- nákladem Jana Bohumíra Calveho, Praha, 1792
- přeložil, k vydání upravil a úvodní studii napsal Dr. Benjamin Jedlička; Praha, 1951
OBSAH:
Úvod: Benjamin Jedlička: Josef Dobrovský, zakladatel českého literárního dějepisu
Josef Dobrovský: Dějiny české řeči a literatury ( 1792 )
Ediční doslov: Benjamin Jedlička
Doplňky – upřesnění, doplnění fakt k dějinám
Průvodní slovo k obrazovým přílohám
Ukázka z fragmentu z Dlabačova překladu Dobrovského
- překlad je hodně zjednodušený X složitěji psaný
Soudobý posudek o Dobrovského „Dějinách české řeči a literatury“
Přehled rukopisů ( které ve svém díle Dobrovský zmiňuje )
Seznam zkratek
Slovník
Rejstřík
ÚVOD
- rozbor NO jako takového, uvedení do jeho problematiky
- úvaha o „Dějinách“
X
- vše bráno příliš ze socialistického hlediska ( protože napsáno v r. 1951 )
DĚJINY ČESKÉ ŘEČI A LITERATURY
- hodně latinských vpisů ( až na půl stránky )
- časté vysvětlivky pod textem ( taky až na půl stránky )
- často odkazuje na svá předešlá díla ( články, knihy…) i na díla jiných autorů té doby
- rozděleno do kapitol =>
1. Slované, slovanská řeč
- Slované – od 6.století - důležitá role na světovém dějišti
- rozděleni na ANTY a SLOVANY ( podle Prokopia )
- rozmáhání Slovanů a jejich usazování po Evropě
2. Ráz slovanské řeči
- podobnost slov se má určovat podle totožnosti mluvnice ne podle podobnosti slov
- vyjmenování rozdílů slov od jiných řečí:
1. více souhlásek
2. chybí latinské h
3. chybí písmeno f
4. po souhláskách samohlásky splývají s j ( mjesto…)
5. užívání jerů
6. a, e – ne na začátku slov ( jest, jelen…)
7. více souhlásek na začátku slov ( mléko x milch )
3. Tvoření a ohýbání slovanských částí řeči
- rozbor koncovek, ohýbání, skloňování ( body a – t )
=>např.: ne členy
více budoucích časů
životná a neživotná podstatná a přídavná jména
více záporných slov v jedné větě
4. Slovanská nářečí
- hlavní nářečí: ruština, polština, ilyrština, charvátština, čeština => pod ně spadají ostatní nářečí
- rozebírá i jiná dělení nářečí
5. Slovanské druhy písma. Bohoslužba v slovanské řeči
- Cyril a Metoděj – jejich písmo, cestování, šíření víry…
- boj o slovanský jazyk
6. Osud slovanské bohoslužby v Čechách
- Čechy vděčí za obrácení na víru německým kněžím
- sv. Prokop- okolo r. 1030 shromáždil slovanské mnichy, aby ho vyučovali v cyrilském písmu a slovanském církevním jazyce ( Sázavský klášter )
- boj české a německé církve ( vše záleží na panovníkovi ) X mše stejně latinsky
- zásluhy Karla IV., Mistra Jana Husa……
- závěr: vliv staroslověnského církevního jazyka na vývoj češtiny zcela nepatrný
7. Údobí vývoje české řeči. První údobí ( od přistěhování Čechů až k jejich osvícení křesťanstvím, 500 – 900 )
- již první slova, Češi nevzdělaní…
8. Druhé údobí. Památky z tohoto údobí ( od rozšíření křesťanství až ke králi Janovi,
900 – 1300 )
- 845 -1. křest – 14 českých knížat
- 895 – první křesťanští učitele z Německa => obohacování češtiny – nová slova ( biskup, oltář,
kostel…)
- nejstarší písně ( Hospodine, pomiluj ny )
- postupný vývoj písma
- písemné památky jednotlivých století
9. Třetí údobí. Památky z tohoto údobí ( od krále Jana až k Husovi nebo k smrti krále Václava, 1311 – 1409 )
- k moci němčina ( Jan Lucemburský ) X Karel IV., Václav IV. ( listiny již v české řeči )
- literární památky + jejich hlavně lexikální rozbory ( ukázky z textů )
=> Dalimilova kronika
básně a zpěvy – většinou duchovního charakteru
10. Čtvrté údobí, které bychom mohli nazvat vládnoucím českým údobím. Památky z tohoto údobí ( od počátku husitských válek až k rozšíření knihtiskařského umění v Čechách, nebo až k Ferdinandovi I. )
- další šíření češtiny + její šiřitelé => Jan Hus – úpravy češtiny, psal česky
Jeroným Pražský
- česká kázaní, náboženská pojednání, nové překlady Bible, lékařské spisy, slovník ( latinsko – český )
- opět rozbory a popisy jednotlivých děl
- 1. rozbory metra
11. Páté údobí ( 1520 – 1620 ), které bychom mohli nazvat krásným neb zlatým věkem české řeči
- česká řeč = jednací jazyk
- 1567 – Maxmilián – všeobecná náboženská svoboda
- vláda Rudolfa II. ( 1577 – 1612 ) – český jazyk – dokonalost
- výčet všech děl a autorů, kteří tvořili, nebo starších autorů, kteří byli vydáváni
12. Šesté údobí. Úpadek české řeči
- 1620 – bitva na Bílé hoře = oslabení českého národu
- vyhnání kněží, pálení knih – sepsán INDEX ( = seznam zakázaných knih )
- boj češtiny s němčinou
- 1782 – zrušení INDEXU => opětné vydávání knih
- vydávání vyučovacích spisů
- počátky NO ( K. + V. Thámovi, V. Kramerius, F. F. Procházka )
- rozšiřování dovadla
KAREL HYNEK MÁCHA 1810-1836
Narodil se v Praze na Malé Straně. Otec krupař. Jako student poznal na gymnáziu Jungmanna. Pak studoval práva (stejně jako Erben).
Čeština se v té době pozvolna dobývá práv. Mácha se inspiruje Goethem, Byronem a Novalisem. Byl ale také ovlivněn barokem a gotickými romány. Z počátku píše německy (Versuche des Ignaz Mácha, 1929). Německého psaní se nevzdal, ani když přešel k češtině, a to nejen v písemnostech soukromých. Ve snaze umělecky tlumočit i nejintimnější pocity, zapisoval si je do svých deníků a zápisníků vedle poznámek z bohaté četby.
