Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Dílenské stroje a nářadí – 3. přednáška

Způsoby tváření materiálu

Rovnání
- chceme odstranit nežádoucí tvary, které vznikly při nějakém opracování nebo při přepravě
- dosáhnout žádoucí tvar pro další zpracování
- pomůcky se volí podle vlastní a tvaru materiálu

a) u slabých materiálů se rovnání provádí ručně

dráty: rovnání pomocí dřevěné nebo gumové paličky

profily: rovnání údery nosem kladiva, kdy se materiál natahuje – tím se ovšem zeslabuje (nevýhoda)


b) u silnějších materiálů se provádí ohřev (plamenem), po ohřevu dochází k tahovému pnutí, a to způsobuje, že se materiál srovnává

- to se prování např. u plechů na automobilech

- velmi tenké materiály se rovnají přes nějakou podložku (např. dřevěný špalík)



Vyklepávání

- vyklepávání je opakem rovnání Þ chceme docílit určitou deformaci – určitý tvar

- používají se tvarová kladiva nebo speciální pomůcky

+ bombírování = jeden ze způsobů vyklepávání – na plech se vyklepe dno (vypoklé), deformace se provádí od středu

+ u tabulí plechu se provádí ohyb přes úhlopříčky křížem a tím se zpevňuje (plechy na vrata či ploty)


Ohýbání

- provádí se ručně nebo strojně dle vlastností materiálu, který chceme ohýbat

- plechy, profilované materiály

a) ohýbání trubek + tyčí
- u silných tyčí je možné provádět ohýbání za studena nebo s ohřevem – přes segmentový kotouč

- vnitřní průměr trubky se při ohýbání ztenčuje!

- pozor také na maximální poloměr

- ohýbat lze jen tak, aby nedošlo k uzávěru vnitřního průměru

- pozor na odpružení – materiál se vrací po ohnutí o nějakou část zpět

- pro zabránění ztenčení vnitřního průměru se do vnitřního prostoru sype sklářský písek nebo se vsouvá kalibrační trn

- ohřev: elektrickým proudem nebo plamenem

- při ohřevu se snižuje ohýbací síla – ale je to energeticky náročné


b) ohýbání plechů
- provádí se na klempířských ohýbačkách, plech se upevní mezi dva břity a otočnou deskou se působí na plech, který se tak ohýbá

- ohýbání v lisech – to se provádí často ve více krocích za použití určité postupné formy (přípravků)


** rovnání lze provádět i strojně, využívá se tedy principu ohýbání Þ tak aby došlo k narovnání Þ plechy, profily Þ rovnání v lisech

+ na silné materiály se používají speciální tlačné nástroje

+ rovnání se provádí také mezi válcovými kotouči, které se otáčí a materiál se mezi nimi posouvá


Zakružování

- z plechů nebo profilů se vytváří určitý tvar

- u plechů se provádí navíjení mezi 3 válce


Tažení

- žádoucího tvaru se dosahuje využitím elastických vlastností materiálu

- mechanické či hydraulické nebo pneumatické lisy

- je třeba zvolit správný materiál = vysokotažné plechy

- je třeba mít určitou formu = tažnice

- tažníkem se provádí následně tažení (proti kus zmenšený o sílu výsledného výtažku)

- zpravidla se tažení provádí ve více krocích (postupový tah)

- stroje obsahují také přidržovač, aby nedocházelo k vychýlení materiálu = „klasická metoda lisování“

· musí se vyrobit nástroje Þ ty jsou značně drahé, proto se používají i nekonvenční metody, kdy se využívají nepevné nástroje a využívá se hydraulického tlaku kapaliny Þ výhodou je rovnoměrná tloušťka stěny

+ hydromechanické tlačení – forma tažnice je jednodušší – zaplňuje se kapalinou Þ výhody: lze provádět tažení jedním krokem, hladký povrch, značná přesnost, lze vyrábět nesymetrické tvary


