Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

10. Stabilní diagram, charakter fází oblastí

10. Stabilní diagram, charakter fází oblastí

9. Metastabilní diagram, krystalizace a překrystalizace oceli, výsledná struktura

teploty bodů a čar

A 1538 º C
H-J-B 1495 º C
N 1394 º C
E-C-F 1148 º C
G 911 º C
M-O 760 º C
P-S-K 727 º C
D 1380 º C
E’-C’-F’ 1154 º C
P’-S’-K’ 738 º C

- při teplotách nad ACD jsou všechny slitiny železa a uhlíku v tekutém stavu, - ACD zvané likvidus udávají teploty začátku tuhnutí taveniny, AECF zvané solidus udávají teploty konce tuhnutí, - při teplotách pod AECF jsou slitiny železa a uhlíku v tuhém stavu

- 1.č. - ochlazuje-li se např. ocel s obsahem 0,6 % uhlíku z tekutého stavu začne tuhnout při teplotě odpovídající bodu kde se pomyslná svislice dotkne čáry likvidu, tj. z taveniny se začnou vylučovat krystaly tuhého roztoku uhlíku v železe „gama“, kterým se říká austenit, a to až do teploty odpovídající bodu kde se svislice dotkne čáry solidu kdy je již všechna ocel ztuhlá

- změnila se v austenit který se nemění až do teploty odpovídající bodu na čáře GS kdy se z něho až do teploty odpovídající bodu na čáře PS (727 °C) vylučuje čisté železo „alfa“, zvané ferit, - při teplotě 727 °C se zbylý austenit změní v perlit, tj. směs jemných krystalů feritu a cementitu, - čára GS udává teploty kdy se z austenitu začne vylučovat ferit a to až do teploty 727 °C
- dalším ochlazením se ferit již nemění, - při ochlazování oceli s obsahem uhlíku 0,8 % se austenit nemění až do teploty 727 °C kdy se všechen promění v eutektoid zvaný perlit

- 2.č. - u ocelí s obsahem uhlíku 0,8 % až 2,14 % se z austenitu při teplotách které udává čára SE začnou vylučovat krystaly cementitu (karbidu železa), a to až do teploty 727 °C kdy se zbylý austenit přemění v perlit, kdežto cementit se již nemění, - protože se cementit vyloučil až v tuhém stavu, říkáme mu sekundární čili segregační
- uvedené změny austenitu v perlit však nastanou jen při dostatečně pomalém ochlazování

- 3.č. - u technických ocelí slitin železa s obsahem uhlíku 2,14 % až 4,3 % se do konce tuhnutí všechna tavenina v austenit nezmění a při teplotě 1147 °C, dané čarou EC, její zbytek tuhne v ledeburit a sekundární cementit, - při teplotě 727 °C se austenit změní v perlit, - tavenina s obsahem 4,3 % uhlíku ztuhne najednou při teplotě 1147 °C na eutektikum zvané ledeburit

- 4.č. - z chladnoucí taveniny obsahující 4,3 % až 6,67 % uhlíku se při teplotách daných čarou CD začnou vylučovat krystaly primárního cementitu a to až do teploty 1147 °C kdy zbylá tavenina ztuhne v ledeburit

- čára ECF, zvaná eutektikála, udává teplotu při níž chladnoucí tavenina ztuhne v ledeburit, - čára MOSK udává teploty při nichž ohřívaná slitina ztrácí magnetičnost, - čára PSK, zvaná eutektoidála, udává teplotu 727 °C při níž se z chladnoucí slitiny železa s obsahem uhlíku až do 4,3 % mění zbylý austenit v perlit

- v oblasti teplot nižších než 727 °C se vyskytují různé strukturní složky, - u ocelí s malým obsahem uhlíku, až do 0,77 %, jsou to krystaly feritu a perlitu, - těmto ocelím se říká podeutektoidní, - protože jsou krystaly feritu a perlitu měkké, mají přirozenou měkkost i tyto oceli, - jsou to oceli konstrukční, - jejich významnou vlastností je houževnatost

- oceli s 0,77 % uhlíku jsou složeny jen z jemných krystalů perlitu (eutektoidu), - jsou to oceli eutektoidní neboli perlitické

- oceli obsahující více než 0,77 %, ale nejvýš 2,11 % uhlíku, jsou oceli nadeutektoidní, - jsou složeny z jemných krystalů perlitu a z tvrdých krystalů sekundárního cementitu, mají přirozenou tvrdost a jsou dobře kalitelné, - jsou to oceli nástrojové
- slitina obsahující 4,3 % uhlíku je v pevném stavu složena pouze z krystalů ledeburitu (eutektikum)
- slitiny s větším obsahem uhlíku než 4,3 % jsou složeny z krystalů ledeburitu a primárního cementitu

- litiny jsou poměrně velmi křehké a málo pevné, protože mají velký obsah uhlíku, buď v podobě grafitu (šedá litina), nebo cementitu (bílá litina)

- základní strukturní složky ocelí jsou austenit, ferit a sekundární cementit, - u surových želez a litin je to primární cementit a grafit
- ostatní strukturní složky jsou z těchto základních složeny (např. perlit je složen z jemných krystalů feritu a cementitu) nebo z nich vznikají (např. martenzit rychlým ochlazením austenitu při kalení oceli, temperový uhlík je rozpadem cementitu při temperování odlitků z bílého surového železa apod.), - Ferit je nejměkčí a cementit nejtvrdší součástí technických slitin železa
- krystaly austenitu jsou měkké, houževnaté a tvárné, - proto se těchto vlastností využívá při tváření ocelí za tepla

9. Metastabilní diagram, krystalizace a překrystalizace oceli, výsledná struktura

teploty bodů a čar

A 1538 º C
H-J-B 1495 º C
N 1394 º C
E-C-F 1148 º C
G 911 º C
M-O 760 º C
P-S-K 727 º C
D 1380 º C
E’-C’-F’ 1154 º C
P’-S’-K’ 738 º C

- při teplotách nad ACD jsou všechny slitiny železa a uhlíku v tekutém stavu, - ACD zvané likvidus udávají teploty začátku tuhnutí taveniny, AECF zvané solidus udávají teploty konce tuhnutí, - při teplotách pod AECF jsou slitiny železa a uhlíku v tuhém stavu

- 1.č. - ochlazuje-li se např. ocel s obsahem 0,6 % uhlíku z tekutého stavu začne tuhnout při teplotě odpovídající bodu kde se pomyslná svislice dotkne čáry likvidu, tj. z taveniny se začnou vylučovat krystaly tuhého roztoku uhlíku v železe „gama“, kterým se říká austenit, a to až do teploty odpovídající bodu kde se svislice dotkne čáry solidu kdy je již všechna ocel ztuhlá

- změnila se v austenit který se nemění až do teploty odpovídající bodu na čáře GS kdy se z něho až do teploty odpovídající bodu na čáře PS (727 °C) vylučuje čisté železo „alfa“, zvané ferit, - při teplotě 727 °C se zbylý austenit změní v perlit, tj. směs jemných krystalů feritu a cementitu, - čára GS udává teploty kdy se z austenitu začne vylučovat ferit a to až do teploty 727 °C
- dalším ochlazením se ferit již nemění, - při ochlazování oceli s obsahem uhlíku 0,8 % se austenit nemění až do teploty 727 °C kdy se všechen promění v eutektoid zvaný perlit

- 2.č. - u ocelí s obsahem uhlíku 0,8 % až 2,14 % se z austenitu při teplotách které udává čára SE začnou vylučovat krystaly cementitu (karbidu železa), a to až do teploty 727 °C kdy se zbylý austenit přemění v perlit, kdežto cementit se již nemění, - protože se cementit vyloučil až v tuhém stavu, říkáme mu sekundární čili segregační
- uvedené změny austenitu v perlit však nastanou jen při dostatečně pomalém ochlazování

- 3.č. - u technických ocelí slitin železa s obsahem uhlíku 2,14 % až 4,3 % se do konce tuhnutí všechna tavenina v austenit nezmění a při teplotě 1147 °C, dané čarou EC, její zbytek tuhne v ledeburit a sekundární cementit, - při teplotě 727 °C se austenit změní v perlit, - tavenina s obsahem 4,3 % uhlíku ztuhne najednou při teplotě 1147 °C na eutektikum zvané ledeburit

- 4.č. - z chladnoucí taveniny obsahující 4,3 % až 6,67 % uhlíku se při teplotách daných čarou CD začnou vylučovat krystaly primárního cementitu a to až do teploty 1147 °C kdy zbylá tavenina ztuhne v ledeburit

- čára ECF, zvaná eutektikála, udává teplotu při níž chladnoucí tavenina ztuhne v ledeburit, - čára MOSK udává teploty při nichž ohřívaná slitina ztrácí magnetičnost, - čára PSK, zvaná eutektoidála, udává teplotu 727 °C při níž se z chladnoucí slitiny železa s obsahem uhlíku až do 4,3 % mění zbylý austenit v perlit

- v oblasti teplot nižších než 727 °C se vyskytují různé strukturní složky, - u ocelí s malým obsahem uhlíku, až do 0,77 %, jsou to krystaly feritu a perlitu, - těmto ocelím se říká podeutektoidní, - protože jsou krystaly feritu a perlitu měkké, mají přirozenou měkkost i tyto oceli, - jsou to oceli konstrukční, - jejich významnou vlastností je houževnatost

- oceli s 0,77 % uhlíku jsou složeny jen z jemných krystalů perlitu (eutektoidu), - jsou to oceli eutektoidní neboli perlitické

- oceli obsahující více než 0,77 %, ale nejvýš 2,11 % uhlíku, jsou oceli nadeutektoidní, - jsou složeny z jemných krystalů perlitu a z tvrdých krystalů sekundárního cementitu, mají přirozenou tvrdost a jsou dobře kalitelné, - jsou to oceli nástrojové
- slitina obsahující 4,3 % uhlíku je v pevném stavu složena pouze z krystalů ledeburitu (eutektikum)
- slitiny s větším obsahem uhlíku než 4,3 % jsou složeny z krystalů ledeburitu a primárního cementitu

- litiny jsou poměrně velmi křehké a málo pevné, protože mají velký obsah uhlíku, buď v podobě grafitu (šedá litina), nebo cementitu (bílá litina)

