Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

POSTMODERNISMUS

POSTMODERNISMUS
- je proti všemu modernímu co už člověku nemá co říci
- tradiční prostředky myšlení už nedostačují k tomu abychom pochopily co se kolem nás děje
- filozofové: Jacques Derrida, Jean-Francois Lyotard

Umberto Eco
- "jméno růže"
o dobrodružný příběh, detektivní zápletka,
o mystifikace, složitá symbolika,
o dvojí rovina románu, problematika středověku,
o promyšlená kompozice

Vladimír Nabokov
- "lolita" - příběh muže a nezletilé dívky, zahrávání si s ohněm, nezodpovědnost, síla přitažlivosti ženy..

NOVÝ ROMÁN, MAGICKÝ REALISMUS

NOVÝ ROMÁN
- nový typ románu - Francie 50. léta
- pojícím elementem odmítavý postoj k klasické kompozici románu
- útočí proti ději a postavě
- skutečnost - popis věcí, jevů bez příčinné či časové chronologie
- postavy jsou nezřetelné, tápající, bez jakékoli psychické motivace
- detektivní témata, motivy bloudění a pátrání

Alain Robbe-Grillet
- manifest za nový román
- "Gumy", Žárlivost, Zírající…


MAGICKÝ REALISMUS
- postmodernistická literatura
- latinsko.americká próza
- v zemích se silnou tradicí mytologie
- prolínání dvou světů - reálného a magického nadpřirozeného
- prolínání hranic těchto světů

Gabriel García Márquez
- kolumbijec
- "Sto roků samoty" - kronika provinčního městečka, sledování osudů jedné rodiny, román hje zrcadlem neustále plynoucího času..

 znaky magického realismu má i Bulgakovovo dílo "Mistr a Markétka"

ABSURDNÍ LITERATURA

ABSURDNÍ LITERATURA
- to, co se příčí zobratenému rozumem
- abstraktní situace vzniká tam kde se vytvářejí protismyslové vztrahy mezi určitými jevy

Alfred Jarry
- "král UBU"
- filozofie patofyziky

Samuel Beckett
- Ir, píše Francouzsky
- Studoval literaturu, filozofii
- Zajímají ho zákl. lidské situace  bolest, smutek…
- Jde jen o zamyšlení né o filozofickou úvahu
- "Čekání na Godota" - čekání na někoho, forma rozhovoru mezi dvěma muži



MLADÍ ROZHNĚVANÍ MUŽI

- inteligentní, vzdělaní, mladí
- na počátku své kariéry
- mají za sebou čerstvý prožitek války
- smysl: brání se konvencím, nehybnosti jevů a vztahů, nechtějí se smířit s danou falešnou situací
- jejich vzpoura se projevuje prostřednictvím konání jedince
- i přes protest zůstávají v rámci konvencí tehdejší anglie
- neexistuje něco jako vzpoura, potulný život..
- hrdinové knih: mladí muži, čerstvě vzdělaní, nakonec však se společností splynou

Kingsley Amis
- "Šťasný Jim"
o realistický, chronologický
o technika střihu
o popis, líčení, výběr situací
o kontrasty prostředí, grotesknost. Mimičnost
o prostředí university: symbol sevřenosti až sklíčenosti - vše se dělá jako před 100 lety, zvyky

BEAT GENERATION

BEAT GENERATION
- generační hnutí v USA, které se vzbouřilo proti tehdejším ideálům konzumní společnosti
- silné prožitky umocněné drogami a alkoholem
- nebylo neobvyklé mnohoženství
- typické hodně cestovat, užívat a hlavně prožívat!!! (večírky..)
- Síla prožitku, kontrast s přírodou
- Přátelství, láska, radost……
- Hudba jazz, rock.. hippies hudba -. Meditační..

Robinson Jeffers
- jeden z prvních co se řadí k beat generation
- zaměřen na lyriku,
- vychází z přírodních rytmů
- zabývá se všemi emocemi, především, ale těmi co mají dlouhodobější ráz
- sbírka "Maják v bouři"
- v básních epické prvky, často lidová magie

Jack Kerouac
- prozaik, tulák
- dynamická próza, nedbá literárních konvencí
- živelnost, bezprostřednost, vitalita
- láska k životu
- cíl: dosažení blaženosti
- "Na cestě" - spontánní próza
- "Mag"

Lawrence Ferlinghetti
- básník
- patří do hnutí " Sanfranciská renessance!
- Vydává beatníky ve svém knihkupectví - City Light Books
- Pořádá veřejná čtení
- Zastává názor, že jazyk poezie se nemá příliš odklánět od jazyka všedního
- Zachycuje jediný okamžik - reflexivní lyrika
- Jazyk srozumitelný, prostředky - hodně alegorie, srovnánáí, symboliky a kontrastu

Charles Bukowski
- otevřené výpovědi a cynismus
- "Hollywood"
- "kritický okamžik" - lyrika bez příběhu, lidé jsou sobečtí a nekoukají kolem sebe

EXISTENCIONALISMUS

EXISTENCIONALISMUS

- odráží krizi ideálů a hodnot měšťanstva 20. století
- působí to nejistotu, zmatek strach
- otázky jak může být člověk tak krutý (viz. 2.svět.vál.)
- filozofie: Kierkegaard, Heideggen, Jaspers, Husserl
- produkce násilí, absurdita, které lidi nerozumí z toho vyplývá tento směr, lidé se zbavují náboženství - hledají jistotu
- založen na individuu, existenci, zodpovědnosti za svá rozhodnutí a činy
- úhly pohledu: prožitek životního absurdna, odpovědnost za činy, únik do autoprojektu - pocit existenciální úzkosti -povede se mi to?
- Metoda: sebeanalýza
- Romány, novely, povídky, eseje, filozofické spisy - psány jako deník, lyrika
- Mezní situace
- Smysl: přijmout svůj úděl, naplnit ho (autoprojekt), zhostit se vědomě své existence
- Téma : svoboda - je člověk svobodný?
- Předchůdci: Kafka, Bulgakov, Dostojevskij, Klíma, Mácha - deníky, Gogol….


Jean Paul Sartre
- Filozof, publicista, spisovatel
- Člověku je dána schopnost svobody, výrazem této svobody je čin - bezu činu je lidská existence bez příčiny
- "hnus", Zeď, Bytí a nicota….
- "Mouchy" (s Euripidovou elektrou) - jako antické drama, symbol vědomí mouchy - mohou obtěžovat jen toho co se nerozhodl sám,


Albert Camus
- filozof a spisovatel
- "cizinec", "mor", Mýtus o Sisyfovi……

Světová literatura po roce 45

Světová literatura po roce 45


1.) reakce na válku
- hrůzy z války, vojáci ukazují i své nejnižší city..
- vznikají i humoristické či satirické romány, které už nehledí jen na nepřítele, ale i do vlastních řad
2.) krize v mezilidských vztazích
- ztráta schopnosti komunikace
- pocity ohrožení, úzkosti a odcizení
3.) společenská krize, diferenciace jednotlivých vrstev
- snahy distancovat se od těch "nahoře"
- revolta, tendence nerespektovat konvence
- vzpoura činu a mysli, hledání jistot v jiné než moderní civilizaci
4.) objevování starých mýtů - viz - magický realismus

Česká próza mezi válkami III.

V 30. letech se prosazuje „katolická próza“ vyznačující se hlubokou vírou v Boha, k zemi a k historii českého baroka. Mezi tyto autory patří, mimo jiných, Jaroslav Durych a Jakub Deml.
Dílčích úspěchů a obliby dosáhla „psychologická próza“. Popisuje osudy lidí v tehdejší společnosti. Proměny jejich vědomí a myšlení. Vliv společnosti na jejich myšlení. (Havlíček, Glazarová).
Nejvýznamnějším proudem meziválečného období je určitě směr „demokratické prózy“ v čele se jeho největším představitelem Karlem Čapkem. Dílo Karla Čapka obsahuje široké spektrum témat. Zabývá se tématem války a fašismu. Zároveň píše fejetony a pohádky. Čapek se zabýval také filozofií a noetikou (trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život). Čapek jako utopista stvořil několik dramat, kterými varuje lidstvo před hrozícím nebezpečím další války, nebezpečnými vynálezy a lidským fanatismem. Obsáhl nejširší spektrum témat ze všech autorů této doby.
Bouřlivé události počátku 20. století předznamenaly ještě bouřlivější vývoj příštích let. Je třeba poznamenat, že ve výsledcích I. světové války jsou založeny základy pro válku druhou, která byla pro lidstvo stejně překvapující jako ta první. Zážitky a vzpomínky z první světové války zanechaly v lidech pocity strachu a nejistoty, které přeměnily jejich žebříček hodnot. Postupem času se svět vrátil k normálnímu životu, ale ne na dlouho. Již za 21 let po utichnutí první světové války se rozhořela druhá, která málem zapříčinila vznik III. světové války. Bohužel historie a vývoj současné společnosti mě nutí pohlížet na svět pesimisticky a počítat s jeho špatným koncem.

Martin Samek

Česká próza mezi válkami II.

Švejk se stal novým typem literárního hrdiny. Hašek vytvořil geniální satiru na rakouský militarismus. Poukazuje na nesmyslnost válečné mašinérie a ponižování člověka. Vysmívá se válce a pohrdá jí. Postava Švejka je velmi komplikovaná. Někomu může připadat jako prostomyslný dobrák, někomu jako moudrý blázen. Ve skutečnosti se brání válce svoji vychytralostí a vzděláním. Je absolutně loajální a všechny rozkazy svých nadřízených dovádí do absurdna. Švejkovi nadřízení jsou oddaní vojáci rakouské armády. Jsou ztělesněním byrokratického rakouského státního aparátu, zla a lidské omezenosti. Švejk využívá své předstírané duševní choroby (byl „subarbitrován pro blbost“) k útokům na tento prohnilý kolos.
Jaroslava Haška lze částečně zařadit mezi autory, kteří se nechali ovlivnit expresionismem, nazývané „nonkonformisté“. Patří mezi ně např. Ladislav Klíma, Jan Weis a další. Nonkonformní jsou proto, protože jsou soudobou společností odmítáni. Jejich tvorba se snaží vymykat od ostatních autorů a to hlavně různým zpracováním svých děl nebo tématikou. Nonkonformní proud čerpá z expresionismu obrazy nesmyslnosti světa a války, nicotu člověka, ztrátu životních hodnot.
Počátkem 30. let se u nás projevuje skupina autorů tzv. ruralistů, kteří úspěšně navazují na tradici venkovského románu. V knihách Františka Krepiny, Josefa Knapa a dalších nalezneme obrazy venkova, přírody a vliv křesťanství. Zároveň varují před rozšiřující se technickou společností.
Další vývoj v Československu předurčili autoři patřící do proudu socialistického realismu (tzv. proletářská literatura). Ti se zabývají životem dělníků v průmyslových centrech. Tématem je bída dělníků a život nejnižších vrstev společnosti, obraz politické situace 20. let a začátky dělnického revolučního hnutí.

Česká próza mezi válkami

Česká próza mezi válkami
S posledními výstřely světové války padly velké mocnosti Evropy. Z prachu a popela válkou zničené Evropy vznikly nové státy. Jedním z těchto států bylo také svobodné Československo. Čtyři roky ukrutného válčení se znatelně otiskly do tváří Evropanů. Náhle nastal křehký mír. Počáteční euforii ze vzniku svobodného Československého státu rychle vystřídaly existenční otázky. Situace se postupně stabilizovala až počátkem 20. let. Demokratické základy naší země uvolnily cestu myšlení, názorům a jejich projevům na veřejnosti. Svoboda projevu se rychle projevila snad ve všech oblastech lidské činnosti.
Nejinak tomu bylo i v literatuře, kde vzniklo několik nových „proudů“, které vystřídaly do té doby obvyklé směry. Obecně můžeme říct, že takovou bohatost co do různorodosti témat a zaměření literatura ještě nezažila. Jako první směr bych označil autory legionářské literatury, kterou představuje například Josef Kopta nebo Rudolf Medek. Ve svých dílech popisují osudy a boje českých legií, hlavně v Rusku, ale i ve Francii a Itálii. Jejich díla jsou srovnatelná s díly významných světových autorů, jako byl Remarque nebo Hemingway. Nejvýznamnějším českým válečným (spíš antiválečným) románem jsou bezpochyby „Osudy dobrého vojáky Švejka za světové války“, který získal světového obdivu. Švejk je mojí nejoblíbenější knihou meziválečné prózy. Cením si jeho nadčasové moudrosti a pohledu na svět.

Druhy vět vedlejších , 5. příslovečná II.

d) příslovečná příčinná (důvodová)
- vyjadřuje příčinu (důvod) děje věty řídící
- spojky že, protože, poněvadž, zast. Jelikož
- Nepřišel do školy, protože ho bolel zub. (pro bolest)
- Poněvadž se necítím zdráv, půjdu k lékaři.
- Jsi hodná, že jsi nezapomněla.
e) Příslovečná účelová
- vyjadřuje účel vzhledem k ději věty řídící (tj. okolnost, kam směřuje jednání)
- Uděláme všechno, abychom dobře maturovali. (pro, kvůli maturitě)
- obě věty - příslovečná i účelová - odpovídají na otázku proč, ale příčina předchází, účel následuje
f) Příslovečná podmínková
- vyjadřuje podmínku, na které může nastat děj věty řídící
- spojky jestliže, -li, kdyby, když, jestli
- Jestliže přijdete včas, vyhovím vám. (při včasném příchodu)
- Kdybych to věděl, neptal bych se ho.
- Představím-li si ten okamžik, nemohu usnout.
g) příslovečná přípustková
- vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící
- spojky ač, ačkoli(v), třebas, třebaže, přestože, i když, i kdyby, byt; jakkoli
- Přestože bylo nepříznivé počasí, odjeli autem do hor. (přes nepřízeň počasí)
h) doplňková
- vyjadřuje doplněk věty řídící
- závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo v předmětu této věty
- závisí zpravidla na slovese smyslového vnímání (vidět, uvidět, pozorovat, slyšet, cítit apod.)
- Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky (jako, jakožto čtenáře)
- Uviděl jsem, jak zmizel ve vysoké trávě (zmizevšího)..