Kovotlačení + rotační protlačování

- používá se určitá forma (rotační tvary) – forma je dělená, upne se do soustruhu, k ní se připojí kruhový materiál, forma se začne otáčet a materiál se začne pomocí kovotlačných nástrojů přitlačovat na daný tvar

- rotační protlačování je obdobný způsob – materiál je přitlačován k určité formě, ale používají se rotační kladky Þ výhodou kladek je, že se zhutňuje povrch materiálu


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Dílenské stroje a nářadí – 3. přednáška

Způsoby tváření materiálu

Rovnání
- chceme odstranit nežádoucí tvary, které vznikly při nějakém opracování nebo při přepravě
- dosáhnout žádoucí tvar pro další zpracování
- pomůcky se volí podle vlastní a tvaru materiálu

a) u slabých materiálů se rovnání provádí ručně

dráty: rovnání pomocí dřevěné nebo gumové paličky

profily: rovnání údery nosem kladiva, kdy se materiál natahuje – tím se ovšem zeslabuje (nevýhoda)


b) u silnějších materiálů se provádí ohřev (plamenem), po ohřevu dochází k tahovému pnutí, a to způsobuje, že se materiál srovnává

- to se prování např. u plechů na automobilech

- velmi tenké materiály se rovnají přes nějakou podložku (např. dřevěný špalík)



Vyklepávání

- vyklepávání je opakem rovnání Þ chceme docílit určitou deformaci – určitý tvar

- používají se tvarová kladiva nebo speciální pomůcky

+ bombírování = jeden ze způsobů vyklepávání – na plech se vyklepe dno (vypoklé), deformace se provádí od středu

+ u tabulí plechu se provádí ohyb přes úhlopříčky křížem a tím se zpevňuje (plechy na vrata či ploty)


Ohýbání

- provádí se ručně nebo strojně dle vlastností materiálu, který chceme ohýbat

- plechy, profilované materiály

a) ohýbání trubek + tyčí
- u silných tyčí je možné provádět ohýbání za studena nebo s ohřevem – přes segmentový kotouč

- vnitřní průměr trubky se při ohýbání ztenčuje!

- pozor také na maximální poloměr

- ohýbat lze jen tak, aby nedošlo k uzávěru vnitřního průměru

- pozor na odpružení – materiál se vrací po ohnutí o nějakou část zpět

- pro zabránění ztenčení vnitřního průměru se do vnitřního prostoru sype sklářský písek nebo se vsouvá kalibrační trn

- ohřev: elektrickým proudem nebo plamenem

- při ohřevu se snižuje ohýbací síla – ale je to energeticky náročné


b) ohýbání plechů
- provádí se na klempířských ohýbačkách, plech se upevní mezi dva břity a otočnou deskou se působí na plech, který se tak ohýbá

- ohýbání v lisech – to se provádí často ve více krocích za použití určité postupné formy (přípravků)


** rovnání lze provádět i strojně, využívá se tedy principu ohýbání Þ tak aby došlo k narovnání Þ plechy, profily Þ rovnání v lisech

+ na silné materiály se používají speciální tlačné nástroje

+ rovnání se provádí také mezi válcovými kotouči, které se otáčí a materiál se mezi nimi posouvá


Zakružování

- z plechů nebo profilů se vytváří určitý tvar

- u plechů se provádí navíjení mezi 3 válce


Tažení

- žádoucího tvaru se dosahuje využitím elastických vlastností materiálu

- mechanické či hydraulické nebo pneumatické lisy

- je třeba zvolit správný materiál = vysokotažné plechy

- je třeba mít určitou formu = tažnice

- tažníkem se provádí následně tažení (proti kus zmenšený o sílu výsledného výtažku)

- zpravidla se tažení provádí ve více krocích (postupový tah)

- stroje obsahují také přidržovač, aby nedocházelo k vychýlení materiálu = „klasická metoda lisování“

· musí se vyrobit nástroje Þ ty jsou značně drahé, proto se používají i nekonvenční metody, kdy se využívají nepevné nástroje a využívá se hydraulického tlaku kapaliny Þ výhodou je rovnoměrná tloušťka stěny

