Při realizaci trhu, která je doprovázena směnou zboží - peníze a současně peníze - zboží, vystupují na obou pólech trhu prodávající a kupující, kteří jsou označováni jako subjekty trhu. Protože jak nabídka, tak i poptávka nejsou kategoriemi trhu izolovanými, ale dynamickými a vzájemně se ovlivňujícími, dochází neustále k jejich vyrovnávání v důsledku pohybu cen.
Podle toho, která složka trhu momentálně převládá, rozeznáváme:
- trh prodávajících nebo dodavatelů, kdy objem nabídky je menší než objem poptávky a obvykle ceny za těchto podmínek rostou
- trh kupujícího nebo odběratele, kdy objem nabídky je větší než objem poptávky a ceny v tomto případě obvykle klesají.
Trh dodavatele se obvykle vyznačuje převahou poptávky, trh odběratele naopak převahou nabídky. Rovnováha trhu se vyznačuje přibližně vyrovnaností nabídky a poptávky. Vzhledem k tomu, že rozsah nabídky i rozsah poptávky se v důsledku pohybu cen neustále mění, možnost pozorovat, že moment tržní rovnováhy je pouze okamžik těchto vztahů mezi nabídkou a poptávkou. Nabídka představuje nabízené zboží a služby v určitém čase a místě. Zboží a služby jsou objektem nabídky, zatímco subjekty, jež nabídku uskutečňují, jsou obchodní a výrobní organizace. Nabídka má zvláštní aktivní funkci na trhu, na jedné straně působí na intenzitu poptávky a ovlivňuje ji a v konečné fázi působí na uspokojení potřeb obyvatelstva, ovlivňuje ceny a v důsledku toho sama sebe. Obecně je žádoucí určitá dočasná převaha nabídky nad poptávkou z hlediska potřeb kupujícího jakož i z hlediska strukturálních, časových a prostorových vztahů mezi nabídkou a poptávkou. Plynulost trhu vyžaduje aktivní působení nabídky na potřeby a poptávku, přičemž jak z praxe víme, samotná nabídka je ovlivňována cenou i poptávkou. Subjekty, které vystupují na straně nabídky mohou reagovat různě na cenu, zpravidla však tak, že vyšší cena (P) podněcuje k vyšší nabídce (S) a obráceně.
Kromě ceny jako ekonomického faktoru působí na nabídku i řada dalších faktorů, přírodní a další vliv na výrobu, dále substituce a komplementarita ve spotřebě.
Spotřebitelská poptávka je projevem koupěschopnosti obyvatelstva a tato je určována:
- kupními fondy, odvozenými z příjmů a důchodů obyvatelstva
- úrovní cen na trhu příslušného zboží, případně i cen substitučních a komplementárních výrobků a služeb
- účastí a podílem naturální a společenské spotřeby na krytí potřeb obyvatelstva. Spotřebitelská poptávka má svůj základ v tvorbě a rozdělení a užití celkového produktu a národního důchodu.
Vedle těchto přímých ekonomických faktorů působících na spotřebitelskou poptávku po určitém druhu zboží a služeb má vliv i samotná osobnost kupujícího, především jako osobní potřeby a záliby, i jeho momentální rozhodování na trhu.
Kupní fond se zjišťuje z bilance peněžních příjmů a výdajů obyvatelstva, tvořených mzdami a platy, jakož i z ostatních činností a z prodeje zemědělských a ostatních produktů, příjmy ze sociálního zabezpečení a ostatními příjmy (příjmy ze zahraničí, výhry a výběry vkladů) mínus mimotržní výdaje obyvatelstva, jako jsou výdaje za komunální služby, daně, dávky a poplatky a vklady u peněžních ústavů. Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými výdaji dává kupní fond obyvatelstva, který je významným faktorem ovlivňujícím spotřebitelskou poptávku.
Ke kupnímu fondu obyvatelstva přičteme nákupy hospodářských a jiných organizací v obchodě a dostaneme celkový kupní fond.
Realizací kupních fondů na trhu dosahujeme maloobchodní obrat, který představuje prodej spotřebního zboží a služeb obyvatelstvu včetně nákupu hospodářských a jiných organizací v maloobchodní síti. Průvodním jevem maloobchodního obratu je převod zboží a služeb do konečné osobní spotřeby a tím ukončení oběhu zboží formou koupě a prodeje.
Obdobně jako u maloobchodního obratu dochází i k realizaci velkoobchodního obratu, který je tvořen prodejem zboží a případně i služeb jiným organizacím za účelem dalšího prodeje.
Vedle rozlišování obratů podle toho, na kterém stupni organizace dochází k realizaci, hovoříme o podnikovém obratu, zejména tehdy, kdy obchodní podnik se zabývá jak velkoobchodní tak i maloobchodní činností.
2.1.1 Vznik a vývoj obchodu
Původní vymezení trhu znamenalo vymezení místa, kde se prodávající a kupující scházeli, aby si směnili navzájem své výrobky. Na tato místa - tržiště prodávající přiváželi své produkty a kupující hledali možnost a příležitost toto zboží nakoupit. Tento trh byl charakteristickým masovým pojetím trhu, prodávalo se a kupovalo všechno.
Dnešní moderní trh se vyvinul tak, že pod tímto označením máme konkrétní představu nabídky a i konkrétní představu poptávky po určitém zboží a službách, v určitých místech a v čase, pro určité skupiny kupujících nebo i pro prodávající. Hovoříme, že v moderní době se trh segmentoval do určitých skupin a každý podnikatel na trhu si musí ujasnit jakou tržní strategii svou podnikatelskou činností chce sledovat a dosáhnout, musí si vymezit vlastní pozici a postavení na trhu.
Pojmem trh označujeme obecně jako směnný vztah mezi poptávkou a nabídkou a současně mezi kupujícím a prodávajícím. Pod označením nabídky rozumíme objem nabízeného zboží a služeb, které v daném místě a čase je předmětem trhu a tvoří nabídku. Subjekty, vytvářející nabídku jsou jednotliví výrobci a obchodníci, produkující a prodávající toto zboží a sužby.
Kupujícími jsou spotřebitelé, jednotlivci i hromadní spotřebitelé, vystupující na straně poptávky. Skutečnost, že spotřebitelé vystupují na straně poptávky je dána kupním fondem, tj. množstvím peněz a úrovní cen.
Členění trhu:
• podle předmětů: - se spotřebním zbožím a investičním zbožím
- trh služeb
1) Trh spotřebního zboží
2) Trh investičním zbožím (pozemky a porosty na pozemcích ,nemovitosti)
3) Trh služeb
• z časového hlediska: - trh minulý, trh současný
• územně:
1. trh domácí
2. trh vnitřní (vnitřní obchod)
3. trh zahraniční
Subjekty trhu
Při realizaci trhu vystupuje na straně nabídky prodávající a na straně nabídky kupující. Prodávajícího i kupujícího označujeme jako subjekty trhu. Subjektem trhu může být jak osoba fyzická, tak i osoba právnická (podnik, organizace). Souhrn všeho zboží a služeb, které vystupují na straně prodávajících tvoří nabídku (S) jako konkrétní zboží a služby. Od prodávajícího se vyžaduje plynulost nabídky a aktivní činnost ve vztahu k poptávce. To znamená iniciativu ve vztahu k druhům zboží a služeb, aby u kupujících vyvolala potřebu a následně i poptávku.
Poptávka (D) se projevuje reagováním na nabídku a zájmem nabízené zboží a služby koupit. Poptávku obvykle chápeme jako koupěschopnou poptávku, podloženou koupěschopností, kupním fondem, tj. množstvím peněz, které obyvatelstvo a organizace vydají ze svých příjmů na nákup zboží a služeb. Samotná poptávka vychází z celkových potřeb obyvatelstva a snižuje se o rozsah naturální a společenské spotřeby.
Rozsah nabídky a i rozsah poptávky ovlivňuje zejména cena. Z pozorování víme, že s rostoucí cenou klesá poptávka, kupující méně nakupují, zatímco prodávající obvykle více nabízí a obráceně.
Ceny při zkoumání dynamiky nabídky a poptávky patří k nejdůležitějším ekonomickým činitelům. Na změnu cen reaguje výrobce, dodavatel, resp. prodávající, stejně jako kupující, spotřebitel. Pomocí cen ovlivňujeme jak nabídku, tak i poptávku, neboť cena se neustále mění v závislosti na rozsahu nabídky a poptávky. Dojde-li k dohodě o ceně mezi kupujícím a prodávajícím, hovoříme o ceně tržní rovnováhy. Tento stav není trvalý, obvykle se velmi často mění podle situace na trhu mezi nabídkou a poptávkou.
Dnešní moderní trh se vyvinul tak, že pod tímto označením máme konkrétní představu nabídky a i konkrétní představu poptávky po určitém zboží a službách, v určitých místech a v čase, pro určité skupiny kupujících nebo i pro prodávající. Hovoříme, že v moderní době se trh segmentoval do určitých skupin a každý podnikatel na trhu si musí ujasnit jakou tržní strategii svou podnikatelskou činností chce sledovat a dosáhnout, musí si vymezit vlastní pozici a postavení na trhu.
Pojmem trh označujeme obecně jako směnný vztah mezi poptávkou a nabídkou a současně mezi kupujícím a prodávajícím. Pod označením nabídky rozumíme objem nabízeného zboží a služeb, které v daném místě a čase je předmětem trhu a tvoří nabídku. Subjekty, vytvářející nabídku jsou jednotliví výrobci a obchodníci, produkující a prodávající toto zboží a sužby.
Kupujícími jsou spotřebitelé, jednotlivci i hromadní spotřebitelé, vystupující na straně poptávky. Skutečnost, že spotřebitelé vystupují na straně poptávky je dána kupním fondem, tj. množstvím peněz a úrovní cen.
Členění trhu:
• podle předmětů: - se spotřebním zbožím a investičním zbožím
- trh služeb
1) Trh spotřebního zboží
2) Trh investičním zbožím (pozemky a porosty na pozemcích ,nemovitosti)
3) Trh služeb
• z časového hlediska: - trh minulý, trh současný
• územně:
1. trh domácí
2. trh vnitřní (vnitřní obchod)
3. trh zahraniční
Subjekty trhu
Při realizaci trhu vystupuje na straně nabídky prodávající a na straně nabídky kupující. Prodávajícího i kupujícího označujeme jako subjekty trhu. Subjektem trhu může být jak osoba fyzická, tak i osoba právnická (podnik, organizace). Souhrn všeho zboží a služeb, které vystupují na straně prodávajících tvoří nabídku (S) jako konkrétní zboží a služby. Od prodávajícího se vyžaduje plynulost nabídky a aktivní činnost ve vztahu k poptávce. To znamená iniciativu ve vztahu k druhům zboží a služeb, aby u kupujících vyvolala potřebu a následně i poptávku.
