Způsoby tváření materiálu
Rovnání
- chceme odstranit nežádoucí tvary, které vznikly při nějakém opracování nebo při přepravě
- dosáhnout žádoucí tvar pro další zpracování
- pomůcky se volí podle vlastní a tvaru materiálu
a) u slabých materiálů se rovnání provádí ručně
dráty: rovnání pomocí dřevěné nebo gumové paličky
profily: rovnání údery nosem kladiva, kdy se materiál natahuje – tím se ovšem zeslabuje (nevýhoda)
b) u silnějších materiálů se provádí ohřev (plamenem), po ohřevu dochází k tahovému pnutí, a to způsobuje, že se materiál srovnává
- to se prování např. u plechů na automobilech
- velmi tenké materiály se rovnají přes nějakou podložku (např. dřevěný špalík)
Vyklepávání
- vyklepávání je opakem rovnání Þ chceme docílit určitou deformaci – určitý tvar
- používají se tvarová kladiva nebo speciální pomůcky
+ bombírování = jeden ze způsobů vyklepávání – na plech se vyklepe dno (vypoklé), deformace se provádí od středu
+ u tabulí plechu se provádí ohyb přes úhlopříčky křížem a tím se zpevňuje (plechy na vrata či ploty)
Ohýbání
- provádí se ručně nebo strojně dle vlastností materiálu, který chceme ohýbat
- plechy, profilované materiály
a) ohýbání trubek + tyčí
- u silných tyčí je možné provádět ohýbání za studena nebo s ohřevem – přes segmentový kotouč
- vnitřní průměr trubky se při ohýbání ztenčuje!
- pozor také na maximální poloměr
- ohýbat lze jen tak, aby nedošlo k uzávěru vnitřního průměru
- pozor na odpružení – materiál se vrací po ohnutí o nějakou část zpět
- pro zabránění ztenčení vnitřního průměru se do vnitřního prostoru sype sklářský písek nebo se vsouvá kalibrační trn
- ohřev: elektrickým proudem nebo plamenem
- při ohřevu se snižuje ohýbací síla – ale je to energeticky náročné
b) ohýbání plechů
- provádí se na klempířských ohýbačkách, plech se upevní mezi dva břity a otočnou deskou se působí na plech, který se tak ohýbá
- ohýbání v lisech – to se provádí často ve více krocích za použití určité postupné formy (přípravků)
** rovnání lze provádět i strojně, využívá se tedy principu ohýbání Þ tak aby došlo k narovnání Þ plechy, profily Þ rovnání v lisech
+ na silné materiály se používají speciální tlačné nástroje
+ rovnání se provádí také mezi válcovými kotouči, které se otáčí a materiál se mezi nimi posouvá
Zakružování
- z plechů nebo profilů se vytváří určitý tvar
- u plechů se provádí navíjení mezi 3 válce
Tažení
- žádoucího tvaru se dosahuje využitím elastických vlastností materiálu
- mechanické či hydraulické nebo pneumatické lisy
- je třeba zvolit správný materiál = vysokotažné plechy
- je třeba mít určitou formu = tažnice
- tažníkem se provádí následně tažení (proti kus zmenšený o sílu výsledného výtažku)
- zpravidla se tažení provádí ve více krocích (postupový tah)
- stroje obsahují také přidržovač, aby nedocházelo k vychýlení materiálu = „klasická metoda lisování“
· musí se vyrobit nástroje Þ ty jsou značně drahé, proto se používají i nekonvenční metody, kdy se využívají nepevné nástroje a využívá se hydraulického tlaku kapaliny Þ výhodou je rovnoměrná tloušťka stěny
+ hydromechanické tlačení – forma tažnice je jednodušší – zaplňuje se kapalinou Þ výhody: lze provádět tažení jedním krokem, hladký povrch, značná přesnost, lze vyrábět nesymetrické tvary
Kovotlačení + rotační protlačování
- používá se určitá forma (rotační tvary) – forma je dělená, upne se do soustruhu, k ní se připojí kruhový materiál, forma se začne otáčet a materiál se začne pomocí kovotlačných nástrojů přitlačovat na daný tvar
- rotační protlačování je obdobný způsob – materiál je přitlačován k určité formě, ale používají se rotační kladky Þ výhodou kladek je, že se zhutňuje povrch materiálu
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Dílenské stroje a nářadí – 3. přednáška
Způsoby tváření materiálu
Rovnání