+ hydromechanické tlačení – forma tažnice je jednodušší – zaplňuje se kapalinou Þ výhody: lze provádět tažení jedním krokem, hladký povrch, značná přesnost, lze vyrábět nesymetrické tvary


Kovotlačení + rotační protlačování

- používá se určitá forma (rotační tvary) – forma je dělená, upne se do soustruhu, k ní se připojí kruhový materiál, forma se začne otáčet a materiál se začne pomocí kovotlačných nástrojů přitlačovat na daný tvar

- rotační protlačování je obdobný způsob – materiál je přitlačován k určité formě, ale používají se rotační kladky Þ výhodou kladek je, že se zhutňuje povrch materiálu


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Dílenské stroje a nářadí – 1. přednáška

Jednotky - určujeme jejich velikost Þ veličiny

- každá jednotka má svoji hodnotu

- jsou přesně definovány

- určeny na základě experimentu nebo dle etalonu

- matematické vztahy


· Podle souboru SI je 7 základních jednotek a z nich asi 350 odvozených. V ČR byla soustava jednotek SI přijata v roce 1962.


Délka l [m] 1 metr
- odvozená experimentálně dle vlnové délky atomu kryptonu


Hmotnost m [kg] 1 kilogram
- stanovená podle etalonu (vzorku), který je uložen v mezinárodním středisku pro míry a váhy v Serrvé


Čas t [s] 1 sekunda
- odvozená jednotka experimentálně podle záření atomu Celsia


Elektrický proud I [A] 1 ampér
- experimentálně určená jednotka odpovídající síle 2.10-7 Newtonu mezi rovnoběžnými vodiči


Termodynamická teplota T [K] 1 kelvin
- odvozená jednotka podle teploty trojného bodu vody


Látkové množství Q [mol] 1 mol
- odvozená jednotka z atomu uhlíku


Svítivost I [cd] 1 kandela
- určena experimentálně dle hladiny záření při tuhnutí platiny


Násobky veličin (např. 103 nebo 10-5)


Při přepočtu násobků veličin se používá desetinná soustava, pouze u jednotky času a rovinného a prostorového úhlu se užívá šedesátková soustava.


Starší jednotky (které by se již neměly používat, ale v praxi je často nalezneme)

1 Kilopond [1kP] = je hmotnostní jednotka a rovná se 9,81 N (Newton)

1 koňská síla [1 HP] = jednotka výkonu rovnající se 736 W (Watt)

1 kilokalorie [1 kcal] = jednotka práce rovnající se 4.186,6 J (Joul)

1 atmosféra [1 Atm ] = jednotka tlaku rovnající se 0,1 Mpa

1 Toor [1 Torr ] = jednotka tlaku rovnající se 133,3 Pa

1 Bar [1 Bar] = jednotka tlaku rovnající se 105 Pa


Povoleno je používání dalších jednotek, a to:

a) čas - používají se tyto násobky jednotek: minuta / hodina / den

b) termodynamická teplota: 1°C (stupeň Celsia)

c) hmotnost: 1 tuna

d) plošný obsah: 1 ha (hektar)

e) rovinný úhel: stupeň ° / minuta ´ / vteřina ´´


Způsob měření Þ metrologie – věda zabývající se měřením a měřidly

= určení velikosti veličiny ve zvolených jednotkách


Metody měření:
a) přímá metoda – založeny na aplikaci definice jednotky určité veličiny

b) nepřímá metoda – jedná se o určení vztahů mezi základními veličinami


Výsledky měření: lze matematicky zpracovat pomocí statistických funkcí

Opakovaným měřením získáváme co nejpřesnější velikost jednotky a tím vylučujeme chyby měření.

chyby rozeznáváme: hrubé, soustavné, nahodilé (Gaussova křivka četností chyb)

měření v dílenské praxi Þ součástky, části stroje Þ zajistit funkční rozměr



Přímá metoda měření

měření délky
a) ocelová svinovací měřidla (rozsah 0-1000 mm) – jsou určena pro méně přesná měření polotovarů, plechů, apod.