Poptávka (D) se projevuje reagováním na nabídku a zájmem nabízené zboží a služby koupit. Poptávku obvykle chápeme jako koupěschopnou poptávku, podloženou koupěschopností, kupním fondem, tj. množstvím peněz, které obyvatelstvo a organizace vydají ze svých příjmů na nákup zboží a služeb. Samotná poptávka vychází z celkových potřeb obyvatelstva a snižuje se o rozsah naturální a společenské spotřeby.
Rozsah nabídky a i rozsah poptávky ovlivňuje zejména cena. Z pozorování víme, že s rostoucí cenou klesá poptávka, kupující méně nakupují, zatímco prodávající obvykle více nabízí a obráceně.
Ceny při zkoumání dynamiky nabídky a poptávky patří k nejdůležitějším ekonomickým činitelům. Na změnu cen reaguje výrobce, dodavatel, resp. prodávající, stejně jako kupující, spotřebitel. Pomocí cen ovlivňujeme jak nabídku, tak i poptávku, neboť cena se neustále mění v závislosti na rozsahu nabídky a poptávky. Dojde-li k dohodě o ceně mezi kupujícím a prodávajícím, hovoříme o ceně tržní rovnováhy. Tento stav není trvalý, obvykle se velmi často mění podle situace na trhu mezi nabídkou a poptávkou.
2 VYMEZENÍ OBCHODNÍ ČINNOSTI / 2.1 Vymezení pojmu a obsahu trhu
Cíl
Cílem kapitoly je vysvětlení základních pojmů a skutečností, které předurčují tržní a směnné procesy, které tvoří podstatu obchodní činnosti.
2.1 Vymezení pojmu a obsahu trhu
Obchodní činnost hraje v tržním mechanismu klíčovou roli. Správný obchodní mechanismus vytváří u statků a u výrobních faktorů (jako jsou práce, půda, kapitál, ...) rovnovážnou obchodní soustavu, která výrazně reguluje výrobu i spotřebu a to na základě nabídky a poptávky. Aby se utvořila zdravá proporcionalita tržního mechanismu je nutné vycházet z charakteristiky :
- p o t ř e b, které jsou zpravidla neomezené a odrážejí specifika ekonomických (tržních) subjektů
- s t a t k ů , které jsou omezené svými možnostmi a výrobními kapacitami.
Mohou být rozděleny na :
volné volně k dispozici všem (voda, vzduch,…)
veřejné určené pro širokou veřejnost, obtížně obchodovatelné (policie, justice, telekomunikační sítě, chodníky, …)
vzácné vytvářejí se tlaky na ekonomičnost statků z nutnosti recipročního zhodnocení
Jednou z nejdůležitějších součástí tržní soustavy je ekonomický systém, který specifikuje:
- strukturu výroby co vyrábět?
- alokaci výrobních zdrojů jak, jakým způsobem, z čeho?
- distribuční systém pro koho?
- s materiálním zbožím
- s nemateriálním zbožím
Aby ekonomický systém mohl účinně fungovat, musí být jeho části (subsystémy) koordinovány.
Koordinaci ekonomického systému a jeho subsystémů lze provést 3 způsoby:
1. pravidly, na základě zvyklostních práv
2. direktivně centrálním plánováním
3. tržním mechanismem
První dva způsoby jsou dostatečně známé z minulosti. Jediným, avšak ne zcela optimálním způsobem se jeví tržní mechanismus, který kromě výroby obsahuje zejména obchodní činnost.
Vymezení obchodní činnosti není jednoduché. Zpravidla autoři odborných publikací, kteří se zabývají studiem a rozborem obchodu, uvádějí „obchod jako výsledek (konečnou fázi) tržně peněžních vztahů mezi výrobci a spotřebiteli“. Tedy vztah mezi existujícími statky na jedné straně a existujícími potřebami na straně druhé tak, jak jsou charakterizovány v úvodu v rámci tržního mechanismu.
Předpokladem úspěšné obchodní činnosti jednotlivých tržních subjektů (zejména na straně nabídky podniků, firem) je komplexní studium mnoha vědních oborů:
- společenských věd
- sociologie
- psychologie
- zbožíznalství
- práva obchodního i občanského
- managementu
- oborů uměleckých a estetických.
Aby se správně pochopilo postavení obchodní činnosti je nutné zanalyzovat tržní subjekty tržního mechanismu ve spojení s nabídkou a poptávkou.
Tržní subjekty lze charakterizovat jako "jednotlivce", kteří tvoří navzájem skupinu:
d o m á c n o s t i (základní prvek poptávky - potřeb)
p o d n i k y (základní prvek nabídky - statků)
r o z p o č t o v é o r g a n i z a c e (prvky nabídky i poptávky)
s t á t (koordinátor)
Vazby mezi těmito subjekty jsou ve směně, tedy v obchodu.
Schematicky je možné znázornit tržní prostředí následovně :
Schéma č.1 Tržní prostředí s tržními (ekonomickými) subjekty
Legenda ke schématu č.1 :
1. Hlavní vazba mezi výrobci a spotřebiteli (domácnostmi), charakterizované nabídkou statků a poptávkou spotřebitelů.
Poptávka je konečnou fází transformací množiny potřeb podle následujícího schématu č.2.
Schéma č.2 Transformace potřeb na poptávku
Celý proces "filtrace" potřeb probíhá najednou a u všech subjektů tržního mechanismu.