- základní strukturní složky ocelí jsou austenit, ferit a sekundární cementit, - u surových želez a litin je to primární cementit a grafit
- ostatní strukturní složky jsou z těchto základních složeny (např. perlit je složen z jemných krystalů feritu a cementitu) nebo z nich vznikají (např. martenzit rychlým ochlazením austenitu při kalení oceli, temperový uhlík je rozpadem cementitu při temperování odlitků z bílého surového železa apod.), - Ferit je nejměkčí a cementit nejtvrdší součástí technických slitin železa
- krystaly austenitu jsou měkké, houževnaté a tvárné, - proto se těchto vlastností využívá při tváření ocelí za tepla

7. Charakter fázových přeměn v tuhém stavu u ocelí (perlit, bainit,..)

• vlastnosti ocelí závisí nejen na chemickém složení ale i na struktuře, - požadovanou strukturu lze dosáhnout tepelným zpracováním, tj.řízenými tepelnými cykly
• při nich probíhají fázové přeměny – austenitizace, perlitická, bainitická, martenzitická přeměna, příp.přeměny při popouštění

Austenitizace
• je to přeměna heterogenní struktury na austenit , teplota – vyšší než překrystalizační , doba výdrže – slouží k získání homogenní struktury, ale příliš dlouhá vede ke zhrubnutí zrna ( dědičnost ) , austenit je pro většinu procesů TZ výchozí strukturou

--------------------Austenitizace---------------------------------Perlitická přeměna


Perlitická přeměna
• je to eutektoidní rozpad austenitu na směs feritu a cementitu = perlit
• přeměna probíhá difúzí při teplotě pod A1, - vzniká lamelární perlit, tloušťka lamel závisí na difúzní rychlosti uhlíku v austenitu která je tím vyšší čím vyšší je teplota, - proto perlit který vzniká při vyšší teplotě je hrubozrnný, - je-li teplota těsně pod eutektoidní vzniká perlit globulární

Bainitická přeměna
• objevuje se, probíhá-li rozpad austenitu při nižších teplotách (asi 500 - 250°C)
• přeměna mřížky γ na α se uskutečňuje střihovým mechanismem, změna v rozdělení uhlíku je difúzní
• vzniká nelamelární feriticko karbidická směs – bainit
• mechanismus tvorby bainitu se mění v závislosti na teplotě

Bainitická přeměna – schéma tvorby bainitu ve středně uhlíkové oceli

• a) vznik horního bainitu , b) vznik dolního bainitu
• α – bainitický ferit , γ– austenit , K – karbid ε, popř.cementit

• Horní bainit – vzniká při teplotách 350 - 500°C, jeho strukturu tvoří svazky hrubších jehlic bainitického feritu s podélně uspořádanými částicemi cementitu které jsou vyloučeny hlavně na povrchu jehlic
• Dolní bainit vzniká při teplotách nižších a je tvořen tenkými deskami bainitického feritu více přesyceného uhlíkem takže k precipitaci karbidů dochází převážně uvnitř desek, - je jemnější než horní bainit a vlastnosti se blíží vlastnostem martenzitu

Martenzitická přeměna
• probíhá bezdifúzně – při rychlém ochlazování, střihovým mechanismem při změně teploty – nikoliv izotermicky
• začíná při teplotě označované jako Ms a končí při teplotě Mf
• není to přeměna úplná, vždy zůstává zbytkový austenit
• množství zbytkového austenitu závisí na řadě faktorů – např. chemickém
složení oceli, podmínkách ochlazování apod.
• s rostoucím podílem ZA klesá tvrdost a následkem jeho rozpadu při
provozním namáhání může docházet k rozměrovým změnám výrobku

• Martenzit je přesycený tuhý roztok uhlíku v železe α
• Může mít jehlicovitou nebo deskovitou strukturu
- deskový má nižší houževnatost

7. Charakter fázových přeměn v tuhém stavu u ocelí (perlit, bainit,..)

• vlastnosti ocelí závisí nejen na chemickém složení ale i na struktuře, - požadovanou strukturu lze dosáhnout tepelným zpracováním, tj.řízenými tepelnými cykly
• při nich probíhají fázové přeměny – austenitizace, perlitická, bainitická, martenzitická přeměna, příp.přeměny při popouštění

Austenitizace
• je to přeměna heterogenní struktury na austenit , teplota – vyšší než překrystalizační , doba výdrže – slouží k získání homogenní struktury, ale příliš dlouhá vede ke zhrubnutí zrna ( dědičnost ) , austenit je pro většinu procesů TZ výchozí strukturou

--------------------Austenitizace---------------------------------Perlitická přeměna


Perlitická přeměna
• je to eutektoidní rozpad austenitu na směs feritu a cementitu = perlit
• přeměna probíhá difúzí při teplotě pod A1, - vzniká lamelární perlit, tloušťka lamel závisí na difúzní rychlosti uhlíku v austenitu která je tím vyšší čím vyšší je teplota, - proto perlit který vzniká při vyšší teplotě je hrubozrnný, - je-li teplota těsně pod eutektoidní vzniká perlit globulární

Bainitická přeměna
• objevuje se, probíhá-li rozpad austenitu při nižších teplotách (asi 500 - 250°C)
• přeměna mřížky γ na α se uskutečňuje střihovým mechanismem, změna v rozdělení uhlíku je difúzní
• vzniká nelamelární feriticko karbidická směs – bainit
• mechanismus tvorby bainitu se mění v závislosti na teplotě

Bainitická přeměna – schéma tvorby bainitu ve středně uhlíkové oceli

• a) vznik horního bainitu , b) vznik dolního bainitu
• α – bainitický ferit , γ– austenit , K – karbid ε, popř.cementit

• Horní bainit – vzniká při teplotách 350 - 500°C, jeho strukturu tvoří svazky hrubších jehlic bainitického feritu s podélně uspořádanými částicemi cementitu které jsou vyloučeny hlavně na povrchu jehlic
• Dolní bainit vzniká při teplotách nižších a je tvořen tenkými deskami bainitického feritu více přesyceného uhlíkem takže k precipitaci karbidů dochází převážně uvnitř desek, - je jemnější než horní bainit a vlastnosti se blíží vlastnostem martenzitu

Martenzitická přeměna
• probíhá bezdifúzně – při rychlém ochlazování, střihovým mechanismem při změně teploty – nikoliv izotermicky
• začíná při teplotě označované jako Ms a končí při teplotě Mf
• není to přeměna úplná, vždy zůstává zbytkový austenit
• množství zbytkového austenitu závisí na řadě faktorů – např. chemickém
složení oceli, podmínkách ochlazování apod.
• s rostoucím podílem ZA klesá tvrdost a následkem jeho rozpadu při
provozním namáhání může docházet k rozměrovým změnám výrobku

• Martenzit je přesycený tuhý roztok uhlíku v železe α
• Může mít jehlicovitou nebo deskovitou strukturu
- deskový má nižší houževnatost

6. Rovnovážný diagram dvou složek omezeně rozpustných v tuhém stavu, popis chladnutí slitiny

• jde o velmi častý případ krystalizace binárních slitin, - prakticky u všech dvojic kovů nalézáme alespoň určitou rozpustnost za vyšší teploty
• z diagramu plyne že kovy A a B jsou dokonale rozpustné v kapalném stavu, - krystalizace jednotlivých slitin počíná za teploty která odpovídá dvěma křivkám likvidu L1 a L2 které se protínají opět v eutektickém bodě, - na eutektickou přímku FEG navazují na obou stranách křivky solidu CF a GD, - tyto křivky určují oblast vzájemné rozpustnosti, - eutektická přímka pak určuje oblast vzájemné nerozpustnosti

• v rozsahu koncentrací A až H vzniká primární krystalizací tuhý roztok a, - v rozsahu koncentrací J až B tuhý roztok b, - oba tuhé roztoky tvoří koncové fáze diagramu, - rozpustnost je však u obou roztoku rozdílná, - zatímco segregační čára G až J vyjadřuje konstantní rozpustnost, - segregační čára F až H rozpustnost závislou na teplotě, - druhý případ je mnohem více častější
• střední část rovnovážného diagramu H až J je tvořena eutektickou směsí obou tuhých roztoků (a+b), - ve slitinách o koncentraci H až É se nachází primárně vyloučený tuhý roztok a v eutektiku, - ve slitinách o koncentraci É až J je v eutektiku uložen primárně krystalizující tuhý roztok b

6. Rovnovážný diagram dvou složek omezeně rozpustných v tuhém stavu, popis chladnutí slitiny

• jde o velmi častý případ krystalizace binárních slitin, - prakticky u všech dvojic kovů nalézáme alespoň určitou rozpustnost za vyšší teploty
• z diagramu plyne že kovy A a B jsou dokonale rozpustné v kapalném stavu, - krystalizace jednotlivých slitin počíná za teploty která odpovídá dvěma křivkám likvidu L1 a L2 které se protínají opět v eutektickém bodě, - na eutektickou přímku FEG navazují na obou stranách křivky solidu CF a GD, - tyto křivky určují oblast vzájemné rozpustnosti, - eutektická přímka pak určuje oblast vzájemné nerozpustnosti

• v rozsahu koncentrací A až H vzniká primární krystalizací tuhý roztok a, - v rozsahu koncentrací J až B tuhý roztok b, - oba tuhé roztoky tvoří koncové fáze diagramu, - rozpustnost je však u obou roztoku rozdílná, - zatímco segregační čára G až J vyjadřuje konstantní rozpustnost, - segregační čára F až H rozpustnost závislou na teplotě, - druhý případ je mnohem více častější
• střední část rovnovážného diagramu H až J je tvořena eutektickou směsí obou tuhých roztoků (a+b), - ve slitinách o koncentraci H až É se nachází primárně vyloučený tuhý roztok a v eutektiku, - ve slitinách o koncentraci É až J je v eutektiku uložen primárně krystalizující tuhý roztok b

5. Rovnovážný diagram dvou složek dokonale nerozpustných v tuhém stavu, struktura slitiny

• rovnovážný diagram má dvě větve likvidu L1 a L2 které se protínají v tzv. EUTEKTICKÉM BODĚ E na eutektické přímce (eutektikále) FEG., - slitina tohoto složení se nazývá eutektikum, - jde o mechanickou směs obou fází A, B jež krystalizuje za nízké teploty, - takové slitiny mají dobré slévárenské vlastnosti, - eutektikum tvoří ve slitinách vždy snadno rozeznatelnou mikrostrukturu, - krystalizuje buď v jemných páscích, eutektikum páskové nebo jako zrníčkové
• nad čarami likvidu L1 a L2 existuje jediná kapalná fáze – tavenina, - v oblasti mezi likvidem L1 a L2 a eutektickou přímkou je během krystalizace v rovnováze tavenina a rostoucí krystaly A resp. B, - pod eutektikálou jsou všechny slitiny ve stavu tuhém
• úplná nerozpustnost dvou kovů v tuhém stavu se vyskytuje poměrně zřídka