- chceme odstranit nežádoucí tvary, které vznikly při nějakém opracování nebo při přepravě
- dosáhnout žádoucí tvar pro další zpracování
- pomůcky se volí podle vlastní a tvaru materiálu
a) u slabých materiálů se rovnání provádí ručně
dráty: rovnání pomocí dřevěné nebo gumové paličky
profily: rovnání údery nosem kladiva, kdy se materiál natahuje – tím se ovšem zeslabuje (nevýhoda)
b) u silnějších materiálů se provádí ohřev (plamenem), po ohřevu dochází k tahovému pnutí, a to způsobuje, že se materiál srovnává
- to se prování např. u plechů na automobilech
- velmi tenké materiály se rovnají přes nějakou podložku (např. dřevěný špalík)
Vyklepávání
- vyklepávání je opakem rovnání Þ chceme docílit určitou deformaci – určitý tvar
- používají se tvarová kladiva nebo speciální pomůcky
+ bombírování = jeden ze způsobů vyklepávání – na plech se vyklepe dno (vypoklé), deformace se provádí od středu
+ u tabulí plechu se provádí ohyb přes úhlopříčky křížem a tím se zpevňuje (plechy na vrata či ploty)
Ohýbání
- provádí se ručně nebo strojně dle vlastností materiálu, který chceme ohýbat
- plechy, profilované materiály
a) ohýbání trubek + tyčí
- u silných tyčí je možné provádět ohýbání za studena nebo s ohřevem – přes segmentový kotouč
- vnitřní průměr trubky se při ohýbání ztenčuje!
- pozor také na maximální poloměr
- ohýbat lze jen tak, aby nedošlo k uzávěru vnitřního průměru
- pozor na odpružení – materiál se vrací po ohnutí o nějakou část zpět
- pro zabránění ztenčení vnitřního průměru se do vnitřního prostoru sype sklářský písek nebo se vsouvá kalibrační trn
- ohřev: elektrickým proudem nebo plamenem
- při ohřevu se snižuje ohýbací síla – ale je to energeticky náročné
b) ohýbání plechů
- provádí se na klempířských ohýbačkách, plech se upevní mezi dva břity a otočnou deskou se působí na plech, který se tak ohýbá
- ohýbání v lisech – to se provádí často ve více krocích za použití určité postupné formy (přípravků)
** rovnání lze provádět i strojně, využívá se tedy principu ohýbání Þ tak aby došlo k narovnání Þ plechy, profily Þ rovnání v lisech
+ na silné materiály se používají speciální tlačné nástroje
+ rovnání se provádí také mezi válcovými kotouči, které se otáčí a materiál se mezi nimi posouvá
Zakružování
- z plechů nebo profilů se vytváří určitý tvar
- u plechů se provádí navíjení mezi 3 válce
Tažení
- žádoucího tvaru se dosahuje využitím elastických vlastností materiálu
- mechanické či hydraulické nebo pneumatické lisy
- je třeba zvolit správný materiál = vysokotažné plechy
- je třeba mít určitou formu = tažnice
- tažníkem se provádí následně tažení (proti kus zmenšený o sílu výsledného výtažku)
- zpravidla se tažení provádí ve více krocích (postupový tah)
- stroje obsahují také přidržovač, aby nedocházelo k vychýlení materiálu = „klasická metoda lisování“
· musí se vyrobit nástroje Þ ty jsou značně drahé, proto se používají i nekonvenční metody, kdy se využívají nepevné nástroje a využívá se hydraulického tlaku kapaliny Þ výhodou je rovnoměrná tloušťka stěny
+ hydromechanické tlačení – forma tažnice je jednodušší – zaplňuje se kapalinou Þ výhody: lze provádět tažení jedním krokem, hladký povrch, značná přesnost, lze vyrábět nesymetrické tvary
Kovotlačení + rotační protlačování
- používá se určitá forma (rotační tvary) – forma je dělená, upne se do soustruhu, k ní se připojí kruhový materiál, forma se začne otáčet a materiál se začne pomocí kovotlačných nástrojů přitlačovat na daný tvar
- rotační protlačování je obdobný způsob – materiál je přitlačován k určité formě, ale používají se rotační kladky Þ výhodou kladek je, že se zhutňuje povrch materiálu
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Rovnání
- chceme odstranit nežádoucí tvary, které vznikly při nějakém opracování nebo při přepravě
- dosáhnout žádoucí tvar pro další zpracování
- pomůcky se volí podle vlastní a tvaru materiálu