Druhy vět vedlejších

5. příslovečná
- vyjadřuje příslovečné určení věty řídící, různé okolnosti jejího děje
- rozvíjí přísudek věty řídící
a) příslovečná místní
- vyjadřuje místní určení
- spojovací výrazy kde, kam, odkud, kudy
- Rozloučili se tam, kde se poprvé setkali (na místě prvního setkání)
- Vrat'se tam, odkud jsi přišel.
b) příslovečná časová
- vyjadřuje časovou okolnost
- spojovací výrazy: když (vyjadřuje časovou současnost nebo předčasnost)
- Když se vracel, pršelo.
- Když nám událost dovyprávěl, oddechli jsme si.
- až (následnost) Projednávali věc tak dlouho, až se shodli.
- jakmile, jen, jak, sotva, sotvaže (okamžitost) Rozloučila se, jakmile se začalo stmívat.
- zatímco (souběžnost) Zatímco matka chystala večeři, vyprávěl nám o dovolené.
- dříve, dříve než (následnost) Uhodl jsem pachatele dřív, než film skončil.
- kdykoli (opakování časových okolností) Kdykoli se unavil, zvolnil krok
c) příslovečná způsobová
- vyjadřuje příslovečné určení způsobu prostý způsob
- Vykonával práci, jak nejlépe uměl. (dobře, kvality),
- Jezte, co hrdlo ráčí. (míry - hodně)
- prostředku: Stroj se uvede do pohybu tak, že se otočí pákou.
- Zřetele Pokud šlo o pořádek nemohli být spokojeni.
- Přirovnávací Jak si usteleš, tak si lehneš.
- Spěchal, jako by hořelo.
- Čím víc se snažíš, tím méně si tě váží
- účinková Měla tak zmrzlé ruce, že necítila ani prsty.
- Dostali tolik úkolů, že je nemohli zvládnout.
- omezovací Žádný lékař mu už nepomůže, ledaže by se stal zázrak
- před přirovnávacími spojkami: jak, jako, než se píše čárka, jen uvozují-li větu, nikoliv slovo
- Odešel dřív, než jsem se vrátila X Odešel dřív než já ! jako by (= jako kdyby) x jakoby (= jako) podmiňovací částice by Byl jakoby u vytrženi. patří k slovesu
- Zmizel, jako by se do zemë propadl. (propadl by se)

Druhy vět vedlejších

Druhy vět vedlejších
1. podmětná
- vyjadřuje podmět věty řídící; přísudkovou část tvoří věta řídící
- nejčastěji uvozena vztažným zájmenem kdo, co nebo spojkami že, aby, kdyby aj.
2. přísudková
- vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou; vyskytuje se zřídka
- Obloha byla, jako když ji vymete. (byla jako vymetená)
- Náš dědeček byl z těch, kdo šířili osvětu na venkově.
3. přívlastková
- vyjadřuje přívlastek věty řídící
- závisí na některém podstatném jménu věty řídící, blíže ho určuje nebo omezuje jeho význam
- bývá uvozena vztažnými zájmeny (který, jenž, vztažnými příslovci (kde, kdy, kam) a spojkami podřadicími (aby, že aj.)
- Znám hodně lidí, kteří sbírají poštovní známky
- Mám zážitky, o nichž bych raději nemluvila.
4. předmětná
- vyjadřuje předmět věty řídící
- závisí na slovese věty řídící (nebo na přídavném jménu)
- nejčastěji uvozena spojkami že, aby aj., vztažnými zájmeny kdo, co aj., příslovci kde, kam, odkud aj.
- Vzkázal, že máme hned přijít.
- Vím, že se ti to nelíbí.
- Řekni mi, kde se sejdeme.

Souvětí podřadné ( s podřazováním)

Souvětí podřadné ( s podřazováním)

- obsahuje jednu větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejších
- věty vedlejší závisí na větách řídících jako větný člen (většinou lze větný člen nahradit odpovídající větou vedlejší a naopak)
- Adt  Do mého příchodu o ničem nerozhodujte. VV příslovečná časová Dokud nepřijdu, o ničem nerozhodujte.
- vedlejší věty jsou spojkové (uvozeny spojkami podřadicími) nebo = vztažné (uvozeny vztažnými zájmeny, např. kdo, co, který, čí, jenž, nebo vztažnými příslovci (kam, kde, kdy ap.)
- spojky nejsou větnými členy, vztažná zájmena a příslovce jsou větnými členy
- tzv. odkazovací slova, tj, ukazovací zájmena nebo odkazovací příslovce věty řídící, která odkazují na větu vedlejší, nepokládáme za větný člen Koupil jsem to, co se mu líbilo.

Francouzská literatura:

Francouzská literatura:

Romane Rolland
- Petr a Lucie - počátek první světové války, náhodně se setkávají, Petr, který pocházíz bohaté rodiny a Lucie, která z finančních důvodů nestudovala malířskou akademii a prodává obrázky, láska na první pohled,prožívají vášnivý vztah a krásný sen, nepouští si válku do svého vztahu, Petr je povolán do armády, užívají si poslední večer se dostanou do kostela, slibují si věrnost, na kostel spadne bomba a oba umírají
- Jan Kryštof - román "řeka" - plynulý spád, etickou šíří připomíná řeku, hlavním hrdinou je talentovaný skladatel J.K.Krafft, jehož život je sledován od dětství, autor zachycuj postupný úpadek rodiny způsoben otcovou náchylnosti k alkoholu, od 14. let se stará o rodinu, rozchází se s první velkou láskou, která ho citově poznamená; aby zapomněl, uchyluje se k hudbě, poznává, že v malém městě nepronikne, setkává se s intrikami. odchází do Paříže, která je pro něj motivací,vstupuje do vysokého světa umění,je rozčarován, poznává, že za vším stojí peníze, některé skladby mu zajišťují popularit při pouliční šarvátce je zabit jeho přítel, odchází. do Švýcarska, prožívá milostný vztah, který sám ukončuje, uzavírá se do sebe, tvoří skladby a nachází klid a harmonii,umírá a vybavují se mu vzpomínky na řeku Rýn.

Ernest Hemingway

Ernest Hemingway
- osobně se účastnil války, těžce zraněn, po válce zůstává v Paříži, účastní se spolku spisovatelů "Ztracená generace", odchází do války ve Španělsku.
- vrací se do Ameriky, po druhé sv. válce se na čas usazuje ve Španělsku, vrací se do Ameriky (Kuba) - osobní přítel diktátora F. K Astra,
- v Americe propadá alkoholu, má deprese a spáchal sebevraždu
- Stařec a moře - za toto dílo dostal Nobelovu cenu
- Sbohem armádo - problematika první sv. války
- Komu zvoní hrana - problematika války ve Španělsku. hlavní hrdina je americký dobrovolník Jordan, během pobytu se zamiluje do dcery zavražděného republikánského starosty Marie, vztah je poznamenán válkou, Jordan se přidá k partě, která má vyhodit do vzduchu most - nesplnitelný úkol, Jordana do party nepřijmou, útok a výbuch se podaří, ale umírá velitel oddílu, Jordan je raněn, zůstává a čeká na pronásledovatele a ostatním zachrání život a oni ho přijímají mezi sebe.
- Hrozny hněvu - z období hosp. krize, kolektivní hrdina je rodina Toma Joada, zachycuje postupný úpadek rodiny, která se octne bez práce, po cestě za prací zažívají dobrodružství, Steinbeck je velice kritický a realistický, snaží se zachytit jedno z nejhorších období Ameriky.
- Sbohem armádo - příběh mladého amerického dobrovolníka. který odchází do Evropy, je zraněn, v lazaretu se zamiluje do sestřičky, a když je vyléčen, tak se rozhodnou, že válka jim nebude bránit, dezertují a utíkají spolu do Švýcarska, dívka otěhotní, ale dítě před porodem zemře - stresy, nervové situace z války
- Stařec a moře - stařec měl malé úlovky, ostatní se mu směji, jednou chytí vysněnou rybu a ta vleče jeho loď na otevřené moře, rybu zdolá a vrací se zpátky, ale krev přiláká žraloky a ty jí sežerou, vlny ho dostanou na břeh, ale i kostrou si získává obdiv, symbol dravosti = žraloci, ryba = symbol života, souboj mezi člověkem a přírodou
John Steinbeck
- autor společenských románů, ve kterých zobrazuje hosp. krizi 20. a 30. let a život lidí, kteří putovali za prací
- 0 myších a lidech - příběh dvojice přátel, Lenny je slabomyslný muž s obrovskou silou. George je mozkem dvojice, zachycuje putování Amerikou, nikde nevydrží dlouho. Protože Lenny způsobuje problémy, má sklon dotýkal se všeho hebkého a lesklého. mají jediný cíl, a to zařídit si farmu a žít v klidu! Lenny zabije dívku, uteče a je pronásledován, George si uvědomuj, že Lenny je neskrotitelný, sám ho zabíjí. aby nebyl linčován. 0 myších a lidech byla pohádka u které se Lenny vždy uklidnil.

Lion Feuchwanger

Lion Feuchwanger
- měl židovský původ, nejčtenější a nejuznávanější autor
- Žid Súss - příběh vychytralého židovského finančníka, který se po boku vévody stává jedním z nejslavnějších mužů v zemi, vévoda se snaží znásilnit Sússovu dceru, která umírá - zlom v životě a Súss se chce mstít, odhalí vévodův převrat, oba jsou uvězněni Suss je odsouzen k smrti, může utéci nebo přistoupit na křesťanství, bere si masku mučedníka a umírá, typický židovský profil, Lion předpověděl osud židů
- Židovka z Toleda
- Liškv na vinici

Henrich Mann, Tomas Mann

Henrich Mann
- obrana demokracie a humanismu, odpor k nacismu a fašismu
- Profesor Neřád - příběh profesora Ratha, přezdívaného Neřád, pronásleduje a terorizuje své studenty, má despotické a patoloqické sklony, při jedné návštěvě nevěstince se za miluje do slečny Fróhlichové, dvoří se a ožení se s ní, nastěhuje se k němu a dům se přemění v nevěstinec, studenti ho udají. Je zatčen policií profesor = typický německý maloměšťák 30. let


Tomas Mann
- oba bratři emigrovali do Čech, později do USA
- Buddenbrockovi - románová sága. Sleduje osudy bohaté rodiny a její postupný úpadek
- Josef a bratři jeho - motiv převzal z bible. Josef je nejmladší z rodu Jákoba, je nejoblíbenější, bratry je prodán do otroctví putuje do Egypta a stává se prvním ministrem Egypta. Odolává milostným svodům krásné šlechtičny, zachrání Egypt před hladomorem. otevřel moře židům ; humanistické dílo zbavené mýtů
- Doktor Faustus - život hudebního skladatele Adriana Leverkúna. Využil faustovský motiv. Talentovaný Adrian je přesvědčen o tom , že evropská kultura se ocitla v úpadku a je ochoten obětovat svou duši za dar tvořivé schopnosti. Jeho díla jsou disharmoniípobírá veškerý hudební vývoj, Lkaní a naříkání doktora -Fausta - popření Beethovenovi Deváté symfonie Adrian propadá do stavu šílenství a umírá. Mann zde zachvátil 50 let ve vývoji kultury a politiky, který je zakončen nástupem nacionalismu.