b) ocelová pravítka (rozsah 0-500 mm) – používají se při obkreslování součástek (na plech)

c) posuvné měřidlo (přesnost 0,1 mm) – používá se na vnější nebo vnitřní rozměry + dutiny

d) posuvný hloubkoměr – jedná se o speciální měřidlo pro měření hloubek dílců

e) mikrometrická měřidla (přesnost 0,01 mm)
- třmenový mikrometr – liší se od posuvky tím, že doteky se pohybují otáčením válce
(0,01 mm se odečítají na otáčivém bubínku)
- mikrometrický dutinoměr – pro měření vnitřních průměrů
- mikrometrický hloubkoměr – pro měření hloubky dutin

f) číselníkový odchylkoměr (přesnost 0,001 mm) – měření odchylek od určitého daného rozměru

+ existují speciální měřidla určená spíše pro laboratorní účely (optická, laserová, UV měřidla atd.)



Nepřímá metoda měření

- Metoda porovnávání

měření délky

- hmatadla (dutinové, rovinnové)

- kalibry (porovnávání otvorů)

- listové měrky

- závitové měrky


+ měření úhlů:

a) přímá metoda: úhloměry - zámečnický
- universální (rozsah zpravidla 0 – 180°)

b) nepřímá metoda: porovnáváním - pevné úhelníky s daným úhlem, který je neměnný

+ geometrické tvary:

1) rovina: a) odchylka - přímo číselníkovým odchylkoměrem
- nepřímo se na rovinu přiloží ocelové pravítko a v místech mezer se listovými páskami měří odchylka

2) tvarové plochy: b) závity: závitové kalibry

c) rádiusy: měrky, kalibry


U měřidel je důležité před vlastním měřením provést kontrolu přesnosti:

1) vizuálně prohlédnout

2) u posuvky: kontrola přesnosti – dorazit čelisti a na stupnici musí být přesně 0

3) stejný postu je např. i u mikrometrického měřidla

4) mikrometrická měřidla + některá další se dají seřídit


Zásady manipulace s měřidly:

1. uchovávat v suchu v předepsaných obalech

2. šetrné zacházení (zamezit zejména pádu)

3. uchovávat v čistotě

4. pravidelně konzervovat

5. kontrola přesnosti měřidla


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Dílenské stroje a nářadí – 1. přednáška

Jednotky - určujeme jejich velikost Þ veličiny

- každá jednotka má svoji hodnotu

- jsou přesně definovány

- určeny na základě experimentu nebo dle etalonu

- matematické vztahy


· Podle souboru SI je 7 základních jednotek a z nich asi 350 odvozených. V ČR byla soustava jednotek SI přijata v roce 1962.


Délka l [m] 1 metr
- odvozená experimentálně dle vlnové délky atomu kryptonu


Hmotnost m [kg] 1 kilogram
- stanovená podle etalonu (vzorku), který je uložen v mezinárodním středisku pro míry a váhy v Serrvé


Čas t [s] 1 sekunda
- odvozená jednotka experimentálně podle záření atomu Celsia


Elektrický proud I [A] 1 ampér
- experimentálně určená jednotka odpovídající síle 2.10-7 Newtonu mezi rovnoběžnými vodiči


Termodynamická teplota T [K] 1 kelvin
- odvozená jednotka podle teploty trojného bodu vody


Látkové množství Q [mol] 1 mol
- odvozená jednotka z atomu uhlíku


Svítivost I [cd] 1 kandela
- určena experimentálně dle hladiny záření při tuhnutí platiny


Násobky veličin (např. 103 nebo 10-5)


Při přepočtu násobků veličin se používá desetinná soustava, pouze u jednotky času a rovinného a prostorového úhlu se užívá šedesátková soustava.


