1. z časového hlediska
• promptní – v reálném čase
• termínované – uzavřena smlouva o budoucím prodeji za předem dohodnutou cenu. Umožňují obchod s deriváty cenných papírů.
2. z hlediska úmyslu
• skutečné – opravdu dojde k nákupu a prodeji cenného papíru
• diferenční – spekulativní obchody s deriváty, kdy prodávající a kupující k určenému datu smluvený prodej neuskuteční, pouze ten, kdo špatně odhadl kurz, musí obchodnímu partnerovi proplatit diferenci, cenový rozdíl.
Na BCP se uskutečňují obchody každý všední den. Převod cenných papírů nematerializovaných se uskutečňuje ve Středisku cenných papírů (SCP), kde jsou tyto cenné papíry uloženy v paměti počítače. Pro rychlou orientaci má každá burza cenných papírů svůj index – je to denní průměr cen vybraných nejobchodovanějších cenných papírů. Na burze se neobchoduje se všemi emitovanými cennými papíry.
Mimoburzovní obchody
RM-systém
Tato forma vznikla díky kupónové privatizaci. Systém obchodování je zde jiný než na burze – cenné papíry mají každý den zveřejňované rozpětí kurzů, ve kterém se může konkrétní cena pohybovat. I zde se obchoduje s cennými papíry denně. V roce 1999 získal RM-systém povolení KCP (Komise pro cenné papíry) k obchodování přes internet a již od roku 2000 se může tato služba využívat.
Tato práce se zabývá tématem bankovnictví. Dále jsou zde uvedeny úkoly centrální banky a obchodních bank. Nejvíce je rozepsána úvěrová činnost, zde se nachází od zajištění návratnosti úvěru až po úvěrové karty veškeré stručné informace. Cenné papíry jsem rozdělil především na CP peněžního trhu a CP kapitálového trhu.
Příloha
VZOR SMĚNKY VLASTNÍ
…………………………. Měna:………………….. Částka: …………………
Místo a datum vystavení (měsíc slovy)
Za tuto směnku zaplatím ……………………………………..
Údaj splatnosti (měsíc slovy)
na řad …………………………………………………………………………………….
(komu)
…………………………………………………………….. korun českých
(částka slovy)
Splatno v (místo placení) u (domicil) …………………………….
bytem (sídlem) …………….
…………………………………….
……………………………………………………………
jméno (název, razítko), adresa a podpis(y) výstavce
Druhy burz:
1. Všeobecné – burza, kde se obchoduje s více druhy zboží, např. zemědělské plodiny, drahé kovy, cenné papíry apod.
2. Specializované – obchoduje se zde pouze s určitým druhem zboží:
• zbožové (komoditní) – burzy s kávou, kakaem, obilím, bavlnou, kaučukem, pomerančovým koncentrátem, masem, ropou, mědí, olovem apod.
• devizové – obchody s devizami založené na pohybech kurzů národních měn
• cenných papírů – obchody s cennými papíry kapitálového trhu (dlouhodobými). S cennými papíry peněžního trhu (krátkodobými) se na burze neobchoduje.
Na světě je asi 150 fungujících burz s různým zaměřením i různou historií. Zprostředkovávají významnou část světového obchodu a pohybu kapitálu.
7.4.1 Burzy ČR
V české republice fungují čtyři burzy:
• BCP Praha, a.s. – burza cenných papírů
• Plodinová burza Brno – obchod s pšenicí, ječmenem, žitem, kukuřicí, hrachem apod.
• Českomoravská komoditní burza v Kladně – obchod s nerostnými surovinami, barevnými a drahými kovy, hutnickými výrobky, druhotnými surovinami
• Moravskoslezská obchodní burza Brno – zahájila svou činnost v polovině roku 1998, je to burza zaměřená na rostlinné a živočišné produkty, dřevo, dopravu apod.
Všechny uvedené burzy mají charakter burz národních, popřípadě regionálních. Nejdéle fungující je BCP Praha.
Burza cenných papírů Praha
Vznikla v roce 1993. BCP Praha je akciovou společností- je tedy založena akcionáři burzy z nichž nejdůležitější je stále ještě stát. Činnost burzy se řídí Zákonem o burze cenných papírů č. 214/92 Sb. ve znění pozdějších novelizacích.
Vnitřní pravidla činnosti a obchodování si pak stanoví burza sama v Burzovním řádu a v Burzovních pravidlech.
Orgány burzy:
• valná hromada (nejvyšší orgán)
• burzovní komora (statutární orgán, řídí činnost burzy)
• dozorčí rada (kontrolní orgán)
• výbory (např. výbor pro kotaci), burzovní rozhodčí soud, a další
2. Specializované – obchoduje se zde pouze s určitým druhem zboží:
• zbožové (komoditní) – burzy s kávou, kakaem, obilím, bavlnou, kaučukem, pomerančovým koncentrátem, masem, ropou, mědí, olovem apod.
• devizové – obchody s devizami založené na pohybech kurzů národních měn
• cenných papírů – obchody s cennými papíry kapitálového trhu (dlouhodobými). S cennými papíry peněžního trhu (krátkodobými) se na burze neobchoduje.
Na světě je asi 150 fungujících burz s různým zaměřením i různou historií. Zprostředkovávají významnou část světového obchodu a pohybu kapitálu.
7.4.1 Burzy ČR
V české republice fungují čtyři burzy:
• BCP Praha, a.s. – burza cenných papírů
• Plodinová burza Brno – obchod s pšenicí, ječmenem, žitem, kukuřicí, hrachem apod.
• Českomoravská komoditní burza v Kladně – obchod s nerostnými surovinami, barevnými a drahými kovy, hutnickými výrobky, druhotnými surovinami
• Moravskoslezská obchodní burza Brno – zahájila svou činnost v polovině roku 1998, je to burza zaměřená na rostlinné a živočišné produkty, dřevo, dopravu apod.
Všechny uvedené burzy mají charakter burz národních, popřípadě regionálních. Nejdéle fungující je BCP Praha.
Burza cenných papírů Praha
Vznikla v roce 1993. BCP Praha je akciovou společností- je tedy založena akcionáři burzy z nichž nejdůležitější je stále ještě stát. Činnost burzy se řídí Zákonem o burze cenných papírů č. 214/92 Sb. ve znění pozdějších novelizacích.
Vnitřní pravidla činnosti a obchodování si pak stanoví burza sama v Burzovním řádu a v Burzovních pravidlech.
Orgány burzy:
• valná hromada (nejvyšší orgán)
• burzovní komora (statutární orgán, řídí činnost burzy)
• dozorčí rada (kontrolní orgán)
• výbory (např. výbor pro kotaci), burzovní rozhodčí soud, a další
Členství na burze
Burza je organizována na členském principu. Na burze tedy může obchodovat pouze vymezený kruh obchodníků:
• ČNB
• akcionáři burzy (většinou velké banky a investiční společnosti)
• členové burzy (obchodníci s cennými papíry, které přijala za členy burzovní komora. Většinou jsou to banky a investiční společnosti a jejich počet je velmi limitovaný)
Ostatní investoři musí využít pro své obchody na burze některého člena burzy jako zprostředkovatele.
Celý trh cenných papírů obchodovaných na BCP Praha je pro přehlednost rozdělen do tří částí:
1. hlavní trh – nejkvalitnější cenné papíry, nejvíce obchodovatelné
2. vedlejší trh – kvalitní cenné papíry, které by se rády časem dostaly na hlavní trh
3. volný trh – ostatní cenné papíry
Každý s těchto trhů sleduje samostatně akcie, podílové listy a samostatně obligace, dluhopisy a HZL.
Burza nabízí obchodování v pěti segmentech.
Kurzotvorné obchody (obchody na centrálním trhu):
1. Fixing – ve fixingu se obchoduje přes automatizovaný obchodní systém AOS a jedná se
o obchodování při pevné ceně. Porovnání nabídky a poptávky v určitém okamžiku dochází k fixování (určení) kurzu. Fixing se provádí jednou denně v 11.00 hodin a stanovený kurz platí pro obchodování do druhého dne. V tomto segmentu se obchodují všechny cenné papíry.
2. Dodatečné objednávky – tento segment navazuje na fixing (obchodování při pevné ceně)
3. KOBOS – aukční cena stanovená ve fixingu je otevírací cenou pro KOBOS. Do tohoto segmentu vstupují všechny akcie a podílové listy z hlavního a vedlejšího trhu burzy. Obchoduje se zde při proměnlivé ceně.
4. SPAD – nejvýznamnější kurzotvorný segment. Obchoduje se zde pouze s vybranými nejlikvidnějšími akciemi. Cenu obchodů tvoří tzv. tvůrci trhu, členové burzy, kteří se zavázali průběžně kotovat cenu nabídky a poptávky a mají povinnost za standardních podmínek obchody uzavírat, pokud je jejich kotace součástí nejlepší kotace.
Obchody, které nejsou kurzotvorné
5. Přímé obchody s bloky cenných papírů – jedná se o přímé obchody mezi členy burzy.
Burza cenných papírů garantuje vypořádání na ní uzavřených obchodů.
• ČNB
• akcionáři burzy (většinou velké banky a investiční společnosti)
• členové burzy (obchodníci s cennými papíry, které přijala za členy burzovní komora. Většinou jsou to banky a investiční společnosti a jejich počet je velmi limitovaný)
Ostatní investoři musí využít pro své obchody na burze některého člena burzy jako zprostředkovatele.
Celý trh cenných papírů obchodovaných na BCP Praha je pro přehlednost rozdělen do tří částí:
1. hlavní trh – nejkvalitnější cenné papíry, nejvíce obchodovatelné
2. vedlejší trh – kvalitní cenné papíry, které by se rády časem dostaly na hlavní trh
3. volný trh – ostatní cenné papíry
Každý s těchto trhů sleduje samostatně akcie, podílové listy a samostatně obligace, dluhopisy a HZL.
Burza nabízí obchodování v pěti segmentech.
Kurzotvorné obchody (obchody na centrálním trhu):
1. Fixing – ve fixingu se obchoduje přes automatizovaný obchodní systém AOS a jedná se
o obchodování při pevné ceně. Porovnání nabídky a poptávky v určitém okamžiku dochází k fixování (určení) kurzu. Fixing se provádí jednou denně v 11.00 hodin a stanovený kurz platí pro obchodování do druhého dne. V tomto segmentu se obchodují všechny cenné papíry.
2. Dodatečné objednávky – tento segment navazuje na fixing (obchodování při pevné ceně)
3. KOBOS – aukční cena stanovená ve fixingu je otevírací cenou pro KOBOS. Do tohoto segmentu vstupují všechny akcie a podílové listy z hlavního a vedlejšího trhu burzy. Obchoduje se zde při proměnlivé ceně.
4. SPAD – nejvýznamnější kurzotvorný segment. Obchoduje se zde pouze s vybranými nejlikvidnějšími akciemi. Cenu obchodů tvoří tzv. tvůrci trhu, členové burzy, kteří se zavázali průběžně kotovat cenu nabídky a poptávky a mají povinnost za standardních podmínek obchody uzavírat, pokud je jejich kotace součástí nejlepší kotace.
Obchody, které nejsou kurzotvorné
5. Přímé obchody s bloky cenných papírů – jedná se o přímé obchody mezi členy burzy.
Burza cenných papírů garantuje vypořádání na ní uzavřených obchodů.
7.3 Deriváty cenných papírů
Deriváty souvisí s obchody s cennými papíry, jsou od nich odvozené. Deriváty se využívají nejen u cenných papírů kapitálového trhu, ale i u deviz. U derivátů dochází k nejvyšší míře abstrakce ve finančních operacích, protože předmětem koupě nebo prodeje je pouze určité právo, nikoliv věc hratelná. U termínovaných obchodů uzavíráte smlouvu, aniž znáte skutečný kurz cenného papíru nebo deviz, který v onom budoucím okamžiku bude dosažen. Je to váš odhad a odhad vašeho obchodního partnera – oba spekulujete. Podle skutečného vývoje se pak za daný čas ukáže, kdo na obchodě vydělá a kdo prodělá.
V zásadě rozlišujeme následující druhy derivátů:
• futures, forwardy – pevné termínové obchody k určitému budoucímu datu za předem dohodnutou cenu. Takto se firma může zajisti při plánování budoucích kontraktů, očekává-li výraznější nárůst kurzu. Futures je právo i povinnost uskutečnit sjednaný obchod na rozdíl od opce, kterou nemusíte nakonec realizovat.
• swap – prodej cenného papíru či deviz v aktuálním kurzu se současným podpisem smlouvy o budoucím odkoupením zpět za předem dohodnutou cenu. Je to výhodná forma např. pro organizace zahraničního obchodu, které vědí, že určitou dobu devizy nepotřebují a mohou je prodat. Ale chtějí se zabezpečit proti náhlým výkyvům kurzu, až budou devizy časem nakupovat.
• opce – je právo k budoucímu datu uskutečnit obchod s cenným papírem nebo devizami za předem sjednanou cenu. Za tuto opci musíte zaplatit dosti vysoký poplatek, ale u velkých obchodů je to pro vás méně bolestivé, než riskovat a spoléhat se na štěstí. Bude-li vývoj kurzu pro vás příznivý – opci nemusíte využít. Bude-li nepříznivý – uplatníte opci a neriskujete ztrátu.
S deriváty se můžete v Česku setkat především v bankovním sektoru. Rozhodujícími partnery bank ČR jsou u měnových derivátů zahraniční finanční instituce (80%), na druhém místě jsou české finanční instituce (13%) a na klienty připadlo v roce 1998 7%.
V zásadě rozlišujeme následující druhy derivátů:
• futures, forwardy – pevné termínové obchody k určitému budoucímu datu za předem dohodnutou cenu. Takto se firma může zajisti při plánování budoucích kontraktů, očekává-li výraznější nárůst kurzu. Futures je právo i povinnost uskutečnit sjednaný obchod na rozdíl od opce, kterou nemusíte nakonec realizovat.
• swap – prodej cenného papíru či deviz v aktuálním kurzu se současným podpisem smlouvy o budoucím odkoupením zpět za předem dohodnutou cenu. Je to výhodná forma např. pro organizace zahraničního obchodu, které vědí, že určitou dobu devizy nepotřebují a mohou je prodat. Ale chtějí se zabezpečit proti náhlým výkyvům kurzu, až budou devizy časem nakupovat.
• opce – je právo k budoucímu datu uskutečnit obchod s cenným papírem nebo devizami za předem sjednanou cenu. Za tuto opci musíte zaplatit dosti vysoký poplatek, ale u velkých obchodů je to pro vás méně bolestivé, než riskovat a spoléhat se na štěstí. Bude-li vývoj kurzu pro vás příznivý – opci nemusíte využít. Bude-li nepříznivý – uplatníte opci a neriskujete ztrátu.
S deriváty se můžete v Česku setkat především v bankovním sektoru. Rozhodujícími partnery bank ČR jsou u měnových derivátů zahraniční finanční instituce (80%), na druhém místě jsou české finanční instituce (13%) a na klienty připadlo v roce 1998 7%.
7. 4 Burzy a burzovní obchody
Cenné papíry jsou speciálním zbožím , které se neprodává a nekupuje v běžných obchodech. Místem střetávání nabídky s poptávkou je burza cenných papírů – je to speciální instituce, kde jsou tržním mechanismem vytvářeny ceny cenných papírů – kurzy. Tyto kurzy jsou častokrát značně odlišné od nominálních hodnot cenných papírů na nich natištěných. Vývoj kurzů na burze je ovlivněn řadou faktorů – ekonomickou situací emitenta cenného papíru, ekonomickou situací státu, mezinárodní ekonomickou situací, ale i vlivy mimoekonomickými jako stabilita politické scény domácí a zahraniční, politické skandály, přírodní katastrofy apod.
Kapitál je velmi citlivý na jakékoliv riziko a při sebemenším náznaku ohrožení se stahuje
do bezpečí, což se projevuje okamžitě řetězcovým pádem kurzů na burze, které mohou vyústit až v krach burzy.
Burza cenných papírů je velmi dobrým barometrem ekonomiky, odráží se v ní veškerá pozitivní očekávání a naopak obavy o další vývoj.
Burza je zvláštní forma trhu s následujícími znaky:
• obchoduje se vzájemně zastupitelným zbožím, které se na burze fyzicky nenachází. Kupujícímu je jedno, jestli koupí přesně konkrétní barel ropy, bušl obilí, unci zlata či akcii určité firmy. Kupující ani nepotřebuje při koupi toto zboží vidět, protože tato zboží mají standardní zaručenou kvalitu a pravost.
• burzovní obchody se konají pravidelně na určitém místě a v určitou dobu. Burzy se nekonají náhodile a nepravidelně. Všichni účastníci určitého trhu proto vědí, že určité zboží zde mohou kdykoliv v obchodních hodinách prodat či nakoupit – teď, za měsíc,
za rok, za deset let. Pro obchodníky je to pohodlnější operativnější než jezdit po světě a hledat kupce či prodejce. Tím dochází k vysoké koncentraci nabídky a poptávky právě přes burzu, a ta pak může plnit cenotvornou funkci.
• pro obchodování jsou stanovena přesná pravidla (částečně daná zákony a částečně stanovená řídícími orgány této burzy)
• obchodu na burze se může zúčastnit pouze vymezený okruh osob (burzovní dohodci, makléři apod.), kteří mají povolení řídících orgánů burzy a ostatní účastníci trhu musí využívat jejich zprostředkovaných služeb.
Kapitál je velmi citlivý na jakékoliv riziko a při sebemenším náznaku ohrožení se stahuje
do bezpečí, což se projevuje okamžitě řetězcovým pádem kurzů na burze, které mohou vyústit až v krach burzy.
Burza cenných papírů je velmi dobrým barometrem ekonomiky, odráží se v ní veškerá pozitivní očekávání a naopak obavy o další vývoj.
Burza je zvláštní forma trhu s následujícími znaky:
• obchoduje se vzájemně zastupitelným zbožím, které se na burze fyzicky nenachází. Kupujícímu je jedno, jestli koupí přesně konkrétní barel ropy, bušl obilí, unci zlata či akcii určité firmy. Kupující ani nepotřebuje při koupi toto zboží vidět, protože tato zboží mají standardní zaručenou kvalitu a pravost.
• burzovní obchody se konají pravidelně na určitém místě a v určitou dobu. Burzy se nekonají náhodile a nepravidelně. Všichni účastníci určitého trhu proto vědí, že určité zboží zde mohou kdykoliv v obchodních hodinách prodat či nakoupit – teď, za měsíc,
za rok, za deset let. Pro obchodníky je to pohodlnější operativnější než jezdit po světě a hledat kupce či prodejce. Tím dochází k vysoké koncentraci nabídky a poptávky právě přes burzu, a ta pak může plnit cenotvornou funkci.
• pro obchodování jsou stanovena přesná pravidla (částečně daná zákony a částečně stanovená řídícími orgány této burzy)
• obchodu na burze se může zúčastnit pouze vymezený okruh osob (burzovní dohodci, makléři apod.), kteří mají povolení řídících orgánů burzy a ostatní účastníci trhu musí využívat jejich zprostředkovaných služeb.
