• u devizového rizika je třeba stanovit příslušné limity a způsob jejich kontroly, vykazování deviz v účetnictví apod.,
• právní riziko
• provozní riziko • u provozního rizika je třeba vycházet ze zkušeností minulého období — četnost a váha chyb při provádění operací, složitost produktů apod.,
•obchodní riziko • u obchodního rizika je třeba ocenit možné „chyby“ z právních rozhodnutí, z daňových operací aj.,
• riziko platební schopnosti státu • u rizika platební schopnosti státu je třeba sledovat a oceňovat rizika ze za hraničních operací, otevřenost banky nebo klienta banky vůči konkrétní mu státu, stanovit limity úvěrové angažovanosti vůči konkrétním státům apod.,
• spekulační riziko • u spekulačního rizika, jde o ocenění možností ztrát z přípustných obchodních spekulací nebo ztrát z nečestného, nezákonného jednání klientů a zaměstnanců banky,
• poradenské riziko • u poradenského rizika, které se s růstem požadavků na nejrůznější poradenskou činnost zvětšuje, jde o režim výběru poradců, uplatnění získaných zkušeností apod.
Pro minimalizaci rizik je třeba uvnitř banky realizovat řadu opatření v metodice, operativní evidenci, analýzách banky, personálním zajištění, a vytvořit podmínky pro kvalifikované řízení rizik.
U každého druhu rizika je třeba stanovit schvalovací proceduru, odborné personální zajištění, vyhlášení obecně platných pravidel a limitů a režim předkládání informací představenstvu a dozorčí radě.
Podle doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled mají mít banky nezávislou kontrolu rizik, vycházet z výsledků měření metodou value-at-risk možná ztráta z rizik má být promítnuta do přiměřeného kapitálu. Kontrolou rizik se musí permanentně zabývat vedení banky, vnitřní modely musejí denně měřit riziko a musejí respektovat vnitřní limity obchodování a úvěrové angažovanosti, jako doplněk denního měření rizika musí být prováděno stresové testování. Otázku měření rizik musí přísně sledovat vnitřní audit.
Bankovní dohled tlakem na úroveň řízení rizik nesmí dojít tak daleko, aby řídil za banku, ale také nemůže měření rizik nechat plnou volnost. To bude vyžadovat stále větší kvalifikaci inspektorů.
Společnost Coopers Lybrand ve spolupráci s velkými finančními institucemi a odborníky z regulačních orgánů v Británii vypracovala soubor 89 zásad kontroly a řízení rizik. Účinné řízení a kontrola jsou nákladné, tyto náklady však nelze brát jako jednu z nákladových položek, nelze je posuzovat z hlediska zisku nebo ztráty banky, ale z hlediska rizik, která na sebe banka bere.
V obchodě se musejí náklady na řízení rizik považovat za náklady, které dělají obchod.
/možno rozšířit o kapitálovou přiměřenost, celkovou likviditu bank, regulace portfolia cenných papírů, omezení pro nezajištěné devizové pozice, povinné minimální rezervy, úvěrová angažovanost a řízení portfolia, povinné pojištění vkladů, nelegální obchody a praní špinavých peněz = Regulace činnosti bank str.72 – 102/
Cíle zkoumání bankovního dohledu a vnějšího auditu, oblasti spolupráce bankovního dohledu a auditu
Úloha bankovního dohledu
– ochrana vkladatele a zajištění stability bankovního systému za pomoci kontrol plnění pravidel obezřetného podnikaní bank stanovených ČNB, dohlídkami na místě a vyhodnocováním účetních závěrek, výkazů a hlášení. Zaměřuje se na současnou a budoucí životaschopnost banky, má zájem o fungování spolehlivé vnitřní kontroly.
Úloha vnějšího auditora – názor na stav účetní závěrky, majetku, vlastního jmění, finanční situaci a výsledek hospodaření za příslušné období. Jeho výrok není zárukou životaschopnosti ani schopnosti účinného řízení banky. Zabývá se minulým obdobím, případně dává doporučení ke zlepšení, systém vnitřní kontroly může pomoci určit jak dalece je možné se spolehnout na výkaznictví .
Zpráva auditora poskytuje bankovnímu dohledu cenné informace o věrohodnosti účetní závěrky. Auditor zase přihlíží k opatřením ČNB, která jsou pro banku závazná.
Spolupráce bankovního dohledu a vnějšího auditora vychází z těchto pravidel:
primární odpovědnost za dodání úplných a správných podkladů má vždy vedení banky, auditor ověřuje
informace mezi auditorem a bankovním dohledem probíhají zásadně přes banku
před uzavřením jakékoli dohody auditora s bank. dohledem – řešit nejprve s vedením banky, aby nedošlo ke konfliktu zájmů
bankovní dohled přesně definuje požadavky – např. normativ hodnocení = kritéria pro klasifikaci úvěrů
spolupráce auditora nesmí jít na úkor jeho hlavní činnosti a musí být racionální
zajištění důvěrnosti informací
Příklady spolupráce: názor na hlášení a výkazy, hodnocení vnitřního kontrolního systému, kvality a průhlednosti vedení účetnictví, dodržování regulativních opatření ČNB, vytváření přiměřených rezerv a opravných položek, kvalita úschovy hodnot
Zveřejňování údajů o výsledcích činnosti banky
Banka je povinna zveřejňovat údaje z auditem ověřené účetní závěrky a vydávat za účelem zveřejňování výroční zprávu. Uspořádání a obsah závěrky je stanoven opatřením MF. Zveřejňují se jednotlivé položky aktiv a pasiv, nákladů a výnosů za běžné a minulé období.
Dále banka zpracovává výroční zprávu – vývoj činnosti a její finanční situaci, je zde uvedeno jméno auditora , jeho výrok , roční závěrka, údaje o důležitých skutečnostech, přepokládaný další vývoj a informace o vlastních akciích.
Úloha vnějšího auditora – názor na stav účetní závěrky, majetku, vlastního jmění, finanční situaci a výsledek hospodaření za příslušné období. Jeho výrok není zárukou životaschopnosti ani schopnosti účinného řízení banky. Zabývá se minulým obdobím, případně dává doporučení ke zlepšení, systém vnitřní kontroly může pomoci určit jak dalece je možné se spolehnout na výkaznictví .
Zpráva auditora poskytuje bankovnímu dohledu cenné informace o věrohodnosti účetní závěrky. Auditor zase přihlíží k opatřením ČNB, která jsou pro banku závazná.
Spolupráce bankovního dohledu a vnějšího auditora vychází z těchto pravidel:
primární odpovědnost za dodání úplných a správných podkladů má vždy vedení banky, auditor ověřuje
informace mezi auditorem a bankovním dohledem probíhají zásadně přes banku
před uzavřením jakékoli dohody auditora s bank. dohledem – řešit nejprve s vedením banky, aby nedošlo ke konfliktu zájmů
bankovní dohled přesně definuje požadavky – např. normativ hodnocení = kritéria pro klasifikaci úvěrů
spolupráce auditora nesmí jít na úkor jeho hlavní činnosti a musí být racionální
zajištění důvěrnosti informací
Příklady spolupráce: názor na hlášení a výkazy, hodnocení vnitřního kontrolního systému, kvality a průhlednosti vedení účetnictví, dodržování regulativních opatření ČNB, vytváření přiměřených rezerv a opravných položek, kvalita úschovy hodnot
Zveřejňování údajů o výsledcích činnosti banky
Banka je povinna zveřejňovat údaje z auditem ověřené účetní závěrky a vydávat za účelem zveřejňování výroční zprávu. Uspořádání a obsah závěrky je stanoven opatřením MF. Zveřejňují se jednotlivé položky aktiv a pasiv, nákladů a výnosů za běžné a minulé období.
Dále banka zpracovává výroční zprávu – vývoj činnosti a její finanční situaci, je zde uvedeno jméno auditora , jeho výrok , roční závěrka, údaje o důležitých skutečnostech, přepokládaný další vývoj a informace o vlastních akciích.
31. Vztahy součinnosti bankovního dohledu a vnějšího auditora
Úloha vedení banky, bankovního dohledu a auditorů banky z pohledu obezřetného vedení bankovních činností
Základní problém řízení banky spočívá v tom, aby při dodržení regulativů – tj. pravidel, limitů, zákazů – byl dosazen optimální zisk, potřebná likvidita a minimalizace rizik.
Při hodnocení platí tyto základní vztahy:
1. neúměrné snížení reálné hodnoty aktiv může vést k předlužení a potížím banky,
2. nedostatečná rentabilita může vést k redislokaci kapitálu banky,
3. méně riziková investice snižuje výnos a naopak,
4. krytí dlouhodobých pohledávek krátkodobými zdroji ohrožuje budoucí likviditu banky.
Opatření k minimalizaci rizik
Banka při své činnosti čelí celé řadě rizik. Ani při sebeúčinnějších opatřeních je nelze zcela vyloučit. Odpovědnost za míru přijatého rizika nese statutární orgán banky. Vedení banky a odpovědní pracovníci mají potom povinnost minimalizovat rizika mimo jiné i přísným dodržováním regulativů vyhlášených ČNB.
jaká rizika banky podstupují:
• úvěrové riziko • u úvěrového rizika je třeba posoudit celkovou úvěrovou angažovanost vůči dlužníkovi (skupině dlužníků), rizikové faktory spojené s předloženou žádostí o úvěr, systém sledování platební schopnosti dlužníka a způsob za jištění úvěru,
• riziko likvidity • u rizika likvidity je třeba vybudovat systém pro předpověď budoucích finančních toků, pro posouzení stability zdrojů, pro posouzení závislosti banky na mezibankovním trhu a pro zabezpečení alternativního přílivu zdrojů;
• úrokové a kurzové riziko • u úrokového a kurzového rizika je třeba vypracovat příslušné kalkulace ve vazbě na délku splatnosti, výšku hodnot, ověřit konkurenceschopnost banky, provést analýzu předpokládaného pohybu úrokových sazeb a kurzů apod.; stanovit postup měření a běžného usměrňování úrokového a kurzového rizika,
Základní problém řízení banky spočívá v tom, aby při dodržení regulativů – tj. pravidel, limitů, zákazů – byl dosazen optimální zisk, potřebná likvidita a minimalizace rizik.
Při hodnocení platí tyto základní vztahy:
1. neúměrné snížení reálné hodnoty aktiv může vést k předlužení a potížím banky,
2. nedostatečná rentabilita může vést k redislokaci kapitálu banky,
3. méně riziková investice snižuje výnos a naopak,
4. krytí dlouhodobých pohledávek krátkodobými zdroji ohrožuje budoucí likviditu banky.
Opatření k minimalizaci rizik
Banka při své činnosti čelí celé řadě rizik. Ani při sebeúčinnějších opatřeních je nelze zcela vyloučit. Odpovědnost za míru přijatého rizika nese statutární orgán banky. Vedení banky a odpovědní pracovníci mají potom povinnost minimalizovat rizika mimo jiné i přísným dodržováním regulativů vyhlášených ČNB.
jaká rizika banky podstupují:
• úvěrové riziko • u úvěrového rizika je třeba posoudit celkovou úvěrovou angažovanost vůči dlužníkovi (skupině dlužníků), rizikové faktory spojené s předloženou žádostí o úvěr, systém sledování platební schopnosti dlužníka a způsob za jištění úvěru,
• riziko likvidity • u rizika likvidity je třeba vybudovat systém pro předpověď budoucích finančních toků, pro posouzení stability zdrojů, pro posouzení závislosti banky na mezibankovním trhu a pro zabezpečení alternativního přílivu zdrojů;
• úrokové a kurzové riziko • u úrokového a kurzového rizika je třeba vypracovat příslušné kalkulace ve vazbě na délku splatnosti, výšku hodnot, ověřit konkurenceschopnost banky, provést analýzu předpokládaného pohybu úrokových sazeb a kurzů apod.; stanovit postup měření a běžného usměrňování úrokového a kurzového rizika,
Komerční banka, a. s.
— stát vlastní 49 procent akcií banky (z toho 14 % akcií je nárokem Slovenského fondu národního majetku). Síť banky je velmi členitá a pokrývá celé území republiky. Na celkovém trhu úvěrů má Komerční banka 28% podíl, na trhu depozit 22% podíl. Významnými čin- nostmi banky jsou provádění domácího i mezinárodního platebního styku, zajišťování hotovostního peněžního oběhu a směnárenské operace.
• Československá obchodní banka, a. s. — stát vlastní 66 procent akcií banky. Na celkovém trhu úvěrů má CSOB 7% podíl, na trhu depozit 8% podíl. Banka, s ohledem na svou předchozí činnost, má dominantní postavení v zahraničním platebním styku.
• Investiční a Poštovní banka, a. s. — podíl státu na základním jmění činí 30 procent v podobě účasti Fondu národního majetku a 6 procent je v držení České pošty, a. s. Kromě toho je stát držitelem tzv. zlaté akcie se zvláštními právy, jejíž splatnost končí v roce 1999. Na trhu úvěrů má IPB přibližně 16% podíl, na trhu depozit asi 14% podíl. Banka disponuje poměrně rozsáhlou pobočkovou sítí a v oblasti služeb stojí za zmínku poskytování investičního poradenství.
• Česká spořitelna, a. s. — podii státu na základním jmění činí 45 procent. Na celkovém trhu úvěrů má Česká spořitelna 17% podíl, zatímco na trhu depozit až 30% podíl. Má značně rozsáhlou síť pracovišť a složitou organizační strukturu.
Odhadnutá hodnota státních podílů ve čtyřech výše uvedených bankách je kolem 50 mld. Kč. Všechny vykazují určitou míru ziskovosti a poměrně vysoký rating. Práce těchto velkých bank nebyla však zatím prověřena tvrdou mezinárodní konkurencí. Uvedená konkurence svádí boj o dobrou klientelu, tlačí úrokové míry z úvěrů na nižší úroveň a je otázkou, zda má české bankovnictví dostatečnou sílu jí čelit. Proto je stále aktuálnější zapojit do řešení i renomované zahraniční investory a dokončit proces privatizace velkých bank.
Východiska pro další postup dokončení privatizace bank:
• velké české banky v porovnání s evropským prostředím zaostávají ve standardu služeb, ve výši úroků z úvěrů a depozit a v efektivnosti práce. Je pro to nezbytné hledat možnosti, jak současný stav změnit;
• za stávající situace je výkon vlastnických práv málo efektivní. Prioritní je rozhodování managementů, jejichž zájem je motivován krátkodobě. Rovněž propojení banka — fondy — podniky snižuje optimalizaci alokace zdrojů;
• na evropském bankovním trhu je v posledních letech zřetelná tendence ke koncentraci. Je třeba zvážit, zda není účelné ve vazbě na proces privatizace řešit i otázku velikosti privatizovaných bank. Je otázkou, zda by rozhodnutí o případných fúzích nemělo předcházet rozhodnutí o privatizaci;
• posoudit výhodnost (rizikovost) postupného ústupu státu z vlastnictví bank, nebo dokončení privatizace v jednom kroku. Konkrétní varianty je třeba zvážit i s ohledem na odlišné výchozí podmínky jednotlivých bank;
jedním z rozhodujících východisek je vyhodnocení a výběr potenciálních investorů, jimiž mohou být:
— strategičtí zahraniční investoři se silnou kapitálovou základnou (otázka požadavků, politická průchodnost, riziko splnění očekávání),
— strategičtí domácí investoři (omezený počet, problém spojení se silným výrobním podnikem, finančními skupinami — zvyšuje se riziko v případě recese apod.),
— rozptýlení investoři domácí i zahraniční (malé kapitálové zdroje, otázka výkonu vlastnických práv),
— management, kterému byly odprodány akcie (šlo by v podstatě o řešení na úvěr, zvyšovalo by cenu bankovních produktů).
Výše uvedená hlediska jsou analyzována a za spolupráce Fondu národního majetku, Ministerstva financí ČR a ČNB je formována privatizační strategie.
• Československá obchodní banka, a. s. — stát vlastní 66 procent akcií banky. Na celkovém trhu úvěrů má CSOB 7% podíl, na trhu depozit 8% podíl. Banka, s ohledem na svou předchozí činnost, má dominantní postavení v zahraničním platebním styku.
• Investiční a Poštovní banka, a. s. — podíl státu na základním jmění činí 30 procent v podobě účasti Fondu národního majetku a 6 procent je v držení České pošty, a. s. Kromě toho je stát držitelem tzv. zlaté akcie se zvláštními právy, jejíž splatnost končí v roce 1999. Na trhu úvěrů má IPB přibližně 16% podíl, na trhu depozit asi 14% podíl. Banka disponuje poměrně rozsáhlou pobočkovou sítí a v oblasti služeb stojí za zmínku poskytování investičního poradenství.
• Česká spořitelna, a. s. — podii státu na základním jmění činí 45 procent. Na celkovém trhu úvěrů má Česká spořitelna 17% podíl, zatímco na trhu depozit až 30% podíl. Má značně rozsáhlou síť pracovišť a složitou organizační strukturu.
Odhadnutá hodnota státních podílů ve čtyřech výše uvedených bankách je kolem 50 mld. Kč. Všechny vykazují určitou míru ziskovosti a poměrně vysoký rating. Práce těchto velkých bank nebyla však zatím prověřena tvrdou mezinárodní konkurencí. Uvedená konkurence svádí boj o dobrou klientelu, tlačí úrokové míry z úvěrů na nižší úroveň a je otázkou, zda má české bankovnictví dostatečnou sílu jí čelit. Proto je stále aktuálnější zapojit do řešení i renomované zahraniční investory a dokončit proces privatizace velkých bank.
Východiska pro další postup dokončení privatizace bank:
• velké české banky v porovnání s evropským prostředím zaostávají ve standardu služeb, ve výši úroků z úvěrů a depozit a v efektivnosti práce. Je pro to nezbytné hledat možnosti, jak současný stav změnit;
• za stávající situace je výkon vlastnických práv málo efektivní. Prioritní je rozhodování managementů, jejichž zájem je motivován krátkodobě. Rovněž propojení banka — fondy — podniky snižuje optimalizaci alokace zdrojů;
• na evropském bankovním trhu je v posledních letech zřetelná tendence ke koncentraci. Je třeba zvážit, zda není účelné ve vazbě na proces privatizace řešit i otázku velikosti privatizovaných bank. Je otázkou, zda by rozhodnutí o případných fúzích nemělo předcházet rozhodnutí o privatizaci;
• posoudit výhodnost (rizikovost) postupného ústupu státu z vlastnictví bank, nebo dokončení privatizace v jednom kroku. Konkrétní varianty je třeba zvážit i s ohledem na odlišné výchozí podmínky jednotlivých bank;
jedním z rozhodujících východisek je vyhodnocení a výběr potenciálních investorů, jimiž mohou být:
— strategičtí zahraniční investoři se silnou kapitálovou základnou (otázka požadavků, politická průchodnost, riziko splnění očekávání),
— strategičtí domácí investoři (omezený počet, problém spojení se silným výrobním podnikem, finančními skupinami — zvyšuje se riziko v případě recese apod.),
— rozptýlení investoři domácí i zahraniční (malé kapitálové zdroje, otázka výkonu vlastnických práv),
— management, kterému byly odprodány akcie (šlo by v podstatě o řešení na úvěr, zvyšovalo by cenu bankovních produktů).
Výše uvedená hlediska jsou analyzována a za spolupráce Fondu národního majetku, Ministerstva financí ČR a ČNB je formována privatizační strategie.
Privatizační strategie musí zajišťovat dosažení následujících cílů:
• ukončení provizoria vlastnických vztahů, posílení dlouhodobé motivace vlastníků,
• vstup dlouhodobých strategických investorů s cílem kapitálového posílení bank, sladění zájmů investora s požadavky státu, zabránění pozdějšímu přerozdělování vlastnických podílů do rukou neprůhledných finančních skupin,
• zvýšení výkonnosti a konkurenceschopnosti bank, zvážení výhodnosti různých alternativ fúzí,
• zajištění přípravy na liberalizované podmínky, které budou v bankovním sektoru platit před vstupem a zejména po vstupu do Evropské unie,
• snížení rizika destabilizace jednotlivých bank a bankovního sektoru jako celku, volba správného časového horizontu pro jednotlivé peněžní ústavy,
• zkvalitnění řízení bank — jde v podstatě o poslední možnost jmenovat managementy nezatížené počátečními problémy a ztrátami transformace.
Nucená správa a odnětí povolení působit jako banka
Jestliže v bance přetrvávají nedostatky a není objevena vůle či schopnost je od stranit, nastupuje nucená správa banky.
Ke konci roku 1996 bylo v nucené správě pět bank jako důsledek zvýšeného úsilí a zpřísňování bankovního dohledu ozdravovat bankovní sektor (v roce 1993 jedna, 1994 jedna, 1995 žádná). V těchto pěti bankách v té době pracovalo asi 3900 pracovníků, průměrná aktiva na jednu banku byla 16,2 mld. Kč a základní jmění na jednu banku 1 mld. Kč. Tyto průměry jsou výrazně ovlivněny směrem nahoru Agrobankou Praha, a. s. U této skupiny bank je v porovnání s jinými českými bankami nadměrný podíl vkladů od jiných bank — 19,5 % celkové bilanční sumy (u velkých bank 14,8 %‚ u malých bank 12,4 %).
Nuceného správce, který má postavení statutárního orgánu, jmenuje a odvolává Bankovní rada ČNB. Rozhodnutí o nucené správě obsahuje případné omezení nebo zákaz přijímání vkladů, poskytování úvěrů nebo jiných činností a případně částečné nebo úplné pozastavení nakládání vkladatelů s jejich vklady v bance.
Zásadním úkolem správce je realizovat opatření k obnově likvidity a stability banky.
Během nucené správy může ČNB poskytnout pomoc k odstranění nedostatku likvidity, jejíž navrácení má přednost před všemi ostatními závazky banky.
Výkon funkce všech orgánů banky se pozastavuje. Nucený správce svolává valnou hromadu, má právo se jí účastnit, rozhoduje o věcech v působnosti valné hromady s výjimkou rozhodnutí o zrušení banky. Rozhodnutí valné hromady o zrušení banky lze provést pouze po písemném schválení správcem.
Nucený správce může podat návrh na vyrovnání s předchozím souhlasem valné hromady. V případě předlužení banky je oprávněn se souhlasem ČNB podat návrh na prohlášení konkurzu.
Nucená správa končí rozhodnutím ČNB o jejím skončení, prohlášením konkurzu a uplynutím 24 měsíců od zavedení nucené správy. Ke konci roku 1996 byly dvě banky v konkurzním řízení, čtyři banky v likvidaci a třem bankám bylo již odňato povolení působit jako banka.
Odnětí povolení působit jako banka může nastat i bez předchozí nucené správy z důvodu nepravdivých údajů v žádosti o povolení působit jako banka, jestliže ztráta způsobí snížení základního jmění o více než 50 procent v jednom roce nebo o více než 10 procent po dobu tří let jdoucích po sobě a jestliže banka po dobu 18 měsíců nepřijímá vklady.
• vstup dlouhodobých strategických investorů s cílem kapitálového posílení bank, sladění zájmů investora s požadavky státu, zabránění pozdějšímu přerozdělování vlastnických podílů do rukou neprůhledných finančních skupin,
• zvýšení výkonnosti a konkurenceschopnosti bank, zvážení výhodnosti různých alternativ fúzí,
• zajištění přípravy na liberalizované podmínky, které budou v bankovním sektoru platit před vstupem a zejména po vstupu do Evropské unie,
• snížení rizika destabilizace jednotlivých bank a bankovního sektoru jako celku, volba správného časového horizontu pro jednotlivé peněžní ústavy,
• zkvalitnění řízení bank — jde v podstatě o poslední možnost jmenovat managementy nezatížené počátečními problémy a ztrátami transformace.
Nucená správa a odnětí povolení působit jako banka
Jestliže v bance přetrvávají nedostatky a není objevena vůle či schopnost je od stranit, nastupuje nucená správa banky.
Ke konci roku 1996 bylo v nucené správě pět bank jako důsledek zvýšeného úsilí a zpřísňování bankovního dohledu ozdravovat bankovní sektor (v roce 1993 jedna, 1994 jedna, 1995 žádná). V těchto pěti bankách v té době pracovalo asi 3900 pracovníků, průměrná aktiva na jednu banku byla 16,2 mld. Kč a základní jmění na jednu banku 1 mld. Kč. Tyto průměry jsou výrazně ovlivněny směrem nahoru Agrobankou Praha, a. s. U této skupiny bank je v porovnání s jinými českými bankami nadměrný podíl vkladů od jiných bank — 19,5 % celkové bilanční sumy (u velkých bank 14,8 %‚ u malých bank 12,4 %).