a) u slabých materiálů se rovnání provádí ručně
dráty: rovnání pomocí dřevěné nebo gumové paličky
profily: rovnání údery nosem kladiva, kdy se materiál natahuje – tím se ovšem zeslabuje (nevýhoda)
b) u silnějších materiálů se provádí ohřev (plamenem), po ohřevu dochází k tahovému pnutí, a to způsobuje, že se materiál srovnává
- to se prování např. u plechů na automobilech
- velmi tenké materiály se rovnají přes nějakou podložku (např. dřevěný špalík)
Vyklepávání
- vyklepávání je opakem rovnání Þ chceme docílit určitou deformaci – určitý tvar
- používají se tvarová kladiva nebo speciální pomůcky
+ bombírování = jeden ze způsobů vyklepávání – na plech se vyklepe dno (vypoklé), deformace se provádí od středu
+ u tabulí plechu se provádí ohyb přes úhlopříčky křížem a tím se zpevňuje (plechy na vrata či ploty)
Ohýbání
- provádí se ručně nebo strojně dle vlastností materiálu, který chceme ohýbat
- plechy, profilované materiály
a) ohýbání trubek + tyčí
- u silných tyčí je možné provádět ohýbání za studena nebo s ohřevem – přes segmentový kotouč
- vnitřní průměr trubky se při ohýbání ztenčuje!
- pozor také na maximální poloměr
- ohýbat lze jen tak, aby nedošlo k uzávěru vnitřního průměru
- pozor na odpružení – materiál se vrací po ohnutí o nějakou část zpět
- pro zabránění ztenčení vnitřního průměru se do vnitřního prostoru sype sklářský písek nebo se vsouvá kalibrační trn
- ohřev: elektrickým proudem nebo plamenem
- při ohřevu se snižuje ohýbací síla – ale je to energeticky náročné
b) ohýbání plechů
- provádí se na klempířských ohýbačkách, plech se upevní mezi dva břity a otočnou deskou se působí na plech, který se tak ohýbá
- ohýbání v lisech – to se provádí často ve více krocích za použití určité postupné formy (přípravků)
** rovnání lze provádět i strojně, využívá se tedy principu ohýbání Þ tak aby došlo k narovnání Þ plechy, profily Þ rovnání v lisech
+ na silné materiály se používají speciální tlačné nástroje
+ rovnání se provádí také mezi válcovými kotouči, které se otáčí a materiál se mezi nimi posouvá
Zakružování
- z plechů nebo profilů se vytváří určitý tvar
- u plechů se provádí navíjení mezi 3 válce
Tažení
- žádoucího tvaru se dosahuje využitím elastických vlastností materiálu
- mechanické či hydraulické nebo pneumatické lisy
- je třeba zvolit správný materiál = vysokotažné plechy
- je třeba mít určitou formu = tažnice
- tažníkem se provádí následně tažení (proti kus zmenšený o sílu výsledného výtažku)
- zpravidla se tažení provádí ve více krocích (postupový tah)
- stroje obsahují také přidržovač, aby nedocházelo k vychýlení materiálu = „klasická metoda lisování“
· musí se vyrobit nástroje Þ ty jsou značně drahé, proto se používají i nekonvenční metody, kdy se využívají nepevné nástroje a využívá se hydraulického tlaku kapaliny Þ výhodou je rovnoměrná tloušťka stěny
+ hydromechanické tlačení – forma tažnice je jednodušší – zaplňuje se kapalinou Þ výhody: lze provádět tažení jedním krokem, hladký povrch, značná přesnost, lze vyrábět nesymetrické tvary
Kovotlačení + rotační protlačování
- používá se určitá forma (rotační tvary) – forma je dělená, upne se do soustruhu, k ní se připojí kruhový materiál, forma se začne otáčet a materiál se začne pomocí kovotlačných nástrojů přitlačovat na daný tvar
- rotační protlačování je obdobný způsob – materiál je přitlačován k určité formě, ale používají se rotační kladky Þ výhodou kladek je, že se zhutňuje povrch materiálu
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Dílenské stroje a nářadí – 1. přednáška
Jednotky - určujeme jejich velikost Þ veličiny
- každá jednotka má svoji hodnotu
- jsou přesně definovány
- určeny na základě experimentu nebo dle etalonu
- matematické vztahy
· Podle souboru SI je 7 základních jednotek a z nich asi 350 odvozených. V ČR byla soustava jednotek SI přijata v roce 1962.