Druhů obligací je velké množství a můžeme je členit z několika hledisek:
1. hledisko obchodovatelnosti:
• obligace veřejně obchodovatelné
• obligace s omezenou obchodovatelností a neobchodovatelné
2. hledisko fyzické podoby (obdoba členění u akcií):
• obligace materializované (listinné)
• obligace dematerializované (zaknihované)
3. hledisko druhové:
• obligace na jméno (převoditelné rubopisem)
• obligace na majitele (na doručitele)
4. hledisko ručení:
• obligace se zárukou (emitent ručí splácení svým majetkem resp. ručení jiným subjektem)
• obligace bez záruky (emitent ručí svým dobrým jménem, hospodářskými výsledky). Tyto obligace na našem trhu převažují.
5. hledisko velikosti úroku:
• obligace s pevným úročením (výše úroku je dána hned při emisi – výhodné, pokud je stabilizovaná ekonomická situace)
• obligace s proměnlivým úročením, indexová obligace (výše úroku kopíruje pohyb bankovních úroků nebo oficiální míru inflace – výhodně při kolísavém vývoji ekonomiky)
Emise obligací představuje pro emitenta (např. firmu) cizí zdroj financování, protože se jedná o peníze zapůjčené, které budou muset za určitou dobu vrátit.
Obligace představují z daňového hlediska levnější způsob financování než emise akcií, protože hrazené úroky z obligací jsou nákladovou položkou a snižují základ ke zdanění, kdežto dividendy jsou vypláceny až z čistého zisku po zdanění. Na druhou stranu, pokud firma neprosperuje, dividendy vyplatit nemusí, kdežto úroky z obligací musí vyplatit, i když bude ztrátová, což může vést až k jejímu bankrotu. K 31.10. 2002 bylo na BCP Praha obchodováno 74 emisí dluhopisů.
• obligace veřejně obchodovatelné
• obligace s omezenou obchodovatelností a neobchodovatelné
2. hledisko fyzické podoby (obdoba členění u akcií):
• obligace materializované (listinné)
• obligace dematerializované (zaknihované)
3. hledisko druhové:
• obligace na jméno (převoditelné rubopisem)
• obligace na majitele (na doručitele)
4. hledisko ručení:
• obligace se zárukou (emitent ručí splácení svým majetkem resp. ručení jiným subjektem)
• obligace bez záruky (emitent ručí svým dobrým jménem, hospodářskými výsledky). Tyto obligace na našem trhu převažují.
5. hledisko velikosti úroku:
• obligace s pevným úročením (výše úroku je dána hned při emisi – výhodné, pokud je stabilizovaná ekonomická situace)
• obligace s proměnlivým úročením, indexová obligace (výše úroku kopíruje pohyb bankovních úroků nebo oficiální míru inflace – výhodně při kolísavém vývoji ekonomiky)
Emise obligací představuje pro emitenta (např. firmu) cizí zdroj financování, protože se jedná o peníze zapůjčené, které budou muset za určitou dobu vrátit.
Obligace představují z daňového hlediska levnější způsob financování než emise akcií, protože hrazené úroky z obligací jsou nákladovou položkou a snižují základ ke zdanění, kdežto dividendy jsou vypláceny až z čistého zisku po zdanění. Na druhou stranu, pokud firma neprosperuje, dividendy vyplatit nemusí, kdežto úroky z obligací musí vyplatit, i když bude ztrátová, což může vést až k jejímu bankrotu. K 31.10. 2002 bylo na BCP Praha obchodováno 74 emisí dluhopisů.
7.2.4 ad 6) HYPOTEČNÍ ZÁSTAVNÍ LISTY
Hypotéční zástavní listy jsou u nás poměrně novou formou cenných papírů (první emise byla vydána v roce 1996). Jak napovídá název , hypotéční zástavní listy (HZL) jsou ručeny hypotékou (zástavou nemovitosti), což je velmi solidní záruka. Hypotéční zástavní listy jsou emitovány bankami s licencí k hypotéčnímu bankovnictví ( v roce 2001 mělo tuto licenci 9 bank).
Banky poskytující hypotéční úvěry (úvěry ručené nemovitostí) využívají tyto hypotéky k ručení emise HZL, tedy cenných papírů, které si koupí investoři (občané či firmy, které mají relativně volné peněžní prostředky a chtějí je dlouhodobě zhodnotit), a tím získá zdroje pro další poskytování hypotéčních úvěrů.
Investoři získají úroky, banka má kapitál na poskytování hypotečních úvěrů a vydělává na rozdílu úroků poskytnutých a přijatých, žadatel o úvěr získal peníze na svůj investiční záměr. Všichni jsou spokojeni a tato spokojenost může být o to vyšší, že celá transakce je poměrně málo riziková.
Hypoteční zástavní listy mají podobu:
• listinou (cenný papír materializovaný)
• zaknihovanou (cenný papír nematerializovaný)
Mohou být:
• neveřejně obchodovatelné
• veřejně obchodovatelné
Z daňového hlediska je investice do HZL také zajímavá, protože úrokové výnosy z HZL jsou osvobozeny od daně z příjmu fyzických osob.
Velikost emise HZL se pohybuje ve stovkách miliónů až miliardách. Doba splatnosti bývá 5 let. K 30.6. 2000 bylo na našem kapitálovém trhu emisí HZL v hodnotě 120,1 mld Kč.
Banky poskytující hypotéční úvěry (úvěry ručené nemovitostí) využívají tyto hypotéky k ručení emise HZL, tedy cenných papírů, které si koupí investoři (občané či firmy, které mají relativně volné peněžní prostředky a chtějí je dlouhodobě zhodnotit), a tím získá zdroje pro další poskytování hypotéčních úvěrů.
Investoři získají úroky, banka má kapitál na poskytování hypotečních úvěrů a vydělává na rozdílu úroků poskytnutých a přijatých, žadatel o úvěr získal peníze na svůj investiční záměr. Všichni jsou spokojeni a tato spokojenost může být o to vyšší, že celá transakce je poměrně málo riziková.
Hypoteční zástavní listy mají podobu:
• listinou (cenný papír materializovaný)
• zaknihovanou (cenný papír nematerializovaný)
Mohou být:
• neveřejně obchodovatelné
• veřejně obchodovatelné
Z daňového hlediska je investice do HZL také zajímavá, protože úrokové výnosy z HZL jsou osvobozeny od daně z příjmu fyzických osob.
Velikost emise HZL se pohybuje ve stovkách miliónů až miliardách. Doba splatnosti bývá 5 let. K 30.6. 2000 bylo na našem kapitálovém trhu emisí HZL v hodnotě 120,1 mld Kč.
7.2.2 ad 2) PODÍLOVÉ LISTY
Dalším druhem dlouhodobého majetkového cenného papíru jsou podílové listy. Podílové listy vydává (emituje) speciální typ společnosti, která se nazývá podílový fond. Podílový fond je společností založenou v souladu se zákonem o investičních společnostech a fondech. Podílový fond shromáždí peníze od investorů (občanů, firem) formou prodeje svých podílových listů a takto získaným kapitálem začne obchodovat na burze, nakupovat a prodávat cenné papíry a další finanční instrumenty – cílem jejího snažení je dosažení zisku, ze kterého pak vyplácí vlastníkům podílových listů podíly. Běžně bychom označili takovou činnost za finanční spekulace. Občané
i firmy chtějí zhodnocovat své peníze a aktivně se bránit inflaci, pokud si však netroufají obchodovat s cennými papíry sami, využijí tuto formu kolektivního investování.
Činnost investičních společností a fondů je všude na světě přísně regulována zákony a dohledem státu, kteří riziko částečně snižují.
Podílové fondy u nás procházely v roce 2000 až 2002 dvěma významnými procesy:
1. přelicencování dozorčím orgánem kapitálového trhu. U nás je tímto orgánem komise
2. pro cenné papíry KCP, která procesem přelicencování dělá v podstatě inventuru subjektů kapitálového trhu a řadě fondů vzniklých v době kupónové privatizace již odebrala licence.
3. otevírání fondů – přeměna uzavřených fondů na otevřené. Základní rozdíl je v tom, že otevřený fond má ze zákona povinnost na žádost majitele podílového listu tento list
od něj odkoupit zpět. Změna na otevřené podílové fondy má tedy pomoci především těm
majitelům podílových listů, které se neobchodovaly na veřejných trzích (nebyla po nich
poptávka) a oni nebyli schopni je prodat.
Oba tyto procesy mají náš kapitálový trh zpřehlednit, zlikvidnit (peníze musí obíhat a ne být umrtvené v neprodejných cenných papírech) a přiblížit světovým standartům.
i firmy chtějí zhodnocovat své peníze a aktivně se bránit inflaci, pokud si však netroufají obchodovat s cennými papíry sami, využijí tuto formu kolektivního investování.
Činnost investičních společností a fondů je všude na světě přísně regulována zákony a dohledem státu, kteří riziko částečně snižují.
Podílové fondy u nás procházely v roce 2000 až 2002 dvěma významnými procesy:
1. přelicencování dozorčím orgánem kapitálového trhu. U nás je tímto orgánem komise
2. pro cenné papíry KCP, která procesem přelicencování dělá v podstatě inventuru subjektů kapitálového trhu a řadě fondů vzniklých v době kupónové privatizace již odebrala licence.
3. otevírání fondů – přeměna uzavřených fondů na otevřené. Základní rozdíl je v tom, že otevřený fond má ze zákona povinnost na žádost majitele podílového listu tento list
od něj odkoupit zpět. Změna na otevřené podílové fondy má tedy pomoci především těm
majitelům podílových listů, které se neobchodovaly na veřejných trzích (nebyla po nich
poptávka) a oni nebyli schopni je prodat.
Oba tyto procesy mají náš kapitálový trh zpřehlednit, zlikvidnit (peníze musí obíhat a ne být umrtvené v neprodejných cenných papírech) a přiblížit světovým standartům.
Práva spojená s vlastnictvím podílových listů jsou poněkud odlišná od práv majitelů akcií:
• právo na podíl na zisku
• právo účastnit se valné hromady fondu, ovšem bez hlasovacího práva
• právo na přednostní nákup nově emitovaných podílových listů (mladé listy) většinou za zvýhodněných podmínek. Podílové fondy postupně emitují více emisí podílových listů (akciové společnosti většinou provádějí jedinou emisi akcií).
• právo na podíl na likvidačním zůstatku v případě likvidace společnosti
Podílové listy jsou běžně obchodovány na burze cenných papírů a v RM-systému.
7.2.3 ad 3) OBLIGACE
Obligace jsou úvěrovým cenným papírem kapitálového trhu (dluhopisem). Zachycují právní vztah mezi emitentem obligace (dlužníkem) a investorem (věřitelem, kupcem cenného papíru), kdy emitent se zavazuje za určitou dobu (delší než jeden rok, častokrát pět i více let) majiteli obligace vrátit vloženou částku zvýšenou o úrok. Emitent neproplatí obligaci dříve, majitel obligace má však možnost tuto obligaci prodat než uplyne její doba splatnosti další osobě (právnické i fyzické). Majitel obligace obvykle nemá právo podílet se na řízení podniku (hlasovací právo na valné hromadě).
Emitenti obligací:
• stát (státní dluhopisy)
• města (komunální obligace)
• podniky
• banky
Obligace podléhají při emisi schválení ministerstvem financí – už z této charakteristiky je jasné, že firma nebude vydávat emisi obligací, když si bude potřebovat půjčit 2 milióny korun. Emise obligací se pohybují v řádech stovek miliónů a jejich emitenti bývají největšími ekonomickými subjekty v národním hospodářství. Prodat takové objemy obligací není jednoduché, proto umístění těchto cenných papírů v ekonomice většinou zprostředkovávají banky a často je emise spojena s emisním úvěrem.
• právo účastnit se valné hromady fondu, ovšem bez hlasovacího práva
• právo na přednostní nákup nově emitovaných podílových listů (mladé listy) většinou za zvýhodněných podmínek. Podílové fondy postupně emitují více emisí podílových listů (akciové společnosti většinou provádějí jedinou emisi akcií).
• právo na podíl na likvidačním zůstatku v případě likvidace společnosti
Podílové listy jsou běžně obchodovány na burze cenných papírů a v RM-systému.
7.2.3 ad 3) OBLIGACE
Obligace jsou úvěrovým cenným papírem kapitálového trhu (dluhopisem). Zachycují právní vztah mezi emitentem obligace (dlužníkem) a investorem (věřitelem, kupcem cenného papíru), kdy emitent se zavazuje za určitou dobu (delší než jeden rok, častokrát pět i více let) majiteli obligace vrátit vloženou částku zvýšenou o úrok. Emitent neproplatí obligaci dříve, majitel obligace má však možnost tuto obligaci prodat než uplyne její doba splatnosti další osobě (právnické i fyzické). Majitel obligace obvykle nemá právo podílet se na řízení podniku (hlasovací právo na valné hromadě).
Emitenti obligací:
• stát (státní dluhopisy)
• města (komunální obligace)
• podniky
• banky
Obligace podléhají při emisi schválení ministerstvem financí – už z této charakteristiky je jasné, že firma nebude vydávat emisi obligací, když si bude potřebovat půjčit 2 milióny korun. Emise obligací se pohybují v řádech stovek miliónů a jejich emitenti bývají největšími ekonomickými subjekty v národním hospodářství. Prodat takové objemy obligací není jednoduché, proto umístění těchto cenných papírů v ekonomice většinou zprostředkovávají banky a často je emise spojena s emisním úvěrem.
Typické nástroje kapitálového trhu:
• střednědobé a dlouhodobé termínové vklady
• střednědobé a dlouhodobé úvěry
• emise cenných papírů kapitálového trhu:
1. akcie – majetkový cenný papír
2. podílové listy – majetkový cenný papír
3. obligace – úvěrový cenný papír (dluhopis)
4. hypoteční zástavní listy – úvěrový cenný papír (dluhopis)
• deriváty cenných papírů
Pro všechny uvedené cenné papíry je typické, že jsou vydávány ve velikých finančních objemech (emisích). Je to logické protože podnikatelé potřebují hodně kapitálu pro své podnikání a s delší dobou splatnosti. Už jen tímto znakem se výrazně liší od cenných papírů peněžního trhu. Takové objemy peněz vyžadují státní dozor, aby nedošlo podvodným jednáním k poškození velkého okruhu věřitelů a narušení finanční stability ekonomiky – každá emise cenných papírů kapitálového trhu podléhá schválení ministerstvem financí.
Cenné papíry jsou rozděleny do dvou skupin – majetkové cenné papíry zakládají majiteli právo podílet se na výnosech z podnikání a další práva jako mají společníci společnosti, která tento cenný papír vydala. Úvěrové cenné papíry jsou založeny na vztahu věřitel – dlužník. Emitent těchto cenných papírů se stává dlužníkem kupce cenného papíru (věřitele) a je povinen cenný papír proplatit při vypršení doby splatnosti včetně úrokového výnosu. V obou případech investor očekává zhodnocení svých peněz – v případě majetkových cenných papírů nese vyšší riziko, že o své peníze přijde, a proto očekává vyšší výnos, v případě úvěrových cenných papírů je riziko nezaplacení nižší, ale také úrokový výnos bývá nižší. V obou případech však očekává výnos vyšší, než kdyby peníze uložil na termínovaném vkladu u banky. Teoretický vztah mezi rizikovostí investice a výší úroku zobrazuje tzv. bezpečnostní pyramida. V základně pyramidy jsou investice relativně nejméně rizikové, ve špici pyramidy je riziko ztráty vysoké a blížíme se spekulativním investicím.
• střednědobé a dlouhodobé úvěry
• emise cenných papírů kapitálového trhu:
1. akcie – majetkový cenný papír
2. podílové listy – majetkový cenný papír
3. obligace – úvěrový cenný papír (dluhopis)
4. hypoteční zástavní listy – úvěrový cenný papír (dluhopis)
• deriváty cenných papírů
Pro všechny uvedené cenné papíry je typické, že jsou vydávány ve velikých finančních objemech (emisích). Je to logické protože podnikatelé potřebují hodně kapitálu pro své podnikání a s delší dobou splatnosti. Už jen tímto znakem se výrazně liší od cenných papírů peněžního trhu. Takové objemy peněz vyžadují státní dozor, aby nedošlo podvodným jednáním k poškození velkého okruhu věřitelů a narušení finanční stability ekonomiky – každá emise cenných papírů kapitálového trhu podléhá schválení ministerstvem financí.
Cenné papíry jsou rozděleny do dvou skupin – majetkové cenné papíry zakládají majiteli právo podílet se na výnosech z podnikání a další práva jako mají společníci společnosti, která tento cenný papír vydala. Úvěrové cenné papíry jsou založeny na vztahu věřitel – dlužník. Emitent těchto cenných papírů se stává dlužníkem kupce cenného papíru (věřitele) a je povinen cenný papír proplatit při vypršení doby splatnosti včetně úrokového výnosu. V obou případech investor očekává zhodnocení svých peněz – v případě majetkových cenných papírů nese vyšší riziko, že o své peníze přijde, a proto očekává vyšší výnos, v případě úvěrových cenných papírů je riziko nezaplacení nižší, ale také úrokový výnos bývá nižší. V obou případech však očekává výnos vyšší, než kdyby peníze uložil na termínovaném vkladu u banky. Teoretický vztah mezi rizikovostí investice a výší úroku zobrazuje tzv. bezpečnostní pyramida. V základně pyramidy jsou investice relativně nejméně rizikové, ve špici pyramidy je riziko ztráty vysoké a blížíme se spekulativním investicím.
7.2.1 ad 1) AKCIE
= cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka, a to:
• podílet se na zisku (výplata dividendy)
• podílet se na řízení společnosti (hlasovat na valné hromadě akcionářů)
• podílet se na likvidačním zůstatku společnosti, pokud jde firma do likvidace
Akcie je majetkovým cenným papírem a její vlastník se stává spolumajitelem firmy, která akcie vydala. Nominální hodnota akcie je uvedena na akcii. Součet nominálních hodnot všech emitovaných akcií tvoří základní kapitál akciové společnosti.
Akcie může být emitována:
- přímo na nominální hodnotu
- s emisním ážiem (za vyšší cenu než nominální)
- s emisním disážiem (za nižší cenu než nominální) – současný obchodní zákoník ČR umožňuje.
U veřejně obchodovatelných akcií můžete akcie prodávat a nakupovat na veřejných trzích – burza cenných papírů, v RM-systému, nebo můžete provádět přímé obchody. Tady už ale neobchodujete za cenu nominální, ale cenu tržní, která se od nominální může výrazně lišit. Tržní ceně dosahované na veřejných trzích (např. burza) říkáme kurz akcie.
