10. Kritický realismus v evropské literatuře a jeho uplatnění v literatuře české (městská a venkovská tematika).

Realistické prvky v díle B. Němcové a K.H. Borovského.


Realismus
Realismus pod drobnohledem:
- realismus je tendence, kterou sledujeme již od starověku (většině tvůrců literárních nebo uměleckých děl se vždy jednalo o to, aby se co nejvíce přiblížili skutečnosti) – vztah autora k realitě
- literatura se stává realistickou v době klasicismu a osvícenství (vznikají první realistická díla – Fielding – Tom Jones, Defoe – Robinson Crusoe)
- jako směr se realismus vyvíjí až v 19. století– umění se zbavilo všeho, co ho deformovalo (středověký schematismus, náboženská dogma, potlačen vliv romantické rozervanosti – ideál již nelze hledat mimo skutečnost)
- dílo získává co největší míru objektivizace (příhodné je konstatování, které říká, že v realismu se vlastně jedná o ztrátu iluzí)

Příčiny vzniku realismu v 19. století:
- realismus měl filozofické předpoklady – pozitivismus (August Comte) – poznatky věd jsou zdrojem jediného skutečného poznání
- dialektický materialismus (Karel Marx) – svět není soubor hotových věcí, ale procesů (neexistuje nic absolutního a konečného) – duch je výtvorem hmoty, vývoj probíhá ve spirále (znovu a znovu prochází stupni, kterými již prošel, avšak pokaždé na vyšší úrovni)
- historický materialismus – přenesený dialektický materialismus na život lidské společnosti (jak lidé žijí, tak také myslí)
- Hyppolit Taine – francouzský literární vědec a filozof, podle něho je umělecké dílo výsledkem působení tří hlavních činitelů: rasy, prostředí a momentu (doby) – základ naturalismu (rozhodující vliv dědičnosti a prostředí na člověka)
- rozmach přírodních a technických věd (Darwin, Pasteur…)
- revoluční rok 1848 – změna poměrů, doba teroru, zatýkání a cenzury
- nástup Napoleona III. (pohřbení snů romantiků)

Charakteristické rysy literárního realismu 19. století:
- základním estetickým pravidlem je pravdivost, věrnost skutečnosti
- skutečnost by měla být zachycena v celé své komplexnosti a složitosti
- objektivita uměleckého díla – nicméně autorův subjekt není zcela vyloučen (autor může zaujmout určitý postoj)
- realismus se tolik neobrací do minulosti, a pokud ano, slouží pohled do minulosti spíše k hledání paralel mezi dobami dávnými a soudobými
- realismus se snaží o pravdivé zobrazení skutečnosti, ale je třeba říct, že ji jen trpně nekopíruje, ale vybírá příznačné jevy, vyzdvihuje příznačné rysy a typizuje postavy
- pozorování, popis a třídění – metody realistů

- 30. léta 19. století – realismus se protíná s romantismem
- 1857 – manifest „Realismus“ (Francie, kritik Campffewy) – autoři si vzali jako modlu Balzaca, román by měl být přesným odrazem skutečnosti, upřednostňuje se městské prostředí a objektivita



Kritický realismus
- vystupňovaný realismus druhé poloviny 19. století
- snaha o přesnost a pravdivost, je historicky konkrétní (nespokojí se s tím, že jen pravdivě zobrazuje)
- autor je nezúčastněný, má odstup – vyjadřuje „er formou“ (zahalí vlastní myšlenky)
- snaha o analýzu – autor je společensky zapojený a angažovaný
- kritický realismus má rád současnost, soustřeďuje se na měšťanstvo – podkládá fakta


Srovnání romantismu a kritického realismu

Romantismus
- autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou
- autor je nezapojený ve společnosti
- důraz na lásku
- obliba historie
- příroda, fantazie, návrat k folkloru
- poéma

Kritický realismus
- odstup od postav
- autor je angažovaný ve společnosti
- cit je výsledkem spol. zařazení
- současnost
- příroda nehraje roli - město
- drama, román

Realismus ve výtvarném umění:
- zrod pojmu „realismus“ – spojen s francouzským malířem Gustavem Courbetem (takto byla odmítavě pojmenována jeho výstava) – jeho obrazy jsou věrné skutečnosti, nezatížené žádnými estetickými ideály, tematicky – všední výjevy z venkova, prací unavené obyčejné lidi
- Édouard Manet, Theodor Rousseau (barbizonská škola), Ilja Repin (peredvižnici)
- realisté u nás: Josef Mánes, Karel Purkyně, Antonín Chittussi, František Ženíšek, …

Přechodné období
- realistické tendence v literatuře nevykrystalizovaly najednou (aktéři se museli zbavit romantické subjektivnosti)
- v tomto období, ve kterém působili např. Heine nebo Sandová se stále uplatňují lidové slovesné formy, baladické náměty, fantazie atd. X pozornost k rozvrstvení společnosti, satirický tón, kritika sociálních rozdílů
- umění začíná sloužit časovým požadavkům
- pojem „naivní (ideální) realismus „ – stále jsou ovlivněni romantismem, ale již ctí některé realistické postupy a metody, kritika společenských mravů, poukazují na rozvrstvení společnosti

Heinrich Heine
- německý spisovatel židovského původu
- byl členem hnutí „Mladé Německo“ – opoziční charakter oproti stávajícímu systému (hnutí působilo v letech 1830 – 1848) – pranýřovali společenské poměry, hlásili se k idejím samostatného Německa, svoboda myšlení a slova
- emigroval do Paříže
- trpěl bolestmi hlavy a v exilu téměř oslepl a ochrnul na celém těle
Dílo: - navazuje na romantické hnutí, ale později píše sociální a politickou lyriku
- jednoduchost a melodičnost básní, ironie, satira, vtip
- zesměšňuje nacionalismus a militarismus
Kniha písní – sbírka poezie, pod vlivem romantismu


George Sandová (vlastním jménem Aurore Dupinová)
- měla nekonvenční a bohémský život
- milostné avantýry s Mussetem a Chopinem
- usilovala o emancipaci žen
Dílo: - napsala studie o Janu Žižkovi a Prokopu Holém
Valentina, Lélie, Ďáblův močál


Realistická literatura ve Francii

- realistická literatura se rozvíjí po pádu Napoleona v roce 1815
- literatura se společensky angažuje – spisovatelé spolupracují s deníky (rozvoj moderní žurnalistiky)
- konec 60. a 70. let – realismus se mění na naturalismus
- nástup realismu souvisí novou filozofií (pozitivizmus, dialektický materialismus) a s rozvojem věd, průmyslu (1830 – 1. velká železnice)

Honoré de Balzac (1799 – 1850)
- narodil se na venkově, vystudoval práva
- touha zbohatnout – odstěhoval se do Paříže
- krátce vlastnil tiskárnu, ale zbankrotoval
- nejprve psal tzv. „černé romány“ (dobrodružné knihy plné exotiky) – styděl se za ně, podepisoval je pseudonymem Lord R’Hoone – ale vydělal si první peníze
- poté vydával zkrácené verze děl některých klasiků (Moliere)
- počátek 30. let – vydal román, který se stal velmi úspěšný
- konec Balzacova života je ironický – oženil se s dlouholetou přítelkyní polskou šlechtičnou Evelynou Hanskou, byl bohatý, dostal se do vysoké společnosti, jak vždy chtěl – ale brzy poté umírá
Dílo: Charakteristické rysy:
- vytvořil obraz francouzské společnosti 19. století
- mistrně vystihl psychologii lidí, kteří jsou postiženi nějakou vášní či slabinou – lakomci, kariéristé, zločinci, pokrytci
- příběhy nepostrádají napětí, gradaci i nečekané zápletky
- přihlásil se k realismu – román je bezcenný, je-li nepravdivý
- toužil do začlenění do vrstvy aristokratů – ve svých knihách je vylíčil jako lidi, odsouzené k pádu, kteří si ani jiný osud nezaslouží
- jeho hrdinové se vyskytují ve více jeho knihách – jednou jako titulní postava, jindy jen jako epizodní

Lidská komedie: cyklus Balzacových románů, jehož celkovou vizi si načrtl v roce 1834
- chtěl vykreslit obraz společnosti a civilizace své doby, které se mu zdály úpadkové
- cyklus má tři části:
a) studie mravů (111 románů)
b) filozofická studie (27 románů)
c) analytická studie (5 románů)
- z celkového počtu 143 knih jich Balzac stihl napsat 95, vystupuje v nich 2000 postav
- ústřední trilogií je Otec Goriot, Lesk a bída kurtizán, Ztracené iluze


Otec Goriot (děj viz ČD)

Otec Goriot
- tato postava je až směšně šetrná, miluje nade vše své dcery, je to ale „opičí láska“ (nekritická, nerozumná až směšná)
- dcery se za něj stydí, ale ždímou z něj peníze – otec jako takový pro ně nemá hodnotu
- ten si to ale uvědomí až na smrtelné posteli (u jejich dcer se po jeho smrti také objeví náznak lítosti, ale jejich manželé je usměrní)
Evžen de Rastignac
- díváme se na vývoj hrdiny – přichází plný iluzí, je ctižádostivý, chce dobýt svět svou prací a inteligencí X zjišťuje, že pokud nemá peníze, je nadání k ničemu
- příběh Goriota ho dojímá, uvědomuje si prohnilost společnosti X ale po jeho smrti jde budovat svou kariéru

Ztracené iluze
- románová trilogie
- vzestup a pád Luciena Rubempré, venkovského básníka, který se snaží pomocí své bohaté milenky proniknout mezi umělecké kruhy v Paříži
- zprvu čestný člověk – morální rozklad
- Lucien se dostává do zkorumpovaného světa novinářů, chce získat šlechtický titul, ale vše ztratí a vrací se na venkov.Protiváhou Luciena je jeho venkovský přítel David Séchard, vynálezce.Žije poctivě, ale falešné směnky, které jeho jménem podepsal Lucien, ho dostávají do vězení.Lucien se setkává s kanovníkem Herrerou (Vautrin) a za slib poslušnosti získává s jeho pomocí peníze, které pomáhají Davidovi z vězení.Nakonec s Herrerou odjíždí do Paříže.

Lesk a bída kurtizán
- Lucien miluje kurtizánu Ester (jeho lásku k ní „vypěstoval“ Herrera) – po 4 letech jim oznámí, že se nesmí vídat = zahrává si s lidskými city
- nakonec se Ester otráví a Lucien a Herrera jsou zatčeni, protože k nim vedou stopy velkých peněz (Herrera chtěl Lucienovi koupit pole a šlechtický titul, peníze získala Ester přes bankéře Nucigena, který se do ní zamiloval)
- oba jsou zatčeni – Lucien se oběsí – Herrera je zdrcen z jeho smrti

- další díla – Šagrénová růže, Bratranec Pons, Evženie Grandetová (rodina Grandetových, hlavou rodiny je otec Felix, bednář, který vlastní nesmírné bohatství, o kterém jeho rodina neví.Jeho synovec Karel ho požádá o peníze na cestu do Indie, Evženie se do něj zamiluje a dá mu všechny své peníze.Slíbí si věrnost, otec to nevidí rád a s Evženií se usmiřuje až po smrti své ženy.Ovšem nevede ho k tomu otcovská láska, ale peníze, které Evženie po matce zdědila.Karel se vrátí jako boháč, vezme si bohatou šlechtičnu.Po smrti otce se Evženie stane nejbohatší ženou Francie, vezme si starého soudce Cruchota a citově zklamaná se stěhuje na venkov, kde se věnuje charitě.)