Nuceného správce, který má postavení statutárního orgánu, jmenuje a odvolává Bankovní rada ČNB. Rozhodnutí o nucené správě obsahuje případné omezení nebo zákaz přijímání vkladů, poskytování úvěrů nebo jiných činností a případně částečné nebo úplné pozastavení nakládání vkladatelů s jejich vklady v bance.
Zásadním úkolem správce je realizovat opatření k obnově likvidity a stability banky.
Během nucené správy může ČNB poskytnout pomoc k odstranění nedostatku likvidity, jejíž navrácení má přednost před všemi ostatními závazky banky.
Výkon funkce všech orgánů banky se pozastavuje. Nucený správce svolává valnou hromadu, má právo se jí účastnit, rozhoduje o věcech v působnosti valné hromady s výjimkou rozhodnutí o zrušení banky. Rozhodnutí valné hromady o zrušení banky lze provést pouze po písemném schválení správcem.
Nucený správce může podat návrh na vyrovnání s předchozím souhlasem valné hromady. V případě předlužení banky je oprávněn se souhlasem ČNB podat návrh na prohlášení konkurzu.
Nucená správa končí rozhodnutím ČNB o jejím skončení, prohlášením konkurzu a uplynutím 24 měsíců od zavedení nucené správy. Ke konci roku 1996 byly dvě banky v konkurzním řízení, čtyři banky v likvidaci a třem bankám bylo již odňato povolení působit jako banka.
Odnětí povolení působit jako banka může nastat i bez předchozí nucené správy z důvodu nepravdivých údajů v žádosti o povolení působit jako banka, jestliže ztráta způsobí snížení základního jmění o více než 50 procent v jednom roce nebo o více než 10 procent po dobu tří let jdoucích po sobě a jestliže banka po dobu 18 měsíců nepřijímá vklady.
Privatizační strategie bank
Privatizace státních peněžních ústavů — Investiční banky, Československé obchodní banky, Živnostenské banky, Komerční banky, České státní spořitelny — by la zahájena v roce 1991 na základě příslušných legislativních norem, zejména zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a usnesení vlády č. 543 ze dne 19. 9. 1991, kterým byly schváleny zásady pro privatizaci státních peněžních ústavů a uloženo centrální bance a ministerstvu financí předložit privatizační projekty ke schválení tehdejší federální vládě.
Bankovní sektor v té době musel plnit významnou roli stabilizujícího prvku ekonomické reformy, ale zároveň se i sám s využitím zahraniční pomoci transformovat do podoby plnohodnotného sektoru schopného zajistit rostoucí požadavky na bankovní produkty a služby.
To vše vyžadovalo v krátké době realizovat rozsáhlý projekt zahrnující:
• zavedení konkurence v bankovnictví,
• modernizaci českých bank,
• modernizaci bankovní infrastruktury a
• vybudování finančního trhu.
Veškeré aktivity bankovního sektoru směřovaly v postupných krocích k co nejrychlejšímu naplňování uvedených cílů. Privatizaci státních peněžních ústavů ne bylo možné chápat pouze jako prostředek k nalezení konkrétních vlastníků, ale zároveň jako možnost jejich zásadního ozdravení.
Zásady privatizace
Zásady privatizace státních peněžních ústavů schválené vládou v roce 1991 vymezily směry řešení specifických problémů při privatizaci bankovnictví a byly jednotícím prvkem při posuzování a schvalování privatizačních projektů. Vydanými zásadami se řídil proces transformace a privatizace státních peněžních ústavů u Komerční banky, Všeobecné úvěrové banky, České státní spořitelny a Slovenské státní spořitelny, Investiční banky a Živnostenské banky. Obdobně se postupovalo při privatizaci majetkových účastí státu v bankách založených jako akciové společnosti, zejména u Československé obchodní banky, a. s. kde byla vzata v úvahu i určitá specifika ve vztahu k zahraničním partnerům.
Bankovní sektor v té době musel plnit významnou roli stabilizujícího prvku ekonomické reformy, ale zároveň se i sám s využitím zahraniční pomoci transformovat do podoby plnohodnotného sektoru schopného zajistit rostoucí požadavky na bankovní produkty a služby.
To vše vyžadovalo v krátké době realizovat rozsáhlý projekt zahrnující:
• zavedení konkurence v bankovnictví,
• modernizaci českých bank,
• modernizaci bankovní infrastruktury a
• vybudování finančního trhu.
Veškeré aktivity bankovního sektoru směřovaly v postupných krocích k co nejrychlejšímu naplňování uvedených cílů. Privatizaci státních peněžních ústavů ne bylo možné chápat pouze jako prostředek k nalezení konkrétních vlastníků, ale zároveň jako možnost jejich zásadního ozdravení.
Zásady privatizace
Zásady privatizace státních peněžních ústavů schválené vládou v roce 1991 vymezily směry řešení specifických problémů při privatizaci bankovnictví a byly jednotícím prvkem při posuzování a schvalování privatizačních projektů. Vydanými zásadami se řídil proces transformace a privatizace státních peněžních ústavů u Komerční banky, Všeobecné úvěrové banky, České státní spořitelny a Slovenské státní spořitelny, Investiční banky a Živnostenské banky. Obdobně se postupovalo při privatizaci majetkových účastí státu v bankách založených jako akciové společnosti, zejména u Československé obchodní banky, a. s. kde byla vzata v úvahu i určitá specifika ve vztahu k zahraničním partnerům.
Vládou schválené zásady stanovily:
• ocenění majetku v privatizačních projektech je třeba provést podle stavu účetní evidence zvýšené o cenu pozemků, stanovenou podle platných předpisů, a o ocenění nehmotných statků. V případech, kdy privatizační projekt bude obsahovat vložení majetku zahraničním investorem nebo přímý prodej akcií zahraničnímu investorovi, je nezbytné provést ocenění tržní;
• není nutné předřadit demonopolizaci státních peněžních ústavů ve vazbě na zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, i když v té době měly dva peněžní ústavy dominantní postavení na relevantním trhu (více než 30 % příslušné činnosti): Česká státní spořitelna s podílem 42,3 % v oblasti vkladů fyzických osob a Komerční banka s podílem 31,9 % v oblasti úvěrů;
• podíl státu v akciových společnostech vzniklých ze státních peněžních ústavů bude činit 40 až 50 procent. Podíl státu v peněžních ústavech s malým podílem na finančním, respektive úvěrovém trhu (např. Živnostenská banka) mohl být i nižší. Držitelem akcií vydaných na majetkovou účast státu je Fond národního majetku. Zachování podílu státu umožňuje zejména v období transformace usměrňovat chování rozhodujících peněžních ústavů, stát může i nadále uplatnit přímý vliv na postupné zapojování zahraničních, zvláště strategických investorů do bankovní sféry. Předpokládá se postupné snižování účasti státu, přitom si však stát v dlouhodobé perspektivě zřejmě ponechá určitou účast v rozhodujících peněžních ústavech;
• podíl zahraničního kapitálu v akciových společnostech vzniklých ze státních peněžních ústavů může být maximálně 25 procent. Přitom podíl jednotlivého zahraničního investora nesmí v zásadě překročit 10 procent základního kapitálu. Z důvodu posílení kapitálového vybavení a zkvalitnění bankovních služeb (know-how) bylo žádoucí zapojení zahraničních investorů s tím, že bude zatím zajištěna domácí majorita (výjimkou je Živnostenská banka). Konkrétní výše podílu akcií pro kuponovou metodu privatizace byla stanovena na 47 až 57 procent majetku. Bylo však možné využít kombinaci této nestandardní metody s metodami standardními.
Dále bylo stanoveno, že je třeba volit takový přístup, aby bylo možné privatizovat státní peněžní ústavy již v první privatizační vlně (1991—1992).
Ve smyslu schválených zásad byly za všechny státní peněžní ústavy předloženy a schváleny privatizační projekty v první vlně privatizace (1992). V následujících letech docházelo k dílčím změnám ve vlastnické struktuře nově vzniklých akciových společností až do podoby z roku 1997, kterou lze u čtyř nejsilnějších bank charakterizovat následovně:
• není nutné předřadit demonopolizaci státních peněžních ústavů ve vazbě na zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, i když v té době měly dva peněžní ústavy dominantní postavení na relevantním trhu (více než 30 % příslušné činnosti): Česká státní spořitelna s podílem 42,3 % v oblasti vkladů fyzických osob a Komerční banka s podílem 31,9 % v oblasti úvěrů;
• podíl státu v akciových společnostech vzniklých ze státních peněžních ústavů bude činit 40 až 50 procent. Podíl státu v peněžních ústavech s malým podílem na finančním, respektive úvěrovém trhu (např. Živnostenská banka) mohl být i nižší. Držitelem akcií vydaných na majetkovou účast státu je Fond národního majetku. Zachování podílu státu umožňuje zejména v období transformace usměrňovat chování rozhodujících peněžních ústavů, stát může i nadále uplatnit přímý vliv na postupné zapojování zahraničních, zvláště strategických investorů do bankovní sféry. Předpokládá se postupné snižování účasti státu, přitom si však stát v dlouhodobé perspektivě zřejmě ponechá určitou účast v rozhodujících peněžních ústavech;
• podíl zahraničního kapitálu v akciových společnostech vzniklých ze státních peněžních ústavů může být maximálně 25 procent. Přitom podíl jednotlivého zahraničního investora nesmí v zásadě překročit 10 procent základního kapitálu. Z důvodu posílení kapitálového vybavení a zkvalitnění bankovních služeb (know-how) bylo žádoucí zapojení zahraničních investorů s tím, že bude zatím zajištěna domácí majorita (výjimkou je Živnostenská banka). Konkrétní výše podílu akcií pro kuponovou metodu privatizace byla stanovena na 47 až 57 procent majetku. Bylo však možné využít kombinaci této nestandardní metody s metodami standardními.
Dále bylo stanoveno, že je třeba volit takový přístup, aby bylo možné privatizovat státní peněžní ústavy již v první privatizační vlně (1991—1992).
Ve smyslu schválených zásad byly za všechny státní peněžní ústavy předloženy a schváleny privatizační projekty v první vlně privatizace (1992). V následujících letech docházelo k dílčím změnám ve vlastnické struktuře nově vzniklých akciových společností až do podoby z roku 1997, kterou lze u čtyř nejsilnějších bank charakterizovat následovně:
30. Úloha bankovního dohledu při formování bankovního sektoru
Cíle
Bankovní dohled je řízen vrchním ředitelem, členem bankovní rady a má dva odbory:
- odbor politiky bankovního dohledu – odpovědnost za stanovení koncepce, metodiky a zásad politiky bankovního dohledu a udělování povolení bankám a pobočkám zahraničních bank a posuzování žádosti o povolení operací vyžadující předchozí souhlas ČNB
- odbor analýz a inspekce bank – odpovědnost za výkon dohledu nad dodržováním pravidel obezřetného podnikání bank a provádění průběžné kontrolní činnosti nad bankami
Regulace vzniku a zakládání komerčních bank,
Zpřísnění pravidel pro vznik nových bank v letech 1990-1996:
- zvýšení vypovídací schopnosti žádosti o povolení působit jako banka-vydává se na dobu neurčitou a je nepřevoditelné na jinou osobu
- zvýšení minimální výše vkladu- prověření původu, dostatečnosti a složení základního jmění (v době vydání učebnice bylo 500 mil. Kč, teď je asi 1 mld.Kč, nevím to jistě), u zahraniční pobočky výše poskytnutého kapitálu
- ověření znalostí řídících pracovníků- odborná způsobilost, občanská bezúhonnost osob navrhovaných do vedení
- hodnocení předpokladů budoucího dodržování pravidel vyhlášených ČNB- technické a organizační předpoklady k výkonu navrhovaných činností, reálnost ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě
Žádost obsahuje:
návrh stanov
údaje o zakladatelích
— jsou-li fyzickými osobami: základní údaje o žadatelích, výpis z trestního rejstříku, přehled o finanční situaci zakladatelů a zdroj vkládaného jmění, angažovanost v obchodních společnostech a družstvech,
— jsou-li právnickými osobami: výpis z obchodního rejstříku, nejnižší a nejvyšší cenu akcií za posledních pět let, doklady o výsledcích hospodaření společnosti za poslední tři roky včetně zpráv auditorů,
— zdroj, rozsah a formu jmění vkládaného do banky,
— základní údaje o obchodních společnostech nebo družstvech, na nichž se zakladatelé podílejí svým jměním a tento podíl činí více než deset procent základního jmění těchto společností nebo družstev,
výčet činností, které mají být předmětem povolení
obchodní plán banky na první tři roky její činnosti v rozsahu položek rozvahy (bilance) a výkazu zisků a ztrát (výsledovky),
záměry banky při rozvíjení jednotlivých bankovních činností s uvedením:
— jak se promítají v rozvaze a výsledovce banky,
— možností rozšíření základního jmění, záměrů při poskytování úvěrů a získávání vkladů,
— objemu zdrojů, které hodlá banka získat od České národní banky, jiných bank a dalších finančních institucí,
— záměrů v oblasti tuzemských a zahraničních cenných papírů,
— účasti banky na vydávání akcií,
— záměrů banky v obchodování s devizovými hodnotami,
— záměrů banky při poskytování záruk,
— opatření zaměřených na omezení rizikovosti banky,
— předpokládané výše nákladů vynaložených na založení banky,
informace o struktuře a organizaci banky: centrála, pobočky, počet zaměstnanců, kontrola, výpočetní centrum, rozhodovací proces při poskytování úvěru apod.,
jména vedoucích pracovníků odpovědných za její řízení, funkce, životopisy, předpoklady pro vykonávanou funkci, výpis z trestního rejstříku, funkce v jiných společnostech, příbuzenské vztahy s řídicími pracovníky apod.,
zásady vnitřního kontrolního systému, nezávislost a objektivní fungování kontroly, vazba na auditory apod.
Bankovní dohled je řízen vrchním ředitelem, členem bankovní rady a má dva odbory:
- odbor politiky bankovního dohledu – odpovědnost za stanovení koncepce, metodiky a zásad politiky bankovního dohledu a udělování povolení bankám a pobočkám zahraničních bank a posuzování žádosti o povolení operací vyžadující předchozí souhlas ČNB
- odbor analýz a inspekce bank – odpovědnost za výkon dohledu nad dodržováním pravidel obezřetného podnikání bank a provádění průběžné kontrolní činnosti nad bankami
Regulace vzniku a zakládání komerčních bank,
Zpřísnění pravidel pro vznik nových bank v letech 1990-1996:
- zvýšení vypovídací schopnosti žádosti o povolení působit jako banka-vydává se na dobu neurčitou a je nepřevoditelné na jinou osobu
- zvýšení minimální výše vkladu- prověření původu, dostatečnosti a složení základního jmění (v době vydání učebnice bylo 500 mil. Kč, teď je asi 1 mld.Kč, nevím to jistě), u zahraniční pobočky výše poskytnutého kapitálu
- ověření znalostí řídících pracovníků- odborná způsobilost, občanská bezúhonnost osob navrhovaných do vedení
- hodnocení předpokladů budoucího dodržování pravidel vyhlášených ČNB- technické a organizační předpoklady k výkonu navrhovaných činností, reálnost ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě
Žádost obsahuje:
návrh stanov
údaje o zakladatelích
— jsou-li fyzickými osobami: základní údaje o žadatelích, výpis z trestního rejstříku, přehled o finanční situaci zakladatelů a zdroj vkládaného jmění, angažovanost v obchodních společnostech a družstvech,
— jsou-li právnickými osobami: výpis z obchodního rejstříku, nejnižší a nejvyšší cenu akcií za posledních pět let, doklady o výsledcích hospodaření společnosti za poslední tři roky včetně zpráv auditorů,
— zdroj, rozsah a formu jmění vkládaného do banky,
— základní údaje o obchodních společnostech nebo družstvech, na nichž se zakladatelé podílejí svým jměním a tento podíl činí více než deset procent základního jmění těchto společností nebo družstev,
výčet činností, které mají být předmětem povolení
obchodní plán banky na první tři roky její činnosti v rozsahu položek rozvahy (bilance) a výkazu zisků a ztrát (výsledovky),
záměry banky při rozvíjení jednotlivých bankovních činností s uvedením:
— jak se promítají v rozvaze a výsledovce banky,
— možností rozšíření základního jmění, záměrů při poskytování úvěrů a získávání vkladů,
— objemu zdrojů, které hodlá banka získat od České národní banky, jiných bank a dalších finančních institucí,
— záměrů v oblasti tuzemských a zahraničních cenných papírů,
— účasti banky na vydávání akcií,
— záměrů banky v obchodování s devizovými hodnotami,
— záměrů banky při poskytování záruk,
— opatření zaměřených na omezení rizikovosti banky,
— předpokládané výše nákladů vynaložených na založení banky,
informace o struktuře a organizaci banky: centrála, pobočky, počet zaměstnanců, kontrola, výpočetní centrum, rozhodovací proces při poskytování úvěru apod.,
jména vedoucích pracovníků odpovědných za její řízení, funkce, životopisy, předpoklady pro vykonávanou funkci, výpis z trestního rejstříku, funkce v jiných společnostech, příbuzenské vztahy s řídicími pracovníky apod.,
zásady vnitřního kontrolního systému, nezávislost a objektivní fungování kontroly, vazba na auditory apod.
Žádost zahraniční banky
Žádost zahraniční banky, která hodlá zřídit na území České republiky svou pobočku nebo působit jako banka, je obdobná jako u tuzemského žadatele, musí však navíc obsahovat:
• rozhodnutí statutárního orgánu banky o zřízení pobočky v České republice a o poskytnutí kapitálu a ostatních finančních zdrojů pobočce banky k zajištění její činnosti,
• souhlas orgánu odpovědného za bankovní dohled ve státě, v němž má banka sídlo, se zřízením pobočky banky v České republice, pokud je takový souhlas v příslušném státě vyžadován.
Prověřením všech výše uvedených náležitostí je pověřen odbor politiky bankovního dohledu ČNB, který je oprávněn vydat návrh na udělení nebo neudělení povolení působit jako banka. Návrh je posuzován v Bankovní radě ČNB, která rozhoduje s konečnou platností.
Regulace struktury akcionářů bank
Cílem regulace struktury akcionářů je zprůhledňovat vztahy mezi bankami, investičními společnostmi, investičními fondy a podniky a minimalizovat možný konflikt zájmů. Zejména v nedávné době (1995 až 1996), kdy došlo k těsnému a ne vždy transparentnímu propojení fondů s bankami, se tato otázka a její řeše ní stala aktuální.
Výchozí regulační opatření je zakotveno již v podmínkách pro zakládání komerčních bank, kde se mj. požaduje vysoké základní jmění. Tato částka již sama o sobě svědčí o značné ekonomické síle zakladatelů. Dále jsou již v této etapě ověřeny všechny základní ekonomické údaje o žadatelích a jejich schopnosti úspěšně řídit banku.
V případech zásadních změn ve struktuře akcionářů je k zamezení případného konfliktu zájmů, spekulativních záměrů apod. třeba žádat o předchozí souhlas ČNB. Jde zejména o tyto případy:
• vznik majetkového podílu zahraničních osob v bance již zřízené,
• sloučení, splynutí nebo rozdělení banky,
• rozhodnutí o snížení základního jmění nebo převodu podílové účasti v rozsahu větším než 15 % základního jmění na jednu osobu
Další omezující faktory:
Banky nesmějí vůči akcionářům banky, kteří nad ní mají kontrolu, právnickým osobám, které jsou pod kontrolou těchto akcionářů, právnickým osobám pod kontrolou banky a podílovým fondům vytvořeným právnickou osobou, která je pod kontrolou výše uvedených subjektů:
• poskytovat úvěr zajištěný majetkovými cennými papíry vydanými touto bankou a uvedenými subjekty,
• poskytovat úvěr na nákup majetkových cenných papírů vydaných touto bankou a uvedenými subjekty,
• poskytovat úvěr na nákup majetkových cenných papírů, které byly vydány podílovým fondem vytvořeným právnickou osobou, která je pod kontrolou výše uvedených subjektů, pokud tento úvěr není zajištěn subjekty nebo instrumenty, kterým přísluší riziková váha nižší než 100 procent (opatření ČNB o kapitálové přiměřenosti bank),
• nabývat majetkové účasti, které zakládají podíl na základním jmění,
• při obhospodařování cenných papírů na účet klienta nakupovat majetkové cenné papíry vydané výše uvedenými subjekty.
Kromě výše uvedených regulačních opatření se v rámci zprůhlednění kapitálového a peněžního trhu připravuje oddělení úvěrových operací bank od jejich funkce majitele a správce portfolia. Současně by neměli statutární představitelé bank přímo zasedat ve správních radách podniků.
• rozhodnutí statutárního orgánu banky o zřízení pobočky v České republice a o poskytnutí kapitálu a ostatních finančních zdrojů pobočce banky k zajištění její činnosti,
• souhlas orgánu odpovědného za bankovní dohled ve státě, v němž má banka sídlo, se zřízením pobočky banky v České republice, pokud je takový souhlas v příslušném státě vyžadován.
Prověřením všech výše uvedených náležitostí je pověřen odbor politiky bankovního dohledu ČNB, který je oprávněn vydat návrh na udělení nebo neudělení povolení působit jako banka. Návrh je posuzován v Bankovní radě ČNB, která rozhoduje s konečnou platností.
Regulace struktury akcionářů bank
Cílem regulace struktury akcionářů je zprůhledňovat vztahy mezi bankami, investičními společnostmi, investičními fondy a podniky a minimalizovat možný konflikt zájmů. Zejména v nedávné době (1995 až 1996), kdy došlo k těsnému a ne vždy transparentnímu propojení fondů s bankami, se tato otázka a její řeše ní stala aktuální.
Výchozí regulační opatření je zakotveno již v podmínkách pro zakládání komerčních bank, kde se mj. požaduje vysoké základní jmění. Tato částka již sama o sobě svědčí o značné ekonomické síle zakladatelů. Dále jsou již v této etapě ověřeny všechny základní ekonomické údaje o žadatelích a jejich schopnosti úspěšně řídit banku.
V případech zásadních změn ve struktuře akcionářů je k zamezení případného konfliktu zájmů, spekulativních záměrů apod. třeba žádat o předchozí souhlas ČNB. Jde zejména o tyto případy:
• vznik majetkového podílu zahraničních osob v bance již zřízené,
• sloučení, splynutí nebo rozdělení banky,
• rozhodnutí o snížení základního jmění nebo převodu podílové účasti v rozsahu větším než 15 % základního jmění na jednu osobu
Další omezující faktory:
Banky nesmějí vůči akcionářům banky, kteří nad ní mají kontrolu, právnickým osobám, které jsou pod kontrolou těchto akcionářů, právnickým osobám pod kontrolou banky a podílovým fondům vytvořeným právnickou osobou, která je pod kontrolou výše uvedených subjektů:
• poskytovat úvěr zajištěný majetkovými cennými papíry vydanými touto bankou a uvedenými subjekty,
• poskytovat úvěr na nákup majetkových cenných papírů vydaných touto bankou a uvedenými subjekty,
• poskytovat úvěr na nákup majetkových cenných papírů, které byly vydány podílovým fondem vytvořeným právnickou osobou, která je pod kontrolou výše uvedených subjektů, pokud tento úvěr není zajištěn subjekty nebo instrumenty, kterým přísluší riziková váha nižší než 100 procent (opatření ČNB o kapitálové přiměřenosti bank),
• nabývat majetkové účasti, které zakládají podíl na základním jmění,
• při obhospodařování cenných papírů na účet klienta nakupovat majetkové cenné papíry vydané výše uvedenými subjekty.
Kromě výše uvedených regulačních opatření se v rámci zprůhlednění kapitálového a peněžního trhu připravuje oddělení úvěrových operací bank od jejich funkce majitele a správce portfolia. Současně by neměli statutární představitelé bank přímo zasedat ve správních radách podniků.