Sauerův diagram

• přehled fází v rovnovážném diagramu za určité teploty usnadňuje Sauerův diagram, - na vodorovné ose je vynesena koncentrace složek A, B v procentech a na svislé ose jsou vynášena poměrná množství strukturních složek v procentech

• spojením bodů A, E, B ohraničíme tři oblasti rovnovážných fází a to krystalů A, eutektika E a krystalů B, - pro libovolnou slitinu se pak snadno stanoví poměrné množství krystalů čistého kovu a eutektika

5. Rovnovážný diagram dvou složek dokonale nerozpustných v tuhém stavu, struktura slitiny

• rovnovážný diagram má dvě větve likvidu L1 a L2 které se protínají v tzv. EUTEKTICKÉM BODĚ E na eutektické přímce (eutektikále) FEG., - slitina tohoto složení se nazývá eutektikum, - jde o mechanickou směs obou fází A, B jež krystalizuje za nízké teploty, - takové slitiny mají dobré slévárenské vlastnosti, - eutektikum tvoří ve slitinách vždy snadno rozeznatelnou mikrostrukturu, - krystalizuje buď v jemných páscích, eutektikum páskové nebo jako zrníčkové
• nad čarami likvidu L1 a L2 existuje jediná kapalná fáze – tavenina, - v oblasti mezi likvidem L1 a L2 a eutektickou přímkou je během krystalizace v rovnováze tavenina a rostoucí krystaly A resp. B, - pod eutektikálou jsou všechny slitiny ve stavu tuhém
• úplná nerozpustnost dvou kovů v tuhém stavu se vyskytuje poměrně zřídka

Sauerův diagram

• přehled fází v rovnovážném diagramu za určité teploty usnadňuje Sauerův diagram, - na vodorovné ose je vynesena koncentrace složek A, B v procentech a na svislé ose jsou vynášena poměrná množství strukturních složek v procentech

• spojením bodů A, E, B ohraničíme tři oblasti rovnovážných fází a to krystalů A, eutektika E a krystalů B, - pro libovolnou slitinu se pak snadno stanoví poměrné množství krystalů čistého kovu a eutektika

4. Rovnovážný diagram dvou složek dokonale rozpustných v tuhém stavu, struktura slitiny

• čistý kov A tuhne při konstantní teplotě Ta, slitina I tuhne v rozmezí teplot T1 až T2
• z průběhu křivek chladnutí je možno určit teploty za nichž začíná a končí krystalizace obou základních kovů a jednotlivých slitin

Likvidus - křivka spojující počátky krystalizace jednotlivých slitin , Solidus – spojnice teplot konce krystalizace

• tuhnutí slitin tedy probíhá v teplotním intervalu který se označuje jako INTERVAL TUHNUTÍ
• v oblasti nad likvidem je v celém rozsahu diagramu homogenní kapalná fáze – TAVENINA
• mezi likvidem a solidem jsou v rovnováze dvě fáze a to tuhý roztok a a tavenina
• v oblasti pod solidem je v celém rozsahu diagramu homogenní fáze - tuhý roztok a, tedy tuhý roztok obou složek A a B

Pákové pravidlo

• za každé teploty v oblasti mezi likvidem a solidem lze vyjádřit poměrné množství obou fází pomocí tzv. pákového pravidla

Např. za teploty T3 - poměrné množství tuhé fáze = (x3* a3) / (a3* a´3) , Poměrné množství kapalné fáze = (a3* x3) / (a3* a´3)

4. Rovnovážný diagram dvou složek dokonale rozpustných v tuhém stavu, struktura slitiny

• čistý kov A tuhne při konstantní teplotě Ta, slitina I tuhne v rozmezí teplot T1 až T2
• z průběhu křivek chladnutí je možno určit teploty za nichž začíná a končí krystalizace obou základních kovů a jednotlivých slitin

Likvidus - křivka spojující počátky krystalizace jednotlivých slitin , Solidus – spojnice teplot konce krystalizace

• tuhnutí slitin tedy probíhá v teplotním intervalu který se označuje jako INTERVAL TUHNUTÍ
• v oblasti nad likvidem je v celém rozsahu diagramu homogenní kapalná fáze – TAVENINA
• mezi likvidem a solidem jsou v rovnováze dvě fáze a to tuhý roztok a a tavenina
• v oblasti pod solidem je v celém rozsahu diagramu homogenní fáze - tuhý roztok a, tedy tuhý roztok obou složek A a B

Pákové pravidlo

• za každé teploty v oblasti mezi likvidem a solidem lze vyjádřit poměrné množství obou fází pomocí tzv. pákového pravidla

Např. za teploty T3 - poměrné množství tuhé fáze = (x3* a3) / (a3* a´3) , Poměrné množství kapalné fáze = (a3* x3) / (a3* a´3)

3. Základní termodynamické pojmy

Termodynamika - zabývá se podmínkami přeměny jedné formy energie v jinou., - sledování změn v tuhé fázi popřípadě kapalné.,
- slitiny vznikají vždy nejméně ze dvou prvků ale alespoň jeden musí být kov, - mohou mít proměnné chem. složení proto se nedají popsat chem.vzorcem., - složka: chemické individum

Základní termodynamické pojmy:

a) složka » chemické individuum (čistý kov – nejmenší stavební jednotka)
» sloučeniny mohou být - jednosložkové, - binární » 2 složky, - ternární » 3 složky, vícesložkové

b) fáze » fyzikálně i chemicky homogenní část slitiny ohraničená rozhraním, na kterém se její vlastnosti mění skokem

c) soustava » je vymezeným objemem nebo množstvím kovu nebo slitiny (když něco sledujeme mluvíme o soustavě)
» je tvořena » jednou fází » homogenní
» více fázemi » heterogenní

Soustavy máme:
1) Jednosložkové soustavy – pro čistý kov bez přísad,
2) Binární – dvousložkové,
3) ternární - třísložkové

» soustava je dokonale popsána jestli-že známe - počet přítomných částí , jejich poměrné množství , složení každé z těchto částí
rovnováha soustavy - je to stav kdy při daném vnějším prostředí nemůže probíhat žádný děj spojený s hmotou nebo energetickou přeměnou

» pokud je soustava v rovnovážném stavu » pak se tento stav po libovolně dlouhou dobu nemění
» pokud je soustava v nerovnovážném stavu » může mít 2 druhy

1) metastabilní » je potřeba určitého podmětu, aby soustava , tento stav opustila
2) nestabilní » soustava sama od sebe tento stav neopustí

Gibbsův zákon fází:
Gibsův zákon fází - udává maximální počet fází které jsou spolu vzájemně v rovnováze
v = s – f + 2 » počet stupňů volnosti je roven počtu složek mínus počtu fází plus 2
v = s – f + 1 » když se v soustavě nevyskytují plynné fáze

Slitiny kovů » lze u nich měnit jejich vlastnosti v daleko větší míře než u čistých kovů
» i v tuhém stavu existuje v kovech a slitinách řada fází které se od sebe liší fyzikálními, chem. a mech. vlastnostmi

fáze » tuhé roztoky - uspořádané , - neuspořádané (je jich víc než 90 %)
» elektronové sloučeniny , » intersticiální sloučeniny , » lavesovy fáze , » fáze σ (sigma)

tuhé roztoky - je to příměs do krystalové mřížky (intersticiál, nebo substituční atom), - mají strukturu základního kovu,
- mění své chemické složení v závislosti na teplotě (nelze je popsat chem. vzorcem), - označují se písmeny velké abecedy

neuspořádaný tuhý roztok » obvykle je umisťování částic přísad v mřížce roztoku neuspořádané
uspořádaný tuhý roztok » někdy vzniká pravidelné uspořádání základního kovu a přísady (nadmřížka, hyperstruktura)

Rozpustnost v tuhém stavu:
» dokonalá - přísady mohou být všude ve mřížce základního kovu
» naprosto nerozpustná v tuhém stavu - přísada vůbec nepronikne do mřížky základního tvaru
» omezená (částečná) - do základního kovu pronikne omezené množství přísady

3. Základní termodynamické pojmy

Termodynamika - zabývá se podmínkami přeměny jedné formy energie v jinou., - sledování změn v tuhé fázi popřípadě kapalné.,
- slitiny vznikají vždy nejméně ze dvou prvků ale alespoň jeden musí být kov, - mohou mít proměnné chem. složení proto se nedají popsat chem.vzorcem., - složka: chemické individum

Základní termodynamické pojmy:

a) složka » chemické individuum (čistý kov – nejmenší stavební jednotka)
» sloučeniny mohou být - jednosložkové, - binární » 2 složky, - ternární » 3 složky, vícesložkové

b) fáze » fyzikálně i chemicky homogenní část slitiny ohraničená rozhraním, na kterém se její vlastnosti mění skokem

c) soustava » je vymezeným objemem nebo množstvím kovu nebo slitiny (když něco sledujeme mluvíme o soustavě)
» je tvořena » jednou fází » homogenní
» více fázemi » heterogenní

Soustavy máme:
1) Jednosložkové soustavy – pro čistý kov bez přísad,
2) Binární – dvousložkové,
3) ternární - třísložkové

» soustava je dokonale popsána jestli-že známe - počet přítomných částí , jejich poměrné množství , složení každé z těchto částí
rovnováha soustavy - je to stav kdy při daném vnějším prostředí nemůže probíhat žádný děj spojený s hmotou nebo energetickou přeměnou

» pokud je soustava v rovnovážném stavu » pak se tento stav po libovolně dlouhou dobu nemění
» pokud je soustava v nerovnovážném stavu » může mít 2 druhy

1) metastabilní » je potřeba určitého podmětu, aby soustava , tento stav opustila
2) nestabilní » soustava sama od sebe tento stav neopustí

Gibbsův zákon fází:
Gibsův zákon fází - udává maximální počet fází které jsou spolu vzájemně v rovnováze
v = s – f + 2 » počet stupňů volnosti je roven počtu složek mínus počtu fází plus 2
v = s – f + 1 » když se v soustavě nevyskytují plynné fáze

Slitiny kovů » lze u nich měnit jejich vlastnosti v daleko větší míře než u čistých kovů
» i v tuhém stavu existuje v kovech a slitinách řada fází které se od sebe liší fyzikálními, chem. a mech. vlastnostmi

fáze » tuhé roztoky - uspořádané , - neuspořádané (je jich víc než 90 %)
» elektronové sloučeniny , » intersticiální sloučeniny , » lavesovy fáze , » fáze σ (sigma)

tuhé roztoky - je to příměs do krystalové mřížky (intersticiál, nebo substituční atom), - mají strukturu základního kovu,
- mění své chemické složení v závislosti na teplotě (nelze je popsat chem. vzorcem), - označují se písmeny velké abecedy

neuspořádaný tuhý roztok » obvykle je umisťování částic přísad v mřížce roztoku neuspořádané
uspořádaný tuhý roztok » někdy vzniká pravidelné uspořádání základního kovu a přísady (nadmřížka, hyperstruktura)

Rozpustnost v tuhém stavu:
» dokonalá - přísady mohou být všude ve mřížce základního kovu
» naprosto nerozpustná v tuhém stavu - přísada vůbec nepronikne do mřížky základního tvaru
» omezená (částečná) - do základního kovu pronikne omezené množství přísady

2. Rozdělení strukturních poruch reálných krystalů

Druhy krystalů: monokrystaly ( - vláknové , - masivní ) , polykrystaly

vláknové – blíži se vlastnostmi ideálnim krystalům, pevnost téměř ideální,
malý počet poruch, (průměr) několik (u)m, délka = cm.
masivní - (průměr) víc než 1 cm – složeny z bloků – orientace odchylná o min. či sek.