Ctí tradice (blanické rytíře). Ctí lidové tradice, není kosmopolita.
Jako student navštěvuje česká představení a stává se ochotníkem v Tylově Kajetánském divadle. Tam pozná svou lásku ELEONORU ŠOMKOVOU (LORI). Hrozně se do ní zamiluje. Lori je hezká, ale průměrná dívka. Nemohla nikdy Máchy pochopit. Brzy zjistil, že Lori nesplňuje jeho ideál ženy, který si vysnil. Zklamání. Docházelo často k nedorozumění a Mácha od Lori utíkal, ale zase se vracel.
Rád cestoval (pěšky) po hradech a zříceninách. I v tom se projevoval změněný vkus doby, protože usedlým měšťanům stačili pohodlné procházky za hradby města. Mácha naopak miluje dálky, spí na zříceninách, vydal se pěšky až do Itálie (Benátky). Maluje skici hradů a zřícenin, jakoby dělal místopis hradů. Hrady zobrazoval velice realisticky.
Dokončil práva a stal se advokátním koncipientem v Litoměřicích. Žije v nedostatku a strachu o Lori, která je těhotná. Narodí se syn a tak se chystá svatba. Mácha však onemocní nakažlivou chorobou a umírá 8.11. 1836.
První pomník v Litoměřicích díky Havlíčkovi. Jeho rakev je kopie rakve Karla IV.
- podobizna: nejasná a idealizovaná pro almanach Máj.
- postava štíhlá vysoká, ústa velká, vlasy kaštanové, modré oči, jizva pod okem, čelo vysoké klenuté, obličej podlouhlý, nos podlouhlý, snad zakřivený, vousy černé
- existuje skica podobizny, která je asi autoportrét
- Ve 20. století byly jeho ostatky exhumovány. Podle kostry poznali, že byl svalnatý, ramenatý, silný muž, vylučuje se předešlý popis hubeného mladíka.
Byl rázný (podle Karla Jánského, vzpomínka, jak se pral Mácha s litoměřickým katem. Byl to člověk pevně a rázně kráčející po světě. Byl to afektivní člověk. Okázalé oblékání (šedý plášť, široký klobouk)
Deníky a dopisy (některé jsou šifrované, dešifroval je Arbes, ale nikdy nezveřejnil) představují Máchy jako věcného a střízlivého pozorovatele.
- představitel romantismu a v té době na prvním místě nadnárodní pojem svobody. Romantici proto byli v nemilosti.
- 1. básník kosmický
- vstup do bezmezí času
Dílo:
Zachariáš Werner: nemá jediný český překlad, ale ovlivnil Máchy.
Oldřich Králík: napsal o Máchovi studie, chtěl prokázat, že Máchova díla nejsou Máchova, ale Sahibova (př. Cikáni). Sabina měl snahu interpretovat díla, která Mácha napsal.
První básně jsou ještě ohlasy starší romantiky, baladická látka a tematika historická. Máchovi jde o vyvolání dobové atmosféry. Jeho hrdinové nejsou však pojati historicky, ale subjektivně, ale subjektivně. Je to patrné v díle * „Kat“ na postavě Václava IV.
Svůj postoj ke světu a životu vtělil do postav poutníků (vztah romantiků ke krajině), poustevníků, ale i loupežníků. Do těchto symbolů spadá i symbol země.
Pro Máchovu tvorbu je příznačný protiklad snu a skutečnosti.
Měl konflikt se společností kvůli Máji. Nebylo mu vytýkáno, že nemá talent. Byl mu vytýkán nihilismus ve věcech národních. Kritizoval ho Tomíček.
* „MÁJ“
- inspirace byronské povídce
- dějištěm je okolí Doks, hradu Bezdězu,. Příroda je však jen kulisa. Vlastním obsahem skladby je hluboká filosofická reflexe, proto je samotný příběh nastíněn jen mlhavě
- epická složka navazuje na loupežnické příběhy. Viléma (vůdce loupežníků) poznáme už jako vězně odsouzeného za otcovraždu. V noci před popravou rozvažuje svou situaci, ráno je odveden na popraviště, loučí se se životem a lámán kolem umírá. Samomluvách odmítá vězeň vinu, která se mu přičítá. Děsí se smrti, v níž vidí definitivní konec života. Loučí se se zemí jako kolébkou i hrobem člověka.
- úvahové pasáže doplněny líčením přírodních prostorů
- na Máj navazovali i současníci (Nebeský) a májovci (Hálek, Hejduk), později Dyk, Hora, Hrubín,
PRÓZA * „Cikáni“
- román, dítě pohozené --- mladík přichází z Itálie na Kokořínsko a hledá své rodiče a domov, veden povídáním vojenského vysloužilce Bárty Flákoně --- mladý cikán se dopátrá svého domova--- pozná krutou pravdu o otci a odmítá žít v zámku --- na tom vydělá B.F., který se tam usadí
- novela s tajemstvím
Ostatní prózy nedějové a kratší. Skládají se z volně pšiřazoaných epizod, proloženými popisy a úvahami, někdy i lyrickými verši.
* „Márinka“
- povídka ze současné Prahy, byla napsána do chstaného cyklu Obrazy ze života mého
* „Kat“ * „Křivoklát“
Čeština se v té době pozvolna dobývá práv. Mácha se inspiruje Goethem, Byronem a Novalisem. Byl ale také ovlivněn barokem a gotickými romány. Z počátku píše německy (Versuche des Ignaz Mácha, 1929). Německého psaní se nevzdal, ani když přešel k češtině, a to nejen v písemnostech soukromých. Ve snaze umělecky tlumočit i nejintimnější pocity, zapisoval si je do svých deníků a zápisníků vedle poznámek z bohaté četby.
Ctí tradice (blanické rytíře). Ctí lidové tradice, není kosmopolita.
Jako student navštěvuje česká představení a stává se ochotníkem v Tylově Kajetánském divadle. Tam pozná svou lásku ELEONORU ŠOMKOVOU (LORI). Hrozně se do ní zamiluje. Lori je hezká, ale průměrná dívka. Nemohla nikdy Máchy pochopit. Brzy zjistil, že Lori nesplňuje jeho ideál ženy, který si vysnil. Zklamání. Docházelo často k nedorozumění a Mácha od Lori utíkal, ale zase se vracel.