Celkem je 25 principů, které obsahují:
- vymezení odpovědností, cílů, aktivit
- schvalování banky a dohledu
- práva a povinnosti povolovacího orgánu a bankovních inspektorů
- konsolidovaný základ bankovního dohledu
- výměny informací s dalšími orgány
Obdobné zásady vydává Mezinárodní asociace komisí pro CP (IOSCO – International Organisation of Securities Commision). Pro utužení spolupráce těchto dvou organizací Basilejského výboru a IOSCO byl podnětem kolaps Baringů a ztráta 1,1 mld. USD v Daiwa Bank 1995.
Banky a obchodníci s CP mají být podrobeni efektivnímu dohledu včetně dohledu kapitálového.
KVALITATIVNÍ STANDARDY BANKOVNÍHO DOHLEDU:
Světová organizace bankovních inspektorů ve Stockholmu r. 1996 se zabývala 2 tématy:
- bankovní dohled na dceřinnými společnostmi a pobočkami v zahraničí
- kvalitativními standardy bankovního dohledu
Kvalitativní standardy bankovního dohledu vedou k myšlence obezřetné regulace bankovnictví, pojišťování vkladů a zdokonalování bankovního dohledu.
Riziku může čelit vláda, centrální banka, jednotlivé banky i bankovní dohled. Každý má své limity. Centrální banka operacemi (denní i krátkodobé úvěry směnečné i lombardní) může napomáhat k udržování likvidity bank. Komerční banky mají čelit rizikům dostatečným kapitálem.
Jakákoli ochrana zvenčí může vést k oslabení vlastní odpovědnosti zdravého bankovního podnikání. Riziko a zodpovědnost mají být v rovnováze.
Rizika nelze vyloučit – je nutno je řídit. S novými finančními produkty a nástroji se vyvíjejí i nové techniky měření jejich rizikovosti, volatility a citlivosti, což umožňuje kvantitativně lépe vyjádřit kapitálovou přiměřenost pro jejich krytí.
Případ banky Barings dokazují, že dobrá kontrola se musí opírat o patřičný dohled řídících orgánů. Roste tím význam spolupráce domácího a zahraničního dohledu.
Bankovní dohled nemůže v každé bance odhalovat špatné praktiky a zabraňovat jim. Nemůže zajistit, aby řídící orgány lépe pracovaly. Úkolem bankovního dohledu však je svými postupy tlačit banky k tomu, aby neustále zvyšovaly kvalitu řízení rizik a vnitřní kontroly.
Do budoucna je třeba počítat s dalším prudkým rozvojem trhů a technologií. Práce s měsíčními bilancemi je nahrazována bilancemi denními, ale i ty jsou pro některé banky zastaralé. Pro bankovní dohled to znamená oceňovat kvalitu řízení rizik předem.
Stále však platí, že názor inspektora bankovního dohledu nemůže nahradit řízení v bance. Vedlo by to k morálnímu hazardu a neefektivnímu řízení v bance.
- schvalování banky a dohledu
- práva a povinnosti povolovacího orgánu a bankovních inspektorů
- konsolidovaný základ bankovního dohledu
- výměny informací s dalšími orgány
Obdobné zásady vydává Mezinárodní asociace komisí pro CP (IOSCO – International Organisation of Securities Commision). Pro utužení spolupráce těchto dvou organizací Basilejského výboru a IOSCO byl podnětem kolaps Baringů a ztráta 1,1 mld. USD v Daiwa Bank 1995.
Banky a obchodníci s CP mají být podrobeni efektivnímu dohledu včetně dohledu kapitálového.
KVALITATIVNÍ STANDARDY BANKOVNÍHO DOHLEDU:
Světová organizace bankovních inspektorů ve Stockholmu r. 1996 se zabývala 2 tématy:
- bankovní dohled na dceřinnými společnostmi a pobočkami v zahraničí
- kvalitativními standardy bankovního dohledu
Kvalitativní standardy bankovního dohledu vedou k myšlence obezřetné regulace bankovnictví, pojišťování vkladů a zdokonalování bankovního dohledu.
Riziku může čelit vláda, centrální banka, jednotlivé banky i bankovní dohled. Každý má své limity. Centrální banka operacemi (denní i krátkodobé úvěry směnečné i lombardní) může napomáhat k udržování likvidity bank. Komerční banky mají čelit rizikům dostatečným kapitálem.
Jakákoli ochrana zvenčí může vést k oslabení vlastní odpovědnosti zdravého bankovního podnikání. Riziko a zodpovědnost mají být v rovnováze.
Rizika nelze vyloučit – je nutno je řídit. S novými finančními produkty a nástroji se vyvíjejí i nové techniky měření jejich rizikovosti, volatility a citlivosti, což umožňuje kvantitativně lépe vyjádřit kapitálovou přiměřenost pro jejich krytí.
Případ banky Barings dokazují, že dobrá kontrola se musí opírat o patřičný dohled řídících orgánů. Roste tím význam spolupráce domácího a zahraničního dohledu.
Bankovní dohled nemůže v každé bance odhalovat špatné praktiky a zabraňovat jim. Nemůže zajistit, aby řídící orgány lépe pracovaly. Úkolem bankovního dohledu však je svými postupy tlačit banky k tomu, aby neustále zvyšovaly kvalitu řízení rizik a vnitřní kontroly.
Do budoucna je třeba počítat s dalším prudkým rozvojem trhů a technologií. Práce s měsíčními bilancemi je nahrazována bilancemi denními, ale i ty jsou pro některé banky zastaralé. Pro bankovní dohled to znamená oceňovat kvalitu řízení rizik předem.
Stále však platí, že názor inspektora bankovního dohledu nemůže nahradit řízení v bance. Vedlo by to k morálnímu hazardu a neefektivnímu řízení v bance.
29. Nástroje centrální banky v systému regulace bankovního sektoru
Přímé (jsou zaměřené přímo na konkrétní subjekt) – úvěrové limity, povinné rezervy, dohody, doporučení
Nepřímé (ovlivňují současně všechny bankovní subjekty) – povinné minimální rezervy, politika diskontních sazeb, operace na volném trhu, lombardní úvěry, intervence měnového kurzu.
Nástroje regulace k minimalizace rizik bank:
- pravidla likvidity a bezpečného provozu – stálá optimální struktura aktiv a pasiv tak, aby banka byla schopna dostát svým závazkům v termínu
- úvěrová angažovanost – stanovení limitů banky vůči klientům, omezení rizika v případě platební neschopnosti dlužníka diverzifikace zdrojů banky na více dlužníků
- kapitálová přiměřenost – minimální závazný limit poměru vlastního kapitálu banky k celkovému objemu rizikově vážených aktiv ve výši 8 %. Čím je vyšší rizikovost, tím musí vyšší vlastní kapitál.
- kapitálové vstupy a majetkové účasti bank – cílem je vytváření dostatečné výše opravných položek k pokrytí případných rizik ze znehodnocení nakoupených cenných papírů a majetkových účastí
- pravidla pro devizovou pozici a devizovou likviditu bank – smyslem je omezení překročení únosné míry kurzového rizika, jsou stanoveny závazné limity devizové pozice, které musí banka dodržovat
- povinné pojištění vkladů – omezení návratnosti vkladů fyzických osob
- klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorba rezerv a opravných položek- jednotné posouzení rizikovosti úvěrových obchodů ve vazbě na výši zjištěného rizika vytvoření opravných položek a rezerv
- pravidla regulace struktury akcionářů a kapitálu banky- omezení postupu banky vůči právnickým osobám blízkým bance – zabránění nežádoucímu vzájemnému majetkovému a úvěrovému propojování, efektivní řešení při alokaci zdrojů banky
- pravidla vzniku a zakládání bank- prověření zájemce a jeho způsobilosti k provozování bankovní činnosti – odpovědnost za vklady věřitelů
Nástroje k zajištění efektivního chování a transparentnosti výsledků hospodaření banky:
- vytváření povinných minimálních rezerv – regulace množství peněz v oběhu, omezuje ekonomické aktivity komerčních bank k udržení makroekonomické rovnováhy a vývoje inflačních očekávání
- diskontní a lombardní úrokové sazby- za diskontní sazbu čerpají komerční banky od centrální úvěry, za lombardní proti zástavě cenných papírů
- intervence měnového kurzu- nákup zahr. Měny centrální bankou za domácí měnu zvyšuje poptávku po zahr. Měně při současném znehodnocování kurzu domácí měny a opačně
- operace na volném trhu- prodej nebo nákup státních cenných papírů, zejména obligací a pokladničních poukázek, centrální bankou obchodním bankám k ovlivňování celkové měnové báze a kurzu státních cenných papírů na finančním trhu. Nákup ze strany centr. Banky představuje zvýšení nabídky peněz, prodej omezuje nabídku peněz v ekonomice
- monitorování a kontrola činnosti bank bankovním dohledem – sledování stavu a vývoje bank. Sektoru, dodržování pravidel obezřetného podnikání bank, působí ke snižování rizik
- vnější audit banky- výrok nezávislého auditora – účetnictví věrně zobrazuje stav majetku, pohledávek, závazků a výsledek hospodaření za dané účetní období. Výrok je zárukou pro akcionáře , klienty i veřejnost.
- dohody, doporučení apod.- krátkodobého charakteru
Nástroje k formalizaci administrativně-technické báze:
- požadavky na účetnictví- sběr dat, jejich klasifikaci, sumarizaci a vykazování podle jednotné metodiky
- požadavky na informační systém- jednoznačně definované a popsané informační prvky pro zabránění metodické dvojznačnosti a nekonzistentnosti údajů stejných položek v různých bankách
- požadavky na zprávu o hospodaření banky- předkládání zprávy ČNB v přesně vymezeném rozsahu a členění. Účelem je shodná vypovídací schopnost s možností posouzení hospodaření jednotlivých bank.
Nepřímé (ovlivňují současně všechny bankovní subjekty) – povinné minimální rezervy, politika diskontních sazeb, operace na volném trhu, lombardní úvěry, intervence měnového kurzu.
Nástroje regulace k minimalizace rizik bank:
- pravidla likvidity a bezpečného provozu – stálá optimální struktura aktiv a pasiv tak, aby banka byla schopna dostát svým závazkům v termínu
- úvěrová angažovanost – stanovení limitů banky vůči klientům, omezení rizika v případě platební neschopnosti dlužníka diverzifikace zdrojů banky na více dlužníků
- kapitálová přiměřenost – minimální závazný limit poměru vlastního kapitálu banky k celkovému objemu rizikově vážených aktiv ve výši 8 %. Čím je vyšší rizikovost, tím musí vyšší vlastní kapitál.
- kapitálové vstupy a majetkové účasti bank – cílem je vytváření dostatečné výše opravných položek k pokrytí případných rizik ze znehodnocení nakoupených cenných papírů a majetkových účastí
- pravidla pro devizovou pozici a devizovou likviditu bank – smyslem je omezení překročení únosné míry kurzového rizika, jsou stanoveny závazné limity devizové pozice, které musí banka dodržovat
- povinné pojištění vkladů – omezení návratnosti vkladů fyzických osob
- klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorba rezerv a opravných položek- jednotné posouzení rizikovosti úvěrových obchodů ve vazbě na výši zjištěného rizika vytvoření opravných položek a rezerv
- pravidla regulace struktury akcionářů a kapitálu banky- omezení postupu banky vůči právnickým osobám blízkým bance – zabránění nežádoucímu vzájemnému majetkovému a úvěrovému propojování, efektivní řešení při alokaci zdrojů banky
- pravidla vzniku a zakládání bank- prověření zájemce a jeho způsobilosti k provozování bankovní činnosti – odpovědnost za vklady věřitelů
Nástroje k zajištění efektivního chování a transparentnosti výsledků hospodaření banky:
- vytváření povinných minimálních rezerv – regulace množství peněz v oběhu, omezuje ekonomické aktivity komerčních bank k udržení makroekonomické rovnováhy a vývoje inflačních očekávání
- diskontní a lombardní úrokové sazby- za diskontní sazbu čerpají komerční banky od centrální úvěry, za lombardní proti zástavě cenných papírů
- intervence měnového kurzu- nákup zahr. Měny centrální bankou za domácí měnu zvyšuje poptávku po zahr. Měně při současném znehodnocování kurzu domácí měny a opačně
- operace na volném trhu- prodej nebo nákup státních cenných papírů, zejména obligací a pokladničních poukázek, centrální bankou obchodním bankám k ovlivňování celkové měnové báze a kurzu státních cenných papírů na finančním trhu. Nákup ze strany centr. Banky představuje zvýšení nabídky peněz, prodej omezuje nabídku peněz v ekonomice
- monitorování a kontrola činnosti bank bankovním dohledem – sledování stavu a vývoje bank. Sektoru, dodržování pravidel obezřetného podnikání bank, působí ke snižování rizik
- vnější audit banky- výrok nezávislého auditora – účetnictví věrně zobrazuje stav majetku, pohledávek, závazků a výsledek hospodaření za dané účetní období. Výrok je zárukou pro akcionáře , klienty i veřejnost.
- dohody, doporučení apod.- krátkodobého charakteru
Nástroje k formalizaci administrativně-technické báze:
- požadavky na účetnictví- sběr dat, jejich klasifikaci, sumarizaci a vykazování podle jednotné metodiky
- požadavky na informační systém- jednoznačně definované a popsané informační prvky pro zabránění metodické dvojznačnosti a nekonzistentnosti údajů stejných položek v různých bankách
- požadavky na zprávu o hospodaření banky- předkládání zprávy ČNB v přesně vymezeném rozsahu a členění. Účelem je shodná vypovídací schopnost s možností posouzení hospodaření jednotlivých bank.
DATOVÁ ARCHITEKTURA:
Je návrhem datové základny IS. Vychází z analýzy potřebných datových objektů a jejich vazeb. Na jejím základě se provádí logický návrh datové základny, tj. navrhují se datové entity, jejich vazby a atributy.
Je finalizována fyzickým návrhem datové základy, tj. návrhem databázových souborů a jejich fyzického uložení.
TECHNOLOGICKÁ ARCHITEKTURA:
Rozhoduje o technologickém řešení aplikace, které propojuje SW, HW a datovou dimenzi a definuje způsob zpracování jednotlivých aplikací IS, vnitřní stavbu aplikací a uživatelské rozhraní aplikací. Technologická architektura jednotlivých aplikací a jejich funkcí může být odlišná.
Zpracování aplikací IS: metoda určuje, jakými podněty jsou jednotlivé funkce aplikace startovány, jaká je doba odezvy funkcí a jaký vztah má zpracování funkcí aplikace k procesům reálného světa.
Zpracování může být:
- dávkové (požadavky se shromažďují a zpracují najednou-účetní závěrka, malé nároky, ale
dlouhá odezva)
- interaktivní (požadavky vyřizovány okamžitě s určitou odezvou – ne delší než 1s)
- řízené událostmi (události, na které systém reaguje mohou být datové, časové, mimořádné)
- v reálném čase (řízení událostmi a zároveň doba odezvy přesně odpovídá podnikovým
procesům, které aplikace řídí)
Zpracování z hlediska míry centralizace:- centralizované (1 hlavní PC a koncové stanice)
- decentralizované (samostatné PC bez propojení)
- distribuované (vzájemné propojení s PC intelig. i netintelig. koncovými stanicemi, složitá koordinace částí programů)
Architektury:
- klient/server - (jeden a tentýž program může vystupovat jako klient i jako server, více kooperujících programů, na tentýž nebo i jiných PC), nízké nároky na server, snadný inkrementální růst, volba HW a SW volnější, snadné zajištění ochrany dat pomocí specializovaného serveru. Nevýhody: vyšší počáteční investice pro síť, problémy s integrací různých platforem, vyšší nároky na řešitele
- 3 základní skupiny funkcí aplikace – datové, věcně orientované, komunikační – podle toho, zda jsou odděleny do samostatných programů, mluvíme o monolitické, dvouvrstvé a třívrstvé architektuře
- monolitická architektura – jeden program na PC, snadná ochrana funkcí a dat, obtížná údržba pro neseparované funkce v aplikaci, obtížný přechod na jinou platformu HW či ZSW, obtížný inkrementální vývoj
- dvouvrstvá architektura – lehký klient = pouze prezentační vrstva, aplikovaná a datová jsou na serveru, těžký klient = prezentační a aplikační u klienta, datová na serveru
- třívrstvá architektura – každá ze skupin funkcí je samostatná na nejvýhodnějším vývojovým a provozním prostředí, otevřený systém, lze jej přizpůsobovat změnám na trhu, změnám uživatelů, změnám v počtu obyvatel
Zdroj: Informační systémy a jejich řízení, BIVŠ, Praha 1997
Je finalizována fyzickým návrhem datové základy, tj. návrhem databázových souborů a jejich fyzického uložení.
TECHNOLOGICKÁ ARCHITEKTURA:
Rozhoduje o technologickém řešení aplikace, které propojuje SW, HW a datovou dimenzi a definuje způsob zpracování jednotlivých aplikací IS, vnitřní stavbu aplikací a uživatelské rozhraní aplikací. Technologická architektura jednotlivých aplikací a jejich funkcí může být odlišná.
Zpracování aplikací IS: metoda určuje, jakými podněty jsou jednotlivé funkce aplikace startovány, jaká je doba odezvy funkcí a jaký vztah má zpracování funkcí aplikace k procesům reálného světa.
Zpracování může být:
- dávkové (požadavky se shromažďují a zpracují najednou-účetní závěrka, malé nároky, ale
dlouhá odezva)
- interaktivní (požadavky vyřizovány okamžitě s určitou odezvou – ne delší než 1s)
- řízené událostmi (události, na které systém reaguje mohou být datové, časové, mimořádné)
- v reálném čase (řízení událostmi a zároveň doba odezvy přesně odpovídá podnikovým
procesům, které aplikace řídí)
Zpracování z hlediska míry centralizace:- centralizované (1 hlavní PC a koncové stanice)
- decentralizované (samostatné PC bez propojení)
- distribuované (vzájemné propojení s PC intelig. i netintelig. koncovými stanicemi, složitá koordinace částí programů)
Architektury:
- klient/server - (jeden a tentýž program může vystupovat jako klient i jako server, více kooperujících programů, na tentýž nebo i jiných PC), nízké nároky na server, snadný inkrementální růst, volba HW a SW volnější, snadné zajištění ochrany dat pomocí specializovaného serveru. Nevýhody: vyšší počáteční investice pro síť, problémy s integrací různých platforem, vyšší nároky na řešitele
- 3 základní skupiny funkcí aplikace – datové, věcně orientované, komunikační – podle toho, zda jsou odděleny do samostatných programů, mluvíme o monolitické, dvouvrstvé a třívrstvé architektuře
- monolitická architektura – jeden program na PC, snadná ochrana funkcí a dat, obtížná údržba pro neseparované funkce v aplikaci, obtížný přechod na jinou platformu HW či ZSW, obtížný inkrementální vývoj
- dvouvrstvá architektura – lehký klient = pouze prezentační vrstva, aplikovaná a datová jsou na serveru, těžký klient = prezentační a aplikační u klienta, datová na serveru
- třívrstvá architektura – každá ze skupin funkcí je samostatná na nejvýhodnějším vývojovým a provozním prostředí, otevřený systém, lze jej přizpůsobovat změnám na trhu, změnám uživatelů, změnám v počtu obyvatel
Zdroj: Informační systémy a jejich řízení, BIVŠ, Praha 1997
28. ÚKOLY A ZÁSADY BANKOVNÍHO DOHLEDU
ÚLOHA BANKVNÍHO DOHLEDU VE VYTVÁŘENÍ ZDRAVÉHO EKONOMICKÉHO PROSTŘEDÍ:
Efektivní bankovní dohled je podstatnou složkou ekonomického prostředí, protože bankovní systém má v něm ústřední úlohu v platebním styku a při mobilizaci a rozdělování úspor.
Úkolem dohledu je zajistit, aby banky pracovaly bezpečně, měly kapitál a rezervy ke krytí rizik.
Efektivní bankovní dohled poskytuje veřejný statek, který není plně dostupný na trhu. Spolu s účinnou makroekonomickou politikou je rozhodující pro finanční stabilitu země.
Obsah a předpoklady účinného bankovního dohledu:
Bankovní dohled vychází z předpokladů:
- zachovat důvěru vkladatelů a věřitelů ve finanční systém, snižováním rizik ztrát
- prosazování tržní discipliny bankovními inspektory, tím, že banky budou dobře řízeny a trh bude čitelný a kontrolovaný
- inspektoři musí být nezávislí, musí mít přístupné informace, mít autoritu k prosazení svých rozhodnutí
- inspektoři musí rozumět bankovnímu obchodování, musí zabezpečit, aby bankovní rizika byla řízena
- rizika bank musí být posuzována individuálně
- inspektoři zabezpečují, aby banky měly zdroje pro čelení rizikům, přiměřený kapitál, schopné řízení, účinný kontrolní systém a účetnictví
- inspektoři musí spolupracovat s jinými dohledy (obchodování s CP, pojišťovnictví) zejména pokud banky obchodují mezinárodně
ZÁKLADNÍ PRINCIPY EFEKTIVNÍHO VÝKONU BANKOVNÍHO DOHLEDU:
S využitím stanovených Standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled byly v roce 1997 zveřejněny Základní principy efektivního bankovního dohledu (Base Core Principles) – platnost pro celý finanční svět, obsahující minimální požadavky, které si vyžadují rozpracování podle konkrétních podmínek rizikovosti finančních systémů každé země.
Principy se týkají následujících oblastí:
- postavení a základní kompetence bankovního dohledu
- udělování licencí, vlastnická struktura bank a jejich majetková propojení s jinými subjekty
- pravidla obezřetného podnikání a systémy řízení rizik
- systémy vnitřní kontroly
- metody výkonu bankovního dohledu
- spolupráce bankovního dohledu s externími auditory
- požadavky na informace pro bankovní dohled a požadavky na zveřejňování informací
- pravomoc dohledu ukládat nápravná opatření
- působení bank v zahraničí
Efektivní bankovní dohled je podstatnou složkou ekonomického prostředí, protože bankovní systém má v něm ústřední úlohu v platebním styku a při mobilizaci a rozdělování úspor.
Úkolem dohledu je zajistit, aby banky pracovaly bezpečně, měly kapitál a rezervy ke krytí rizik.
Efektivní bankovní dohled poskytuje veřejný statek, který není plně dostupný na trhu. Spolu s účinnou makroekonomickou politikou je rozhodující pro finanční stabilitu země.
Obsah a předpoklady účinného bankovního dohledu:
Bankovní dohled vychází z předpokladů:
- zachovat důvěru vkladatelů a věřitelů ve finanční systém, snižováním rizik ztrát
- prosazování tržní discipliny bankovními inspektory, tím, že banky budou dobře řízeny a trh bude čitelný a kontrolovaný
- inspektoři musí být nezávislí, musí mít přístupné informace, mít autoritu k prosazení svých rozhodnutí
- inspektoři musí rozumět bankovnímu obchodování, musí zabezpečit, aby bankovní rizika byla řízena
- rizika bank musí být posuzována individuálně
- inspektoři zabezpečují, aby banky měly zdroje pro čelení rizikům, přiměřený kapitál, schopné řízení, účinný kontrolní systém a účetnictví
- inspektoři musí spolupracovat s jinými dohledy (obchodování s CP, pojišťovnictví) zejména pokud banky obchodují mezinárodně
ZÁKLADNÍ PRINCIPY EFEKTIVNÍHO VÝKONU BANKOVNÍHO DOHLEDU:
S využitím stanovených Standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled byly v roce 1997 zveřejněny Základní principy efektivního bankovního dohledu (Base Core Principles) – platnost pro celý finanční svět, obsahující minimální požadavky, které si vyžadují rozpracování podle konkrétních podmínek rizikovosti finančních systémů každé země.