Rozlišujeme:
1. Kmenové akcie
• na jméno – převoditelné rubopisem neboli indosamentem
• na majitele – volně převoditelné, na doručitele
2. Speciální
• zaměstnanecké (pro zaměstnance firmy, akcie vystaveny na jméno, max. 5% objemu emise akcií)
• prioritní akcie (přednostní dividendy, ovšem majitel nemá právo hlasovat na valné hromadě)
Jiné členění zohledňuje fyzickou podobu akcie:
• akcie materializované (listinné – fyzicky vytištěné na papíře – mají plášť, kupónový arch pro výplaty dividend a talón pro získání nového kupónového archu, když je předchozí vyčerpán)
• akcie nematerializované (zaknihované – většinou pouze jako údaje v paměti počítače
ve Středisku cenných papírů SCP) – v ČR převažující. U tohoto typu akcie vám firma může každoročně po uzavření účetnictví předcházejícího roku a rozhodnutí valné hromady o výši vyplacených dividend (většinou to bývá v období květen, červen) poslat dividendu poštovní poukázkou domů, protože v SCP znají vaši adresu.
Akcie jsou významnou formou financování firmy – je to zdroj vlastní, protože vložené peníze nemusí firma akcionářům za čas vracet jako v případě dluhopisů (obligací apod.). Emisí akcií firma získává základní kapitál a je to pro ni většinou nejvýznamnější zdroj financování dlouhodobých potřeb. Co do objemu by u většiny firem také měl převážit tento zdroj nad zdroji vnějšími např. formou úvěrů apod. – zásada opatrnosti. Odpovídá tomu i celosvětový poměr, kdy kapitálový trh akcií je co do objemu obíhajících peněz výrazně větší než trh střednědobých a dlouhodobých bankovních úvěrů.
Mezi velké výhody financování emise akcií patří možnost získat mnohem větší vstupní kapitál než v případě zakládání firmy jedincem či skupinkou jedinců a také rozložení rizika podnikání na mnohem větší okruh osob. Tato forma má však některá negativa, která musíme znát. Okamžikem emise veřejně obchodovatelných akcií firma samostatná ztrácí moc
nad cestami převodů těchto akcií na nové majitele. Firma musí počítat s tím, že s těmito akciemi se bude spekulovat, jejich cena bude i značně kolísat, což může negativně ovlivnit image firmy
na trhu, firma jen těžko ovlivní, pokud majoritní balík akcií na burze bude chtít koupit její konkurence. Formou vzájemného vlastnictví akcií se v ekonomice vytváří spletité sítě provázených subjektů, což častokrát narušuje vztahy hospodářské soutěže.
Seskupení podniků provázaná především majetkovými podíly se nazývají holdingy.
• podílet se na zisku (výplata dividendy)
• podílet se na řízení společnosti (hlasovat na valné hromadě akcionářů)
• podílet se na likvidačním zůstatku společnosti, pokud jde firma do likvidace
Akcie je majetkovým cenným papírem a její vlastník se stává spolumajitelem firmy, která akcie vydala. Nominální hodnota akcie je uvedena na akcii. Součet nominálních hodnot všech emitovaných akcií tvoří základní kapitál akciové společnosti.
Akcie může být emitována:
- přímo na nominální hodnotu
- s emisním ážiem (za vyšší cenu než nominální)
- s emisním disážiem (za nižší cenu než nominální) – současný obchodní zákoník ČR umožňuje.
U veřejně obchodovatelných akcií můžete akcie prodávat a nakupovat na veřejných trzích – burza cenných papírů, v RM-systému, nebo můžete provádět přímé obchody. Tady už ale neobchodujete za cenu nominální, ale cenu tržní, která se od nominální může výrazně lišit. Tržní ceně dosahované na veřejných trzích (např. burza) říkáme kurz akcie.
Rozlišujeme:
1. Kmenové akcie
• na jméno – převoditelné rubopisem neboli indosamentem
• na majitele – volně převoditelné, na doručitele
2. Speciální
• zaměstnanecké (pro zaměstnance firmy, akcie vystaveny na jméno, max. 5% objemu emise akcií)
• prioritní akcie (přednostní dividendy, ovšem majitel nemá právo hlasovat na valné hromadě)
Jiné členění zohledňuje fyzickou podobu akcie:
• akcie materializované (listinné – fyzicky vytištěné na papíře – mají plášť, kupónový arch pro výplaty dividend a talón pro získání nového kupónového archu, když je předchozí vyčerpán)
• akcie nematerializované (zaknihované – většinou pouze jako údaje v paměti počítače
ve Středisku cenných papírů SCP) – v ČR převažující. U tohoto typu akcie vám firma může každoročně po uzavření účetnictví předcházejícího roku a rozhodnutí valné hromady o výši vyplacených dividend (většinou to bývá v období květen, červen) poslat dividendu poštovní poukázkou domů, protože v SCP znají vaši adresu.
Akcie jsou významnou formou financování firmy – je to zdroj vlastní, protože vložené peníze nemusí firma akcionářům za čas vracet jako v případě dluhopisů (obligací apod.). Emisí akcií firma získává základní kapitál a je to pro ni většinou nejvýznamnější zdroj financování dlouhodobých potřeb. Co do objemu by u většiny firem také měl převážit tento zdroj nad zdroji vnějšími např. formou úvěrů apod. – zásada opatrnosti. Odpovídá tomu i celosvětový poměr, kdy kapitálový trh akcií je co do objemu obíhajících peněz výrazně větší než trh střednědobých a dlouhodobých bankovních úvěrů.
Mezi velké výhody financování emise akcií patří možnost získat mnohem větší vstupní kapitál než v případě zakládání firmy jedincem či skupinkou jedinců a také rozložení rizika podnikání na mnohem větší okruh osob. Tato forma má však některá negativa, která musíme znát. Okamžikem emise veřejně obchodovatelných akcií firma samostatná ztrácí moc
nad cestami převodů těchto akcií na nové majitele. Firma musí počítat s tím, že s těmito akciemi se bude spekulovat, jejich cena bude i značně kolísat, což může negativně ovlivnit image firmy
na trhu, firma jen těžko ovlivní, pokud majoritní balík akcií na burze bude chtít koupit její konkurence. Formou vzájemného vlastnictví akcií se v ekonomice vytváří spletité sítě provázených subjektů, což častokrát narušuje vztahy hospodářské soutěže.
Seskupení podniků provázaná především majetkovými podíly se nazývají holdingy.
Cizí směnka musí obsahovat:
• označení v textu, že jde o směnku
• bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní sumu, vyjádřenou slovy i čísly
• jméno směnečníka a jeho identifikace
• údaj splatnosti – směnečný zákon umožňuje následující možnosti
- na viděnou (při předložení) = vistasměnka
- na určitý čas po viděné = časová vistasměnka
- na určitý čas po vystavení směnky (např. 30 dní) = dato směnka
- na určitý den (23. března 2000) = směnka fixní
• údaj místa, kde má být placeno
• jméno věřitele (remitenta) – na jeho řád má být placeno
• datum a místo vystavení směnky
• podpis výstavce a jeho adresa – podepsat směnku může pouze osoba, která k tomu má zmocnění
Podpisem kterékoliv další osoby na líci směnky vzniká tzv. aval – směnečné rukojemství a věřitel může žádat při neuhrazení směnky směnečníkem zaplacení od ručitele – avalisty.
Postup při neplacení (regres) – jestliže směnka nabyla včas uhrazena, může majitel vykonat postih vůči kterémukoliv indosantovi (předchozí majitelé uvedení na rubu směnky), vůči výstavci nebo avalistovi.
Pro zaplacení směnky má být směnka opatřena kvitanční doložkou „zaplaceno dne“ a podpisem, napsanou přímo na směnce. Směnečná suma nesmí být splácena ve splátkách.
• bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní sumu, vyjádřenou slovy i čísly
• jméno směnečníka a jeho identifikace
• údaj splatnosti – směnečný zákon umožňuje následující možnosti
- na viděnou (při předložení) = vistasměnka
- na určitý čas po viděné = časová vistasměnka
- na určitý čas po vystavení směnky (např. 30 dní) = dato směnka
- na určitý den (23. března 2000) = směnka fixní
• údaj místa, kde má být placeno
• jméno věřitele (remitenta) – na jeho řád má být placeno
• datum a místo vystavení směnky
• podpis výstavce a jeho adresa – podepsat směnku může pouze osoba, která k tomu má zmocnění
Podpisem kterékoliv další osoby na líci směnky vzniká tzv. aval – směnečné rukojemství a věřitel může žádat při neuhrazení směnky směnečníkem zaplacení od ručitele – avalisty.
Postup při neplacení (regres) – jestliže směnka nabyla včas uhrazena, může majitel vykonat postih vůči kterémukoliv indosantovi (předchozí majitelé uvedení na rubu směnky), vůči výstavci nebo avalistovi.
Pro zaplacení směnky má být směnka opatřena kvitanční doložkou „zaplaceno dne“ a podpisem, napsanou přímo na směnce. Směnečná suma nesmí být splácena ve splátkách.
7.1.3 Pokladniční poukázky
Pokladniční poukázky mají u nás podobu státních pokladničních poukázek, tedy cenného papíru emitovaného státní institucí (např. ministerstvo financí) a jsou využívány k vyrovnání krátkodobých schodků příjmů a výdajů státního rozpočtu a jako nástroj měnové politiky. Už z této charakteristiky vyplývá, že tyto cenné papíry jsou určeny pro obchodování
na mezibankovním trhu a pro velké investory. Nominální hodnota jedné státní pokladniční poukázky bývá 1 milion Kč, objem jedné emise se pohybuje v řádech miliard korun a jsou většinou prodávány formou aukce se sestupnou licitací (holandský typ). Doba splatnosti se pohybuje od několika dní do jednoho roku. O tyto cenné papíry je tradičně velký zájem, protože stál v pozici dlužníka je velmi solidní zárukou navrácení peněz včetně úrokového výnosu.
7.1.4 Bankovní akcepty
Bankovní akcepty jsou specifickou formou spojení akceptačního úvěru a směnky cizí, vystavené příjemcem akceptačního úvěru (klientem banky) a akceptované bankou. Tím, že je směnka akceptována bankou, vystupuje banka jako hlavní směnečný dlužník a tato směnka je velmi dobře jištěna. Proto si také bankovní akcept uvádíme jako specifický cenný papír. Vystavení směnky a akcept směnky se řídí zákonem směnečným. Před poskytnutím úvěru banka důkladně klienta prověřuje a v případě potřeby vyžaduje i jištění.
7.2 Kapitálový trh
Kapitálový trh se zaměřuje na umisťování kapitálu. Budeme se zabývat kapitálem v jeho finanční podobě, která je univerzální a dobře odchovatelná. Nepůjde tedy o kapitál ve věcné podobě – stroje, nemovitosti technologie apod. – nicméně finanční kapitál je ve firmách určen právě k pořizování dlouhodobého majetku a bude mít dlouhodobou povahu.
na mezibankovním trhu a pro velké investory. Nominální hodnota jedné státní pokladniční poukázky bývá 1 milion Kč, objem jedné emise se pohybuje v řádech miliard korun a jsou většinou prodávány formou aukce se sestupnou licitací (holandský typ). Doba splatnosti se pohybuje od několika dní do jednoho roku. O tyto cenné papíry je tradičně velký zájem, protože stál v pozici dlužníka je velmi solidní zárukou navrácení peněz včetně úrokového výnosu.
7.1.4 Bankovní akcepty
Bankovní akcepty jsou specifickou formou spojení akceptačního úvěru a směnky cizí, vystavené příjemcem akceptačního úvěru (klientem banky) a akceptované bankou. Tím, že je směnka akceptována bankou, vystupuje banka jako hlavní směnečný dlužník a tato směnka je velmi dobře jištěna. Proto si také bankovní akcept uvádíme jako specifický cenný papír. Vystavení směnky a akcept směnky se řídí zákonem směnečným. Před poskytnutím úvěru banka důkladně klienta prověřuje a v případě potřeby vyžaduje i jištění.
7.2 Kapitálový trh
Kapitálový trh se zaměřuje na umisťování kapitálu. Budeme se zabývat kapitálem v jeho finanční podobě, která je univerzální a dobře odchovatelná. Nepůjde tedy o kapitál ve věcné podobě – stroje, nemovitosti technologie apod. – nicméně finanční kapitál je ve firmách určen právě k pořizování dlouhodobého majetku a bude mít dlouhodobou povahu.
7.1.2 Směnky
Směnka je převoditelný cenný papír, ze kterého vyplývá dlužnický závazek, který dává směnečnému dlužníkovi povinnost zaplatit a současně majiteli směnky právo požadovat zaplacené směnečné sumy v určitém čase a na určitém místě. Vydávání a použití směnek se řídí speciálním zákonem (zákon směnečný a šekový 191/1950 Sb.). Směnka je speciální cenný papír – může ji vystavit a použít kterýkoliv podnikatel (v souladu s obchodním zákoníkem), ale také občané dle občanského zákoníku. Prostřednictvím směnky si tedy podnikatel může půjčit peníze i od občana (nepodnikatelského subjektu). Vystavení směnky nepodléhá schválení žádné instituce, můžete ji tedy sepsat kdykoliv a kdekoliv – v tom tkví její velká operativnost. Směnka musí obsahovat podstatné náležitosti dané směnečným zákonem, její forma není předepsána. Na základě mezinárodní konvence přijatou většinou států má směnka stejné náležitosti ve všech zúčastněných zemích, a má proto využití i v mezinárodních obchodních vztazích.
Druhy směnek:
• směnky vlastní – upravují vztah mezi věřitelem (remitent) a dlužníkem – výstavcem směnky (trasant). Výstavce směnky dává vystavením směnky písemný slib uhrazení směnečné sumy majiteli směnky
• směnky cizí – upravují vztah mezi výstavcem (trasant), který je v dlužnické pozici vůči věřiteli (remitentovi). Výstavce směnky vystavením směnky přikazuje třetí osobě – směnečníkovi (trasát), který je tímto vázán uhradit dlužnou částku věřiteli (remitentovi). U standardní směnky cizí máme tedy tři subjekty (nikoliv dva jako u směnky vlastní).
Zákon směnečný a šekový připouští, aby u směnky cizí došlo k identitě (totožnosti) výstavce a remitenta, pak se jedná o tzv. směnku cizí na vlastní řad, nebo k identitě výstavce a směnečníka, tzv. zastřená směnka vlastní.
Další použití směnek vyplývá z jejich charakteristiky obchodovatelného cenného papíru – převod směnky na jinou osobu se uskutečňuje pomocí indosamentu (rubopisu). Nový vlastník je zapsán na rubu směnky. Směnku proto může věřitel před uplynutím její splatnosti prodat jiné osobě (právnické i fyzické) nebo bance, která mu poskytne eskontní úvěr (odprodej směnky bankou se nazývá eskont, pokud tato banka prodá směnku centrální bance, hovoříme o reeskontu). Banky většinou odkupují pouze cizí směnky (je zde však možnost využít identitu výstavce a směnečníka a vystavit zastřenou směnku vlastní).
Směnka může sloužit jako:
• zástava při jiných typech úvěru
• směnkou může ručit určitou obchodní transakci
• směnka může být součástí dokumentárního akreditivu, používaného především
při obchodech se zahraničím
• směnka se dá využít jako platidlo
• směnky jsou jedním z cizích zdrojů krátkodobého financování firmy
• směnka je využívána při úvěrech
• Eskont exportních směnek je nástrojem proexportní politiky ze strany ČNB
na podporu přímých vývozců zboží (v současné době ČNB tento nástroj nepoužívá).
Správně vystavená směnka je právně lépe vymahatelná než klasický obchodní vztah bez dalšího jištění.
Druhy směnek:
• směnky vlastní – upravují vztah mezi věřitelem (remitent) a dlužníkem – výstavcem směnky (trasant). Výstavce směnky dává vystavením směnky písemný slib uhrazení směnečné sumy majiteli směnky
• směnky cizí – upravují vztah mezi výstavcem (trasant), který je v dlužnické pozici vůči věřiteli (remitentovi). Výstavce směnky vystavením směnky přikazuje třetí osobě – směnečníkovi (trasát), který je tímto vázán uhradit dlužnou částku věřiteli (remitentovi). U standardní směnky cizí máme tedy tři subjekty (nikoliv dva jako u směnky vlastní).
Zákon směnečný a šekový připouští, aby u směnky cizí došlo k identitě (totožnosti) výstavce a remitenta, pak se jedná o tzv. směnku cizí na vlastní řad, nebo k identitě výstavce a směnečníka, tzv. zastřená směnka vlastní.
Další použití směnek vyplývá z jejich charakteristiky obchodovatelného cenného papíru – převod směnky na jinou osobu se uskutečňuje pomocí indosamentu (rubopisu). Nový vlastník je zapsán na rubu směnky. Směnku proto může věřitel před uplynutím její splatnosti prodat jiné osobě (právnické i fyzické) nebo bance, která mu poskytne eskontní úvěr (odprodej směnky bankou se nazývá eskont, pokud tato banka prodá směnku centrální bance, hovoříme o reeskontu). Banky většinou odkupují pouze cizí směnky (je zde však možnost využít identitu výstavce a směnečníka a vystavit zastřenou směnku vlastní).
Směnka může sloužit jako:
• zástava při jiných typech úvěru
• směnkou může ručit určitou obchodní transakci
• směnka může být součástí dokumentárního akreditivu, používaného především
při obchodech se zahraničím
• směnka se dá využít jako platidlo
• směnky jsou jedním z cizích zdrojů krátkodobého financování firmy
• směnka je využívána při úvěrech
• Eskont exportních směnek je nástrojem proexportní politiky ze strany ČNB
na podporu přímých vývozců zboží (v současné době ČNB tento nástroj nepoužívá).
Správně vystavená směnka je právně lépe vymahatelná než klasický obchodní vztah bez dalšího jištění.
7. Cenné papíry
Cenný papír si představte jako písemnou formou zachycený právní vztah mezi dvěma ( i více) subjekty, tato písemnost má určité náležitosti stanovené zákonem, a pak může být samostatně obchodovatelná (dá se převádět na další osoby). Tím se liší od běžné právní smlouvy, která zavazuje pouze subjekty na ní uvedené. Cenné papíry peněžního trhu zachycují vztah dlužnický – majitel cenného papíru je věřitelem a ten, kdo cenný papír vystavil, je dlužník. Majitel cenného papíru má právo tento cenný papír před dobou splatnosti prodat, zastavit do zálohy apod. Cenné papíry peněžního trhu nepodléhají schválení ministerstva financí.
7.1 Peněžní trh
Zajišťuje umisťování krátkodobých finančních zdrojů. Jsou to půjčky na mezibankovním trhu, které mohou být i na pár hodin, a jsou to půjčky mezi bankami a klienty se splatností do 1 roku. Příklady nástrojů tohoto trhu.