Rád cestoval (pěšky) po hradech a zříceninách. I v tom se projevoval změněný vkus doby, protože usedlým měšťanům stačili pohodlné procházky za hradby města. Mácha naopak miluje dálky, spí na zříceninách, vydal se pěšky až do Itálie (Benátky). Maluje skici hradů a zřícenin, jakoby dělal místopis hradů. Hrady zobrazoval velice realisticky.
Dokončil práva a stal se advokátním koncipientem v Litoměřicích. Žije v nedostatku a strachu o Lori, která je těhotná. Narodí se syn a tak se chystá svatba. Mácha však onemocní nakažlivou chorobou a umírá 8.11. 1836.
První pomník v Litoměřicích díky Havlíčkovi. Jeho rakev je kopie rakve Karla IV.
- podobizna: nejasná a idealizovaná pro almanach Máj.
- postava štíhlá vysoká, ústa velká, vlasy kaštanové, modré oči, jizva pod okem, čelo vysoké klenuté, obličej podlouhlý, nos podlouhlý, snad zakřivený, vousy černé
- existuje skica podobizny, která je asi autoportrét
- Ve 20. století byly jeho ostatky exhumovány. Podle kostry poznali, že byl svalnatý, ramenatý, silný muž, vylučuje se předešlý popis hubeného mladíka.
Byl rázný (podle Karla Jánského, vzpomínka, jak se pral Mácha s litoměřickým katem. Byl to člověk pevně a rázně kráčející po světě. Byl to afektivní člověk. Okázalé oblékání (šedý plášť, široký klobouk)
Deníky a dopisy (některé jsou šifrované, dešifroval je Arbes, ale nikdy nezveřejnil) představují Máchy jako věcného a střízlivého pozorovatele.
- představitel romantismu a v té době na prvním místě nadnárodní pojem svobody. Romantici proto byli v nemilosti.
- 1. básník kosmický
- vstup do bezmezí času
Dílo:
Zachariáš Werner: nemá jediný český překlad, ale ovlivnil Máchy.
Oldřich Králík: napsal o Máchovi studie, chtěl prokázat, že Máchova díla nejsou Máchova, ale Sahibova (př. Cikáni). Sabina měl snahu interpretovat díla, která Mácha napsal.
První básně jsou ještě ohlasy starší romantiky, baladická látka a tematika historická. Máchovi jde o vyvolání dobové atmosféry. Jeho hrdinové nejsou však pojati historicky, ale subjektivně, ale subjektivně. Je to patrné v díle * „Kat“ na postavě Václava IV.
Svůj postoj ke světu a životu vtělil do postav poutníků (vztah romantiků ke krajině), poustevníků, ale i loupežníků. Do těchto symbolů spadá i symbol země.
Pro Máchovu tvorbu je příznačný protiklad snu a skutečnosti.
Měl konflikt se společností kvůli Máji. Nebylo mu vytýkáno, že nemá talent. Byl mu vytýkán nihilismus ve věcech národních. Kritizoval ho Tomíček.
* „MÁJ“
- inspirace byronské povídce
- dějištěm je okolí Doks, hradu Bezdězu,. Příroda je však jen kulisa. Vlastním obsahem skladby je hluboká filosofická reflexe, proto je samotný příběh nastíněn jen mlhavě
- epická složka navazuje na loupežnické příběhy. Viléma (vůdce loupežníků) poznáme už jako vězně odsouzeného za otcovraždu. V noci před popravou rozvažuje svou situaci, ráno je odveden na popraviště, loučí se se životem a lámán kolem umírá. Samomluvách odmítá vězeň vinu, která se mu přičítá. Děsí se smrti, v níž vidí definitivní konec života. Loučí se se zemí jako kolébkou i hrobem člověka.
- úvahové pasáže doplněny líčením přírodních prostorů
- na Máj navazovali i současníci (Nebeský) a májovci (Hálek, Hejduk), později Dyk, Hora, Hrubín,
PRÓZA * „Cikáni“
- román, dítě pohozené --- mladík přichází z Itálie na Kokořínsko a hledá své rodiče a domov, veden povídáním vojenského vysloužilce Bárty Flákoně --- mladý cikán se dopátrá svého domova--- pozná krutou pravdu o otci a odmítá žít v zámku --- na tom vydělá B.F., který se tam usadí
- novela s tajemstvím
Ostatní prózy nedějové a kratší. Skládají se z volně pšiřazoaných epizod, proloženými popisy a úvahami, někdy i lyrickými verši.
* „Márinka“
- povídka ze současné Prahy, byla napsána do chstaného cyklu Obrazy ze života mého
* „Kat“ * „Křivoklát“
Jan Kollár 1793-1852
- pocházel ze slovenské evangelické rodiny. Otec řezník a rolník, nechtěl mu dovolit další vzdělávání, hodil po něm nůžky. --- Kollár odešel, aby dokázal důvody svých činů. --- později sepsal svoje paměti = varování pro rodiče a děti, kterým není dovoleno vzdělávání.
- později mu byla svěřena správa sirotčího ústavu
- šel studoval do Jeny. Studentstvo v Jeně citlivě reagovalo na Napoleon. Dobití Německa a po porážce dobyvatele toužilo stvořit NDR sjednocené a svobodné. Stával se národně uvědomělým.
- na studiích se zamiloval do dcery evangelického pastora Vilemíny Schmidtové. Měl nabídku stát se tam pastorem, ale odřekl a odešel do Prahy. Z Jeny putoval do Wartburgu – překládal bibli, vznikla zde myšlenka sjednotit Německo.
- studuje staré kroniky, slovanské kmeny, poznává řeči ( šlo spíše o etymologii)
- byl si blízký s Jungmannem, Palackým a Šafaříkem
- dlouhé odloučení od Vilemíny způsobilo, že Mína se stávala stále více představou (podobné u Dantovi Beatrice)
- zabýval se ideou všeslovanství (panslavismus) a vtělil ji do „Slávy dcery“ (1824)
Dílo: * „Slávy dcera“ (1824)
- Kollár měl od začátku jasno jakou formu budou sonety plnit. Jde tu o intelektuální
výtvor. Rýmy mají svou horizontální a vertikální strukturu. K dispozici tvoření sonetů neměl nic, přesto dodržel předsevzaté schéma. Slávy dcera by se neměla chápat jen z historického hlediska, ale i z hlediska jazykového.