Principy se týkají následujících oblastí:
- postavení a základní kompetence bankovního dohledu
- udělování licencí, vlastnická struktura bank a jejich majetková propojení s jinými subjekty
- pravidla obezřetného podnikání a systémy řízení rizik
- systémy vnitřní kontroly
- metody výkonu bankovního dohledu
- spolupráce bankovního dohledu s externími auditory
- požadavky na informace pro bankovní dohled a požadavky na zveřejňování informací
- pravomoc dohledu ukládat nápravná opatření
- působení bank v zahraničí
26. ARCHITEKTURA INFORMAČNÍCH SYSTÉMU A TECHNOLOGIÍ
(řešení architektury jako významná činnost strategického informačního systému; podstata a účel architektury IS/IT; základní stavební bloky architektury IS/IT; vazby mezi stavebními bloky IS/IT; procesní architektura; datová architektura; technologická architektura)
__________________________________________________________________________
ŘEŠENÍ ARCHITEKTURY JAKO VÝZNAMNÁ ČINNOST STRATEGICKÉHO IS:
- řešení architektury je nevýznamnější činnost strategického řízení IS
- řešení architektury musí zajistit integrovaný systém ze zakoupených částí HW a SW
PODSTATA A ÚČEL ARCHITEKTURY IS/IT:
Při řešení integrovaných informačních systémů je architektura IS/IT významná z těchto hledisek:
- architektura vytváří relativně stabilní rámec řešení IS/IT, do něhož se v průběhu doby vývoje
postupně začleňují jednotlivé aplikace a další komponenty podle připravovaného plánu a
technologických, ekonomických a dalších možností s vazbami na ostatní části IS/IT
- architektura IS/IT je významným komunikačním prostředkem mezi vedením podniku a
projektanty a návrháři při formulaci základních představ o IS/IT a prioritách řešení. Zajišťuje
vzájemné porozumění investorů, uživatelů a řešitelů, které aplikace, data a rozhraní budou v
daném čase implementovány
- otevřená architektura zajišťuje stabilitu vývoje IS/IT i při rychlém technologickém vývoji IT.
Nevyhovuje-li určitý stavební blok IS/IT, musí být vyndán a nahrazen vyhovujícím, avšak
výměna nesmí způsobit zhroucení celé stavby IS/IT.
- architektura umožňuje vzít v úvahu hlavní požadavky na vlastnosti IS/IT a odtud odvíjet
konzistentní specifikace jednotlivých projektů
- architektura IS/IT je významná z ekonomického pohledu. Umožňuje minimalizaci nákladů na
chybně zadané projekty nebo dokonce náklady na rekonstrukci celého IS/IT v důsledku
nemožnosti jeho další údržby
Architektura IS/IT nabývá na důležitosti, proto systémoví integrátoři a konzultační firmy disponují specialisty - architekty IS/IT. Jejich úkolem je na základě poznání zákazníka, jeho podnikové strategie a předpokládaných vývojových trendů v ekonomice formulovat architekturu IS/IT.
Architektura by měla podporovat:
- strategickou orientaci (IS musí být schopen podporovat dosažení strategických cílů podniku)
- adekvátní funkční spektrum (IS musí pokrývat uživatelské požadavky na funkce IS/IT)
- integrovanost (integrace IS/IT z haldiska funkčního, datového, SW, HW a uživatelského
rozhraní)
- otevřenost (schopnost přijímat nové technické a softwarové komponenty, datové zdroje bez
porušení provozuschopnosti)
- jednoduchost (snadno pochopitelný a průhledný pro uživatelskou sféru)
- flexibilita (schopnost reagovat na nové požadavky uživatelů dle možností bez zásahu do
programového vybavení)
- snadná údržba (snadné upravení programů s nízkými náklady)
- efektivní provozuschopnost (zajištění: přijatelné doby odezvy funkcí
- funkční spolehlivost
- bezpečnost dat před výpadky systému
ochrany dat před neautorizovaným užitím)
__________________________________________________________________________
ŘEŠENÍ ARCHITEKTURY JAKO VÝZNAMNÁ ČINNOST STRATEGICKÉHO IS:
- řešení architektury je nevýznamnější činnost strategického řízení IS
- řešení architektury musí zajistit integrovaný systém ze zakoupených částí HW a SW
PODSTATA A ÚČEL ARCHITEKTURY IS/IT:
Při řešení integrovaných informačních systémů je architektura IS/IT významná z těchto hledisek:
- architektura vytváří relativně stabilní rámec řešení IS/IT, do něhož se v průběhu doby vývoje
postupně začleňují jednotlivé aplikace a další komponenty podle připravovaného plánu a
technologických, ekonomických a dalších možností s vazbami na ostatní části IS/IT
- architektura IS/IT je významným komunikačním prostředkem mezi vedením podniku a
projektanty a návrháři při formulaci základních představ o IS/IT a prioritách řešení. Zajišťuje
vzájemné porozumění investorů, uživatelů a řešitelů, které aplikace, data a rozhraní budou v
daném čase implementovány
- otevřená architektura zajišťuje stabilitu vývoje IS/IT i při rychlém technologickém vývoji IT.
Nevyhovuje-li určitý stavební blok IS/IT, musí být vyndán a nahrazen vyhovujícím, avšak
výměna nesmí způsobit zhroucení celé stavby IS/IT.
- architektura umožňuje vzít v úvahu hlavní požadavky na vlastnosti IS/IT a odtud odvíjet
konzistentní specifikace jednotlivých projektů
- architektura IS/IT je významná z ekonomického pohledu. Umožňuje minimalizaci nákladů na
chybně zadané projekty nebo dokonce náklady na rekonstrukci celého IS/IT v důsledku
nemožnosti jeho další údržby
Architektura IS/IT nabývá na důležitosti, proto systémoví integrátoři a konzultační firmy disponují specialisty - architekty IS/IT. Jejich úkolem je na základě poznání zákazníka, jeho podnikové strategie a předpokládaných vývojových trendů v ekonomice formulovat architekturu IS/IT.
Architektura by měla podporovat:
- strategickou orientaci (IS musí být schopen podporovat dosažení strategických cílů podniku)
- adekvátní funkční spektrum (IS musí pokrývat uživatelské požadavky na funkce IS/IT)
- integrovanost (integrace IS/IT z haldiska funkčního, datového, SW, HW a uživatelského
rozhraní)
- otevřenost (schopnost přijímat nové technické a softwarové komponenty, datové zdroje bez
porušení provozuschopnosti)
- jednoduchost (snadno pochopitelný a průhledný pro uživatelskou sféru)
- flexibilita (schopnost reagovat na nové požadavky uživatelů dle možností bez zásahu do
programového vybavení)
- snadná údržba (snadné upravení programů s nízkými náklady)
- efektivní provozuschopnost (zajištění: přijatelné doby odezvy funkcí
- funkční spolehlivost
- bezpečnost dat před výpadky systému
ochrany dat před neautorizovaným užitím)
ZÁKLADNÍ STAVEBNÍ BLOKY ARCHITEKTURY IS/IT:
Globální architektura má grafické a slovní vyjádření. Základem grafického schématu jsou jednotlivé stavební bloky IS.
Každý stavební blok představuje jednu aplikaci (skupinu aplikací) IS a reprezentuje současně funkce aplikace, datovou základnu aplikace, aplikační software, základní software a hardware.
Každý stavební blok má charakteristické rysy, kterými jsou:
- věcná orientace (nákup, prodej, účetnictví)
- vztah k úrovni řízení podniku (operativní, taktické, strategické řízení)
- metody projekce a provozu aplikace daného typu
- vývojová etapa automatizovaného řešení
- technologický princip, na kterém je řešení příslušného bloku založeno
- podstatné parametry SW produktů na trhu, které aplikaci řeší
Architektura IS/IT hospodářských organizací se obvykle skládá z bloků: TPS, MIS, EIS, OIS a EDI
TPS (transaction processing system) - je stavební blok zaměřený na podporu hlavní činnosti podniku na operativní úrovni.
MIS (management information system) - je blok orientovaný na řízení podniku na taktické úrovni, která zahrnuje ekonomická, organizační a obchodní hlediska.
EIS (executive information system) - je blok orientovaný na strategické řízení podniku.
OIS (office information system) - je blok orientovaný na podporu kancelářských prací a na podporu týmové práce.
EDI (electronic data interchange) - je blok zajišťující komunikaci podniku s jeho významným okolím (zákazníky, dodavateli, bankami, státními institucemi).
VAZBY MEZI STAVEBNÍMI BLOKY IS/IT:
Součástí architektury je návrh vazeb mezi stavebními bloky, které musí být respektovány realizací jakýmkoli SW.
Například: - promítnutí prodeje do finančního řízení
- nakoupení zboží promítnuto do bloku majetek
- vyskladnění zboží promítnuto do bloku nákup nového
- onemocnění pracovníka promítnuto do bloku kapacitní plánování
Velmi četné a významné vazby na ostatní bloky mají bloky hlavní kniha a controlling.
PROCESNÍ ARCHITEKTURA:
Je návrhem budoucího stavu procesů v podniku. Navrhuje, jaké budou sítě neautomatizovaných činností a funkcí IS, které jsou plánovány reakcemi na určité datové, časové, resp. mimořádné události. Cílem je co nejrychlejší reakce podniku na externí události při nízké spotřebě zdrojů.
Nástrojem .................................
Každý stavební blok představuje jednu aplikaci (skupinu aplikací) IS a reprezentuje současně funkce aplikace, datovou základnu aplikace, aplikační software, základní software a hardware.
Každý stavební blok má charakteristické rysy, kterými jsou:
- věcná orientace (nákup, prodej, účetnictví)
- vztah k úrovni řízení podniku (operativní, taktické, strategické řízení)
- metody projekce a provozu aplikace daného typu
- vývojová etapa automatizovaného řešení
- technologický princip, na kterém je řešení příslušného bloku založeno
- podstatné parametry SW produktů na trhu, které aplikaci řeší
Architektura IS/IT hospodářských organizací se obvykle skládá z bloků: TPS, MIS, EIS, OIS a EDI
TPS (transaction processing system) - je stavební blok zaměřený na podporu hlavní činnosti podniku na operativní úrovni.
MIS (management information system) - je blok orientovaný na řízení podniku na taktické úrovni, která zahrnuje ekonomická, organizační a obchodní hlediska.
EIS (executive information system) - je blok orientovaný na strategické řízení podniku.
OIS (office information system) - je blok orientovaný na podporu kancelářských prací a na podporu týmové práce.
EDI (electronic data interchange) - je blok zajišťující komunikaci podniku s jeho významným okolím (zákazníky, dodavateli, bankami, státními institucemi).
VAZBY MEZI STAVEBNÍMI BLOKY IS/IT:
Součástí architektury je návrh vazeb mezi stavebními bloky, které musí být respektovány realizací jakýmkoli SW.
Například: - promítnutí prodeje do finančního řízení
- nakoupení zboží promítnuto do bloku majetek
- vyskladnění zboží promítnuto do bloku nákup nového
- onemocnění pracovníka promítnuto do bloku kapacitní plánování
Velmi četné a významné vazby na ostatní bloky mají bloky hlavní kniha a controlling.
PROCESNÍ ARCHITEKTURA:
Je návrhem budoucího stavu procesů v podniku. Navrhuje, jaké budou sítě neautomatizovaných činností a funkcí IS, které jsou plánovány reakcemi na určité datové, časové, resp. mimořádné události. Cílem je co nejrychlejší reakce podniku na externí události při nízké spotřebě zdrojů.
Nástrojem .................................
25. Řešení IT/IT poniku pomocí externího systémového integrátora
(Indikace pro volbu externího systémového integrátora, požadované vlastnosti systémového integrátora, služby systémového integrátora, organizační struktura a profesní specializace pracovníků systémového integrátora.)
___________________________________________________________________________
Indikace pro volbu externího systémového integrátora:
Jedná se o velmi kvalifikované, zodpovědné a časově náročné práce, jež mohou být nad síly podnikových informatiků, zejména v malých a středních podnicích. Řešením je systémová integrace v podobě externí služby.
- IS/IT má pro podnik prioritní význam a jeho nefunkčnost může ohrozit dosažení podnikatelského záměru
- požadavky na realizátory (rozsah znalostí, pracovní kapacity) přesahují možnosti vlastního týmu informatiků
- čas realizace IS/IT je kritickým faktorem
- je nutné nebo vhodné rozložit rizika realizace IS/IT na více subjektů
Na systémového integrátora přechází i zodpovědnost za koordinaci práce všech subdodavatelů komponent a služeb IS/IT.
Požadované vlastnosti systémového integrátora:
Je nutné minimalizovat rizika systémového integrátora (schopnosti, serióznost a stabilita) výběrem kvalitního partnera.
- stabilní a kapitálově silný
- metodika systémové integrace, která jasně popisuje postupy práce a zodpovědnosti
pracovníků týmu
- dostatečně velký tým specialistů
- mít k dispozici integrovanou linii softwarových produktů
- software musí být domestikován pro použití v dané zemi (legislativa, národní jazyk, obchodní
zvyklosti)
- ASW i firma by měly být nezávislé na dodavateli hardwaru, aby bylo možné zvolit
nejvýhodnější HW
- systémový integrátor musí být schopen dodat kromě HW a SW i všechny služby související s
komplexní dodávkou IS (školení, konzultační služby, projekční a programátorské práce)
- na produkty a služby, které systémový integrátor není schopen přímo dodat sám, musí mít
smluvně vázané kvalitní subdodavatele
- musí mít k dispozici kvalitního vedoucího projektu
- nesmí poskytnout informace získané od zákazníka třetím osobám a vzniklé dílo nepoužije pro
řešení u jiného zákazníka.
___________________________________________________________________________
Indikace pro volbu externího systémového integrátora:
Jedná se o velmi kvalifikované, zodpovědné a časově náročné práce, jež mohou být nad síly podnikových informatiků, zejména v malých a středních podnicích. Řešením je systémová integrace v podobě externí služby.
- IS/IT má pro podnik prioritní význam a jeho nefunkčnost může ohrozit dosažení podnikatelského záměru
- požadavky na realizátory (rozsah znalostí, pracovní kapacity) přesahují možnosti vlastního týmu informatiků
- čas realizace IS/IT je kritickým faktorem
- je nutné nebo vhodné rozložit rizika realizace IS/IT na více subjektů
Na systémového integrátora přechází i zodpovědnost za koordinaci práce všech subdodavatelů komponent a služeb IS/IT.
Požadované vlastnosti systémového integrátora:
Je nutné minimalizovat rizika systémového integrátora (schopnosti, serióznost a stabilita) výběrem kvalitního partnera.
- stabilní a kapitálově silný
- metodika systémové integrace, která jasně popisuje postupy práce a zodpovědnosti
pracovníků týmu
- dostatečně velký tým specialistů
- mít k dispozici integrovanou linii softwarových produktů
- software musí být domestikován pro použití v dané zemi (legislativa, národní jazyk, obchodní
zvyklosti)
- ASW i firma by měly být nezávislé na dodavateli hardwaru, aby bylo možné zvolit
nejvýhodnější HW
- systémový integrátor musí být schopen dodat kromě HW a SW i všechny služby související s
komplexní dodávkou IS (školení, konzultační služby, projekční a programátorské práce)
- na produkty a služby, které systémový integrátor není schopen přímo dodat sám, musí mít
smluvně vázané kvalitní subdodavatele
- musí mít k dispozici kvalitního vedoucího projektu
- nesmí poskytnout informace získané od zákazníka třetím osobám a vzniklé dílo nepoužije pro
řešení u jiného zákazníka.
SLUŽBY SYSTÉMOVÉHO INTEGRÁTORA:
- spolupracuje na tvorbě a aktualizaci informační strategie
- vypracování úvodní studie
- návrh architektury celého systému
- dodávka metodiky vývoje IS/IT a školení
- plánování realizace projektu a harmonogramu
- řídí postup prací na projektu včetně organizace schůzek týmů
- poskytuje konzultace k optimalizaci podnikových procesů a k řízení rizik
- zajišťuje dodávky a instalaci HW a SW komponent + dokumentaci
- koordinuje dodávky subdodavatelů
- garantuje integraci komponentu do konzistentního systému
- garantuje zhodnocení minulých investicí při postupné inovaci IS/IT a že v nové verzi pokud možno využije stávající HW a SW
- navrhuje způsob přechodu od současného k cílovému stavu IS/IT
- udržuje dokumentaci systému (projekční, provozní a uživatelskou)
- garantuje funkčnost a kvalitu celého IS/IT
Organizací struktura a profesní specializace pracovníků systémového integrátora:
Tým by měl zahrnovat specialisty v následujících profesích:
- obchodníci (nabízení služeb, uzavírání smluv, kontrola průběhu plnění smluv)
- vedoucí projektu (řídí práce na projektu a koordinuje veškeré subdodávky komponent a služeb.
- konzultanti (poskytují konzultace a navrhují řešení problémů spojených s tvorbou podnikové strategie, informační strategie a BPR)
- aplikátoři TASW (analyzují podnikové procesy z hlediska možnosti nasazení TASW)
- analytici (detailně analyzují oblasti, které budou pokryty IASW, navrhují IASW, testují a zavádějí IASW)
- programátoři (programují IASW podle specifikací vytvořených analytiky)
- systémoví inženýři (parametrizují, instalují a testují základní programové vybavení)
- technici (instalují a provádějí servis technických zařízení a kabeláže)
- pracovníci informačního střediska (help, desk, hot line - konzultují s uživateli problémy vzniklé při provozu IS/IT, přijímací reklamace, organizují školení nových uživatelů).
Výběr systémového integrátora - jako dodavatele komplexního informačního systému a souvisejících služeb je značně obtížná a riziková procedura. Špatným výběrem se mohou promarnit milionové investice nebo se dokonce může ohrozit konkurenceschopnost podniku.
Proto je výhodné postupovat při výběru podle promyšleného a ověřeného postupu.
Zdroj: Informační systémy a jejich řízení, BIVŠ, Praha 1997
- vypracování úvodní studie
- návrh architektury celého systému
- dodávka metodiky vývoje IS/IT a školení
- plánování realizace projektu a harmonogramu
- řídí postup prací na projektu včetně organizace schůzek týmů
- poskytuje konzultace k optimalizaci podnikových procesů a k řízení rizik
- zajišťuje dodávky a instalaci HW a SW komponent + dokumentaci
- koordinuje dodávky subdodavatelů
- garantuje integraci komponentu do konzistentního systému
- garantuje zhodnocení minulých investicí při postupné inovaci IS/IT a že v nové verzi pokud možno využije stávající HW a SW
- navrhuje způsob přechodu od současného k cílovému stavu IS/IT
- udržuje dokumentaci systému (projekční, provozní a uživatelskou)
- garantuje funkčnost a kvalitu celého IS/IT
Organizací struktura a profesní specializace pracovníků systémového integrátora:
Tým by měl zahrnovat specialisty v následujících profesích:
- obchodníci (nabízení služeb, uzavírání smluv, kontrola průběhu plnění smluv)
- vedoucí projektu (řídí práce na projektu a koordinuje veškeré subdodávky komponent a služeb.
- konzultanti (poskytují konzultace a navrhují řešení problémů spojených s tvorbou podnikové strategie, informační strategie a BPR)
- aplikátoři TASW (analyzují podnikové procesy z hlediska možnosti nasazení TASW)
- analytici (detailně analyzují oblasti, které budou pokryty IASW, navrhují IASW, testují a zavádějí IASW)
- programátoři (programují IASW podle specifikací vytvořených analytiky)
- systémoví inženýři (parametrizují, instalují a testují základní programové vybavení)
- technici (instalují a provádějí servis technických zařízení a kabeláže)
- pracovníci informačního střediska (help, desk, hot line - konzultují s uživateli problémy vzniklé při provozu IS/IT, přijímací reklamace, organizují školení nových uživatelů).
Výběr systémového integrátora - jako dodavatele komplexního informačního systému a souvisejících služeb je značně obtížná a riziková procedura. Špatným výběrem se mohou promarnit milionové investice nebo se dokonce může ohrozit konkurenceschopnost podniku.
Proto je výhodné postupovat při výběru podle promyšleného a ověřeného postupu.
Zdroj: Informační systémy a jejich řízení, BIVŠ, Praha 1997
24. METODY A NÁSTROJE ŘÍZENÍ IS/IT
Cíle a principy systémové integrace:
Cíle: - vytvoření a údržba integrovaného IS, který využívá potenciál dostupných IT k max. podpoře podnikatelských cílů
- vytvoření IS integrací různých zdrojů, produktů a služeb
Principy
- požadované funkce jsou odvozeny od podnikových cílů a od potřeb podnikových procesů
- informační systém je řešen a realizován jako komplexní integrovaný systém vytvořený za řady
různých komponent různých výrobců (počítače a přídavná zařízení, sítě LAN a WAN, zákl.
SW, atd.)
- informační systém je dodáván jako integrovaný komplex služeb (od přípravy strategických
studií přes projekční, zaváděcí, instalační, školicí činnost až po průběžné konzultační a další
vývojové služby)
- informační systém je realizován jako otevřený systém na bázi mezinárodních i podnikových
standardů (nezávislost na 1 výrobci a zajišťuje jednotnou komunikaci s různými aplikacemi
IS)
- IS je vyvíjen dle jednotné metodiky a má jednoduchou, řešitelům i uživatelům srozumitelnou
architekturu
- informační systém je provozován na základě jednotné soustavy pravidel, která musejí
dodržovat všichni uživatelé systému.
Efekty a rizika systémové integrace:
Efekty:
Integrovaný informační systém může přispět k efektivnějšímu fungování podniku zejména v těchto oblastech:
- zkrácení celkové doby reakce podniku na podněty z okolí
- využití progresivních metod řízení podnikových zdrojů a procesů na základě vyšší
dostupnosti a komplexnosti informací ze všech oblastí činnosti podniku
- efektivní působení na trhu trvalým sledováním a vyhodnocováním situace na trhu, propojením
s hlavními zákazníky, dodavateli, finančními ústavy
- snížení chybovosti a nekonzistence informací minimalizací jejich duplicitního zpracování
nebo duplicitního uložení
Rizika:
- vyšší závislost podniku na externích dodavatelích komponent a služeb IS/IT, na kvalitě jejich
práce, na jejich stabilitě a serióznosti
- vyšší složitost systémů a s tím související nároky na projekci a přípravu řešitelů
- stoupající nároky na uživatele, zejména pochopení všech relevantních vazeb, jejich významu a
důsledků
- větší a rychlejší dopad případných havárií a výpadků systému, virového ohrožení, chyb
lidského faktoru
Tato rizika neznamenají omezení integrace, ale především nové nároky na řízení IS/IT.
Datová integrace:
Cílem je předejít duplicitnímu a nejednotnému ukládání dat, propojením datových základen různých aplikací.
Vzájemné propojování funkcí různých aplikací:
- integrace funkcí IS v rámci podnikového procesu - jaké funkce, v jakém pořadí, v jakém
procesu a z jakých aplikací
- softwarovou - programy vzájemně volatelné
- datovou - programy musejí sdílet společná data
Cíle: - vytvoření a údržba integrovaného IS, který využívá potenciál dostupných IT k max. podpoře podnikatelských cílů
- vytvoření IS integrací různých zdrojů, produktů a služeb
Principy
- požadované funkce jsou odvozeny od podnikových cílů a od potřeb podnikových procesů
- informační systém je řešen a realizován jako komplexní integrovaný systém vytvořený za řady
různých komponent různých výrobců (počítače a přídavná zařízení, sítě LAN a WAN, zákl.
SW, atd.)
- informační systém je dodáván jako integrovaný komplex služeb (od přípravy strategických
studií přes projekční, zaváděcí, instalační, školicí činnost až po průběžné konzultační a další
vývojové služby)
- informační systém je realizován jako otevřený systém na bázi mezinárodních i podnikových
standardů (nezávislost na 1 výrobci a zajišťuje jednotnou komunikaci s různými aplikacemi
IS)
- IS je vyvíjen dle jednotné metodiky a má jednoduchou, řešitelům i uživatelům srozumitelnou
architekturu
- informační systém je provozován na základě jednotné soustavy pravidel, která musejí
dodržovat všichni uživatelé systému.
Efekty a rizika systémové integrace:
Efekty:
Integrovaný informační systém může přispět k efektivnějšímu fungování podniku zejména v těchto oblastech:
- zkrácení celkové doby reakce podniku na podněty z okolí
- využití progresivních metod řízení podnikových zdrojů a procesů na základě vyšší
dostupnosti a komplexnosti informací ze všech oblastí činnosti podniku
- efektivní působení na trhu trvalým sledováním a vyhodnocováním situace na trhu, propojením
s hlavními zákazníky, dodavateli, finančními ústavy
- snížení chybovosti a nekonzistence informací minimalizací jejich duplicitního zpracování
nebo duplicitního uložení
Rizika:
- vyšší závislost podniku na externích dodavatelích komponent a služeb IS/IT, na kvalitě jejich
práce, na jejich stabilitě a serióznosti
- vyšší složitost systémů a s tím související nároky na projekci a přípravu řešitelů
- stoupající nároky na uživatele, zejména pochopení všech relevantních vazeb, jejich významu a
důsledků
- větší a rychlejší dopad případných havárií a výpadků systému, virového ohrožení, chyb
lidského faktoru
Tato rizika neznamenají omezení integrace, ale především nové nároky na řízení IS/IT.