PORUCHY:
1. Chemické – příměsy v čistém kovu
2. Elektrické – projevují se odchylkami od periodického průběhu elektrického potenciálu
3. Strukturní:
a) bodové ( I. Vakance , II. Substituce , III. Intersticiály - vlastní - nevlastní )
b) čárové (dislokace) – ( I. Hranové , II. Šroubové )
c) plošné

Popis obrázku:
a – vakance, b – vlastní intersticiál, c – intersticiál příměsi,
d – substituční atom příměsi


BODOVÉ PORUCHY:
- Vakance: prázdné (neobsazené) uzlové body mřížky
- Substituce: atomy příměsových prvků umístěné v uzlovém bodě mřížky kde nahrazují základní mřížkový atom.
- Intersticiály: atomy umístěné v mezimřížkové (intersticiální) poloze.

ČÁROVÉ PORUCHY:
- Dislokace jsou poruchy, které probíhají mřížkou podél určité čáry a lze je považovat za jednorozměrné
2 základní druhy dislokací:
- Dislokace hranové b T Dislokace šroubové b II
- O charakteru dislokací rozhoduje vektor vzájemného posunutí – Burgersův vektor b – a jeho poloha vůči tomuto rozhraní, tedy vůči dislokační čáře., - podle úhlu který svírá Burgesův vektor s dislokační čárou poznáme zda jde o dislokaci hranovou nebo šroubovou.,
- Burgersův vektor je roven nejkratší vzdálenosti atomů v neporušené mřížce

Pohyb dislokací - skluzový , - difuzní (lezení šplhání)


Hustota dislokací:


ΣL - celková délka dislokačních čar
V - objem
n - počet dislokací protínajících jednotku plochy S

Popis obrázku:
Modely hranové dislokace (a, b) a) postup určení jejího Burgersova vektoru b

PLOŠNÉ PORUCHY:
Vrstevné chyby: - jsou poruchy v pravidelnosti vrstvení krystalografických rovin (některá krystalografická rovina v mřížce pozůstávající z vrstvení různě obsazených rovin chyby)
Hranice zrn: - odděluje zrna téže fáze s různou orientací mřížky nebo zrna různých fází, lišící se navíc typem a parametry mřížky
Hranice podzrn: - hranice mezi oblastmi z pravidelnou orientací krystalickej mřížky., - subzrna – části zrna natočené navzájem o malé úhly., - představujeme si je jako dislokační stěny (dislokace uspořádané nad sebou)

2. Rozdělení strukturních poruch reálných krystalů

Druhy krystalů: monokrystaly ( - vláknové , - masivní ) , polykrystaly

vláknové – blíži se vlastnostmi ideálnim krystalům, pevnost téměř ideální,
malý počet poruch, (průměr) několik (u)m, délka = cm.
masivní - (průměr) víc než 1 cm – složeny z bloků – orientace odchylná o min. či sek.

PORUCHY:
1. Chemické – příměsy v čistém kovu
2. Elektrické – projevují se odchylkami od periodického průběhu elektrického potenciálu
3. Strukturní:
a) bodové ( I. Vakance , II. Substituce , III. Intersticiály - vlastní - nevlastní )
b) čárové (dislokace) – ( I. Hranové , II. Šroubové )
c) plošné

Popis obrázku:
a – vakance, b – vlastní intersticiál, c – intersticiál příměsi,
d – substituční atom příměsi


BODOVÉ PORUCHY:
- Vakance: prázdné (neobsazené) uzlové body mřížky
- Substituce: atomy příměsových prvků umístěné v uzlovém bodě mřížky kde nahrazují základní mřížkový atom.
- Intersticiály: atomy umístěné v mezimřížkové (intersticiální) poloze.

ČÁROVÉ PORUCHY:
- Dislokace jsou poruchy, které probíhají mřížkou podél určité čáry a lze je považovat za jednorozměrné
2 základní druhy dislokací:
- Dislokace hranové b T Dislokace šroubové b II
- O charakteru dislokací rozhoduje vektor vzájemného posunutí – Burgersův vektor b – a jeho poloha vůči tomuto rozhraní, tedy vůči dislokační čáře., - podle úhlu který svírá Burgesův vektor s dislokační čárou poznáme zda jde o dislokaci hranovou nebo šroubovou.,
- Burgersův vektor je roven nejkratší vzdálenosti atomů v neporušené mřížce

Pohyb dislokací - skluzový , - difuzní (lezení šplhání)


Hustota dislokací:


ΣL - celková délka dislokačních čar
V - objem
n - počet dislokací protínajících jednotku plochy S

Popis obrázku:
Modely hranové dislokace (a, b) a) postup určení jejího Burgersova vektoru b

PLOŠNÉ PORUCHY:
Vrstevné chyby: - jsou poruchy v pravidelnosti vrstvení krystalografických rovin (některá krystalografická rovina v mřížce pozůstávající z vrstvení různě obsazených rovin chyby)
Hranice zrn: - odděluje zrna téže fáze s různou orientací mřížky nebo zrna různých fází, lišící se navíc typem a parametry mřížky
Hranice podzrn: - hranice mezi oblastmi z pravidelnou orientací krystalickej mřížky., - subzrna – části zrna natočené navzájem o malé úhly., - představujeme si je jako dislokační stěny (dislokace uspořádané nad sebou)

1. Základy krystalové stavby pevných látek

Prostorová mřížka – vychází z určitého bodu, jeho počátku a postupuje ve třech směrech po krocích o velikostech a, b, c., - Tím se vytyčí určité body zvané uzlové body, – prostorová mřížka je souborem uzlových bodů v prostoru ( v rámci krystalu)
Elementární buňka - nejmenší část prostorové mřížky, která se periodicky opakuje (uzly při 1 kroku).

Mřížkové parametry a, b, c – délky hran elementární buňky v směre souřadných os. Podle velikosti uhlů α, β, γ mezi nimi a vzájemném poměru délky mřížkových parametrů rozdělujeme krystalické látky do 7 krystalografických soustav.

7 krystalografických soustav:
1. kubická α = β = γ = 90°; a = b = c
2. tetragonální α = β = γ = 90°; a = b ≠ c
3. hexagonální α = β = 90°; γ = 120°; a1 = a2 = a3 ≠ c
4. rombická α = β = γ = 90°; a ≠ b ≠ c
5. monoklinická α = β = 90°; γ ≠ 90°; a ≠ b ≠ c
6. triklinická α ≠ β ≠ γ ≠ 90°; a ≠ b ≠ c
7. trigonální α ≠ β ≠ γ; a = b = c

Podle způsobu centrování: 14 typů prostorových mřížek = Bravaisovy mřížky
Způsob centrování: Prostá mřížka (kubická, tetragonální, rombická, monoklinická) , Prostorově centrovaná (kubická, tetragonální, rombická) , Plošně centrovaná (kubická, rombická) , Bazálně centrovaná (rombická, monoklinická)
Nejčastěji se u kovových soustav vyskytují mřížky:
Kubická: Prostorově centrovaná , Plošně centrovaná ,, Hexagonální: těsně uspořádaná ,, Tetragonální

Doplňkové charakteristiky: počet částic na elementární buňku, koeficient plnění a koordinační č.
Koeficient plnění - je procentuální obsazení prostoru elementární buňky různými částicemi

N ... počet částic
V1 ... objem 1 částice
V ... objem elementární buňky


Koordinační číslo – vyjadřuje symetrii zaplnění elementární buňky a je dáno počtem nejbližších částic.
Kubická (krychlová) mřížka - planicentrická (plošně centrovaná) – 14 částic , - stereocentrická (prostorově centrovaná) – 9 částic

Typ krystalické mřížky výrazně ovlivňuje některé vlastnosti kovů, např. tvárnost., - Nejlepší tvárnost za tepla i za studena mají kovy s kubickou plošně centrovanou mřížkou (Ni, Cu, Al, Ag, Pb, Au).

Roviny krystalu se označují pomoci Millerových indexů (h k l).


1 elementární buňce v planicentrickom uspořádaní odpovídá 4 částice.



1 elementární buňce v stereocentrickom uspořádaní připadají 2 částice.




Millerovy a směrové indexy:

Millerovy indexy rovin - postup:
1) určí se úseky, které vytíná uvažovaná rovina na osách
jako násobky nebo zlomky rozměrů elementární buňky
2) stanovíme převrácené hodnoty
3) převede se na celá čísla

Směry – přímý pohyb v daném směru lze nahradit postupným pohybem ve směru krystalografických os.

1. Základy krystalové stavby pevných látek

Prostorová mřížka – vychází z určitého bodu, jeho počátku a postupuje ve třech směrech po krocích o velikostech a, b, c., - Tím se vytyčí určité body zvané uzlové body, – prostorová mřížka je souborem uzlových bodů v prostoru ( v rámci krystalu)
Elementární buňka - nejmenší část prostorové mřížky, která se periodicky opakuje (uzly při 1 kroku).

Mřížkové parametry a, b, c – délky hran elementární buňky v směre souřadných os. Podle velikosti uhlů α, β, γ mezi nimi a vzájemném poměru délky mřížkových parametrů rozdělujeme krystalické látky do 7 krystalografických soustav.