- lyrický hrdina putuje slovanským světem okolím řeky Sály, Labe a končí u Dunaje; podle těchto řek jsou pojmenovány zpěvy
- básnický cestopis je složen ze znělek psaných slabičně přízvučným veršem
- na začátku je velký předzpěv (psaný v antickém časoměrném metru zvaném elegický distichon (= dvojverší skládající se z hexametru a pentametru)
- líčí osudy Slovanů
- odkazuje na znělky Petrarky, D. Alighrieriho(Božská komedie)a Byrona(Childeharol.pouť)
- úspěch mělo umocnit 2. vydání cyklu r. 1832. K předchozím 3 zpěvům přidal 2 nové
(starověké řeky v podsvětí Lethé a Acheron)
+ Živá Mína se proměnila v alegorii Slovanstva, milostná touha splynula s vlasteneckým citem. Jednotícím kompozičním základem se stala představa pouti slovanskými zeměmi. První znělky patrně vznikly v Jeně (Sála). Oddíl znělek, v nichž se touha po vzdálené milence spojuje s básníkovým rodným Slovenskem – Dunaj. A mezi tyto dva oddíly vložil zpěv Labe, spjatý v básníkovým pobytem v Čechách.
+Bohyně Sláva, zosobňující Slovanstvo, stěžuje si v radě bohů, jaké křivdy museli Slované vytrpět v minulosti. Bohové rozhodnou, aby Milek, syn Bohyně Lady, stvořil dceru Slávy (ideální symbol slovanské budoucnosti), která by Slovanům odčinila někdejší utrpení a postavila je mezi nejpřednější národy světa. Zboštělá Mína doprovází básníka na jeho pouti světem.
Ideii všeslovanství napsal rozpravu: „O literarnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými“. (1836) Slovany chápal jako jeden národ, tvořený 4 zákl. „kmeny“: českým (československým), polským, ruským a ilyrským (jižní Slované). Spojitost mezi národy ve sféře kulturní a duchovní. Literární vzájemností rozumí kulturní program sbližování slovanských národů.
- vliv na něj měl J.G. Herder a velkoněmecké hnutí, které si kladlo za cíl spojit všechny Němce v jednom mocném státu a navazoval na staré tradice.
Byl i prozaik. * „Paměti z mladších let života“, cestopisy z Itálie, Švýcarska, Německa
Uplatnil také svou sbírku kázání: * „Nedělní, sváteční a příležitostné kázně a řeči“ (1834, 1844)
- později mu byla svěřena správa sirotčího ústavu
- šel studoval do Jeny. Studentstvo v Jeně citlivě reagovalo na Napoleon. Dobití Německa a po porážce dobyvatele toužilo stvořit NDR sjednocené a svobodné. Stával se národně uvědomělým.
- na studiích se zamiloval do dcery evangelického pastora Vilemíny Schmidtové. Měl nabídku stát se tam pastorem, ale odřekl a odešel do Prahy. Z Jeny putoval do Wartburgu – překládal bibli, vznikla zde myšlenka sjednotit Německo.
- studuje staré kroniky, slovanské kmeny, poznává řeči ( šlo spíše o etymologii)
- byl si blízký s Jungmannem, Palackým a Šafaříkem
- dlouhé odloučení od Vilemíny způsobilo, že Mína se stávala stále více představou (podobné u Dantovi Beatrice)
- zabýval se ideou všeslovanství (panslavismus) a vtělil ji do „Slávy dcery“ (1824)
Dílo: * „Slávy dcera“ (1824)
- Kollár měl od začátku jasno jakou formu budou sonety plnit. Jde tu o intelektuální
výtvor. Rýmy mají svou horizontální a vertikální strukturu. K dispozici tvoření sonetů neměl nic, přesto dodržel předsevzaté schéma. Slávy dcera by se neměla chápat jen z historického hlediska, ale i z hlediska jazykového.
- lyrický hrdina putuje slovanským světem okolím řeky Sály, Labe a končí u Dunaje; podle těchto řek jsou pojmenovány zpěvy
- básnický cestopis je složen ze znělek psaných slabičně přízvučným veršem
- na začátku je velký předzpěv (psaný v antickém časoměrném metru zvaném elegický distichon (= dvojverší skládající se z hexametru a pentametru)
- líčí osudy Slovanů
- odkazuje na znělky Petrarky, D. Alighrieriho(Božská komedie)a Byrona(Childeharol.pouť)
- úspěch mělo umocnit 2. vydání cyklu r. 1832. K předchozím 3 zpěvům přidal 2 nové
(starověké řeky v podsvětí Lethé a Acheron)
+ Živá Mína se proměnila v alegorii Slovanstva, milostná touha splynula s vlasteneckým citem. Jednotícím kompozičním základem se stala představa pouti slovanskými zeměmi. První znělky patrně vznikly v Jeně (Sála). Oddíl znělek, v nichž se touha po vzdálené milence spojuje s básníkovým rodným Slovenskem – Dunaj. A mezi tyto dva oddíly vložil zpěv Labe, spjatý v básníkovým pobytem v Čechách.
+Bohyně Sláva, zosobňující Slovanstvo, stěžuje si v radě bohů, jaké křivdy museli Slované vytrpět v minulosti. Bohové rozhodnou, aby Milek, syn Bohyně Lady, stvořil dceru Slávy (ideální symbol slovanské budoucnosti), která by Slovanům odčinila někdejší utrpení a postavila je mezi nejpřednější národy světa. Zboštělá Mína doprovází básníka na jeho pouti světem.
Ideii všeslovanství napsal rozpravu: „O literarnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými“. (1836) Slovany chápal jako jeden národ, tvořený 4 zákl. „kmeny“: českým (československým), polským, ruským a ilyrským (jižní Slované). Spojitost mezi národy ve sféře kulturní a duchovní. Literární vzájemností rozumí kulturní program sbližování slovanských národů.
- vliv na něj měl J.G. Herder a velkoněmecké hnutí, které si kladlo za cíl spojit všechny Němce v jednom mocném státu a navazoval na staré tradice.