Starší jednotky (které by se již neměly používat, ale v praxi je často nalezneme)

1 Kilopond [1kP] = je hmotnostní jednotka a rovná se 9,81 N (Newton)

1 koňská síla [1 HP] = jednotka výkonu rovnající se 736 W (Watt)

1 kilokalorie [1 kcal] = jednotka práce rovnající se 4.186,6 J (Joul)

1 atmosféra [1 Atm ] = jednotka tlaku rovnající se 0,1 Mpa

1 Toor [1 Torr ] = jednotka tlaku rovnající se 133,3 Pa

1 Bar [1 Bar] = jednotka tlaku rovnající se 105 Pa


Povoleno je používání dalších jednotek, a to:

a) čas - používají se tyto násobky jednotek: minuta / hodina / den

b) termodynamická teplota: 1°C (stupeň Celsia)

c) hmotnost: 1 tuna

d) plošný obsah: 1 ha (hektar)

e) rovinný úhel: stupeň ° / minuta ´ / vteřina ´´


Způsob měření Þ metrologie – věda zabývající se měřením a měřidly

= určení velikosti veličiny ve zvolených jednotkách


Metody měření:
a) přímá metoda – založeny na aplikaci definice jednotky určité veličiny

b) nepřímá metoda – jedná se o určení vztahů mezi základními veličinami


Výsledky měření: lze matematicky zpracovat pomocí statistických funkcí

Opakovaným měřením získáváme co nejpřesnější velikost jednotky a tím vylučujeme chyby měření.

chyby rozeznáváme: hrubé, soustavné, nahodilé (Gaussova křivka četností chyb)

měření v dílenské praxi Þ součástky, části stroje Þ zajistit funkční rozměr



Přímá metoda měření

měření délky
a) ocelová svinovací měřidla (rozsah 0-1000 mm) – jsou určena pro méně přesná měření polotovarů, plechů, apod.

b) ocelová pravítka (rozsah 0-500 mm) – používají se při obkreslování součástek (na plech)

c) posuvné měřidlo (přesnost 0,1 mm) – používá se na vnější nebo vnitřní rozměry + dutiny

d) posuvný hloubkoměr – jedná se o speciální měřidlo pro měření hloubek dílců

e) mikrometrická měřidla (přesnost 0,01 mm)
- třmenový mikrometr – liší se od posuvky tím, že doteky se pohybují otáčením válce
(0,01 mm se odečítají na otáčivém bubínku)
- mikrometrický dutinoměr – pro měření vnitřních průměrů
- mikrometrický hloubkoměr – pro měření hloubky dutin

f) číselníkový odchylkoměr (přesnost 0,001 mm) – měření odchylek od určitého daného rozměru

+ existují speciální měřidla určená spíše pro laboratorní účely (optická, laserová, UV měřidla atd.)



Nepřímá metoda měření

- Metoda porovnávání

měření délky

- hmatadla (dutinové, rovinnové)

- kalibry (porovnávání otvorů)

- listové měrky

- závitové měrky


+ měření úhlů:

a) přímá metoda: úhloměry - zámečnický
- universální (rozsah zpravidla 0 – 180°)

b) nepřímá metoda: porovnáváním - pevné úhelníky s daným úhlem, který je neměnný

+ geometrické tvary:

1) rovina: a) odchylka - přímo číselníkovým odchylkoměrem
- nepřímo se na rovinu přiloží ocelové pravítko a v místech mezer se listovými páskami měří odchylka

2) tvarové plochy: b) závity: závitové kalibry

c) rádiusy: měrky, kalibry


U měřidel je důležité před vlastním měřením provést kontrolu přesnosti:

1) vizuálně prohlédnout

2) u posuvky: kontrola přesnosti – dorazit čelisti a na stupnici musí být přesně 0

3) stejný postu je např. i u mikrometrického měřidla

4) mikrometrická měřidla + některá další se dají seřídit


Zásady manipulace s měřidly:

1. uchovávat v suchu v předepsaných obalech

2. šetrné zacházení (zamezit zejména pádu)

3. uchovávat v čistotě

4. pravidelně konzervovat

5. kontrola přesnosti měřidla


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny