Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

7. Co zkoumá kybernetika a jaké má strukturní součásti (obory)?

- Wiener – definice kybernetiky: Předmětem kybernetiky je zkoumání procesů řízení a zpracování informací v technických systémech i živých organismech a kolektivech skládajících se z živých organismů a technických systémů.
- struktura kybernetiky:
V současné době dělíme kybernetiku na tři základní skupiny: teoretickou, technickou a aplikovanou.

Teoretická kybernetika je založena na principu kybernetické abstrakce, pracuje s abstraktními kybernetickými modely (kybernetické systémy).

Technická kybernetika se zabývá především konstrukcí a způsobem ovládání automatických výpočetních systémů. Slouží k realizaci výsledků získaných převážně metodami teoretické kybernetiky.

Třetí a neméně důležitou skupinou jsou kybernetické aplikace. Cílem je využití výsledků teoretické a technické kybernetiky v oblastech, v nichž se studují objekty a struktury značné složitosti (bionika, robotika, umělá inteligence apod.) se záměrem je řídit.

- teorie tvořící základ kybernetiky: teorie informace, informatika, teorie automatů, teorie řízení a teorie algoritmů
- charakteristická vlastnost: vysoký stupeň abstrakce
- stav: rozpoložení systému v pozorovaném okamžiku – vyjádřen hodnotami proměnných důležitých pro existenci a fci systému
- transformace – změna objektu v čase nebo jiné dimenzi; změna stavu systému realizovaná operátorem transformace (vstup – transformace způsobená operátorem transformace – výstup)
- typy transformace: jednoznačná, víceznačná, jednojednoznačná, uzavřená, konečná
- varieta – celkový počet vzájemně rozlišitelných stavů, bezprostředně dosažitelných z daného stavu systému (souvisí nejen se systémem, ale i s konceptorem – barvoslepý nevidí barevné pastelky jako zdravý člověk) – proto, má-li být varieta přesně definována, musí být specifikován i pozorovatel (konceptor) a jeho rozlišovací schopnosti

Žádné komentáře:

Okomentovat