible na našem území
- 1. bible na našem území – Cyril a Metoděj (překlad do staroslověnštiny – ale jen části bible)
- 11. a 12.století – překlady částí bible do češtiny
- nejstarší rukopisná česká bible pochází z 80.let 14.století – Leskovecko-drážďanská
- shořela za 1.sv. války
- zachovala se jen 1/3 opisu textu
- nejstarší zachovalý rukopis Bible – Litoměřicko-třeboňská
- pochází z 15.století
- nejvýznamnější z českých biblí je –Bible kralická
- překládala ji skupina českých bratří pod vedení Ondřeje Štefana
- vycházela na panství Karla Staršího ze Žerotína v Kralicích
u Náměště
- ekumenický (mezicírkevní) překlad Bible vyšel roku 1979
- na překladu se podíleli zástupci šesti církví
Středověká evropská literatura
- společným znakem středověké literatury byly často se opakující náměty z Bible
- hrdinou je světec nebo mučedník
- cílem středověké literatury je poučovat, vychovávat a dojímat, nikoli bavit
- důležitý nebyl obsah, ale forma – čím víckrát bylo dílo zpracováno, tím bylo cennější
- středověká literatura se zpravidla člení na dva základní proudy –
A)literatura duchovní
B)literatura světská
A) literatura duchovní
- základním textem je Bible
- legenda – veršovaný, nebo prozaický útvar, vyprávění o životě světců, doslova to znamená „to, co má být čteno“
- lyrické písně a modlitby
B) literatura světská
1.) literatura francouzská
- ve Francii vznikají tzv. chansons de gests (písně i činech) – hrdinské eposy, které byly zapsány koncem 11.století
Píseň o Rollandovi – líčí tažení Karla Velikého a jeho vojska proti Arabům
Alexandreida – námět o Alexandru Makedonském, autorem je Gualter Castellionský
Tristan a Izolda – keltská pověst o lásce, zařazuje se do Bretoňského cyklu
Román o lišákovi – zvířecí epos, hrdinou je lišák Renard
2.) literatura španělská
Píseň o Cidovi – hrdinský epos o národním hrdinovi jménem Rodrigo, zvaném Cid el Campeador
3.) literatura anglická
Beowulf – staroanglický epos, nejstarší rukopisná verze je z doby okolo roku 1000, epos líčí skutky udatného gentského krále Beowulfa
4.) literatura německá
Píseň o Nibelunzích – dvoudílný hrdinský epos, jedná se o dávný poklad Nibelungů
Alexandreida – látka o Alexandru Makedonském, autorem je Ulrich von Etzenbach
5.) literatura ruská
Slovo o pluku Igorově – konec 12.století, ale opis pocházel až ze století 15., nalezen roku 1795 X vydán tiskem, protože rukopis shořel pravděpodobně za Napoleonských tažení do Ruska – pochybnosti o pravosti díla (autorství se přisuzuje Josefu Dobrovskému)
Středověká literatura na našem území
Staroslověnská literatura na našem území
- záznamy v kronikách – písemnictví na našem území začalo vznikat v 9.století – bylo importováno z Jižní Evropy
- 862 – velkomoravský kníže Rastislav požádal byzantského císaře Michala III. (opilec) o pomoc při šíření křesťanství ve srozumitelném jazyce – byli tu kněží z francké říše, kteří kázali v nesrozumitelném jazyce – Rastislav si upevňoval své pozice
- 863 – příchod Konstantina a Metoděje (ze Soluně) – vytvořili písmo (hlaholici) a jazyk (staroslověnštinu), ještě před příchodem začali pracovat na překladu Bible
- když dorazili, školili další generaci kněží a šířili vzdělanost a křesťanství – to se
nelíbilo franckým vladařům a stěžovali si u Papeže (bratři nekázali v kanonizovaném jazyce) – šli se obhájit do Říma
- Konstantin tam už zůstal a Metoděj se vrátil zpět na Velkou Moravu
Dílo: (ve staroslověnštině)
Proglas – veršovaná předmluva k evangeliu
Paterik – životy svatých otců
Nomokanon – právnický spis pro učence
Zákon sudnyj ljudem – právnický spis pro lid
- žáci Konstantina a Metoděje vypracovali i spisy o životě bratrů – Život Konstantina, Život Metoděje