7 krystalografických soustav:
1. kubická α = β = γ = 90°; a = b = c
2. tetragonální α = β = γ = 90°; a = b ≠ c
3. hexagonální α = β = 90°; γ = 120°; a1 = a2 = a3 ≠ c
4. rombická α = β = γ = 90°; a ≠ b ≠ c
5. monoklinická α = β = 90°; γ ≠ 90°; a ≠ b ≠ c
6. triklinická α ≠ β ≠ γ ≠ 90°; a ≠ b ≠ c
7. trigonální α ≠ β ≠ γ; a = b = c

Podle způsobu centrování: 14 typů prostorových mřížek = Bravaisovy mřížky
Způsob centrování: Prostá mřížka (kubická, tetragonální, rombická, monoklinická) , Prostorově centrovaná (kubická, tetragonální, rombická) , Plošně centrovaná (kubická, rombická) , Bazálně centrovaná (rombická, monoklinická)
Nejčastěji se u kovových soustav vyskytují mřížky:
Kubická: Prostorově centrovaná , Plošně centrovaná ,, Hexagonální: těsně uspořádaná ,, Tetragonální

Doplňkové charakteristiky: počet částic na elementární buňku, koeficient plnění a koordinační č.
Koeficient plnění - je procentuální obsazení prostoru elementární buňky různými částicemi

N ... počet částic
V1 ... objem 1 částice
V ... objem elementární buňky


Koordinační číslo – vyjadřuje symetrii zaplnění elementární buňky a je dáno počtem nejbližších částic.
Kubická (krychlová) mřížka - planicentrická (plošně centrovaná) – 14 částic , - stereocentrická (prostorově centrovaná) – 9 částic

Typ krystalické mřížky výrazně ovlivňuje některé vlastnosti kovů, např. tvárnost., - Nejlepší tvárnost za tepla i za studena mají kovy s kubickou plošně centrovanou mřížkou (Ni, Cu, Al, Ag, Pb, Au).

Roviny krystalu se označují pomoci Millerových indexů (h k l).


1 elementární buňce v planicentrickom uspořádaní odpovídá 4 částice.



1 elementární buňce v stereocentrickom uspořádaní připadají 2 částice.




Millerovy a směrové indexy:

Millerovy indexy rovin - postup:
1) určí se úseky, které vytíná uvažovaná rovina na osách
jako násobky nebo zlomky rozměrů elementární buňky
2) stanovíme převrácené hodnoty
3) převede se na celá čísla

Směry – přímý pohyb v daném směru lze nahradit postupným pohybem ve směru krystalografických os.

Nauka o materiálu - otázky

1. Základy krystalové stavby pevných látek
2. Rozdělení strukturních poruch reálných krystalů
3. Základní termodynamické pojmy
4. Rovnovážný diagram dvou složek dokonale rozpustných v tuhém stavu, struktura slitiny
5. Rovnovážný diagram dvou složek dokonale nerozpustných v tuhém stavu, struktura slitiny
6. Rovnovážný diagram dvou složek omezeně rozpustných v tuhém stavu, popis chladnutí slitiny
7. Charakter fázových přeměn v tuhém stavu u ocelí (perlit, bainit,..)
8. Uhlík ve slitinách železa, charakteristické fáze Fe – C
9. Metastabilní diagram, krystalizace a překrystalizace oceli, výsledná struktura
10. Stabilní diagram, charakter fází oblastí
11. Martenzitická přeměna
12. Zkoušky kovů
13. Zkouška tahem
14. Mechanické zkoušky
15. Zkouška ohybem, únavové zkoušky
16. Zkoušky tvrdosti
17. Vnikací zkoušky
18. Technologické zkoušky, metody studia struktury, makro- a mikrostruktura
19. Nedestruktivní zkoušky
20. Martenzit
21. IRA diagram
22. ARA diagram
23. Tepelné zpracování
24. Žíhání na měkko
25. Žíhání normalizační a homogenizační
26. Kalení
27. Martenzitické kalení
28. Tepelné strukturní pnutí po kalení
29. Popouštění ocelí
30. Povrchové kalení, plamenem a indukční
31. Cementace
32. Nitridace
33. Litiny
34. Bílá litina
35. Grafitická litina
36. Litina s lupínkovým grafitem
37. Oceli
38. Konstrukční oceli uhlíkové a slitinové
39. Konstrukční oceli vysoce legované
40. Nástrojové oceli
41. Neželezné kovy
42. Měď - čistá
43. Mosazi
44. Bronzy
45. Hliník – čistý
46. Slitiny hliníku
47. Tepelné zpracování hliníku
48. Nikl
49. Slitiny niklu
50. Titan a jeho slitiny
51. Olovo, cín a slitiny
52. Prášková metalurgie
53. Slinuté karbidy
54. Sklo a keramika jako technický materiál
55. Rozdělení plastů
56. Nadmolekulární struktura plastů
57. Nízkoelastické chování plastů
58. Mechanické vlastnosti plastů
59. Korozní odolnost, odolnost proti opotřebení plastů
60. Tepelné a elastické vlastnosti plastů, přechodové teploty plastů
61. Porovnání konstrukčních materiálů z hlediska použití
62. Kompozitní materiály

Nauka o materiálu - otázky

1. Základy krystalové stavby pevných látek
2. Rozdělení strukturních poruch reálných krystalů
3. Základní termodynamické pojmy
4. Rovnovážný diagram dvou složek dokonale rozpustných v tuhém stavu, struktura slitiny
5. Rovnovážný diagram dvou složek dokonale nerozpustných v tuhém stavu, struktura slitiny
6. Rovnovážný diagram dvou složek omezeně rozpustných v tuhém stavu, popis chladnutí slitiny
7. Charakter fázových přeměn v tuhém stavu u ocelí (perlit, bainit,..)
8. Uhlík ve slitinách železa, charakteristické fáze Fe – C
9. Metastabilní diagram, krystalizace a překrystalizace oceli, výsledná struktura
10. Stabilní diagram, charakter fází oblastí
11. Martenzitická přeměna
12. Zkoušky kovů
13. Zkouška tahem
14. Mechanické zkoušky
15. Zkouška ohybem, únavové zkoušky
16. Zkoušky tvrdosti
17. Vnikací zkoušky
18. Technologické zkoušky, metody studia struktury, makro- a mikrostruktura
19. Nedestruktivní zkoušky
20. Martenzit
21. IRA diagram
22. ARA diagram
23. Tepelné zpracování
24. Žíhání na měkko
25. Žíhání normalizační a homogenizační
26. Kalení
27. Martenzitické kalení
28. Tepelné strukturní pnutí po kalení
29. Popouštění ocelí
30. Povrchové kalení, plamenem a indukční
31. Cementace
32. Nitridace
33. Litiny
34. Bílá litina
35. Grafitická litina
36. Litina s lupínkovým grafitem
37. Oceli
38. Konstrukční oceli uhlíkové a slitinové
39. Konstrukční oceli vysoce legované
40. Nástrojové oceli
41. Neželezné kovy
42. Měď - čistá
43. Mosazi
44. Bronzy
45. Hliník – čistý
46. Slitiny hliníku
47. Tepelné zpracování hliníku
48. Nikl
49. Slitiny niklu
50. Titan a jeho slitiny
51. Olovo, cín a slitiny
52. Prášková metalurgie
53. Slinuté karbidy
54. Sklo a keramika jako technický materiál
55. Rozdělení plastů
56. Nadmolekulární struktura plastů
57. Nízkoelastické chování plastů
58. Mechanické vlastnosti plastů
59. Korozní odolnost, odolnost proti opotřebení plastů
60. Tepelné a elastické vlastnosti plastů, přechodové teploty plastů
61. Porovnání konstrukčních materiálů z hlediska použití
62. Kompozitní materiály

4.5 Živnostenské podnikání

Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

Živnostenský zákon (dále jen ŽZ) – zákon č.455/1991 Sb., po změnách a doplnění ve znění pozdějších zákonů podle stavu k 1.1.2003 upravuje podmínky a kontrolu nad jejich dodržováním z hlediska veřejného zájmu jako ochrany zákazníka (spotřebitele), bezpečnosti, zdraví, života a majetku.

ŽZ spojuje živnost se znaky (musí být naplněny současně):
• soustavnost – činnost vykonávaná i opakovaně a pravidelně
• samostatnost – jedná se především o samostatné rozhodování podnikatele
• jde o činnost provozovanou vlastním jménem (pod svou firmou)
• musí jít o činnost provozovanou na vlastní zodpovědnost (podnikatel nese riziko za
výsledky své podnikatelské činnosti – závazky, případné ztráty či úpadek
• činnost provozovanou za účelem dosažení zisku, i činnost s úmyslem zisku docílit, byť
skončila ztrátou.

ŽZ uvádí taxativně (negativním výčtem) činnosti, které nejsou živností, i když výše uvedené znaky živnosti naplňují.
Tyto činnosti lze členit do čtyř skupin:
1. činnosti, které zákon vyhrazuje státu nebo jejich výkon svěřuje právnické osobě
2. některé činnosti autorů podle autorského zákona a zákonů upravující průmyslová práva
3. činnosti fyzických osob při výkonu některých povolání
4. další činnosti, které vzhledem k významu, povaze provozu a vlivu na okolí vyžadují zvláštní právní úpravu.
Podrobněji § 3 ŽZ.

Provozování živnost
Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba (podnikatel) včetně zahraniční osoby (to předpokládá zvláštní doklady o bezúhonnosti), splní-li podmínky stanovené ŽZ.

Zvláštními podmínkami provozování živnosti jsou odborná nebo jiná způsobilost, pokud je ŽZ nebo zvláštní předpisy vyžadují.

Provozování živnosti průmyslovým způsobem – ŽZ s účinností od 1.1.1996 umožňuje provozování živnosti průmyslovým způsobem (velké průmyslové podniky pod živnosti), jde-li o činnost, která:
a) zahrnuje v rámci jednoho pracovního procesu více dílčích činností, které samy o sobě naplňují znaky živnosti,
b) využívá organizačního oddělení výkonu dílčích prací, postupů a úkonů od řídících a obchodních prací.

O provozování živnosti průmyslovým způsobem rozhodne na návrh podnikatele po předložení dokladů živnostenský úřad (dále jen ŽÚ)oprávněný k vydání průkazu živnostenského oprávnění.