Erich Maria Remargue

- Na západní frontě klid - román o představitelích tzv. ztracené generace - generace fyzicky nebo duševně zničena válkou, přišla o všechny své ideály a hodnoty, velice těžko se začleňovali do normálního života, hlavní hrdina gymnazista Baumer spolu se svými spolužáky odchází do první sv. války; profesor, který měI přezdívku Kantorek kluky přemluvil, ale sám do války neodešel; výcvikový tábor - připraveni na válku, poznávají šikanu, desátník HimmeI Stob dělá z tábora peklo, zasedne si na Paula Baumera; jsou odvedeni na západní frontu, kde velí Stanislav Katšínský, díky jemu válku přežívají, postupně umírají, Pavel se stává bezcitným, zabíjí francouzského vojáka, odjíždí domů, ale s nikým si nerozumí, a tak se vrací na frontu, jeho nejlepší přítel umírá, Pavel se stává apatickým,v poslední den války Pavel umírá, což je pro něj vysvobození od špatného života, román vyniká dějovým spádem a popisy válečných hrůz
- Cesta zpátky - volné pokračování románu Na západní frontě klid, popisuje osudy lidí. kteří přežili 2. sv. válku a jejich návrat do normálního života, zachycuje atmosféru v Německu po válce
- Tři kamarádi - citový vztah tří kamarádů, kteří milují stejnou dívku, dva z nich umírají dívka umírá na tuberkulózu
- Jiskra života - popisy a atmosféra v koncentráku, vrchol: vzpoura lidi a osvobození

Karel Čapek

Karel Čapek
- několik povídek
- demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele světové úrovně
- rozmanitost žánrová, stylistické mistrovství, myšlenková závažnost děl, vytříbený bohatý jazyk
- novinář tvůrce sloupku – aktuální vtipné…
- „Bílou nemoc“ – to je protifašistické drama, ústředním motivem je spor mezi skromným, charakterním a přirozeně inteligentním doktorem Galénem a diktátorem Maršálem. Jediný Galén má lék na bílou nemoc a je ochoten ho poskytnout Maršálovy pouze výměnou za mír. Kniha myslím vyjadřuje autorovo varování proti fašismu a také to, že jedinec je slabý v boji proti zfanatizovaným davům. Je zde cítit konflikt mezi ideály demokracie a diktatury, konflikt jedince a společnosti. Paradoxem příběhu je, že když Galén přesvědčí vůdce o míru, je ušlapán davem, vyvolávajícím slávu vůdci, tzn. těmi, za něž bojoval.
- Boží muka, Trapné povídky – otázka svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy, tajemství,záhad
- Hra Loupežník
- Románové utopie – RUR, Ze života Hmyzu, Továrna absolutno, Krakatit, Věc makropulos
- Povídky – Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
- Cestopisné fejetony – Italské listy, Anglické listy…
- Reomány – Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
- Válka s mloky, První parta, Bílá nemoc, Matka – ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly proti fašismu
- Tvorba pro děti – Dášenka, čili život štěněte, Devatero pohádek

Světová próza mezi válkami

Světová próza mezi válkami

- Literaturu ovlivnila první a druhá světová válka.
- autoři se vyrovnávají s problémy války.
- reakce na války, sociálně kritická a společenská próza
- literatura USA - hospodářská krize 20. a 3O. let
- problematika života na americkém venkově - rasismus.
- naturalismus: Literatura německá - zachycují společenské situace v Německu s ohlede m na nebezpečí nárůstu Fašismu
- odraz první světové války v literatuře:

Erich Maria Remargue
- německý spisovatel
- nositel Nobelovy ceny za literaturu. obhajuje mír,
- odpůrce násilí, ve 30. letech odjíždí do Švýcarska
- potřeboval podporu známých umělců, byl označen za zrádce národa a jeho díla byla zakázána a pálena.
- když začala válka, odchází do Ameriky,kde dožívá svůj život
- rozdělení děl:
- 1. romány z první sv. války – Na západní Frontě klid, Tři kamarádi
- 2. téma druhé sv. války - Jiskra života, Čas žít - čas umírat
- 3. života v USA emigrantů - Vítězný oblouk, Noc v Lisabonu, Cerný obrys.
- 4. problematika letectví - Nebe nezná vyvolených

Obraz první světové války a bolševické revoluce ve světové a české literatuře

Obraz první světové války a bolševické revoluce ve světové a české literatuře

Znaky:
- Doznívá prožitek války
- vzniká nová republika, rozvíjí se věda a technika.
- Lidé jsou nadšeni vznikem nové éry samostatné republiky, ale stále ještě poznamenáni válkou.
- Hospodářská a společenská krize stále trvá.
- Autoři se začínají dělit podle svého přesvědčení.
- Velkou roli sehrál i kontakt se zahraniční literaturou, která mám přinesla spoustu nových proudů např.: moderní avantgardní směry jako byl surrealismus a některé filozofické směry – americký pragmatismus atd.
- V neposlední řadě měly na naši literaturu vliv úvahy o socialistickém realismu, které k nám pronikaly z východu.

Jaroslav Hašek
- který vykresluje obraz 1. světové války ve své knize „Osudy dobrého vojáka Švejka“ – 4 dílné a nedokončené dílo, považováno za geniální satiru na rakouský militarismus, je to světový humoristický román o válce, se spoustou vulgarismů a komických situací
- tím se někdy čtenáři vytrácí hlavní podtext tohoto díla. Čtenář se dobře baví
- V knize se střetávají dvě roviny – šílený chaos a absurdita válčícího světa a optimistická a veselá povaha vojáka Švejka, vzájemnou konfrontací vzniká humorně satirický obraz této doby.

Tvoření slov, obohacování slovní zásoby

Tvoření slov, obohacování slovní zásoby


Tvoření slov:
- slovotvorba (derivologie)
- jeden ze způsobů obohacování slovní zásoby
o odvozováním
 příponami - město = městečko, městský
 předponami = předměstí, předměstský
- stavební prvky slova = morfémy
- slovotvorný základ - školní =škol,
o kořen - část slova společná všem odvozeným slovům
o kmen - část slova, která zbude po oddělení koncovky
- slovotvorný prostředek - školní = ní
o přípona - stojí za základem
o předpona - stojí před základem
o koncovka - část na konci slova která se mění při skloňování či časování slova
- základové slovo - slovo od kterého je jiné slovo odvozeno
- slovní čeleď (rodina) - skupina slov se stejným kořenem
o skládáním - velkoměsto, vodovod..
o zkracováním - Čedok, ODS, ČTK

Obohacování slovní zásoby:
- Přejímáním slov z jiných jazyků - například aféra, rentgen, téma, tramvaj, komputer..
- změna významu slova - (jádro - atomu)
- tvoření nových slov
o odvozováním (počítač,..)
o skládáním (ropovod..)
o tvořením zkratek a zkratkových slov (ODS, Stavokompt..)
- spojováním slov v sousloví - Základní umělecká škola

Jaroslav Hašek

Jaroslav Hašek

- narodil se v Praze r. 1883 a zemřel v Lipnici r. 1923
- studoval gymnázium, na kterém však nevydržel. Později studoval obchodní akademii. Měl obchod se psi, učil se drogistou, vystřídal mnoho zaměstnání - byl novinář, komisař. Pracoval v řadě časopisů a tiskovin (redaktorem Světa zvířat).
- od mládí velmi zvídavý, rád cestoval - získával zkušenosti pro svá vyprávění. Zkušenosti také získal z vojny, kde se často choval neukázněně.
- stýkal se s anarchisty. Žil bohémský život - toulal se po Evorpě, potuloval se po hospodách, měl dluhy.
- zakladatel strany Mírného pokroku v mezích zákona - výsměch, mystifikace.
- V hospodě Kravín improvizuje předvolební projevy - vysmívá se politickým řečníkům. Zakládá se svými kumpány stranu
- píše parodii na politické poměry a její dějiny: Děiiny strany mírného pokroku v mezích zákona
- parodie: Máiové výkřiky - psané spolu s Láďou Hájkem - parodoval zde dekadentní poezii.
- r. 1920 se vrací do vlasti a vystupuje v kabaretu Červená sedma, začíná psát Švejka (nedokončil, zemřel).
- Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - 3 díly, 4. nedokončen. Byl dokončen Haškovým příte¬lem Vaňkem, který již nedodržel původní koncepci díla: Ilustrován Ladou. Využívá lidového prostředí - nadsázka. Psáno pohledem zdola - viděno očima lidí na okraji společnosti. Používá satiru, ironii, nadsázku, mnoho podob obecné mluvy - pražština, germanizmy, slang. Základním cílem zesměšnění války. Jeden z největších a nejostřejších protiválečných románů. Přeloženo do mnoha jazyků - velmi úspěšné. Kontrast hlupáka a chytráka, který se rozumem vysmívá všemu umělému: 4 části: V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku.
- psal také povídky - humorné črty, vycházely v novinách: Trampoty pana Tenkráta (napsal před 1. šv. válkou), Můj obchod se psy a jiné humoresky, Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova.
- O dětech a zvířátkách, Dědictví po pánu Safránovi
- postava Švejka se vyskytovala již před slavným románem a to v dílech: Dobrý voják Švejk v zajetí - vrací se kvůli popularitě.
- Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky.

Jaroslav Hašek

Jaroslav Hašek

- narodil se v Praze r. 1883 a zemřel v Lipnici r. 1923

- studoval gymnázium, na kterém však nevydržel. Později studoval obchodní akademii. Měl obchod se psi, učil se drogistou, vystřídal mnoho zaměstnání - byl novinář, komisař. Pracoval v řadě časopisů a tiskovin (redaktorem Světa zvířat).

- od mládí velmi zvídavý, rád cestoval - získával zkušenosti pro svá vyprávění. Zkušenosti také získal z vojny, kde se často choval neukázněně.

- stýkal se s anarchisty. Žil bohémský život - toulal se po Evorpě, potuloval se po hospodách, měl dluhy.

- zakladatel strany Mírného pokroku v mezích zákona - výsměch, mystifikace.

- V hospodě Kravín improvizuje předvolební projevy - vysmívá se politickým řečníkům. Zakládá se svými kumpány stranu

- píše parodii na politické poměry a její dějiny: Děiiny strany mírného pokroku v mezích zákona

- parodie: Máiové výkřiky - psané spolu s Láďou Hájkem - parodoval zde dekadentní poezii.

- r. 1920 se vrací do vlasti a vystupuje v kabaretu Červená sedma, začíná psát Švejka (nedokončil, zemřel).

- Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - 3 díly, 4. nedokončen. Byl dokončen Haškovým příte¬lem Vaňkem, který již nedodržel původní koncepci díla: Ilustrován Ladou. Využívá lidového prostředí - nadsázka. Psáno pohledem zdola - viděno očima lidí na okraji společnosti. Používá satiru, ironii, nadsázku, mnoho podob obecné mluvy - pražština, germanizmy, slang. Základním cílem zesměšnění války. Jeden z největších a nejostřejších protiválečných románů. Přeloženo do mnoha jazyků - velmi úspěšné. Kontrast hlupáka a chytráka, který se rozumem vysmívá všemu umělému: 4 části: V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku.

- psal také povídky - humorné črty, vycházely v novinách: Trampoty pana Tenkráta (napsal před 1. šv. válkou), Můj obchod se psy a jiné humoresky, Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova.

- O dětech a zvířátkách, Dědictví po pánu Safránovi

- postava Švejka se vyskytovala již před slavným románem a to v dílech: Dobrý voják Švejk v zajetí - vrací se kvůli popularitě.

- Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky.

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann

- básník, prozaik, publicista, překladatel, politik
- r 1987 - zakládá časopis Nový kult (do r. 1905) - literární a umělecký časopis, který prosazoval nové směry.
- V 90. letech se spolčil s anarchisty a časopis seznamoval s myšlenkami anarchistů
- Působil v brněnské redakci Lidových novin.
- účastní se příprav Almanachu pro rok 1914
- zakládá časopis Červen, o rok později Kmen.
- Vstupuje do komunistické strany a působí v časopise Proletkult.
- 1929 vystupuje ze strany na protest proti vládě Gottwalda.
- vývoj od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturismus, proletářskou poezii dogmatickým stalinským postojům k protifašistickému hnutí
- Satanova sláva, Kniha mládí a vzdoru,
- Kniha lesů vod a strání – přírodní milostná lyrika, příroda - roditelka všeho živého, jejíž princip je principem lidského života.
- Fejetony – S městem za zády - shrnuje příspěvky v lidových novinách před 1. sv. válkou
- Ať žije život…
- Nové zpěvy - vnáší motiv techniky, civilizace, velkoměsta
- Rudé zpěvy - nejútočnější sbírka proletářské poezie, kde koncipuje své básně jako agitky (krátká, stručná, útočná báseň.
- Básně o sociálních problémech, ale některé jsou velice revolučně laděné - vyzívá k revoluci. Láska - návrat k intimním veršům
- Třicet zpěvů z rozvratu - prvním ohlasem na první světovou válku
- Populárně odborná próza historická – Dějiny lásky, Dějiny ženy, Francouzská revoluce..
- Zlatý oblak - problém vztahu stárnoucího muže a mladé ženy

Petr Bezruč (1867 – 1958)

Petr Bezruč (1867 – 1958)

- realista, symbolista, impresionista, socialista
- forma – obsahová hutnost
- Slezské písně – otištěné v časopise - do redakce časopisu Čas (redaktor Jan Herben) choditi anonymně básně pod jménem Petra Bezruče. Nikdo však nevěděl, kdo to je. Číslo Času, v němž byly první básně zveřejněny, bylo rakouskou policií zabaveno.
- V roce 1903 vycházejí básně v časopisu Slezské číslo.
- R. 1909 byla sbírka rozšířena a poprvé vydána jako Slezské písně knižně obraz sociálního a národnostního útisku na Ostravsku
- těžiště básní leží: sociální obraz, národnostní útlak v rodném kraji
- okruhy: sociální (těžká práce havířů), intimní, národností (poněmčování)
- intimní, milostné balady: tlumená, vyjadřuje se spíše náznaky a nápověďmi. Vyslovuje stesk po rodinném krbu
- Sociální balady – Marička Magdónova - týká se osudu dívky, které zemřely rodiče. Píše o sociálních a národnost¬ních konfliktech ve slezské zemi. Epičnost, baladicky popisuje životní osudy slezského lidu.
- Po odmlčení – Stužkonoska modrá – vzpomínky na mládí, kritika poměrů v 1. republice, touhou po vzácném exempláři motýla Bezruč symbolicky vyjadřuje smutek a zahořklost v rovině osobního života i společenské (zklamání z veřejných poměrů ve státě).