Délka l [m] 1 metr
- odvozená experimentálně dle vlnové délky atomu kryptonu
Hmotnost m [kg] 1 kilogram
- stanovená podle etalonu (vzorku), který je uložen v mezinárodním středisku pro míry a váhy v Serrvé
Čas t [s] 1 sekunda
- odvozená jednotka experimentálně podle záření atomu Celsia
Elektrický proud I [A] 1 ampér
- experimentálně určená jednotka odpovídající síle 2.10-7 Newtonu mezi rovnoběžnými vodiči
Termodynamická teplota T [K] 1 kelvin
- odvozená jednotka podle teploty trojného bodu vody
Látkové množství Q [mol] 1 mol
- odvozená jednotka z atomu uhlíku
Svítivost I [cd] 1 kandela
- určena experimentálně dle hladiny záření při tuhnutí platiny
Násobky veličin (např. 103 nebo 10-5)
Při přepočtu násobků veličin se používá desetinná soustava, pouze u jednotky času a rovinného a prostorového úhlu se užívá šedesátková soustava.
Starší jednotky (které by se již neměly používat, ale v praxi je často nalezneme)
1 Kilopond [1kP] = je hmotnostní jednotka a rovná se 9,81 N (Newton)
1 koňská síla [1 HP] = jednotka výkonu rovnající se 736 W (Watt)
1 kilokalorie [1 kcal] = jednotka práce rovnající se 4.186,6 J (Joul)
1 atmosféra [1 Atm ] = jednotka tlaku rovnající se 0,1 Mpa
1 Toor [1 Torr ] = jednotka tlaku rovnající se 133,3 Pa
1 Bar [1 Bar] = jednotka tlaku rovnající se 105 Pa
Povoleno je používání dalších jednotek, a to:
a) čas - používají se tyto násobky jednotek: minuta / hodina / den
b) termodynamická teplota: 1°C (stupeň Celsia)
c) hmotnost: 1 tuna
d) plošný obsah: 1 ha (hektar)
e) rovinný úhel: stupeň ° / minuta ´ / vteřina ´´
Způsob měření Þ metrologie – věda zabývající se měřením a měřidly
= určení velikosti veličiny ve zvolených jednotkách
Metody měření:
a) přímá metoda – založeny na aplikaci definice jednotky určité veličiny
b) nepřímá metoda – jedná se o určení vztahů mezi základními veličinami
Výsledky měření: lze matematicky zpracovat pomocí statistických funkcí
Opakovaným měřením získáváme co nejpřesnější velikost jednotky a tím vylučujeme chyby měření.
chyby rozeznáváme: hrubé, soustavné, nahodilé (Gaussova křivka četností chyb)
měření v dílenské praxi Þ součástky, části stroje Þ zajistit funkční rozměr
Přímá metoda měření
měření délky
a) ocelová svinovací měřidla (rozsah 0-1000 mm) – jsou určena pro méně přesná měření polotovarů, plechů, apod.
b) ocelová pravítka (rozsah 0-500 mm) – používají se při obkreslování součástek (na plech)
c) posuvné měřidlo (přesnost 0,1 mm) – používá se na vnější nebo vnitřní rozměry + dutiny
d) posuvný hloubkoměr – jedná se o speciální měřidlo pro měření hloubek dílců
e) mikrometrická měřidla (přesnost 0,01 mm)
- třmenový mikrometr – liší se od posuvky tím, že doteky se pohybují otáčením válce
(0,01 mm se odečítají na otáčivém bubínku)
- mikrometrický dutinoměr – pro měření vnitřních průměrů
- mikrometrický hloubkoměr – pro měření hloubky dutin
f) číselníkový odchylkoměr (přesnost 0,001 mm) – měření odchylek od určitého daného rozměru
+ existují speciální měřidla určená spíše pro laboratorní účely (optická, laserová, UV měřidla atd.)