Oprávnění k provozování živnosti průmyslovým způsobem zahrnuje oprávnění k provozování všech činností, které směřují ke vzniku konečného výrobku nebo k poskytnutí služby.

Druhy živností (rozdělení živností podle živnostenského oprávnění):
1. ohlašovací – při splnění stanovených podmínek smějí být provozovány na základě ohlášení na místně příslušném ŽÚ, fyzická osoba podle jejího bydliště v ČR, právnická osoba podle jejího sídla.
2. koncesované – smějí být provozovány na základě koncese, tj. státní povolení k provozování živnosti.

Živnostenské oprávnění (oprávnění provozovat živnost) vyniká právnickým osobám již
zapsaným do OR, právnickým osobám, které se do OR nezapisují a fyzickým osobám:
a) u ohlašovacích živností buď dnem ohlášení nebo dnem vzniku živnostenského oprávnění v případě, je-li v ohlášení uveden pozdější den než den ohlášení
b) u koncesovaných živností dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese.

Průkazem živnostenského oprávnění je živnostenský list a koncesní listina (do jejího vydání pravomocné rozhodnutí, jímž byla udělena koncese).
Průkaz lze jej nahradit i osvědčením, které podnikateli vydá na jeho žádost ŽÚ.
Živnostenský list, koncesní listina, pravomocné rozhodnutí a osvědčení jsou veřejnými listinami.

Při přeměně obchodní společnosti nebo družstva v jinou právní formu může tato jiná právní forma pokračovat na základě živnostenského oprávnění svého právního předchůdce v provozování živnosti po dobu nezbytně nutnou k získání vlastního živnostenského oprávnění, splňuje-li všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti (§ 14 ŽZ).

Ohlašovací živnosti se dále člení podle požadované odborné způsobilosti na živnosti:
• řemeslné - (příloha ŽZ č.1), podmínkou je odborná způsobilost získaná vyučením nebo i jinak - § 21 a 22 ŽZ
• vázané – podmínkou je odborná způsobilost upravená zvláštními předpisy uvedeným v příloze ŽZ č. 2
• volné – není-li jako podmínka provozování živnosti odborná způsobilost stanovena Obsahové náplně jednotlivých živností – řemeslných, vázaných,volných i koncesovaných stanovuje nařízení vlády č. 469/2000 Sb.- účinnost nařízení dnem 1.ledna 2001.

Koncesované živnosti – odborná způsobilost je upravena zvláštními předpisy v příloze č. 3 ŽZ

Z hlediska předmětu podnikání se živnosti dělí na:
• obchodní - §33, 34 ŽZ
• výrobní - §42 ŽZ
• poskytující služby - §43, 44 ŽZ.

V ŽZ je uveden rozsah oprávnění pro uvedené členění živností. V systému vnitřní obchod ČR se setkáváme nejvíce s živnostmi obchodními a poskytující služby.

Provozovny – provozovnou se rozumí prostor, v němž je živnost provozována. Za provozovnu se podle ŽZ považuje i stánek, pojízdná prodejna a obdobné zařízení, které slouží k prodeji zboží nebo k poskytování služeb.

Živnostenské úřady – viz zákon č. 570/1991 Sb.(účinnost novely od 1.ledna 2003) vedou živnostenské rejstříky (určitá část rejstříku je veřejná), do nichž zapisují podnikatelé, kteří mají v jejich územní působnosti sídlo, bydliště, zahraniční osoby pobyt, místo podnikání nebo organizační složku umístěnou na území ČR.
V rámci své působnosti živnostenské úřady provádí kontrolu, sledují, zda jsou splněny povinnosti stanovené ŽZ při podnikání.


Příklad

1. Akcionář vlastní 10 kusů akcií podniku X, nominálního hodnota jedné akcie je 8 tisíc korun. Každou prodá na burze za 9.800,- Kč.
Dále vlastní 20 kusů akcií podniku Y, nominálního hodnota jedné akcie je 6 tisíc korun. Prodá je na burze všechny a utrží celkem 110.000,- Kč.
A 500 kusů akcií podniku Z, nominálního hodnota jedné akcie je 500,- korun. Všechny prodá na burze za 20.000,- Kč.

Vypočítejte:
a) emisní ažio akcií jednotlivých podniků
b) kolik utržil za prodej všech akcií podniků X, Y, Z
c) jaký byl zisk nebo ztráta při prodeji všech akcií podniků X, Y, Z
d) usuďte, proč se asi akcionář rozhodl i pro prodej některých akcií pod nominální hodnotou

Řešení:
a) emisní ažio akcií:
podniku X 9800 – 8000 = 1800 Kč
podniku Y 5500 – 6000 = - 500 Kč
podniku Z 400 – 500 = - 100 Kč

b) za prodej všech akcií akcionář utržil:
(10 * 9800) + 110000 + 20000 = 228000 Kč

c) zisk nebo ztráta při prodeji:
podniku X 1800 * 10 = + 18000 Kč
podniku Y - 500 * 20 = - 10000 Kč
podniku Z - 100 * 50 = - 5000 Kč
Σ + 3000,- Kč

d) důvodů může být mnoho, například špatné výsledky hospodaření podniku Y a Z, velká konkurence na trhu se stejnou komoditou a další

4.4 Státní podnik

Státní podnik (podle zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku) je právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.
Státní podnik (dále jen podnik) nemá vlastní majetek, má právo hospodařit s majetkem státu (zákon č. 219/2000 Sb. O majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích).

Kmenovým jměním podniku - je obchodní majetek podniku, s nímž má podnik právo hospodařit při svém vzniku.
Jměním podniku se rozumí obchodní majetek podniku a jeho závazky.
Určeným majetkem - je majetek státu, který je vymezen jako určený majetek v zakládací listině a zapisuje se do obchodního rejstříku.

• Zakladatel státního podniku
Zakladatelem je stát. Jeho jménem funkci zakladatele vykonává ministerstvo, do jehož působnosti spadá předmět podniku. Zakladatel má řadu práv a povinností , např.:
- jmenuje a odvolává ředitele
- schvaluje jednací řád dozorčí rady
- vydává statut podniku
- kontroluje, zda potřeby státu, které podnik zabezpečuje, jsou zajišťovány účelně a hospodárně
- a další – podrobněji §15 zákona o státním podniku

Podnik může být založen pouze na základě předchozího souhlasu vlády. Vnitřní organizace a řízení podniku je ve výhradní působnosti podniku.

Podniky podle zákona o státním podniku jsou zakládány k uspokojování zájmů:
ü významných celospolečenských
ü strategických
ü nebo veřejně prospěšných
Podnik neručí za závazky státu a stát neručí za závazky podniku , není-li zákonem stanoveno jinak.

• Založení státního podniku –podnik se zakládá zakládací listinou, jménem státu ji vydává příslušnéministerstvo. Její nedílnou součástí je příloha obsahující vymezení určenéhomajetku.
o Zakládací listina musí obsahovat:
• označení ministerstva – zakladatele
• obchodní jméno (součástí je označení „státní podnik“ nebo „s.p.“) a sídlo podniku
• hlavní předmět podnikání
• výši kmenového jmění a jeho minimální výši
• určení a ocenění majetku státu ke dni založení
• jméno, příjmení, rodné číslo, trvalý pobyt ředitele a jeho ověřený podpis
• počet členů dozorčí rady, jejich jména, příjmení, rodná čísla a trvalý pobyt
• výši rezervního fondu
• označení osoby oprávněné jednat jménem ministerstva-zakladatele a její úředně ověřený
podpis

Vznik podniku – podnik vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku (OR), návrh podává
zakladatel a k němu připojí:
- zakládací listinu
- ocenění majetku v okamžiku založení
- doklady nutné k zápisu do OR podle §30 odst. 1 obchodního zákoníku
- usnesení vlády – souhlas se založením podniku

Zrušení podniku – podnik se zrušuje (s likvidací nebo bez likvidace) rozhodnutím
zakladatele (po předchozím souhlasu vlády), jestliže:
1) podnik ztratí oprávnění k podnikatelské činnosti, za jejímž účelem byl zřízen
2) zaniknou předpoklady vyžadované zákonem
3) založením, splynutím, sloučením nebo rozdělením byl porušen zákon
4) počet členů dozorčí rady se sníží oproti počtu uvedenému v zakládací listině a není
doplněn do šesti měsíců
5) podnik porušuje ustanovení zakládací listiny

Zánik podniku – podnik zaniká ke dni výmazu z OR.

Orgány podniku
Orgány podniku jsou ředitel a dozorčí rada.

Ředitel:
• je statutárním orgánem podniku –řídí činnost podniku a rozhoduje o jeho záležitostech,
pokud nejsou v působnosti zakladatele
• je jmenován ministrem, popř. vládou
• jmenuje a odvolává zástupce ředitele
• vydává organizační řád podniku, který upravuje vnitřní organizaci podniku
• informuje písemně dozorčí radu o skutečnostech, které si vyžádala.

Dozorčí rada (§13 zákona o státním podniku):
- musí mít minimálně 3 členy, 1/3 členů tvoří zaměstnanci podniku, které volí a odvolávají zaměstnanci na základě výsledků voleb podle volebního řádu, 2/3 členů do funkce jmenuje a odvolává zakladatel,
- členem dozorčí rady může být jen fyzická osoba ( z řad nezávislých odborníků, ekonomů, vědecko-technických pracovníků, pracovníků bankovního sektoru a zástupců zaměstnanců podniku) způsobilá k právním úkonům; výkon funkce člena dozorčí rady je nezastupitelný,
- ředitel ani jeho zástupci nemohou být členy dozorčí rady, mohou být na jednání přizváni,
- rozhoduje na základě souhlasu většiny svých členů,
- členové dozorčí rady jsou povinni vykonávat svoji působnost s náležitou péčí a zachovávat
mlčenlivost o důvěrných informacích (platí i po ukončení členství v dozorčí radě).

Ředitel, jeho zástupce a členové dozorčí rady nesmějí (zákaz konkurence):
• vlastním jménem nebo na vlastní účet anebo na účet osoby blízké uzavírat obchody, které souvisejí s podnikatelskou činností podniku
• zprostředkovávat pro jiné osoby obchody podniku
• účastnit se na podnikání jiné právnické osoby s obdobnou podnikatelskou činností (s výjimkou akcií z kupónové privatizace
• vykonávat funkci statutárního orgánu nebo člena dozorčí rady právnické osoby s obdobnou podnikatelskou činností, nejde-li o právnickou osobu, na jejímž podnikání se podnik účastní.