2. U výrobců předpokládá tato vazba nejen znalost již uvedených vědních oborů, ale i celou sféru klasického marketingu, který zkoumá:
- výrobek (zboží)
- cenu
- odbytové cesty, místo prodeje
- propagaci a podporu prodeje
3. Vazba mezi výrobci a státní administrativou. Zde se jedná zejména o dotační a subvenční pravidla ze strany státního aparátu a daňovou povinnost podniků vůči státnímu rozpočtu. Stát se stává koordinátorem obou toků vazbami právními a regulačními opatřeními.
4. Vazba mezi státním rozpočtem a domácnostmi. Vyjadřuje sociální politiku státu, na druhé straně rovněž daňovou povinnost občanů.
5. Vazba mezi domácnostmi a rozpočtovými organizacemi (příspěvkovými - veřejně právními) je komplikovaná. Na jedné straně poskytují spotřebitelům placené služby (statky), na druhé straně občané platí daně do státního rozpočtu, z kterého jsou hrazeny náklady rozpočtových organizací. Tato vazba je sociálně orientovaná, protože mezi rozpočtové organizace dosud patří většina škol a zdravotních zařízení.
6. Vazba mezi podniky a rozpočtovými organizacemi (příspěvkovými - veřejně právními) má rovněž dvojjaký charakter. Podniky obchodují s rozpočtovými organizacemi (příspěvkovými - veřejně právními) se svým zbožím (službami), současně platí daně, které jsou zdrojem na pokrytí nákladů rozpočtových organizací.
7. Již zmíněná vazba státního rozpočtu s rozpočtovými (příspěvkovými - veřejně právními) organizacemi (dotace, subvence, ...), platí i zpětná vazba - daňová povinnost organizací vůči státu.
Celé tržně obchodní prostředí lze zjednodušeně charakterizovat:
1. Obchodními společnostmi a ostatními podnikatelskými subjekty.
2. Obchodními operacemi (vazbami, vztahy).
3. Obchodními technologiemi (logistikou, marketingem).
4. Možnostmi zahraničního obchodu.
Cílem kapitoly je vysvětlení základních pojmů a skutečností, které předurčují tržní a směnné procesy, které tvoří podstatu obchodní činnosti.
2.1 Vymezení pojmu a obsahu trhu
Obchodní činnost hraje v tržním mechanismu klíčovou roli. Správný obchodní mechanismus vytváří u statků a u výrobních faktorů (jako jsou práce, půda, kapitál, ...) rovnovážnou obchodní soustavu, která výrazně reguluje výrobu i spotřebu a to na základě nabídky a poptávky. Aby se utvořila zdravá proporcionalita tržního mechanismu je nutné vycházet z charakteristiky :
- p o t ř e b, které jsou zpravidla neomezené a odrážejí specifika ekonomických (tržních) subjektů
- s t a t k ů , které jsou omezené svými možnostmi a výrobními kapacitami.
Mohou být rozděleny na :
volné volně k dispozici všem (voda, vzduch,…)
veřejné určené pro širokou veřejnost, obtížně obchodovatelné (policie, justice, telekomunikační sítě, chodníky, …)
vzácné vytvářejí se tlaky na ekonomičnost statků z nutnosti recipročního zhodnocení
Jednou z nejdůležitějších součástí tržní soustavy je ekonomický systém, který specifikuje:
- strukturu výroby co vyrábět?
- alokaci výrobních zdrojů jak, jakým způsobem, z čeho?
- distribuční systém pro koho?
- s materiálním zbožím
- s nemateriálním zbožím
Aby ekonomický systém mohl účinně fungovat, musí být jeho části (subsystémy) koordinovány.
Koordinaci ekonomického systému a jeho subsystémů lze provést 3 způsoby:
1. pravidly, na základě zvyklostních práv
2. direktivně centrálním plánováním
3. tržním mechanismem
První dva způsoby jsou dostatečně známé z minulosti. Jediným, avšak ne zcela optimálním způsobem se jeví tržní mechanismus, který kromě výroby obsahuje zejména obchodní činnost.
Vymezení obchodní činnosti není jednoduché. Zpravidla autoři odborných publikací, kteří se zabývají studiem a rozborem obchodu, uvádějí „obchod jako výsledek (konečnou fázi) tržně peněžních vztahů mezi výrobci a spotřebiteli“. Tedy vztah mezi existujícími statky na jedné straně a existujícími potřebami na straně druhé tak, jak jsou charakterizovány v úvodu v rámci tržního mechanismu.
Předpokladem úspěšné obchodní činnosti jednotlivých tržních subjektů (zejména na straně nabídky podniků, firem) je komplexní studium mnoha vědních oborů:
- společenských věd
- sociologie
- psychologie
- zbožíznalství
- práva obchodního i občanského
- managementu
- oborů uměleckých a estetických.
Aby se správně pochopilo postavení obchodní činnosti je nutné zanalyzovat tržní subjekty tržního mechanismu ve spojení s nabídkou a poptávkou.
Tržní subjekty lze charakterizovat jako "jednotlivce", kteří tvoří navzájem skupinu:
d o m á c n o s t i (základní prvek poptávky - potřeb)
p o d n i k y (základní prvek nabídky - statků)
r o z p o č t o v é o r g a n i z a c e (prvky nabídky i poptávky)
s t á t (koordinátor)
Vazby mezi těmito subjekty jsou ve směně, tedy v obchodu.