Nepřímá metoda měření
- Metoda porovnávání
měření délky
- hmatadla (dutinové, rovinnové)
- kalibry (porovnávání otvorů)
- listové měrky
- závitové měrky
+ měření úhlů:
a) přímá metoda: úhloměry - zámečnický
- universální (rozsah zpravidla 0 – 180°)
b) nepřímá metoda: porovnáváním - pevné úhelníky s daným úhlem, který je neměnný
+ geometrické tvary:
1) rovina: a) odchylka - přímo číselníkovým odchylkoměrem
- nepřímo se na rovinu přiloží ocelové pravítko a v místech mezer se listovými páskami měří odchylka
2) tvarové plochy: b) závity: závitové kalibry
c) rádiusy: měrky, kalibry
U měřidel je důležité před vlastním měřením provést kontrolu přesnosti:
1) vizuálně prohlédnout
2) u posuvky: kontrola přesnosti – dorazit čelisti a na stupnici musí být přesně 0
3) stejný postu je např. i u mikrometrického měřidla
4) mikrometrická měřidla + některá další se dají seřídit
Zásady manipulace s měřidly:
1. uchovávat v suchu v předepsaných obalech
2. šetrné zacházení (zamezit zejména pádu)
3. uchovávat v čistotě
4. pravidelně konzervovat
5. kontrola přesnosti měřidla
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
- každá jednotka má svoji hodnotu
- jsou přesně definovány
- určeny na základě experimentu nebo dle etalonu
- matematické vztahy
· Podle souboru SI je 7 základních jednotek a z nich asi 350 odvozených. V ČR byla soustava jednotek SI přijata v roce 1962.
Délka l [m] 1 metr
- odvozená experimentálně dle vlnové délky atomu kryptonu
Hmotnost m [kg] 1 kilogram
- stanovená podle etalonu (vzorku), který je uložen v mezinárodním středisku pro míry a váhy v Serrvé
Čas t [s] 1 sekunda
- odvozená jednotka experimentálně podle záření atomu Celsia
Elektrický proud I [A] 1 ampér
- experimentálně určená jednotka odpovídající síle 2.10-7 Newtonu mezi rovnoběžnými vodiči
Termodynamická teplota T [K] 1 kelvin
- odvozená jednotka podle teploty trojného bodu vody
Látkové množství Q [mol] 1 mol
- odvozená jednotka z atomu uhlíku
Svítivost I [cd] 1 kandela
- určena experimentálně dle hladiny záření při tuhnutí platiny
Násobky veličin (např. 103 nebo 10-5)
Při přepočtu násobků veličin se používá desetinná soustava, pouze u jednotky času a rovinného a prostorového úhlu se užívá šedesátková soustava.
Starší jednotky (které by se již neměly používat, ale v praxi je často nalezneme)
1 Kilopond [1kP] = je hmotnostní jednotka a rovná se 9,81 N (Newton)
1 koňská síla [1 HP] = jednotka výkonu rovnající se 736 W (Watt)
1 kilokalorie [1 kcal] = jednotka práce rovnající se 4.186,6 J (Joul)
1 atmosféra [1 Atm ] = jednotka tlaku rovnající se 0,1 Mpa
1 Toor [1 Torr ] = jednotka tlaku rovnající se 133,3 Pa
1 Bar [1 Bar] = jednotka tlaku rovnající se 105 Pa
Povoleno je používání dalších jednotek, a to:
a) čas - používají se tyto násobky jednotek: minuta / hodina / den
b) termodynamická teplota: 1°C (stupeň Celsia)
c) hmotnost: 1 tuna
d) plošný obsah: 1 ha (hektar)
e) rovinný úhel: stupeň ° / minuta ´ / vteřina ´´
Způsob měření Þ metrologie – věda zabývající se měřením a měřidly
= určení velikosti veličiny ve zvolených jednotkách
Metody měření:
a) přímá metoda – založeny na aplikaci definice jednotky určité veličiny
b) nepřímá metoda – jedná se o určení vztahů mezi základními veličinami
Výsledky měření: lze matematicky zpracovat pomocí statistických funkcí
Opakovaným měřením získáváme co nejpřesnější velikost jednotky a tím vylučujeme chyby měření.
chyby rozeznáváme: hrubé, soustavné, nahodilé (Gaussova křivka četností chyb)
měření v dílenské praxi Þ součástky, části stroje Þ zajistit funkční rozměr
Přímá metoda měření
měření délky
a) ocelová svinovací měřidla (rozsah 0-1000 mm) – jsou určena pro méně přesná měření polotovarů, plechů, apod.