Karel Toman

Karel Toman

- básník, redaktor
- 1917 nastupuje do redakce Národních listů. Po válce pracoval v knihovně senátu.
- lyrika z hlubokého osobního prožitku
- vyjádření hloubky prožitku
- vývoj od bohémství, tuláctví, neklidu k harmonii, přilnutí k rodné zemi
- zhuštěný strohý výraz
- Pohádky krve - reakce na symbolizmus s dekadencí. Vyjadřuje osobní zážitek zklamané lásky.
- Torzo života - vyzrálá lyrika.. Tragicky laděné verše naznačují vůli k obnovení vztahu k životu, i když život přináší zradu a bolest.
- Hlas Ticha - doznívá ohlas války, hledá vztah k sociální problematice
- Stoletý kalendář - vrací se k předválečnému postoji (zápas chudých). Básník se druží se všemi ,vagabundy světa° a sní svůj sen o svobodě.
- Báseň Vlastní podobizna - charakteristika vlastní tvorby.

Fráňa Šrámek (1877 – 1952)

Fráňa Šrámek (1877 – 1952)

- básník, prozaik, dramatik
- skupinou anarchistů okolo Neumanna,
- smyslová obraznost, impresionismus, vitalismus, oslava prostých životních hodnot
- poezie – Živote bído, přec tě mám rád – vztah k životu, provokující buřičství, vědomí neuskutečněných ideálů, nutnost přizpůsobit se, nenávist k měšťanským formám s touhou po plném životě. Překonání dekadentních postojů. Odmítá bojovat proti těm, kteří mu někdy ublížili.
- Modrý a Rudý – anarchistický výsměch na rakouský militarismus, odsuzuje militarizmus. Modrá - voják, rudá - anarchismus. Kniha byla konfiskována. Autor stojí na pozici vojáka „smýkaného" vojenskými pány. jeho hrdinové citové povahy ztroskotávají nebo se přizpůsobují době a své ideály zrazují.Používá nevyumělkovaný jazyk s prvky hovorové češtiny, písňovou formu - popěvky, lidové písně.
- Splav – milostná lyrika, radost ze života…
- Próza – Prvních jednadvacet – námět ze života buřičů, ztroskotanců..
- Stříbrný vítr – vzpoura studenta Ratkina proti pokrytecké měšťácké společnosti, konflikt lze překonat pouze díky hlasu stříbrného větru – symbol věčného mládí a naděje, zachycuje dospívání Jana Ratkina a jeho citový střet se společností, která je plná přetvářky a lží.
- Křižovatky - vrací se k tématu deziluze, citového osamění a životní prohry. Zobrazuje typ zbytečné¬ho člověka ~ tyto prohry ho dohání ke smrti.
- Vitalistický román – Tělo - hl. hrdinka Máňa dcera holiče se ožení s inženýrem. Její citový a manželský život se zhroutí pod nárazem války. Manžel odchází do války. Ovlivněn vlnou vitalizmu - až erotické.
- Drama – Léto, Měsíc nad řekou – rezignace, stesk stárnoucí generace, vyrovnanost, smír, zamyšlení nad ztracenými iluzemi z mládí.

František Gellner

František Gellner

- padl v prvním roce války
- satirik, básník, prozaik
- 1911 nastupuje do lidových novin.
- stává se členem družiny seskupující se kolem Neumanna
- psal také politickou satiru a kuplety (ironický pohled písňovou formou na hl. hrdinu ) navazující formou na městský písňový folklór
- Po nás ať přijde potopa! – výsměch měšťácké společnosti a jejím ideálům, morálka
- Radosti života - značí ironický postoj, zastírající bolest zklamaného srdce - sebeanalýza. Forma osobní zpovědi – báseň Což, páni spisovatelé (sbírka Radosti života)
- drama Přístav manželství - po jeho smrti vydány 3 svazky uspořádané M. Hýskem
- sbírka Nové verše - vydána po smrti. Naznačuje pozvolné zmoudření básníka.
- Perspektiva - vrchol cynizmu. Vědomé vytváření cynizmu dokazuje v básni Přetékající pohár své srdce a touhu po lásce vyjadřuje pomocí symbolu - poháru
- Užívá dobových forem zábavy – kuplety, šansony, forma popěvku, písně
- Odlišnost od symbolismu – přímé pojmenování, žádné metafory a symboly
- Obraz velkoměsta, odpor k měšťáckému světu, falešné morálce a pokrytectví
- Zdánlivě cynický výsměch, ironie, zastírá bolest, hořkost a zklamání
- Otevřenost až šokující věrnost, racionální pohled

Anarchističtí buřiči

Anarchističtí buřiči

Viktor Dyk (1877 – 1931)

- básník, dramatik, prozaik, ironik, romantik
- reflexivní lyrik, politik
- typická ironie a sarkasmus
- rysy: tragikomické pojetí života, sebeironie, sklon k epigramatičnosti.
- poezie – výraz negace, vzpoury, skeptické nálady, odmítavý individualistický postoj
- Síla života – sebetrýznivé, mučivé pocity
- Sarkasmy, Pohádky z naší vesnic - politické, kulturní a literární satiry
- Buřiči- 3 zločinci zosobňující protispolečenské postoje.
- Marnosti - trpké úvahy o národní situaci
- Milá sedmi loupežníků - motivem této balady je pomsta. Dívka se mstí za smrt milého - přivádí všechny, kteří jeho smrt způsobili, k šibenici. Zde si Dyk nasazuje masku mstitele.
- Poslední rok – inspirovány 1. světovou válkou, zákl. téma myšlenka národa a státní samostatnosti, vliv na národní sebevědomí, obavy o osud národa
- Próza – Krysař - německá pověst o krysaři z Hammeln. Proměna proti společenského buřiče v člověka smířeného se životem - rybář Jórgen.
- Drama – Zmoudření dona Quijota – ztráta iluzí, zmoudření, které však člověka zabíjí – ztrácí smysl života, nesní, postava Cervantese symbolizuje lidskou touhu po ušlechtilosti a kráse. Cervantes se smiřuje se ztrátou iluzí

Česká literatura přelomu 19. a 20. století

- česká literatura přelomu 19. a 20. století
- Anarchismus – úsilí o bezmeznou vládu lidí, neuznání autority státu
- Antimilitarismus – hnutí odmítající válku
- Civilismus – oslava moderní techniky a civilizace
- Vitalismus - oslava života, přírody, citové a smyslové prožitky
- odpor ke společnosti, pesimismus – buřičství = anarchističtí buřiči
- časopis Nový kult založen S.K.Neumanem
- hledání nových cest a životních jistot, v přilnutí k rodné zemi, ve vitalismu, socialismu, originální sociální poezie, satira a skepse
- skupina kolem – Almanachu na rok 1914 – odmítání individualismu, symbolismu, obrat k světu moderní civilizace

Nástup nové generace 90. let 19. století generace buřičů

Nástup nové generace 90. let 19. století generace buřičů

- konec 19. století

Znaky:
- rychlé životní tempo
- konkurenční boj, katastrofické představy
- chaos a desorientace
- stavějící se proti soudobé společnosti
- kritická pozornost ke každodenní realitě
- odmítnutí hodnot a ideálů měšťanské společnosti 19. století
- pesimistický životní pocit, beznaděj
- Poezie plná pesimizmu a tendencí negovat dřívější hodnoty.
- Má charakter osobního prožitku, do děl vstupuje motiv moderní civilizace.
- změny se dějí i v poezii – hledání nového uměleckého směru
- vyjádření odporu spisovatelů ke společnosti, její morálce a vkusu
- individualismus
- Projevuje se silný antimilitarizmus a zájem o sociální otázky.
- rozmanitost stylů, směrů, žánrů a různá východiska
- soustředění na vnitřní život člověka, jeho senzibilitu
- právo na osobité vidění světa
- vyjádření osobních zkušeností, prožitků, nálad bez falešných ohledů, zábran morálky
- někteří z této generace se sdružovali v anarchistických kroužcích - hlavní z nich organizoval S. K. Neu¬manu - scházeli se v Olšanské vile - Neumannova vila. Vydával časopis Nový Kult - mluvčím názorů.
- anarchistické názory se promítají do literatury.
- Tíhnou ke kolektivu, ztotožňují se s nimi.
- Jazyk často lidový, nářečí, podoba písní, jednodušší verš. - S. K. Neumanu, F. Šrámek, K. Toman, F. Gellner, V. Dyk, P. Bezruč

Další vývoj historické prózy

Meziválečná historická beletrie

Václav Vančura
- Markéta Lazarová, Obrazy z dějin národa českého – není souvislý román

Ivan Olbracht
- Dobyvatel – převyprávění dějin počátků Mexika
- Biblické příběhy – pro mládež převyprávěl text Starého zákona, později doplněn novým zákonem
- Ze starých letopisů – adaptace Jiráskových starých pověstí

Jaroslav Durych
- Bloudění = Velká valdštejnská trilogie – z období prvních 13 let po bitvě na Bílé hoře, vypořádává se s dobou temna
- Requiem = Menší valdštejnská trilogie – začíná smrtí Albrechta z Valdštejna – líčí život v Čechách po jeho smrti

- příklady ze světové literatury - historická próza

Lev Nikolajevič Tolstoj
- historický román – epopej Vojna a Mír ( 4dílný)
- z doby napoleonských válek, bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti, bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, …….

Shoda řízenost,její význam pro pravopis

Shoda řízenost,její význam pro pravopis

1.) v syntaktické dvojici
a. shoda (kongruence)
- člen závislý se shoduje s členem řídícím v pádě, rodě, čísle nebo osobě
- uplatňuje se v přísudku, přívlastku a doplňku

b. řízenost (rekce)
- člen řídící určuje pád závislého jména
- uplatňuje se v předmětu, neshodném přívlastku, neshodném doplňku

Zikmund Winter

Zikmund Winter
- profesor dějepisu
- autor odborných publikací
- zabývá se užším tématickým okruhem, zobrazuje kulturní život ve městech v období od 14. do 17. století.
- Rakovnické obrázky, Pražské obrázky
- Román – Mistr Kampanus – zobrazuje poměry na pražské universitě 1620, hlavní hrdina Jan Kampanus Vodňanský – snaha zachránit universitu před jezuity, nedosahuje svého vinou konkurenta Mollera. Kampanus nakonec spáchá sebevraždu, období pobělohorské, o očitém svědku stavovského povstání
- Archaizovaný jazyk..

Další členění slovní zásoby:

Další členění slovní zásoby:
1) z hlediska slohové zabarvenosti
- největší část slovní zásoby je slohově neutrální (nezabarvená) = může se použít kdekoliv
- slova hovorová - původně patřila do nespisovné češtiny, slova byla často používaná a přešla do spisovných (koukat, pololetky)
- slova knižní - využívají se v umělecké, odborné literatuře a ve slavnostních projevech (dlít, arci, péci, ...). Většinou infinitivy (dbáti, péci, líti, ...)
- slova básnická = poetizmy - využívají se v umělecké literatuře. Doba rozkvětu básnických slov je 19. století -tvorba Vrchlického (oř, luna, modrojas, ...)
- odborné výrazy = termínu - využívají se v odborné oblasti (destilace, časování, robot, ...).
2) z hlediska citové zabarvenosti a historičnosti
- kladně citově zabarvená (maminečka, matička, ...)
- záporně citově zabarvená - vulgarizmy (chrápat, ...)
- historizmy - slova používaná v minulosti, zanikly však již v té dané době. Užívají se v historické četbě.
- neologizmy - slova nově vytvořená, které se ještě neužívají. (pálení - pábitel)
- archaizmy - zastaralé slovo. Už je pro něj jiný název, ale stále existuje.
- expresivní slova - silně citově zabarvená - kladně i záporně
3) z hlediska obraznosti
- nepřímá obrazná pojmenování:
- metafora - pojmenování na základě podobnosti - vznikají slova mnohoznačná (list, oko, hlava, ...)
- homonymita - pojmenování tvarů mezi nimiž není podobnost (pila - nástroj, min. čas od píti)
- synekdocha - přenesení pojmenování z části na celek (Vrátil se pod rodnou střechu. = celý dům)
- antonyma - slova opačného významu;
- synonyma - slova stejného nebo podobného významu;
- homonyma - slova stejné podoby, ale vyjadřují různé skutečnosti

Česká historická próza v době nástupu realismu, její další vývoj, příklady ze světové literatury

Česká historická próza v době nástupu realismu, její další vývoj, příklady ze světové literatury

- historická próza – výchovná národní tendence
- historická věrnost, typizace, vliv Francouzské a Ruské literatury

Václav Beneš Třebízský
- pokrokový názor na české dějiny
- Anežka Přemyslovna
- selské vzpoury z doby Josefa II. – Bludné duše
- Trnová koruna – pobělohorská doba
- Královna Dagmar

Alois Jirásek
- historická próza, nejrozsáhlejší obraz o českých dějinách
- výchovný význam
- realistický historický román, forma epopeje
- jazyk – srozumitelný, prostý, archaismy…
- témata historická – symbolizují věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji až do smrti
- pohádkové téma: Lucerna – s lidovými a humornými prvky, vlastenecký charakter
- Nejdávnější doba: Staré pověsti české – nejstarší období, prameny Dalimil, Kosmas, nevěrohodné
- Husitská doba: Mezi proudy – odraz narůstání společenských rozporů za Václava IV., počátky reformního hnutí - husitství, vydání Kutnohorského dekretu, osudy Jana Žižky
- Proti všem – husitská trilogie - Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
- Doba národního obrození: F.L. Věk – národní obrození
- Filozofská historie – život studentů, příprava Majálesu, události roku 1848, vlastenci X poněmčené měšťanstvo, zachycuje vrcholné obrozenecké tendence
- Temno – obraz doby největšího útlaku
- Psohlavci – doba pobělohorská, vzpoura Chodů. Kozina x Lamminger (Lomikar), zbavil je práva, kozina a spol. oběšeni. Do roka a do dne Lomikar zemřel!
- Jiráskův přínos
o nejrozsáhlejší obraz těžkých dějin
o výchovný význam – znalost dějin je posilou národního sebevědomí
o autorovo vlastenectví
o realistický historický románu
o vyprávění, obraz davových scén
o umění portrétu
o tzv. kolektivní hrdina

Alois a Vilém Mrštíkové

Alois a Vilém Mrštíkové
- tvořili společně, ale i samostatně
- Maryša – realistická tragédie, obraz sociálních rozdílů, předsudky… ústředním konfliktem je drama mladé dívky Maryši, která se provdá proti své vůli za sedláka Vávru - vybrali jí ho rodiče, protože byl bohatý, starší - toto bylo na venkově běžné - ro¬dové tradice. Maryša se rodovým tradicím postaví a volí vraždu, otráví mu kávu a Vávra umírá. Ústředním motivem bylo zobrazit úlohu majetkových poměrů na vesnici a sílu předsudků, které ne¬dovolují vzepřít se vůli rodičům.