Gustave Flaubert
- narodil se v Normandii v rodině lékaře
- studoval práva na pařížské univerzitě
- byl finančně zajištěn, cestoval
Dílo: - ovlivněn romantismem
- mistr analýzy lidské psychiky (již ne celkový obraz společnosti jako u Balzaca, ale zúžený pohled do nitra jedince)
- jeho romány jsou o konfrontaci dvou světů – vysněného a reálného = ztráta iluzí
Paní Bovaryová (Madame Bovary) (děj viz ČD)
- podtitul Mravy francouzského venkova
- autor odsuzuje maloměšťáckou společnost – ztotožnění s hrdinkou
- rozpad romantické iluze o krásném životě
- román byl roku 1857 postaven před soud (spolu s sbírkou Ch. Baudelaira Květy zla) pro urážku veřejné mravnosti – Flaubert řekl, že „kniha je nemravná jen tehdy, když k nemravnostem nabádá, ne když je popisuje“
- byl napsán na základě skutečných událostí

Salambó
- historický román, odehrává se v Kartágu, popisuje lásku princezny Tanid k vůdci poražených žoldáků
Citová výchova – dva muži hledají své místo ve společnosti, romantik Frederick, který se neustále potácí mezi sněním a znechucením se snaží svést vdanou ženu
- protikladem je mladík, který je morálně čistý, ale ani on si sympatie čtenářů nezíská
Bouvard a Pécuchet – humoristický román o dvou písařích, kteří se přestěhují na venkov a „pěstují“ tam vědu


Bratři Goncourtové
- vytvářejí přechod mezi realismem a naturalismem
- studují dokumenty, jejich hrdiny vede do záhuby pud – naturalismus
Dílo: Slečna Filoména


Naturalismus
- umělecký směr 2.poloviny 19.století, jedna z podob realismu
- navazuje na pozitivistickou teorii (jako realismus)
- Hyppolite Taine – člověk je výsledkem rasy, prostředí a historického momentu
a) rasa – rasa etnická, ale i příslušnost k určitému národu
b) prostředí – sociální prostředí (např. u Zoly – období 2.císařství)
c) historický moment – doba, ve které jsme se narodily a ve které jsme se vyvíjeli
- naturalismus vzniká ve Francii za bratří Goncourtových
1.)chtěli zobrazit člověka vědecky, jako výslednici a, b, c
2.)nechají hrdinu napospas a zkoumají jeho chování, metoda pokusů


Emil Zola
- jeho otec zemřel, když mu bylo 7 let
- byl vychováván na jihu Francie u rodičů jeho matky
- studoval v Provence – přítelem byl malíř Cézane
- po smrti babičky se přestěhoval do Paříže
- 2x propadl u maturity – začal se věnovat publicistice a literární činnosti
- v období Dreyfusovy aféry napsal prezidentu republiky otevřený dopis (J’acusse), ve kterém se důstojníka zastal – byl odsouzen, utekl však do Anglie
- zemřel na otravu plynem
Dílo: - Zola je největší naturalista své doby, za první naturalistický román označil „Paní Bovaryovou“
- vypracoval teorii románu – Experimentální román – podle této teorie musí být spisovatel jen nestranným pozorovatelem
Tereza Raquinová – vdá se, manžel si přivede přítele, Tereza se do něj zamiluje, naplánují vraždu jejího manžela, nakonec se jen hádají, svalují vinu jeden na druhého, život skončí sebevraždou
Les Rougon-Macquart – cyklus románů, jehož podtitul zněl ve sterém překladu „Živočichopis jedné rodiny za 2. císařství“
- celkem 20 románů, 32 hlavních postav a přes 1000 vedlejších
- Zola nakreslil rodokmen početné rodiny Rougon-Macquartů (aby zvýraznil vliv dědičnosti, za předky rodiny vybral nervově nemocnou Fouqueovou, jejího zdravého manžela Rougona a milence, alkoholika Macquarta) – na potomcích se z generace na generaci projevovaly vlivy těchto defektů, své postavy umístil do rozličných prostředí
- některé romány tohoto cyklu:
- Břicho Paříže (Le ventre de Paris) - naturalistický román z prostředí pařížské tržnice)
- Zabiják (L’Assomoir) – 7.svazek cyklu
Děj: Do Paříže přijíždí Gervaisa a bere s sebou děti i druha Lantiera.Ten ji však krátce na to opouští.Gervaisa pracuje jako pradlena a začne se o ni ucházet klempíř Coupeau.Toho si nakonec Gervaisa vezme.Gervaisa si zařizuje prádelnu a narodí se jí dcerka Nana.Jednou Coupeau spadne ze střechy, dlouho se léčí, zvykne si na zahálku a alkohol.Alkohol se brzy stane strašákem celé rodiny.Coupeau utrácí peníze Gervaisy a nakonec umírá jako lidská troska.Gervaisa se ale také nechá strhnout, dokonce pije i se svým bývalým druhem Lantierem.Nakonec ztratí práci, stane se z ní žebračka a dcera Nana se stává prostitutkou.Gervaisa umírá v odporném brlohu.
Nana – příběh Gervaisiny dcery, která se stane prostitutkou
Germinal – prostředí horníků, konflikt mezi dělníky a majiteli dolů
Lidská bestie,
Země (Děj viz ČD)

Guy de Maupassant
- spisovatel a žurnalista
- bojoval v prusko-francouzské válce
- pod vlivem přítele Flauberta začal psát – eseje a erotickou poezii
- umírá na syfilis
Dílo: - naturalistické prvky – on sám se za naturalistu nepovažoval
- psal objektivní romány, je to velký pozorovatel, důraz na detail, pravdivost
- psal i novely a fantastické povídky
Miláček – bezcharakterní novinář se dostane do vysoké společnosti, díky intrikám a za přispění žen
Kulička – povídka, odehrávající se za prusko-francouzské války
- hlavní hrdinka – prostitutka Alžběta – projeví více morálních hodnot, než společnost, která jí opovrhuje
Skupina rouenských občanů odjíždí z obsazeného města dostavníkem.Jede s nimi i prostitutka Alžběta.Dostavník zastaví pruský důstojník, chce, aby mu byla Alžběta po vůli, jinak cestující zajmou.Cestující Alžbětu prosí, aby je zachránila a ona tak opravdu učiní.Nakonec se jí ovšem dostane ještě většího pohrdání.

Alfons Daudet
- Zola ho řadil k naturalistům, přestože Daudet sám se za něj nepovažoval
Dílo: Listy z mého mlýna


Realistická literatura v Anglii

Charles Dickens
- nejvýznamnější anglický romanopisec kritického realismu
- vyrostl v rodině chudého úředníka – pro dluhy se ocitl ve vězení
- dvanáctiletý Charles začal pracovat jako dělník v dílně na výrobu leštidel na boty
- v patnácti se stal písařem, v 19 letech začal se žurnalistikou
- oženil se a měl 10 dětí – nakonec je však opustil, snad kvůli poměru s herečkou
Dílo:- ve svém díle se soustřeďuje především na dětské hrdiny (inspirací je mu vlastní, neradostné dětství)
- využívá i detektivních prvků
- v jeho dílech se projevuje i romantismus – původ hrdiny je zahalen tajemstvím
- jeho realismus nemá jednolitý charakter (ostrá kritika společenských jevů X citový lyrismus, humor – rozmělňují realistickou složku), ale je barvitý – dostáváme se s ním do chudobinců, vězení pro dlužníky, vykořisťování dětí ve fabrikách…
Kronika Pickwickova klubu – první Dickensův román, jedno ze základních děl světové humoristické literatury, 4 příběhy z cest 4 členů Pickwickova klubu, chtějí blíže poznat život, výprava se zvrhne v sérii katastrofických příhod
Oliver Twist – příběh osiřelého chlapce, jenž je vychováván v chudobinci.Musí snášet ústrky, bezpráví a hlad.Uteče do Londýna a dostává se do zločinecké party, kterou vede starý Žid Fagin.Při jedné výpravě je zadržen nevinný Oliver, pro kterého je dráha zločince morálně nepřijatelná.Před rozsudkem ho zachraňuje ušlechtilý pan Brownlow, ale bývalá zločinecká parta Olivera opět unáší.Učitel zlodějských dovedností Ferina Lišák Olivera zasvěcuje do svého řemesla.Při dalším přepadení je Oliver zraněn a ujímá se ho Róza, schovanka paní Maylievové.Posléze je odhalen příbuzenský vztah mezi Rózou a Oliveček (Róza je jeho teta).O odhalení skutečného Oliverova původu se zaslouží Nancy, někdejší společnice lupiče Billa.Ten ji však zavraždí.Bill umírá na útěku, Fagin je popraven a spravedlivě odsouzen je i někdejší krutý správce chudobince.Oliver se stává adoptivním synem pana Brownlowa.
- zobrazení bídy a zločinnosti má kritický akcent
- román o lidských charakterech a o sociální podmíněnosti jednání mnohých lidí z okraje společnosti (mnozí by se živili poctivěji než zlodějinou, ale jejich sociální stav to neumožňuje)
David Copperfield – román s autobiografickými prvky
Malá Doritka, Nadějné vyhlídky

William Thackeray
- jeho romány jsou zrcadlem života vyšších vrstev
Dílo: - psal humoristické povídky a satiry namířené proti romantickému sentimentu
Jarmark marnosti – obraz mravů soudobé anglické společnosti
Kniha snobů – charakteristické rysy nejrůznějších typů anglických snobů

Sestry Brontëovy:
- v díle se mísí romantické a realistické prvky
Charlotte Brontëová
- v díle se mísí romantické a realistické prvky
Dílo: Jana Eyrová

Emily Brontëová
- v díle se mísí romantické a realistické prvky
Dílo: Na větrné hůrce


Ruská realistická literatura

- ruská literatura je na vrcholu umělecké literatury
- literatura v Rusku měla odlišné postavení než jiné národní literatury ve svých zemích – musela v Rusku suplovat málo rozvinuté vědy a filozofii, publicistiku a politiku
- např. ve Francii sloužila literatura především estetice a pobavení X v Rusku se přikláněla k etice a pro Rusa byla literatura zaujetím místa v prostoru a čase (měla filozofickou hloubku)
- to vše má na svědomí to, že ruské knihy působí na evropského čtenáře zvláštním dojmem – pocit, že literatura je nudná, rozvláčná, bez napínavého děje, ale na druhou stranu obdiv k jejímu extrémismu (přistupuje na samou hranici poznání lidského bytí)
- Rusko 19. století – feudální systém, absolutismus – i to určuje zvláštní ráz ruské literatury