b) ocelová pravítka (rozsah 0-500 mm) – používají se při obkreslování součástek (na plech)
c) posuvné měřidlo (přesnost 0,1 mm) – používá se na vnější nebo vnitřní rozměry + dutiny
d) posuvný hloubkoměr – jedná se o speciální měřidlo pro měření hloubek dílců
e) mikrometrická měřidla (přesnost 0,01 mm)
- třmenový mikrometr – liší se od posuvky tím, že doteky se pohybují otáčením válce
(0,01 mm se odečítají na otáčivém bubínku)
- mikrometrický dutinoměr – pro měření vnitřních průměrů
- mikrometrický hloubkoměr – pro měření hloubky dutin
f) číselníkový odchylkoměr (přesnost 0,001 mm) – měření odchylek od určitého daného rozměru
+ existují speciální měřidla určená spíše pro laboratorní účely (optická, laserová, UV měřidla atd.)
Nepřímá metoda měření
- Metoda porovnávání
měření délky
- hmatadla (dutinové, rovinnové)
- kalibry (porovnávání otvorů)
- listové měrky
- závitové měrky
+ měření úhlů:
a) přímá metoda: úhloměry - zámečnický
- universální (rozsah zpravidla 0 – 180°)
b) nepřímá metoda: porovnáváním - pevné úhelníky s daným úhlem, který je neměnný
+ geometrické tvary:
1) rovina: a) odchylka - přímo číselníkovým odchylkoměrem
- nepřímo se na rovinu přiloží ocelové pravítko a v místech mezer se listovými páskami měří odchylka
2) tvarové plochy: b) závity: závitové kalibry
c) rádiusy: měrky, kalibry
U měřidel je důležité před vlastním měřením provést kontrolu přesnosti:
1) vizuálně prohlédnout
2) u posuvky: kontrola přesnosti – dorazit čelisti a na stupnici musí být přesně 0
3) stejný postu je např. i u mikrometrického měřidla
4) mikrometrická měřidla + některá další se dají seřídit
Zásady manipulace s měřidly:
1. uchovávat v suchu v předepsaných obalech
2. šetrné zacházení (zamezit zejména pádu)
3. uchovávat v čistotě
4. pravidelně konzervovat
5. kontrola přesnosti měřidla
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Dílenské stroje a nářadí – 1. přednáška
Jednotky - určujeme jejich velikost Þ veličiny
- každá jednotka má svoji hodnotu
- jsou přesně definovány
- určeny na základě experimentu nebo dle etalonu
- matematické vztahy
· Podle souboru SI je 7 základních jednotek a z nich asi 350 odvozených. V ČR byla soustava jednotek SI přijata v roce 1962.
Délka l [m] 1 metr
- odvozená experimentálně dle vlnové délky atomu kryptonu
Hmotnost m [kg] 1 kilogram
- stanovená podle etalonu (vzorku), který je uložen v mezinárodním středisku pro míry a váhy v Serrvé
Čas t [s] 1 sekunda
- odvozená jednotka experimentálně podle záření atomu Celsia
Elektrický proud I [A] 1 ampér
- experimentálně určená jednotka odpovídající síle 2.10-7 Newtonu mezi rovnoběžnými vodiči
Termodynamická teplota T [K] 1 kelvin
- odvozená jednotka podle teploty trojného bodu vody
Látkové množství Q [mol] 1 mol
- odvozená jednotka z atomu uhlíku
Svítivost I [cd] 1 kandela
- určena experimentálně dle hladiny záření při tuhnutí platiny
Násobky veličin (např. 103 nebo 10-5)
Při přepočtu násobků veličin se používá desetinná soustava, pouze u jednotky času a rovinného a prostorového úhlu se užívá šedesátková soustava.
Starší jednotky (které by se již neměly používat, ale v praxi je často nalezneme)
1 Kilopond [1kP] = je hmotnostní jednotka a rovná se 9,81 N (Newton)
1 koňská síla [1 HP] = jednotka výkonu rovnající se 736 W (Watt)
1 kilokalorie [1 kcal] = jednotka práce rovnající se 4.186,6 J (Joul)
1 atmosféra [1 Atm ] = jednotka tlaku rovnající se 0,1 Mpa
1 Toor [1 Torr ] = jednotka tlaku rovnající se 133,3 Pa
1 Bar [1 Bar] = jednotka tlaku rovnající se 105 Pa
Povoleno je používání dalších jednotek, a to:
a) čas - používají se tyto násobky jednotek: minuta / hodina / den
b) termodynamická teplota: 1°C (stupeň Celsia)
c) hmotnost: 1 tuna
d) plošný obsah: 1 ha (hektar)
e) rovinný úhel: stupeň ° / minuta ´ / vteřina ´´
Způsob měření Þ metrologie – věda zabývající se měřením a měřidly
= určení velikosti veličiny ve zvolených jednotkách
Metody měření:
a) přímá metoda – založeny na aplikaci definice jednotky určité veličiny
b) nepřímá metoda – jedná se o určení vztahů mezi základními veličinami
Výsledky měření: lze matematicky zpracovat pomocí statistických funkcí
Opakovaným měřením získáváme co nejpřesnější velikost jednotky a tím vylučujeme chyby měření.