Schematicky je možné znázornit tržní prostředí následovně :
Schéma č.1 Tržní prostředí s tržními (ekonomickými) subjekty
Legenda ke schématu č.1 :
1. Hlavní vazba mezi výrobci a spotřebiteli (domácnostmi), charakterizované nabídkou statků a poptávkou spotřebitelů.
Poptávka je konečnou fází transformací množiny potřeb podle následujícího schématu č.2.
Schéma č.2 Transformace potřeb na poptávku
Celý proces "filtrace" potřeb probíhá najednou a u všech subjektů tržního mechanismu.
2. U výrobců předpokládá tato vazba nejen znalost již uvedených vědních oborů, ale i celou sféru klasického marketingu, který zkoumá:
- výrobek (zboží)
- cenu
- odbytové cesty, místo prodeje
- propagaci a podporu prodeje
3. Vazba mezi výrobci a státní administrativou. Zde se jedná zejména o dotační a subvenční pravidla ze strany státního aparátu a daňovou povinnost podniků vůči státnímu rozpočtu. Stát se stává koordinátorem obou toků vazbami právními a regulačními opatřeními.
4. Vazba mezi státním rozpočtem a domácnostmi. Vyjadřuje sociální politiku státu, na druhé straně rovněž daňovou povinnost občanů.
5. Vazba mezi domácnostmi a rozpočtovými organizacemi (příspěvkovými - veřejně právními) je komplikovaná. Na jedné straně poskytují spotřebitelům placené služby (statky), na druhé straně občané platí daně do státního rozpočtu, z kterého jsou hrazeny náklady rozpočtových organizací. Tato vazba je sociálně orientovaná, protože mezi rozpočtové organizace dosud patří většina škol a zdravotních zařízení.
6. Vazba mezi podniky a rozpočtovými organizacemi (příspěvkovými - veřejně právními) má rovněž dvojjaký charakter. Podniky obchodují s rozpočtovými organizacemi (příspěvkovými - veřejně právními) se svým zbožím (službami), současně platí daně, které jsou zdrojem na pokrytí nákladů rozpočtových organizací.
7. Již zmíněná vazba státního rozpočtu s rozpočtovými (příspěvkovými - veřejně právními) organizacemi (dotace, subvence, ...), platí i zpětná vazba - daňová povinnost organizací vůči státu.
Celé tržně obchodní prostředí lze zjednodušeně charakterizovat:
1. Obchodními společnostmi a ostatními podnikatelskými subjekty.
2. Obchodními operacemi (vazbami, vztahy).
3. Obchodními technologiemi (logistikou, marketingem).
4. Možnostmi zahraničního obchodu.
1 ÚVOD
V posledním desetiletí zaznamenala společnost v obchodní činnosti daleko rychlejší a významnější rozvoj než v jiných činnostech. Tím se změnila a mění tradiční stanoviska, jakými se pohlíží na obchod a která byla odvozena z disciplín jako je například ekonomie. Změna byla způsobena vlivem nových názorů, které daly podnět k přehodnocení vžitých myšlenek a ke vzniku nových koncepcí, spočívajících na rychle se rozvíjejících informačních zdrojích a vědeckých poznatcích. Někteří odborní autoři dokonce popisují uvedenou skutečnost jako novou průmyslovou revoluci ,,která dala podnět k výrazné vyspělosti základních obchodních disciplín”.
Dnes se široce uznává přínos obchodního vzdělání k pochopení světa, v němž žijeme.
Zájem o základní i nové obchodní disciplíny je velký i u nás. Jeho progresivita se začala projevovat již v době neudržitelnosti centrálního plánování a řízení hospodářské činnosti koncem 80. let. Nedokonalost a malá pružnost systému, technologická zaostalost některých odvětví znamenaly však pro podnikatelské subjekty v období přechodu hospodářství na tržní mechanismus pohromu, která se prohloubila rozpadem tradičních trhů a neznalostí obchodních politik, které se běžně používají na světových trzích.
V současné době se obchodní činnost progresivně rozvijí. Je to dáno změnami, kterými Česká republika za uplynulých 14. let prošla. Milníky této doby jsou přijatá právní opatření, která byla vydána v souvislosti s přípravami na začlenění republiky do struktury EU, zavedeni podpůrných mechanismů, objevy nových trhů a především rozvoj obchodních disciplín ve školách prostřednictvím vzdělávacích programů a projektů. Na tyto skutečnosti reaguje kolektiv katedry obchodu a financí vydáním těchto nových skript pro studenty obchodních předmětů na České zemědělské univerzitě v Praze.
Ve skriptech Obchodní nauka autoři popisují a vymezují základní teoretické aspekty, ze kterých vychází obchodní praxe a dále uvádí čtenářům nové odborné poznatky, které je možno uplatnit ve všech oblastech podnikatelské činnosti v prostředí „informační společnosti“. Obsah publikace je sestaven v logickém propojení jednotlivých kapitol od vymezení obchodní činnosti k marketingovým základním pravidlům prodeje a etice v podnikání.
Dnes se široce uznává přínos obchodního vzdělání k pochopení světa, v němž žijeme.
Zájem o základní i nové obchodní disciplíny je velký i u nás. Jeho progresivita se začala projevovat již v době neudržitelnosti centrálního plánování a řízení hospodářské činnosti koncem 80. let. Nedokonalost a malá pružnost systému, technologická zaostalost některých odvětví znamenaly však pro podnikatelské subjekty v období přechodu hospodářství na tržní mechanismus pohromu, která se prohloubila rozpadem tradičních trhů a neznalostí obchodních politik, které se běžně používají na světových trzích.