Byl i prozaik. * „Paměti z mladších let života“, cestopisy z Itálie, Švýcarska, Německa
Uplatnil také svou sbírku kázání: * „Nedělní, sváteční a příležitostné kázně a řeči“ (1834, 1844)
Hanka Václav
Filolog a básník Hanka se narodil 10.6.1791 v Hoříněvsi a zemřel 12.1.1861 v Praze. Je pochován v Praze na Vyšehradech. Pocházel z dobře situované rodiny, která vlastnila velké hospodářství a hostinec. Oba rodiče byli zpěváci lidových písní (dochovaly se otcovy objemné zápisky písní). Po absolvování gymnázia v Hradci Králové přešel v roce 1809 na pražskou univerzitu. Vystudoval filosofii a poté práva (1813-14 studoval ve Vídni). Během studií se dostal do společnosti mladé obrozenecké generace (J.Havelka, V. Hýbl,
F. Klicpera,…), zvláště se přátelil s J. Lindou a V.A. Svobodou. Patřil mezi iniciátory soukromé „společnosti literatury české“ a recitační odpolední poezie, která se konala 1812 v Klementinu. Navštěvoval od roku 1813 soukromé slavistické přednášky J. Dobrovského.
V březnu 1819 bylo Hankovi svěřeno popisování fondu Vlasteneckého (nyní Národního) muzea v Praze, kde se zasloužil o založení slovanského oddělení a od tohoto roku také přednášel na pražské univerzitě staroslověnštinu, ruskou, polskou a českou literaturu a jazyk. Přednášel však pouze jako soukromý docent, neboť nikdy nezískal titul profesora. V muzeu pracoval až do konce života jako knihovník a kustod historických, mimo jiné i numismatických, sbírek. Jeho činnost však byla velmi mnohostranná.
Psal verše, překládal lidovou slovanskou poezii, vydával vlastní filologické práce i staré literární památky. Díky své nesmírné pracovitosti, agilnosti a činorodosti ve společenském životě patřil k předním osobnostem Jungmannovy obrozenecké generace.
Hanka byl jednou ženatý, manželství však zůstalo bezdětné.
Literární činnost zahájil uveřejňováním svých básní v časopise Prvotiny pěkných uměni (1813), ve kterém pomáhal i při redakci J.N.Hromádkovi a v Puchmajerově almanachu Nové básně (1814). V roce 1815 a 1816 je pak vydal knižně (Dvacatero písní- 2 svazky). Jeho lyrické verše, svěží svým obsahem a formou, dosáhly značné obliby a v letech 1819-51 vyšly v dalších pěti vydáních. Některé z nich, zhudebněné J.V. Tomáškem zlidověly. Pozdější epické verše z roku 1848 neměly již takovou úroveň, a tak si valné obliby nezískaly.
Hankovy verše měly široký žánrový rozsah od anakreontských básní (H. byl přezdíván českým Anakreónem) přes idylky, sentimentální selanky, bajky, satyry, epigramy až k básním popisným a didaktickým. Všechny mají však lidový základ, zpočátku spontánní, po vídeňském pobytu záměrný.
V Prvotinách (1814) také vydal svou výzvu ke sbírání národních písní. Tímto a zejména pak svou vlastní tvorbou, která je ohlasem lidové poezie, stojí Hanka na počátku preromantického a romantického zájmu o lidovou slovesnost. Na něj pak navázali např. Čelakovský a Kollár.
Jako filolog se Hanka uplatnil především tím, že prosazoval zásady svého učitele Josefa Dobrovského.Nepůsobil tak jako jeho pokračovatel, nýbrž jeho populizátor.
Již jako student a jakýsi vůdce družiny nadšených ctitelů české literatury protestoval proti zkostnatělé výuce českého jazyka podle zásad Josefa Dobrovského. Nejprve v e svém bytě, poté i na půdě university. Když mu Nejedlý tuto činnost zakázal, vydal Hanka v roce 1817 Pravopis český podle základu gramatiky Josefa Dobrovského, kterým byl vlastně zahájen dlouholetý boj o pravopisnou reformu mezi tzv. analogisty (ionisty) a ypsilonisty.
Hanka napsal mnoho gramatických učebnic a slovníků a s jeho jménem je spjatá i pravopisná reforma z roku 1846, kdy nahradil dvojité w jednoduchým a souhlásku au ou.
Hanka byl ve své době jedním z hlavních propagátorů idejí slovanské vzájemnosti- podílel se na přípravě Slovanského sjezdu roku 1848, byl činný ve spolku Lípy slovanské. Byl uznávaným znalcem slovanských jazyků a autorem četných slavistických prací. Udržoval také četné osobní i písemné styky se zahraničními slavisty. Slovanství u něj však bylo spojeno s nekritickým rusofilstvím, obdivem k carovi i důvěrnými styky s vysokou ruskou byrokracií.
Z podnětu Dobrovského vydal Hanka v letech 1817-24 pod názvem Starobylé skládánie staročeské literární památky, např. Legendu o sv. Prokopovi, Alexandreidu, Mastičkáře, aj. Poté pokračoval v editorské činnosti např. Dalimilovou kronikou, Všehrdovými Knihami devaterými, Husovou Dcerkou, aj.). Tato činnost byla však znehodnocena jeho nešetrnými zásahy do starých textů, kdy je doplňoval falzifikátorskými glosami, aby vydal doklad o jejich stáří. Nejvíce ho však proslavilo padělání.
V září 1817 „nalezl“ Hanka rukopis básní (královedvorský- podle místa nálezu), jejichž původ byl kladen do 13.století. Rukopis, který v dalším roce vydal tiskem, vzbudil ohromný ohlas a byl přeložen snad do všech evropských jazyků. Tento „nález“ však nebyl ojedinělý. Již v předchozím roce „nalezl“ Hankův přítel J. Linda milostnou píseň, údajně ze 13.století, zvanou Píseň pod Vyšehradem. V roce 1818 byl „objeven“ tzv. Rukopis zelenohorský s rozsáhlou epickou básní Libušin soud- údajně z 10.století. Postupně následovaly další, již méně významné objevy. Česká společnost přijala rukopisy s nadšením jako doklad o starobylosti české kultury, jako protiváhu ruským Bylinám a německým Písním O Nibelunzích. Později byla prokázána jejich nepravost hlavně v tzv. rukopisných bojích v 80.letech 19.století. (Skutečnost, že se jedná o novodobé padělky, potvrdily i fyzikálně- chemické rozbory z let 1967-70). Za jejich autory jsou považováni V. Hanka a J. Linda. Hanka pak i za písaře a organizátora „nálezů“. Objevení rukopisů založilo Hankův věhlas a slávu doma i ve světě.
V těchto rukopisech našli svou inspiraci nap. V.B.Třebízský, J.Zeyer, M.Aleš, J.Mánes či B.Smetana.