chyby rozeznáváme: hrubé, soustavné, nahodilé (Gaussova křivka četností chyb)
měření v dílenské praxi Þ součástky, části stroje Þ zajistit funkční rozměr
Přímá metoda měření
měření délky
a) ocelová svinovací měřidla (rozsah 0-1000 mm) – jsou určena pro méně přesná měření polotovarů, plechů, apod.
b) ocelová pravítka (rozsah 0-500 mm) – používají se při obkreslování součástek (na plech)
c) posuvné měřidlo (přesnost 0,1 mm) – používá se na vnější nebo vnitřní rozměry + dutiny
d) posuvný hloubkoměr – jedná se o speciální měřidlo pro měření hloubek dílců
e) mikrometrická měřidla (přesnost 0,01 mm)
- třmenový mikrometr – liší se od posuvky tím, že doteky se pohybují otáčením válce
(0,01 mm se odečítají na otáčivém bubínku)
- mikrometrický dutinoměr – pro měření vnitřních průměrů
- mikrometrický hloubkoměr – pro měření hloubky dutin
f) číselníkový odchylkoměr (přesnost 0,001 mm) – měření odchylek od určitého daného rozměru
+ existují speciální měřidla určená spíše pro laboratorní účely (optická, laserová, UV měřidla atd.)
Nepřímá metoda měření
- Metoda porovnávání
měření délky
- hmatadla (dutinové, rovinnové)
- kalibry (porovnávání otvorů)
- listové měrky
- závitové měrky
+ měření úhlů:
a) přímá metoda: úhloměry - zámečnický
- universální (rozsah zpravidla 0 – 180°)
b) nepřímá metoda: porovnáváním - pevné úhelníky s daným úhlem, který je neměnný
+ geometrické tvary:
1) rovina: a) odchylka - přímo číselníkovým odchylkoměrem
- nepřímo se na rovinu přiloží ocelové pravítko a v místech mezer se listovými páskami měří odchylka
2) tvarové plochy: b) závity: závitové kalibry
c) rádiusy: měrky, kalibry
U měřidel je důležité před vlastním měřením provést kontrolu přesnosti:
1) vizuálně prohlédnout
2) u posuvky: kontrola přesnosti – dorazit čelisti a na stupnici musí být přesně 0
3) stejný postu je např. i u mikrometrického měřidla
4) mikrometrická měřidla + některá další se dají seřídit
Zásady manipulace s měřidly:
1. uchovávat v suchu v předepsaných obalech
2. šetrné zacházení (zamezit zejména pádu)
3. uchovávat v čistotě
4. pravidelně konzervovat
5. kontrola přesnosti měřidla
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
- každá jednotka má svoji hodnotu
- jsou přesně definovány
- určeny na základě experimentu nebo dle etalonu
- matematické vztahy
· Podle souboru SI je 7 základních jednotek a z nich asi 350 odvozených. V ČR byla soustava jednotek SI přijata v roce 1962.
Délka l [m] 1 metr
- odvozená experimentálně dle vlnové délky atomu kryptonu
Hmotnost m [kg] 1 kilogram
- stanovená podle etalonu (vzorku), který je uložen v mezinárodním středisku pro míry a váhy v Serrvé
Čas t [s] 1 sekunda
- odvozená jednotka experimentálně podle záření atomu Celsia
Elektrický proud I [A] 1 ampér
- experimentálně určená jednotka odpovídající síle 2.10-7 Newtonu mezi rovnoběžnými vodiči
Termodynamická teplota T [K] 1 kelvin
- odvozená jednotka podle teploty trojného bodu vody
Látkové množství Q [mol] 1 mol
- odvozená jednotka z atomu uhlíku
Svítivost I [cd] 1 kandela
- určena experimentálně dle hladiny záření při tuhnutí platiny
Násobky veličin (např. 103 nebo 10-5)
Při přepočtu násobků veličin se používá desetinná soustava, pouze u jednotky času a rovinného a prostorového úhlu se užívá šedesátková soustava.