Co nám realismus přinesl?
- nové výrazové prostředky – hovorová řeč, nářečí, archaismy…..
- dokonalý obraz o tehdejší společnosti…
- nová forma – román

Slohové rozvrstvení slovní zásoby

Slohové rozvrstvení slovní zásoby

- slovní zásoba = soubor všech slov daného jazyka nebo člověka, odráží vyspělost jazyka
- a) aktivní - asi 900 slov
- b) Pasivní-větší Slovní zásoba:
1) spisovná
- čistě spisovná (podívat se, motocykl}
- hovorová (koukat se, motorka) - volnější avary
2) nespisovná
- slova z obecné češtiny - největší - vyskytují se v soukromých projevech
- nářeční slova - dialektu - kdysi pňrozená, dnes dochází k ústupu. Vyskytují se na určitém území ¬hanácké, chodské (naběračka, šalina, ...)
- slangová slova - slang - mluva určité skupiny lidí, kteří jsou spojeni profesně, zájmově (studijní, lékařský, vojenský, ...)
- argotická slova - argot - mluva lidí žijících na okraji společnosti (chlupatej, ...)

Gabriela Preissová

Gabriela Preissová
- představitelka realistického dramatu
- Gazdina roba - její nejznámější. HI. hrdinkou je mladá dívka - venkovská švadlena odchází od muže ke svému milenci a jde s ním za prací. Mají spolu dítě, nakonec se vrací s dítětem a prosí vesničany o odpuštění. Důraz kladen na psychologickou propracovanost postav.
- Její pastorkyňa – stará mlynářka se dopustila zločinu aby zachránila štěstí nevlastní Dcery, lidské vztahy ovlivněné majetkem a vnějším pokrytectvím. Zhudebnění Leošem Janáčkem přineslo tomuto dílu nesmrtelnost. Příběh staré mlynářky, která se dopustí zločinu, aby zachránila štěstí své nevlastí dcery (pastorkyňa) - zabíjí dceru své dcery, protože to bylo nemanželské dítě - v té době nepřípustné, opovrhovali by jí, měla by těžký život.

Antal Stašek

Antal Stašek
- Konec života strávil u svého syna - spisovatele Ivana Olbrachta v Praze.
- jako mladý se pokoušel psát básně, které měly romantický charakter - většina dějů se odehrává v Podkrkonoší
- v 70. letech mu vychází román Nedokončený obraz - řeší problematiku inteligence a lidu.
- cyklus povídek - Blouznivci naších hor - vrcholné Staškovo dílo - vypráví zde o životě lidí v Podkrkonoší, kteří propadli spiritizmu (duchařen~. Přiklání se ke spiritizmu, protože ekonomické podmínky a situace na venkově byla neúnosná - specielně v Podkrkonoší. Spiritizmus spojuje všechny hrdiny a slouží k hodnověrnému zachycení společnosti na českém venkově 70. let
- čistý realizmus, oživuje i sociální motiv.
- román - O ševci Matoušovi a jeho přátelích - reálné zachycení myšlenkového vývoje ševce Matouše - spěje od anarchistických ideálů k sociálnímu cítění - děj se odehrává v revolučním roce 1848. (anarchizmus = politický směr, který chtěl dosáhnout mocí pomocí násilí, zbrani
- román - V temných vírech - pokládal ho za své nejlepší dílo.
- Román o životě dělníků na severu Čech. Obdoba Zollova Germinalu - líčí útlak českých dělníků německými továrníky - pronikání německého kapitalizmu - dosazování německých pracovníků do vedoucích pozic.

Ladislav Stroupežnický

Ladislav Stroupežnický
- dramaturg Národního divadla.
- Začínal tvorbou veseloher, které si ovšem nezískaly velký ohlas - veselohry: Zvíkovský rarášek, Paní Mincmistrová.
- realistické drama - Naši Furianti - skvost v jeho dramatické tvorbě - výborná psychologická propracovanost postav.
- Živé typy lidí, charakteristické vlastností vystihující některé rysy českého sedláka ¬především tvrdohlavost, pýchu, ale i vtipnost.
- Děj - líčení sporu o místo ponocného mezi vysloužilým vojákem a krejčím - jsou zde velice dokonalým způsobem vystiženy charakterní stránky postav. Převážně mu šlo o zachycení venkovského způsobu života. (furiantství - typicky česká vlastnost, směšná vlastnost. Typ člověka, který dává najevo svou nadřazenost, ale přitom vůbec není.
- Např. tvrdí, že je bohatý, ale není; hádání o majetek;

Josef Holeček

Josef Holeček
- novinář a literát, Holeček obhajoval slovanství.
- autor románů z venkovského prostředí, protiklad Vrchlického - zastánce všeslovanství - orientoval se na východ - ústřední motivy - sedlák, selství, vztah k půdě - základ národní existence.
- románová epopej - Naši - má 10 dílů, vznikala více než 20 lety zachycuje venkovský život na Vodňansku a Písecku - průběh a vývoj postavení člověk na venkově. Hlavní hrdinové - sedlci Kojan, Králenec a pytlák Skoba - upřednostňují vztah k půdě. Důraz je kladen na propracovanost postav.

Tereza Nováková

Tereza Nováková
- narodila se v Praze v česko-německé rodině
- díky znalosti cizích jazyků mohla studovat vývoj evropských literatur a později také překládat
- národní nadšení 60. let v ní vzbudilo zájem o vlastenecké otázky a českou literaturu
- vdala se a se svým manželem (středoškolským učitelem) se přestěhovala do Litomyšle
- tady se pak věnovala národopisu, ženskému hnutí a psaní.
- Po návratu do Prahy rediguje časopis Ženský svět.
- Poslední období života prožila střídavě v Praze a ve východních Čechách.
- zaobírala se myšlenkovým vývojem společnosti
- psala životní romány - měla 1 hlavního hrdinu a sledovala jeho život - monografické romány
- na počátku své literární tvorby se zabývala náměty z měšťáckého prostředí.
- Vyvrcholením těchto tvůrčích snah a zároveň přelomem v její tvorbě je Maloměstský román - líčí osud dcery K. Havlíčka - v knize povídek Úlomky žuly vykresluje na základě svých postřehů venkov a jeho obyvatele v mimořádných situacích.
- Například - Jan Jílek -je to evangelík (protestant), kterého společenské poměry 18. století (náboženská nesvo¬boda~ donutí emigrovat.

Venkovská próza

Karel Václav Rais
- venkovská próza, obraz vesnice i s jejími nedostatky, snaha hledat řešení
- zobrazil těžký život venkovanů a rostoucí bídu
- hlubší psychologická kresba postav
- psal povídky i romány. V povídkách zobrazoval vztahy a osudy venkovských lidí, do kterých zasáhly peníze a moc.
- idylismus, naturalismus
- zájem o postavy starých lidí a dětí
- Výminkáři – vztah rodičů a dětí, zobrazení rozkladu rodinných vztahů - rodiče x děti - zobrazuje s krutou otevřeností. Hlavními hrdiny jsou rodiče, kteří jsou nenáviděny vlastními dětmi. Je zde patřičný rozdíl od Hálka - ten vidí rodiče jako utlačovatele x Rais - děti škodí rodičům. Výminek - přístavba k rodinnému domku - rodiče pustili své děti do domu a sami dožili ve výminku. Staří rodiče jsou z ekonomického hlediska pro děti nároční, nákladní, jsou přítěží.
- Rodiče a děti - zobrazuje stejný problém jako ve Výminkářích.
- časem se u Raise začíná projevovat idealizace - pokouší se o vytvoření člověka, který by byl příkladem všech kladných vlastností
- Zapadlí vlastenci – obraz náročné a obětavé práce drobné vesnické inteligence.. nejvýznamnější román, výrazná sentimentalita - idealizace. - zůstávají jen kladné vlastností. Příběh z doby konce národního obrození. Oslava kněží a učitel (= zapadlý vlastenci) plní výchovnou a osvětovou činnost v těžkém období - zidealizované postavy.

Božena Němcová (1820 – 1862)

Božena Němcová (1820 – 1862)
- citlivost k sociálním otázkám
- úsilí o lepší postavení ženy
- vlastenectví a odvaha
- pohádky – Národní báchorky a pověsti
- národopisné studie, publicistická tvorba, povídky – Divá Bára
- obrazy venkovského života – Babička – vzor dokonalosti člověka
- V zámku a podzámčí – sobectví a bezcitnost na zámku X obětavost a láska v podzámčí a mnoho jiných kontrastů

Realismus v české próze a dramatu 80. a 90. let 19. století

Realismus v české próze a dramatu 80. a 90. let 19. století

- motiv venkova se u spisovatel těšil značně oblibě - mnoho autorů pochází z venkova. Venkov symbol čistoty názorů.
- sociální a národně osvobozenecké tendence
- v 50. letech 19. století se objevuje v dílech Boženy Němcově, později u V. Hálka nebo u K. Světlé
- Vítězslav Hálek se věnuje v prózách s venkovskou tématikou generačním problémům mezi rodiči a dětmi. Tento námět přetrvává i u autorů 80. let - ti se však více všímají existujících majetkových roz¬díl narušujících soužití lidí.
- cílem umělců bylo zachytit život soudobé vesnice, jeho zvláštnosti a změny, které s sebou přináší rychlí růst průmyslu.
- na okraji zájmu spisovatelů nezůstal ani vztah vesnice a města. Postupně přestává být vesnice ideálním prostředím a protiváhou zkaženého města, přesto idealizace do jisté míry přetrvává.
- řada spisovatelů vedle uměleckých děl vytvářela i odborné studie
- z tvůrců, kteří přispěli k rozvoji venkovské literatury to jsou především: Karel Václav Rais, Tereza Nováková, Josef Holeček, Antal Stašek.
- rozdělení univerzity na českou a německou
- realismus ve vědě – požadavek svobody a pravdy vědeckého bádání
- historické romány s výchovnou tendencí – historická věrnost
- venkovské romány – znalost venkova, národopisné studie
- vliv evropského dramatu – Ibsen, Gogol
- naturalismus – záliba v negativních jevech, pesimismus

Rozvoj české realistické prózy v druhé polovině 19. století a próza s tématikou českého venkova

Rozvoj české realistické prózy v druhé polovině 19. století a próza s tématikou českého venkova


- hledání realistického obrazu skutečnosti v české literatuře
- 1. pol. 19. století
Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
- novinář, redaktor
- herec, dramatik a povídkář – obraz bídy lidu – Chudí lidé
- těžký život umělců, historie
- dramata: ze současného života (Fidlovačka, Paličova dcera), historické hry – jsou historické jen svými tématy – Kutnohorští havíři
- dramatické báchorky – Strakonický dudák

Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)
- satirik, vychovatel v Rusku
- Obrazy z Rus
- Novinář – Pražské noviny, Národní noviny, Slovan, Duch Národních novin…
- Tyrolské elegie – vlastní zážitek
- Křest sv. Vladimíra – kritika absolutismu jako formy vlády, katolictví, pokrytectví…
- Král Lávra – narážky na dobovou situaci, omezenost a tupost panovníka..

Číslovky (numeria)

4) Číslovky (numeria)
- slova číselného významu, vyjadřují počet, pořadí apod.
- mluvnické kategorie: rod, pád, číslo - určujeme ve shodě s podstatnými jmény, druh, vzor
- podle významu rozeznáváme číslovky určité (sto) a neurčité (několik, mnoho, málo)
- základní - na otázku kolik (jeden, několik)
- řadové - na otázku kolikátý, který (první, stý, několikátý)
- druhové - na otázku kolikerý (dvoje, dvojí, šestero, několikero)
- násobné - na otázku kolikanásobný, kolikrát (dvojnásobný, dvakrát, několikrát)
- podílné - na otázku po kolika - předložkové výrazy (po jednom, po několika)
- číslovky řadové, druhové a násobné se skloňují jako adjektiva vzoru tvrdého (mladý) nebo vzoru měkkého (jarní) - tvary složené.
- Jen číslovky druhý a od čtvrtý výše mají ve spojení s půli tvary jmenné (půl druha).
- základní číslovky - jeden - jako ten, číslovky dva, oba - zvláštní tvary (1.,4. - dva, oba; dvě, obě. 2.,6. - dvou, obou. 3.,7. - dvěma, oběma), číslovky tra , čtyři
- podle substantiv ženského rodu vzoru kost (liší se tvary 2. pádu - čtyř a 7. pádu - třemi,
- neurčité číslovky několik, kolik, tolik, mnoho -jen dva tvary - kromě 1. a 4. p. jen tvar několika, kolika, tolika, mnoha.
- číslovka málo - ve spojení s počítaným předmětem - nesklonná - popřípadě v 2. p. se užívá mála. Stojí-li samo o sobě, skloňuje se.