V současné době se obchodní činnost progresivně rozvijí. Je to dáno změnami, kterými Česká republika za uplynulých 14. let prošla. Milníky této doby jsou přijatá právní opatření, která byla vydána v souvislosti s přípravami na začlenění republiky do struktury EU, zavedeni podpůrných mechanismů, objevy nových trhů a především rozvoj obchodních disciplín ve školách prostřednictvím vzdělávacích programů a projektů. Na tyto skutečnosti reaguje kolektiv katedry obchodu a financí vydáním těchto nových skript pro studenty obchodních předmětů na České zemědělské univerzitě v Praze.
Ve skriptech Obchodní nauka autoři popisují a vymezují základní teoretické aspekty, ze kterých vychází obchodní praxe a dále uvádí čtenářům nové odborné poznatky, které je možno uplatnit ve všech oblastech podnikatelské činnosti v prostředí „informační společnosti“. Obsah publikace je sestaven v logickém propojení jednotlivých kapitol od vymezení obchodní činnosti k marketingovým základním pravidlům prodeje a etice v podnikání.
Daňový systém - obsah
• Obsah
1 ÚVOD
2 VYMEZENÍ OBCHODNÍ ČINNOSTI
2.1 Vymezení pojmu a obsahu trhu
2.1.1 Vznik a vývoj obchodu
2.1.2 Realizace vztahu nabídky a poptávky
2.1.3 Tržní mechanismus
2.2 Potřeby
2.3 Poptávka a nabídka
3 SYSTÉM A PODSYSTÉMY VNITŘNÍHO OBCHODU
3.1 Systém a subsystémy vnitřního obchodu
3.2 Členění systému vnitřního obchodu:
3.2.1 Velkoobchod
3.2.1.1 Předmět činnosti velkoobchodu
3.2.1.2 Členění subsystému velkoobchodu
3.2.2 Maloobchod
3.2.2.1 Předmět činnosti maloobchodu
3.2.2.2 Členění subsystému maloobchodu
3.2.3 Pohostinství (veřejné stravování a ubytování)
3.2.3.1 Předmět činnosti pohostinství a veřejného stravování
3.2.3.2 Členění subsystému pohostinství
3.2.4 Cestovní ruch
3.2.4.1 Předmět činnosti cestovního ruchu
3.2.4.2 Členění subsystému cestovního ruchu
3.3 Transformace vnitřního obchodu v České republice od r. 1990
3.3.1 Záměr transformace
3.4 Internacionalizace obchodu
3.4.1 Mezinárodní rozvojové strategie retailingu
4 PODNIKÁNÍ A PODNIKATELSKÉ SUBJEKTY V OBCHODĚ
4.1 Vymezení základních pojmů
4.2 Formy obchodních firem
4.3 Právní formy obchodních společností, družstva
4.3.1 Veřejná obchodní společnost
4.3.2 Komanditní společnost
4.3.3 Společnost s ručením omezeným
4.3.4 Akciová společnost
4.3.5 Družstvo
4.4 Státní podnik
4.5 Živnostenské podnikání
4.6 Formy koncentrace
5 OBCHODNÍ OPERACE
5.1 Charakteristika pojmu obchodní operace
5.2 Hlavní typy operací
5.2.1 Operace v oblasti výzkumu a vývoje
5.2.2 Operace v oblasti výroby
5.2.3 Operace v oblasti směny
5.2.3.1 Ostatní operace v oblasti směny
5.2.4 Operace v oblasti průvodních služeb
5.2.5 Operace v oblasti samostatných služeb
5.2.5.1 Franchising
5.2.5.2 Leasing
5.2.5.3 Faktoring
5.2.5.4 Forfaiting
5.3 Obchodní závazkové vztahy
5.3.1 Kupní smlouva
5.3.2 Smlouva licenční k předmětům průmyslového vlastnictví
5.3.3 Smlouva mandátní
5.3.4 Smlouva komisionářská
5.3.5 Smlouva zasílatelská
5.3.6 Smlouva o zprostředkování
5.3.7 Smlouva o obchodním zastoupení
6 SORTIMENT ZBOŽÍ A SLUŽEB
6.1 Klasifikace sortimentu zboží a služeb
6.1.1 Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ)
6.1.2 Standardní klasifikace produkce (SKP)
6.1.3 Klasifikace individuální spotřeby domácností podle účelu (CZ -COICOP)
6.1.4 Celní sazebník (CS)
6.2 Klasifikace spotřebního zboží uplatňovaná ve vnitřním obchodě
6.2.1 Sortiment zboží
6.2.1.1 Specializace v obchodě
6.2.1.2 Pracnost sortimentu
6.2.2 Klasifikace sortimentu spotřebního zboží podle častosti nákupu
6.2.3 Klasifikace sortimentu spotřebního zboží podle sortimentní šíře a hloubky
6.2.4 Klasifikace sortimentu spotřebního zboží v anglofonních zemích
6.2.5 Klasifikace služeb
6.2.6 Zemědělské a potravinářské produkty
7 INFRASTRUKTURA VNITŘNÍHO OBCHODU
7.1 Osídlení a jeho struktura
7.1.1 Kategorizace sídel
7.2 Technická a technologická infrastruktura vnitřního obchodu
7.3 Velkoobchod
7.3.1 Prostorová charakteristika velkoobchodní sítě