Starší jednotky (které by se již neměly používat, ale v praxi je často nalezneme)
1 Kilopond [1kP] = je hmotnostní jednotka a rovná se 9,81 N (Newton)
1 koňská síla [1 HP] = jednotka výkonu rovnající se 736 W (Watt)
1 kilokalorie [1 kcal] = jednotka práce rovnající se 4.186,6 J (Joul)
1 atmosféra [1 Atm ] = jednotka tlaku rovnající se 0,1 Mpa
1 Toor [1 Torr ] = jednotka tlaku rovnající se 133,3 Pa
1 Bar [1 Bar] = jednotka tlaku rovnající se 105 Pa
Povoleno je používání dalších jednotek, a to:
a) čas - používají se tyto násobky jednotek: minuta / hodina / den
b) termodynamická teplota: 1°C (stupeň Celsia)
c) hmotnost: 1 tuna
d) plošný obsah: 1 ha (hektar)
e) rovinný úhel: stupeň ° / minuta ´ / vteřina ´´
Způsob měření Þ metrologie – věda zabývající se měřením a měřidly
= určení velikosti veličiny ve zvolených jednotkách
Metody měření:
a) přímá metoda – založeny na aplikaci definice jednotky určité veličiny
b) nepřímá metoda – jedná se o určení vztahů mezi základními veličinami
Výsledky měření: lze matematicky zpracovat pomocí statistických funkcí
Opakovaným měřením získáváme co nejpřesnější velikost jednotky a tím vylučujeme chyby měření.
chyby rozeznáváme: hrubé, soustavné, nahodilé (Gaussova křivka četností chyb)
měření v dílenské praxi Þ součástky, části stroje Þ zajistit funkční rozměr
Přímá metoda měření
měření délky
a) ocelová svinovací měřidla (rozsah 0-1000 mm) – jsou určena pro méně přesná měření polotovarů, plechů, apod.
b) ocelová pravítka (rozsah 0-500 mm) – používají se při obkreslování součástek (na plech)
c) posuvné měřidlo (přesnost 0,1 mm) – používá se na vnější nebo vnitřní rozměry + dutiny
d) posuvný hloubkoměr – jedná se o speciální měřidlo pro měření hloubek dílců
e) mikrometrická měřidla (přesnost 0,01 mm)
- třmenový mikrometr – liší se od posuvky tím, že doteky se pohybují otáčením válce
(0,01 mm se odečítají na otáčivém bubínku)
- mikrometrický dutinoměr – pro měření vnitřních průměrů
- mikrometrický hloubkoměr – pro měření hloubky dutin
f) číselníkový odchylkoměr (přesnost 0,001 mm) – měření odchylek od určitého daného rozměru
+ existují speciální měřidla určená spíše pro laboratorní účely (optická, laserová, UV měřidla atd.)
Nepřímá metoda měření
- Metoda porovnávání
měření délky
- hmatadla (dutinové, rovinnové)
- kalibry (porovnávání otvorů)
- listové měrky
- závitové měrky
+ měření úhlů:
a) přímá metoda: úhloměry - zámečnický
- universální (rozsah zpravidla 0 – 180°)
b) nepřímá metoda: porovnáváním - pevné úhelníky s daným úhlem, který je neměnný
+ geometrické tvary:
1) rovina: a) odchylka - přímo číselníkovým odchylkoměrem
- nepřímo se na rovinu přiloží ocelové pravítko a v místech mezer se listovými páskami měří odchylka
2) tvarové plochy: b) závity: závitové kalibry
c) rádiusy: měrky, kalibry
U měřidel je důležité před vlastním měřením provést kontrolu přesnosti:
1) vizuálně prohlédnout
2) u posuvky: kontrola přesnosti – dorazit čelisti a na stupnici musí být přesně 0
3) stejný postu je např. i u mikrometrického měřidla
4) mikrometrická měřidla + některá další se dají seřídit
Zásady manipulace s měřidly:
1. uchovávat v suchu v předepsaných obalech
2. šetrné zacházení (zamezit zejména pádu)
3. uchovávat v čistotě
4. pravidelně konzervovat
5. kontrola přesnosti měřidla
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)