Nikolaj Vasilijevič Gogol
- narodil se na Ukrajině
- v Petrohradu studoval historii – chtěl se stát profesorem historie
- cestoval po Evropě, jako křesťan podnikl pouť k Božímu hrobu v Jeruzalémě
- konec jeho života je opředen záhadami – propadl náboženským náladám, začal zatracovat svou předchozí literární tvorbu a vyznává se z víry v ruské samoděržaví
Dílo: Charakteristické rysy Gogolova díla:
- zobrazuje ruskou společnost, jež je deformována byrokratismem, hodnoty duchovního života a lidské porozumění jsou zatlačeny do pozadí
- satira – výsměch úředníčkům, nadutým pánům a hlupákům
- prolínání realismu s romantickými prvky – některé fantastické prvky v povídkách X kritický realismus v Mrtvých duších
Mirgorod – 4 povídky, život v poklidné ukrajinské usedlosti, ukrajinští kozáci (povídka Taras Bulba) – vědomí odpovědnosti za osud své vlasti
Petrohradské povídky – až hororový podtext, některé povídky – Plášť, Podobizna…
Revizor – komedie
Do ruského provinčního městečka pronikne zpráva o tajném příjezdu revizora z Petrohradu.Místní úředníci mají špatné svědomí, městečko je plné zlořádů a podvodů – snaží se revizorovi nadbíhat.Ale dochází k omylu, za revizora je považován řadový úředníček Chlestakov.Ale když vidí, jak ho všichni obskakují, rozhodne se situaci využít.Jsou mu nabízeny půjčky, hejtman mu dokonce nabízí ruku své dcery – Chlestakov se bojí, aby se nic neprozradilo a odjíždí.Až poté se lidé dozví o podvodu.
- je to dílo o zkažené morálce, o úplatkářství, lidské hlouposti
- satirický a groteskní obraz společenské situace v Rusku
Ženitba, Hráči – další komedie
Mrtvé duše – satirický román, hlásí se k pikaresknímu románu
Hlavním hrdinou je Čičikov.Chce zbohatnout – vydá se na venkov a zkupuje „mrtvé duše“ – mrtvé nevolníky, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu a jejichž půdu chce získat.Nakonec je vše odhaleno a Čičikov je znemožněn.
- Gogol se zalekl ohlasu na své dílo a 2. díl raději spálil – ale i dnes jsou Mrtvé duše dílem navýsost aktuálním
Večery na samotě u Dikanky – trochu romantické povídky, vycházejí z pohádek, nedílnou součástí je fantazie

Fjodor Michajlovič Dostojevskij
- narodil se v rodině moskevského lékaře – byl to despota
- vystudoval gymnázium a poté v Petrohradě Hlavní inženýrskou školu
- byl přívržencem utopického socialismu (tragické osudy lidí ho donutily přehodnotit svou filosofii)
- za veřejné čtení dopisu Bělinského Gogolovi byl odsouzen na smrt, trest se změnil na 4 roky galejí (na Sibiři)
- velmi trpěl špatnými podmínkami a epileptickými záchvaty
- ve stáří cestoval a propadl hazardu
Dílo: Charakteristické prvky jeho díla:
- je považován za jednoho ze zakladatelů moderního psychologického románu, zároveň ovlivnil generaci spisovatelů jako Kafka nebo Woolfová
- využívá „vnitřních monologů“
- hrdinové jeho románů jsou postaveni do rozhodujících životních situací a musí je řešit – většinou jsou to neobyčejní lidé
- zpomalující prvek – aby se mohl věnovat psychice hrdinů
Zločin a trest – román o duševní katastrofě člověka, který se dopustil dvojnásobné vraždy
- děj ve čtenářském deníku
- řeší se tu právo člověka na vraždu (hlavní hrdina Raskolnikov rozděluje lidi na dvě vrstvy – nižší, tupá, slouží jen k reprodukci a druhá je vyšší, nadřazení lidé, kteří mohou přestoupit zákony
Běsové – román vychází ze skutečného příběhu revolucionáře Něčajeva, pro neuposlechnutí rozkazu dá zavraždit studenta, kniha je spíše úvahou o tom, jak se rodí takoví lidé a jak získávají své přívržence
Idiot – hlavní hrdina je zchudlý kníže Myškin, trpí epilepsií, léčí se, ale po návratu prožívá podivuhodné příběhy, které ho uvrhnou do duševní nemoci
Je to člověk ušlechtilý, vnitřně krásný, ale protože lidé nechápou jeho laskavost, je považován za idiota.
- román ukazuje, že mravně čistý člověk nemůže v současné společnosti vůbec žít
- slovo idiot zde neoznačuje člověka bláznivého, ale spíše neschopného
Bratři Karamazovi – otec Karamazov (despota, cynik – obraz vlastního otce Dostojevského), má 4 syny – 3 vlastní a jeden nevlastní
Starý Karamazov je zavražděn, zabil ho nevlastní syn.Vinu na sebe však berou všichni.Nevlastní syn neunese tíhu svého zločinu a spáchá sebevraždu.Syn Aljoša je křesťan a věří, že zlo se nemá oplácet zlem.Naopak syn Ivan věří, že zlo se musí srovnávat s činem.
Zápisky z Mrtvého domu, Uražení a ponížení

Lev Nikolajevič Tolstoj
- narodil se v Jasné Poljaně
- pocházel ze šlechtického rodu, rodiče mu zemřeli, když byl ještě malý
- nedokončil studium práv
- 1851 – odjel na Kavkaz, kde se zúčastnil Krymské války
- po návratu otevřel v Jasné Poljaně školu
- v 80.letech se přestěhoval do Moskvy
Dílo: - seznámil se i s dílem Petra Chelčického, které ho ovlivnilo
Dětství, Chlapectví, Jinošství – autobiografické romány
Sevastopolské povídky – zobrazuje krymskou válku, jíž se účastnil
Vojna a mír – 4 dílná historická epopej, zobrazuje Rusko v 1. třetině 19.století
- vystupuje tu více než 250 postav, popisuje Napoleonovo tažení do Ruska, požár Moskvy a ústup francouzské armády
- hlavní hrdinové – Andrej Bolkonskij (energický, střízlivý), Pierre Bezuchov (idealista, zabývá se smyslem života), oba hledají vztah ke společenskému dění, Andrej se zamiluje do Nataši Rostovové, ona do něj také, ale nakonec mu uteče s jiným, to, že ho miluje si uvědomí, až když umírá, do Bezuchova „vchází“ duch Bolkonského a Nataša si ho nakonec vezme

Anna Karenina – široce pojatý román, není jen psychologickou analýzou hlavní hrdinky, ale také plastickým obrazem Ruska
1.dějová linie
Román začíná sporem v jedné rodině.Muž se zaplete s guvernantkou, žena je nešťastná a spor přijíždí urovnat její sestra Anna.Ve vlaku se Anna seznamuje s mladým Vronským.Na jednom plese ho přebere své švagrové Kitty.O tu se uchází statkář Levin (neschopný projevit své city).Kitty onemocní a cestuje.Anna je provdána za starého Karenina a má syna Sergeje.Manžela si váží, ale až s Vronským poznává skutečnou lásku.Manžel to zjistí, vyhodí ji a bere jí dítě.Anna má s Vronským dceru, ale zanedbává jí, začíná na Vronského žárlit.On to chce urovnat, ale Anna vidí, že všem jen ubližuje, a tak skočí pod vlak.
2.dějová linie
Kitty a Levin se vezmou, milují se a mají dítě – autor ukazuje, že vztah, který je čistý a morální je šťastný.
- příběh lze interpretovat jako rozpor mezi vesnicí a městem – Anna přijíždí nezkažená, ale město ji změní (podvede manžela)
- navíc zde hraje důležitou roli železnice – symbol pokroku- ve vlaku potká Anna Vronského a pod vlakem také skončí její život = Tolstoj neměl rád pokrok
Vzkříšení – sociálně kritický román o pochybených morálních hodnotách společnosti
Román začíná procesem s Káťou Maslovovou, jež je obviněna z vraždy a krádeže.Je nevinná, ale vše svědčí proti ní.V porotě zasedá i kníže Něchljudov, který v Kátě pozná dívku, kterou v mládí svedl a tak zapříčinil její mravní úpadek.(Pracovala u jeho tet, když tam jezdil na prázdniny, svedl ji, odjel a zapomněl na ni, Káťa otěhotněla – tety ji vyhodily a dcera jí zemřela).Kníže rozprodá svůj majetek a vydá se s Káťou na Sibiř.Chce si ji vzít, ale ona ví, že by to udělal jen z pocitu viny, a tak si raději vezme jiného nevinného vězně, který ji opravdu miluje.

Anton Pavlovič Čechov
- stal se lékařem, ale od 26 let se naplno věnuje literatuře
- trpěl TBC
Dílo: Charakteristické rysy Čechovova díla:
- humor, ironie, satira
- nechával svá díla jakoby bez konce – tvrdil, že neexistuje jen jedno řešení
- děj je oslaben na úkor zamyšlení
- jeho postavy jsou výjimečné, obvykle žijí zmařené a zbytečné životy
- napsal přes 600 povídek, jinak psal většinou dramata
Tři sestry – drama,Olga, Máša a Irina touží po změně svého života – trpkost poznání, že citliví lidé v konfliktu s bezohledným egoismem nemohou uspět, o to pevněji se přimykají ke svým snům
Višňový sad –drama,symbol višňového sadu – má být vykácen, stává se symbolem zániku šlechtických hnízd, děj je silně potlačen
Racek, Strýček Váňa – dramata
Nabídka k sňatku, Svatba – komedie
Chameleón, Dáma s psíčkem – povídky


Realistická literatura v Polsku

Henryk Sienkiewicz
- polský prozaik, dramatik a publicista
- vystudoval medicínu a filozofii
- nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1905
Dílo: - psal historickou prózu (inspiroval se Waltrem Scottem)
Quo vadis (Kam kráčíš) (Děj viz ČD) – román z prostředí Neronova Říma, kde byli pronásledováni první křesťané
Bohatý Říman Marco se zamiluje do křesťanky Lygie.Chce ji jako kořist, unáší ji, ale Lygii chrání Ursus (obrovitý statný muž) – zraní ho a Marco se dostává ke křesťanům.Teprve tady se do Lygie zamiluje pravou láskou a pochopí přednosti křesťanské víry.
Další dějová linie je historická.Pronásledování křesťanů za krutovlády císaře Nerona.Usmrcena má být i Lygie, ale díky Ursovi je zachráněna (jsou v koloseu a diváci rozhodli o jejich životech).Císař Neron nakonec povolí sňatek Marca a Lygie.
Dále se tu vypráví o sv.Petrovi, rybáři, který roku 64.n.l. právě opouští Řím.Na cestě Via Apia se mu zjevuje Ježíš.Petr se ho zeptal, kam kráčí a on prohlásil, že se jde nechat znovu ukřižovat.Petr se zastyděl nad tím, že on utíká a vrátil se do Říma, kde byl posléze ukřižován.
Nakonec i císař podlehne intrikám a umírá.
Křižáci – války Poláků s německými křižáky na počátku 15.století
Ohněm a mečem – románová trilogie ze 17.století, boje polských šlechticů proti ukrajinským kozákům


Realistická literatura v severských zemích

Henrik Ibsen
- norský dramatik
Dílo: - jeho dramata měla zásadní vliv na drama celoevropské
- věnuje se solečenskomorálním problémům (obžaloba veřejné morálky)
Nora (nebo také Domov loutek) – hrdinkou je vzorná žena, manželka a matka, je jí vyhrožováno, že pokud se nepřimluví u manžela ve prospěch zájemce o místo v bance, bude prozrazen její podvod, jehož se kdysi dopustila.Při této příležitosti si uvědomuje, že celý život byla loutkou, se kterou si každý hrál a aby našla sama sebe, opouští rodinu.
Divoká kachna, Opory společnosti



Realistická literatura v českých zemích

- realistické tendence krystalizují již v dílech autorů, kteří časově patřili k poslední fázi NO
- v dílech těchto autorů můžeme ještě sledovat sentimentální prvky (ovlivnění romantismem), ale zároveň se již snaží o co nejvěrnější vykreslení reality
- rozpor mezi skutečností a ideálem již není hledán v úniku do minulosti, už se ani nesetkáváme s pocity rozervanosti a vyděděnosti
- problémy společnosti jsou trefně glosovány v díle K.H Borovského nebo jsou alespoň zobrazeny, aniž by bylo hledáno hodnověrné řešení v díle Boženy Němcové
- počátky realismu v českých zemích reprezentujíi svým dílem Božena Němcová a Karel Havlíček Borovský

Božena Němcová
- okolo života a hlavně narození Boženy Němcové se v minulosti vedly ostré spory
- původně se soudilo, že se Božena narodila patnáctileté matce Terezce Novotné ve Vídni (dívčí jméno Boženy bylo Barunka), jejím otcem měl být Jan Pankl, panský kočí z Ratibořic
- dnes se však téměř jistě ví, že Barunka se musela narodit minimálně o tři roky dříve – na světě se objevila teorie, že je dcerou sestry kněžny Zaháňské, Dorothey ( krásná milenka francouzského politika Talleyranda prožila románek s hrabětem Calm-Martinicem – narodilo se jí dítě)
- manželé Panklovi by se tak stali jen adoptivními rodiči, aby se všechno ututlalo (navíc se mluví o neuvěřitelné podobě dospělé Boženy Němcové a kněžny Dorothey)
- Božena si v 17 letech vzala o 15 let staršího Josefa Němce – byli velmi rozdílné povahy
- Němec byl muž nesentimentální, odměřený X Němcová toužila po něze, emancipované a intelektuální smýšlení
- navíc žili v bídě a díky zaměstnání Němce se téměř každý rok stěhovali
- ale na druhé straně je třeba říci, že ani Němcová nebyla nejlepší manželkou – milostné avantýry, starost o domácnost a o děti také nebyly jejími silnými stránkami, ukazovala se na plesech, aby mohla prezentovat svůj intelekt a s penězi, kteří jí nabízeli mnozí její přátelé, aby jí vypomohli, zacházela lehkomyslně
Dílo:
Národní báchorky a pověsti – soubor různých žánrů lidové slovesnosti (pohádky, pověsti, legendy), nechtěla jen opisovat, ale umělecky převyprávět lidovou látku
Slovenské pohádky a pověsti – snažila se zachytit podobu pohádek tak aby co nejvíce respektovala lidovou předlohu
Obrazy z okolí domažlického – seriál cestopisných článků publikovaných v Květech
Babička – rozsáhlá povídka (podtitul Obrazy z venkovského života), byla napsána po smrti nejstaršího syna, Babička je napsána metodou obrazů, které jsou propojeny ústřední postavou babičky
Hlavní dějová osnova Babičky je rozdělena do dvou pásem.To první je věnováno životu na Starém bělidle, kde babička tráví poslední roky života s dcerou, zetěm, ale především s vnoučaty.Babička je studnicí lidové moudrosti a nositelkou venkovských tradic.Babička umí poradit, je ochránkyní lásky a dobroty.Babiččin soulad s lidmi má paralelu i s přírodou, jejíž pravidelný rytmus koresponduje s lidským děním.

Druhé dějové pásmo začínáme vnímat až v 7.kapitole – popis přírodního dění během jednotlivých ročních období a vylíčení života od jara do zimy.
- realistické prvky – zobrazení venkovského života X idealizace – vztahy mezi lidmi, postava kněžny, harmonie člověka s přírodou
- Babička je i konfrontací dvou prostředí – venkovského a panského – Němcová registruje sociální rozdíly, ale vše zmírňuje láskou a pochopením

Povídky
- nejvíce povídek napsala v posledních 10 letech svého života
- obrazy českého venkova i společenské otázky doby
- povídky lze rozdělit do dvou okruhů:
1) „hledání dobrého člověka“ – jednoduchý příběh, vše se soustřeďuje kolem jedné postavy (charakteristické mravní vlastnosti českého venkovského člověka) – Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, Pan učitel
2) nespravedlivé uspořádání společnosti –
zachycují složité vztahy v určitém prostředí, povídky jsou realistické, ale nakonec
přecházejí od kritického pohledu ke shovívavosti (rozpory jsou řešeny smírně, idealiza-
ce převládá nad realistickým pohledem) – Chudí lidé, Podhorská vesnice

V zámku a v podzámčí – ukazuje zahálčivý život zbohatlických manželů Skočdopolových, koupili si zámek a šlechtický titul „ze Springfieldu“.Paní Skočdopolová poskytuje svému psíku Jolimu ty nejvybranější pochoutka, zatímco v podzámčí umírají malé děti hlady.Vypuká epidemie cholery a nemoc se nevyhne ani paní Skočdopolové.Ale uzdraví se a stává se z ní lidumilka.Navíc Vojtěcha, hocha, který jí hlídal psíka, dá studovat medicínu.
- typická povídka, kde kritický obraz společnosti přeměňuje v sociální idylu
Chyže pod horami – slovenský venkov, láska pražského studenta ke Katušce

Karel Havlíček Borovský
- dětství prožil v prostředí kupeckého krámu v obci Borová na Vysočině
- navštěvoval školu v Jihlavě a v Německém Brodu, kde maturoval na gymnáziu
- dva roky studoval filozofii v Praze a v 19 letech vstoupil do arcibiskupského semináře – nedokázal se ztotožnit s kasárenským způsobem života a s formálním pojetím víry
- ze semináře odešel do Ruska, kde působil jako vychovatel v rodině literárního historika Ševyreva
- po roce se vrací do vlasti
Havlíček novinářem:
- první velkou novinářskou činností se stala Tylova kritika – Poslední Čech (Havlíček mu vytkl sentimentalismus a plytké vlastenčení) – tato polemika si získala většinu české veřejnosti a Havlíčkovi se otevřela cesta do české žurnalistiky
- stal se redaktorem Pražských novin (ty roku 1848 vyměnil za Národní noviny) – tyto noviny byly zastáncem austroslavismu
- Havlíček byl díky tomu aktivní i polticky – byl zvolen do říšské sněmu jako poslanec
- založil přílohu Národních – Šotek (objevovaly se tu ostré epigramy, vtipy zaměřené na vládu, parodické politické texty) – ale vydávání Šotka musel pozastavit a roku 1850 vyšlo i poslední číslo Národních novin
- 1850 odstěhoval se do Kutné Hory – vydává poslední časopis Slovan (stal se jedinou veřejnou opozicí vůči vládě)

- Havlíčkovi bylo nabídnuto, aby psal podle představ vlády – odmítl, ale pozastavil vydávání Slovanu
- vláda se rozhodla pro radikální krok – Havlíček byl deportován do tyrolského města Brixen – vrátil se až po 4 letech (jeho žena již byla mrtvá) – nejhůře Havlíček snášel odloučení od přátel a od kulturního a politického života
- on sám zemřel o rok později na TBC
- jeho pohřeb se stal veřejnou protihabsburskou manifestací – Božena Němcová mu na rakev položila trnovou korunu
Dílo:
Tyrolské elegie – Havlíček vypráví měsíčku příběh svého odloučení (zatknutí a deportaci) – příběh není příliš nosný, ale dává prostor, aby autor vyjádřil svůj odpor vůči despotické vládě, armádě a církvi
- kniha je plná ironie
Král Lávra – satira, kde vystupuje zesměšněný panovník (inspiraci našel v irské pověsti o králi s oslíma ušima)
- Havlíček se vysmívá omezenosti korunovaných hlav a systému, kde vládně absolutně jen jeden člověk
Křest svatého Vladimíra – nedokončená skladba, námět (legenda o nástupu křesťanství v Kyjevské Rusi, ruský car dal vhodit do vody sochu pohanského boha Peruna)
Konflikt boha Peruna s carem Vladimírem.Car chtěl, aby mu Perun zahromoval na počest jeho svátku.Perun odmítl a car pro něj poslal policii.Následuje soud, jenže se zjistí, že proti bohu nemohou najít žádný zákon.Schází se vojenský soud a ten odsuzuje Peruna k trestu utopením v Dněpru za nemravné řeči a urážku.Trest je vykonán, ale nastává atmosféra bezbožnosti.Zástupci církve si stěžují, že bez Boha neudrží poslušnost lidí a tak je vyhlášen konkurs, kterého se účastní kardinál, papež, jezuité a další.Jeden přes druhého se haní a pomlouvají.
- absolutní vladař je zde zobrazen s celou svou nadutostí
- hlavní zápletka odkrývá nahotu církve (jde jí jen o to, aby udržela lidi v poslušnosti)
- do děje vstupují i policisté – v absolutním státě jsou výsměchem všemu právu a spravedlnosti

- Havlíček je známý hlavně díky Epigramům (krátký básnický satirický útvar, má dvě části: expozici a pointu)
Epigramy – má pět dílů (církvi, králi, Múzám, vlasti a světu)
Kapitola o kritice – studie, Havlíček formuloval názory na recenzentskou činnost


Kritický realismus v českých zemích

Specifické rysy českého kritického realismu:
- období tří básnických generací (májovci, ruchovci, lumírovci) – nástup realismu v českých zemích, ale teprve tvorba kritických realistů přinesla do české literatury téměř všechny charakteristické atributy realismu jako v západních literaturách
- autoři kritického realismu vstoupili do literatury v 19.století,ale jejich tvorba pokračuje až do 20.století (působili vedle sebe s mladou generací impresionistů, symboliků nebo expresionistů)
- v naší literatuře nelze hovořit o tom, že by autoři zobrazovali komplexně celou společnost, ale soustředili se na určitý kraj nebo sociální prostředí – zúžili literární záběr (dnes hovoříme o drobnokresbě)
- čeští autoři kritického realismu se tematicky diferencovali do dvou skupin:
1) venkovská próza
2) historická próza

1) Venkovská próza
- o venkovskou tematiku byl vždy zájem – souviselo to s romantickým pohledem na nedotčený venkovský lid
- kritičtí realisté si ale všimli, že ráz venkova se změnil – rozvoj tržního systému deformuje lidi
- mnozí spisovatelé tuto skutečnost nesou těžce – mnozí z nich spatřují nápravu v návratu do dob dávno minulých

Karel Václav Rais
- působil jako kantor na Hlinecku, později v Praze
Dílo: – jeho dílo bylo zprvu velmi realistické, ale později začal venkovský lid idealizovat
- tematicky jsou jeho knihy svázány s prostředím, které znal – Podkrkonoší a Vysočina
Zapadlí vlastenci - román ze sklonku NO v podhorském kraji
Zásluhy vlasteneckých Kantorů a kněží na tvorbě národního uvědomění v nejzapadlejších částech naší země.Vlastenci Čížek a Stehlík se snaží zavést kulturu do vesnice, nastěhuje se tam učitel Čermák, který se zamiluje do schovanky faráře.Ten ji chce ale bohatě provdat.Tito tři muži se vypravují do Prahy, těší se na památky a setkání s vlastenci.Čermák, jež je nemanželským dítětem se setkává s otcem.Nakonec získá i dívku, kterou chtěl.
Západ – „nejsmutnější román 19.století“ – románová kronika ze sklonku života faráře Kalouse (jedná se hlavně o psychologickou charakteristiku faráře)
Pan táta Bezoušek – úsměvná povídka, jež nás zavádí do Prahy.Bezoušek je venkovský sedlák, který přijíždí za synem do Prahy, který tam má advokátní praxi.Jedná se vlastně o konfrontaci dvou světů – venkova a Prahy
Výminkáři – kniha 5 povídek o konfliktech staré generace s jejich bezohlednými dětmi.Hrdiny příběhů jsou většinou starci a stařeny, kteří se jeví jako největší překážky v životě svých dětí.

Teréza Nováková
- pro literární činnost ji získala Karolína Světlá (ta se pro Novákovou stala i literárním vzorem)
Dílo: - především pětice románů z východních Čech
- jedná se většinou o knihy tzv. monografické – děj se soustřeďuje kolem jednoho hlavního hrdiny
Jan Jílek – osudy českého evangelíka z 18.století
Jiří Šmatlán – duchovní cesta tkalce, spravedlivé uspořádání lidské společnosti v socialismu
Na Librově gruntě, Děti čistého živého – náboženská sekta abrahámitů z druhé poloviny 19.století
Drašar – tragické osudy obrozeneckého kněze

Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman)
- je otcem Ivana Olbrachta
- levicové smýšlení ho přivedlo ke komunistům (posléze i jeho syna)
- studoval práva v Krakově
- byl vychovatelem v Rusku
- jako advokát působil zejména v Semilech
Dílo: - svým dílem je spjat především s Podkrkonoším
- zobrazuje národnostní a sociální konflikty
O ševci Matoušovi a jeho přátelích – román, jež měl svůj předobraz ve skutečných událostech
- vznikl přepracováním povídky Švec Matouš, hlavní postavou je švec Matouš, který celý život zasvětil boji proti utlačovatelským metodám soudobé společnosti, sledujeme jeho přerod v proletáře, který se ke konci seznamuje s myšlenkami Komunistického manifestu
V temných vírech – historický román se sociální tematikou
Blouznivci našich hor – povídka o duchařském hnutí v rodném Staškově kraji


Regionální spisovatelé
- jejich tvorba je svázána s krajem kde se narodili nebo kde žili
Jiří Holeček – Naši – život jihočeského lidu
Jen Herben – Do třetího a čtvrtého pokolení – osudy tří generací rodu Hrabců
Jindřich Šimon Baar – věnoval svou tvorbu Chodsku
Pro kravičku – povídka
Jan Cimbura – jihočeský sedlák, je to nositel morálních tradic
Karel Klostermann – Mlhy na blatech, V ráji Šumavském – zachycuje šumavský kraj


2) Historická próza

- politická situace konce 19.století předurčovala zájem o naši minulost
- pohled do minulosti byl motivován povzbuzením ducha
- ne všichni hodnotili českou minulost stejně (někteří autoři spatřovali vrchol demokratických snah v husitství, jiní zase spojovali perspektivy Čechů se šlechtickými vrstvami)

Josef Svátek
- vystudoval techniku, ale věnoval se především žurnalistice a historii
- ve druhé polovině 20.století to neměl lehké – komunisté ho označili za konzervativce (stranil habsburské monarchii) – odsunut na druhou kolej
Dílo:Tajnosti pražské, Majestát Rudolfa II., Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze


Václav Beneš Třebízský
- sympatie k prostým lidovým vrstvám
Dílo: - byl knězem, a proto je v jeho díle znát snaha o poučení a výchovu
- zemřel ve 35 letech, ale stihl napsat 90 próz
Bludné duše – povídka, vzbouření sedláků na Slánsku v době josefínské
Královna Dagmar – román, příběh dcery Přemysla Otakara I.
Trnová koruna – román, příběh z doby pobělohorské


Zikmund Winter
- narodil se v Rakovníku
- profesor dějepisu
- přítel Jirásek
Dílo: - nejméně přístupný – archaizovaný jazyk
- jeho pohled je nesmlouvavý, historický, kritický
- zaměřil svou pozornost k 16. a počátku 17.století – český humanismus
Rakovnické obrázky – soubor povídek
Rozina Sebranec – povídka
Mistr Kampanus – jediný jeho román, doba předbělohorská a pobělohorská
Seznamujeme se s životem Prahy a pražské univerzity, ale vše se soustřeďuje kolem postavy rektora pražského vysokého učení Kampana Vodňanského.Jeho postava spojuje různé historické události – rekatolizaci, Bílou horu nebo popravu na Staroměstském náměstí.Chce zachránit univerzitu před jezuity – vstupuje do katolické církve, ale jeho oběť je marná a on končí život sebevraždou.

Alois Jirásek
- tvůrce českého historického románu, narodil se v Hronově, vystudoval gymnázium v Hradci Králové
- chtěl se stát malířem, ale z existenčních důvodů se musel stát profesorem historie (15 let učil na Litoměřickém gymnáziu), 1917 – podepsal Manifest českých spisovatelů – přihlásili se k národní samostatnosti
Dílo: - Jirásek byl kritický realista
- vytvořil jako jediný český spisovatel obraz života našeho lidu od mýtických dob až po NO
- napsal více než 50 původních knih, z toho několik trilogií, jednu tetralogii a pentalogii
- Jirásek spatřoval vrchol českých dějin v období husitství X sociální a kulturní úpadek vidí především v době pobělohorské
- považoval za nositele historických dějin lid – jeho knihy nejsou monografické, ale vystupuje v nich několik typizovaných postav (ztělesňují postoje celého lidu)
- má sklon k subjektivitě – poznáme, s kým sympatizuje X pro Jiráska jako evangelíka bylo období pobělohorské obdobím protilidovým, dobou „temna“ – jezuity a katolíky vždy „potopil“
- byl velkým vypravěčem – snaha o co největší věrnost a zdlouhavé popisy reálií jsou místy až nudné
- jeho velkou slabinou je absence hlubší filosofie postav – jakoby byly kladné i záporné rysy již předem dány
- Jiráskovi knihy jsou řazeny podle období, které zobrazují

A) Doba mýtů a pověstí
Staré pověsti české – soubor pověstí z dávných dob, kdy se české dějiny teprve začaly utvářet
- čerpal z kroniky Kosmovy, Dalimilovy i z kroniky Václava Hájka z Libočan – ale vtiskl vyprávění beletristickou tvář

B) Husitské období
Mezi proudy – trilogie, období vlády Václava IV., zachycuje vznik husitského hnutí
- děj začíná v křivoklátských lesích – arcibiskup Jan z Jenštejna svede ženu hajného a poté ho povýší na ohnivce (musí se dostavit s pochodní na bílém koni na hrad), děj se přesouvá do Prahy, arcibiskup se milenky nabaží (Jirásek demonstruje nešvary církve), milenka se zabije – arcibiskup zmoudří a dá se na boj proti Václavu IV. V knize se objevuje i postava Jana Žižky a Jana Husa

Proti všem – trilogie, zobrazuje vrchol a rozmach husitského hnutí

1.díl – Do Jižních Čech putují davy lidí, ve víře, že si budou v Táboře rovni.Ale existuje tu i nejednota (Adamité).Šíří se tu chiliasmus (zvěstuje zánik svět a 1000 let Ježíšova panování).Tomu podlehne i jedna z hrdinek – Zdena z Hvozdna.
2.díl – V Kutné Hoře se utáboří Zikmund.Válčí proti Čechům.Bitva na Vítkově.
3.díl – Vnitřní politická situace mezi husity.Zdena se zamiluje do kněze Bidlinského a její otec ji proto zavrhuje.Rozvášněný dav, zapálí stavení, kde je Zdena s knězem a ti poznávají, že smyslem života je boj za pravdu boží.

Bratrstvo – trilogie, závěr husitského hnutí, román líčí osudy Bratříků (zbytků táborských vojsk, poražených u Lipan), které pomáhají na Slovensku Janu Jiskrovi z Brandýsa
- Bratříci chrání Slovensko pro Ladislava Pohrobka, nakonec se ale k moci dostává Matyáš – Bratříci končí jako lupiči a vrazi

Husitský král – nedokončený dvoudílný román, soustřeďuje se na postavu Jiřího z Poděbrad a jeho pronásledování jednoty bratrské

C) Období baroka (temna)
Temno – nejlegendárnější román o době pobělohorské, román, který léta určoval naše povědomí o tomto období (útlak lidu, fanatizmus jezuitů, svatořečení Jana Nepomuského bylo chápáno jako snaha o zahlazení památky na mistra Jana Husa)
- děj se odehrává ve východních Čechách a v Praze (příprava svatořečení Jana Nepomuského)
- motiv emigrantství – útočištěm je německé město Žitava
- vylíčení fanatismu pátera Koniáše
Hlavním hrdinou je pan Makovec (tajný Bratr).Žije s dcerou Helenkou a synem Tomášem v Dobrušce.Přichází tam páter Koniáš a nachází u Makovce zakázané knihy – Makovec odjíždí do Žitavy.Sourozenci jsou odvedeni do Prahy, kde mají sloužit.Tomáš jde v otcových šlépějích, Helenka se zamiluje do syna pana Březiny.Poté se ale dozví, že její milý se má stát knězem a odchází s bratrem za otcem do Žitavy.

Psohlavci – zachycuje konec 17.století na Chodsku, využívá skutečné historické osobnosti Jana Sladkého Koziny
- vykreslení chodského venkova a života na něm, ale také dobrá psychologická propracovanost postav (Kozina projde proměnou od vlažného sedláka po zapáleného revolucionáře)
- děj je ve čtenářském deníku

Skaláci – velká selská vzpoura na Náchodsku roku 1775

D) Období rokoka a osvícenství
Poklad – příběh z konce 18.století, odehrává se na hradu Potštejn
Sousedé, Pandurek – povídky
Ráj světa – život na dvoře vévody Zaháňského

E) Národní obrození
F.L.Věk – pentalogie, která byla sepsána na základě příběhu Františka Ladislava Hekaz Dobrušky
- zobrazuje zejména počátky NO (přelom 18. a 19.století)
1.díl – Dětství a mládí Františka v Dobrušce.Žije pokojně jen některým věcem nerozumí (pronásledování českých Bratrů…).Má hudební nadání – je přijat do sboru.František probudí z domnělé smrti knihovníka a za odměnu mu umožní přístup ke knihám.Nakonec získává František stipendium a vyučuje dívky Butteaovy.Jednou z nich je i němá Pavla.František se seznamuje s mnoha obrozenci – Václav Thám.František se věnuje divadlu, zanedbává školu a otec mu přikáže, aby se vrátil.František nechce, ale když vidí, že Pavla miluje Tháma, odjíždí zpět do Dobrušky.Svatba Pavly a Cháma – kočovné divadlo, bída, ale při porodu se Pavle vrací řeč.
- vláda Josefa II.(reformy, rušení jezuitských klášterů)
2.díl – František po smrti otce přebírá jeho obchod.Jezdí do Prahy a půjčuje si v České expedici knihy, které potom půjčuje v Dobrušce.Expedici navštěvují další obrozenci – Hněvkovský, Šedivý.Pavla a Thám nemají šťastné manželství.František si bere Marii Smíškovou.
3.díl – František má doma francouzské knihy – žárlivý rychtář mu je sebere.Manželství Pavly a Tháma spěje ke krachu, naopak manželství Františka a Marie je šťastné (syn a dcera).Pak ale vypukne v Dobrušce požár a František přijde o majetek.
4.díl – Franta se snaží vzchopit, ale přijde bankrot.Dovršuje se 1.etapa NO – umírají Kramerius, Vydra…!Pavla utíká od manžela.
5.díl – Františkův syn Václav studuje v Praze.Seznamuje se s další generací obrozenců – Klicpera, Štěpánek.Pavla má milence a odcházejí do Haliče – Thám je tam hledá, ale najde jen jejich hrob.Nakonec také umírá.Františkovi umírá žena a syn ho vezme k sobě.Pentalogie končí rokem 1816 – zavedení českého jazyka na gymnázium, Jungmann vydává svou Slovesnost.

Filosofská historie – studentská povídka z Litomyšle, podává obraz života mladých studentů, do celkem humorného tónu však dramaticky zasáhne revoluční rok 1848
Studenti Vavřinec a Frýbort bydlí u slečny Elis.Vavřinec miluje Márinku a Frýbort Lenku, schovanku aktuála Roubínka.Lenku miluje i Špína, ale je příliš nesmělý.Konají se Majáles (ale biskupové je zakazovali) – studenti jsou potrestáni.přicházejí prázdniny, Špína odchází do kláštera.V roce 1848 se z Frýborta a Vavřiny stávají důstojníci studentských legií.Bojují na barikádách – setkávají se tam se Špínou, který tam umírá.Po revoluci si Frýbort vezme Márinku.Vavřina se stal lékařem a vzal si Lenku, která po smrti aktuála žila u slečny Elis.
U nás – čtyřdílná kronika, NO v rodném kraji autora, ústřední postavou je buditelský kněz Pavlovický

F) Drama
Vojnarka, Otec
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – husitská tematika; Lucerna – pohádková hra, navazuje na Tylovy báchorky
Mladé a krásné kněžně se zalíbí mlynář, který ji doprovází jako světlonoš do lesního zámečku.Nabídne mu bohatství a moc, ale on zůstane věrný své Haničce.

9. Drama jako literární žánr, jeho vývoj v kontextu světové literatury od Antiky přes Středověk do 19. a 20. stol., moderní formy – film, televize…

Vývoj světového divadla


Antika (6. – 2.stol př.n.l.)

- antickou literaturu dělíme na:
a) řeckou
b) římskou

- literární souvislosti:
- polyteismus (mnohobožství)
- mytologie (bájesloví, soubor mýtů)
- rozkvět filozofie
- kalokagathie (soulad sil tělesných a duševních)
- umění


Období klasické (5. – 4.stol.př.n.l.)

Řecko

- rozkvět dramatu
- po roce 534. př.n.l. Athény začaly oficiálně vyhlašovat soutěže o nejlepší tragédii v rámci tzv. Městských Dionýsií (v klasickém období řeckých dějin se na Dionýsovu počest pořádaly každým rokem 4 slavnosti a na jedné z nich na tzv.Městských Dionýsií bylo poprvé uvedeno drama)
- drama - vyvinulo se z dithyrambu = řecká kultovní rituální píseň zpívaná sborem (chórem), a to k poctě bohů, zejména Dionýsa, původně obsahoval drobný improvizovaný příběh a ten se stal zárodkem pozdějšího dramatického díla
- vzniká především tragédie – v doslovném překladu „kozlí zpěv“
- divadelní představení se hrála jen ve dne
- počet herců byl limitován, proto měl každý herec více rolí, ženské role hráli muži
- primitivní jevištní technika, proto se divák o řadě událostí dozvídal ze zpráv poslů
- herci měli boty s vysokými podpatky – byli více vidět

THESPIS
- kočoval s károu, s níž táhl od místa k místu a již zároveň používal jako jeviště
- přidal ke zpívajícímu sborovému vyprávění prolog a verše a vydělil od chóru jednoho herce, který je přednášel → 1. herec, jeho rozhovor s vůdcem sboru se stal základem dramatického dialogu
- stal se vítězem první soutěže dramatického projevu

AISCHYLOS
- básník, dramatik, dochovalo se jen 7 her, z toho poslední tři jsou součástí trilogie Oresteia
- v jeho hrách jsou lidé odpovědní za své skutky, ale překročení jistých norem je trestáno bohy
- zavedl 2. herce
- aby zvedl oblibu her, začal užívat výpravné dekorace a nádherné obleky
Oresteia:
I. část – Agamemnón
II..část – Oběť na hrobě
III.část – Usmíření Lítice
- hrou je vzdán hold athénské spravedlnosti a demokracii, protože každý by měl být souzen individuálně, ne na základě starých mravních zákonů
Upoutaný Prométheus, Peršané, Sedm proti Thébám

SOFOKLÉS
- básník, dramatik, filozof, dochovalo se 7 her
- nejvíce pozornosti věnuje morální volbě
- zavedl 3. herce, zasloužil se o větší dramatičnost, napětí a zápletku
- zápas člověka s bohy, i když prohraný, není marný
- zavedl princip „deus ex machina“ (bůh ze stroje) – spouštění sochy boha na scénu ve chvíli, kdy bylo třeba předejít katastrofě, bůh byl ten, kdo zasahoval do řešení konfliktu
Antigona – řeší se generační konflikty
Král Oipidus

EURIPIDÉS
- básník, dramatik, filozof, zachovalo se 18 tragédií a 1 satyrské drama
- postavil se proti tradičním morálním a náboženským představám, které dominovaly v athénské demokracii
- užívá principu „deus ex machina“
- do tragédií vnáší psychologickou analýzu, vášeň, emoce, pochybnost a pateismus, je odkrýván duševní svět hrdinů, hlavně žen
- vášeň, zloba, emoce nakonec hrdinu zcela pohltí
- v hrách objevují se i normální smrtelníci
Médea – vychází z pověsti, vždy se na ni pohlíželo jako na krutou a barbarskou zrádkyni vlasti a jako na nemilosrdnou vražedkyni, ale Euripidés z ní udělal trpící ženu zrazenou ve velké lásce

ARISTOFANES
- reprezentuje řeckou komedii, zachovalo se 11 her
- dílo je úzce spjato s dobovým politickým, kulturním a náboženským děním
- vynikající pozorovatel, uměl nekompromisně kritizovat nešvary a intriky
Žáby, Vosy

- do vývoje dramatu významně přispěl Aristoteles → zásada 3 jednot:
- jednota místa – děj se má odehrávat jen na jednom místě
- jednota času – v jedné době
- jednota děje – jen jedna časová linie

- od Aristotela vychází pojetí kompoziční výstavby:
- expozice = (výklad), seznámení s postavami, se zárodkem konfliktu
- kolize = (srážka), rozvíjení dramatické zápletky
- krize = (rozhodnutí), vyvrcholení dramatického konfliktu
- peripetie = (náhlý obrat), neočekávaná změna ve vývoji děje
- katastrofa = (obrat), konečný obrat


Řím ( 3.stol.př.n.l. – 1.stol.n.l.)
- převzali tragédii i komedii od Řeků
- hry nejsou omezené jen na slavnosti a soutěže, ale hrálo se i na svatbách, pohřbech,…
- oblíbené jsou komedie

Titus Maccius PLAUTUS
- dramatik, autor komedií, hry přebíral z Řecka a přepracovával je pro římské diváky
- do her vnesl zpěvné árie (→ dnešní operety), hry byly svěží, vtipné, hodně komických situací a dialogů
- postavy z běžného života – zamilovaný mladík, zhýralec, lehké ženy, lakomec, otroci
Lišák Pseudolus, Vychloubačný voják, Komedie o hrnci – stala se předlohou Molièrova
Lakomce

Publius TERENTIUS Afer
- do Říma přijel jako otrok z Kartága
- napsal 6 komedií, psány elegantnějším jazykem
- hry vycházejí z pozic vyšší vrstvy římské společnosti
Tchyně, Kleštěnec

Lucius Annaeus SENECA
- filozof, politik, dramatik, představitel římské tragédie
- inspirován řeckou tvorbou, zpracovával látky z řecké mytologie
- pověřen Agrippou, druhou manželkou Claudia, aby vychovával jejich syna Nerona
Zuřící Herkule


Středověk ( 10. – 15.stol.)

- usiluje o to, aby antická kulturní tradice byla zapomenuta
- drama jako by začínalo úplaně od začátku
- 10.stol – objevuje se náboženské drama – vychází z dramatizace církevních témat a církevních obřadů ( např. hry pašijové, zázračné apod.)
- postupně se začíná vydělovat drama světské


Humanismus a renesance ( 16. – 17.stol.)

- jedno z nejplodnějších období evropského dramatu
- drama získalo vůdčí postavení v mnohých národních literaturách ( Anglie, Španělsko,…)

Anglie
- velký rozkvět dramatu
- Alžbětinské drama – vrcholné období anglického divadla v období od poslední čtvrtiny 16.stol. po začátek 17.stol.

William SHAKESPEARE
- jeden z nejvýznamnějších dramatiků všech dob, označován za génia divadelní představivosti a jevištního smyslu
- představil snad všechny lidské typy a vlastnosti → literární typ = postava člověka, který má určité vlastnosti ( i u Moliéra), proto je jeho dílo aktuální i dnes
- autor 37 her
- I.období: především veselohry, historické hry s náměty z anglických dějin a starověkých dějin
komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsdorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
historické hry: Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Titus Andronicus, Julius Caesar
romantická tragédie: Romeo a Julie

- II.období: po roce 1600 dochází k obratu, do her proniká životní zklamání a pesimismus
tragédie: Hamlet, kralevic dánský, Othello, mouřenín benátský, Makbeth, Král Lear, Antoniu a Kleopatra
- podrobně viz 3.MO

Christopher MARLOWE
- vynikající dramatik
Doktor Faustus – první pokus o uvedení postavy Fausta na scénu
Žid y Malty


Španělsko

Lope de VEGA
- divadelní teoretik a nejvýznamnější dramatik „zlatého věku“ španělské literatury, napsal asi 1800 her
- zavrhl klasické rozlišení na komedie a tragédie a vytvořil tak specifický dramatický útvar tzv. španělskou komedii
- psal také komedie pláště a dýky = žánr španělského dramatu 17.stol, charakteristické dynamickým dějem, řeší se v nich zejména citové a morální konflikty
Fuente Ovejuna ( Ovčí pramen), Zahradníkův pes, Učitel tance, Vzbouření v blázinci

Tirso de MOLINA
- pokračovatel Lope de Vegy
- na scénu uvedl postavu Dona Juana ve hře Sevillský svůdce a kamenný most


Itálie

Niccolo MACHIAVELLI
Mandragora – komedie, nejvýznamnější dílo renesanční italské dramatiky, ostrá společenská satira, preferuje víru ve zcela nový život, jeho krásu a přirozenost

- commedia dell´arte = improvizované divadlo, herci neměli pevně daný scénář, ale jen základní dějovou kostru, podle reakcí publika rozvíjeli tu či onu pasáž
- postavy byly stálé ( např. bohatý obchodník Pantalon, sluha Scappin)
- typické byly masky, pestré kostými, artistické výkony a pantomimické výstupy



Baroko ( 17.stol.)

- drama je reprezentováno především národním španělským dramatem

Pedro CALDERÓN de la Barca
- napsal přes 200 her, byly převážně nábožensko-filozofického charakteru ( i komedie)
- psal také tzv. tragédiecti
Život je sen, Zalamejský rychtář, Lékař své cti, Nejnestvůrnější žárlivost

Klasicismus (17.stol)

- zrodil se ve Francii, proto nejvýznamnější dramatiky nacházíme právě tam

Francie

- musela být respektována Aristotelova zásada tří jednot
- literatura rozdělena na vysokou (tragédie) a nízkou (komedie)
- tragédie byly veršované, převládaly dlouhé monology, typickým veršem byl alexandrín

MOLIERE
- vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin
- představitel nízké literatury, autor slavných komedií
- působil u různých kočovných společností, později byl přijat do královských služeb a stal se ředitelem královského divadla v Paříži
- vychází z tradice lidového divadla i z odkazu antických komedií
- jeho hry jsou stále aktuální – předváděl lidské charaktery, spíše negativní lidské vlastnosti ( hloupost, lakomství, přetvářka)
- kritizované postavy se v jeho hrách poznali – vysloužil si negativní reakci dvorských kruhů, církev ho proklela
Tartuffe neboli Podvodník, Lakomec, Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný, Skapinova šibalství

Pierre CORNEILLE
- představitel vysoké literatury
- psal tragédie, v nichž je řešen konflikt osobního citu a cti, láska musí ustoupit
Cid – nejslavnější tragédie, námět ze španělského rytířského tematického okruhu
Lhář, Horatius

Jean RACINE
- tvůrce psychologické tragédie, v níž se střetává cit s egoistickou vášní
- jeho díla jsou považována za vrchol klasicistní tragédie
Faidra – ve své době toto dílo u diváků propadlo a u církve vyvolalo pohoršení
Britanicus, Brerenika, Ifigenie v Aulidě


Itálie

Carlo GOLDONI
- autor přibližně 200 komedií,
- jeho přínosem bylo, že se herec musel vzdát improvizační schopnosti, časem byly rozepsány všechny role a byly odstraněny masky
Poprask na laguně, Mirandolina, Hrubiáni



Preromantismus (18. – 19.stol.)

- reprezentován především německými dramatiky

Johann Wolfgang GOETHE
- básník, dramatik, vědec, autor významných tragédií
Faust – dvoudílná veršovaná tragédie, inspirovaná starou pověstí o učeném doktoru Faustovi, který v touze po úplném poznání prodal svoji duši ďáblu
- hluboce filozofické dílo
Ifigenie na Tauridě – tragédie s námětem z antických mýtů
Torquato Tasso

Friedrich SCHILLER
- básník, dramatik, filozof
- svým dílem vyjadřuje touhu po svobodném a čistém životě
Loupežníci – jedno ze základních děl hnutí Sturm und Drang
Úklady a láska, Valdštejn


Friedrich KLINGER – jeho drama Sturm und Drang propůjčilo jméno celému německému preromantickému hnutí



Romantismus (19.stol.)

- drama se rozvíjí především v literatuře anglické, francouzské a ruské

Anglie
Percy Bysshe SHELLEY
Odpoutaný Prométheus – lyrické drama, téma: osvobození lidské myšlenky

Lord BYRON
- napsal filozofická veršovaná dramata Manfréd a Kain


Francie

Victor HUGO
Ruy Blas – nejlepší Hugovo drama
Cromwell – drama, jehož úvod se stal manifestem romantismu ve Francii (pravidla, jež by se měla dodržovat v romantické tvorbě)


Rusko
Alexandr Sergejeviš PUŠKIN
- autor romantického historického dramatu Boris Godunov



Realismus a naturalismus ( 19. – 20.stol.)

Rusko
- počátky realistických tendencí v dramatu

Nikolaj Vasiljevič GOGOL
- prozaik, dramatik, publicista
Revizor – komedie o zkažené morálce, o úplatkářství, lidské hlouposti a nešvarech prohnilé ruské byrokracie

Anton Pavlovič ČECHOV
- ve svých dramatech zdůrazňuje především atmosféru, vnější dramatický konflikt je nahrazen vnitřními střety lidské psychiky
Tři sestry – o tragikomickém sváru mezi životní realitou a sny, hl.postavy: Olga, Máša, Irina
Višňový sad – tragicky laděná komedie, motiv višňového sadu, jež má být vykácen, se stává symbolem zániku šlechtických hnízd
Racek, Strýček Váňa – jsou v nich řešeny otázky smyslu lidského života a hodnot člověka na přelomu století
- komedie: Lesní muž, Medvěd, Nabídka k sňatku


Severské země

Henrik IBSEN
- norský dramatik, ovlivnil celosvětové drama
- hry jsou společensko morálních problémech
- pozdější dramata obohacuje o symbolické prvky, soustřeďuje se více na individum
Nora ( také Domov loutek), Opory společnosti, Divoká kachna


Anglie

George Bernard SHAW
- ve svých satirických dramatech prezentuje palčivé dobové problémy
Živnost paní Warrenové, Pygmalion
Svatá Jana – o osudech Johanky z Arku
- nejslavnější a nejhranější komedie – muzikál My Fair Lady – profesor fonetiky, zapřísáhlý starý mládenec Higgis, uzavře se svým přítelem plukovníkem sázku, že z pouliční květinářky Lízy Doolittlové učiní dámu tak, že ji naučí dokonale a spisovně mluvit. Zanedbávané děvče se mění ve vnímavou, citlivou a bystře uvažující půvabnou dívku, plukovník ani Higgis o ni po plese nemají zájem, pomoc najde u Higgisovi matky. Do Lízy se zamiluje jistý Fredy, kterému později dává přednost před Higginsem i plukovníkem, kteří ji potom postrádají



Moderní drama 20. stol.

- na přelomu století se moderní umělecké směry uplatňují i v dramatické tvorbě
- nacházíme rysy symbolické, impresionistické, dekadentní, expresionistické, lyrismus a hluboké psychologické prokreslení postav, poději i rysy socialistického realismu


Rusko
- evropské divadlo výrazně ovlivnilo i Moskevské umělecké divadlo (MCHAT), které využívá nové scénické prostředky – světla, hudbu, rytmy

- v některých dílech Antona Pavloviče Čecha se setkáváme s lyrismem a psychologickou hloubkou postav ( Racek, Strýček Váňa, Višňový sad )

Maxim GORKIJ
- svými hrami představuje socialistický realismus
Letní hosté, Nepřátelé, Na dně


Anglie

Oscar WILDE
-¨v jeho dramatu dekadentní a naturalistické prvky
Vějíř Lady Windermerové, Jak je důležité míti Filipa

- další významní dramatici současnosti: Laurence OLIVIER, Peter BROOK, T.S.ELIOT, Sean O´CASEY


Německo

Bertol Brecht
- představitel tzv. epického divadla ( inspirace skutečnými událostmi)
- hry jsou spjaty se sociálním a socialistickým východiskem a bojem proti fašismu
Matka Kuráž a její děti, Žebrácká opera, Strach a bída třetí říše

Gerhardt HAUPTMAN
- v dílech se objevují naturalistické a později symbolické rysy


Belgie

Maurice MAETERLINCK
- symbolistické a impresionistické prvky
Mona Vanna, Modrý pták


Itálie

Luigi PIRANDELLA
- novátor dramatické tvorby
- subjektivistická a relativistická dramata
- tam, kde jsou hranice poznatelnosti, je pravdivé to co vidíme
Šest postav hledá autora – hra na hranici absurdního divadla, na jevišti zkouší režisér představení, přijde 6 postav = rodina a hledají autora pro svůj životní příběh, jeden přes druhého vyprávějí své příběhy, režisér se snaží zahrát tuto hru, ale nejde to, každý má jinou verzi,….divák přestává vnímat, jestli to, co se odehrává na jevišti je hra nebo realita, 2 lidé zemřou a my nevíme, jestli se to opravdu stalo,… absurdita vyplývá na povrch
- této metodě říkáme „divadlo ne divadle“
Jakou mě chceš

- po 2.světové válce se v Itálii rozvíjí NEOREALISMUS – snaží se dokázat, že realismus se dá překonat
- reakce na totalitní režim
- zrodil se z filmu, typická práce s neherci
- vnáší obyčejného člověka, který je smýkán dějinami, vnáší prostředí bídy, prostitutek, všední problémy, řeší otázku, jak přežít do druhého dne
- představitelé: Guseppe de SANTIS, Cesare ZAVATTINI, Vittorio de SICA, Federico FELLINI, Eduardo de FILLIPO


Španělsko

Federico Garcia LORCA
- do španělského dramatu přináší surrealismus, folklor
- inspiruje se španělským barokem, v jeho tvorbě převládají tragédie
Dům doni Bernardi – hl. hrdinka dona Bernarda je despotická žena, žije podle starých morálních zásad a vnucuje je svým dcerám a udělá vše jen proto, aby zachovala čest rodu, obětuje štěstí vlastních dcer


Francie
- objevuje se absurdní drama - které reaguje na situaci ve Francii, jde proti všem zásadám klasického dramatu – rozbíjí jednoty místa, času a děje, děj je nulový
- hry jsou jazykové experimenty, věty nedávají v kontextu smysl, postavy často vydávají jen zvuky
- hlásí se k odkazům Pirandela a Brechta
- představitelé: E.Ionesco, S.Beckett

Eugene IONESCO
- největší význam má drama Plešatá zpěvačka – setkání dvou manželských párů, každý si mele svou a místo dialogů se vedou jen nesmyslné monology
Hodina, Nosorožec, Kuba aneb podrobení, Kuba na vejcích

Samuel BECKETT
- pochází z Irska, ale tvoří ve Francii
Čekání na Godota – nevíme kdo nebo co je Godot, tuláci čekají na Godota a jediným významem jejich promluv je, jak zabít čas
- autor používá hodně vulgarismů

Jean COCTEAU
- dadaista, futurista, surrealista
- významná postava 20. stol. - režisér, scénárista, kritik
Vůl na střeše, Kráska a zvíře, Věčný návrat – námět podle Tristana a Izoldy


- ve Francii je divadelní tvorba velice poznamenaná 2.sv. válkou
- z tragického pocitu této události se rodí a vyvíjí EXISTENCIALISMUS
- představitelé: Jean-Paul SARTRE – Mouchy
Simone de BEAUVOIR
Albert CAMUS


USA
- nejvýznamnějším centrem divadelního života je New York
- američtí dramatici: Elian KAZAN, William SAROYAN,E.O´NEIL,…



Vývoj českého divadla

Od počátků do konce 14. stol.

- počátky českého dramatu spadají do 12.stol
- první pokusy jsou náboženského původu: náboženské výjevy ( zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly se v kostele
- později se začaly obohacoval o světské scény – ty časem nabývaly stále větších rozměrů – až byly nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a později i do krčem

- 1. staročeská divadelní hra – Mastičkář – fraška ze 14.stol, vychází ze scény, kdy 3 zbožné Marie jdou pomazat Kristovo tělo a cestou nakupují masti, mastičkář vzkřísí mrtvého tím, že mu na zadek nalije horké kvasnice
- výsměch tehdejším šmelinářům, ostré vtipy na Židy



15. – 18. století

- drama se vyvíjí spíše jako žánr pololidové literatury
- 17. stol. – objevuje se divadlo loutkové, nejvýznamnější český loutkař – Matěj KOPECKÝ

Jan Ámos KOMENSKÝ
- hry, které sloužily didaktickým účelům
Schola ludus = Škola hrou, Škola na jevišti

- 18.stol. – vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry ( velikonoční, vánoční,…) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou



Období ČNO

- divadlo sehrálo významnou roli – lidé nemusejí být gramotní, aby mohli chodit do divadla a poslouchat český jazyk
- děj je spojen s hudbou a kulisami – člověk si to lépe pamatuje
- 1. stálé divadlo – 1738 – divadlo v Kotcích ( bylo německé)
- 1. česká hra – 1771 – Kníže Honzyk
- 1783 – založeno Nosticovo (později Stavovské) divadlo – bylo německé, ale v neděli odpoledne se tu hrály české hry
- 1789 – Bouda – 1. české divadlo, bylo dřevěné a existovalo jen 3 roky, pak shořelo, řídili ho bratři Thámové, hráli se tu přeložené hry od Shakespeara, původní vlastenecké hry, po shoření se scéna přesunula do domu U Hybernů

Václav THÁM
- důležitá postava počátků českého divadla
Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, Kutnohorští havíři

Karel Ignác THÁM
- ideový vůdce divadelníků Boudy
- specializoval se spíše na překlady – Loupežníci (Schiller), Mackbeth (Shakespeare)

Prokop ŠEDIVÝ
-inspiroval se vídeňskými lokálními fraškami – psal pražské lokální frašky
- napsal přes 300 her – Masné krámy, Pražští sládci

Václav Kliment KLICPERA
- jeden z nejnadanějších dramatiků své doby
- historická hra – Blaník
- veselohry – Veselohra na mostě, Hadrián z římsů
- další významné hry: Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý, Každý něco pro vlast, Jan za chrta dán, Božena



1. polovina 19. století

- rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19.stol, souvisí s organizací českých představení ve Stavovském divadle, vedeném Janem Nepomukem ŠTĚPÁNKEM
- hrají se především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze současnosti

Jan Nepomuk ŠTĚPÁNEK
- hry: Čech a Němec, Obležení Prahy od Švédů, Břetislav I.

Josef Kajetán TYL
- představitel uhlazeného měšťáckého romantismu
- klade důraz na morální hodnoty, které vedou k nadosobním cílům (ovlivněn NO)
- je zakladatelem moderního divadla – nebyl nijak výjimečným talentem, ale požadoval, aby české divadlo mělo ve společnosti důstojné místo a často musel slevit ze svých požadavků a přizpůsobit se vkusu často primitivnímu obecenstvu
- funkce jeho her byla vlastenecká, buditelská a didaktická
1) dramatické báchorky: Strakonický dudák aneb hody divých žen, Jiříkovo vidění, Lesní panna
2) hry ze současnosti: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera
3) historické hry: Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové



2. polovina 19. století

- sílí snaha po vybudování stálého českého divadla
- 1862 – je otevřeno Prozatímní divadlo – 1.představení – Hálkova hra Král Vukašín

- 1868 – je položen základní kámen Národního divadla (na tento kámen poklepal Palacký), 11.června 1881 vyhořelo (hrálo se jen 13x) zřejmě díky nepozornosti při zřizování hromosvodu
- 18.11.1883 – bylo znovu otevřeno Smetanovou Libuší
- výzdoba: M.Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona), Fr.Ženíšek
- sochy: J.V.Myslbek, Ant.Wágner, Bohumil Kafka, Ladislav Šaloun
- architekti: Josef Zítek, Josef Schulz
- herci: Ladislav Pešek, Josef Kemr, Radovan Lukařský, Ema Destinová, Olga Scheinpflugová, …

- opera – Bedřich SMETANA – tvůrce české národní hudby a české opery (Br.., Pr.., Da..)
Antonín DVOŘÁK – Jakobín, Čert a Káča, Rusalka
Zdeněk FIBICH – melodram Hippodamie

- realistické drama – Ladislav STROUPEŽNICKÝ – Naši furianti, Zvíkovský rarášek
Alois JIRÁSEK – realistická dramata: Otec, Vojnarka
- pohádková hra: Lucerna
- historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
Gabriela PREISSOVÁ – Její pastorkyňa
Alois a Vilém MRŠTÍKOVÉ – nejlepší hra českého realismu - Maryša



1. polovina 20. století

Moderní drama – zejména symbolické, impresionistické, naturalistické, psychologické, expresionistické, dadaistické, novoklasicistické, poetické
- Národní divadlo, Městské divadlo na Vinohradech

Jaroslav KVAPIL
- počátky symbolického dramatu
- režisér a dramaturg
Princezna Pampeliška – symbolická pohádka, libreto k Rusalce

Fráňa ŠRÁMERK
- impresionistické a vitalistické hry
- opouští realistickou tradici souvislého příběhu, hry jsou založené na psychologii postav, lyrika převažuje nad epikou
Léto, Měsíc nad řekou

Viktor DYK
Zmoudření Dona Quijota – konfrontuje velké ideály a malou realitu
Ondřej a drak

Jaroslav HILBERT
- psychologické drama - Vina
- historické drama s prvky symbolismu, impresionismu a filozofické reflexe – Falkenštejn

Arnošt DVOŘÁK
- moderní historická dramata – Král Václav IV., Husité

Jiří MAHEN
- hry s prvky sociálními a anarchistickými – Jánošík, Mrtvé moře

bratří ČAPKOVÉ
- převážně utopie a nadsázky
Ze života hmyzu, Adam stvořitel


Zábavné scény, šantány, kabarety

E.A.LONNGEN – Revoluční scéna
Karel HAŠLER – písničkář, Kabaret Červená sedma


Avantgardní divadlo

- nové způsoby ke zpracování, rozbití tradiční divadelní tvorby
- hry se stávají volnou montáží, kde režisér a herci uplatňují fantazii, improvizaci
- epika ztrácí své postavení nad lyrikou
- silnou stránkou je hudba, moderní balet, kontakt s diváky
- okamžitá reakce na události
- spolupráce s moderními umělci a výtvarníky

OSVOBOZENÉ DIVADLO
- typ autorského divadla, kde herci jsou zároveň autory her
- 1. moderní divadlo malé formy
- spolupráce s Devětsilem, s Voskovcem + Werichem
- 1925 založeno Jindřichem Honzlem a Jiřím Frejkou
- pojmenované podle sovětského divadelního kritika ( Odpoutané divadlo)
- humor, politická satira, dramatické scény jsou pravidelně prokládány zábavnými scénami, písňové vložky – veškerá tvorba navazuje na tuto tradici
- 1927 se divadlo stěhuje na Malou Stranu do Umělecké besedy
- divadlo je spjato s tvorbou Voskovce a Werichem, Jindřichem Honzlem, Jiřím Frejkou a Jaroslavem Ježkem

Jiří FREJKA
- vedl skupinu mladých herců, uvedl Moliérovu frašku – Cirkus Dandin, víc než hru předvedl cirkusové bláznovství – odpoutal divadlo od konvencí
- hry inspiroval kabaretem, cirkusem, lidovými fraškami

Jindřich HONZL
- autor dramatické montáže o Nerudovi a Světlé – Román lásky a cti
- režisér

Jan WERICH
- spolupráce s Voskovce, spolutvůrce autorského divadla
- píše písňové texty a hry, později i prózu, básně, eseje
- autor pohádek, filmový herec a scénárista
- po okupaci ČSR – spolu s Voskovcem a Ježkem emigruje do USA, pak se vrací a ujímá se Divadla Satiry = Divadlo ABC
- spolupráce s Horníčkem, navazuje na texty z Osvobozeneckého divadla, zčásti je obnovil
- ke sklonku života těžce nemocen
- díla: Kočár nejsvětější svátosti, Císařův pekař, Pekařův císař, Fanfárum, Italské prázdniny, Úsměv klauna, Jan Werich vzpomíná
- filmy s Voskovcem: Pudr a benzín, Hej rup, Peníze nebo život, Svět patří nám,
- divadelní hry s Voskovcem a Ježkem: Osel a stín, Rub a líc, Pěst na oko, Divotvorný hrnec, Těžká Barbora, Balada z hadrů, Robin zbojník, Sever proti Jihu, Golem, Gorila ex machina, Smoking reme
West – pocket revue – pásmo intelektuálních komedií, parodie snobství a sentimentality, nastylizovali se do dvojice klaunů, prochází dobou a komentují ji,
- nedílnou součástí jejich představení jsou FORBÝNY = o přestávce vyšli na pódium a komentovali nejaktuálnější události

Jiří VOSKOVEC
- studoval na francouzském lyceu v Dijonu
- přispíval do Devětsilu
- 1927 působil s Werichem v Osvobozeném divadle
- 1938 emigroval do USA, pak se vrátil a krátce na to odjel do Paříže a opět do USA, uchytil se jako charakterní herec – film Dvanáct rozhněvaných mužů , spolupráce s americkým rádiem pro české emigranty
- překládal z angličtiny a francouzštiny

Divadlo E.F.Buriana = D-34, D-35
- index za písmenem znamená konec sezóny – proměnlivý název

Emil František BURIAN
- velmi nadaný, založil typ režisérského divadla, sám nehrál, jen režíroval
- herecký projev doprovázel filmovým promítáním, hudbou, světelnými efekty, pouštěním studeného vzduchu
- přivedl na scénu Boysband – hudební skupina – výsledný efekt je silně hudební – velmi působivé – do Evropy – obrovské úspěchy
- zatčen, poslán do koncentráku, přežil, po návratu propůjčil své divadlo zcela novému režimu

Vítězslav NEZVAL
Milenci z kiosku, Manon Lescaut

Vladislav VANČURA
Alchymista, Josefína



Protifašistická fronta

- vzniká koncem 30.let pod tlakem nástupu fašismu a válečných příprav
- většina českých dramatiků okamžitě reaguje
- 1944 – zakázán provoz většiny divadel

Karel ČAPEK
- politicky se angažuje
- varuje čtenáře a diváky před nástupem fašismu
Bílá nemoc, Matka

Vladislav VANČURA
Jezero Ukereve



2. polovina 20. století


!!! drama po roce 1945 neznamená jen klasickou divadelní hru s dialogy a scénickými poznámkami, je to i televizní hra, seriál,…
- po druhé světové válce se české drama ubírá různými směry

Jan DRDA
Hrátky s čerty – první česká poválečná hra

- 50.léta jsou dobou tuhé cenzury
- vzniká především tvorba budovatelská a socialisticko realistická

Vojtěch CACH
- historická hra – Duchcovský viadukt


Pavel KOHOUT
Dobrá píseň – hra z prostředí svazáckého souboru, pojednává o manželské nevěře
- od 2. poloviny 50. let a zejména v 60.letech nastává uvolnění
- vznikají velice kvalitní hry, tematicky i žánrově rozmanité
- doba básnických her – František Hrubín – Srpnová neděle, Křišťálová noc
Topol

Vítězslav NEZVAL
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

- improvizované divadlo J.Wericha a M.Horníčka
- vznikají tzv. text-appealy Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého
- později vznikají i další divadla malých forem – Semafor – vedeno Suchým a Šlitrem, hry doprovázené hudbou, Činoherní klub, Na Zábradlí, Divadlo Járy Cimrmana, Nedivadlo, Husa na provázku
- rozvoj pantomimi, animovaného filmu, loutkového divadla – Spejbl a Hurvínek
- 60.léta -, groteskní drama (Kainar, Horníček) a absurdní drama – hl. představitel Václav Havel

Václav HAVEL
- přední český dramatik, disident
- odmítl výhody, které měl díky svým bohatým rodičům, žil normálně
- studoval večerní gymnázium
- začal psát na vojně, kde se setkal s divadlem – hra Život před sebou – výsměch. Ale lidé to pochopili jako budovatelskou hru
- působil jako kulisák, herec,… nejvíce v divadla Na Zábradlí
- absolvoval DAMU
- 1.velká hra – Zahradní slavnost
Vyrozumění, Žebrácká opera, Audience, Vernisáž
- jeho hry jsou složité, často nepochopitelné a nehrají se


- rok 1968 – srpnová okupace- období normalizace – hodně autorů nesmí publikovat
- vznikají neoficiální a oficiální = komunistická divadla
- cílem je zrušení plurality a sjednocení tvorby – chtěli toho dosáhnout zrušením některých divadel a sloučením malých divadel
- návrat realistického dramatu, zvláště sovětského
- existují „ineditní a samizdatová“ divadla – jsou zakázaná, na vlastní náklady, hraje se i ve velkých bytech = „bytová“ divadla, v hospodách, ve sklepech

Pavel HOHOUT – Marnost, Marie zápasí s anděly
Milan UHDE – Velice tiché ale, Balada pro banditu
Karol SIDON – Latríny
Oldřich DANĚK – historické hry
Daniela FISCHEROVÁ – Hodina mezi psem a vlkem

- po roce 1989 – zrušení cenzury, nástup demokracie → volnost v psaní, návrat zakázaných autorů



Kinematografie

- vznikla v 19. století ve Francii – bratři Lumiérové
- film – umění syntetické, má za úkol vyvolat v nás pocity, je vytvořen audiovizuálními prostředky, dílo kolektivní ne individuální
- nejvýznamnější čeští režiséři – Jiří Mencl (Rozmarné léto, Postřižiny,…)
Svěrák (Obecná škola, Kolja, Ropáci,…)
Miloš Forman (Hoří má panenko, Lásaky jedné plavovlásky), pak emigrace do USA – Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus, Muž na měsíci