7.3.2 Principy velkoobchodní technologie
7.4 Maloobchod
7.4.1 Koncepční a metodické zásady výstavby a modernizace maloobchodní sítě
7.4.2 Principy maloobchodní technologie
7.4.2.1 Obchodní zařízení a mechanizační prostředky
7.4.2.2 Technologická návaznost maloobchodních provozních operací
7.4.3 Typy provozních jednotek maloobchodu
7.4.4 Lokalizace a umístění maloobchodních jednotek
7.5 Pohostinství
7.5.1 Principy technologie společného stravování
7.5.2 Výrobní proces ve společném stravování
7.5.3 Realizační (odbytový, prodejní) proces ve společném stravování
7.5.4 Ubytovací služby
7.6 Cestovní ruch
7.6.1 Produkt cestovní kanceláře
7.6.1.1 Výjezdový cestovní ruch
7.6.1.2 Domácí cestovní ruch
7.6.1.3 Příjezdový cestovní ruch
7.6.2 Klasifikace cestovních kanceláří
8 DISTRIBUCE, LOGISTIKA A CONTROLLING V LOGISTICE
8.1 Distribuční kanály
8.1.1 Distribuční politika
8.2 Logistická distribuce
8.3 Controlling v logistice
8.3.1 Systém ukazatelů controllingu logistiky
8.3.1.1 Individuální systém ukazatelů
9 CENA V OBCHODNÍ ČINNOSTI
9.1 Strategie cenové tvorby
9.2 Základní metody stanovení ceny zboží ve firmě
9.3 Postup stanovení konkrétní ceny konkrétního výrobku
9.4 Další metody cenové tvorby - marketingové
9.5 Tvorba cen z geografického hlediska
9.6 Cenové srážky a slevy
9.7 Cenový výzkum
9.7.1 Prožívání cen
9.8 Cenová statistika
9.8.1 Rodinné účty
9.8.2 Index spotřebitelských cen (ISC)
9.8.3 Cenová statistika a inflace
10 MARKETINGOVÉHO POJETÍ OBCHODNÍ ČINNOSTI
10.1 Vymezení pojmu marketing a marketingový systém
10.2 Marketingové pojetí obchodní činnosti
10.2.1 Marketingová koncepce
10.2.2 Marketingový výzkum
10.3 Marketingový mix
10.4 Marketingové pojetí výrobku
10.5 Výrobkový výzkum z hlediska marketingové činnosti
10.6 Výzkum trhu metodou dotazování
10.7 Konjunktura, konjunkturní testy
10.7.1 Konjunkturní test
10.7.2 Test kupní ochoty
10.8 Technika prodeje
10.9 Public relations a reklama
10.9.1 Pojetí Public Relations (dále jen PR)
10.10 Média v reklamě
10.11 Ochranná známka
10.12 Právo k označení původu a jeho právní ochrana
10.13 Nakládání s obalem
11 ETIKA V PODNIKÁNÍ
11.1 Terminologie a vymezení pojmu
11.2 Zásady podnikatelské etiky
11.3 Úloha etiky v podnikání
11.4 Hlavní nositelé podnikatelsko-etické odpovědnosti
11.5 Porušování norem podnikatelské etiky
11.6 Etika specifických činností a ve vybraných činnostech obchodní firmy
11.7 Některá pojetí a přístupy vztahu etiky a podnikání
1 ÚVOD
2 VYMEZENÍ OBCHODNÍ ČINNOSTI
2.1 Vymezení pojmu a obsahu trhu
2.1.1 Vznik a vývoj obchodu
2.1.2 Realizace vztahu nabídky a poptávky
2.1.3 Tržní mechanismus
2.2 Potřeby
2.3 Poptávka a nabídka
3 SYSTÉM A PODSYSTÉMY VNITŘNÍHO OBCHODU
3.1 Systém a subsystémy vnitřního obchodu
3.2 Členění systému vnitřního obchodu:
3.2.1 Velkoobchod
3.2.1.1 Předmět činnosti velkoobchodu
3.2.1.2 Členění subsystému velkoobchodu
3.2.2 Maloobchod
3.2.2.1 Předmět činnosti maloobchodu
3.2.2.2 Členění subsystému maloobchodu
3.2.3 Pohostinství (veřejné stravování a ubytování)
3.2.3.1 Předmět činnosti pohostinství a veřejného stravování
3.2.3.2 Členění subsystému pohostinství
3.2.4 Cestovní ruch
3.2.4.1 Předmět činnosti cestovního ruchu
3.2.4.2 Členění subsystému cestovního ruchu
3.3 Transformace vnitřního obchodu v České republice od r. 1990
3.3.1 Záměr transformace
3.4 Internacionalizace obchodu
3.4.1 Mezinárodní rozvojové strategie retailingu
4 PODNIKÁNÍ A PODNIKATELSKÉ SUBJEKTY V OBCHODĚ
4.1 Vymezení základních pojmů
4.2 Formy obchodních firem
4.3 Právní formy obchodních společností, družstva
4.3.1 Veřejná obchodní společnost
4.3.2 Komanditní společnost
4.3.3 Společnost s ručením omezeným
4.3.4 Akciová společnost
4.3.5 Družstvo
4.4 Státní podnik
4.5 Živnostenské podnikání
4.6 Formy koncentrace
5 OBCHODNÍ OPERACE
5.1 Charakteristika pojmu obchodní operace
5.2 Hlavní typy operací
5.2.1 Operace v oblasti výzkumu a vývoje
5.2.2 Operace v oblasti výroby