Veřejné označení za padělky koncem 50.let však ztrpčilo poslední léta jeho života, i když Hanka roku 1859 vyhrál spor s pražským časopisem Tagesbote aus Bóhmen pro anonymní článek, v němž byl označen za autora RK. Prokázání nepravosti rukopisů pak vedlo k Hankově odsouzení, které mnohdy přehlíželo i kladné stránky jeho činnosti.
I když byl Hanka ve své době nesporně obdivován pro svou práci na poli filologie a slavistiky- byl dokonce označován za hlavu české slavistiky, nabyl mezi vrstevníky oblíben. Ti mu vyčítali ješitnost a sklon k zákulisním intrikám a machinacím. O Hankově charakteru také svědčí i zmíněné falzifikátorství.
F. Klicpera,…), zvláště se přátelil s J. Lindou a V.A. Svobodou. Patřil mezi iniciátory soukromé „společnosti literatury české“ a recitační odpolední poezie, která se konala 1812 v Klementinu. Navštěvoval od roku 1813 soukromé slavistické přednášky J. Dobrovského.
V březnu 1819 bylo Hankovi svěřeno popisování fondu Vlasteneckého (nyní Národního) muzea v Praze, kde se zasloužil o založení slovanského oddělení a od tohoto roku také přednášel na pražské univerzitě staroslověnštinu, ruskou, polskou a českou literaturu a jazyk. Přednášel však pouze jako soukromý docent, neboť nikdy nezískal titul profesora. V muzeu pracoval až do konce života jako knihovník a kustod historických, mimo jiné i numismatických, sbírek. Jeho činnost však byla velmi mnohostranná.
Psal verše, překládal lidovou slovanskou poezii, vydával vlastní filologické práce i staré literární památky. Díky své nesmírné pracovitosti, agilnosti a činorodosti ve společenském životě patřil k předním osobnostem Jungmannovy obrozenecké generace.
Hanka byl jednou ženatý, manželství však zůstalo bezdětné.
Literární činnost zahájil uveřejňováním svých básní v časopise Prvotiny pěkných uměni (1813), ve kterém pomáhal i při redakci J.N.Hromádkovi a v Puchmajerově almanachu Nové básně (1814). V roce 1815 a 1816 je pak vydal knižně (Dvacatero písní- 2 svazky). Jeho lyrické verše, svěží svým obsahem a formou, dosáhly značné obliby a v letech 1819-51 vyšly v dalších pěti vydáních. Některé z nich, zhudebněné J.V. Tomáškem zlidověly. Pozdější epické verše z roku 1848 neměly již takovou úroveň, a tak si valné obliby nezískaly.
Hankovy verše měly široký žánrový rozsah od anakreontských básní (H. byl přezdíván českým Anakreónem) přes idylky, sentimentální selanky, bajky, satyry, epigramy až k básním popisným a didaktickým. Všechny mají však lidový základ, zpočátku spontánní, po vídeňském pobytu záměrný.
V Prvotinách (1814) také vydal svou výzvu ke sbírání národních písní. Tímto a zejména pak svou vlastní tvorbou, která je ohlasem lidové poezie, stojí Hanka na počátku preromantického a romantického zájmu o lidovou slovesnost. Na něj pak navázali např. Čelakovský a Kollár.
Jako filolog se Hanka uplatnil především tím, že prosazoval zásady svého učitele Josefa Dobrovského.Nepůsobil tak jako jeho pokračovatel, nýbrž jeho populizátor.
Již jako student a jakýsi vůdce družiny nadšených ctitelů české literatury protestoval proti zkostnatělé výuce českého jazyka podle zásad Josefa Dobrovského. Nejprve v e svém bytě, poté i na půdě university. Když mu Nejedlý tuto činnost zakázal, vydal Hanka v roce 1817 Pravopis český podle základu gramatiky Josefa Dobrovského, kterým byl vlastně zahájen dlouholetý boj o pravopisnou reformu mezi tzv. analogisty (ionisty) a ypsilonisty.
Hanka napsal mnoho gramatických učebnic a slovníků a s jeho jménem je spjatá i pravopisná reforma z roku 1846, kdy nahradil dvojité w jednoduchým a souhlásku au ou.
Hanka byl ve své době jedním z hlavních propagátorů idejí slovanské vzájemnosti- podílel se na přípravě Slovanského sjezdu roku 1848, byl činný ve spolku Lípy slovanské. Byl uznávaným znalcem slovanských jazyků a autorem četných slavistických prací. Udržoval také četné osobní i písemné styky se zahraničními slavisty. Slovanství u něj však bylo spojeno s nekritickým rusofilstvím, obdivem k carovi i důvěrnými styky s vysokou ruskou byrokracií.
Z podnětu Dobrovského vydal Hanka v letech 1817-24 pod názvem Starobylé skládánie staročeské literární památky, např. Legendu o sv. Prokopovi, Alexandreidu, Mastičkáře, aj. Poté pokračoval v editorské činnosti např. Dalimilovou kronikou, Všehrdovými Knihami devaterými, Husovou Dcerkou, aj.). Tato činnost byla však znehodnocena jeho nešetrnými zásahy do starých textů, kdy je doplňoval falzifikátorskými glosami, aby vydal doklad o jejich stáří. Nejvíce ho však proslavilo padělání.
V září 1817 „nalezl“ Hanka rukopis básní (královedvorský- podle místa nálezu), jejichž původ byl kladen do 13.století. Rukopis, který v dalším roce vydal tiskem, vzbudil ohromný ohlas a byl přeložen snad do všech evropských jazyků. Tento „nález“ však nebyl ojedinělý. Již v předchozím roce „nalezl“ Hankův přítel J. Linda milostnou píseň, údajně ze 13.století, zvanou Píseň pod Vyšehradem. V roce 1818 byl „objeven“ tzv. Rukopis zelenohorský s rozsáhlou epickou básní Libušin soud- údajně z 10.století. Postupně následovaly další, již méně významné objevy. Česká společnost přijala rukopisy s nadšením jako doklad o starobylosti české kultury, jako protiváhu ruským Bylinám a německým Písním O Nibelunzích. Později byla prokázána jejich nepravost hlavně v tzv. rukopisných bojích v 80.letech 19.století. (Skutečnost, že se jedná o novodobé padělky, potvrdily i fyzikálně- chemické rozbory z let 1967-70). Za jejich autory jsou považováni V. Hanka a J. Linda. Hanka pak i za písaře a organizátora „nálezů“. Objevení rukopisů založilo Hankův věhlas a slávu doma i ve světě.