Vklady a úvěry:
1. netermínované vklady (podniky a občané ukládají u bank za úrok, mohou je kdykoliv vyzvednout)
2. krátkodobé termínové vklady (podniky a občané ukládají u bank za vyšší úrok na určitou dobu)
3. krátkodobé úvěry (banky půjčují podnikům a občanům na určitou dobu)
Krátkodobé cenné papíry:
1. depozitní certifikát
2. směnky
3. pokladniční poukázky
4. bankovní akcepty
7.1.1 Depozitní certifikáty (vkladové certifikáty, vkladové listy)
Depozitní certifikát vystavuje banka (dlužník) a potvrzuje jim přijetí jednorázového termínovaného vkladu od klienta (věřitele). Tyto certifikáty jsou prodávány s různou nominální hodnotou a s různou dobou splatnosti (1 měsíc, 3 měsíce, 6 měsíců, rok). Certifikát může být
na jméno nebo na doručitele (jméno majitele není na certifikátu uvedeno). Depozitní certifikát je obvykle úročen pevnou úrokovou mírou a nominální hodnota certifikátu + úrok jsou splatné
po uplynutí sjednané doby uložení. Úrok podléhá dani z příjmu – zvláštní sazba daně.
7.1 Peněžní trh
Zajišťuje umisťování krátkodobých finančních zdrojů. Jsou to půjčky na mezibankovním trhu, které mohou být i na pár hodin, a jsou to půjčky mezi bankami a klienty se splatností do 1 roku. Příklady nástrojů tohoto trhu.
Vklady a úvěry:
1. netermínované vklady (podniky a občané ukládají u bank za úrok, mohou je kdykoliv vyzvednout)
2. krátkodobé termínové vklady (podniky a občané ukládají u bank za vyšší úrok na určitou dobu)
3. krátkodobé úvěry (banky půjčují podnikům a občanům na určitou dobu)
Krátkodobé cenné papíry:
1. depozitní certifikát
2. směnky
3. pokladniční poukázky
4. bankovní akcepty
7.1.1 Depozitní certifikáty (vkladové certifikáty, vkladové listy)
Depozitní certifikát vystavuje banka (dlužník) a potvrzuje jim přijetí jednorázového termínovaného vkladu od klienta (věřitele). Tyto certifikáty jsou prodávány s různou nominální hodnotou a s různou dobou splatnosti (1 měsíc, 3 měsíce, 6 měsíců, rok). Certifikát může být
na jméno nebo na doručitele (jméno majitele není na certifikátu uvedeno). Depozitní certifikát je obvykle úročen pevnou úrokovou mírou a nominální hodnota certifikátu + úrok jsou splatné
po uplynutí sjednané doby uložení. Úrok podléhá dani z příjmu – zvláštní sazba daně.
6.11 Smlouva o úvěru (účelový úvěr) pokračování
2. V případě, že banka odstoupí od smlouvy z důvodů uvedených v odst. 1 tohoto článku, je uživatel úvěru povinen vrátit bance poskytnutý úvěr i s úroky ve lhůtě ____ dní ode dne odstoupení podle tohoto článku.
VII.
Smluvní strany souhlasí s tím, že uživatel úvěru může odstoupit od této smlouvy bez odůvodnění
dříve, než začne užívat úvěr.
Uživatel úvěru může vrátit úvěr před lhůtou stanovenou pro vrácení úvěru, avšak musí o tom banku písemně informovat nejméně ____ dní předem.
Smluvní strany souhlasí s tím, že v případech podle předcházejících odstavců tohoto článku má
banka nárok na náhradu škody.
VIII.
Smluvní strany souhlasí s tím, že v případě vrácení úvěru před smluvenou lhůtou nebude banka
účtovat úroky ode dne vrácení úvěru do dne vrácení, předtím smluvně dohodnutého.
IX.
Smluvní strany souhlasí s tím, že všechny spory vzniklé z této smlouvy budou řešit dohodou, a
pokud to nebude možné, je příslušný soud v ______________.
X.
Smluvní strany souhlasí s tím, že smlouva nabývá platnosti dnem podepsání oběma účastníky.
XI.
Smlouva byla sepsána ve ______ vyhotoveních, z nichž každá strana obdrží _______ vyhotovení.
V ______________ dne ________________
Banka a.s. Uživatel úvěru
VII.
Smluvní strany souhlasí s tím, že uživatel úvěru může odstoupit od této smlouvy bez odůvodnění
dříve, než začne užívat úvěr.
Uživatel úvěru může vrátit úvěr před lhůtou stanovenou pro vrácení úvěru, avšak musí o tom banku písemně informovat nejméně ____ dní předem.
Smluvní strany souhlasí s tím, že v případech podle předcházejících odstavců tohoto článku má
banka nárok na náhradu škody.
VIII.
Smluvní strany souhlasí s tím, že v případě vrácení úvěru před smluvenou lhůtou nebude banka
účtovat úroky ode dne vrácení úvěru do dne vrácení, předtím smluvně dohodnutého.
IX.
Smluvní strany souhlasí s tím, že všechny spory vzniklé z této smlouvy budou řešit dohodou, a
pokud to nebude možné, je příslušný soud v ______________.
X.
Smluvní strany souhlasí s tím, že smlouva nabývá platnosti dnem podepsání oběma účastníky.
XI.
Smlouva byla sepsána ve ______ vyhotoveních, z nichž každá strana obdrží _______ vyhotovení.
V ______________ dne ________________
Banka a.s. Uživatel úvěru
6.11 Smlouva o úvěru (účelový úvěr)
1. Údaje o poskytovateli úvěru, např. banka, a.s., kterou zastupuje ředitel
(dále jen "banka" na straně jedné)
2. Údaje o účastníkovi (osobní údaje)
(dále jen "uživatel" na straně druhé) uzavřeli tuto úvěrovou smlouvu
I.
Tato smlouva se vztahuje na účelový úvěr poskytovaný bankou ve výši _________ Kč (slovy:
________), který převezme uživatel úvěru.
II.
1. Podle této smlouvy poskytuje banka na základě rozhodnutí její úvěrové komise č. ____, ze dne____ uživateli úvěru částku ve výši ____ Kč jako úvěr na dobu _____ let, s ____ procentním
ročním úrokem.
2. Banka se zavazuje poskytnout úvěr uvedený v čl. I. této smlouvy na požádání uživatele úvěru do 5 dnů ode dne doručení písemné výzvy.
3. Uživatel úvěru je povinen vrátit poskytnutý úvěr i s úroky do _____ (den, měsíc, rok).
III.
Uživatel úvěru se zavazuje, že použije poskytnutý úvěr účelově pro __________________.
IV.
Smluvní strany souhlasí s tím, že uživatel úvěru bude úvěr vracet v úvěrové lhůtě v měsíčních
(čtvrtletních) splátkách, které činí ____ Kč. V případě, že uživatel úvěru nebude hradit splátky včas, má banka právo započítat úroky z prodlení, které budou měsíčně vypočteny ve výši zákonem stanovených úroků z prodlení.
V.
Uživatel úvěru se zavazuje zajistit převzatý úvěr zřízením zástavního práva k nemovitosti
v_______ (nutná specifikace nemovitosti), která je ve vlastnictví uživatele úvěru, ve prospěch banky.
VI.
1. Smluvní strany souhlasí s tím, že banka může odstoupit od této úvěrové smlouvy
před plynutím úvěrové lhůty podle čl. II. této smlouvy v následujících případech:
a) pokud se uživatel úvěru stane neschopným vracet úvěr,
b) pokud uživatel úvěru používá úvěr k účelům, které nejsou stanoveny touto
smlouvou,
c) pokud uživatel úvěru nedodrží smluvené zajištění,
d) pokud uživatel úvěru zemře nebo zanikne s likvidací, nebo byl vyhlášen konkurs
na majetek uživatele úvěru, a banka by se z uvedených důvodů ocitla v podstatně
nevýhodném postavení.
(dále jen "banka" na straně jedné)
2. Údaje o účastníkovi (osobní údaje)
(dále jen "uživatel" na straně druhé) uzavřeli tuto úvěrovou smlouvu
I.
Tato smlouva se vztahuje na účelový úvěr poskytovaný bankou ve výši _________ Kč (slovy:
________), který převezme uživatel úvěru.
II.
1. Podle této smlouvy poskytuje banka na základě rozhodnutí její úvěrové komise č. ____, ze dne____ uživateli úvěru částku ve výši ____ Kč jako úvěr na dobu _____ let, s ____ procentním
ročním úrokem.
2. Banka se zavazuje poskytnout úvěr uvedený v čl. I. této smlouvy na požádání uživatele úvěru do 5 dnů ode dne doručení písemné výzvy.
3. Uživatel úvěru je povinen vrátit poskytnutý úvěr i s úroky do _____ (den, měsíc, rok).
III.
Uživatel úvěru se zavazuje, že použije poskytnutý úvěr účelově pro __________________.
IV.
Smluvní strany souhlasí s tím, že uživatel úvěru bude úvěr vracet v úvěrové lhůtě v měsíčních
(čtvrtletních) splátkách, které činí ____ Kč. V případě, že uživatel úvěru nebude hradit splátky včas, má banka právo započítat úroky z prodlení, které budou měsíčně vypočteny ve výši zákonem stanovených úroků z prodlení.
V.
Uživatel úvěru se zavazuje zajistit převzatý úvěr zřízením zástavního práva k nemovitosti
v_______ (nutná specifikace nemovitosti), která je ve vlastnictví uživatele úvěru, ve prospěch banky.
VI.
1. Smluvní strany souhlasí s tím, že banka může odstoupit od této úvěrové smlouvy
před plynutím úvěrové lhůty podle čl. II. této smlouvy v následujících případech:
a) pokud se uživatel úvěru stane neschopným vracet úvěr,
b) pokud uživatel úvěru používá úvěr k účelům, které nejsou stanoveny touto
smlouvou,
c) pokud uživatel úvěru nedodrží smluvené zajištění,
d) pokud uživatel úvěru zemře nebo zanikne s likvidací, nebo byl vyhlášen konkurs
na majetek uživatele úvěru, a banka by se z uvedených důvodů ocitla v podstatně
nevýhodném postavení.
Banka může:
• provádět z úvěru platby za zboží zakoupené občanem
• vyplatit částku úvěru občanovi v hotovosti
• vyplatit částku úvěru občanovi převodem na jeho účet
• poskytnout občanovi kontokorentní úvěr na jeho účtě. V tomto případě banka stanoví
úvěrový rámec (tj. limit, do kterého může úvěr čerpat)
6.10 Úvěrové karty
V západních zemích je řada úvěrů poskytována formou úvěrových karet. Úvěrové karty jsou karty z plastů, které umožňují majiteli karty nákup zboží na úvěr. Majitel úvěrové karty může použít úvěrovou kartu k bezhotovostnímu placení ve všech obchodech, restauracích, hotelech a dalších podnicích, které mají dohodu s bankou o přijímání účtenek, které vznikly při úhradě prodaného zboží pomocí bankovních karet. Úvěrovou kartu může její majitel využít také k výběru hotovosti z peněžních automatů. Některé úvěrové karty jsou spojeny s cestováním a úrazovým pojištěním, se slevami v určitých půjčovnách automobilů apod. V USA je běžné, že jeden člověk má ne jednu, ale několik úvěrových karet.
Banka stanoví zákazníkovi tzv. úvěrový limit (maximální částku peněz, kterou si zákazník může s využitím úvěrové karty od banky půjčit). Držitel úvěrové karty si může od banky opakovaně půjčovat a splácet až do výše úvěrového limitu (jedná se o tzv. revolvingový úvěr).
Úvěrový limit stanový banka individuálně v závislosti na:
• výši příjmu
• výši zadlužení
• schopnosti splácet úvěr
• úvěrové minulosti žadatele o úvěr a dalších faktorech
Placení pomocí úvěrové karty
zákazník se prokáže úvěrovou kartou při placení v obchodě
terminál v obchodě přečte údaje zakódované na magnetickém proužku úvěrové karty
prodávající obdrží autorizační číslo
zákazník podepíše účtenku
obchodník zašle účtenky bance a obdrží od banky odpovídající peněžní částku, banka si sráží předem dohodnutý poplatek
banka obchodníka zašle informace o transakci do informačního systému Visa nebo MasterCard, odkud informaci o transakci obdrží banka, která úvěrovou kartu vydala
banka od obchodníka obdrží úhradu dlužné částky, banka držitele úvěrové karty je stejnou částkou zatížena
držitel úvěrové karty obdrží od banky účet s popisem jednotlivých transakcí a s vyčíslením dlužné částky
• vyplatit částku úvěru občanovi v hotovosti
• vyplatit částku úvěru občanovi převodem na jeho účet
• poskytnout občanovi kontokorentní úvěr na jeho účtě. V tomto případě banka stanoví
úvěrový rámec (tj. limit, do kterého může úvěr čerpat)
6.10 Úvěrové karty
V západních zemích je řada úvěrů poskytována formou úvěrových karet. Úvěrové karty jsou karty z plastů, které umožňují majiteli karty nákup zboží na úvěr. Majitel úvěrové karty může použít úvěrovou kartu k bezhotovostnímu placení ve všech obchodech, restauracích, hotelech a dalších podnicích, které mají dohodu s bankou o přijímání účtenek, které vznikly při úhradě prodaného zboží pomocí bankovních karet. Úvěrovou kartu může její majitel využít také k výběru hotovosti z peněžních automatů. Některé úvěrové karty jsou spojeny s cestováním a úrazovým pojištěním, se slevami v určitých půjčovnách automobilů apod. V USA je běžné, že jeden člověk má ne jednu, ale několik úvěrových karet.
Banka stanoví zákazníkovi tzv. úvěrový limit (maximální částku peněz, kterou si zákazník může s využitím úvěrové karty od banky půjčit). Držitel úvěrové karty si může od banky opakovaně půjčovat a splácet až do výše úvěrového limitu (jedná se o tzv. revolvingový úvěr).
Úvěrový limit stanový banka individuálně v závislosti na:
• výši příjmu
• výši zadlužení
• schopnosti splácet úvěr
• úvěrové minulosti žadatele o úvěr a dalších faktorech
Placení pomocí úvěrové karty
zákazník se prokáže úvěrovou kartou při placení v obchodě
terminál v obchodě přečte údaje zakódované na magnetickém proužku úvěrové karty
prodávající obdrží autorizační číslo
zákazník podepíše účtenku
obchodník zašle účtenky bance a obdrží od banky odpovídající peněžní částku, banka si sráží předem dohodnutý poplatek
banka obchodníka zašle informace o transakci do informačního systému Visa nebo MasterCard, odkud informaci o transakci obdrží banka, která úvěrovou kartu vydala
banka od obchodníka obdrží úhradu dlužné částky, banka držitele úvěrové karty je stejnou částkou zatížena
držitel úvěrové karty obdrží od banky účet s popisem jednotlivých transakcí a s vyčíslením dlužné částky
Kontrola dodržování podmínek úvěrové smlouvy
Po celou dobu trvání úvěrového vztahu se zákazníkem banka provádí průběžnou kontrolu finančního hospodaření dlužníka a sleduje dodržování podmínek úvěrové smlouvy. Velkou pozornost věnují bankovní pracovníci dodržování výše a termínů splátek úvěru a úroků. Předčasnou splátku úvěru může klient provést bez souhlasu banky.
Pokud dlužník neuhradí splátku úvěru nebo úroku ve sjednaném termínu, banka převede dlužnou částku na účet úvěrů neuhrazených ve lhůtě. Až do doby splacení je tato částka úročena vyšší sankční sazbou. Neplnění podmínek úvěrové smlouvy může být postihnuto zvýšením úrokové sazby, zastavením čerpání úvěru, předčasnými splátkami, realizací zajištění úvěru, navržením konkurzu dlužníka apod.
6.8 Úvěry pro podnikatelské účely
Banky úvěrují různé druhy podnikatelských aktivit. Klient žádá o poskytnutí úvěru písemnou formou. Kromě vlastní žádosti o úvěr zákazník dává bance další podklady – především:
• podnikatelský záměr
• analýzu současné a předpokládané finanční situace podniku
• doklad o právní subjektivitě klienta
• návrh způsobu zajištění požadovaného úvěru a doklady k navrhovanému zajištění úvěru
• další podklady (např. stavební povolení, projektová dokumentace atd.)
Informace získané od žadatele o úvěr je třeba ověřit doplnit informacemi získanými z vnějších zdrojů (např. od dodavatelů, odběratelů, věřitelů a banky daného podniku, za studií
o vývoji daného oboru, z tisku, ze zpráv od organizací, které se zabývají sběrem informací
o úvěrové minulosti podniků).
Úvěrový pracovník provede podrobnou analýzu všech získaných informací. Při rozborech banka provádí finanční analýzu, která umožní ohodnotit bonitu klienta, a tedy i návratnost úvěru. Součástí tohoto hodnocení může být i posouzení bonity úvěrovaného objektu. Při hodnocení bonity klienta nelze stanovit závazný a stereotypní postup.
Pokud dlužník neuhradí splátku úvěru nebo úroku ve sjednaném termínu, banka převede dlužnou částku na účet úvěrů neuhrazených ve lhůtě. Až do doby splacení je tato částka úročena vyšší sankční sazbou. Neplnění podmínek úvěrové smlouvy může být postihnuto zvýšením úrokové sazby, zastavením čerpání úvěru, předčasnými splátkami, realizací zajištění úvěru, navržením konkurzu dlužníka apod.
6.8 Úvěry pro podnikatelské účely
Banky úvěrují různé druhy podnikatelských aktivit. Klient žádá o poskytnutí úvěru písemnou formou. Kromě vlastní žádosti o úvěr zákazník dává bance další podklady – především:
• podnikatelský záměr
• analýzu současné a předpokládané finanční situace podniku
• doklad o právní subjektivitě klienta
• návrh způsobu zajištění požadovaného úvěru a doklady k navrhovanému zajištění úvěru
• další podklady (např. stavební povolení, projektová dokumentace atd.)
Informace získané od žadatele o úvěr je třeba ověřit doplnit informacemi získanými z vnějších zdrojů (např. od dodavatelů, odběratelů, věřitelů a banky daného podniku, za studií
o vývoji daného oboru, z tisku, ze zpráv od organizací, které se zabývají sběrem informací
o úvěrové minulosti podniků).
Úvěrový pracovník provede podrobnou analýzu všech získaných informací. Při rozborech banka provádí finanční analýzu, která umožní ohodnotit bonitu klienta, a tedy i návratnost úvěru. Součástí tohoto hodnocení může být i posouzení bonity úvěrovaného objektu. Při hodnocení bonity klienta nelze stanovit závazný a stereotypní postup.
Analýza se bude lišit v závislosti na tom, zda bude poskytován:
• krátkodobý nebo dlouhodobý úvěr
• vysoký nebo nízký úvěr
• úvěr zákazníkovi, kterého banka nezná a který žádá o úvěr u dané banky poprvé, nebo zákazníkovi, se kterým má banka dlouhodobé úvěrové spojení
6.9 Úvěry občanům
Úvěry občanům tvoří zvláštní skupinu úvěrových obchodů bank. Podmínky těchto úvěrů jsou obvykle standardizovány – u jednotlivých druhů úvěru jsou předem stanoveny úrokové sazby, maximální lhůty splatnosti, účel úvěru, popř. způsob zajištění.