Datová integrace:
Cílem je předejít duplicitnímu a nejednotnému ukládání dat, propojením datových základen různých aplikací.
Vzájemné propojování funkcí různých aplikací:
- integrace funkcí IS v rámci podnikového procesu - jaké funkce, v jakém pořadí, v jakém
procesu a z jakých aplikací
- softwarovou - programy vzájemně volatelné
- datovou - programy musejí sdílet společná data
INTEGRACE PODNIKOVÝCH PROCESŮ A FUNKCÍ IS/IT:
Úroveň tohoto typu integrace vypovídá o tom, do jaké míry jsou podnikové procesy podporovány informačními technologiemi, neboli do jaké míry „prorostly“ informační technologie do života podniku.
Rozlišení stupňů:
1. jednotlivé procesy částečně podporované funkcemi IS/IT
2. podpora procesů v jednotlivých organizačních útvarech
3. podpora procesů přecházejících hranice útvarů stejné úrovně řízení (horizontální integrace)
4. podpora procesů přecházejících hranice útvarů různé úrovně řízení (vertikální integrace)
5. komplexní podpora procesů v podniku
6. podpora procesů probíhajících mezi podnikem a jeho externími partnery - dodavateli, odběrateli, bankami atd (externí integrace)
První stupeň této integrace byl v podnicích typický v sedmdesátých letech, druhý a třetí v průběhu osmdesátých let, o čtvrtý až šestý stupeň podniky usilují v současné době.
Integrace uživatelského rozhraní:
Sjednocení principů komunikace pro všechny aplikace:
- jednotný význam funkčních kláves
- jednotný tvar jídelníčků (menu) a nápověd
- jednotnou manipulaci s okny na obrazovce
- jednotné pojmenování stejných objektů zpracovávaných v různých aplikacích atd.
Integrace metodická:
Vytvoření a využívání jednotné metodiky tvorby dokumentace a rozvoje IS/IT. Posun z práce individuálně-umělecké k práci týmově-průmyslové.
Integrace hardwarová a technologická:
Nástup osobních počítačů přinesl dezintegraci jak do podnikových IS/IT, tak na trh s informačními technologiemi.
Cílem HW integrace je vzájemné propojení HW komponent různých výrobců do jedné počítačové sítě.
Cílem technologické integrace je společné řešení problémů na poli datových základen, ZSW a ASW a na poli uživatelského rozhraní.
Problémy (HW-I) – komponenty mohly být samy o sobě bezchybné a přesto dohromady
nefunkční
- neexistence manuálu popisujícího žádoucí stav rozhraní jednotlivých komponent
- značným pomocníkem byla standardizace HW rozhraní a síťové OS
Problémy (TECH-I) – potřeba přejít na distribuované datové základny a zpracování transakcí.
(datová základna: data v několika PC, uživatel si může vytvářet vlastní databázi, možnost přenášet vzájemně data, zpracování řízeno 1 i víc systémy, v databázi lze ukládat data v různých formátech, lze ukládat různé typy dat – texty, grafy, zvuky, obraz, video)
(distr.zpracování: transakce mohou být zpracovány různými programy na různých PC, využívá se architektura klient/server – transakce se realizuje 2 nebo více samostatnými a kooperujícími procesy běžícími na více PC současně)
Integrace uživatelského rozhraní: v okamžiku proniknutí zpracování prostřednictvím Internetu kdekoliv ve světě, může být sjednocování rozhraní realizováno pouze mezinárodními normami nebo komerčními standardy.
INTEGRACE PODNIKU S OKOLÍM:
- přizpůsobit podnik měnícímu se stavu hospodářského prostředí a iniciovat změny
- navázat úzké vztahy s významnými externími partnery
- pomocí sítí poskytovat okolí a získávat informace
INTEGRACE PODNIKOVÝCH PROCESŮ:
- cílem je zefektivnit interní podnikové procesy a jejich vazby
- zaměření na zkrácení doby procesů (reakce), zefektivnění procesů (min.zdrojů), optimalizaci procesů (kvalita)
- postup se nazývá BPR
- součástí BPR je integrace s funkcemi IS, hledání podpory pro činnosti i procesy
TECHNOLOGICKÁ INTEGRACE:
Zahrnuje složky:
- datovou (jednotná datová základna sdílená různými aplikacemi)
- HW – HW komponenty do jedné sítě
- SW – vzájemné propojení programů pro různé podnikatelské aktivity
- Uživatelské prostředí – dosažení shodného ovládání různých aplikací
Rozlišení stupňů:
1. jednotlivé procesy částečně podporované funkcemi IS/IT
2. podpora procesů v jednotlivých organizačních útvarech
3. podpora procesů přecházejících hranice útvarů stejné úrovně řízení (horizontální integrace)
4. podpora procesů přecházejících hranice útvarů různé úrovně řízení (vertikální integrace)
5. komplexní podpora procesů v podniku
6. podpora procesů probíhajících mezi podnikem a jeho externími partnery - dodavateli, odběrateli, bankami atd (externí integrace)
První stupeň této integrace byl v podnicích typický v sedmdesátých letech, druhý a třetí v průběhu osmdesátých let, o čtvrtý až šestý stupeň podniky usilují v současné době.
Integrace uživatelského rozhraní:
Sjednocení principů komunikace pro všechny aplikace:
- jednotný význam funkčních kláves
- jednotný tvar jídelníčků (menu) a nápověd
- jednotnou manipulaci s okny na obrazovce
- jednotné pojmenování stejných objektů zpracovávaných v různých aplikacích atd.
Integrace metodická:
Vytvoření a využívání jednotné metodiky tvorby dokumentace a rozvoje IS/IT. Posun z práce individuálně-umělecké k práci týmově-průmyslové.
Integrace hardwarová a technologická:
Nástup osobních počítačů přinesl dezintegraci jak do podnikových IS/IT, tak na trh s informačními technologiemi.
Cílem HW integrace je vzájemné propojení HW komponent různých výrobců do jedné počítačové sítě.
Cílem technologické integrace je společné řešení problémů na poli datových základen, ZSW a ASW a na poli uživatelského rozhraní.
Problémy (HW-I) – komponenty mohly být samy o sobě bezchybné a přesto dohromady
nefunkční
- neexistence manuálu popisujícího žádoucí stav rozhraní jednotlivých komponent
- značným pomocníkem byla standardizace HW rozhraní a síťové OS
Problémy (TECH-I) – potřeba přejít na distribuované datové základny a zpracování transakcí.
(datová základna: data v několika PC, uživatel si může vytvářet vlastní databázi, možnost přenášet vzájemně data, zpracování řízeno 1 i víc systémy, v databázi lze ukládat data v různých formátech, lze ukládat různé typy dat – texty, grafy, zvuky, obraz, video)
(distr.zpracování: transakce mohou být zpracovány různými programy na různých PC, využívá se architektura klient/server – transakce se realizuje 2 nebo více samostatnými a kooperujícími procesy běžícími na více PC současně)
Integrace uživatelského rozhraní: v okamžiku proniknutí zpracování prostřednictvím Internetu kdekoliv ve světě, může být sjednocování rozhraní realizováno pouze mezinárodními normami nebo komerčními standardy.
INTEGRACE PODNIKU S OKOLÍM:
- přizpůsobit podnik měnícímu se stavu hospodářského prostředí a iniciovat změny
- navázat úzké vztahy s významnými externími partnery
- pomocí sítí poskytovat okolí a získávat informace
INTEGRACE PODNIKOVÝCH PROCESŮ:
- cílem je zefektivnit interní podnikové procesy a jejich vazby
- zaměření na zkrácení doby procesů (reakce), zefektivnění procesů (min.zdrojů), optimalizaci procesů (kvalita)
- postup se nazývá BPR
- součástí BPR je integrace s funkcemi IS, hledání podpory pro činnosti i procesy
TECHNOLOGICKÁ INTEGRACE:
Zahrnuje složky:
- datovou (jednotná datová základna sdílená různými aplikacemi)
- HW – HW komponenty do jedné sítě
- SW – vzájemné propojení programů pro různé podnikatelské aktivity
- Uživatelské prostředí – dosažení shodného ovládání různých aplikací
Obvyklé plánované přínosy IS/IT v současné době:
- zrychlení obchodního cyklu, tj. doby, která uplyne od přijetí objednávky k dodání
objednaného výrobu nebo služby. (Příjem objednávky, kalkulace a příprava zakázky,
koordinace činností při výrobě, reorganizace výrobní linky po přechodu na nový typ
výrobku, doprovodné operace prodeje, zpracování faktur a inkasa)
- vytvoření pevných vazeb k obchodním partnerům a obrana proti nové konkurenci
- předpoklady pro uplatnění moderních metod dodávek a logistiky
- urychlení platebního styku s bankou
- lepší možnosti sledování cash-flow
- snížení zásob jak materiálu, tak zboží
- snížení objemu rozpracované výroby
- zvýšení kvality zboží a služeb
- zvýšení kvality práce s pracovními zdroji
Trendy v oblasti HW:
- rozdílná morální životnost HW (počítače, tiskárny, komunikační zařízení), ZSW (operační
systémy, systémy pro řízení databáze), ASW (účetnictví, řízení výroby)
- trvalé snižování poměru cena/výkon versus zvyšování nároků SW na HW
- růst podílu PC oproti středním a velkým počítačům (sklon k serverům)
- snadnější možnost rozšiřovat technické prostředky (stavebnicové systémy, zvyšování kapacit
dle potřeby díky symetrické architektuře PC)
- standardizace a kombinování technických prostředků od různých výrobců (i mezinárodní
standardy, nezávislost na jednom dodavateli)
Trendy v oblasti SW:
Základní software:
- standardizace funkcí a uživatelského rozhraní operačních systémů (OS)
- rozvoj distribuovaných systémů (propojování systémů a sítí, el.pošta, servery, distribuce
výpočetních zdrojů)
- prudký rozvoj komunikačního ZWS a s ním spojených služeb (e-mail, Gopher, Word Wide Web, WAIS, Listerv, Archie, Whois, Netfind
Aplikační software:
- automatizovaná kancelář (vzájemné předávání dat, trend pro virtuální práci, sledování zásahů
do dokumentů, simultánní práce na jednom dokumentu, společná evidence dokumentů)
- Workflow (definování toku dokumentů podnikem, zodpovědnosti funkčních míst, distribuce
dokumentů zodpovědným osobám ve správném pořadí a čase, řízení průběhu podnikových
procesů)
Typový aplikační software:
- program pro řízení na operativní, taktické i strategické úrovni (technologický ASW)
Problém vývoje TASW: změny legislativy, změny praktiky řízení, vývoj IT.
Architektura TASW je vybudována na modulovém principu, kde každý modul automatizuje vymezenou část podnikových procesů.
Nasazování TASW v krocích:
- analýza podnikových cílů a procesů
- výběr TASW
- nasazování po jednotlivých podnikových procesech
- nasazování po jednotlivých modulech
objednaného výrobu nebo služby. (Příjem objednávky, kalkulace a příprava zakázky,
koordinace činností při výrobě, reorganizace výrobní linky po přechodu na nový typ
výrobku, doprovodné operace prodeje, zpracování faktur a inkasa)
- vytvoření pevných vazeb k obchodním partnerům a obrana proti nové konkurenci
- předpoklady pro uplatnění moderních metod dodávek a logistiky
- urychlení platebního styku s bankou
- lepší možnosti sledování cash-flow
- snížení zásob jak materiálu, tak zboží
- snížení objemu rozpracované výroby
- zvýšení kvality zboží a služeb
- zvýšení kvality práce s pracovními zdroji
Trendy v oblasti HW:
- rozdílná morální životnost HW (počítače, tiskárny, komunikační zařízení), ZSW (operační
systémy, systémy pro řízení databáze), ASW (účetnictví, řízení výroby)
- trvalé snižování poměru cena/výkon versus zvyšování nároků SW na HW
- růst podílu PC oproti středním a velkým počítačům (sklon k serverům)
- snadnější možnost rozšiřovat technické prostředky (stavebnicové systémy, zvyšování kapacit
dle potřeby díky symetrické architektuře PC)
- standardizace a kombinování technických prostředků od různých výrobců (i mezinárodní
standardy, nezávislost na jednom dodavateli)
Trendy v oblasti SW:
Základní software:
- standardizace funkcí a uživatelského rozhraní operačních systémů (OS)
- rozvoj distribuovaných systémů (propojování systémů a sítí, el.pošta, servery, distribuce
výpočetních zdrojů)
- prudký rozvoj komunikačního ZWS a s ním spojených služeb (e-mail, Gopher, Word Wide Web, WAIS, Listerv, Archie, Whois, Netfind
Aplikační software:
- automatizovaná kancelář (vzájemné předávání dat, trend pro virtuální práci, sledování zásahů
do dokumentů, simultánní práce na jednom dokumentu, společná evidence dokumentů)
- Workflow (definování toku dokumentů podnikem, zodpovědnosti funkčních míst, distribuce
dokumentů zodpovědným osobám ve správném pořadí a čase, řízení průběhu podnikových
procesů)
Typový aplikační software:
- program pro řízení na operativní, taktické i strategické úrovni (technologický ASW)
Problém vývoje TASW: změny legislativy, změny praktiky řízení, vývoj IT.
Architektura TASW je vybudována na modulovém principu, kde každý modul automatizuje vymezenou část podnikových procesů.
Nasazování TASW v krocích:
- analýza podnikových cílů a procesů
- výběr TASW
- nasazování po jednotlivých podnikových procesech
- nasazování po jednotlivých modulech
Parametrizace TASW:
- rostoucí komplexnost
- vnitřní integrace TASW a integrace TASW s TESW
- integrace a konsolidace dat
- více měn, odlišnosti legislativy v různých zemích
- multijazykové prostředí
- stavebnicová architektura ASW, vývojové jádro
- model vývoje podnikových aplikací
- elektronická výměna dat (EDI)
Edifact: platební příkazy, hromadné, k inkasu, kreditní avízo, debetní avízo, stav účtu, hromadné kreditní avízo, rozšířený platební příkaz pro zahraniční platby)
Trendy rozvoje IT:
Vznik otevřených systémů - obsahujících rozhraní, služby a podporované formáty, pro zaručitelnost přenositelnosti a vzájemné komunikace aplikací, dat a uživatelů.
Cíle otevřených systémů:
- tytéž aplikace provozovat na různě velkých PC
- rozhraní nesmí být ovlivněno prostředím ve kterém je aplikace provozována
- možnost vyměňovat HW a ZSW pod aplikací bez její úpravy
Třívrstvá architektura ASW: každá správa je oddělena do samostatného programu
- správa dat aplikace
- správa funkcí aplikace
- správa uživatelského rozhraní
Každá správa může být vytvořena jiným nejvýhodnějším produktem a každá může být provozována na jiném PC.
Architektura klient/server: klient - program vyžadující provedení služby, sever - poskytující.
Jeden program může vystupovat i jako klient i jako server. Nejefektivnější řešení je architektura klient/server v kombinaci s třívrstvou architekturou.
Grafické uživatelské rozhraní a proces sjednocování:
Grafické uživatelské rozraní (GUI - graphical user interface) se stále více uplatňuje na úrovni aplikačního i základního softwaru. Je na něm založeno řízení komunikace uživatel - počítač a prezentace informací v uživatelských dokumentech.
Globální zpracování - celosvětové propojení lokálních sítí do celosvětové sítě - propojení každého s každým a využívání dat a služeb nejrůznějšími poskytovateli po celém světe.
Multimediální uživatelské rozhraní, virtuální realita:
Trendem navazujícím na GUI je rozvoj multimediálního uživatelského rozhraní, které využívá dalších forem zachycení informací, jako je video, zvuk, animace, motorická komunikace.
Využití: - v obchodu (pro účely marketingu)
- simulace nezvratných situací (ve zdravotnictví, armádě)
- nejdokonalejší aplikace multimediálního uživatelského rozhraní se nazývají virtuální
realita.
Zdroj: Informační systémy a jejich řízení, BIVŠ, Praha 1997
- vnitřní integrace TASW a integrace TASW s TESW
- integrace a konsolidace dat
- více měn, odlišnosti legislativy v různých zemích
- multijazykové prostředí
- stavebnicová architektura ASW, vývojové jádro
- model vývoje podnikových aplikací
- elektronická výměna dat (EDI)
Edifact: platební příkazy, hromadné, k inkasu, kreditní avízo, debetní avízo, stav účtu, hromadné kreditní avízo, rozšířený platební příkaz pro zahraniční platby)
Trendy rozvoje IT:
Vznik otevřených systémů - obsahujících rozhraní, služby a podporované formáty, pro zaručitelnost přenositelnosti a vzájemné komunikace aplikací, dat a uživatelů.
Cíle otevřených systémů:
- tytéž aplikace provozovat na různě velkých PC
- rozhraní nesmí být ovlivněno prostředím ve kterém je aplikace provozována
- možnost vyměňovat HW a ZSW pod aplikací bez její úpravy
Třívrstvá architektura ASW: každá správa je oddělena do samostatného programu
- správa dat aplikace
- správa funkcí aplikace
- správa uživatelského rozhraní
Každá správa může být vytvořena jiným nejvýhodnějším produktem a každá může být provozována na jiném PC.
Architektura klient/server: klient - program vyžadující provedení služby, sever - poskytující.
Jeden program může vystupovat i jako klient i jako server. Nejefektivnější řešení je architektura klient/server v kombinaci s třívrstvou architekturou.
Grafické uživatelské rozhraní a proces sjednocování:
Grafické uživatelské rozraní (GUI - graphical user interface) se stále více uplatňuje na úrovni aplikačního i základního softwaru. Je na něm založeno řízení komunikace uživatel - počítač a prezentace informací v uživatelských dokumentech.
Globální zpracování - celosvětové propojení lokálních sítí do celosvětové sítě - propojení každého s každým a využívání dat a služeb nejrůznějšími poskytovateli po celém světe.
Multimediální uživatelské rozhraní, virtuální realita:
Trendem navazujícím na GUI je rozvoj multimediálního uživatelského rozhraní, které využívá dalších forem zachycení informací, jako je video, zvuk, animace, motorická komunikace.
Využití: - v obchodu (pro účely marketingu)
- simulace nezvratných situací (ve zdravotnictví, armádě)
- nejdokonalejší aplikace multimediálního uživatelského rozhraní se nazývají virtuální
realita.
Zdroj: Informační systémy a jejich řízení, BIVŠ, Praha 1997
23. TRENDY INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ A TECHNOLOGICKÉHO ROZVOJE
(Technologické aspekty rozvoje komunikací, Internet, Elektronický obchod, vliv Internetu a informační dálnice na hospodářské prostředí; trendy IS/IT ve vztahu k řízení a organizací ekonomického subjektu; trendy v oblasti hardwaru; trendy v oblasti softwaru; trendy rozvoje informačních technologií.)
_________________________________________________________________________
Rozvoj komunikací - z technologického hlediska je rozvoj komunikací podporován
rozvojem zejména těchto prostředků:
· nová technologie přenosu dat po tradiční telefonní síti - DSVD(digital simultaneous voice data), která umožňuje současný přenos hlasu a dat
· ISDN (integrated services digital network), síť, která na rozdíl od DSVD využívá speciální telefonní linky a ústředny; poskytuje tytéž služby jako DSVD, ale až 10krát rychleji
· optické kabely s vysokou přenosovou rychlostí
· bezdrátové spoje (pozemní a druživ¨cové)
· lokální a rozsáhlé počítačové sítě (LAN a WAN)
· hardwarové a softwarové prostředky pro přenos textů, grafů, obrazů, audia i videa
Internet
Na síť Internet, která byla původně navržena jako celosvětová počítačová síť akademických pracovišť, se v současné době ve vyspělých zemích připojují i občané a všechny významné podniky a státní instituce. Síť tak umožňuje přenášet textové zprávy, dokumenty, audio- a videozáznamy nejen mezi univerzitními pracovišti, ale i mezi obchodními partnery.
Nejrozšířenější aplikací je elektronická pošta.
Velmi významným záměrem v oblasti budování komunikační infrastruktury je projekt informační dálnice. Projekt byl vyhlášen jako součást programu amerického prezidenta B. Clintona pro jeho první funkční období. Podrobně se projektu věnoval např. B. Gates ve své knize The Road Ahead (1995). Informační dálnice propojuje vedle univerzit a podniků i státní instituce, muzea, knihovny a především také domácnosti. Jednotlivé subjekty přitom určují, zda jejich informační fondy jsou k dispozici komukoli, nebo pouze určené množině uživatelů, a zda jsou získané informace zdarma, či nikoliv. Informační zdroje jednotlivých subjektů mohou mít definovánu různou úroveň přístupu; přístup k některým může být bezplatný a k jiným za poplatek.
Uživatel se může spojit s vydavatelem novin, knihovnou, půjčovnou videokazet, obchodním partnerem, realitní kanceláří, cestovní kanceláří, lékařem nebo obchodním domem.
Elektronický obchod realizovaný pomocí Internetu má pro poskytovatele této služby následující výhody:
- umožňuje přímý přístup k milionům potenciálních zákazníků po celém světě
- umožňuje přímý přístup k informacím dodavatelů
- redukuje náklady obchodu a náklady na proniknutí do nových teritorií
- vyžaduje minimální kapitálové investice a přitom může zajistit jejich mimořádně vysokou
rentabilitu
- umožňuje zajistit nepřetržitou odezvu na objednávky zákazníků
_________________________________________________________________________
Rozvoj komunikací - z technologického hlediska je rozvoj komunikací podporován
rozvojem zejména těchto prostředků:
· nová technologie přenosu dat po tradiční telefonní síti - DSVD(digital simultaneous voice data), která umožňuje současný přenos hlasu a dat
· ISDN (integrated services digital network), síť, která na rozdíl od DSVD využívá speciální telefonní linky a ústředny; poskytuje tytéž služby jako DSVD, ale až 10krát rychleji
· optické kabely s vysokou přenosovou rychlostí
· bezdrátové spoje (pozemní a druživ¨cové)
· lokální a rozsáhlé počítačové sítě (LAN a WAN)
· hardwarové a softwarové prostředky pro přenos textů, grafů, obrazů, audia i videa
Internet
Na síť Internet, která byla původně navržena jako celosvětová počítačová síť akademických pracovišť, se v současné době ve vyspělých zemích připojují i občané a všechny významné podniky a státní instituce. Síť tak umožňuje přenášet textové zprávy, dokumenty, audio- a videozáznamy nejen mezi univerzitními pracovišti, ale i mezi obchodními partnery.
Nejrozšířenější aplikací je elektronická pošta.
Velmi významným záměrem v oblasti budování komunikační infrastruktury je projekt informační dálnice. Projekt byl vyhlášen jako součást programu amerického prezidenta B. Clintona pro jeho první funkční období. Podrobně se projektu věnoval např. B. Gates ve své knize The Road Ahead (1995). Informační dálnice propojuje vedle univerzit a podniků i státní instituce, muzea, knihovny a především také domácnosti. Jednotlivé subjekty přitom určují, zda jejich informační fondy jsou k dispozici komukoli, nebo pouze určené množině uživatelů, a zda jsou získané informace zdarma, či nikoliv. Informační zdroje jednotlivých subjektů mohou mít definovánu různou úroveň přístupu; přístup k některým může být bezplatný a k jiným za poplatek.
Uživatel se může spojit s vydavatelem novin, knihovnou, půjčovnou videokazet, obchodním partnerem, realitní kanceláří, cestovní kanceláří, lékařem nebo obchodním domem.