Slovesa (verba)

5) Slovesa (verba)
- vyjadřují děj, a to činnost nebo stav.
- slovesa se časují, určujeme u nich osobu, číslo, čas, způsob, rod, vid a zařazujeme je ke slovesné třídě a ke vzoru.
- slovesné tvary, které vyjadřují osobu, jsou tvary určité. Jsou ve větě slovesným přísudkem. Př. Otec pracuje. Dům se staví. Přijdu.
- tvary, které nevyjadřují osobu a způsob, jsou tvary neurčité. Nejsou ve větě přísudkem.
- Vyjadřují jen vid a rod slovesní (infinitiv: číst, nést)
- zčásti ještě číslo a rod jmenný - mužský, ženský a střední
- a jisté časové vztahy (přechodníky a příčestí: nesa, nesouc, nesen, nesena, nesení, ...)
- ve větě mohou být nejrůznějšími větnými členy - podmět (Mýtit se je lidské),
- předmět (Rozhodla se udělat to),
- přívlastek (Seděla majíc ruce v klíně).
- 1. třída - e - nese (peče), bere (maže), tře
- 2. třída - ne - tiskne, mine, začne (zajme)
- 3. třída -je - kryje, kupuje
- 4. třída - í - prosí, trpí (sází)
- 5. třída - á – dělá
- vid dokonavý - vyjadřuje děj nějak ohraničený (doběhl, přinesl) nemohou vyjádřit skutečnou přítomnost, jejich tvary přítomného času označují už budoucnost (vyrobí, uspí, napíše). .
- vid nedokonavý - vyjadřuje děj jako prostě probíhající bez ohraničení (píše, maluje, sedl
- slovesný rod činný a trpný

Zájmena (pronomina)

3) Zájmena (pronomina)
- zastupují podstatná a přídavná jména. Teprve ze situace vyplivá, o kterou osobu, věc, zvíte nebo vlastnost se jedná
- mluvnické kategorie: rod, číslo, pád, vzor, druh - druhy - osobní - já, myty, on
- zvratná - se, si
- přivlastňovací - můj, tvůj, jeho, náš, váš, jejích, svůj
- ukazovací - ten, tento, tenhle, onen, takový, tentýž, sám –
- tázací - kdo, co, jaký, který, čí
- vztažná - jenž, čí, kdož, který, kdo, co - záporná - nikdo, nic, žádný, nijaký, ničí
- neurčitá - někdo, každý, všichni, něco, leckdo, cosi, kdosi, cokoli, málokdo, kdejaký, veškerý
- bezrodová (já, ty, my, se),
- rodová (disponují rodem)

Ohebné slovní druhy

Ohebné slovní druhy


1) Podstatná jména (substantiva)
- konkrétní substantiva - názvy osob, zvířat a věcí (obecné a vlastní)
- abstraktní substantiva - samostatné názvy vlastností, dějů (činností a stavů) a vztahů
- ve větě mají především platnost podmětu a předmětu. Můžou však být i jiným větným Genem. - určujeme rod (životnost), číslo, pád a zařazujeme je ke vzoru.
- rod: mužský (maskulinum), ženský (femininum), střední (neutrum)
- číslo: jednotné (singulár), množné (plurál, dvojné číslo (duál) - ruce, nohy, ...
- podstatná jména:
pomnožná - mají pouze tvary množného čísla í když označují jednu věc (housle, nůžky, kalhoty)
- hromadná - mají pouze tvary jednotného čísla i když označují větší množství jedné věcí (dříví, listí, kamení, dělnictvo).
- Spojují se s tvarem zájmena TO, zakončená na -ina.
- látková - (mléko, voda, uhlí

Přídavná jména (adjektiva)

2) Přídavná jména (adjektiva)
- vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů označených substantivy - blíže je rozvíjejí a určuji.
- ve větě zpravidla shodný přívlastek. Ve jmenném tvaru í doplňkem. Ve jmenném í složeném tvaru mohou tvořit také jmennou část přísudku.
- mluvnické kategorie: rod, životnost, číslo, pád, vzor, (stupeň)
- přídavná jména stupňujeme
- pozitiv (základní stupeň vlastnost)
- komparativ (větší míra vlastnosti ¬přípony - ejší, -ější, - ší, -í),
- superlativ (největší míra vlastnosti - 2 stupeň + předpona nej-).
- mají dvojí tvary - složené a jmenné.
- Tvary složené - skloňování tvrdé (mladý) a měkké (jarní.)
- tvary jmenné (vzor mlád) - omezeny na 1. pád, někdy se užívá 4 pádu. Jsou jen tvrdé.
- odlišné skloňování mají tvary přivlastňovací - vzor bratrův.

Větné členy, věta podle členitosti

Větné členy, věta podle členitosti

- základní větné členy -podmět, přísudek
- rozvíjející větné členy - přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk

- každý větný člen může být:
 holý - pes štěkal
 rozvitý - sousedův pes štěkal
 několikanásobný - sousedův, náš i váš pes štekal

PODMĚT
- shoduje se s přísudkem
- vyjadřuje původce děje
o nevyjádřený
• Myslím to dobře (1. a 2. osoba)
• Říkali to v rozhlase (3. osoba)
o Všeobecný - např všichni, člověk, lidé, někdo..
o Neurčitý - neznámý neživotný původce  Na půdě to zapraskalo
o Zájmenný podmět - Ty, Já..

PŘÍSUDEK
- shoduje se s podmětem
- vyjadřuje děj
o slovesný - určitý tvar slovesa významového, shoduje se s podmětem osobě a čísle
o slovesně jmenný - určitý tvar slovesný slovesa neplnovýznamového + výraz jmenné povahy = přísudek složený  Býval hercem v ochotnickém divadle.
o Neslovesný - věta neobsahuje určité sloveso, dělí se na část přísudkovou a podmětovou  Sliby chyby, Šatna naproti…

PŘÍVLASTEK
- závisí na podstatném jménu
o shodný - shoda s podstatným jménem v rodě, čísle, pádě, skloňuje se s ním mladý člověk…..
o neshodný - neshoduje se v ničem s podstatným jménem  cesta lesem…..
o holý - ne¨rozvitý žádným větným členem
o rozvitý - základem bývá rozvíjené podstatné jméno
o několikanásobný - podstatná jména jedné významové řady jejich pořadí lze měnit, jsou oddělena čárkou
o postupně rozvíjející - neodděluje se čárkou  nejznámější současný český básník…
o volný - vyjadřující doplňkovou vlastnost, ale nepodstatnou, lze jej vypustit  Zahrada, obehnaná drátěným plotem, byla vzorně upravená.
o Těsný - vlastnost podstatná  J. Seifert, nositel Nobelovy ceny, věnoval mnoho básní Praze.

Větné členy, věta podle členitosti II

DOPLŇEK
- váže se na sloveso i na podstatné jméno zároveň  Petr doběhl do cíle první, Petr chodil do divadla rád…
- infinitivem  viděl jsem ho utíkat.

PŘEDMĚT
- závisí na slovese, nebo na přídavném jménu  číst knihu, zvědavý na výsledek, ….
- Vyjadřuje osobu, zvíře či věc kterou slovesný děj přímo zasahuje, na kterou se orientuje, nebo které se obsah předmětu týká

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ
- závisí na slovese
o místa - jdu domů
o času - jdu večer
o způsobu - jdu pomalu
o míry - krátce před večerem
o příčiny - potrestat za krádež
o účelu - jet na léčení
o podmínce - při nedostatku peněz se to nestane
o přípustku - přes nepříznivé počasí vyjel




Věty podle členitosti

1.) věty dvojčlenné
- mají základní skladební dvojici  slunce svítí. Čtu knihu..
2.) věty jednočlenné - nemají základní skladební dvojici, mají jen jeden základ = není to ani podmět ani přísudek
- smráká se. Stále ještě prší. Rychle k oknům!………

Proza III

Josef Václav Sládek
- fejetony – v Národních listech
- původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům
- básník – osobní lyrika – základní situace lidského života, lidskou bolest
- sociální a vlastenecká lyrika – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší budoucnost
- oslava venkova a selství – Selské písně
- klasický básník pro děti – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky, např. báseň „Lesní studánka“

Jaroslav Vrchlický
- poezie – intimní literatura – Okna v bouři – báseň „Za trochu lásky šel bych světa kraj“
- přírodní lyrika
- lumírovec
- vlastenecká a reflexivní lyrika
- formalistní lyrika
- epika – Zlomky epopeje – básnické dějiny lidstva, epické příběhy, obraz vývoje lidstva, zklamání z přítomnosti
o Selské balady – vlastenecké a sociální tématika, boj proti panskému útisku
- Drama - Noc na Karlštejně
- Překlady – světové poezie i dramatu

Julius Zeyer
- básník, prozaik, dramatik - lumírovec
- novoromantik, vychovatel v Rusku, poezie – z českých nár. dějin, z cizích dějin,
- próza – román z prostředí carského dvora
- drama – Radúz a Mahulena – pohádka, o síle opravdové lásky princezny k princi, která zachraňuje před mocí zla

Proza II

Svatopluk Čech
- básník i prozaik, novinář
- ruchovec
- vlastenec, cesty do ciziny
- historická témata – z husitství a z doby pobělohorské
- venkovská témata – klidný venkovský život bez rozporů, přírodní prostota
- alegorické básně – reakce na události doby
- satiry ve verších
- lyrika – politická, národní, vlastenecká – Jitřní písně – báseň „Dosti nás“
- próza – satiry
• Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
• Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. Století
o Ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvl. Staročechů, komický hrdina
o Brouček se ocitl ve středu husitské Prahy – zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a odhodláním husitů

Eliška Krásnohorská
- literární kritička, byla proti kosmopolitismu lumírovců
- ruchovec
- básnířka, libretistka – k Smetanovým operám Hubička, tajemství, Čertova stěna
- překladatelka – Puškin, Mickiewicz, Byron

Próza

Próza
Karolína Světlá
- povídky, romány, příběhy emancipovaných hrdinek – vzory pro společnost
- konflikty žen mezi láskou a mravní povinností
- Vesnický román, Kříž u potoka

Jakub Arbes
- sociální román, zájem o sociální problémy, novinář
- román – Kandidáti existence
- tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, zdánlivé záhady vysvětleny vědecky – Newtonův mozek..

Ruchovci , Lumírovci

kolem 70. a 80. let 19. století - spory o českou národní orientaci mezi staro (pasivní opozice) a mladočechy (aktivní)
- Poezie formou dvou skupin nové generace návaznost na Májovce
- 1.) ruchovci – tzv. škola národní
• S. Čech, E. Krásnohorská
• 1868 Almanach Ruch – na počest položení základního kamene k národnímu divadlu)
• časopis Osvěta
• v popředí ideje národního obrození, bojové vřelé, vlastenectví, důraz na domácí tradice
• slovanství, historismus, zájem o venkov

- 2.) lumírovci – tzv. škola kosmopolitní
• J.V.Sládek, J. Vrchlický, J.Zeyer
• Časopis Lumír
• Úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv myšlenkových proudů cizích, požadavek umělecké svobody
• Poezie lyrická
o Próza
 Rozkvět románu historického a venkovského, metoda kritického realismu
o Drama
 Obraz minulosti, současná vesnice

Poezie

Vítězslav Hálek
- novinář v Národních listech
- organizátor kulturního života (umělecká beseda)
- básník
- Alfred, Pohádky z naší vesnice
- Lyrika – osobní, přírodní, intimní, společenská…
- Prozaik, témata Na vejminku – vztah rodičů a dětí
- Sociální struktura vesnice a vztahy mezi lidmi

Poezie

Poezie

Jan Neruda
- novinář, redaktor Národních listů, píše fejetony
- kritik – literární i divadelní
- básník – 6 básnických sbírek
- prozaik – fejetony a novinářské prózy, zajímavá aktuální témata, živý jazyk
- povídky – Arabesky – kritika společnosti, sebekritika
- Trhani – život dělníků, tragické osudy
- Povídky malostranské – o životě Malé strany,
- Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse, písně soucitu
- Knihy veršů – trojdílný soubor
 sociální balady, o chudobě, která vede k bezcitnosti.
 Lyrické básně – rozdíl autorova vztahu k otci a matce
 Příležitostné básně – „Vším jsem byl rád“ – bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem, zklamání ale i vítězství
- Písně kosmické – o vztahu člověka a vesmíru, oslava mateřské lásky, jako vesmírného principu, cesta lidí od bezmoci k vítězství, víra ve schopnosti člověka a lidského rozumu, v sílu národa, v závěru motiv lva jako metafora (- báseň „A mluví člověk“)
- Balady a Romance – vrchol lidovosti
 Biblické a legendární, s humorným podtextem
 Národní, láska k lidu a české zemi
 Tragické lidské osudy
 Balady staršího typu (vina a trest)
- Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika, proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském
- Zpěvy páteční
- Detailní popis a charakteristika postav od začátku, vysvětlení přezdívek, překvapivý závěr
- Tvůrce sociální balady, rozsáchlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová)
- Zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy
- Život zobrazen bez idealizace, realisticky, často satirický nebo ironický pohled

Generace májovců a její literární cíle + charakter literární tvorby ruchovců a lumírovců

Generace májovců a její literární cíle + charakter literární tvorby ruchovců a lumírovců

- 60. – 70. léta 19.století
Znaky:
- období po Bachovského absolutismu
- policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny – žaláře Havlíček, Sabina, Frič
- specializace na vědeckou práci
- nová politická situace – hospodářský vzestup českého měšťanstva
- rozštěpení národní strany na mladočechy a na staročechy
- rozkvět kultury – vznik Sokola (M.Tyrš)
• pěveckého spolku Hlahol
• umělecké besedy
- otevřen Prozatímní divadlo
- položen základní kámen k národnímu divadlu (1868)
- národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa

- nástup nové generace = májovci – literární skupiny
o almanach Máj – sympatie k Máchovi
o - Barák, Neruda, Hálek, Světlá, Heyduk, Šolc, Mayer
o - ze starší generace přispěli do Almanachu – Sabina, Němcová a Erben
Zásady Májovců:
- svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu (zájem o přítomnost)
- lidovost (tvorba pro lid o něm)
- navazují na základy Máchy a Erbena
- realismus (pravdivý obraz skutečnosti)
- úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň („dohánění evropy“)

Neohebné slovní druhy II

8) spojky (konjunkce)
- spojují jednotlivé větné členy nebo věty.
- souřadicí - a, i, nebo, avšak, ani - ani, ať - at', ...
- podřadicí - když, jakmile, protože, aby, že, třebaže, ...