Při hodnocení úvěrové způsobilosti budoucího dlužníka banka používá jednodušší postup
než v případě úvěru pro podnikatelské účely. Na počátku úvěrového procesu bankovní pracovník získává od zákazníka dostatek informací, aby mohl rozhodnout, zda úvěr poskytne nebo neposkytne. Banka může obdržet žádost o poskytnutí úvěru od žadatele:
• osobně
• v západních zemích i telefonicky nebo poštou
k žádosti o úvěr musí občan předložit průkaz totožnosti a potvrzení zaměstnavatele a výši pracovního příjmu. Pokud občan sám podniká, předkládá živnostenské oprávnění a daňové přiznání, kde je vzkázán příjem za minulý rok. V případě začínajícího podnikatele banka vyžaduje podnikatelský záměr a vyčíslení předpokládané výše zisku.
Při rozhodování o tom, zda úvěr poskytnout nebo neposkytnout zvažuje bankovní pracovník všechna C úvěru. U úvěru občanům je kladen zvláštní důraz na skutečnost, aby po srážkách splátek úvěru bylo zachováno životní minimum. Banka pro tento účel využívá tabulek pro výpočet části mzdy postižitelné při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Úvěry občanům jsou zajišťovány zpravidla ručiteli, zástavou nemovitého, popř. movitého majetku nebo kombinací výše uvedených zajišťovacích způsobů.
Česká spořitelna poskytuje také úvěry se státním příspěvkem mladým manželům, které mají povahu sociálních úvěrů.
V případě, že banka je ochotna poskytnout zákazníkovi úvěr, uzavře s ním úvěrovou smlouvu a podle charakteru úvěru i další smlouvy (např. smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovité věci).
• vysoký nebo nízký úvěr
• úvěr zákazníkovi, kterého banka nezná a který žádá o úvěr u dané banky poprvé, nebo zákazníkovi, se kterým má banka dlouhodobé úvěrové spojení
6.9 Úvěry občanům
Úvěry občanům tvoří zvláštní skupinu úvěrových obchodů bank. Podmínky těchto úvěrů jsou obvykle standardizovány – u jednotlivých druhů úvěru jsou předem stanoveny úrokové sazby, maximální lhůty splatnosti, účel úvěru, popř. způsob zajištění.
Při hodnocení úvěrové způsobilosti budoucího dlužníka banka používá jednodušší postup
než v případě úvěru pro podnikatelské účely. Na počátku úvěrového procesu bankovní pracovník získává od zákazníka dostatek informací, aby mohl rozhodnout, zda úvěr poskytne nebo neposkytne. Banka může obdržet žádost o poskytnutí úvěru od žadatele:
• osobně
• v západních zemích i telefonicky nebo poštou
k žádosti o úvěr musí občan předložit průkaz totožnosti a potvrzení zaměstnavatele a výši pracovního příjmu. Pokud občan sám podniká, předkládá živnostenské oprávnění a daňové přiznání, kde je vzkázán příjem za minulý rok. V případě začínajícího podnikatele banka vyžaduje podnikatelský záměr a vyčíslení předpokládané výše zisku.
Při rozhodování o tom, zda úvěr poskytnout nebo neposkytnout zvažuje bankovní pracovník všechna C úvěru. U úvěru občanům je kladen zvláštní důraz na skutečnost, aby po srážkách splátek úvěru bylo zachováno životní minimum. Banka pro tento účel využívá tabulek pro výpočet části mzdy postižitelné při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Úvěry občanům jsou zajišťovány zpravidla ručiteli, zástavou nemovitého, popř. movitého majetku nebo kombinací výše uvedených zajišťovacích způsobů.
Česká spořitelna poskytuje také úvěry se státním příspěvkem mladým manželům, které mají povahu sociálních úvěrů.
V případě, že banka je ochotna poskytnout zákazníkovi úvěr, uzavře s ním úvěrovou smlouvu a podle charakteru úvěru i další smlouvy (např. smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovité věci).
6.7 Uzavření úvěrové smlouvy
Pokud se banka rozhodne poskytnout zákazníkovi úvěr, uzavře sním písemně úvěrovou smlouvu.
Úvěrová smlouva obsahuje zejména tyto údaje:
• název (jméno) a sídlo (adresu) zákazníka
• název banky
• účel úvěru
• výši úvěru
• výši úrokové sazby
• termíny a částky čerpání úvěru
• způsob čerpání úvěru (např. převodem na běžný účet, úhradou došlých faktur)
• termíny a částky splátek úvěru
• termíny úhrady úroků a odměn
• způsob úhrady splátek
• konečnou splatnost úvěru
• způsob zajištění úvěru
• postup v případě, že klient nemá peníze na úhradu splátek úvěru a úroků
• práva a povinnosti klienta
• práva a povinnosti banky
• datum, místo, razítka a platné podpisy zástupců banky a zákazníka
Podle povahy úvěrového případu má úvěrová smlouva různé přílohy ( např. zástavní smlouvu).
Doba splatnosti úvěru se počítá ode dne prvního čerpání úvěru. Úroky se účtují podle sjednané úrokové sazby ze skutečně poskytnutých peněžních prostředků a platí se zpravidla
na konci každého měsíce nebo čtvrtletí.
Úvěrová smlouva obsahuje zejména tyto údaje:
• název (jméno) a sídlo (adresu) zákazníka
• název banky
• účel úvěru
• výši úvěru
• výši úrokové sazby
• termíny a částky čerpání úvěru
• způsob čerpání úvěru (např. převodem na běžný účet, úhradou došlých faktur)
• termíny a částky splátek úvěru
• termíny úhrady úroků a odměn
• způsob úhrady splátek
• konečnou splatnost úvěru
• způsob zajištění úvěru
• postup v případě, že klient nemá peníze na úhradu splátek úvěru a úroků
• práva a povinnosti klienta
• práva a povinnosti banky
• datum, místo, razítka a platné podpisy zástupců banky a zákazníka
Podle povahy úvěrového případu má úvěrová smlouva různé přílohy ( např. zástavní smlouvu).
Doba splatnosti úvěru se počítá ode dne prvního čerpání úvěru. Úroky se účtují podle sjednané úrokové sazby ze skutečně poskytnutých peněžních prostředků a platí se zpravidla
na konci každého měsíce nebo čtvrtletí.
Schopnost zákazníka splatit úvěr banka obvykle posuzuje:
• u podniků podle výkonu, finanční situace, jejich pověsti v minulosti a kvality podnikatelských projektů
• u nově vzniklých podniků je důležitá především zkušenost řídících pracovníků kvalita podnikatelského záměru
• u osob podle výše dosahovaného příjmu
4) Cupital. Jmění zákazníka.
Banka musí zhodnotit majetkové postavení zákazníka. Banku jako potenciálního věřitele zajímá výše majetku, závazku a především výše jmění zákazníka. Dostatečná výše vlastního kapitálu je velice důležitá v případě úvěrování nově vzniklých podniků
5) Conditions. Podmínky.
V průběhu svého rozhodování musí banka brát v úvahu:
• vnitřní podmínky v bance samé
• vnější vlivy jako např. změny v ekonomice, změny v sociálním, právním a konkurenčním prostředí
6) Collateral. Zajištění úvěru.
Zajištění úvěru je obzvláště důležité pro vyrovnání určitých nedostatků v ostatních C úvěru.Účelem zajištění úvěru z pohledu banky je snaha získat druhotný zdroj příjmu v případě, že dlužník nemá dostatek peněžních prostředků na splácení úvěru a úroku. Banka by nikdy neměla poskytovat úvěr jen proto, že žadatel o úvěr může nabídnout dobré zajištění úvěru. Obecně platí, že čím je úvěr rizikovější a čím je delší doba splatnosti, tím kvalitnější musí být způsob zajištění.
• u nově vzniklých podniků je důležitá především zkušenost řídících pracovníků kvalita podnikatelského záměru
• u osob podle výše dosahovaného příjmu
4) Cupital. Jmění zákazníka.
Banka musí zhodnotit majetkové postavení zákazníka. Banku jako potenciálního věřitele zajímá výše majetku, závazku a především výše jmění zákazníka. Dostatečná výše vlastního kapitálu je velice důležitá v případě úvěrování nově vzniklých podniků
5) Conditions. Podmínky.
V průběhu svého rozhodování musí banka brát v úvahu:
• vnitřní podmínky v bance samé
• vnější vlivy jako např. změny v ekonomice, změny v sociálním, právním a konkurenčním prostředí
6) Collateral. Zajištění úvěru.
Zajištění úvěru je obzvláště důležité pro vyrovnání určitých nedostatků v ostatních C úvěru.Účelem zajištění úvěru z pohledu banky je snaha získat druhotný zdroj příjmu v případě, že dlužník nemá dostatek peněžních prostředků na splácení úvěru a úroku. Banka by nikdy neměla poskytovat úvěr jen proto, že žadatel o úvěr může nabídnout dobré zajištění úvěru. Obecně platí, že čím je úvěr rizikovější a čím je delší doba splatnosti, tím kvalitnější musí být způsob zajištění.
Existují různé způsoby zajištění poskytovaného úvěru:
• zajištění úvěru zástavou nemovitostí
• zajištění úvěru zástavou movité věci
• zajištění úvěru ručiteli
• získání bankovní záruky
• zajištění úvěru postoupením pohledávek
• zajištění úvěru formou vinkulace vkladu
Druhy zástav podle toho, jak se mění jejich hodnota v průběhu času:
• zástava se stabilní hodnotou – hodnota zástavy se v průběhu času nemění. Do této kategorie patří zastavené depozitní certifikáty nebo vinkulace peněz na vkladovém účtě.
• zástava se snižující se hodnotou – do této skupiny patří všechny druhy zboží použitých jako zástava, jejichž hodnota se postupně snižuje od okamžiku, kdy jsou zakoupeny jako nové. Příkladem mohou být automobily, motocykly, letadla, lodě.
• zástava se zvyšující se hodnotou – hodnota některých zástav se může v průběhu času zvyšovat – často tomu tak je v případě nemovitého majetku (budov, pozemků)
• zástava s neustále pohyblivou hodnotou (směrem nahoru i dolů) – hodnota některých zástav se v průběhu času může střídavě zvyšovat a snižovat. Do této skupiny patří především akcie a další cenné papíry. Banka musí zvážit výši rizika, že zástava ztratí svou hodnotu a podle toho se zachovat.
• zajištění úvěru zástavou movité věci
• zajištění úvěru ručiteli
• získání bankovní záruky
• zajištění úvěru postoupením pohledávek
• zajištění úvěru formou vinkulace vkladu
Druhy zástav podle toho, jak se mění jejich hodnota v průběhu času:
• zástava se stabilní hodnotou – hodnota zástavy se v průběhu času nemění. Do této kategorie patří zastavené depozitní certifikáty nebo vinkulace peněz na vkladovém účtě.
• zástava se snižující se hodnotou – do této skupiny patří všechny druhy zboží použitých jako zástava, jejichž hodnota se postupně snižuje od okamžiku, kdy jsou zakoupeny jako nové. Příkladem mohou být automobily, motocykly, letadla, lodě.
• zástava se zvyšující se hodnotou – hodnota některých zástav se může v průběhu času zvyšovat – často tomu tak je v případě nemovitého majetku (budov, pozemků)
• zástava s neustále pohyblivou hodnotou (směrem nahoru i dolů) – hodnota některých zástav se v průběhu času může střídavě zvyšovat a snižovat. Do této skupiny patří především akcie a další cenné papíry. Banka musí zvážit výši rizika, že zástava ztratí svou hodnotu a podle toho se zachovat.
6.5 Obecný postup při poskytování úvěru
Úvěrový proces má několik základních částí:
• úvodní schůzka se zákazníkem, získání potřebných informací
• úvěrová analýza
• uzavření úvěrové smlouvy
• kontrola dodržování podmínek úvěrové smlouvy
Úvodní schůzka se zákazníkem, získání potřebných informací
Poskytnutí úvěru je spojeno s určitým úvěrovým rizikem. Banka nese riziko, že zákazník v dohodnuté době nesplatí poskytnutý úvěr, neuhradí úrok a další výlohy. Banka se snaží výši úvěrového rizika omezit:
• hodnotí žadatele o úvěr, jeho důvěryhodnost, ekonomickou a právní situaci
• zajišťuje si možnost uspokojit svou pohledávku vůči dlužníkovi v případě, že v průběhu trvání úvěrového vztahu dojde k platební neschopnosti dlužníka
Bankovní pracovníci si musí před poskytnutím úvěru opatřit dostatečné množství informací
o klientovi, aby mohli posoudit návratnost požadovaného úvěru.
Banku obvykle zajímají informace týkající se:
• zákazníka samého
• schopnosti zákazníka splatit úvěr
• možnosti zajištění úvěru
• současného vztahu zákazníka s bankou
Zákazník žádá banku o úvěr formou písemné žádosti o poskytnutí úvěru.
• úvodní schůzka se zákazníkem, získání potřebných informací
• úvěrová analýza
• uzavření úvěrové smlouvy
• kontrola dodržování podmínek úvěrové smlouvy
Úvodní schůzka se zákazníkem, získání potřebných informací
Poskytnutí úvěru je spojeno s určitým úvěrovým rizikem. Banka nese riziko, že zákazník v dohodnuté době nesplatí poskytnutý úvěr, neuhradí úrok a další výlohy. Banka se snaží výši úvěrového rizika omezit:
• hodnotí žadatele o úvěr, jeho důvěryhodnost, ekonomickou a právní situaci
• zajišťuje si možnost uspokojit svou pohledávku vůči dlužníkovi v případě, že v průběhu trvání úvěrového vztahu dojde k platební neschopnosti dlužníka
Bankovní pracovníci si musí před poskytnutím úvěru opatřit dostatečné množství informací
o klientovi, aby mohli posoudit návratnost požadovaného úvěru.
Banku obvykle zajímají informace týkající se:
• zákazníka samého
• schopnosti zákazníka splatit úvěr
• možnosti zajištění úvěru
• současného vztahu zákazníka s bankou
Zákazník žádá banku o úvěr formou písemné žádosti o poskytnutí úvěru.
V této žádosti uvede klient především:
• jméno a adresu, popř. název a sídlo
• požadovanou výši úvěru
• účel úvěru
• termín a požadovaný způsob čerpání úvěru
• navrhovaný způsob splácení úvěru a konečnou dobu splatnosti úvěru
• navrhované zajištění úvěru
• další informace ( např. týkající se jeho majetkových poměrů, finanční situace a výše závazků)
K žádosti o úvěr zákazník přiloží další potřebnou dokumentaci ( doklady vztahující se k navrhovanému zajištění úvěru, podnikatelský záměr, účetní výkazy, daňová přiznání, potvrzení zaměstnavatele a výši příjmů apod.).
6.6 Úvěrová analýza, zajištění úvěru
Banka zkoumá všechny podstatné okolnosti týkající se žádosti o úvěr – provádí tzv. úvěrovou analýzu, při které hodnotí bonitu klienta. Bonitou klienta rozumíme jeho schopnost dostát svým platebním závazkům, a tedy i schopnost přijímat úvěry.
Při úvěrové analýze musí bankovní pracovník vzít v úvahu šest C úvěru:
1) Can we? Můžeme?
Bankovní pracovník musí zvážit, zda poskytnutí úvěru bude odpovídat úvěrové politice banky, zda výše úvěru a další podmínky jsou v souladu s možnostmi bankovní pobočky a zda je poskytnutí úvěru legální ( tj. v souladu se zákony státu).
2) Charakter. Charakter zákazníka.
Charakter zákazníka se vztahuje k ochotě zákazníka platit dluhy. Lidé s dobrým charakterem a dobrou finanční disciplínou a podniky s dobrou pověstí budou dělat všechno možné pro to, aby splatili úvěr a budou otevřeně a vstřícně spolupracovat s bankou v případě, že oni jako jednotlivci nebo jejich podnik jsou ve finančních obtížích.
Charakter klienta je možné dobře posoudit po několika letech jednání s touto osobou či firmou. Naneštěstí toto není vždy možné, proto banky k posouzení charakteru klienta využívají informace od jiných osob (dodavatelů, jiných bank, zaměstnavatele dané osoby atd.)
3) Caracity. Schopnost zákazníka splatit úvěr.
Banku zajímá návratnost úvěru. Schopnost splácet dluhy bance závisí na výši příjmů a výši splatných finančních závazků zákazníka.
Bankovní zákazník musí být schopen:
• vytvořit dostatek peněžních prostředků pro splácení všech splatných závazků
• rozumně použít vytvořené peněžní prostředky. Některý podniky může sice vytvořit dostatečné peněžní prostředky pro splácení dluhu, ale vedení podniku raději zvýší mzdy svých zaměstnanců než aby se snažilo splatit dluh bance. Obdobně občan může dosahovat poměrně vysokých příjmů, ale pokud nedokáže rozumně kontrolovat své výdaje, může mít problémy se splácením úvěru bance.
• požadovanou výši úvěru
• účel úvěru
• termín a požadovaný způsob čerpání úvěru
• navrhovaný způsob splácení úvěru a konečnou dobu splatnosti úvěru
• navrhované zajištění úvěru
• další informace ( např. týkající se jeho majetkových poměrů, finanční situace a výše závazků)
K žádosti o úvěr zákazník přiloží další potřebnou dokumentaci ( doklady vztahující se k navrhovanému zajištění úvěru, podnikatelský záměr, účetní výkazy, daňová přiznání, potvrzení zaměstnavatele a výši příjmů apod.).
6.6 Úvěrová analýza, zajištění úvěru
Banka zkoumá všechny podstatné okolnosti týkající se žádosti o úvěr – provádí tzv. úvěrovou analýzu, při které hodnotí bonitu klienta. Bonitou klienta rozumíme jeho schopnost dostát svým platebním závazkům, a tedy i schopnost přijímat úvěry.
Při úvěrové analýze musí bankovní pracovník vzít v úvahu šest C úvěru:
1) Can we? Můžeme?
Bankovní pracovník musí zvážit, zda poskytnutí úvěru bude odpovídat úvěrové politice banky, zda výše úvěru a další podmínky jsou v souladu s možnostmi bankovní pobočky a zda je poskytnutí úvěru legální ( tj. v souladu se zákony státu).
2) Charakter. Charakter zákazníka.
Charakter zákazníka se vztahuje k ochotě zákazníka platit dluhy. Lidé s dobrým charakterem a dobrou finanční disciplínou a podniky s dobrou pověstí budou dělat všechno možné pro to, aby splatili úvěr a budou otevřeně a vstřícně spolupracovat s bankou v případě, že oni jako jednotlivci nebo jejich podnik jsou ve finančních obtížích.
Charakter klienta je možné dobře posoudit po několika letech jednání s touto osobou či firmou. Naneštěstí toto není vždy možné, proto banky k posouzení charakteru klienta využívají informace od jiných osob (dodavatelů, jiných bank, zaměstnavatele dané osoby atd.)
3) Caracity. Schopnost zákazníka splatit úvěr.