Fondy podniku
Podnik vytváří rezervní fond a fond kulturních a sociálních potřeb.
1) Rezervní fond (při založení podniku minim. 10% kmenového jmění a ročně se doplňuje nejméně 10% z čistého zisku až do výše určené v zakládací listině) ke krytí zrát a rizik, k financování výkyvů hospodaření podniku a popř. ke krytí základního přídělu do fondu kulturních a sociálních potřeb u podniků, které mají nedostatek zisku nebo vykazují ztrátu.

2) Fond kulturních a sociálních potřeb podnik vytváří a užívá v souladu s vyhláškou Ministerstva financí č.310/1995 Sb. o fondu kulturních a sociálních potřeb.

3) Podnik může vytvářet ze svého použitelného zisku další fondy.

4.3.5 Družstvo



o Firma družstva musí obsahovat označení „družstvo“.

o Družstvo musí mít nejméně pět členů, to neplatí, jsou-li jeho členy alespoň dvě právnické osoby.

o Družstvo je právnickou osobou, za porušení svých závazků odpovídá celým svým majetkem, členové neručí za závazky družstva (stanovy mohou určit uhrazovací povinnost, která však nemůže přesáhnout trojnásobek členského vkladu).

o Členský vklad – je určen stanovami (základní členský vklad), podmínkou vzniku členství je splacení členského vkladu, popř. ve stanovách určené části tohoto vkladu (vstupní vklad).Nepeněžité vklady se ocení způsobem, který je určen stanovami.

o Základní kapitál družstva tvoří souhrn členských vkladů. Zapisovaný (do OR) základní kapitál musí činit nejméně 50 000,-Kč.

o Založení družstva – pro založení se vyžaduje konání ustavující schůze družstva, která:
o • určuje zapisovaný základní kapitál
o • schvaluje stanovy
• volí představenstvo a kontrolní komisi

Na ustavující schůzi jsou oprávněni hlasovat osoby, které podali přihlášku do družstva.
Ustavující schůze družstva vede k jeho založení, průběh ustavující schůze se osvědčuje notářským zápisem. Základní členský nebo vstupní vklad musí být splacen do 15 dnů od konání ustavující schůze určenému členu představenstva způsobem stanoveným členskou schůzí.

Vznik družstva – družstvo vzniká dnem zápisu do OR. Návrh na zápis je povinno podat představenstvo, návrh na zápis podepisují všichni členové představenstva. Před podáním návrhu musí být splacena alespoň polovina zapisovaného základního kapitálu.
K návrhu na zápis se přikládá:
- stejnopis notářského zápisu o ustavující schůzi a o jejím rozhodnutí
- stanovy družstva
- doklad o splacení stanovené části zapisovaného základního kapitálu.

Stanovy družstva musí obsahovat:
• firmu a sídlo družstva
• předmět podnikání (činnosti)
• vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů družstva a družstva k členům
• výši základního členského, popř. vstupního vkladu, způsob splácení členských vkladů a
vypořádání podílu při zániku členství
• orgány družstva, počet jejich členů, délku jejich funkčního období způsob ustavování,
působnost a způsob jejich svolávání a jednání
• způsob použití zisku a úhrady případné ztráty
• tvorbu a použití nedělitelného fondu
• popř. další ustanovení vyplývající z obchodního zákoníku, např. pracovní vztah člena
k družstvu

O změně stanov rozhoduje členská schůze. Představenstvo je povinno do 30 od schválení změny stanov uvědomit o tom rejstříkový soud.

Vznik a zánik členství
Členy družstva mohou být osoby fyzické i právnické. Je-li členství podmíněno pracovním vztahem, může se členem stát fyzická osoba, která skončila povinnou školní docházku a dosáhla 15 let svého věku.

Členství vzniká při založení družstva dnem vzniku, i za trvání družstva přijetím za člena na základě písemné členské přihlášky, převodem členství, popř. jiným způsobem stanoveným zákonem. Podrobnější úpravu členství upravují stanovy.

Členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením, prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku člena, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, vydáním exekučního příkazu nebo zánikem družstva.

Členství fyzické osoby zaniká smrtí, dědic členských práv zůstavitele může požádat družstvo o členství.
Členství právnické osoby zaniká vstupem do likvidace nebo prohlášením konkursu, popř. jejím zánikem.

Fondy družstva
Družstvo je ze zákona povinno při svém vzniku zřídit a doplňovat nedělitelný fond, který po dobu trvání se nesmí použít k rozdělení mezi členy. Nedělitelný fond ve výši minim. 10% zapisovaného základního kapitálu, doplňuje se nejméně o 10% ročního čistého zisku až do výše poloviny zapisovaného základního kapitálu družstva.
Družstvo může zřídit i další fondy podle stanov.

Rozdělení zisku – na určení zisku, který se má rozdělit se usnáší členská schůze při projednávání řádné roční závěrky (podíl zpravidla poměrem výše splaceného vkladu člena k splaceným vkladům všech členů, popř. i jinak, připouštějí-li to stanovy).

Orgány družstva jsou:
• členská schůze
• představenstvo
• kontrolní komise
• další orgány družstva podle stanov, např. ředitel.

Do orgánů družstva mohou být voleni jen členové družstva starší 18 let a zástupci
právnických osob, které jsou členy družstva.

Členská schůze
Je nejvyšším orgánem družstva. Schází se ve lhůtách určených stanovami, nejméně jednou za rok. Do působnosti členské schůze patří: měnit stanovy, volit a odvolávat členy představenstva a kontrolní komise, schvalovat roční účetní závěrku, rozhodovat o rozdělení a užití zisku, o změně základního kapitálu, o splynutí, sloučení, rozdělení družstva, o změně právní formy, o základních otázkách koncepce rozvoje družstva.

Představenstvo
Řídí činnost družstva a rozhoduje ve všech záležitostech, které nejsou zákonem nebo stanovami vyhrazené jinému orgánu. Je statutárním orgánem družstva, plní usnesení členské schůze a odpovídá jí za svou činnost. Představenstvo volí ze svých členů předsedu družstva (představenstva), popřípadě místopředsedu. Předseda družstva organizuje a řídí jednání představenstva, organizuje a řídí i běžnou činnost družstva. Stanovy mohou určit, že běžnou činnost družstva organizuje a řídí ředitel jmenovaný a odvolávaný představenstvem.

Kontrolní komise
Je oprávněna kontrolovat veškerou činnost družstva a projednává stížnosti jeho členů. Odpovídá pouze členské schůzi a je nezávislá na ostatních orgánech družstva. Schází se nejméně jednou za tři měsíce a je nejméně tříčlenná.

Funkční období členů orgánů družstva určují stanovy, nesmí přesáhnout pět let, členové prvních orgánů po založení jen na období nejvýše tří let. Členové orgánů družstva mohou být voleni opětovně (neurčují-li stanovy jinak).

Orgány malého družstva (méně než 50 členů) – mohou stanovy určit, že působnost představenstva a kontrolní komise plní členská schůze. Statutárním orgánem je předseda, popř. další člen pověřený členskou schůzí. Jsou-li členy družstva právnické osoby (méně než 5 členů), způsob rozhodování a statutární orgán určí stanovy.

Zákaz konkurence – členové představenstva a kontrolní komise družstva, prokuristé a ředitel nesmějí být podnikateli ani členy statutárních a dozorčích orgánů právnických osob s obdobným předmětem podnikání. Stanovy mohou upravit rozsah zákazu konkurence i jinak.

Zrušení, likvidace a změna právní formy družstva
Družstvo zaniká výmazem z OR.Zrušuje se usnesením členské schůze nebo zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, anebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku; dále rozhodnutím soudu, uplynutím doby, na kterou bylo družstvo zřízeno či dosažením účelu, k němuž bylo družstvo zřízeno. O rozhodnutí na členské schůzi o zrušení musí být pořízen notářský zápis.

Družstvo může změnit právní formu na obchodní společnost, při změně právní formy nezaniká právnická osoba (použijí se přiměřeně ustanovení o změně právní formy obchodní společnosti.
Likvidace – nestanoví-li zákon jinak, zrušené družstvo vstupuje do likvidace. Likvidátoři jsou jmenováním způsobem stanoveným ve stanovách, jinak je jmenuje členská schůze. Vypracují návrh na rozdělení likvidačního zůstatku, který projedná členská schůze. Likvidační zůstatek se mezi členy rozdělí způsobem určeným ve stanovách.

Závěr: právní forma podnikání „družstvo“ je v systému vnitřní obchod použitelná ve všech jeho subsystémech, zejména v posledních letech nabývá na významu, což potvrzuje i konání mezinárodních konferencí o družstevnictví v ČR.

4.3.4 Akciová společnost

Jmění společnosti je rozvrženo na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost ručí za porušení svých závazků celým svým majetkem, akcionář neručí za závazky společnosti.

Obchodní firma společnosti musí obsahovat označení „akciová společnost “, popřípadě zkratky „a.s.“ nebo „akc. spol.“.

Akcie je cenným papírem, s nímž jsou spojena práva akcionáře podílet se na jejím řízení, na zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Akcie mohou být v listinné nebo v zaknihované podobě.

Formy akcie (podle převoditelnosti):
1) na jméno – listinná akcie na jméno je převoditelná rubopisem a předáním, převod musí mít písemnou formu podle stanov příslušné a.s.
2) na majitele (doručitele) – akcie na majitele je volně (neomezeně) převoditelná.
Podrobněji obch. z. §155 –161f.

Akcie musí obsahovat:
1) obchodní firmu a sídlo společnosti,
2) jmenovitou hodnotu,
3) označení formy akcie, u akcie na jméno i firmu, název nebo jméno akcionáře,
4) výši základního kapitálu a počet akcií k datu emise akcií,
5) datum emise,
6) listinná akcie i číselné označení a podpis člena (členů) představenstva.

Součet jmenovitých hodnot akcií musí odpovídat výši základního kapitálu společnosti.


Druhy akcií (podle ztělesněného práva)
* Kmenové (základní, běžné) akcie - s jejich vydáním jsou spojena běžná práva a povinnosti akcionáře (právo podílet se na řízení akciové společnosti, podílet se na zisku formou dividendy a podílet se na rozdělení majetku při likvidaci společnosti)

* Zaměstnanecké akcie - jsou spojené s určitými výhodami pro zaměstnance a.s., jejich převoditelnost je pouze mezi zaměstnanci a důchodci společnosti, při úmrtí majitele (ukončení pracovního poměru) zanikají práva ze zaměstnanecké akcie a musí být vrácena společnosti bez zbytečného odkladu.