V těchto rukopisech našli svou inspiraci nap. V.B.Třebízský, J.Zeyer, M.Aleš, J.Mánes či B.Smetana.
Veřejné označení za padělky koncem 50.let však ztrpčilo poslední léta jeho života, i když Hanka roku 1859 vyhrál spor s pražským časopisem Tagesbote aus Bóhmen pro anonymní článek, v němž byl označen za autora RK. Prokázání nepravosti rukopisů pak vedlo k Hankově odsouzení, které mnohdy přehlíželo i kladné stránky jeho činnosti.
I když byl Hanka ve své době nesporně obdivován pro svou práci na poli filologie a slavistiky- byl dokonce označován za hlavu české slavistiky, nabyl mezi vrstevníky oblíben. Ti mu vyčítali ješitnost a sklon k zákulisním intrikám a machinacím. O Hankově charakteru také svědčí i zmíněné falzifikátorství.
FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ 1799-1852
- završitel 2. periody Národního obrození
- depresivní člověk: od vrcholu po úpadkové chvíle = jeho život
- narodil se ve Strakonicích, syn tesaře. Studoval v Praze filosofii a pak v Čes. Budějovicích.
- ve škole propadal z němčiny a několik let poté je čtenářem něm. Klasiků (Herbart, Goethe)
--- herbartovština se projevovala v preromantismu
- ideál Čelakovského – stát se Herbartem
- v 18 letech přijímá vlastenecké jméno Ladislav, podle slovanské bohyně Lady
- šel studovat do Lince, učí se rusky
- roku 1818: vyšli „Počátky českého básnictví obzvláště prozodia“ a román „Záře nad pohanstvem“
- zabýval se studiem slovanských jazyků a slovanskou lidovou slovesností
- sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů a v původním znění i v českém překladu je vydával:
+ roku 1822-1827 za podpory Jungmanna vydává:
* „Slovanské národní písně“
- považoval za nejdokonalejší
+ * „Mudrosloví národu slovanského v příslovích“
- oddíly tematické: vesmír hvězdy; oddíly praktické: řemesla, láska
- 1822: * „Smíšené básně“ – sám ilustroval, je tam poprvé použito „i“ místo „y“ a „v“ místo „w“ a „ou“ místo „au“…
- Hanka byl znám intrikami, proto se od něj Čelakovský odvrací; „Báťuška“ Jungmann, zlatušký Jungmann, je jen jedna Praha a jen jeden Jungmann
- vysmíval se českým bajkám
- po studiu lidové slovesnosti začal tvořit její „ohlasy“. Tyto básně nechtěly vyjadřovat osobní zážitky a nálad, chtěly mluvit tak, jak by mluvil básník k lidu.
- chtěl původně vytvořit ohlasy lidové poezie všech slovanských národů, dobové okolnosti však způsobily, že se soustředil na písně ruské a české
- ve 20. a 30. letech se vytváří napodobeniny, nevyhnul se tomu ani Mácha, Čelakovský stojí v čele napodobitelů. Obrací se k východu a věří v panslavismus
- ve 30. letech nejuznávanější
- v Rusku vidí oporu pro všechny slov. Národy: * „Ohlasy písní ruských“ (1829)
- čerpal z ruských bylin, ale i z vlastních představ v duchu lidové slovesnosti. Básně poskytují slohové zvláštnosti ruské epiky a lyriky
- dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu bohatýrských zpěvů
- v epických básních: prvky ruských bylin, politická báseň
- v lyrických básních:život rus. Lidu ve šťastných i smutných chvílích, hodbně básní začíná oslovením nebo popisem přírodních jevů, které přirovnává k vypravovanému ději
- snaha ukázat, že čeština může napodobit ruské byliny (zruší rýmy a nahradí je př. asonancí; napodobuje staré básníře (anonymy)
- * „Ohlasy písních českých“ (1839): je zde vyjádřen ráz českého lidového života, obraz čes. venkovského lidu z konce 30. let
Rozdíl mezi OPR a OPČ je , že OPR přirovnává k rozsáhlým lesům, mohutným řekám a OPČ přirovnává k lesíkům, říčkám a v tom,že OPČ nemá písně hrdinské a satirické…
K epickým básním Ohlasů patří také balada Toman a lesní panna (síla vášnivé lásky a tajemných sil).- 1. moderní balada
- byl také EPIGRAMATIK: byl jedovatější než Borovský, nic ale nevydal na rady Palackého, byla vydána pouze * „Padesátka z mé tobolky“, 300 epigramů vyšla až po jeho smrti
- od r. 1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela
- kvůli zmínce o ruském carovi jako o utlačovateli Polska, pozbyl místo --- žil ve stísněných podmínkách --- pak profesorem slavistiky ve Vratislavi, jeho přítelem tam byl Purkyně--- vrátil se do Prahy a vzal si Antonii Rajskou (učila ve škole Amerlinova budeč dívky) a choval se k ní jako ke guvernantce (napsal o tom Macura), přesto spolu měli ještě děti, Rajská chřadla a zemřela --- Čelakovský se i s dětmi vrací do Prahy a umírá na rakovinu dřeně
- měl ženský pseudonym Žofie Jandová (nechal ji zemřít) Marie Čacká
- překládal Herbarta a Augusta Aureliana („O obci boží“- přeložil pouze z důvodů finančních)
- člen spolku Matice česká
- sepsal 15000 přísloví (=jadrně vyjádřená lidová moudrost)
* „Kvítí“ – epigramy, názory na žiot a společnost
* „Růže stolistá“- forma znělky
PROZA: „Literatura krkonošská“
- depresivní člověk: od vrcholu po úpadkové chvíle = jeho život
- narodil se ve Strakonicích, syn tesaře. Studoval v Praze filosofii a pak v Čes. Budějovicích.