9) Částice (partikule)
- uvozují věty a označují druh nebo charakter věty nebo i slova, rozkaz, otázku, zvolání.
- samy nejsou větnými Geny

10) Citoslovce (interjekce)
- vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího, nebo na něco upozorňuje, anebo označují hlasy a zvuky.
- stojí zpravidla samostatně a nevstupují do větných vztahů s jinými slovy

Norsko, USA

Norsko
Henrik Ibsen
-romanticko- realistická dramatická báseň Peer Gynt - prolínání pohádkového světa s filozofickými úvahami o životě

U.S.A
Mark Twain
- humoristické romány – Dobrodružství Toma Sawyera
- Dobrodružství Huckleberryho Finna – zážitky z dětství, kritika maloměšťáctví

Neohebné slovní druhy

Neohebné slovní druhy



6) Příslovce (adverbia)
- vyjadřují bližší okolnosti dějů
- místa - kde, kam - všude, tam, ...
- času - kdy - včera, někdy, ...
- způsobu - jak - vesele, hezky, ...
- míry - jak hodně - dosti, velice, ...
- příčiny - proč - proto, proč, ...
- ve větě mají zpravidla platnost příslovečného určení
- ve spojení s podstatným jménem mají platnost přívlastku neshodného (cesta pěšky)
- také je stupňujeme - podobně jako přídavná jména

7) Předložky (prepozice)
- vyjadřují bližší okolnosti ve spojení se jmény.
- ve větě bývají součástí příslovečného určení, řidčeji předmětu, přívlastku nebo doplňku
- vlastní (původní) - v, do, s, pro, ...
- nevlastní jsou zároveň příslovcem nebo pádem podstatného jména) - kolem, blízko, místo, vedle, kromě

Anglie , Rusko

Anglie
Charles Dickens
- kritika sociální nespravedlnosti
- obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny - vlastní životní zkušenost
- Oliver Twist
- David Coperfield
- Kronika Pickwikova klubu – obraz soudobé Anglie - humorný román

Rusko
- odraz ruského samoděržaví
- sociální konflikty a touha po svobodě
- propastní rozdíly mezi městem a vesnicí
- analýza lidského jednání
- touha po majetku a moci

Nikolaj Vasiljevič Gogol
- realismus spjatý s romantismem
- satirická komedie Revizor – kritika úplatkářství
- lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví
- Mrtvé duše – otřesné svědectví o nevolnickém Rusku

Lev Nikolajevič Tolstoj
- historický román – epopej Vojna a mír – z doby napoleonských válek
- postavy ze všech vrstev obyvatel
- psychologický román Anna Karenina – hluboká analýza citových a duševních stavů
člověka, psychologické lásky.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij
- Zločin a trest – studie o lidském svědomí
- úvaha, zda silný jedinec má právo zabít člověka, i když je to
bezcenný ničema
- výčitky, úvahy,
- realistický filozofický román
- Bratři Karamazovi – otcovražda a hledání viníka mezi třemi bratry
- Idiot – o zchudlém šlechtici, který za svou dobrotu je označován za idiota, přesto, že svou ušlechtilostí vyniká nad ostatními
Anton Pavlovič Čechov
- lyrické drama – potlačena dějovost, emociálnost, dramatičnost, tragičnost vyrůstá z nitra postav
- hledání životních jistot
- kritika ruské společnosti
- drama: Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad

Francie

Francie
Stendhal
- román – Červený a Černý – společenské poměry ve Francii, nenávist atd…

Honoré de Balzac
- zakladatel realismu
- Lidská komedie
- 100 románů
- obraz francouzské společnosti od revoluce
- důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev
- měšťáctví, mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví
- Otec Goriot
- Prolínání osudů několika postav
- Mravní hodnoty přepočítávány na peníze, jakýkoli otevřený cit je považován
za slabost
- podrobné popisy ulic, města…
- jazyk charakterizuje postavy a prostředí
- Lesk a bída kurtizán - vztah nejvyšších vrstev a podsvětí

Gustav Flaubert
- zobrazuje lidské vášně a city
- Paní Bovaryová – Ema - touha po romantice, zklamání, unuděná z měšťanského
života
- trochu psychologický román
- Citová výchova
Emile Zola
- představitel naturalismu, postavy lišící se od společnosti – vyvrhelové, naturalistický popis, zachycuje totální rozklad osobnosti, trochu psychologický..
- Tereza Raquinová – hrdinka hříčkou vlastních vrozených chyb, výsledek vlivu
prostředí a dědičnosti
- zbavena vlastní svobodné vůle
- Zabiják – z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón
- Lidská bestie

Realismus

Realismus
Společenské podmínky:
- 2.polovina 19.století
- revoluce (Francie…)
- změna feudalismu na kapitalismus
- vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie
- vědecké postupy založené na matematických výpočtech..
- literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti
- rozum – racionalita
- nesnaží se schovávat před realitou, rozdíl oproti romantismu
Znaky:
- pravdivý obraz skutečnosti, bez idealizace
- přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
- na jednotlivých věcech se zobrazují obecné věci
- literární hrdina se proměňuje, vyvíjí..
- někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem
- objektivní přístup ke skutečnosti
- autor není účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav..
- kritika nedostatků ve společnosti – odtud název kritický realismus
- román je analýzou skutečnosti
- NATURALISMUS – krajní směr, teorie dědičnosti, člověk je omezen svou vlastní biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti
Literární prostředky:
- forma – román, povídky
- kompozice – er forma, autor účasten pouze výběrem
- poetické prostředky – hovorová řeč, spisovná rovina, dialogy…řeč dle prostředí postav
- líčení, popis…

Antonyma ,Slova mnohoznačná

Antonyma
- antonyma jsou slova opačného významu
- v odborném názvosloví se hojně využívá slov odvozených zápornými předponami ne - nebo bez.
- Př. nevidomý, nezdvořilý, beztíže, bezmotorový.
- např. den x noc, černý x bílý, muž x žena Slova jednoznačná
- slova, která jsou nositelem jednoho významu
- názvy, odborné termíny, zvukomalebná citoslovce

Slova mnohoznačná
- slova, která označují více významů
- většina slov je mnohoznačných
- o který význam slova jde poznáme ze situace nebo ze souvislosti s ostatním textem.
- oko - lidské, na punčoše, v polívce; ucho - lidské, kastrolu - alespoň částečná vnější podobnost

Synonyma, homonyma, antonyma

Synonyma, homonyma, antonyma

Homonyma
- slova stejné podoby (mluvené nebo psané), ale vyjadřují různé skutečností
- liší se grafickou podobou, gramatickými kategoriemi nebo významem
- úplná homonyma jsou shodná v gramatických kategoriích (koruna) - částečná homonyma se některými tvary liší (kohoutek)
- nepravá homonyma se graficky liší (led - let, oběd - objet)
- nelze zjistit žádnou vnější podobnost ani vnitřní souvislost na rozdíl od slov mnohoznačných
- př.: kolej - vlaková, pro studenty; kohoutek - zvíře, ventil; opilovat x opylovat

Synonyma
- za synonyma označíme slova stejného nebo podobného významu (souznačná, stejnoznačná), která se však liší podobu psanou a mluvenou.
- liší se citovým zabarvením
- při výběru synonym musíme dát pozor na stupeň intenzity
- např. nehoda, neštěstí, pohroma, katastrofa. - krásný - hezký - pěkný; hodně - mnoho - spousta; gramatika - mluvnice; hajat - chrupat – spát

USA

USA
James Fenimore Cooper
- Poslední Mohykán, Lovec Jelenů – příběhy o indiánech a zálesácích
- Oslavuje krásu divoké nedotčené přírody, hrdinové jsou víceméně obdobou idealizovaného křesťanského rytíře v Evropě – morálka, čest, hrdost, pohotovost bránit silou spravedlnost.
Edgar Allan Poe
- básník, prozaik a esejista
- básně jako Havran – krása a láska x úzkost ze života a smrti
- prózy: Vraždy v ulici Morgue, Jáma a Kyvadlo
- hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy, fantaskní a groteskní povídky

Romantismus v Čechách

Romantismus v Čechách
- hlavní úkol literatury = výchova k vlastenectví, tento požadavek zpomaluje vývoj
romantismu v Čechách
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
- odpor k tehdejším poměrům, pocit osamělosti a pesimismu, zklamání, protiklad snu a zkušenosti, touha po lepším světě
- inspirací pro další básníky pozdějších stylů
- Máj – podmět k filozofickým úvahám o smyslu života, ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, citová lhostejnost…)
- Marinka – obraz pražské chudiny
- Román – Cikáni složité lidské vztahy, pocity vyděděnců, realistická kresba postav
- Pouť krkonošská – obraz přírody, básnická próza
- Historické náměty – Křivoklát – vnitřní tragédie osamoceného člověka
- Nepochopen současníky

Německo

Německo
Bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm)
- Německé pohádky bratří Grimmů – 210 lidových pohádek např.:Paleček, Sedm Havranů, Jeníček a Mařenka, Popelka…….
- Pohádky jsou surovější, strašidelnější, než třeba Němcové či Erbena, jsou to pohádky posbírané od lidí, mají i výchovnou tendenci

Novalis (1772 – 1801)
- sbírka Hymny noci – kontrast dne, života, světla a noci, smrti, tmy
- nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá „modrý květ“ = symbol pravé poezie a života

Henrich Heine
- německy píšící židovský básník
- je přesvědčen o právu člověka na svobodný rozvoj..
- sbírka Kniha písní – baladický ráz, vznikla pod vlivem lidové poezie, subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie..

Rusko

Rusko

Alexandr Sergejevič Puškin
- buřičské a demokratické myšlenky X oslava Petra Velikého jako modernizátora
- v jeho dílech je většinou sympatizováno rebelům, ale stranšno ruskému imperialismu
- Evžen Oněgin – veršovaný román, realistický, opěvuje svobodu, přírodu a lásku,
- Oněgin pocit zbytečnosti, plný předsevzetí a úmyslů avšak
neschopen je splnit, ztrácí smysl života. Taťána nositelka
ušlechtilosti a citu
- Povídky – Kapitánská dcerka, Piková dáma a drama – Boris Godunov

Michal Jurjevič Lermontov
- láska se v jeho dílech většinou projevuje jako trýznivá či ničivá věc
- vzorem pro něj byl Puškin
- poema Démon – povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu
- démon zavržen bohem pro svou vzpouru, odsuzen k věčné
samotě, zatouží po štěstí a lásce k dívce Tamaře ( chce rozbít
prokletí ale to se mu nepodaří)
- zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra
- psychologický román Hrdina naší doby – postava „zbytečného člověka“, mladý aristokrat Pečorin, vyděděnec z vlastní vůle hledá smysl svého bytí.