- po smrti svých učitelů se žáci rozcházejí:
a)na Jih (Bulharsko)
b)na Východ (Kyjevská Rus)
c)do Čech (Sázavský klášter)
- v 10. a 11. století vznikají další staroslověnské texty:
Legenda o sv. Václavu (První staroslověnská legenda o sv. Václavu) – účelem díla bylo oslavit právě zemřelého knížete
Kniha o rodu a utrpení svatého knížete Václava (Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu)
Latinská literatura na našem území
- v průběhu 9. a 10. století se psaly zejména staroslověnské texty
- v průběhu 10. století registrujeme nástup literatury latinské – můžeme říct, že 11. století bylo jakýmsi přechodem , kdy vedle sebe v písemnictví existovaly dva jazyky – staroslověnština a latina
- ale konec 11. a celé 12. století již patří latině
- ale již na přelomu 11. a 12. století můžeme sledovat v latinských textech stopy češtiny, která se jako vyspělý, literární jazyk dostává do popředí až ve století 13. a 14.
První latinské texty, vzniklé na našem území:
- 10. – 11. století: Život a umučení sv. Václava a babičky jeho sv. Ludmily (tzv. Kristiánova legenda) – nejvýznamnější dílo doby. Kodex vyšehradský – korunovační evangelistář krále Vratislava
- 12. století- dominují legendy a historiografická literatura: Legendy o sv. Vojtěchovi
Kronika česká – autorem je kanovník pražské kapituly Kosmas
- dělí se do 3 oddílů:
a)Bájná vyprávění starců
b)Hodnověrné zprávy svědků
c)období, ve kterém sám žil
- dílo je vlastenecké, je velice tendenční vůči všem nepřátelům Čechů
- kronika je celkem nepřesná
- Kosmas měl mnohé pokračovatele – Kanovník Vyšehradský, Mnich sázavský, Petr Žitavský (autor Zbraslavské kroniky)
Počátky česky psané literatury na našem území
- zpočátku byla čeština jazykem převážně lidových vrstev
- první písemné projevy češtiny pocházejí z 11. a 12. století – ale jen slova nebo krátká slovní spojení
- dalším, již vyspělejším projevem jsou glosy (poznámky na okraji textu nebo mezi řádky)
- první česká věta pochází z počátku 13. století – je obsažena v zakládací listině litoměřické kapituly
- Písňová tvorba:
Hospodine, pomiluj ny – pochází z 10. století, nejstarší česká duchovní píseň, obsahuje ještě prvky staroslověnštiny, je to typ „kyrie eleison“, sloužila jako hymna
Svatý Václave, vévodo české země – pochází z 12. století, druhá nejstarší česká píseň, byla zpívána jako projev odporu proti útlaku
Buoh všemohúcí – pochází ze 14. století, duchovní píseň
Jezu Kriste, ščedrý kněze - pochází ze 14. století, duchovní píseň
Ostrovská píseň – závěr 13. století, byla určena okruhu tehdejších vzdělanců
Kunhutina modlitba - závěr 13. století, byla určena okruhu tehdejších vzdělanců
Závišova píseň – pochází ze 14. století, milostná píseň, má charakter dvorské milostné lyriky
Dřěvo se listem odievá – 14. století, milostná píseň
- přelom 13. a 14. století – čeština je schopná konkurovat latině, nástup češtiny jako kulturního jazyka
- kromě duchovní tvorby se objevuje i tvorba světská – laicizace literatury
Alexandreida – světská epika, je veršovaná, autor vycházel z obou dřívějších zpracování (francouzské a německé), dílo je určeno pro šlechtu, na postavě Alexandra Makedonského je zobrazen ideál soudobého feudálního panovníka
Dalimilova kronika – první kronika v češtině, je veršovaná, je vlastenecká,zařazujeme ji do tzv. demokratického proudu – pro nižší vrstvy
Apokryf o Jidášovi- nekanonizované evangelium, matka vhodí malého Jidáše do vody, protože měla sen, že se její syn stane zhoubou pro lid – Jidáš se po strastiplné cestě životem ocitá v Jeruzalémě, kde je přijat mezi Kristovi učedníky – ale zradí ho za 30 zlatých a nakonec se z výčitek svědomí oběsí na olši
Literatura za vlády Karla IV.
- Čechy jsou středem evropské vzdělanosti
- 1344 – povýšení pražského biskupství na arcibiskupství
- 1348 – založení Karlovy univerzity
Literatura – literatura tohoto období je velice rozmanitá, vznikají jak legendy, tak literatura odborná, drama, žákovská poezie, satiry
- legendy – snažily se zaujmout zázraky, krvavými scénami nebo obrazem milostného vytržení, stávají se z nich spíše beletristická díla – mají zábavnou funkci
- dva základní typy legend:
a)legendy exkluzivní – Legenda o sv. Kateřině
- stojí na vrcholu středověké evropské poezie
- bohatá symbolika barev - byla mučena a zemřela jako mučednice
- Kateřinu chtěl císař, ale ta pro lásku ke Kristu odmítla
b)legendy demokratické – Legenda o sv. Prokopovi
- bližší lidovým vrstvám
- působení opata Prokopa v Sázavském klášteře
- drama – podkladem pro české drama se staly latinské texty evangelií o událostech spojených s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením
Mastičkář – je zachován jen zlomek, scéna z tržiště, kde 3 Marie nakupují masti, aby mohly nabalzamovat Kristovo tělo, mastičkářův pomocník Rubín vychvaluje mistrovi masti, ale přitom se jim jen vysmívá, mastičkář Severín, aby dodal svému zboží náležitý lesk, nechává vzkřísit mrtvého Izáka tím, že mu vylije na zadek kvasnice (výsměch středověkým šmelinářům)
- hra je to celkem vulgární, setkáváme se s ostrými vtipy na adresu Židů
- žákovská poezie (vagantská poezie) – byla psána buď latinsky, ale také kombinací dvou jazyků (tzv. makaronská poezie), výsměch různým vrstvám ale i samotným žákům
Píseň veselé chudiny – plná sebeironie, líčí bídu středověkého žákovského života
Podkoní a žák – spor mezi panským služebníkem a žákem –kdo je chudší? – je plný vychloubání, ale nakonec skončí poznáním, že oba se mají stejně špatně a poperou se
- sociální satira – ostrá kritika hospodářských a společenských poměrů
Hradecký rukopis – dělí se do 3 oddílů:
a)Desatero kázanie božie – kárá hříchy proti jednotlivým přikázáním, nejvíce se věnuje přikázání „nepokradeš“ – přirovnání duchovních a šlechty k trubcům, kteří žijí z práce někoho jiného – ale nakonec budou vypuzeni z úlu – první výzva ke společenskému převratu
b)Satiry o řemeslnících a konšelích – odsuzují nepoctivost příslušníků některých povolání (ševci, lazebníci, sládci, konšelé, kováři, řezníci a pekaři)
c)Bajka o lišce a džbánu
- naučná literatura – největší rozkvět právě za Karla IV.
Vita Caroli – latinsky psaný životopis Karla IV.
Glosář, Vokabulář a Bohemář – 3 samostatné slovníky, autorem je Bartoloměj z Chlumce – Kleret (mistr Karlovy univerzity)
Smil Flaška z Pardubic
- příslušník nejvyšší šlechty
- revolta proti králi Václavu IV.
- Dílo:
Nová rada – veršovaná alegorie, zvířátka radí lvovi, jak vládnout (znaky bajky)
Tkadleček - vrcholná skladba české umělecké prózy
- jedná se o spor mezi Neštěstím a mladíkem, kterému vzalo milou – filozofické úvahy
- bývá také interpretován jako střet mezi středověkem a renesancí
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)