Elektronický obchod realizovaný pomocí Internetu má pro poskytovatele této služby následující výhody:
- umožňuje přímý přístup k milionům potenciálních zákazníků po celém světě
- umožňuje přímý přístup k informacím dodavatelů
- redukuje náklady obchodu a náklady na proniknutí do nových teritorií
- vyžaduje minimální kapitálové investice a přitom může zajistit jejich mimořádně vysokou
rentabilitu
- umožňuje zajistit nepřetržitou odezvu na objednávky zákazníků
Vliv Internetu a informační dálnice na hospodářské prostředí
Je zřejmé ze stručného přehledu některých aplikací Internetu a informační dálnice, že tyto projekty budou mít rozsáhlé dopady do celosvětového hospodářského prostředí.
Mezi očekávané dopady patří:
- zvýšení konkurenčního prostředí
- splývání dosud oddělených odvětví
- prolamování ochranářských monopolistických bariér
- změny forem komunikace mezi obchodními partnery - klasické papírové dokumenty budou
nahrazovány elektronickou výměnou dat
- dramatické změny ve formách prodeje výrobků a služeb - stále více se budou prosazovat
nákupy z domova
- posílání bezhotovostních plateb a vznik elektronických peněz
- nové typy obchodních dohod mezi partnery, založené na společném využívání datových
zdrojů
- změny stylu práce - virtuální týmy a virtuální podniky - dojde k dalšímu zvýšení podílu
duševní práce a práce doma bez určené pracovní doby
- efektivnější spojení státních institucí s občany a podniky
- nové možnosti demokracie - propojení občanů státu umožní snadná a rychlá referenda, volby
a průzkumy veřejného mínění
Otazníky:
- rozšíření palety prostředků podvodníků a teroristických skupin
- manipulace chování a potřeb zákazníka a vytváření informačních bariér proti konkurenci
(telekomunikace, finance, korporace v oblasti zábavy apod.)
- má prodávající právo znát identitu zákazníka?
- odlišnost legislativy v zemích
Trendy IS/IT ve vztahu k řízení a organizaci ekonomického subjektu
Změny v organizačních strukturách podniků:
- zplošťování organizačních struktur vytvářením nezávislých organizačních obchodních
jednotek, zaměřených na jeden hlavní předmět činnosti
- přechod ke flexibilním organizačním strukturám pružně reagujícím na změny v ekonomickém
prostředí, situaci na trhu
- jsou typické dynamické typy a virtuální týmy (mohou je dělit velké vzdálenosti)
IS/IT podporuje pružné organizační struktury pomocí:
- distribuovaného zpracování v rozsáhlých počítačových sítích (WAN)
- mobilního zpracování dat
- nástrojů pro týmovou práci
- dalších technologií
Sílící vazba mezi IS/IT a BRP
Cílem BRP je optimální reakce podniku na externí události. Optimální reakcí se rozumí co nejrychlejší a co nejkvalitnější reakce při minimální spotřebě podnikových zdrojů.
Učící se organizace a koncepce „skladu dat“
Management se nemůže spoléhat na to, že podnikové znalosti stačí mít uložené v hlavách pracovníků - fluktuace může výrazně ovlivnit životaschopnost podniku. Datová základna IS/IT je ideálním nástrojem pro uložení a zpřístupnění znalostí podniku. Podnikové procesy musí být nastaveny tak, aby pracovníci byly motivováni informace do IS ukládat.
Mezi očekávané dopady patří:
- zvýšení konkurenčního prostředí
- splývání dosud oddělených odvětví
- prolamování ochranářských monopolistických bariér
- změny forem komunikace mezi obchodními partnery - klasické papírové dokumenty budou
nahrazovány elektronickou výměnou dat
- dramatické změny ve formách prodeje výrobků a služeb - stále více se budou prosazovat
nákupy z domova
- posílání bezhotovostních plateb a vznik elektronických peněz
- nové typy obchodních dohod mezi partnery, založené na společném využívání datových
zdrojů
- změny stylu práce - virtuální týmy a virtuální podniky - dojde k dalšímu zvýšení podílu
duševní práce a práce doma bez určené pracovní doby
- efektivnější spojení státních institucí s občany a podniky
- nové možnosti demokracie - propojení občanů státu umožní snadná a rychlá referenda, volby
a průzkumy veřejného mínění
Otazníky:
- rozšíření palety prostředků podvodníků a teroristických skupin
- manipulace chování a potřeb zákazníka a vytváření informačních bariér proti konkurenci
(telekomunikace, finance, korporace v oblasti zábavy apod.)
- má prodávající právo znát identitu zákazníka?
- odlišnost legislativy v zemích
Trendy IS/IT ve vztahu k řízení a organizaci ekonomického subjektu
Změny v organizačních strukturách podniků:
- zplošťování organizačních struktur vytvářením nezávislých organizačních obchodních
jednotek, zaměřených na jeden hlavní předmět činnosti
- přechod ke flexibilním organizačním strukturám pružně reagujícím na změny v ekonomickém
prostředí, situaci na trhu
- jsou typické dynamické typy a virtuální týmy (mohou je dělit velké vzdálenosti)
IS/IT podporuje pružné organizační struktury pomocí:
- distribuovaného zpracování v rozsáhlých počítačových sítích (WAN)
- mobilního zpracování dat
- nástrojů pro týmovou práci
- dalších technologií
Sílící vazba mezi IS/IT a BRP
Cílem BRP je optimální reakce podniku na externí události. Optimální reakcí se rozumí co nejrychlejší a co nejkvalitnější reakce při minimální spotřebě podnikových zdrojů.
Učící se organizace a koncepce „skladu dat“
Management se nemůže spoléhat na to, že podnikové znalosti stačí mít uložené v hlavách pracovníků - fluktuace může výrazně ovlivnit životaschopnost podniku. Datová základna IS/IT je ideálním nástrojem pro uložení a zpřístupnění znalostí podniku. Podnikové procesy musí být nastaveny tak, aby pracovníci byly motivováni informace do IS ukládat.
Mechanická bezpečnost
Technická bezpečnost představuje systémy a zařízení pomocí nichž se vytvářejí podmínky bránící nepovolaným osobám vniknout do chráněného objektu, nebo systému signalizující mimořádnou situaci, napadení objektu, vznik požáru nebo stavy vedoucí k haváriím.
Mechanickou bezpečností jsou pak komplexy prvků a zařízení, které mají za úkol znesnadnit nebo zcela znemožnit vniknutí nepovolaných osob a předmětů do chráněného prostředí a zabránit tak:
- znehodnocení nebo neoprávněné manipulaci s instalovaným materiálem a zařízením
- krádeži zařízení a cenností v chráněném prostoru
- umístění nebezpečného materiálu v chráněném prostoru
Vnější ochrana objektů:
- obvodová
- plášťová – signalizace
- prostorová
- předmětovou – při krádežích, zpravidla preventivně
Vnitřní: - veřejné prostory
- neveřejné prostory
- režimové prostory – poklady, výpočetní technika
Mechanické zábranné systémy:
- kovové mříže – pevné a pohyblivé
- bezpečnostní dveře
- bezpečnostní skla
- uzamykatelné systémy
- úschovné objekty (skříně, trezory)
Oblasti použití: kritická místa v objektu, oddělené bariéry, úschovná místa a kryty, režimové prostory a opatření
Všechny typy mechanické ochrany jsou rozděleny do bezpečnostních tříd – lehce překonatelné, překonatelné, se zvýšenou bezpečností. Prvky mechanické ochrany jsou rozčleněny dle ČSN.
Elektronické systémy bezpečnosti
Okamžitá signalizace nežádoucího stavu, napadení či pokusu o napadení.
Skládá se z: čidla, přenosového zařízení, řídící jednotky. Je napojeno na pult centralizované ochrany. Jsou vybaveny pamětí a musí splňovat požadavky mechanické a tepelné odolnosti.
Důležité jsou přenosové trasy od detektoru do ústředny řídící jednotky, případně na pulty centralizované ochrany. Vstupní systémy musí splňovat ČSN 334590. Řídící jednotka EZS představuje samoochranné programovatelné a diagnostické zařízení opět podle výše uvedené normy. Systém bývá napojen PC se záznamovou jednotkou a výstupem na tisk.
Obdobným systémem funguje i elektronická požární signalizace.
Dohledové elektronické (kamerové ) systémy
Jsou součástí technické bezpečnosti. Monitorují dění v chráněném prostoru a zaznamenávají ho pro potřebu pozdějšího vyhodnocování. Cílem instalace kamer je sledování dění v prostoru, ale i odradit potencionální zločince od jejich záměru. Hlavním cílem užití kamerového systému je pořídit jasný obrázek obličeje pachatele, který umožňuje identifikaci a rozpoznání.
Mechanickou bezpečností jsou pak komplexy prvků a zařízení, které mají za úkol znesnadnit nebo zcela znemožnit vniknutí nepovolaných osob a předmětů do chráněného prostředí a zabránit tak:
- znehodnocení nebo neoprávněné manipulaci s instalovaným materiálem a zařízením
- krádeži zařízení a cenností v chráněném prostoru
- umístění nebezpečného materiálu v chráněném prostoru
Vnější ochrana objektů:
- obvodová
- plášťová – signalizace
- prostorová
- předmětovou – při krádežích, zpravidla preventivně
Vnitřní: - veřejné prostory
- neveřejné prostory
- režimové prostory – poklady, výpočetní technika
Mechanické zábranné systémy:
- kovové mříže – pevné a pohyblivé
- bezpečnostní dveře
- bezpečnostní skla
- uzamykatelné systémy
- úschovné objekty (skříně, trezory)
Oblasti použití: kritická místa v objektu, oddělené bariéry, úschovná místa a kryty, režimové prostory a opatření
Všechny typy mechanické ochrany jsou rozděleny do bezpečnostních tříd – lehce překonatelné, překonatelné, se zvýšenou bezpečností. Prvky mechanické ochrany jsou rozčleněny dle ČSN.
Elektronické systémy bezpečnosti
Okamžitá signalizace nežádoucího stavu, napadení či pokusu o napadení.
Skládá se z: čidla, přenosového zařízení, řídící jednotky. Je napojeno na pult centralizované ochrany. Jsou vybaveny pamětí a musí splňovat požadavky mechanické a tepelné odolnosti.
Důležité jsou přenosové trasy od detektoru do ústředny řídící jednotky, případně na pulty centralizované ochrany. Vstupní systémy musí splňovat ČSN 334590. Řídící jednotka EZS představuje samoochranné programovatelné a diagnostické zařízení opět podle výše uvedené normy. Systém bývá napojen PC se záznamovou jednotkou a výstupem na tisk.
Obdobným systémem funguje i elektronická požární signalizace.
Dohledové elektronické (kamerové ) systémy
Jsou součástí technické bezpečnosti. Monitorují dění v chráněném prostoru a zaznamenávají ho pro potřebu pozdějšího vyhodnocování. Cílem instalace kamer je sledování dění v prostoru, ale i odradit potencionální zločince od jejich záměru. Hlavním cílem užití kamerového systému je pořídit jasný obrázek obličeje pachatele, který umožňuje identifikaci a rozpoznání.
21. Ochrana informací a bezpečnost informačních systémů v bance
Informační systém banky
Jde o soubor lidí (zdrojů, zpracovatelů, uživatelů), technických prostředků a metod zajišťujících sběr, přenos, uchování a zpracování dat za účelem tvorby a prezentace informací pro potřeby jejich uživatelů.
Informační proces:
- sběr dat
- přenos informací od zdroje k místu jejich zpracování
- registrace na místě zpracování
- ukládání informací pro jejich budoucí využití
- zpracování, třídění, posuzování kvality vlastností, vyhledávání doplňkových informací a jejich výběr, analýzu a syntézu, využití informací
Druhy informací: bankovní, právní, ekonomické, o trhu, zahraniční, všeobecné, obchodní, organizační, personální, o informačním systému banky.
Rušivé momenty: šumy - technické, sémantický šum – nepochopení, zkreslení informace apod., utajení, rozptýlení informačního toku.
Analýza cílevědomé poznávání daných skutečností, jevů, procesů a vztahů – členěním zkoumaných celků na dílčí části a jejich postupným studiem.
Syntéza myšlenkové sjednocení rozložených analyzovaných částí, které již máme popsány, odhalováním jejich vzájemných souvislostí.
Požadavky na vlastnosti informací: hodnověrnost, úplnost, všestrannost, aktuálnost, hromadnost souboru informací, homogennost, systematičnost, využití různých zdrojů
Informační systém v podmínkách zpracování informací pomocí výpočetní techniky
Data jsou zprávy vyjádřené vhodným způsobem, vypovídají o světě a jsou srozumitelné pro příjemce. Příjemcem může být člověk i technický prostředek. Údaj se stává informací až ve chvíli, kdy příjemci přinese něco nového.
Pomocí výpočetní techniky dochází ke zrychlení, snižuje se chybovost i náklady na administrativu. Je možné přenášet i obrazové informace, podpisy i zvukové záznamy. Rozvíjí se systém elektronických plateb a dalších obchodních transakcí. Dochází k odstranění bariéry dislokace jednotlivých pracovišť.
Zásady ochrany informací a bezpečnosti informačních systémů v bance
Cílem je zajistit kontinuitu obchodní činnosti banky a minimalizovat škody v její obchodní činnosti tím, že předejdeme vzniku bezpečnostních příhod či omezíme jejich vznik.
Bezpečností vlastnosti informací:
- důvěrnost – lidé, počítače, programy – zábrana neoprávněnému
- integrita – informace nebude změněna neautorizovaným subjektem
- dostupnost – pouze autorizovaný přístup se zamezení zadržení informace
Bezpečnostní opatření na ochranu IS jsou značně levnější a daleko účinnější, jsou-li zabudována do systémů a služeb IT banky již ve stádiích specifikace požadavků a návrhu systému. Čím dříve se k ochraně přistoupí, tím bude pro banku levnější z dlouhodobého hlediska.
Zásady:
bezpečnostní politika v IS banky
organizace bezpečnosti v IS
klasifikace a kontrola informačních aktiv
zabezpečení personálu banky
fyzické zabezpečení a bezpečnosti prostředí IS
správa počítače a sítě banky
kontrola přístupu do IS banky
bezpečnost při vývoji a údržbě IS banky
plánování zajištění kontinuity obchodní činnosti banky
zachování souladu s platnými předpisy
Řízení ochrany informací a bezpečnosti informačních systémů banky
Využívání bezpečnostních zásad, proces autorizace pro provozní zařízení IT banky, školení zaměstnanců – uživatelů z pohledu bezpečnosti IS, systém hlášení nestandardních příhod, sledování nefunkčnosti softwaru, provozní postupy a odpovědnosti za správu počítače a sítě, správa dat – zálohování, protokoly, správa sítě, nakládání s médii, manipulace s daty a jejich výměna, kontrola přístupu do systému , uživatelská hesla, přístupy na terminál, kontrola přístupů do aplikací.
Jde o soubor lidí (zdrojů, zpracovatelů, uživatelů), technických prostředků a metod zajišťujících sběr, přenos, uchování a zpracování dat za účelem tvorby a prezentace informací pro potřeby jejich uživatelů.
Informační proces:
- sběr dat
- přenos informací od zdroje k místu jejich zpracování
- registrace na místě zpracování
- ukládání informací pro jejich budoucí využití
- zpracování, třídění, posuzování kvality vlastností, vyhledávání doplňkových informací a jejich výběr, analýzu a syntézu, využití informací
Druhy informací: bankovní, právní, ekonomické, o trhu, zahraniční, všeobecné, obchodní, organizační, personální, o informačním systému banky.
Rušivé momenty: šumy - technické, sémantický šum – nepochopení, zkreslení informace apod., utajení, rozptýlení informačního toku.
Analýza cílevědomé poznávání daných skutečností, jevů, procesů a vztahů – členěním zkoumaných celků na dílčí části a jejich postupným studiem.
Syntéza myšlenkové sjednocení rozložených analyzovaných částí, které již máme popsány, odhalováním jejich vzájemných souvislostí.
Požadavky na vlastnosti informací: hodnověrnost, úplnost, všestrannost, aktuálnost, hromadnost souboru informací, homogennost, systematičnost, využití různých zdrojů
Informační systém v podmínkách zpracování informací pomocí výpočetní techniky
Data jsou zprávy vyjádřené vhodným způsobem, vypovídají o světě a jsou srozumitelné pro příjemce. Příjemcem může být člověk i technický prostředek. Údaj se stává informací až ve chvíli, kdy příjemci přinese něco nového.
Pomocí výpočetní techniky dochází ke zrychlení, snižuje se chybovost i náklady na administrativu. Je možné přenášet i obrazové informace, podpisy i zvukové záznamy. Rozvíjí se systém elektronických plateb a dalších obchodních transakcí. Dochází k odstranění bariéry dislokace jednotlivých pracovišť.
Zásady ochrany informací a bezpečnosti informačních systémů v bance
Cílem je zajistit kontinuitu obchodní činnosti banky a minimalizovat škody v její obchodní činnosti tím, že předejdeme vzniku bezpečnostních příhod či omezíme jejich vznik.
Bezpečností vlastnosti informací:
- důvěrnost – lidé, počítače, programy – zábrana neoprávněnému
- integrita – informace nebude změněna neautorizovaným subjektem
- dostupnost – pouze autorizovaný přístup se zamezení zadržení informace
Bezpečnostní opatření na ochranu IS jsou značně levnější a daleko účinnější, jsou-li zabudována do systémů a služeb IT banky již ve stádiích specifikace požadavků a návrhu systému. Čím dříve se k ochraně přistoupí, tím bude pro banku levnější z dlouhodobého hlediska.
Zásady:
bezpečnostní politika v IS banky
organizace bezpečnosti v IS
klasifikace a kontrola informačních aktiv
zabezpečení personálu banky
fyzické zabezpečení a bezpečnosti prostředí IS
správa počítače a sítě banky
kontrola přístupu do IS banky
bezpečnost při vývoji a údržbě IS banky
plánování zajištění kontinuity obchodní činnosti banky
zachování souladu s platnými předpisy
Řízení ochrany informací a bezpečnosti informačních systémů banky
Využívání bezpečnostních zásad, proces autorizace pro provozní zařízení IT banky, školení zaměstnanců – uživatelů z pohledu bezpečnosti IS, systém hlášení nestandardních příhod, sledování nefunkčnosti softwaru, provozní postupy a odpovědnosti za správu počítače a sítě, správa dat – zálohování, protokoly, správa sítě, nakládání s médii, manipulace s daty a jejich výměna, kontrola přístupu do systému , uživatelská hesla, přístupy na terminál, kontrola přístupů do aplikací.
22. Ochrana proti bankovním podvodům
Charakteristika bankovních podvodníků a jejich nástrojů
Podvodníci pracující za provizi: vyhledávač, mezinárodní notář, zástupce trustu, finanční expert
Fiktivní banky (PO BOX banky) – vzhledem k tomu, že založení banky je ve většině zemí světa spojeno s nutností splnit přísné podmínky většina podvodů se uchyluje do zemí např. karibských států – kde mohou vzniknout soukromé banky typu offshore s omezenou licencí bez kapitálu, pravý majitel zůstává většinou skryt. Obdobná je situace v Tichomoří. Naproti tomu dochází i k použití smyšlených bank – kombinací různých názvů. Často docházelo i k zneužití řádných bank v postkomunistických zemích – Banka Bohemia – její záruky, které žadatelům o úvěr poskytovalo zajištění s výhodnou srážkou až 20 %, které v konečném důsledku vedlo k likvidaci této banky.
Fiktivní firma (PO BOX firmy) – firmy si uvádějí do názvu slovo banka, ale bankovní licenci nemají.
Nástroje – smlouva v angličtině či němčině na mnoho stran, písemné nabídky, nastrčení zprostředkovatelé, většina věcí je vyřizována korespondentkou cestou, faxem apod.
Hlavní typy bankovních podvodů
Pro bankovní podvody může být zneužita většina bankovních produktů – směnky, záruky, akreditivy, dluhopisy i pojistné záruky. Největší podvody jsou páchány na poli mezinárodním, dochází ke zneužití např. Standby letter od credit, který může sloužit jako záruční list pro úvěr v případě, že dceřiná společnost americké firmy žádá o vysoký úvěr v Německu.
Depozitní úvěr – obdoba úvěru ze stavebního spoření, po dobu 30 – 180 dnů je naspořena částka 10-30%, po uplynutí této doby bude částka navýšena o úvěr a převedena na konto klienta. Přepokládá se, že banka už nebude prověřovat bonitu ani možnost splácení.
Collateral funding exchange – podvodníci nabízejí jako zástupci určitého trustu vysoké úvěry proti prvotřídním bankovním zárukám, využitím různého kurzu mělo být dosaženo vysokého zisku, který by se dělil rovnoměrně mezi 3 zúčastněné strany. V podstatě došlo k vyplacení zálohy ve výši 1 % sumy a podvodníci včetně notáře nebyli k nalezení.
Vícestupňové obchody – např. podvodník uloží u 3 osoby bezcenné papíry, ale už výpis z depotu může dostat další banku do omylu. Nebo při projektovém financování, od jedné banky získají potvrzení, že projekt má určitou hodnotu a u druhé je toto prohlášení vydáváno za zajištění.
Časté jsou podvody s bankovními formuláři – převodními příkazy, šeky, směnkami, cennými papíry, falšovanými kupony.
Nástroje resp. doporučení k prevenci podvodů
- poznejte svého klienta, požadujte reference, kopírujte předložené doklady
- nepodepisujte dokumenty, které předložila cizí osoba nebo zformuloval klient předem
- ignorujte pochybné obchodní nabídky, reagujte neutrálně bez označení odesilatele
- neangažujte v souvislosti s firmami offshore (země daňového ráje bez opatření proti praní špinavých peněz)
- jednejte za banku ve dvojici, nenechávejte návštěvníky samotné v kanceláři ani v budově
- držte si bankovní odstup, odmítejte pozvání i dárky
- nového klienta prověřujeme právně, notářsky, daňovým poradcem nebo alespoň kolegou
- pište si poznámky z jednání i telefonátů pro pozdější důkazy
- v případě že jste pojali podezření uvědomte příslušná místa
- pokud chcete varovat klienta, nesdělujte nikdy váš zdroj informací, mluvte obecně
- pozor na nigerijská spojení – časté bankovní podvody
Podvodníci pracující za provizi: vyhledávač, mezinárodní notář, zástupce trustu, finanční expert
Fiktivní banky (PO BOX banky) – vzhledem k tomu, že založení banky je ve většině zemí světa spojeno s nutností splnit přísné podmínky většina podvodů se uchyluje do zemí např. karibských států – kde mohou vzniknout soukromé banky typu offshore s omezenou licencí bez kapitálu, pravý majitel zůstává většinou skryt. Obdobná je situace v Tichomoří. Naproti tomu dochází i k použití smyšlených bank – kombinací různých názvů. Často docházelo i k zneužití řádných bank v postkomunistických zemích – Banka Bohemia – její záruky, které žadatelům o úvěr poskytovalo zajištění s výhodnou srážkou až 20 %, které v konečném důsledku vedlo k likvidaci této banky.
Fiktivní firma (PO BOX firmy) – firmy si uvádějí do názvu slovo banka, ale bankovní licenci nemají.
Nástroje – smlouva v angličtině či němčině na mnoho stran, písemné nabídky, nastrčení zprostředkovatelé, většina věcí je vyřizována korespondentkou cestou, faxem apod.
Hlavní typy bankovních podvodů
Pro bankovní podvody může být zneužita většina bankovních produktů – směnky, záruky, akreditivy, dluhopisy i pojistné záruky. Největší podvody jsou páchány na poli mezinárodním, dochází ke zneužití např. Standby letter od credit, který může sloužit jako záruční list pro úvěr v případě, že dceřiná společnost americké firmy žádá o vysoký úvěr v Německu.
Depozitní úvěr – obdoba úvěru ze stavebního spoření, po dobu 30 – 180 dnů je naspořena částka 10-30%, po uplynutí této doby bude částka navýšena o úvěr a převedena na konto klienta. Přepokládá se, že banka už nebude prověřovat bonitu ani možnost splácení.
Collateral funding exchange – podvodníci nabízejí jako zástupci určitého trustu vysoké úvěry proti prvotřídním bankovním zárukám, využitím různého kurzu mělo být dosaženo vysokého zisku, který by se dělil rovnoměrně mezi 3 zúčastněné strany. V podstatě došlo k vyplacení zálohy ve výši 1 % sumy a podvodníci včetně notáře nebyli k nalezení.