Banku zajímá návratnost úvěru. Schopnost splácet dluhy bance závisí na výši příjmů a výši splatných finančních závazků zákazníka.
Bankovní zákazník musí být schopen:
• vytvořit dostatek peněžních prostředků pro splácení všech splatných závazků
• rozumně použít vytvořené peněžní prostředky. Některý podniky může sice vytvořit dostatečné peněžní prostředky pro splácení dluhu, ale vedení podniku raději zvýší mzdy svých zaměstnanců než aby se snažilo splatit dluh bance. Obdobně občan může dosahovat poměrně vysokých příjmů, ale pokud nedokáže rozumně kontrolovat své výdaje, může mít problémy se splácením úvěru bance.
6.4 Úvěrová politika banky, úvěr a jeho úročení
Poskytování úvěrů bankovním klientům je důležitou činností banky. Největším zdrojem
výnosů banky jsou právě přijaté úroky z poskytnutých úvěrů.
Každá banka má svou úvěrovou politiku, tj. soubor zásad a metod, které by bankovní pracovníci měli uplatňovat při poskytování úvěrů zákazníkům. Úvěrová politika banky pomáhá bankovním pracovníkům v rozhodování, které se týká poskytovaných úvěrů.
Např. : Česká spořitelna se v oblasti poskytování úvěru podnikatelským subjektům zaměřuje
na úvěrování malých a středních podnikatelských aktivit. Preferováni jsou podnikatelé s činností v oblasti lehkého průmyslu, zemědělsko-potravinářské výroby a výroby zboží na export. Hlavními kritérii pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru jsou především perspektivnost podnikatelského záměru a návratnost úvěru.
Základní principy úvěrových obchodů bank
Návratnost úvěru je spojena se schopností dlužníka platit úvěr ve sjednané lhůtě.
Výnosnost úvěru je spojena s výší úrokového výnosu z poskytnutého úvěru. Pokud banka poskytne svému zákazníkovi úvěr, půjčí mu na určitou dobu peněžní prostředky za úrok. Úrok je částka peněz, kterou dlužník platí věřiteli za poskytnutí úvěru. Částka úroku se vypočítá z dlužné částky podle úrokové míry (sazby), která je stanovena v procentech.
Druhy úrokových sazeb z úvěru:
• pevná úroková sazba – úroková sazba je stanovena pevně určitým procentem – např. 12% ročně
• pohyblivá úroková sazba – úroková sazba je stanovena odchylkou od základní sazby, kterou vyhlašuje centrála příslušné banky. Úroková sazba z úvěru se mění podle toho, jak se mění základní sazba banky.
Např. : Úroková sazba z úvěru může být v úvěrové smlouvě sjednána na úrovni základní sazba banky plus 1,5% p. a. Pokud je základní sazba 14,5% p. a. , úroková sazba z úvěru je 16% ročně. Pokud základní sazba klesne na 14,00% p. a. , úroková sazba z úvěru se automaticky sníží
na 15,5% ročně.
výnosů banky jsou právě přijaté úroky z poskytnutých úvěrů.
Každá banka má svou úvěrovou politiku, tj. soubor zásad a metod, které by bankovní pracovníci měli uplatňovat při poskytování úvěrů zákazníkům. Úvěrová politika banky pomáhá bankovním pracovníkům v rozhodování, které se týká poskytovaných úvěrů.
Např. : Česká spořitelna se v oblasti poskytování úvěru podnikatelským subjektům zaměřuje
na úvěrování malých a středních podnikatelských aktivit. Preferováni jsou podnikatelé s činností v oblasti lehkého průmyslu, zemědělsko-potravinářské výroby a výroby zboží na export. Hlavními kritérii pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru jsou především perspektivnost podnikatelského záměru a návratnost úvěru.
Základní principy úvěrových obchodů bank
Návratnost úvěru je spojena se schopností dlužníka platit úvěr ve sjednané lhůtě.
Výnosnost úvěru je spojena s výší úrokového výnosu z poskytnutého úvěru. Pokud banka poskytne svému zákazníkovi úvěr, půjčí mu na určitou dobu peněžní prostředky za úrok. Úrok je částka peněz, kterou dlužník platí věřiteli za poskytnutí úvěru. Částka úroku se vypočítá z dlužné částky podle úrokové míry (sazby), která je stanovena v procentech.
Druhy úrokových sazeb z úvěru:
• pevná úroková sazba – úroková sazba je stanovena pevně určitým procentem – např. 12% ročně
• pohyblivá úroková sazba – úroková sazba je stanovena odchylkou od základní sazby, kterou vyhlašuje centrála příslušné banky. Úroková sazba z úvěru se mění podle toho, jak se mění základní sazba banky.
Např. : Úroková sazba z úvěru může být v úvěrové smlouvě sjednána na úrovni základní sazba banky plus 1,5% p. a. Pokud je základní sazba 14,5% p. a. , úroková sazba z úvěru je 16% ročně. Pokud základní sazba klesne na 14,00% p. a. , úroková sazba z úvěru se automaticky sníží
na 15,5% ročně.
Mezi základní faktory, které ovlivňují výši úrokové míry z úvěru, patří:
• právní prostředí – banka musí při stanovených úrokových sazeb z úvěru respektovat právní předpisy (např. ústřední banka může stanovit maximální odchylku úrokových sazeb z úvěru od diskontní sazby)
• všeobecné ekonomické podmínky – výše úrokových sazeb z úvěru odráží vývoj ekonomiky dané země. Banka musí vzít v úvahu výši poptávky po úvěru ze strany podniků a spotřebitelů, pohyby v úrokové míře z vkladů, výši inflace, výši hospodářského růstu apod.
• konkurenčnost prostředí – banka při stanovení úrokových sazeb z úvěru musí sledovat úrokové sazby ostatních bank, aby obstála v konkurenci a udržela si zákazníky
• výše nákladů banky – banka, která nemá příliš vysoké náklady (včetně nákladů na získání depozit), si může dovolit vyšší pružnost při stanovování úrokových sazeb z úvěru než banka s vysokými náklady. Nízké náklady bance umožní účtovat nižší úrokové sazby z úvěrů a dosáhnout přijatelný zisk.
• charakter úvěru (především rizikovost úvěru a doba splatnosti) – banka obvykle účtuje vyšší úrokové sazby z úvěru, který se zdá být rizikovější. Důvěryhodným a stálým klientům banka poskytuje úvěr obvykle na nižší úrokovou sazbu. Při úvěrování prvotřídních klientů banka může použít zvýhodněnou úrokovou sazbu – tzv. PRIME RATE (PRIMA SAZBA). Úvěry s delší dobou splatnosti bývají spojené s vyššími úrokovými mírami (riziko, že dlužník úvěr nesplatí, je obvykle vyšší u úvěrů s dlouhou dobou splatnosti)
• cíle a strategie banky, finanční pozice banky – cíle, strategie a finanční pozice banky mají vliv na výši úrokových měr z úvěrů – např. pokud banka chce dosáhnout rozšíření určité služby, pravděpodobně stanoví nižší cenu ( úrokovou sazbu). Banka manipuluje s výší úrokových sazeb také proto, aby dosáhla zvýšení ziskovosti v určité oblasti úvěrových služeb
• všeobecné ekonomické podmínky – výše úrokových sazeb z úvěru odráží vývoj ekonomiky dané země. Banka musí vzít v úvahu výši poptávky po úvěru ze strany podniků a spotřebitelů, pohyby v úrokové míře z vkladů, výši inflace, výši hospodářského růstu apod.
• konkurenčnost prostředí – banka při stanovení úrokových sazeb z úvěru musí sledovat úrokové sazby ostatních bank, aby obstála v konkurenci a udržela si zákazníky
• výše nákladů banky – banka, která nemá příliš vysoké náklady (včetně nákladů na získání depozit), si může dovolit vyšší pružnost při stanovování úrokových sazeb z úvěru než banka s vysokými náklady. Nízké náklady bance umožní účtovat nižší úrokové sazby z úvěrů a dosáhnout přijatelný zisk.
• charakter úvěru (především rizikovost úvěru a doba splatnosti) – banka obvykle účtuje vyšší úrokové sazby z úvěru, který se zdá být rizikovější. Důvěryhodným a stálým klientům banka poskytuje úvěr obvykle na nižší úrokovou sazbu. Při úvěrování prvotřídních klientů banka může použít zvýhodněnou úrokovou sazbu – tzv. PRIME RATE (PRIMA SAZBA). Úvěry s delší dobou splatnosti bývají spojené s vyššími úrokovými mírami (riziko, že dlužník úvěr nesplatí, je obvykle vyšší u úvěrů s dlouhou dobou splatnosti)
• cíle a strategie banky, finanční pozice banky – cíle, strategie a finanční pozice banky mají vliv na výši úrokových měr z úvěrů – např. pokud banka chce dosáhnout rozšíření určité služby, pravděpodobně stanoví nižší cenu ( úrokovou sazbu). Banka manipuluje s výší úrokových sazeb také proto, aby dosáhla zvýšení ziskovosti v určité oblasti úvěrových služeb
Jakmile banka poskytne žadateli úvěr
Jakmile banka poskytne žadateli úvěr, kontrola dlužníka zdaleka nekončí. Banka průběžně kontroluje splátky úvěru a úroků, hospodaření firmy, ale má právo požadovat i doložení, zda půjčené peníze byly využity na účely, na který byla sepsána úvěrová smlouva (podnikatel si nemůže půjčit peníze na nákup nové výrobní technologie, a pak z těchto peněz financovat oběžný majetek nebo koupit luxusní automobil).
V případě podmínek nedodržení smlouvy ) ze strany klienta má banka možnost žádat okamžité splácení úvěru, nebo realizovat své zástavní právo (prodat zastavenou nemovitost nebo cenné papíry a z utržených peněz uhradit úvěr).
Ekonomická situace řady našich firem není dobrá a to se odráží v rizikovosti poskytovaných úvěrů. Ozdravení úvěrové situace našich bank je jedním z kardinálních úkolů nejbližších let. Zásobní pomoc očekáváme od vstupu kapitálově silných zahraničních partnerů do našich bank. Otázkou zůstává, že vstup zahraničních partnerů může finančně banky posílit, ovšem rizikovost domácích podniků neodstraní. Zdravá ekonomika potřebuje mít především konkurenceschopné firmy, kterým banky a jiné finanční instituce poskytnou finanční servis.
Není-li komu finance poskytovat, stejně peníze zemi nezůstanou a půjdou vydělávat jinam. Situace, kdy banky nechtějí dávat nové úvěry se v teorii nazývá credit crunch. Pokud ale banky nedávají úvěry, čím se živý? Poskytují služby, za které inkasují poplatky (tento příjem je mnohem méně rizikový než úroky z poskytování úvěru) a obchodují na finančních trzích ( spekulují s cennými papíry, divizemi a jejich deriváty).
V případě podmínek nedodržení smlouvy ) ze strany klienta má banka možnost žádat okamžité splácení úvěru, nebo realizovat své zástavní právo (prodat zastavenou nemovitost nebo cenné papíry a z utržených peněz uhradit úvěr).
Ekonomická situace řady našich firem není dobrá a to se odráží v rizikovosti poskytovaných úvěrů. Ozdravení úvěrové situace našich bank je jedním z kardinálních úkolů nejbližších let. Zásobní pomoc očekáváme od vstupu kapitálově silných zahraničních partnerů do našich bank. Otázkou zůstává, že vstup zahraničních partnerů může finančně banky posílit, ovšem rizikovost domácích podniků neodstraní. Zdravá ekonomika potřebuje mít především konkurenceschopné firmy, kterým banky a jiné finanční instituce poskytnou finanční servis.
Není-li komu finance poskytovat, stejně peníze zemi nezůstanou a půjdou vydělávat jinam. Situace, kdy banky nechtějí dávat nové úvěry se v teorii nazývá credit crunch. Pokud ale banky nedávají úvěry, čím se živý? Poskytují služby, za které inkasují poplatky (tento příjem je mnohem méně rizikový než úroky z poskytování úvěru) a obchodují na finančních trzích ( spekulují s cennými papíry, divizemi a jejich deriváty).
2. Úvěry střednědobé a dlouhodobé – se splatností od 1 do 10 let:
• hypotéční úvěr – jištěný hypotékou, může být kombinován s emisí HZL
• emisní úvěr – spojený s emisí dlouhodobých cenných papírů
• spotřební půjčky – občanům
Za speciální formu úvěru můžeme považovat odkup pohledávek před dobou jejich splatnosti:
• faktoring – odkup krátkodobých pohledávek (do 1 roku)
• forfaktoring – odkup dlouhodobých pohledávek (nad 1 rok)
6.3 Zajištění návratnosti úvěru
1. Než poskytne banka klientovi úvěr, prověřuje si:
• bonitu klienta – schopnost a ochota dostát svým zákazníkům, majetkové poměry žadatele
• podnikatelský záměr – nač si podnikatel bere úvěr, návratnost projektu
• likviditu – schopnost přeměny majetku za hotové peníze
2. Ve většině případů chce banka od klienta určité záruky, jištění úvěru ve formě:
• zástavy nemovitosti
• zástavy movitosti – cenné papíry, stroje, zásoby
• ručitelé – ručit mohou i podnikatelské subjekty za podnikatelské úvěry, ovšem takový subjekt bude těžko shánět, pokud to nebude subjekt s vámi kapitálově či jinak propojený
• vinkulace vkladu – zablokování vkladu dlužníka na účtu
• postoupení pohledávek
• emisní úvěr – spojený s emisí dlouhodobých cenných papírů
• spotřební půjčky – občanům
Za speciální formu úvěru můžeme považovat odkup pohledávek před dobou jejich splatnosti:
• faktoring – odkup krátkodobých pohledávek (do 1 roku)
• forfaktoring – odkup dlouhodobých pohledávek (nad 1 rok)
6.3 Zajištění návratnosti úvěru
1. Než poskytne banka klientovi úvěr, prověřuje si:
• bonitu klienta – schopnost a ochota dostát svým zákazníkům, majetkové poměry žadatele
• podnikatelský záměr – nač si podnikatel bere úvěr, návratnost projektu
• likviditu – schopnost přeměny majetku za hotové peníze
2. Ve většině případů chce banka od klienta určité záruky, jištění úvěru ve formě:
• zástavy nemovitosti
• zástavy movitosti – cenné papíry, stroje, zásoby
• ručitelé – ručit mohou i podnikatelské subjekty za podnikatelské úvěry, ovšem takový subjekt bude těžko shánět, pokud to nebude subjekt s vámi kapitálově či jinak propojený
• vinkulace vkladu – zablokování vkladu dlužníka na účtu
• postoupení pohledávek
6. Úvěrová činnost
6.1 Úvěrová činnost obchodních bank
Úvěry mohou být poskytnuty všem právnickém i fyzickým osobám na krytí běžných
i rozvojových potřeb nebo přechodného nedostatku finančních prostředků. Klient uzavírá s bankou úvěrovou smlouvu, která obsahuje zejména: výši úvěru, dohodnutý průběh splátek, roční úrokovou sazbu, povinnosti klienta vůči bance, vymezení sankcí
při neplnění podmínek. Úrokové sazby se řídí především lhůtou splatnosti a dále mírou rizika ohrožujícího návratnost úvěru.
Při poskytování úvěru v podnikatelské činnosti požaduje banka seriózní a hodnověrný podnikatelský záměr se zdůrazněním návratnosti úvěru.
Dále banka žádá zajištění úvěru, tj. vlastní záruku, že zapůjčené peníze dostane zpět.
Klient bance ručí např. :
• na základě záruční listiny, kdy ručitel klienta přebírá záruku za úplné a včasné splacení úvěru
• na základě smlouvy o zřízení zástavního práva, kdy klient ručí bance nemovitostmi, popřípadě cennými movitými věcmi
• na základě smlouvy o budoucím postoupení pohledávek, ve které se klient zavazuje, že veškeré své pohledávky postoupí bance k úhradě závazků, které vůči ní má.
6.2 Úvěry, které banka poskytuje svým klientům, můžeme podle doby splatnosti rozdělit
do 3 skupin:
1. úvěry krátkodobé - doba splatnosti do 1 roku:
• kontokorentní úvěr – kombinace běžného účtu s možností čerpat krátkodobý úvěr do výše úvěrového limitu stanoveného ve smlouvě o zřízení kontokorentního účtu
• eskontní úvěr – souvisí s eskontem (odkoupením) směnky klienta před dobou splatnosti bankou. Neplatí-li dlužník bance směnku v termínu splatnosti, žádá banka úhradu od posledního majitele směnky
• akceptační úvěr – banka neposkytuje klientovi přímo peníze, ale akceptuje cizí směnku vystavenou klientem – příjemcem akceptačního úvěru a tím se stává hlavním směnečným dlužníkem. Tento cenný papír se nazývá bankovním akceptem a patří mezi cenné papíry peněžního trhu. Akceptační úvěr dává banka jen nejlepším a ověřeným klientům.
• revolvingový úvěr – banka umožňuje klientovi opakované čerpání úvěru. Výhodou je, že nemusí být pokaždé sepisována nová smlouva o úvěru.Základní podmínkou je splacení předešlé půjčky.
• lombardní úvěr – úvěr jištěný zástavou movité věci
Úvěry mohou být poskytnuty všem právnickém i fyzickým osobám na krytí běžných
i rozvojových potřeb nebo přechodného nedostatku finančních prostředků. Klient uzavírá s bankou úvěrovou smlouvu, která obsahuje zejména: výši úvěru, dohodnutý průběh splátek, roční úrokovou sazbu, povinnosti klienta vůči bance, vymezení sankcí
při neplnění podmínek. Úrokové sazby se řídí především lhůtou splatnosti a dále mírou rizika ohrožujícího návratnost úvěru.
Při poskytování úvěru v podnikatelské činnosti požaduje banka seriózní a hodnověrný podnikatelský záměr se zdůrazněním návratnosti úvěru.
Dále banka žádá zajištění úvěru, tj. vlastní záruku, že zapůjčené peníze dostane zpět.
Klient bance ručí např. :
• na základě záruční listiny, kdy ručitel klienta přebírá záruku za úplné a včasné splacení úvěru
• na základě smlouvy o zřízení zástavního práva, kdy klient ručí bance nemovitostmi, popřípadě cennými movitými věcmi
• na základě smlouvy o budoucím postoupení pohledávek, ve které se klient zavazuje, že veškeré své pohledávky postoupí bance k úhradě závazků, které vůči ní má.
6.2 Úvěry, které banka poskytuje svým klientům, můžeme podle doby splatnosti rozdělit
do 3 skupin:
1. úvěry krátkodobé - doba splatnosti do 1 roku:
• kontokorentní úvěr – kombinace běžného účtu s možností čerpat krátkodobý úvěr do výše úvěrového limitu stanoveného ve smlouvě o zřízení kontokorentního účtu
• eskontní úvěr – souvisí s eskontem (odkoupením) směnky klienta před dobou splatnosti bankou. Neplatí-li dlužník bance směnku v termínu splatnosti, žádá banka úhradu od posledního majitele směnky
• akceptační úvěr – banka neposkytuje klientovi přímo peníze, ale akceptuje cizí směnku vystavenou klientem – příjemcem akceptačního úvěru a tím se stává hlavním směnečným dlužníkem. Tento cenný papír se nazývá bankovním akceptem a patří mezi cenné papíry peněžního trhu. Akceptační úvěr dává banka jen nejlepším a ověřeným klientům.