* Prioritní akcie - s jejich vydáním jsou spojená přednostní práva na dividendy (superdividendy) a s nimiž většinou není spojeno právo hlasování na valné hromadě.
* „Zlatá akcie“ - akcie se kterou její držitel (FNM, Pozemkový fond) má výhradní postavení při hlasování na valné hromadě i v minoritním postavení.

* Dluhopisy může společnost vydávat na základě usnesení valné hromady. S dluhopisy může být spojeno právo na jejich výměnu za akcie společnosti.


Akcie podle termínu emise:
staré – jsou vydávány při založení a.s.
mladé – jsou vydávány při navyšování základního kapitálu a.s.

Emisní kurz akcie je částka, za níž a.s. vydává akcie.
Emisní ážio je rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou akcií.

Založení a vznik společnosti
Společnost může být založena jedním zakladatelem, je-li založena právnickou osobou, jinak dvěma nebo více zakladateli. Zakládá-li společnost jeden zakladatel, podepíše zakladatelskou listinu. Podpisy na zakladatelské listině (smlouvě) musí být úředně ověřeny.
Základní kapitál společnosti založené s veřejnou akcií musí činit alespoň 20,000.000,-- Kč, nestanoví-li zvláštní právní předpis vyšší částku.
Základní kapitál společnosti založené bez veřejné nabídky akcií musí činit alespoň 2,000.000,-- Kč.

Zakladatelská smlouva (listina) musí obsahovat :
1. obchodní firmu, sídlo a předmět podnikání (činností),
2. navrhovaný základní kapitál
3. počet, druhy akcií a jejich jmenovitá hodnota,
4. upisované vklady jednotlivých zakladatelů,
5. nepeněžitý vklad, jeho ocenění znalcem,
6. přibližnou výši nákladů na založení společnosti,
7. určení správce vkladu
8. návrh stanov
9. a další.

Akciovou společnost lze založit na základě veřejné nabídky akcií či bez veřejné nabídky akcií.

Valná hromada rozhoduje o založení společnosti, schvaluje orgány a stanovy společnosti.

Stanovy akciové společnosti musí obsahovat:
- obchodní firmu a sídlo společnosti,
- předmět podnikání,
- výši základního kapitálu, způsob splácení akcií,
- počet a jmenovitou hodnotu akcií, podobu akcií, formu a druh akcií,
- počet hlasů spojených s jednou akcií a způsob hlasování,
- způsob svolávání valné hromady, její působnost a způsob rozhodování,
- počet členů představenstva, dozorčí rady nebo jiných orgánů, délku funkčního období
- způsob tvorby rezervního fondu a výši, do které je společnost povinná jej doplňovat, způsob doplňování,
- způsob rozdělení zisku a úhrady zisku,
- důsledky porušení povinnosti splatit včas upsané akcie,
- způsob zvyšování a snižování základního kapitálu,
- postup při doplňování a změně stanov,
- a další údaje, pokud tak stanoví zákon.

Datum vzniku společnosti je určeno dnem zápisu společnosti do obchodního rejstříku. Po zápisu společnosti do obchodního rejstříku vystaví společnost upisovateli zatímní list, který potom vymění za akcie. Upisovatel je povinen splatit emisní kurs akcií, které upsal, nejpozději do jednoho roku od vzniku společnosti. Zatímní list je cenným papírem, se kterým jsou spojena práva z akcií (zatímní list dočasně nahrazuje akcie).


Orgány společnosti jsou:
Valná hromada
je nejvyšším orgánem, koná se nejméně jedenkrát za rok, volí svého předsedu, zapisovatele, 2 ověřovatele zápisu a osoby pověřené sčítáním hlasů volí a odvolává představenstvo, rozhoduje také o zvýšení či snížení základního kapitálu.

Představenstvo
je statutárním orgánem společnosti, řídí činnost společnosti, jedná jejím jménem, rozhoduje ve všech záležitostech. Představenstvo je nejméně 3 členné (fyzické osoby), volí si svého předsedu. Pro členy představenstva platí zákaz konkurence.

Dozorčí rada
nejméně 3 členná, počet členů musí být dělitelný třemi, 2/3 členů dozorčí rady je voleno valnou hromadou, 1/3 zaměstnanci, (má-li a.s. více než 50 zaměstnanců), člen dozorčí rady nesmí být zároveň členem představenstva, prokuristou či oprávněnou osobou.

Rezervní fond
Společnost vytváří rezervní fond v době a ve výši určené stanovami a obch. zákoníkem. O použití rezervního fondu rozhoduje představenstvo, neurčí-li stanovy nebo obch. zákoník jinak.

Zrušení a likvidace společnosti - k obecně platným případům (viz kap. 3.3.) patří další důvody uvedené ve stanovách.

O zrušení společnosti rozhoduje valná hromada, zrušuje se:
1. uplynutím doby, na kterou byla založena,
2. dosažením účelu, pro který byla založena,
3. dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti,
4. dnem rozhodnutí soudu o zrušení společnosti,
5. zrušením konkursu,nebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu,
6. rozhodnutím společníků nebo orgánu společnosti o sloučení, splynutí nebo rozdělení společnosti nebo její přeměně v jinou formu podnikání.

Likvidátora společnosti jmenuje a odvolává valná hromada, likvidační zůstatek se rozdělí mezi akcionáře v poměru odpovídajícím jmenovité hodnotě jejich akcií.
Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku.

Zánik společnosti s přechodem obchodního kapitálu na právního nástupce může nastat:
1. fúzí sloučením a.s.
2. fúzí splynutím a.s.
3. fúzí a.s. se společností s.r.o.
4. zrušením a.s. s převodem jmění na akcionáře
5. rozdělení se založením nových právnických osob
6. rozdělení sloučením
7. změnou právní formy společnosti

4.3.3 Společnost s ručením omezeným

Společností s ručením omezeným je společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků (kapitálová společnost). Společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do OR.

Společnost může být založena 1 osobou a může mít maximálně 50 společníků. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, společníci ručí společně a nerozdílně za závazky s.r.o. do výše souhrnu nesplacených vkladů všech společníků podle stavu zápisu do OR.

Obchodní firma společnosti musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“, postačí však zkratka „ spol. s r.o.“ nebo pouze „ s.r.o.“.

Výše základního kapitálu společnosti musí činit alespoň 200.000,-- Kč, výše vkladu společníků může být pro jednotlivé společníky rozdílná, musí být dělitelná na celé tisíce a musí činit alespoň 20.000,-- Kč. Každý společník se může účastnit pouze jedním vkladem, který se zapisuje do OR.

Společenská smlouva musí obsahovat:
1. firmu a sídlo společnosti

2. určení společníků

3. předmět podnikání (činnosti)

2. výši základního kapitálu a výši vkladu každého společníka při založení včetně způsobu a lhůty splacení vkladu

3. jména a bydliště prvních jednatelů společnosti a způsob, jakým jednají jménem společnosti

4. jména a bydliště členů dozorčí rady, pokud se zřizuje

5. určení správce vkladu

6. může určit, že společnost vydá stanovy, které upraví vnitřní organizaci s.r.o.

Před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku musí být na každý peněžitý vklad splaceno nejméně 30 %. Celková hodnota splacených peněžitých vkladů spolu s hodnotou předaných nepeněžitých vkladů musí činit alespoň 100.000,-- Kč.

Je-li společnost založená jedním zakladatelem, může být zapsaná do obchodního rejstříku, jen když je v plné výší splaceno její základní kapitál.

Návrh na zápis do obchodního rejstříku podepisují všichni jednatelé.
K návrhu na zápis do obchodního rejstříku musí být přiložena: společenská smlouva, nebo zakladatelská listina, popřípadě stanovy společnosti, doklad o splnění vkladových povinností členů společnosti a. posudek znalce(ů) a ocenění nepeněžitých vkladů.
Práva a povinnosti společníků – podrobněji obch. Zákoník §113-124
Společnost vytváří rezervní fond povinně, v době a ve výši určené ve společenské smlouvě.

Orgány společnosti
Valná hromada – je nejvyšším orgánem s.r.o.:
rozhoduje o všech důležitých záležitostech společnosti. Valnou hromadu tvoří všichni společníci a každý má 1 hlas na každých 1000 Kč svého vkladu. Svolávají ji jednatelé min. 1x za rok a rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných společníků, nevyžaduje-li zákon nebo společenská smlouva vyšší počet hlasů.

Jednatelé (jeden nebo více) – je nebo jsou statutárním orgánem,
jsou jmenováni valnou hromadou z řad společníků nebo i jiných fyzických osob. Jednatelská oprávnění může omezit společenská smlouva, stanovy nebo valná hromada. Platí pro ně zákaz konkurence, společenská smlouva může určit, v jakém rozsahu se zákaz konkurence vztahuje na společníky.

Dozorčí rada se zřizuje,
stanovuje-li to společenská smlouva, musí mít alespoň tři členy, jsou voleni na valné
hromadě, člen dozorčí rady nemůže být jednatelem, vztahuje se na ně zákaz
konkurence.

Dozorčí rada:
1. dohlíží na činnost jednatelů
2. nahlíží do dokladů (obchodních i účetních) a kontroluje údaje
3. přezkoumává řádnou, mimořádnou, konsolidovanou, popř. mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhrady ztráty
4. podává zprávy valné hromadě
5. může svolat valnou hromadu, jestliže to vyžadují zájmy společnosti.

Ke změně společenské smlouvy je třeba souhlasu všech společníků nebo rozhodnutí valné hromady.

Zvýšení základního kapitálu peněžitými vklady je přípustné za podmínky splacení všech dosavadních peněžitých vkladů, nepeněžitými vklady již před tímto splacením. O zvýšení i snížení základního kapitálu rozhoduje valná hromada a změna se zapisuje do OR.

Zánik účasti společníka ve společnosti může nastat:
1. zrušením účasti společníka soudem
2. vyloučením společníka
3. dohodou o ukončení účasti
4. vypořádáním.


Zrušení a likvidace společnosti - k obecně platným případům (viz kap. 3.3.) patří další důvody uvedené ve společenské smlouvě.

Zánik společnosti s přechodem obchodního kapitálu na právního nástupce může nastat:
1. fúzí společností s r.o.
2. fúzí s.r.o. s akciovou společností
3. zrušením s.r.o. s převodem jmění na společníka
4. rozdělením společnosti
5. změnou právní formy.

Společnost zaniká ke dni výmazu z OR.