Vícestupňové obchody – např. podvodník uloží u 3 osoby bezcenné papíry, ale už výpis z depotu může dostat další banku do omylu. Nebo při projektovém financování, od jedné banky získají potvrzení, že projekt má určitou hodnotu a u druhé je toto prohlášení vydáváno za zajištění.
Časté jsou podvody s bankovními formuláři – převodními příkazy, šeky, směnkami, cennými papíry, falšovanými kupony.
Nástroje resp. doporučení k prevenci podvodů
- poznejte svého klienta, požadujte reference, kopírujte předložené doklady
- nepodepisujte dokumenty, které předložila cizí osoba nebo zformuloval klient předem
- ignorujte pochybné obchodní nabídky, reagujte neutrálně bez označení odesilatele
- neangažujte v souvislosti s firmami offshore (země daňového ráje bez opatření proti praní špinavých peněz)
- jednejte za banku ve dvojici, nenechávejte návštěvníky samotné v kanceláři ani v budově
- držte si bankovní odstup, odmítejte pozvání i dárky
- nového klienta prověřujeme právně, notářsky, daňovým poradcem nebo alespoň kolegou
- pište si poznámky z jednání i telefonátů pro pozdější důkazy
- v případě že jste pojali podezření uvědomte příslušná místa
- pokud chcete varovat klienta, nesdělujte nikdy váš zdroj informací, mluvte obecně
- pozor na nigerijská spojení – časté bankovní podvody
19. Strategické řízení nákladů
Etapy strategického řízení
formulace strategií – z účetních informací je sestavena finanční analýza a z ní pak navrhnuta strategie
předávání zvolených strategií organizaci – zvolená strategie je přenesena do účetnictví
tvorba taktik zavádění zvolených strategií – vytváří se a zavádí do praxe taktiky celkové strategie vše pomocí finanční analýzy
tvorba a zavádění mechanizmů řízení – pomocí účetních výkazů je kontrolováno zda došlo k naplnění strategických cílů
Koncepce hodnotového řetězce
Hodnotový řetězec je sada navazujících činností vytvářející hodnoty, počínaje zdroji surovin přes dodavatele součástek až ke konečnému uživateli. Jde o zaměření pozornosti na okolí společnosti, přičemž každá společnost je chápána v kontextu celého řetězce činností vytvářejících hodnoty, jehož je jen jednou součástí.
Celý vztah banka – klient je potřeba chápat více z nadhledu, na delší období, ne jen na životnost určitého produktu, to nám umožní konkurenční výhodu.
Koncepce strategického utváření pozice na trhu
Dva způsoby:
co nejnižší náklady
nabídka vynikajících produktů
Produktové rozlišení
Nákladové rozlišení
Úloha kalkulace nákladů při hodnocení výkonnosti
Ne příliš důležitá
Velmi důležitá
Důležitost typu pružného rozpočtování při kontrole produktových nákladů
Střední až nízká
Vysoká až velmi vysoká
Důležitost analýzy nákladů při rozhodování o ceně
Zásadní pro úspěch
Ne příliš obvyklá
Důležitost nákladů produktů při rozhodování o ceně
Nízká
Vysoká
Důležitost analýzy nákladů konkurence
Nízká
vysoká
Koncepce vztahových veličin
Chápat chování nákladů znamená chápat složité vazby mezi jednotlivými vztahovými veličinami v konkrétní situaci. V rámci strategického řízení nákladů rozlišujeme dva typy vztahových veličin ovlivňujících náklady:
- strukturální – míra – velikost investice do produkce, výzkumu a vývoje či do marketingu
- rozsah – stupeň vertikální integrace
- zkušenost – jak často činnost prováděna v minulosti
- technologie – technologické procesy užívané společností v každém kroku hodnotového řetězce
- komplexnost – rozsah produktů a služeb nabízených klientovi
- exekutivní – týká se kapacity společnosti – čím více, tím lépe
Strategické řízení nákladů a kalkulace nákladů založená na činnostech
Strategické řízení nákladů vede přes poznání průběhu hodnotového řetězce (nejen) uvnitř společnosti k vymezení vztahových veličin (faktorů) ovlivňujících náklady, k utvoření pozice na trhu. Cílem strategického řízení nákladů je získání dlouhodobější pozice (výhody) na trhu. Dosažení tohoto cíle významně napomáhá kalkulace nákladů založená na činnostech.
formulace strategií – z účetních informací je sestavena finanční analýza a z ní pak navrhnuta strategie
předávání zvolených strategií organizaci – zvolená strategie je přenesena do účetnictví
tvorba taktik zavádění zvolených strategií – vytváří se a zavádí do praxe taktiky celkové strategie vše pomocí finanční analýzy
tvorba a zavádění mechanizmů řízení – pomocí účetních výkazů je kontrolováno zda došlo k naplnění strategických cílů
Koncepce hodnotového řetězce
Hodnotový řetězec je sada navazujících činností vytvářející hodnoty, počínaje zdroji surovin přes dodavatele součástek až ke konečnému uživateli. Jde o zaměření pozornosti na okolí společnosti, přičemž každá společnost je chápána v kontextu celého řetězce činností vytvářejících hodnoty, jehož je jen jednou součástí.
Celý vztah banka – klient je potřeba chápat více z nadhledu, na delší období, ne jen na životnost určitého produktu, to nám umožní konkurenční výhodu.
Koncepce strategického utváření pozice na trhu
Dva způsoby:
co nejnižší náklady
nabídka vynikajících produktů
Produktové rozlišení
Nákladové rozlišení
Úloha kalkulace nákladů při hodnocení výkonnosti
Ne příliš důležitá
Velmi důležitá
Důležitost typu pružného rozpočtování při kontrole produktových nákladů
Střední až nízká
Vysoká až velmi vysoká
Důležitost analýzy nákladů při rozhodování o ceně
Zásadní pro úspěch
Ne příliš obvyklá
Důležitost nákladů produktů při rozhodování o ceně
Nízká
Vysoká
Důležitost analýzy nákladů konkurence
Nízká
vysoká
Koncepce vztahových veličin
Chápat chování nákladů znamená chápat složité vazby mezi jednotlivými vztahovými veličinami v konkrétní situaci. V rámci strategického řízení nákladů rozlišujeme dva typy vztahových veličin ovlivňujících náklady:
- strukturální – míra – velikost investice do produkce, výzkumu a vývoje či do marketingu
- rozsah – stupeň vertikální integrace
- zkušenost – jak často činnost prováděna v minulosti
- technologie – technologické procesy užívané společností v každém kroku hodnotového řetězce
- komplexnost – rozsah produktů a služeb nabízených klientovi
- exekutivní – týká se kapacity společnosti – čím více, tím lépe
Strategické řízení nákladů a kalkulace nákladů založená na činnostech
Strategické řízení nákladů vede přes poznání průběhu hodnotového řetězce (nejen) uvnitř společnosti k vymezení vztahových veličin (faktorů) ovlivňujících náklady, k utvoření pozice na trhu. Cílem strategického řízení nákladů je získání dlouhodobější pozice (výhody) na trhu. Dosažení tohoto cíle významně napomáhá kalkulace nákladů založená na činnostech.
20. Metody zajišťování bezpečnosti banky
Zajišťování fyzické bezpečnosti
Jedná se fyzickou přítomnost bezpečnostních složek v chráněném objektu banky (většinou zajišťuje dodavatelská organizace). Jako jediná je schopna okamžitě provést zákrok a odvrátit nebezpečí.
Dělíme ji z hlediska času:
Nepřetržitou
Vázanou na pracovní dobu
Nárazovou – nepravidelné časové intervaly
Z hlediska rozsahu a účelu:
— propustková – při vstupu na pevných pracovištích ostrahy
— obvodová – pevná a pochůzková pracoviště
— celoplošná – nepravidelné pochůzky po celém objektu
— doprovodná – při přepravě
— dozorčí a operátorská – kombinací s technikou – zabezpečovací i signální
— zásahová – po signálu o narušení objektu, protipožární nebo kamerové systémy
Z hlediska použité výzbroje a výstroje:
— ozbrojená
— neozbrojená
— veřejná ochrana
— skrytá fyzická ochrana – bodyguard
Dodržování zásad:
— priorita života a zdraví pracovníků
— pojištění zásilek
— utajení termínů, způsobu a trasy přepravy
— změna trasy při opakovaných zásilkách
— taktické zásady užití zbraně, ochrany zásilek, ostatní obrané pomůcky
— odpovědnost vedoucího za způsobilost zaměstnanců k zajištění fyzické ochrany
— informovanost pracovníků pouze o úkolech, které se jich bezprostředně týkají
— přeprava za denního světla a příhodných povětrnostních podmínek
— přeprava více vozidly
— přístup k vozidlům zajišťujím přepravu nemají přístup jiní
— vyloučení stereotypu a šablonovitosti
— během přepravy nesmí zastavit a osádka opustit vozidlo
— dodržování pravidel silničního provozu
— znalost hlavních a náhradních tras dopravy
— při vícedenních přepravách stanovení denních etap, způsob uložení zásilky
— zásady součinnosti a spolupráce s Policií ČR
Jedná se fyzickou přítomnost bezpečnostních složek v chráněném objektu banky (většinou zajišťuje dodavatelská organizace). Jako jediná je schopna okamžitě provést zákrok a odvrátit nebezpečí.
Dělíme ji z hlediska času:
Nepřetržitou
Vázanou na pracovní dobu
Nárazovou – nepravidelné časové intervaly
Z hlediska rozsahu a účelu:
— propustková – při vstupu na pevných pracovištích ostrahy
— obvodová – pevná a pochůzková pracoviště
— celoplošná – nepravidelné pochůzky po celém objektu
— doprovodná – při přepravě
— dozorčí a operátorská – kombinací s technikou – zabezpečovací i signální
— zásahová – po signálu o narušení objektu, protipožární nebo kamerové systémy
Z hlediska použité výzbroje a výstroje:
— ozbrojená
— neozbrojená
— veřejná ochrana
— skrytá fyzická ochrana – bodyguard
Dodržování zásad:
— priorita života a zdraví pracovníků
— pojištění zásilek
— utajení termínů, způsobu a trasy přepravy
— změna trasy při opakovaných zásilkách
— taktické zásady užití zbraně, ochrany zásilek, ostatní obrané pomůcky
— odpovědnost vedoucího za způsobilost zaměstnanců k zajištění fyzické ochrany
— informovanost pracovníků pouze o úkolech, které se jich bezprostředně týkají
— přeprava za denního světla a příhodných povětrnostních podmínek
— přeprava více vozidly
— přístup k vozidlům zajišťujím přepravu nemají přístup jiní
— vyloučení stereotypu a šablonovitosti
— během přepravy nesmí zastavit a osádka opustit vozidlo
— dodržování pravidel silničního provozu
— znalost hlavních a náhradních tras dopravy
— při vícedenních přepravách stanovení denních etap, způsob uložení zásilky
— zásady součinnosti a spolupráce s Policií ČR
17. Kalkulace nákladů a výnosů podle ziskových středisek
Určování výnosů bankovních činností ziskového střediska
Dělení výnosů: - z bankovních činností: úrokové, neúrokové, ostatní
- nebankovních činností
Určování provizí na ziskové středisko se děje podle určitého předem daného klíče. Pobočce jsou většinou přiřazeny – směnárenské poplatky, pokladní a úvěrové provize, poplatky za vedení účtů, provize za prodej převoditelným cenných papírů.
Produkty poskytované ve spolupráci středisek a poboček mají provizi rozdělenu podle daného klíče např. správa investic a portfolia cenných papírů, podrozvahové operace – záruky, šeky, směnky.
Produkty jednoznačně prodávané určitým střediskem přinášejí výnos středisku, které tuto službu prodává byť na jiném distribučním místě např. poradenství a dealing.
Kalkulace nákladů ziskového střediska
Druhá součást kalkulace zisku pro výnosech. V podstatě jde o přerozdělení celkových nákladů až do míst realizace výnosů tak, aby bylo možno dopočítat konečnou marže, tedy zisk. Jednoznačné přiřazení nákladů na mzdy zaměstnanců, energie pobočky, příslušný software a hardware, příp. stavební náklady = pobočka. Problém ovšem bude při přiřazení nákladů na jednotlivá střediska u vnitroslužeb – jak produktový servis, tak centrální servisní střediska např. personální, výpočetní technika – programy apod. Přiřazení nákladů má pět fází:
1. zachycení nákladů v analytickém účetnictví – vyčlenění nákladů, které nelze zahrnout do středisek např. pokuty, všeobecné náklady nařízení a doplňkové náklady – vývoj software
2. přiřazení nákladů střediskům odpovědnosti – typy středisek – hlavní činnost (zisk), servisní činnosti, správní a strukturální činnosti – Přiřazení nákladů těmto střediskům je klíčové pro managerskou kontrolu
3. projednání nákladů strukturálních středisek a středisek všeobecných služeb prostřednictvím servisních a ziskových středisek – největším problémem je přiřazení nákladů strukturálním střediskům, bývá proto použito klíče počtu zaměstnanců a rozpočet bývá stejný nebo podobný jako u servisních středisek (kde jako klíč slouží např. u správy budov obhospodařovaná nastavěná plocha)
4. kalkulace provozních nákladů – cílem je vypočítat náklady na operace prováděné servisními středisky vydělením nákladů na operace z celkových nákladů, nejlépe podle času, který dané středisko spotřebovává, či podle průměrných časů na operaci
5. zúčtování provozních nákladů ziskovým střediskům - tj. rozpuštění nákladů servisních středisek na střediska zisková podle klíče kolik které středisko zadává servisnímu práce
Ukazatele manažerské kontroly ziskových středisek
Hodnocení ve formě poměrových ukazatelů:
výkonnosti – výnosnost vlastního jmění - čistý výsledek/vlastním jměním (přiřazené středisku)
- výnosnost bankovní činnosti -čistý výsledek/výnosy z bank. činností
- nákladová výnosnost - výnosy bankovních činností/provozní náklady včetně odpisů
- hrubá výnosnost aktiv - výnosy z bank. čin./ aktiva
- čistá výnosnost aktiv - čistý výsledek/ aktiva
produktivity – výnosy z bankovních činností/ počet zaměstnanců
- úvěry/počet zaměstnanců
kontroly úvěrového rizika – soudně vymáhané úvěry/celkové úvěry
- rezervy na špatné úvěry/celkové úvěry
- rezervy na špatné úvěry/ soudně vymáhané úvěry
Určování nákladů a výnosů podle produktu nebo služby
Objem operací vyvolaných produktem je třeba násobit jednotkovými náklady na každou operaci. Náklady vyvolané určitým produktem nebo službou nejsou však jasně definovanými náklady na operaci. K přiřazení nákladů těmto službám lze použít dva modely:
- při poskytnutí služby se přesně sleduje čas, na základě znalosti nákladů na hodinu lze potom vypočítat náklady na operaci
- čas se nesleduje – odhadnou se služby poskytované v daném období a přidělí se jim relativní koeficienty obtížnosti zahrnující spotřebovaný čas a využité dovednosti. Celkové náklady střediska lze pak rozdělit mezi poskytované služby.
Přiřazení výnosů u jednoduchých produktů probíhá automaticky, pokud se jedná o složitější produkt např. za použití časového rozlišení bude se jednat o velice složitý výpočet.
Dělení výnosů: - z bankovních činností: úrokové, neúrokové, ostatní
- nebankovních činností
Určování provizí na ziskové středisko se děje podle určitého předem daného klíče. Pobočce jsou většinou přiřazeny – směnárenské poplatky, pokladní a úvěrové provize, poplatky za vedení účtů, provize za prodej převoditelným cenných papírů.
Produkty poskytované ve spolupráci středisek a poboček mají provizi rozdělenu podle daného klíče např. správa investic a portfolia cenných papírů, podrozvahové operace – záruky, šeky, směnky.
Produkty jednoznačně prodávané určitým střediskem přinášejí výnos středisku, které tuto službu prodává byť na jiném distribučním místě např. poradenství a dealing.
Kalkulace nákladů ziskového střediska
Druhá součást kalkulace zisku pro výnosech. V podstatě jde o přerozdělení celkových nákladů až do míst realizace výnosů tak, aby bylo možno dopočítat konečnou marže, tedy zisk. Jednoznačné přiřazení nákladů na mzdy zaměstnanců, energie pobočky, příslušný software a hardware, příp. stavební náklady = pobočka. Problém ovšem bude při přiřazení nákladů na jednotlivá střediska u vnitroslužeb – jak produktový servis, tak centrální servisní střediska např. personální, výpočetní technika – programy apod. Přiřazení nákladů má pět fází:
1. zachycení nákladů v analytickém účetnictví – vyčlenění nákladů, které nelze zahrnout do středisek např. pokuty, všeobecné náklady nařízení a doplňkové náklady – vývoj software
2. přiřazení nákladů střediskům odpovědnosti – typy středisek – hlavní činnost (zisk), servisní činnosti, správní a strukturální činnosti – Přiřazení nákladů těmto střediskům je klíčové pro managerskou kontrolu
3. projednání nákladů strukturálních středisek a středisek všeobecných služeb prostřednictvím servisních a ziskových středisek – největším problémem je přiřazení nákladů strukturálním střediskům, bývá proto použito klíče počtu zaměstnanců a rozpočet bývá stejný nebo podobný jako u servisních středisek (kde jako klíč slouží např. u správy budov obhospodařovaná nastavěná plocha)
4. kalkulace provozních nákladů – cílem je vypočítat náklady na operace prováděné servisními středisky vydělením nákladů na operace z celkových nákladů, nejlépe podle času, který dané středisko spotřebovává, či podle průměrných časů na operaci
5. zúčtování provozních nákladů ziskovým střediskům - tj. rozpuštění nákladů servisních středisek na střediska zisková podle klíče kolik které středisko zadává servisnímu práce
Ukazatele manažerské kontroly ziskových středisek
Hodnocení ve formě poměrových ukazatelů:
výkonnosti – výnosnost vlastního jmění - čistý výsledek/vlastním jměním (přiřazené středisku)
- výnosnost bankovní činnosti -čistý výsledek/výnosy z bank. činností
- nákladová výnosnost - výnosy bankovních činností/provozní náklady včetně odpisů
- hrubá výnosnost aktiv - výnosy z bank. čin./ aktiva
- čistá výnosnost aktiv - čistý výsledek/ aktiva
produktivity – výnosy z bankovních činností/ počet zaměstnanců
- úvěry/počet zaměstnanců
kontroly úvěrového rizika – soudně vymáhané úvěry/celkové úvěry
- rezervy na špatné úvěry/celkové úvěry
- rezervy na špatné úvěry/ soudně vymáhané úvěry
Určování nákladů a výnosů podle produktu nebo služby
Objem operací vyvolaných produktem je třeba násobit jednotkovými náklady na každou operaci. Náklady vyvolané určitým produktem nebo službou nejsou však jasně definovanými náklady na operaci. K přiřazení nákladů těmto službám lze použít dva modely:
- při poskytnutí služby se přesně sleduje čas, na základě znalosti nákladů na hodinu lze potom vypočítat náklady na operaci
- čas se nesleduje – odhadnou se služby poskytované v daném období a přidělí se jim relativní koeficienty obtížnosti zahrnující spotřebovaný čas a využité dovednosti. Celkové náklady střediska lze pak rozdělit mezi poskytované služby.
Přiřazení výnosů u jednoduchých produktů probíhá automaticky, pokud se jedná o složitější produkt např. za použití časového rozlišení bude se jednat o velice složitý výpočet.
18. Kalkulace nákladů založená na činnostech
Užití kalkulace nákladů metodou ABS tj. aktivity-based costing
Strategické řízení nákladů
Určuje strategickou hodnotu činností a optimalizuje využití zdrojů
Operativní řízení nákladů
Měří a kontroluje výkonnost ve vztahu k nákladům a činnostem
Kalkulace nákladů na produkt
Určuje výnos klientů nebo skupin klientů
Výnos klienta
Dává přehled o oceňování produktů a o strategii podpory prodeje založené na informacích o nákladech
Proces kalkulace nákladů metodou ABC:
posuzování a potvrzování potřeb
určení oznamovacích jednotek
- vymezení produktů a transakcí
- agregace činností
- vymezení vztahových veličin
- vymezení klientů a skupin klientů
shromažďování dat (objemy a hodnoty)
rozvíjení systému kalkulace nákladů metodou ABC
- rozvíjení informačních požadavků a charakteristik systému,
- výběr a instalace softwaru a nastavení parametrů systému
- rozvoj automatizovaných rozhraní a datových slovníků
- zadávání dat a testování kapacity výstupů
určování nákladů a výnosů
- výpočet nákladů
- odhad výnosů
studium výsledků a tvorba doporučení
- tvorba výstupů
- studium možností
- návrh opatření
- prováděcí plán
Kalkulace nákladů na produkty metodou ABC
V přiřazování nákladů činnostem je mnoho „šedých“míst týkajících se vymezení přímých a nepřímých nákladů. Kalkulace metodou ABC je zde užitečná proto, že využívá vztahové veličiny ovlivňující náklady k propojení nákladů na činnosti s produkty. Pouze ty nepřímé náklady, které existují pro udržení základního výstupu podnikání jsou přiřazeny jako součást celkových nákladů na produkty.
Výnosnost na klienta při využití kalkulace nákladů metodou ABC
Tři managerské úrovně získávání informací: klient, produkt a organizační středisko
Manager klienta – zjistí proč jsou někteří klienti rentabilnější, podporovat rentabilitu i křížový prodej
Manager produktu – zjistí nejvýnosnější produkty a kombinace produkt – klient.
Různé typy klientů potřebují různý typy produktů a podle těchto skupin se také přiřazuje jejich cena.
Shromažďují se informace o využívání produktů, průměrných zůstatcích, ziscích a nákladech na klienta nebo skupinu klientů. Výnosy dělíme na: úroky(počítají se denně, marže je počítána z průměru), provize a zisky z finančních operací. Abychom udělali správný závěr o výnosu z klienta musíme také správně stanovit náklady.
Kalkulace metodou ABC a řízení provozních nákladů
Kalkulace metodou ABC (založenou na činnostech) lze velmi dobře řídit celkové náklady. Kombinace analýzy výnosů a kalkulace nákladů metodou ABC poskytuje managerům významný nástroj pro hodnocení produktu a výnosu klienta.
Strategické řízení nákladů
Určuje strategickou hodnotu činností a optimalizuje využití zdrojů
Operativní řízení nákladů
Měří a kontroluje výkonnost ve vztahu k nákladům a činnostem
Kalkulace nákladů na produkt
Určuje výnos klientů nebo skupin klientů
Výnos klienta
Dává přehled o oceňování produktů a o strategii podpory prodeje založené na informacích o nákladech
Proces kalkulace nákladů metodou ABC:
posuzování a potvrzování potřeb
určení oznamovacích jednotek
- vymezení produktů a transakcí
- agregace činností
- vymezení vztahových veličin
- vymezení klientů a skupin klientů
shromažďování dat (objemy a hodnoty)
rozvíjení systému kalkulace nákladů metodou ABC
- rozvíjení informačních požadavků a charakteristik systému,
- výběr a instalace softwaru a nastavení parametrů systému
- rozvoj automatizovaných rozhraní a datových slovníků
- zadávání dat a testování kapacity výstupů
určování nákladů a výnosů
- výpočet nákladů
- odhad výnosů
studium výsledků a tvorba doporučení
- tvorba výstupů
- studium možností
- návrh opatření
- prováděcí plán
Kalkulace nákladů na produkty metodou ABC
V přiřazování nákladů činnostem je mnoho „šedých“míst týkajících se vymezení přímých a nepřímých nákladů. Kalkulace metodou ABC je zde užitečná proto, že využívá vztahové veličiny ovlivňující náklady k propojení nákladů na činnosti s produkty. Pouze ty nepřímé náklady, které existují pro udržení základního výstupu podnikání jsou přiřazeny jako součást celkových nákladů na produkty.
Výnosnost na klienta při využití kalkulace nákladů metodou ABC
Tři managerské úrovně získávání informací: klient, produkt a organizační středisko
Manager klienta – zjistí proč jsou někteří klienti rentabilnější, podporovat rentabilitu i křížový prodej
Manager produktu – zjistí nejvýnosnější produkty a kombinace produkt – klient.
Různé typy klientů potřebují různý typy produktů a podle těchto skupin se také přiřazuje jejich cena.