• revolvingový úvěr – banka umožňuje klientovi opakované čerpání úvěru. Výhodou je, že nemusí být pokaždé sepisována nová smlouva o úvěru.Základní podmínkou je splacení předešlé půjčky.
• lombardní úvěr – úvěr jištěný zástavou movité věci
5. Obchodní banky
Obchodní banky jsou výkonnou složkou naší bankovní soustavy. Patří do 2. stupně a mají přímý styk s klienty. Zisk banky je dán úrokovým rozpětím, banky tedy získávají peníze levněji, než je půjčují.
Mohou být:
• Univerzální - mají plnou bankovní licenci (uděluje ji ČNB) a poskytují všechny služby všem zákaznickým skupinám.
• Specializované:
teritoriálně : operují pouze v určitém regionu
zákaznicky : poskytují služby pouze určitým skupinám zákazníků
produktově : nabízejí pouze určité bankovní služby.
Do univerzálních obchodních bank patří např. KB, ČSOB, Expandia banka,... Můžeme k nim zařadit i ČS a.s., která dnes nabízí své služby fyzickým i právnickým osobám ve všech oblastech. Je tedy plnohodnotnou obchodní bankou.
Obchodní banky svým klientům poskytují především tyto služby:
• přijímají vklady od fyzických i právnických osob
• poskytují úvěry fyzickým i právnickým osobám
• provádějí tuzemský platební a zúčtovací styk
• provádějí platební a zúčtovací styk se zahraničním
• provádějí směnárenskou činnost
• operují s cennými papíry
• provádějí jiné bankovní činnosti (např. poradenskou činnost, informační činnost, úschovu cenností, atd.)
5.1 Vkladová činnost obchodních bank
Nezbytným předpokladem pro činnost banky je její vkladová činnost. Vklady jsou přijímány od osob fyzických i právnických. Úroková sazba je u vkladu diferencována podle toho, zda je vklad termínovaný nebo netermínovaný. U termínovaných vkladů se provádí další diferenciace podle délky trvání vkladu a možnosti jeho výběru.
Mohou být:
• Univerzální - mají plnou bankovní licenci (uděluje ji ČNB) a poskytují všechny služby všem zákaznickým skupinám.
• Specializované:
teritoriálně : operují pouze v určitém regionu
zákaznicky : poskytují služby pouze určitým skupinám zákazníků
produktově : nabízejí pouze určité bankovní služby.
Do univerzálních obchodních bank patří např. KB, ČSOB, Expandia banka,... Můžeme k nim zařadit i ČS a.s., která dnes nabízí své služby fyzickým i právnickým osobám ve všech oblastech. Je tedy plnohodnotnou obchodní bankou.
Obchodní banky svým klientům poskytují především tyto služby:
• přijímají vklady od fyzických i právnických osob
• poskytují úvěry fyzickým i právnickým osobám
• provádějí tuzemský platební a zúčtovací styk
• provádějí platební a zúčtovací styk se zahraničním
• provádějí směnárenskou činnost
• operují s cennými papíry
• provádějí jiné bankovní činnosti (např. poradenskou činnost, informační činnost, úschovu cenností, atd.)
5.1 Vkladová činnost obchodních bank
Nezbytným předpokladem pro činnost banky je její vkladová činnost. Vklady jsou přijímány od osob fyzických i právnických. Úroková sazba je u vkladu diferencována podle toho, zda je vklad termínovaný nebo netermínovaný. U termínovaných vkladů se provádí další diferenciace podle délky trvání vkladu a možnosti jeho výběru.
5.2 Základní možnosti vkladů u obchodních bank:
5.2 Základní možnosti vkladů u obchodních bank:
• Běžné účty - jsou zřizovány pro běžné ukládání a vybírání peněz. Úroková sazba je poměrně nízká. Účty jsou vedeny v Kč.
• Sporožirové účty - slouží fyzickým osobám, provádí se z nich úhrady nájemného, elektrické energie, plynu,... Jsou vedeny ČS a.s.
• Devizové účty - mohou si je zřídit fyzické i právnické osoby. Účet se zřizuje ve smluvené měnové jednotce, ukládat a vybírat je však možno i v jiné měně. Klient tak současně využívá směnárenských služeb bank. Devizový účet je možno zřídit jako běžný nebo jako termínovaný.
• Termínované vklady - jsou vklady s různou délkou splatnosti a různou úrokovou sazbou. Mezi klientem a bankou se uzavírá smlouva o termínovaném vkladu..
• Vkladové a depozitní certifikáty - jsou CP zpravidla s dobou splatnosti od 1 do 24 měsíců. Úroková sazba se zvyšuje s délkou splatnosti. U vkladových certifikátů se ve stanovenou dobu vyplatí vklad i úrok; u depozitního certifikátu se vyplatí jeho nominální hodnota, která je vždy vyšší než vložená částka (tzv. skrytý úrok).
• Obligace - jsou dlouhodobě nevypověditelné CP. Doba splatnosti je většinou 5 let. Úroková sazba je poměrně vysoká. Úroky se vyplácejí většinou každého půl roku.
• Vkladní knížky - jsou určeny fyzickým osobám. Mohou být různého typu: běžné,
s výpovědní lhůtou, na jméno, na doručitele, ... Jsou zde různé úrokové sazby. Vede je hlavně ČS a.s., avšak mohou je vydávat i jiné obchodní banky.
Každá obchodní banka může mít ještě další specifické možnosti vkladů.
• Běžné účty - jsou zřizovány pro běžné ukládání a vybírání peněz. Úroková sazba je poměrně nízká. Účty jsou vedeny v Kč.
• Sporožirové účty - slouží fyzickým osobám, provádí se z nich úhrady nájemného, elektrické energie, plynu,... Jsou vedeny ČS a.s.
• Devizové účty - mohou si je zřídit fyzické i právnické osoby. Účet se zřizuje ve smluvené měnové jednotce, ukládat a vybírat je však možno i v jiné měně. Klient tak současně využívá směnárenských služeb bank. Devizový účet je možno zřídit jako běžný nebo jako termínovaný.
• Termínované vklady - jsou vklady s různou délkou splatnosti a různou úrokovou sazbou. Mezi klientem a bankou se uzavírá smlouva o termínovaném vkladu..
• Vkladové a depozitní certifikáty - jsou CP zpravidla s dobou splatnosti od 1 do 24 měsíců. Úroková sazba se zvyšuje s délkou splatnosti. U vkladových certifikátů se ve stanovenou dobu vyplatí vklad i úrok; u depozitního certifikátu se vyplatí jeho nominální hodnota, která je vždy vyšší než vložená částka (tzv. skrytý úrok).
• Obligace - jsou dlouhodobě nevypověditelné CP. Doba splatnosti je většinou 5 let. Úroková sazba je poměrně vysoká. Úroky se vyplácejí většinou každého půl roku.
• Vkladní knížky - jsou určeny fyzickým osobám. Mohou být různého typu: běžné,
s výpovědní lhůtou, na jméno, na doručitele, ... Jsou zde různé úrokové sazby. Vede je hlavně ČS a.s., avšak mohou je vydávat i jiné obchodní banky.
Každá obchodní banka může mít ještě další specifické možnosti vkladů.
Repo sazba
– je úroková sazba centrální banky pro termínované operace s cennými papíry. Repo sazba se také označuje jako refinanční sazba a je nejběžnější úrokovou sazbou ve vztahu ČNB k obchodním bankám. Repo sazba je vyšší než diskont, v červnu 2003 byla 2,25%.
• Lombardní sazba – úroková sazba na úvěry obchodním bankám se zástavou cenných papírů. Tato sazba je vždy vyšší než diskont a repo sazba. Lombardní sazba v červnu 2003 byla 3,25%.
• Povinné minimální rezervy – centrální banka předepisuje obchodním bankám určité procento z vkladů, které si musí u ní bezúročně uložit ve formě PMR. Tyto peníze jsou dočasně mimo oběh a působí protiinflačně. Vývoj sazeb PMR: od 1.8. 1996-11,5%, od 8.5.1997-9,5%, od 30.7.1998-7,5% ze všech závazků vůči všem osobám s výjimkou bank. Inflace je nízká, ekonomika potřebuje povzbudit hospodářský růst – od října 1999 byly PMR sníženy na 2% a od poloviny roku 2000 už jsou dokonce úročeny.
• Pravidla likvidity – centrální banka určuje bankám, jaký mají vztah struktury aktiv a pasiv. Krátkodobé úvěry musí být kryty krátkodobými zdroji a dlouhodobé úvěry dlouhodobými zdroji.
• Operace na volném trhu – centrální banka obchoduje s cennými papíry (především státními) a tím zvyšuje či snižuje množství peněz v oběhu.
• Lombardní sazba – úroková sazba na úvěry obchodním bankám se zástavou cenných papírů. Tato sazba je vždy vyšší než diskont a repo sazba. Lombardní sazba v červnu 2003 byla 3,25%.
• Povinné minimální rezervy – centrální banka předepisuje obchodním bankám určité procento z vkladů, které si musí u ní bezúročně uložit ve formě PMR. Tyto peníze jsou dočasně mimo oběh a působí protiinflačně. Vývoj sazeb PMR: od 1.8. 1996-11,5%, od 8.5.1997-9,5%, od 30.7.1998-7,5% ze všech závazků vůči všem osobám s výjimkou bank. Inflace je nízká, ekonomika potřebuje povzbudit hospodářský růst – od října 1999 byly PMR sníženy na 2% a od poloviny roku 2000 už jsou dokonce úročeny.
• Pravidla likvidity – centrální banka určuje bankám, jaký mají vztah struktury aktiv a pasiv. Krátkodobé úvěry musí být kryty krátkodobými zdroji a dlouhodobé úvěry dlouhodobými zdroji.
• Operace na volném trhu – centrální banka obchoduje s cennými papíry (především státními) a tím zvyšuje či snižuje množství peněz v oběhu.
4. Centrální banka
ČNB je centrální bankou státu. Má postavení ústředního orgánu státní správy v oblasti měny, bankovnictví a vydávání obecně závazných předpisů. Je právnickou osobou se sídlem v Praze a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Usměrňuje peněžní trh z měnových hledisek, usměrňuje činnost bank a spořitelen bankovními ekonomickými nástroji, emituje peníze a hospodaří podle zásad stanovených vládou. Její postavení a funkce jsou především měnově řídící a nikoliv podnikatelské, nepracuje na komerčních principech.
K zabezpečení vnitřní a vnější stability české měny provádí ČNB následující činnost:
• určuje měnovou politiku
• určuje kurz (poměr) naší měny k cizím měnám
• vydává peníze do oběhu a stahuje je z něj (řídí oběh peněz)
• vykonává dohled nad činností bank a pečuje o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému (bankovní dohled)
• vydává bankovky a mince, jakož i mince pamětní
• vede účty bank a přijímá jejich vklady
• vede účty státního rozpočtu
• dává do prodeje státní dluhopisy
• hospodaří se zlatem a devizovými prostředky
• řídí směnárenskou činnost
• vydává obecně závazné předpisy v rozsahu své působnosti
• emituje cenné papíry
• určuje diskontní sazbu a maximální odchylky
Má přímý styk s bankami a spořitelnami na 2. stupni (vede jejich účty, přijímá jejich vklady, poskytuje jim úvěry), má přímý styk se státním rozpočtem (vede účty státního rozpočtu). Nemá přímý styk s klienty bank a spořitelen.
K zabezpečení vnitřní a vnější stability české měny provádí ČNB následující činnost:
• určuje měnovou politiku
• určuje kurz (poměr) naší měny k cizím měnám
• vydává peníze do oběhu a stahuje je z něj (řídí oběh peněz)
• vykonává dohled nad činností bank a pečuje o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému (bankovní dohled)
• vydává bankovky a mince, jakož i mince pamětní
• vede účty bank a přijímá jejich vklady
• vede účty státního rozpočtu
• dává do prodeje státní dluhopisy
• hospodaří se zlatem a devizovými prostředky
• řídí směnárenskou činnost
• vydává obecně závazné předpisy v rozsahu své působnosti
• emituje cenné papíry
• určuje diskontní sazbu a maximální odchylky
Má přímý styk s bankami a spořitelnami na 2. stupni (vede jejich účty, přijímá jejich vklady, poskytuje jim úvěry), má přímý styk se státním rozpočtem (vede účty státního rozpočtu). Nemá přímý styk s klienty bank a spořitelen.
ČNB poskytuje obchodním bankám a spořitelnám tyto úvěry:
• redistribuční dlouhodobý úvěr - má 10-li letou splatnost. Tento úvěr posloužil
• k zabezpečení výchozí delimitace (oddělení) úvěrových zdrojů obchodních bank
při vzniku 2 stupňové bankovní soustavy k 2. 1. 1990.
• refinanční úvěry krátkodobé a střednědobé - představují poskytování návratných úvěrových zdrojů centrální bankou bankám na 2. stupni, které je dále poskytují svým klientům.
• další úvěry krátkodobé a dlouhodobé - tyto úvěry mohou obchodní banky čerpat od ČNB k překlenutí finančního nedostatku; případně je mohou čerpat i od jiných peněžních ústavů za obecných podmínek úvěrování.
4.1 Nástroje centrální banky :
• Diskontní sazba – základní úroková sazba v ekonomice. Je to úroková sazba, za kterou mohou obchodní banky ČR ukládat přes noc u centrální banky dočasně volnou likviditu. Úvěrové sazby repo nebo lombardní jsou vyšší. Diskont nepřímo ovlivňuje výši úroků pro podnikatelskou sféru. Pokud je v ekonomice vysoká inflace, centrální banka udržuje vysoký diskont. Pokud chce naopak centrální banka podporovat rozvoj podnikání, diskont sníží. V lednu 1990 byl diskont 4% a v průběhu roku musela ČNB zvýšit diskont až na 10%, protože inflace v roce 1990 dosáhla 58%. Tento zásah však byl účinný, protože už v roce 1991 se inflace přiblížila k 10%. Diskont se až pak od roku 1997 pohyboval mezi 8-10%. Teprve v květnu 1997 došlo u nás k měnové krizi s centrální banka reagovala zvýšením diskontu na 13%. Díky důsledné restriktivní měnové politice se podařilo krizi úspěšně a rychle zažehnat. Inflace v ČR v roce 2002 a 2003 klesla, proto i ČNB postupně snížila diskont až na 1,25%.
• k zabezpečení výchozí delimitace (oddělení) úvěrových zdrojů obchodních bank
při vzniku 2 stupňové bankovní soustavy k 2. 1. 1990.
• refinanční úvěry krátkodobé a střednědobé - představují poskytování návratných úvěrových zdrojů centrální bankou bankám na 2. stupni, které je dále poskytují svým klientům.
• další úvěry krátkodobé a dlouhodobé - tyto úvěry mohou obchodní banky čerpat od ČNB k překlenutí finančního nedostatku; případně je mohou čerpat i od jiných peněžních ústavů za obecných podmínek úvěrování.
4.1 Nástroje centrální banky :
• Diskontní sazba – základní úroková sazba v ekonomice. Je to úroková sazba, za kterou mohou obchodní banky ČR ukládat přes noc u centrální banky dočasně volnou likviditu. Úvěrové sazby repo nebo lombardní jsou vyšší. Diskont nepřímo ovlivňuje výši úroků pro podnikatelskou sféru. Pokud je v ekonomice vysoká inflace, centrální banka udržuje vysoký diskont. Pokud chce naopak centrální banka podporovat rozvoj podnikání, diskont sníží. V lednu 1990 byl diskont 4% a v průběhu roku musela ČNB zvýšit diskont až na 10%, protože inflace v roce 1990 dosáhla 58%. Tento zásah však byl účinný, protože už v roce 1991 se inflace přiblížila k 10%. Diskont se až pak od roku 1997 pohyboval mezi 8-10%. Teprve v květnu 1997 došlo u nás k měnové krizi s centrální banka reagovala zvýšením diskontu na 13%. Díky důsledné restriktivní měnové politice se podařilo krizi úspěšně a rychle zažehnat. Inflace v ČR v roce 2002 a 2003 klesla, proto i ČNB postupně snížila diskont až na 1,25%.
Zemědělské banky
- Provádějí bankovní operace a nabízejí bankovní služby zejména
v zemědělském sektoru.
Městské a komunální banky - Zakládané městy a obcemi za účelem nabídky bankovních operací
a služeb v daném regionu.
Konsorciální banky - Zakládány skupinami bank zejména za účelem nabídky bankovních operací
a služeb v daném regionu.
Zahraniční banky - Obchodní a další banky plně ve vlastnictví zahraničních subjektů nebo
pobočky těchto bank.
Bankovní holdingové společnosti - Konglomeráty několika institucí, ze kterých alespoň jednou je
banka.
3.2 Bankovní soustava České Republiky
Do ledna 1990 byla bankovní soustava v ČR jednostupňová. Protože zde existoval centralistický typ ekonomického systému, banky stály až v druhé řadě. Dominantní roli hrála státní monobanka, která v sobě spojovala plnění úkolů centrální banky s činností komerční banky a to i včetně devizové banky. Banka sama odpovídala za sestavení a realizaci tzv. měnového plánu, který byl určující i pro všechny existující peněžní ústavy, které přijímaly vklady a poskytovaly úvěry.
Od 2. 1 1990 začala fungovat nová dvoustupňová soustava bankovnictví. Je tvořena centrální bankou na prvním stupni a obchodními bankami a spořitelnami na stupni druhém. Funkci centrální banky (ústřední banky státu) plní Česká národní banka se sídlem v Praze; funkci obchodních bank plní KB, ČSOB, Expandia banka...V této dvoustupňové soustavě přestavují obchodní banky a spořitelny výkonnou složku, se kterou přijdou do styku klienti (tj. fyzické a právnické osoby). ČNB plní funkci ústředního orgánu v oblasti bankovnictví.Činnost bank a spořitelen je většinou univerzální, neboť poskytují veškeré bankovní služby pro své klienty. Klienti mohou libovolně zvolit kteroukoliv obchodní banku nebo spořitelnu. Banky i spořitelny jsou při tom povinny dodržovat bankovní tajemství o poskytnutých bankovních službách a obchodních operací.
Činnost bank a spořitelen se řídí Zákonem o bankách a spořitelnách.
v zemědělském sektoru.
Městské a komunální banky - Zakládané městy a obcemi za účelem nabídky bankovních operací
a služeb v daném regionu.
Konsorciální banky - Zakládány skupinami bank zejména za účelem nabídky bankovních operací
a služeb v daném regionu.
Zahraniční banky - Obchodní a další banky plně ve vlastnictví zahraničních subjektů nebo
pobočky těchto bank.