5.2.3 Operace v oblasti směny
5.2.3.1 Ostatní operace v oblasti směny
5.2.4 Operace v oblasti průvodních služeb
5.2.5 Operace v oblasti samostatných služeb
5.2.5.1 Franchising
5.2.5.2 Leasing
5.2.5.3 Faktoring
5.2.5.4 Forfaiting
5.3 Obchodní závazkové vztahy
5.3.1 Kupní smlouva
5.3.2 Smlouva licenční k předmětům průmyslového vlastnictví
5.3.3 Smlouva mandátní
5.3.4 Smlouva komisionářská
5.3.5 Smlouva zasílatelská
5.3.6 Smlouva o zprostředkování
5.3.7 Smlouva o obchodním zastoupení
6 SORTIMENT ZBOŽÍ A SLUŽEB
6.1 Klasifikace sortimentu zboží a služeb
6.1.1 Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ)
6.1.2 Standardní klasifikace produkce (SKP)
6.1.3 Klasifikace individuální spotřeby domácností podle účelu (CZ -COICOP)
6.1.4 Celní sazebník (CS)
6.2 Klasifikace spotřebního zboží uplatňovaná ve vnitřním obchodě
6.2.1 Sortiment zboží
6.2.1.1 Specializace v obchodě
6.2.1.2 Pracnost sortimentu
6.2.2 Klasifikace sortimentu spotřebního zboží podle častosti nákupu
6.2.3 Klasifikace sortimentu spotřebního zboží podle sortimentní šíře a hloubky
6.2.4 Klasifikace sortimentu spotřebního zboží v anglofonních zemích
6.2.5 Klasifikace služeb
6.2.6 Zemědělské a potravinářské produkty
7 INFRASTRUKTURA VNITŘNÍHO OBCHODU
7.1 Osídlení a jeho struktura
7.1.1 Kategorizace sídel
7.2 Technická a technologická infrastruktura vnitřního obchodu
7.3 Velkoobchod
7.3.1 Prostorová charakteristika velkoobchodní sítě
7.3.2 Principy velkoobchodní technologie
7.4 Maloobchod
7.4.1 Koncepční a metodické zásady výstavby a modernizace maloobchodní sítě
7.4.2 Principy maloobchodní technologie
7.4.2.1 Obchodní zařízení a mechanizační prostředky
7.4.2.2 Technologická návaznost maloobchodních provozních operací
7.4.3 Typy provozních jednotek maloobchodu
7.4.4 Lokalizace a umístění maloobchodních jednotek
7.5 Pohostinství
7.5.1 Principy technologie společného stravování
7.5.2 Výrobní proces ve společném stravování
7.5.3 Realizační (odbytový, prodejní) proces ve společném stravování
7.5.4 Ubytovací služby
7.6 Cestovní ruch
7.6.1 Produkt cestovní kanceláře
7.6.1.1 Výjezdový cestovní ruch
7.6.1.2 Domácí cestovní ruch
7.6.1.3 Příjezdový cestovní ruch
7.6.2 Klasifikace cestovních kanceláří
8 DISTRIBUCE, LOGISTIKA A CONTROLLING V LOGISTICE
8.1 Distribuční kanály
8.1.1 Distribuční politika
8.2 Logistická distribuce
8.3 Controlling v logistice
8.3.1 Systém ukazatelů controllingu logistiky
8.3.1.1 Individuální systém ukazatelů
9 CENA V OBCHODNÍ ČINNOSTI
9.1 Strategie cenové tvorby
9.2 Základní metody stanovení ceny zboží ve firmě
9.3 Postup stanovení konkrétní ceny konkrétního výrobku
9.4 Další metody cenové tvorby - marketingové
9.5 Tvorba cen z geografického hlediska
9.6 Cenové srážky a slevy
9.7 Cenový výzkum
9.7.1 Prožívání cen
9.8 Cenová statistika
9.8.1 Rodinné účty
9.8.2 Index spotřebitelských cen (ISC)
9.8.3 Cenová statistika a inflace
10 MARKETINGOVÉHO POJETÍ OBCHODNÍ ČINNOSTI
10.1 Vymezení pojmu marketing a marketingový systém
10.2 Marketingové pojetí obchodní činnosti
10.2.1 Marketingová koncepce
10.2.2 Marketingový výzkum
10.3 Marketingový mix
10.4 Marketingové pojetí výrobku
10.5 Výrobkový výzkum z hlediska marketingové činnosti
10.6 Výzkum trhu metodou dotazování
10.7 Konjunktura, konjunkturní testy
10.7.1 Konjunkturní test
10.7.2 Test kupní ochoty
10.8 Technika prodeje
10.9 Public relations a reklama
10.9.1 Pojetí Public Relations (dále jen PR)
10.10 Média v reklamě
10.11 Ochranná známka
10.12 Právo k označení původu a jeho právní ochrana
10.13 Nakládání s obalem
11 ETIKA V PODNIKÁNÍ
11.1 Terminologie a vymezení pojmu
11.2 Zásady podnikatelské etiky
11.3 Úloha etiky v podnikání
11.4 Hlavní nositelé podnikatelsko-etické odpovědnosti
11.5 Porušování norem podnikatelské etiky
11.6 Etika specifických činností a ve vybraných činnostech obchodní firmy
11.7 Některá pojetí a přístupy vztahu etiky a podnikání
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)