1. Historické příčiny vzniku systémového přístupu k zobrazování a analýze reálných objektů, podstata systémového přístupu. Kdo je to konceptor a jakou má úlohu?
- potřeba lepšího ovládání společenských procesů a jejich efektivnějšího formování, ovládání vědecko-technického pokroku a procesů, nastolujících nové, složité otázky jak v teorii, tak v praxi
- moderní věda jako široce rozvětvená síť vědních disciplín a vazeb mezi nimi
- 20. století – teorie systémů, kybernetika, teorie informace, informatika a další
- Nutnost zpracovávat informace – lidská přirozenost (umožnění existence – existenční axiom)
- Proces zpracování informací v lidském vědomí je trvalý, nepřetržitý, ale ovlivnitelný (intelekt a inteligence)
- Problémy se zpracováním info – ½ 20. století – hledání nových cest, vznik informačních systému, internet a účelově zaměřené intranety
- Složitost okolních jevů nutí člověka k vytváření vlastních pořádacích přístupů (odpovídají dosažené úrovni poznání a jsou podřízeny účelu, který je sledován)
- Člověk vytváří objekty okolního světa – systémový přístup – účelové nazírání člověka na objekt svého zájmu, vymezení tohoto objektu, požadavky na poznávací proces (přesnost, spolehlivost, podrobnost a další)
- Člověka, jehož záměrem je poznat, vytvořit nebo změnit konkrétní objekt, vyřešit daný problém, nazveme konceptorem
- Konceptor si na jedné straně všímá vlastností relevantních řešenému problému, na druhé straně nespouští ze zřetele komplexní (celistvé) vnímání vnitřních i vnějších souvislostí zkoumaného objektu s okolní realitou
- Vždy stojí vně objektu (jako pozorovatel nebo řešitel)
- Cílem je úsilí o efektivnost změny z hlediska účelu a cíle, které vymezil předem
- Systémový přístup jako obecně platná optika, nástroj v rukou konceptora
Žádné komentáře:
Okomentovat