Bankovní holdingové společnosti - Konglomeráty několika institucí, ze kterých alespoň jednou je
banka.
3.2 Bankovní soustava České Republiky
Do ledna 1990 byla bankovní soustava v ČR jednostupňová. Protože zde existoval centralistický typ ekonomického systému, banky stály až v druhé řadě. Dominantní roli hrála státní monobanka, která v sobě spojovala plnění úkolů centrální banky s činností komerční banky a to i včetně devizové banky. Banka sama odpovídala za sestavení a realizaci tzv. měnového plánu, který byl určující i pro všechny existující peněžní ústavy, které přijímaly vklady a poskytovaly úvěry.
Od 2. 1 1990 začala fungovat nová dvoustupňová soustava bankovnictví. Je tvořena centrální bankou na prvním stupni a obchodními bankami a spořitelnami na stupni druhém. Funkci centrální banky (ústřední banky státu) plní Česká národní banka se sídlem v Praze; funkci obchodních bank plní KB, ČSOB, Expandia banka...V této dvoustupňové soustavě přestavují obchodní banky a spořitelny výkonnou složku, se kterou přijdou do styku klienti (tj. fyzické a právnické osoby). ČNB plní funkci ústředního orgánu v oblasti bankovnictví.Činnost bank a spořitelen je většinou univerzální, neboť poskytují veškeré bankovní služby pro své klienty. Klienti mohou libovolně zvolit kteroukoliv obchodní banku nebo spořitelnu. Banky i spořitelny jsou při tom povinny dodržovat bankovní tajemství o poskytnutých bankovních službách a obchodních operací.
Činnost bank a spořitelen se řídí Zákonem o bankách a spořitelnách.
Přechodem k tržní ekonomice
Přechodem k tržní ekonomice vyvolal nutnost konstituovat finanční trh a banky jako podnikatelské subjekty. Státní banka československá byla zákonem z roku 1989 rozdělená a
na jejím základu vznikly Státní banka československá jako ústřední banka a Komerční banky Praha( na území dnešní ČR). Zakládaní dalších bank probíhalo poměrně hektický. Již v průběhu roku 1990 vzniklo v ČR 6 nových bank (Agrobanka, Pragobanka, Poštovní banka atd.) a řada dalších žádala o udělení licence. Koncem roku 1994 působilo v ČR 44 bank (bez bank
v likvidaci nebo v nucené správě ) a poboček zahraničních bank s licenci univerzální banky.
V roce 1936 působilo v tehdejší ČSR 346 spořitelen a od téhož roku měly spořitelny také své peněžní ústředí v Ústřední bance spořitelen v Praze (Sporobanka). Spořitelny tvořily součást tzv.lidového peněžnictví. Lidové peněžnictví zahrnovalo vedle spořitelen úvěrová družstva (záložny a kampeličky ) a vyznačovalo se orientací obou bank na obyvatelstvo, živnostníky, zemědělce a drobné podnikatele.
V důsledku přejímaní sovětského systému byly oba typy lidových ústavů (spořitelny a úvěrová družstva) postupně centralizovány. Totální centralizace vyvrcholila v roce 1967, kdy vznikla jedna spořitelna jako státní hospodářská organizace s celostátní působnosti. V roce 1969 byl u spořitelny uplatněn princip federalizace a došlo k jejímu rozdělení na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu. V ČR dnes na tuto spořitelnu navazuje Česká spořitelna s celostátní působností. Ještě na počátku 90. let bylo její postavení ve vztahu
k obyvatelstvu monopolizované (úspory, spotřební půjčky). Dnes je podle licence pojatá spořitelna jako univerzální banka. Na podporu bytové výstavby jsou zakládány stavební spořitelny. Koncem roku 1994 začalo působit 6 stavebních spořitelen.
Úvěrová družstva nesla u nás název záložny ( občanské, živnostenské, městské apod.). Programem těchto úvěrových společenstev bylo vymanit zemědělce z vlivu lichvářů a využít uložené peníze do rolnických záložen k financování zemědělských průmyslových podniků, které by usnadňovaly odbyt zemědělských výrobků, např. pivovarů, cukrovarů, lihovarů. Tento úmysl se rozšířil a byl v praxi postupně uskutečňován. Úvěrová družstva na venkově se v Evropě nazývala běžně ,,reiffeisenky,, podle německého zakladatele. České uvědomění odmítalo tento název, takže se rozšířilo označení ,,spořitelní a záložní spolek,, , ,,rolnická záložna,, ,, kampelička,, v upomínku na MuDr. Cyrila Kampelíka jako propagátora reiffeisenek.
Během okupace byly zemské ústavy komunální a hypotekární sloučeny a v roce 1948 zanikly
v souvislosti se založením Investiční banky, u které bylo soustředěno dlouhodobé úvěrování, financování a kontrola téměř celé investiční výstavby v zemi.
V roce 1992 zahájila činnost Českomoravská záruční a rozvojová banka. Základní kapitál složil stát a pět obchodních bank. Úkolem banky bylo přispívat ke vzniku a rozvoji středních a malých podniků poskytováním záruk za úvěry.
K podpoře vývozu byla založena Česká exportní banka(ČEB). Úkolem banky bylo poskytování zvýhodněných úvěrů na financování exportu. Významnou úlohu měla u nás Konsolidační banka Praha, ustanovená roce 1991 pro správu dlouhodobých státních pohledávek.
Do banky byla převedena značná část dlouhodobých a problematických úvěrů, které vznikly nedobrovolně v minulosti na financování trvalých podnikových potřeb rozpisem centrálního plánu bez ohledu na hospodářský výnos, rizika a náklady.
na jejím základu vznikly Státní banka československá jako ústřední banka a Komerční banky Praha( na území dnešní ČR). Zakládaní dalších bank probíhalo poměrně hektický. Již v průběhu roku 1990 vzniklo v ČR 6 nových bank (Agrobanka, Pragobanka, Poštovní banka atd.) a řada dalších žádala o udělení licence. Koncem roku 1994 působilo v ČR 44 bank (bez bank
v likvidaci nebo v nucené správě ) a poboček zahraničních bank s licenci univerzální banky.
V roce 1936 působilo v tehdejší ČSR 346 spořitelen a od téhož roku měly spořitelny také své peněžní ústředí v Ústřední bance spořitelen v Praze (Sporobanka). Spořitelny tvořily součást tzv.lidového peněžnictví. Lidové peněžnictví zahrnovalo vedle spořitelen úvěrová družstva (záložny a kampeličky ) a vyznačovalo se orientací obou bank na obyvatelstvo, živnostníky, zemědělce a drobné podnikatele.
V důsledku přejímaní sovětského systému byly oba typy lidových ústavů (spořitelny a úvěrová družstva) postupně centralizovány. Totální centralizace vyvrcholila v roce 1967, kdy vznikla jedna spořitelna jako státní hospodářská organizace s celostátní působnosti. V roce 1969 byl u spořitelny uplatněn princip federalizace a došlo k jejímu rozdělení na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu. V ČR dnes na tuto spořitelnu navazuje Česká spořitelna s celostátní působností. Ještě na počátku 90. let bylo její postavení ve vztahu
k obyvatelstvu monopolizované (úspory, spotřební půjčky). Dnes je podle licence pojatá spořitelna jako univerzální banka. Na podporu bytové výstavby jsou zakládány stavební spořitelny. Koncem roku 1994 začalo působit 6 stavebních spořitelen.
Úvěrová družstva nesla u nás název záložny ( občanské, živnostenské, městské apod.). Programem těchto úvěrových společenstev bylo vymanit zemědělce z vlivu lichvářů a využít uložené peníze do rolnických záložen k financování zemědělských průmyslových podniků, které by usnadňovaly odbyt zemědělských výrobků, např. pivovarů, cukrovarů, lihovarů. Tento úmysl se rozšířil a byl v praxi postupně uskutečňován. Úvěrová družstva na venkově se v Evropě nazývala běžně ,,reiffeisenky,, podle německého zakladatele. České uvědomění odmítalo tento název, takže se rozšířilo označení ,,spořitelní a záložní spolek,, , ,,rolnická záložna,, ,, kampelička,, v upomínku na MuDr. Cyrila Kampelíka jako propagátora reiffeisenek.
Během okupace byly zemské ústavy komunální a hypotekární sloučeny a v roce 1948 zanikly
v souvislosti se založením Investiční banky, u které bylo soustředěno dlouhodobé úvěrování, financování a kontrola téměř celé investiční výstavby v zemi.
V roce 1992 zahájila činnost Českomoravská záruční a rozvojová banka. Základní kapitál složil stát a pět obchodních bank. Úkolem banky bylo přispívat ke vzniku a rozvoji středních a malých podniků poskytováním záruk za úvěry.
K podpoře vývozu byla založena Česká exportní banka(ČEB). Úkolem banky bylo poskytování zvýhodněných úvěrů na financování exportu. Významnou úlohu měla u nás Konsolidační banka Praha, ustanovená roce 1991 pro správu dlouhodobých státních pohledávek.
Do banky byla převedena značná část dlouhodobých a problematických úvěrů, které vznikly nedobrovolně v minulosti na financování trvalých podnikových potřeb rozpisem centrálního plánu bez ohledu na hospodářský výnos, rizika a náklady.
3. Bankovní soustava
Bankovní soustava představuje souhrn bank působících ve státě a také pravidel a norem k usměrňování jejich vztahů. Funkce a způsob fungování bankovní soustavy je určen existujícím ekonomickým a právním systémem v dané zemi. Dalšími faktory ovlivňujícími fungování bankovní soustavy je systém vzájemných vazeb mezi jednotlivými bankami, rozvinutost finančního trhu, měnová stabilita, zapojení do nadnárodních organizací, způsob regulace bank a řada dalších faktorů.
Bankovní soustava se dá dělit podle různých hledisek. Nejčastěji se dělí podle toho, zda existuje, či nikoliv v daném systému centrální banka se svými makroekonomickými funkcemi, na jednostupňový respektive dvoustupňový bankovní systém. Dále je také možno rozlišovat bankovní soustavy podle rozsahu oprávnění jednotlivých bank k provádění bankovních obchodů neboli podle institucionálních vazeb mezi komerční a investiční bankovnictví.
3.1 Základní druhy bank :
Centrální banka - Je ústřední bankou státu. Její funkci zastává Česká národní banka (ČNB), veřejnoprávní subjekt se sídlem v Praze 1.
Obchodní banky -Nabízejí zejména depozitní a úvěrové operace, mohou být univerzální
i specializované.
Spořitelní banky - Specializují se na depozitní, úvěrové a další operace pro obyvatelstvo
Investiční banky - Jsou dvojího typu - buď investují do cenných papírů, nebo poskytují
dlouhodobé úvěry.
Rozvojové banky - Specializují se na účelové, obvykle dlouhodobé úvěry investičního charakteru.
Specializované vládní banky - Zakládány vládou například za účelem podpory exportu,
rozsáhlých investičních úvěrů apod.
Hypoteční banky - Specializují se na emisi hypotečních zástavních listů a poskytování
hypotečních úvěrů
Stavební spořitelny - Přijímají vklady od účastníků stavebního spoření a poskytují jim úvěry
s výhodnějšími úrokovými sazbami.
Bankovní soustava se dá dělit podle různých hledisek. Nejčastěji se dělí podle toho, zda existuje, či nikoliv v daném systému centrální banka se svými makroekonomickými funkcemi, na jednostupňový respektive dvoustupňový bankovní systém. Dále je také možno rozlišovat bankovní soustavy podle rozsahu oprávnění jednotlivých bank k provádění bankovních obchodů neboli podle institucionálních vazeb mezi komerční a investiční bankovnictví.
3.1 Základní druhy bank :
Centrální banka - Je ústřední bankou státu. Její funkci zastává Česká národní banka (ČNB), veřejnoprávní subjekt se sídlem v Praze 1.
Obchodní banky -Nabízejí zejména depozitní a úvěrové operace, mohou být univerzální
i specializované.
Spořitelní banky - Specializují se na depozitní, úvěrové a další operace pro obyvatelstvo
Investiční banky - Jsou dvojího typu - buď investují do cenných papírů, nebo poskytují
dlouhodobé úvěry.
Rozvojové banky - Specializují se na účelové, obvykle dlouhodobé úvěry investičního charakteru.
Specializované vládní banky - Zakládány vládou například za účelem podpory exportu,
rozsáhlých investičních úvěrů apod.
Hypoteční banky - Specializují se na emisi hypotečních zástavních listů a poskytování
hypotečních úvěrů
Stavební spořitelny - Přijímají vklady od účastníků stavebního spoření a poskytují jim úvěry
s výhodnějšími úrokovými sazbami.
1. Úvod do bankovnictví
Bankovnictví představuje bankovní průmysl a jednotlivé činnosti bank jsou bankovními produkty. Bankovnictví můžeme rozdělit na velkoobchodní bankovnictví a maloobchodní bankovnictví. Velkoobchodní bankovnictví představují služby nabízené podnikům, investičním
společnostem, investičním fondům, penzijním fondům, vládním agenturám apod. Jedná se např. o poskytování úvěrů ,služby depozitáře, leasing atd.
Maloobchodním bankovnictvím se rozumí poskytování služeb široké veřejnosti, tj. poskytování úvěrů na splátky, hypotečních úvěrů, depozitních služeb apod. V porovnaní s velkoobchodním bankovnictvím se jedná o velké spektrum činností na mnoha pobočkách.
2. Historie bankovnictví
V roce 1938 působilo v českých zemích 23 akciových obchodních bank,bankovních domů, 16 bank provozované jako společnosti s ručením omezeným a asi 80 bankovních domů, tzn.bank jednotlivců nebo více vlastníku sdružených ve veřejných nebo komanditní společnosti. Vedoucí postavení mělo 9 velkobank a koncerny Živnobanky a společný koncern Anglo-Pragobanky a Agrární banky. Mezi nimi probíhal konkurenční boj z něhož vycházela vítězně Živnobanka. Obchodní banky měly univerzální charakter. Důsledkem centralizačního procesu
v období okupace 1939-1945 působilo na začátku roku 1945 pouze 10 akciových bank. Vývoj po ukončení okupace byl poznamenán přejímáním sovětského systému příkazního plánování, který předpokládal úplnou centralizaci bank.
V roku 1950 vznikla Státní banka československá jako monopolizovaná ústřední a provozní banka. Obchodní banky tak vlastně zanikly. Výjimkou bylo založení Československé obchodní banky v roce 1965 jako banky specializované na úvěrový a platební styk se zahraničím a na devizové operace. Příkazním systémem plánování byl však její obchodní charakter značně potlačen.
společnostem, investičním fondům, penzijním fondům, vládním agenturám apod. Jedná se např. o poskytování úvěrů ,služby depozitáře, leasing atd.
Maloobchodním bankovnictvím se rozumí poskytování služeb široké veřejnosti, tj. poskytování úvěrů na splátky, hypotečních úvěrů, depozitních služeb apod. V porovnaní s velkoobchodním bankovnictvím se jedná o velké spektrum činností na mnoha pobočkách.
2. Historie bankovnictví
V roce 1938 působilo v českých zemích 23 akciových obchodních bank,bankovních domů, 16 bank provozované jako společnosti s ručením omezeným a asi 80 bankovních domů, tzn.bank jednotlivců nebo více vlastníku sdružených ve veřejných nebo komanditní společnosti. Vedoucí postavení mělo 9 velkobank a koncerny Živnobanky a společný koncern Anglo-Pragobanky a Agrární banky. Mezi nimi probíhal konkurenční boj z něhož vycházela vítězně Živnobanka. Obchodní banky měly univerzální charakter. Důsledkem centralizačního procesu
v období okupace 1939-1945 působilo na začátku roku 1945 pouze 10 akciových bank. Vývoj po ukončení okupace byl poznamenán přejímáním sovětského systému příkazního plánování, který předpokládal úplnou centralizaci bank.
V roku 1950 vznikla Státní banka československá jako monopolizovaná ústřední a provozní banka. Obchodní banky tak vlastně zanikly. Výjimkou bylo založení Československé obchodní banky v roce 1965 jako banky specializované na úvěrový a platební styk se zahraničím a na devizové operace. Příkazním systémem plánování byl však její obchodní charakter značně potlačen.
OBSAH
1. Úvod do bankovnictví
2. Historie bankovnictví
3. Bankovní soustava
3.1 Základní druhy bank
3.2 Bankovní soustava ČR
4. Centrální banka
4.1 Nástroje centrální banky
5. Obchodní banky
5.1 Vkladová činnost obchodních bank
5.2 Základní možnosti vkladů u obchodních bank
6. Úvěrová činnost
6.1 Úvěrová činnost obchodních bank
6.2 Úvěry, které banka poskytuje svým klientům
6.3 Zajištění návratnosti úvěru
6.4 Úvěrová politika banky, úvěr a jeho úročení
6.5 Základní principy úvěrových obchodů bank
6.6 Úvěrová analýza, zajištění úvěru
6.7 Uzavření úvěrové smlouvy
6.8 Úvěry pro podnikatelské účely
6.9 Úvěry občanům
6.10 Úvěrové karty
6.11 Smlouva o úvěru (účelový úvěr)
7. Cenné papíry
7.1 Peněžní trh
7.1.1 Depozitní certifikáty
7.1.2 Směnky
7.1.3 Pokladniční poukázky
7.1.4 Bankovní akcepty
7.2 Kapitálový trh
7.2.1 Akcie
7.2.2 Podílové listy
7.2.3 Obligace
7.2.4 Hypoteční zástavní lístky
7.3 Deriváty cenných papírů
7.4 Burzy a burzovní obchody
7.4.1 Burzy ČR
2. Historie bankovnictví
3. Bankovní soustava
3.1 Základní druhy bank
3.2 Bankovní soustava ČR
4. Centrální banka
4.1 Nástroje centrální banky
5. Obchodní banky
5.1 Vkladová činnost obchodních bank
5.2 Základní možnosti vkladů u obchodních bank
6. Úvěrová činnost
6.1 Úvěrová činnost obchodních bank
6.2 Úvěry, které banka poskytuje svým klientům
6.3 Zajištění návratnosti úvěru
6.4 Úvěrová politika banky, úvěr a jeho úročení
6.5 Základní principy úvěrových obchodů bank
6.6 Úvěrová analýza, zajištění úvěru
6.7 Uzavření úvěrové smlouvy
6.8 Úvěry pro podnikatelské účely
6.9 Úvěry občanům
6.10 Úvěrové karty
6.11 Smlouva o úvěru (účelový úvěr)
7. Cenné papíry
7.1 Peněžní trh
7.1.1 Depozitní certifikáty
7.1.2 Směnky
7.1.3 Pokladniční poukázky
7.1.4 Bankovní akcepty
7.2 Kapitálový trh
7.2.1 Akcie
7.2.2 Podílové listy
7.2.3 Obligace
7.2.4 Hypoteční zástavní lístky
7.3 Deriváty cenných papírů
7.4 Burzy a burzovní obchody
7.4.1 Burzy ČR
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)