Shromažďují se informace o využívání produktů, průměrných zůstatcích, ziscích a nákladech na klienta nebo skupinu klientů. Výnosy dělíme na: úroky(počítají se denně, marže je počítána z průměru), provize a zisky z finančních operací. Abychom udělali správný závěr o výnosu z klienta musíme také správně stanovit náklady.
Kalkulace metodou ABC a řízení provozních nákladů
Kalkulace metodou ABC (založenou na činnostech) lze velmi dobře řídit celkové náklady. Kombinace analýzy výnosů a kalkulace nákladů metodou ABC poskytuje managerům významný nástroj pro hodnocení produktu a výnosu klienta.
Proces a nástroje manažerské kontroly
Proces:
stanovení srovnávací základny – většinou plánu se skutečností, rozšířit lze o srovnání s minulým obdobím, dále pak srovnání s jinými = benchmarking
hodnocení spotřeby zdrojů – silná závislost na analytice účetnictví = přiřazení nákladů až výkonnou jednotku
dosažené výsledky
analýza odchylek a vysvětlení jejich příčin => reakce
— stupeň organizace řídící jednotky
— analýza pro zlepšení plánovacích činností v návaznosti na realitu
— dlouhodobější časový úsek – příprava na reinvestice zdrojů v celé škále činnosti
Nástroje:
Manažerská kontrola je nástroje mezi strategickým plánování a operačním řízením.
Strategické plánování a jeho funkce:
– určování směrů rozvoje, analýza prostředí a vytváření pozice firmy
- rozhodování o skladbě činností
- stanovení strukturálních změn v organizaci
Managerská kontrola:
- operační plánování – projektování zdrojů – 3 – 6 měsíční plány ve vazbě na finanční vyjádření
- koordinace přiřazování zdrojů – projektové plánování systémem ročních rozpočtů
- uchování, analýza a zveřejňování ekonomických výsledků, hlavní kritéria – ekonomické prvky: výnosovost, nákladové a ziskové marže, finanční prvky: objem aktiv a pasiv
Operační řízení:
- uspořádání činností
- uspořádání zdrojů
- plán činnosti
Managerská kontrola vyžaduje použití technických a organizačních nástrojů, k nimž patří:
- zavedení systému analytického řízení nebo nákladového účetnictví včetně nástrojů a metod pro vyhodnocování výnosů
- informační systém pro oběh a šíření manažerských informací
- struktura definovaných středisek odpovědností, která budou hlavními objekty manažerské kontroly
Vymezení a cíle nákladového účetnictví v bankách
Nákladové účetnictví se vztahuje k vnitřnímu řízení společnosti. Informace lze uspořádat do 3 kategorií: finanční – z peněžních toků a pohybů, o produkci – vztahujícím se ke zpracovaným objemům a použitým zdrojům (lidé a materiál), marketing – vztah trhu a prodávaných produktů.
Cíle: poskytnutí relevantních, kvantifikovaných dat zodpovědným subjektům, která jim umožní:
- analyzovat výnosy podle hospodářských středisek, klienta, skupiny klientů nebo produktů
- zaměřovat činnost s ohledem na větší efektivnost
- analyzovat výkonnost
- analyzovat produktivitu
- stanovovat cenu pro klienta
stanovení srovnávací základny – většinou plánu se skutečností, rozšířit lze o srovnání s minulým obdobím, dále pak srovnání s jinými = benchmarking
hodnocení spotřeby zdrojů – silná závislost na analytice účetnictví = přiřazení nákladů až výkonnou jednotku
dosažené výsledky
analýza odchylek a vysvětlení jejich příčin => reakce
— stupeň organizace řídící jednotky
— analýza pro zlepšení plánovacích činností v návaznosti na realitu
— dlouhodobější časový úsek – příprava na reinvestice zdrojů v celé škále činnosti
Nástroje:
Manažerská kontrola je nástroje mezi strategickým plánování a operačním řízením.
Strategické plánování a jeho funkce:
– určování směrů rozvoje, analýza prostředí a vytváření pozice firmy
- rozhodování o skladbě činností
- stanovení strukturálních změn v organizaci
Managerská kontrola:
- operační plánování – projektování zdrojů – 3 – 6 měsíční plány ve vazbě na finanční vyjádření
- koordinace přiřazování zdrojů – projektové plánování systémem ročních rozpočtů
- uchování, analýza a zveřejňování ekonomických výsledků, hlavní kritéria – ekonomické prvky: výnosovost, nákladové a ziskové marže, finanční prvky: objem aktiv a pasiv
Operační řízení:
- uspořádání činností
- uspořádání zdrojů
- plán činnosti
Managerská kontrola vyžaduje použití technických a organizačních nástrojů, k nimž patří:
- zavedení systému analytického řízení nebo nákladového účetnictví včetně nástrojů a metod pro vyhodnocování výnosů
- informační systém pro oběh a šíření manažerských informací
- struktura definovaných středisek odpovědností, která budou hlavními objekty manažerské kontroly
Vymezení a cíle nákladového účetnictví v bankách
Nákladové účetnictví se vztahuje k vnitřnímu řízení společnosti. Informace lze uspořádat do 3 kategorií: finanční – z peněžních toků a pohybů, o produkci – vztahujícím se ke zpracovaným objemům a použitým zdrojům (lidé a materiál), marketing – vztah trhu a prodávaných produktů.
Cíle: poskytnutí relevantních, kvantifikovaných dat zodpovědným subjektům, která jim umožní:
- analyzovat výnosy podle hospodářských středisek, klienta, skupiny klientů nebo produktů
- zaměřovat činnost s ohledem na větší efektivnost
- analyzovat výkonnost
- analyzovat produktivitu
- stanovovat cenu pro klienta
15. Kontrola a řízení pracovních činností
Principy kontroly pracovníků a zpětnovazebních korekčních zásahů
Kontrola představuje zpětnou vazbu, zdroj informací, umožňujících ověřit, do jaké míry se skutečnost odlišuje od plánem předpokládané účelnosti a efektivnosti prováděných pracovních činností. Jejím cílem je stanovit odchylku mezi stanovenými standardy, její velikost a trend vývoje této odchylky a její směr a dále pak příčinu vzniku této odchylky.
Provádí se: preventivně, průběžně a následně.
Kontrola přispívá k dosažení nezbytné flexibility a adaptability v provádění všech činností firmy s nejnižšími náklady.
Získávání kontrolních informací
Kontrola trhem
Byrokratická kontrola
Sociální kontrola
Cena produktu
Odbyt produktu
Provozní a výkonné parametry produktu
Působení marketingu na ostatní části organizace
Termíny dodávek produktu
Vlastní náklady
Zodpovědnost jednotlivce za hospodářské výsledky
Identifikovatelné pracovní úkol
Informační toky po přikazovací linii
Metodické pokyny
Motivační působení systému odměňování
Technické normy a předpisy
Loajalita ke kolektivu
Normy organizační kultury
Osobní přínos každého jednotlivce
Sociální normy
Využívání výsledků kontroly pro řízení
Výsledky kontrol pomáhají k dosažení strategických cílů:
- pomáhají dodržování věcným i termínovaných vazeb při řešení jednotlivých pracovních úkolů v souladu s plánem
- management má průběžné informace jak a kdy jsou úkoly splněny
- sledují postup a v případě odchylek informují o velikosti, směru a příčině odchylky. Tím přivodí patřičný korekční zásah
- pomáhají hodnotit reálnost vytyčených cílů, případně provádět jejich úpravu
- podporují úsilí dodržování platných norem, pravidel, metodických postupů a iniciují inovaci ke zvyšování úrovně pracovní činnosti
Principy řízení kvality
Jsou součástí strategického řízení všech činností firmy a jsou zaměřeny na:
- zvyšování kvality dodávek a vztahů s dodavateli
- zabezpečené požadované kvality technické přípravy, výroby, expedice
- nadstandardní kvality odbytu a servisu
- přípravu pracovníků včetně nalezení motivace
Subsystémy kvality:
- marketing a prodej
- technický vývoj nových produktů
- výrobní procesy
- materiálně-technické zásobování
Většina zdrojů nekvality je způsobena poruchami subsystému, proto se strategie řízení kvality zaměřuje především na systémová opatření. Chce-li firma nabízet dlouhodobou záruku kvality s certifikátem jakosti je nezbytné kontrolovat kvalitu všech koordinačních spojení, jejich průchodnost a intenzitu využívání = audit kvality.
Užití projektového řízení
Při určité představě budoucího nového produktu – činnosti, musí být stanoveno:
- cílová orientace – vymezení hierarchie dílčích cílů, aby bylo splněno zadání
- koordinované provedení logicky provázaných činností
- časové omezení
- unikátnost – tvorba něčeho nového
Aktéři spolupracující na projektu – manager, interní uživatelé, vedení firmy, členové projekčního týmu, vedoucí disponibilních zdrojů , sociální klima – rivalita nebo přátelství, stanovisko nadřízeného – přidělení zdrojů, externí uživatelé, legislativní autorita, spolupracující organizace, subdodavatelé.
Kontrola představuje zpětnou vazbu, zdroj informací, umožňujících ověřit, do jaké míry se skutečnost odlišuje od plánem předpokládané účelnosti a efektivnosti prováděných pracovních činností. Jejím cílem je stanovit odchylku mezi stanovenými standardy, její velikost a trend vývoje této odchylky a její směr a dále pak příčinu vzniku této odchylky.
Provádí se: preventivně, průběžně a následně.
Kontrola přispívá k dosažení nezbytné flexibility a adaptability v provádění všech činností firmy s nejnižšími náklady.
Získávání kontrolních informací
Kontrola trhem
Byrokratická kontrola
Sociální kontrola
Cena produktu
Odbyt produktu
Provozní a výkonné parametry produktu
Působení marketingu na ostatní části organizace
Termíny dodávek produktu
Vlastní náklady
Zodpovědnost jednotlivce za hospodářské výsledky
Identifikovatelné pracovní úkol
Informační toky po přikazovací linii
Metodické pokyny
Motivační působení systému odměňování
Technické normy a předpisy
Loajalita ke kolektivu
Normy organizační kultury
Osobní přínos každého jednotlivce
Sociální normy
Využívání výsledků kontroly pro řízení
Výsledky kontrol pomáhají k dosažení strategických cílů:
- pomáhají dodržování věcným i termínovaných vazeb při řešení jednotlivých pracovních úkolů v souladu s plánem
- management má průběžné informace jak a kdy jsou úkoly splněny
- sledují postup a v případě odchylek informují o velikosti, směru a příčině odchylky. Tím přivodí patřičný korekční zásah
- pomáhají hodnotit reálnost vytyčených cílů, případně provádět jejich úpravu
- podporují úsilí dodržování platných norem, pravidel, metodických postupů a iniciují inovaci ke zvyšování úrovně pracovní činnosti
Principy řízení kvality
Jsou součástí strategického řízení všech činností firmy a jsou zaměřeny na:
- zvyšování kvality dodávek a vztahů s dodavateli
- zabezpečené požadované kvality technické přípravy, výroby, expedice
- nadstandardní kvality odbytu a servisu
- přípravu pracovníků včetně nalezení motivace
Subsystémy kvality:
- marketing a prodej
- technický vývoj nových produktů
- výrobní procesy
- materiálně-technické zásobování
Většina zdrojů nekvality je způsobena poruchami subsystému, proto se strategie řízení kvality zaměřuje především na systémová opatření. Chce-li firma nabízet dlouhodobou záruku kvality s certifikátem jakosti je nezbytné kontrolovat kvalitu všech koordinačních spojení, jejich průchodnost a intenzitu využívání = audit kvality.
Užití projektového řízení
Při určité představě budoucího nového produktu – činnosti, musí být stanoveno:
- cílová orientace – vymezení hierarchie dílčích cílů, aby bylo splněno zadání
- koordinované provedení logicky provázaných činností
- časové omezení
- unikátnost – tvorba něčeho nového
Aktéři spolupracující na projektu – manager, interní uživatelé, vedení firmy, členové projekčního týmu, vedoucí disponibilních zdrojů , sociální klima – rivalita nebo přátelství, stanovisko nadřízeného – přidělení zdrojů, externí uživatelé, legislativní autorita, spolupracující organizace, subdodavatelé.
16. Ekonomické a provozní principy řízení nákladů
Užití produkčních a nákladových funkcí
Ve zjednodušeném pojetí i u banky bude vstupem práce (L) a kapitálu (K) vznikat určitý výstup = produkce např. depozita, úvěry (Q). Vzorec Q = f (L,K)
Vzhledem k tomu, že v reálu nebývá obvyklé, aby vstupy a výstupy byly konstantní, je třeba uvažovat s růstem vstupů dle vzorce
f(aL,aK) = an f(L,K) = an (Q)
n=1 pak vstupy rostou ve stejné výši jako výstupy
n > 1 produkční funkce stoupající výnosy z rozsahu, tzn. vstupy se zvýší např. o 10 %, výstupy se zvýší o více než 10 %
n < 1, produkční funkce snižující se výnosy z rozsahu, tzn. vstupy se zvýší o 10 %, produkce se zvýší o méně než 10 %
Nákladová funkce – jejím smyslem je vyjádřit vazbu mezi náklady a objemem produkce (nikoli ve vazbě na ceny vstupů). Celkové náklady (TC – total cista) produkce Q = F(L,K) lze vyjádřit vzorcem TC = PLL + PKK, kde PL a PK jsou ceny vstupů, tj. práce a kapitálu. Pokud budou ceny vstup konstantní hovoříme:
- konstantních nákladech – produkční funkce zachycuje konstantní výnosy z rozsahu
- úsporách z rozsahu – produkční funkce zachycuje zvyšující se výnosy, náklady s rostoucím objemem produkce klesají
- záporných úsporách z rozsahu – pokud produkční funkce představuje snižující se výnosy z rozsahu, náklady s rostoucím objemem produkce rostou
Úspory z rozsahu a úspory ze sortimentu
Úspory z rozsahu vznikají ve chvíli, kdy se průměrné náklady produkce v dlouhodobém období snižují s tím, jak se zvyšují výstupy.
Pokud je poměr úspor z rozsahu menší než jedna, existují úspory z rozsahu, protože se snižují průměrné náklady.
Je-li poměr roven jedné (resp. větší než jedna), úspory z rozsahu neexistují (respekt. Jde o záporné úspory), protože průměrné náklady jsou konstantní resp. se zvyšují.
Úspory ze sortimentu existují, pokud jsou náklady ze sdružené produkce nižší než produkční náklady dosahované individuálně. V podstatě pokud jsou vstupy např. pracovní síla a kapitál např. hardware společné, může sdružená produkce různých výstupů v porovnání s oddělenou přinášet nákladové úspory.
Ve zjednodušeném pojetí i u banky bude vstupem práce (L) a kapitálu (K) vznikat určitý výstup = produkce např. depozita, úvěry (Q). Vzorec Q = f (L,K)
Vzhledem k tomu, že v reálu nebývá obvyklé, aby vstupy a výstupy byly konstantní, je třeba uvažovat s růstem vstupů dle vzorce
f(aL,aK) = an f(L,K) = an (Q)
n=1 pak vstupy rostou ve stejné výši jako výstupy
n > 1 produkční funkce stoupající výnosy z rozsahu, tzn. vstupy se zvýší např. o 10 %, výstupy se zvýší o více než 10 %
n < 1, produkční funkce snižující se výnosy z rozsahu, tzn. vstupy se zvýší o 10 %, produkce se zvýší o méně než 10 %
Nákladová funkce – jejím smyslem je vyjádřit vazbu mezi náklady a objemem produkce (nikoli ve vazbě na ceny vstupů). Celkové náklady (TC – total cista) produkce Q = F(L,K) lze vyjádřit vzorcem TC = PLL + PKK, kde PL a PK jsou ceny vstupů, tj. práce a kapitálu. Pokud budou ceny vstup konstantní hovoříme:
- konstantních nákladech – produkční funkce zachycuje konstantní výnosy z rozsahu
- úsporách z rozsahu – produkční funkce zachycuje zvyšující se výnosy, náklady s rostoucím objemem produkce klesají
- záporných úsporách z rozsahu – pokud produkční funkce představuje snižující se výnosy z rozsahu, náklady s rostoucím objemem produkce rostou
Úspory z rozsahu a úspory ze sortimentu
Úspory z rozsahu vznikají ve chvíli, kdy se průměrné náklady produkce v dlouhodobém období snižují s tím, jak se zvyšují výstupy.
Pokud je poměr úspor z rozsahu menší než jedna, existují úspory z rozsahu, protože se snižují průměrné náklady.
Je-li poměr roven jedné (resp. větší než jedna), úspory z rozsahu neexistují (respekt. Jde o záporné úspory), protože průměrné náklady jsou konstantní resp. se zvyšují.
Úspory ze sortimentu existují, pokud jsou náklady ze sdružené produkce nižší než produkční náklady dosahované individuálně. V podstatě pokud jsou vstupy např. pracovní síla a kapitál např. hardware společné, může sdružená produkce různých výstupů v porovnání s oddělenou přinášet nákladové úspory.
Rozvoj soudržnosti pracovního týmu
Sdružování týmu je výsledek koordinace managera provádění jednotlivých činností. Koordinace bude možná až se dostaví pocit identifikace jedince s týmem.
Nedostatky v týmové práci:
- diskontinuita členství – problém nových členů
- špatná komunikace mezi členy týmu – čím větší bude tým tím větší bude tento problém
- nedostatečná integrace – návaznost jednotlivých činností uvnitř týmu
Nástroje upevňování soudržnosti týmu:
- osobní charisma
- účinný styl vedení pracovníků
- intelektuální převaha
- působení osobním příkladem
Nejběžnější formou komunikace jsou porady týmu, nesmějí být pro členy ztrátou času ale uznávaným a vítaným fórem pro otevřenou diskusi. Specifické problémy týkající se dílčích aspektů nepatří na poradu celého týmu.
Manager nemá prakticky jinou možnost zvyšování soudržnosti týmu než odstraňování všech komunikačních bariér mezi jeho členy.
Faktory ovlivňující pracovní výkonnost člověka
Pracovní výkonnost každého jedince je ukazatelem jeho osobní angažovanosti, mírou jím vynakládaného úsilí na určitou pracovní činnost.
Faktory ovlivňující pracovní výkonnost:
- dispozice – jsou vrozené, postupně se rozvíjejí. Dispozice, které není rozvíjena se postupně ztrácí a velmi těžko se obnovuje.
- Motivace – využití vrozených dispozic a úsilí pouze pokud vznikne nějaký osobní prospěch, v týmu např. odměny
- Pracovní prostředí – ergonomický aspekt – pohoda jedince na pracovišti
- společenský aspekt – dle stavu organizační struktury a jeho vlivu na vznik podmínek pro dosahování požadovaných pracovních výkonů
Manageři mají ovlivňovat oba aspekty pozitivním směrem.
Nedostatky v týmové práci:
- diskontinuita členství – problém nových členů
- špatná komunikace mezi členy týmu – čím větší bude tým tím větší bude tento problém
- nedostatečná integrace – návaznost jednotlivých činností uvnitř týmu
Nástroje upevňování soudržnosti týmu:
- osobní charisma
- účinný styl vedení pracovníků
- intelektuální převaha
- působení osobním příkladem
Nejběžnější formou komunikace jsou porady týmu, nesmějí být pro členy ztrátou času ale uznávaným a vítaným fórem pro otevřenou diskusi. Specifické problémy týkající se dílčích aspektů nepatří na poradu celého týmu.
Manager nemá prakticky jinou možnost zvyšování soudržnosti týmu než odstraňování všech komunikačních bariér mezi jeho členy.
Faktory ovlivňující pracovní výkonnost člověka
Pracovní výkonnost každého jedince je ukazatelem jeho osobní angažovanosti, mírou jím vynakládaného úsilí na určitou pracovní činnost.
Faktory ovlivňující pracovní výkonnost:
- dispozice – jsou vrozené, postupně se rozvíjejí. Dispozice, které není rozvíjena se postupně ztrácí a velmi těžko se obnovuje.
- Motivace – využití vrozených dispozic a úsilí pouze pokud vznikne nějaký osobní prospěch, v týmu např. odměny
- Pracovní prostředí – ergonomický aspekt – pohoda jedince na pracovišti
- společenský aspekt – dle stavu organizační struktury a jeho vlivu na vznik podmínek pro dosahování požadovaných pracovních výkonů
Manageři mají ovlivňovat oba aspekty pozitivním směrem.
Management lidských zdrojů
Pokud vycházíme z hesla, že pracovníci jsou to nejcennější co firma má, musíme z toho udělat konkurenční výhodu, tj. provedené změny ve stylu vedení či struktuře vzájemných pracovních a informačních vazeb nebudou jen cestou k dosažení firemních cílů.
K dosažení konkurenční výhod vede:
- oblast nástrojů organizačního plánování – centralizace nebo decentralizace, specializace, sledování nákladů, koordinace mezi útvary, vertikální resp. horizontální integrace
- výběr pracovníků – popis pracovního místa, úroveň požadavků na znalosti a dovednosti nových pracovníků, výběr kandidátů pro povyšování, možnosti pracovní kariéry, kádrové rezervy
- systém odměňování – typy a formy odměn, kritéria hodnocení a přidělování odměn, termíny odměňování, spolupráce (individuální či týmová odměna)
- personální rozvoj – formy výchovy a vzdělávání pracovníků, cíle výchovy a vzdělávání, způsoby a metody vzdělávání (externí a interní), alternativní formy přípravy
- osobní hodnocení – kritéria pro formulaci standardů hodnocení pracovní výkonnosti, frekvence hodnocení, participace pracovníků na formulaci kritérií i na jeho průběhu, způsoby a formy hodnocení
- interpersonální komunikace – rozsah a obsah vnitro komunikace, velikost skupiny adresátů, způsob a forma předávání zpráv, komunikační kanály a jejich technické zajištění
Charakteristiky „učící se instituce“
Učí se organizace je podnikatelský subjekt se schopnostmi a dovednostmi získávat, vytvářet a využívat znalosti v zájmu změny svého chování při reakci na nové podmínky.
Charakteristiky – schopnost organizace:
- systémově přistupovat k řešení vyskytujících se problémů
- experimentovat s novými postupy a řešeními
- tvůrčím způsobem hodnotit a využívat dříve nabyté zkušenosti
- poučit se ze zkušeností a úspěchu druhých
- rozšiřovat nové poznatky rychle a účinně
V případě chyb je nutno s určitým emocionálním odstupem kriticky zhodnotit myšlenkové procesy, jež nás přivedly k chybnému rozhodnutí.
K dosažení konkurenční výhod vede:
- oblast nástrojů organizačního plánování – centralizace nebo decentralizace, specializace, sledování nákladů, koordinace mezi útvary, vertikální resp. horizontální integrace
- výběr pracovníků – popis pracovního místa, úroveň požadavků na znalosti a dovednosti nových pracovníků, výběr kandidátů pro povyšování, možnosti pracovní kariéry, kádrové rezervy
- systém odměňování – typy a formy odměn, kritéria hodnocení a přidělování odměn, termíny odměňování, spolupráce (individuální či týmová odměna)
- personální rozvoj – formy výchovy a vzdělávání pracovníků, cíle výchovy a vzdělávání, způsoby a metody vzdělávání (externí a interní), alternativní formy přípravy
- osobní hodnocení – kritéria pro formulaci standardů hodnocení pracovní výkonnosti, frekvence hodnocení, participace pracovníků na formulaci kritérií i na jeho průběhu, způsoby a formy hodnocení
- interpersonální komunikace – rozsah a obsah vnitro komunikace, velikost skupiny adresátů, způsob a forma předávání zpráv, komunikační kanály a jejich technické zajištění
Charakteristiky „učící se instituce“
Učí se organizace je podnikatelský subjekt se schopnostmi a dovednostmi získávat, vytvářet a využívat znalosti v zájmu změny svého chování při reakci na nové podmínky.
Charakteristiky – schopnost organizace:
- systémově přistupovat k řešení vyskytujících se problémů
- experimentovat s novými postupy a řešeními
- tvůrčím způsobem hodnotit a využívat dříve nabyté zkušenosti
- poučit se ze zkušeností a úspěchu druhých
- rozšiřovat nové poznatky rychle a účinně
V případě chyb je nutno s určitým emocionálním odstupem kriticky zhodnotit myšlenkové procesy, jež nás přivedly k chybnému rozhodnutí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)