Hlavní oblasti mořského rybolovu 2.

Hlavní oblasti mořského rybolovu 2.

Na čtyři hlavní světové oblasti rybolovu připadají přibližně 2/3 celkového úlovku. Nejvýznamnější je rybolov v moři na sever od 30° severní šířky.

Nejproblémovějšími oblastmi mořského rybolovu jsou v současné době především – oblast Thajského zálivu, jižní část Severního moře, severní část Středozemního moře a oblasti moří v jihovýchodní Asii, které jsou rybolovem přetěžovány.

Přibližně desetinu světové produkce ryb zajišťuje sladkovodní rybolov. Dominantní postavení ve sladkovodním rybolovu mají země jižní, jihovýchodní a východní Asie, na které připadá přibližně 3/5 vnitrozemských rybolovů. Chov ryb má dlouholetou tradici zejména v Číně, ale také v Japonsku, Indii a Indonésii. Nově byl sladkovodní chov rozvinut i v netradičních oblastech, například v Izraeli.

Hlavní oblasti mořského rybolovu 1.

Hlavní oblasti mořského rybolovu 1.

Lze vyčlenit celkem čtyři hlavní rybolovné oblasti světového oceánu:

• Severozápadní Atlantik – oblast Newfoundlandu na styku studeného Labradorského a teplého Golfského proudu, oblast Lofotských ostrovů u Norského pobřeží a na bohaté výlovky známá oblast v moři při jižním Grónsku,

• Severozápadní Pacifik – oblast západní Aljašky a pásma Kalifornského proudu při západním pobřeží USA,

• Západně-centrální Pacifik – oblast vzestupu hlubinných vod v zóně Humboldtova proudu při pobřeží Peru a Chile v Latinské Americe,

• Jihovýchodní Pacifik – západoaustralské břehy a oblast při pobřeží Japonska v pásmu styku teplého proudu Kurošio a studeného proudu Kurilského (Ojašio).

RYBOLOV 3.

RYBOLOV 3.

V uplynulých 40-ti letech světový výlov ryb rostl, neboť začátkem 50. let činil výlov pouhých 20mil. tun za rok (2 mil. tun v roce 1850). Tento nárůst vylovených ryb se ale na konci 80. let zastavil a v letech 1990 a 1992 začal klesat. Z údajů FAO vyplývá, že výrazný pokles výlovu ryb byl způsoben hlavně snížením výlovů ryb na moři, které v roce 1990 dosáhli 80 mil. tun (86 mil. tun v roce 1989). Naproti tomu vnitrozemské výlovy neustále stoupají a v roce 1992 byly odhadovány na 17 mil. tun (v roce 1989 – 14 mil. tun).

Světové mořské rybářství je pod značným ekonomickým tlakem. Hlavní rybolovné oblasti jsou nadměrně exploatovány a chybí rovněž koncepce využití jednotlivých mezinárodních rybolovných pásem. Řada států RTE i rozvojových zemí předpokládá, že přírodní zdroje v mořích jsou neomezené a nevyčerpatelné. Pokles světových výlovů je rovněž způsoben nadměrnými výrobními kapacitami a pokračujícím znečištěním světových vod.

RYBOLOV 2.

RYBOLOV 2.

Rozvoj produkce ryb je ovlivněn technickými možnostmi rybářských států (přetrvávající nedostatečné technické vybavení pro hlubokomořský rybolov ve většině rozvojových zemí), spotřební tradicí (omezené možnosti transportu ulovených mořských ryb hlouběji do vnitrozemí) i celkovou poptávkou po mořských produktech.

Nově se ve světovém mořském rybolovu uplatňuje přijaté dvousetmílové pásmo ekonomické činnosti kolem pobřeží, a proto se řada především rozvojových zemí přeorientovala z pobřežního na mořský hlubinný rybolov.

Rozvojové státy světa jsou si vědomi, že rybářství přináší značný ekonomický zisk a může pomoci při zásobování obyvatelstva. Proto se snaží rozvojové země investovat do nákupu velkých rybářských lodí a rozšiřují zpracovatelské kapacity (plovoucí rybářské zpracovatelské kombináty – mrazírny, konzervárny, apod.).

Ryby tvoří přibližně 90% biologické produkce získávané ze světového oceánu, zbytek připadá na výlov mořských korýšů a dalších živočichů. Ekonomický význam pro výživu obyvatel a případně další využití má přibližně 400 druhů ryb. Hlavní část mořského výlovu připadá na tresky, sledě, sardele, makrely, stavridy, tuňáky a kambaly (75% mořského úlovku). Podíl jednotlivých druhů v ročním světovém rybolovu značně kolísá.

RYBOLOV 1.

RYBOLOV 1.

Světový oceán pokrývá přibližně 71% povrchu planety Země. Na výlov mořských živočichů, které světový oceán dodává, připadá 10% bílkovin živočišného původu, zhruba 1% výživové hodnoty potravinových zdrojů Země. V Japonsku tvoří mořské produkty více než 4% výživové hodnoty, na Islandu téměř 4% a více než 2% ve skandinávských zemích, v Portugalsku a Tunisku.

Téměř 2/3 lovených ryb se živí mořským planktonem, necelou třetinu tvoří dravci. Světové rozmístění rybolovných oblastí je významně ovlivněno vývojem planktonu. Na plankton nejbohatší jsou oblasti při ústí řek, vodní plochy v místech střetávání mořských proudů, kde se k povrchu dostává voda ze spodnějších, na výživné látky bohatších vrstev.

Výše výlovu kolísá vlivem přirozeného přírůstku či migrace ryb, vlivem měnící se teploty vody, její salinity, v závislosti na vývoji mořských proudů a v neposlední řadě především vlivem rozšiřujícího se znečištění světových moří a v závislosti na intenzitě výlovu.