Velká Británie

Velká Británie

Robert Burns (1759 – 1796)
- Písničkář, za NO oblíben i u nás
- oslavuje lásku, přátelství.., píše také o revoluci a snaze o svobodu
- jeho básně jsou otevřené a byly mnohdy upravovány vydavateli

William Blake
- písničkář, píše manifest Snoubení nebe a pekla
- buřičské názory prvním z prokletých básníků, odpor ke všemu co člověka spoutává – Písničky zkušenosti, oslavuje čistotu dětské duše - Písničky nevinnosti

Lord Byron
- básník a dramatik, dramatická báseň Manfréd – postavy rouhačů, rozervanců, mstitelů, ale i hrdinů, kteří byli předlohou pro další romantická díla
- Childe Haroldova pouť – cesty, intimní i společenský život spisovatelův, protest proti nesvobodě a tyranství
- Satirický epos – Don Juan – užívá proslulého svůdce žen, aby se vysmál společnosti a náboženskému pokrytectví

Percy Bysshe Schelley
- básník a myslitel, společné s lordem Byronem měl to, že oba protestovali proti společenským předsudkům, státnímu i náboženskému útisku
- Odpoutaný Prométheus – o lidské svobodě, kontrast lidskosti a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra
Walter Scott
- napsal 48 románů a povídek s historickým námětem – zakladatelem historického románu – Ivanhoe – napětí, milostná tematika, rytířské souboje, atmosféra hrdinství, cti, nadšení a vlastenectví, konec 12. století, Srdce Edimburku

Francie

Francie
Viktor Hugo
- romanopisec, básník, dramatik
- nejvýznamnější a nejvšestrannější osobnost ve francii
- Chrám matky boží v Paříži – sugestivní obraz života ve středověké Paříži, obraz šlechty i chudiny, kontrast krásy a ošklivosti ( Esmeralda x hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll x Quasimodo), dramatický dějový spád.
- Bídníci - vášnivá obžaloba sociální nespravedlnosti , v druhé části revoluční události v Paříži, Básnický obraz vývoje lidstva – Legenda věků

Stendhal (1783 – 1842)
- přechod mezi romantismem a realismem, psychologická próza
- román Červený a Černý – příběh –Juliana Sorela , jeho ctižádostivosti a snaha vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky, barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru
Alfred de Musset
- naplnění živote hledá v lásce – Zpověď dítěte svého věku – intimní zpověď s autobiografickými rysy
Alexandre Dumas
- historické romány, Tři mušketýři

Francois René de Chateaubriand
- básnická povídka Atala - návrat ke křesťanství a mystice před „rozvratem“ doby, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky indiána Šakty a dívky Atala, zasvěcené matkou bohu
- barvitost, biblický patos, zvukomalebnost

Romantismus ve světové a české literatuře

Romantismus ve světové a české literatuře


Společenské podmínky:
- Konec 18. století – 19. století
- formální sešněrovanost klasicismu
- idea osvobozeného člověka – J.J. Rousseau, volnost, rovnost, bratrství
- revoluční zvraty, francouzská revoluce a dále postupující revoluční vlna..
- napoleonské války, policejní režimy
- nespokojenost člověka buřičství.
- národně osvobozenecká hnutí, právo na sebeurčení každého národa..

Znaky:
- Touha po nepřítomném, neuspokojenost, neklid, duševní rozjařenost, pohyb k něčemu co zde není
- Potřeba úniku z obyčejného života – do minulosti, exotických končin, únik do vlastního nitra, touha po nekonečnu- mystická příroda, bůh…
- Touha po dokonalém společenském řádu
- Zobrazování jevu a jeho protikladů, střet protikladných postav, jejich charakterů atd..
- Intenzivní citovost, fantazie, protiklad snu a skutečnosti
- Také bezcílná touha, která pramenila v pocit marnosti bytí, nudu a melancholii, pocit osamění, odcizení…
- Osobitost, postavy dávají na odiv svůj citový život, většinou jsou ztělesněním autora, jsou vyjímeční, neschopnost a nezájem přizpůsobit se
- Dávají důraz na zvláštnosti, které diváka upoutají
- Užívají slova, která nejsou jinými nahraditelná, žádné abstraktní pojmy.

Přehled nářečí českého jazyka

Přehled nářečí českého jazyka

a) Nářečí (dialekty)
- místně a zeměpisně odlišené (odraz feudální rozdrobenosti);
- rozdíly ve slovní zásobě, hláskosloví, tvarosloví - v současné době se nářeční rozdíly stírají (jsou jen v mluvě starších, častěji na vesnici) pod vlivem školy, hromadných sdělovacích prostředků rozmachu dopravy a snadného pohybu obyvatel
- pozůstatky:
- v Čechách v okraj. oblastech (chodské, podkrkonošské nářečí)
- na Moravě zřetelnější rozdíly (větší vzdálenost od jazykového centra)
- oblast a hanácká (střední Morava)
- a moravskoslovenská (jihovýchodní Morava)
- lašská (severovýchodní Morava a Slezsko)
např.: česky hanácky moravskoslovensky lašsky
mouka móka múka muka
mlejn mlén mlýn mlyn
vozejk ozék vozík vozík
strejček stréček strýček stryk

b) vznik nadnářečních útvarů (interdialekt-větší oblasti společných nářečních znaků)
např. interdialekt hanácký, lašský
nejdůležitější je - na většině Čech i na Moravě, vyvíjí tlak i na spisovný jazyk
např. voleno, mlíko, dyby, ňák, s dětma, zlatej, pěkný knihy, mladejch lidí; bejt, piet, schvalujou, ouřad

Básníci:

Karel Jaromír Erben
- novinář – Pražské noviny
- sběratel lidové slovesnosti, českých národních písní, pohádek atd. ( např.:Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska…)
- básník – sbírka Kytice z pověstí národních - české báje obraz dávných lidových
- názorů na život, většinou forma
klasické balady
- boj člověka s přírodou,
s nadpřirozenými silami, bezmocnost
- základní vztahy mezi lidmi
- motiv mateřské lásky, vina => trest
(neúměrný, krutý)

Karel Sabina (1813 – 1877)
- básník, prozaik – román Oživené hroby – autobiografické prvky, vězeňský denník
- libretista – k mnoha Smetanovým operám např.: Braniboři v čechách, Prodaná nevěsta..


Josef Václav Fryč
- básník, povídkář, dramatik, překladatel
- redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióla
- autor Pamětí – svědectví o mládí, popis roku 1848 a 1849
- radikální český politik, vězněn

3. fáze Národního Obrození – vyvrcholení

3. fáze Národního Obrození – vyvrcholení
- mezi dvěma revolucemi 1830 – 1848
- odpor k útisku, absolutismu
- vznik 1. politického obrozeneckého programu = austroslavismus (Palacký, Sabina, Fryč, Havlíček..)
Josef Kajetán Tyl
- novinář a redaktor – Květy, Sedlské noviny
- organizátor českého kulturního života – bály, plesy, recitace…
- povídky – Chudí lidé – obraz bídy lidu, Rozervanec
- dramata ze současného života- Pažský flamendr, Paličova dcera
- Fidlovačka – fraška s písněmi, pražské řemeslnické vrstvy
- píseň „Kde domov můj“ zpívá slepý houslista Mareš + melodie
Františka Škroupa
- historické hry – Jan Hus, Kutnohorští havíři..
- dramatické báchorky – Jiříkovo vidění a Strakonický dudák – oslava českého lidu,
síly, lásky obětavosti
a vlastenectví
- varování před
odrodilstvím, před
přílišnou touhou po
penězích

Přejímání slov z cizích jazyku

Přejímání slov z cizích jazyku

Slova cizího původu jsou:
(cizí původ si už neuvědomujeme) škola, vino, jablko, závoj a (zachovala si původní ráz)

a) zcela běžná (obecně užívaná, pravopisem přizpůsobená) auto, nafta, rekreace, prémie
b) méně běžná, ale častá charakter, extrémní, externí, export, aloe
c) omezena na okruh odborníků anoda, neuron, reostat, diluvium
d) mezinárodní (internacionální) společná většině kulturních národů bible, biologie, magnetofon, televizor, ropa, americium, ampér, kilogram, doktor
e) nespisovná lajblík, špunt, kšeft, mašírovat, flaška (zvl. z němčiny)

Odkud byla slova přejata:
- z němčiny barva, rychtář puška
- z francouzštiny, páže, turnaj, markýz, inženýr, žampión, bujón, želé;bižuterie, parfém, kostým (z oblasti módy); šanson, fejeton (oblast umění)
- z italštiny konto, banka (finanční terminologie); kvinteto, pianissimo (hudební terminologie)
- z angličtiny šek, byznys; tenis, gól, fotbal; džentlmen, tramp; hardware, džez, hit, svetr
- z řecko-latinské slovní zásoby kostel, literatura, telefon, telegraf, fyzika, filozofie
- ze slovanských jazyků
- z ruštiny bohatýr, čaj, samovar, kolchoz, pětiletka, brigáda, družba, perestrojka
- z polštiny svěží, tklivý, chmura z chorvatštiny junák
- z maďarštiny guláš, husar, čardáš
- z jiných jazyků otoman (arab.), pyžamo (pers.), rýže (indie), kečup (čín.), gejša (japon.)

Příčiny přejímání

Příčiny přejímání
- rychlý rozvoj společnosti, vědy, techniky a nutnost pojmenovat nové jevy privatizace, aliance, lídr i leader, video, meningokok
- cizích slov se používá tam, kde chybí česká náhrada televize, telefon, laser, chemie, penicilin aj. a mezinárodní srozumitelnost zvl. ve vědě, technice, kultuře (jednoznačnost vyjádření, naopak nevhodnost dvojího pojmenování) naopak nesrozumitelnost (např. nepříznivá lékařská diagnóza)
- někdy je cizí slovo běžnější než česká varianta abstraktní - odtažitý, infarkt - záhat; tuberkulóza souchotiny
- cizí výraz zmírňuje nepříjemné nebo trapné pocity korpulentní, obézní - tlustý, debilní - prostoduchý
- snadné tvoření odvozenin centrum-centrála,centralizovat, centralizace, centralizační, centralistický, centrický, centrovat atd.
Zásady používání cizích slov
- potřebnost obohacení jazyka a mezinárodní srozumitelnost
- účelnost
- není vhodné opakovat táž slova, lze využít synonym (kredit - úvěr, transport - doprava)
- pro zdůraznění, zesílení významu - spojením slov významově blízkých (naprosto a absolutně)
- snaha by měla být v publicistice nepřetěžovat projev přemírou cizích slov na úkor srozumitelnosti používat slov v přesném významu a se znalostí jejich významu, např. nezaměňovat: efektní - okázalý, působivý X efektivní - účinný bibliograf - knihopisec x bibliofil - knihomil. sběratel vzácných tisků kvalifikace - způsobilost, schopnost x klasifikace hodnocení, známkování

Čechy: 3

Matěj Vierius (1634 – 1680)
- misionář, dílo: Christoslaus aneb život Kristoslava knížete – o katolictví, odporu proti němu a obracení na tuto víru
Pololidová literatura
- přechod mezi oficiální a lidovou slovesností
- literatura o lidu, ale z pozic, ne lidových ani panských, ale měšťanských, znalost lidového prostředí
- V.F. Kocmánek – 7 interludií (fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika s vulgarismy
Zábavná literatura
- kramářská nebo jarmareční píseň (o zajímavých příhodách, zpívali je o jarmarcích potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků, prodávali texty písní
- písmácké paměti – F.J.Vavák – česky psané záznamy veršovaných skladeb, praktické rady pro všední život
Ústní lidová slovesnost
- tvorba venkovského lidu, obrazy životní zkušenosti
- písně, pohádky, lidové balady, pověsti, hry se zpěvy, loutkové hry



OSNOVA:

1. společenské podmínky
2. znaky barokní literatury
3. světové baroko – představitelé a jejich díla
4. a) soustředění na čechy – politická situace, osobnosti + díla
b) Komenský – díla…….
- rozbor jednoho díla ( Labyrint světa a …)
5. srovnání světového baroka: Milton-Ztracený ráj X Komenský-Labyrint….
6. co přineslo baroko nového do literatury (i do pozdější…)

Čechy: 2

Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
- Spisovatel, historik, literární teoretik
- latinské dílo Rozmanitosti z historie Království českého – česká vlastivěda, osídlení, kulturní památky, světci, panovníci
- Nástin humanitních disciplin, Otázky Řečnické
- Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého –obsahuje právo národa na vlastní jazyk- vydána na počátku národního obrození

Adam Michna z Otradovic (1600 – 1667)
- varhaník a hudebník, sbírky duchovních písní, autor ukolébavek, milostných písní, vánočních koled
- Česká mariánská muzika, Loutna česká, Svatoroční muzika

Bedřich Bridel (1619 – 1680)
- básník, překladatel, profesor rétoriky
- poema Co bůh?Člověk? – mystická, patetická úvaha o dokonalosti boží anicotě lidské existence
- vánoční poezie Jesličky
- Život svatého Ivana – prozaická, veršovaná adaptace legend o sv. Ivanovi
-
Bohumír Hynek Josef Bilovsý (1659 – 1725)
- kázání, postily

Jan Ignác Dlouhoveský (1638 – 1701)
- knihy exempel – krátké příběhy dokazující morální tezi

Jan Amos Komenský (1592 – 1670)

- Labyrint světa a ráj srdce – 2 části
o Satirická alegorie světa s postavou poutníka – vzdělance (=autor)
o Realistický obraz tehdejší společnosti, smýšlení a lidí
o Ostrá kritika tehdejší společnosti (touha po penězích, podvod, klam , války…)
o 2. část návrat do vlastního srdce k bohu (=záchrana)
o názorný, srozumitelný styl, dokonalá forma, jazyk bohatý na synonyma, několikanásobné větné členy, složitá souvětí – tzv. humanistická perioda
o vliv latiny
o alegorie – využívá přeneseného významu v rámci celého díla, děj má doslovný a zároveň přenesený význam
o Průvodci Všezvěd Všudybud – chce poznat svět
Mámení – přizpůsobuje se nedostatkům
- Listové do nebe – fiktivní dopisy chudých do nebe
- Encyklopedická práce: - chtěl shrnout výsledky vědění – 7dílný celek,
nedokončen
- Práce na slovníku mateřštiny
- pojednání O Poezii české – propaguje časomíru
- úsilí o poznání světa a o výchovu člověka spojil
s úsilím o dorozumění mezi národy, o věčný mír,
doufal, že vzdělání povede k sbratření lidstva.
- Jezuitská literatura – Svatováclavská bible – náhrada Kralické bible