- ve škole propadal z němčiny a několik let poté je čtenářem něm. Klasiků (Herbart, Goethe)
--- herbartovština se projevovala v preromantismu
- ideál Čelakovského – stát se Herbartem
- v 18 letech přijímá vlastenecké jméno Ladislav, podle slovanské bohyně Lady
- šel studovat do Lince, učí se rusky
- roku 1818: vyšli „Počátky českého básnictví obzvláště prozodia“ a román „Záře nad pohanstvem“
- zabýval se studiem slovanských jazyků a slovanskou lidovou slovesností
- sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů a v původním znění i v českém překladu je vydával:
+ roku 1822-1827 za podpory Jungmanna vydává:
* „Slovanské národní písně“
- považoval za nejdokonalejší
+ * „Mudrosloví národu slovanského v příslovích“
- oddíly tematické: vesmír hvězdy; oddíly praktické: řemesla, láska
- 1822: * „Smíšené básně“ – sám ilustroval, je tam poprvé použito „i“ místo „y“ a „v“ místo „w“ a „ou“ místo „au“…
- Hanka byl znám intrikami, proto se od něj Čelakovský odvrací; „Báťuška“ Jungmann, zlatušký Jungmann, je jen jedna Praha a jen jeden Jungmann
- vysmíval se českým bajkám
- po studiu lidové slovesnosti začal tvořit její „ohlasy“. Tyto básně nechtěly vyjadřovat osobní zážitky a nálad, chtěly mluvit tak, jak by mluvil básník k lidu.
- chtěl původně vytvořit ohlasy lidové poezie všech slovanských národů, dobové okolnosti však způsobily, že se soustředil na písně ruské a české
- ve 20. a 30. letech se vytváří napodobeniny, nevyhnul se tomu ani Mácha, Čelakovský stojí v čele napodobitelů. Obrací se k východu a věří v panslavismus
- ve 30. letech nejuznávanější
- v Rusku vidí oporu pro všechny slov. Národy: * „Ohlasy písní ruských“ (1829)
- čerpal z ruských bylin, ale i z vlastních představ v duchu lidové slovesnosti. Básně poskytují slohové zvláštnosti ruské epiky a lyriky
- dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu bohatýrských zpěvů
- v epických básních: prvky ruských bylin, politická báseň
- v lyrických básních:život rus. Lidu ve šťastných i smutných chvílích, hodbně básní začíná oslovením nebo popisem přírodních jevů, které přirovnává k vypravovanému ději
- snaha ukázat, že čeština může napodobit ruské byliny (zruší rýmy a nahradí je př. asonancí; napodobuje staré básníře (anonymy)
- * „Ohlasy písních českých“ (1839): je zde vyjádřen ráz českého lidového života, obraz čes. venkovského lidu z konce 30. let
Rozdíl mezi OPR a OPČ je , že OPR přirovnává k rozsáhlým lesům, mohutným řekám a OPČ přirovnává k lesíkům, říčkám a v tom,že OPČ nemá písně hrdinské a satirické…
K epickým básním Ohlasů patří také balada Toman a lesní panna (síla vášnivé lásky a tajemných sil).- 1. moderní balada
- byl také EPIGRAMATIK: byl jedovatější než Borovský, nic ale nevydal na rady Palackého, byla vydána pouze * „Padesátka z mé tobolky“, 300 epigramů vyšla až po jeho smrti
- od r. 1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela
- kvůli zmínce o ruském carovi jako o utlačovateli Polska, pozbyl místo --- žil ve stísněných podmínkách --- pak profesorem slavistiky ve Vratislavi, jeho přítelem tam byl Purkyně--- vrátil se do Prahy a vzal si Antonii Rajskou (učila ve škole Amerlinova budeč dívky) a choval se k ní jako ke guvernantce (napsal o tom Macura), přesto spolu měli ještě děti, Rajská chřadla a zemřela --- Čelakovský se i s dětmi vrací do Prahy a umírá na rakovinu dřeně
- měl ženský pseudonym Žofie Jandová (nechal ji zemřít) Marie Čacká
- překládal Herbarta a Augusta Aureliana („O obci boží“- přeložil pouze z důvodů finančních)
- člen spolku Matice česká
- sepsal 15000 přísloví (=jadrně vyjádřená lidová moudrost)
* „Kvítí“ – epigramy, názory na žiot a společnost
* „Růže stolistá“- forma znělky
PROZA: „Literatura krkonošská“
17. Vznik a vývoj živých soustav, biologická evoluce
Teorie o původu života na Zemi
• Vnik života a vývoj organismů je považován za součást celkového vývoje Země
• Země vznikla přibližně před 4,6 miliardami lety
• Nejstarší paleontologické doklady o životě na Zemi jsou staré asi 3,5 miliard let
• Dnes máme různé hypotézy na vznik Země - Současná hypotéza je tzv. MLHOVINNÁ - Země a další planety Sluneční soustavy vznikají z mlhoviny - ochlazováním se smršťuje, hmota se zahušťuje, uprostřed vzniká jádro, postupná diferenciace - nejtěžší prvky do středu (Ni, Fe) zemský plášť vzdušný obal
• GEOLOGICKÉ ÉRY - biologický vývoj
o Prahory - koule se začíná ochlazovat, vznik základu kontinentů (kratony). Vznik základu atmosféry (obsahuje hodně amoniaku), vznik hydrosféry, praoceánů
o Starohory - formování pevninských bloků, v atmosféře přibývá C02 a 02
o Prvohory - neklidné období - Kaledonské (horstva Britských ostrovů), Hercynské vrásnění (Český masiv)
o Druhohory - relativně klidná éra, na konci se začíná probouzet Alpínské vrásnění (vznik české křídové tabule)
o Třetihory - krátké, neklidné období, Alpínské vrásnění - Alpy, Himaláje, Koldilery
o Čtvrtohory - změna období, střídání dob ledových a meziledových, fylogeneze rodu homo
Názory na vznik života
• Kreační teorie - zastávající názor, že život vznikl stvořením, zásahem nadpřirozené síly - Boha (i dnes má tato teorie řadu zastánců - většina náboženských směrů)
• Teorie naivní abiogeneze - měla svůj původ již u starověkých filosofů, předpokládala vznik organismů přímo z neživých anorganických látek; fr. chemik L. Pasteur důmyslnými pokusy dokázal, že náhle a samovolně z neživé hmoty nemohou vznikat ani mikroby
• Teorie panspermická - život je rozšířen po celém vesmíru ve formě zárodků (kosmozoí), které v případě, že dopadnou na vesmírné těleso s podmínkami vhodnými pro život, rozvinou se do vyšších a složitějších forem
• Eternismus - život nevznikl, je tu pořád
• Teorie evoluční abiogeneze - předpokládá vznik života postupným chemickým a biologickým vývojem, z neživé hmoty přímo na Zemi; evoluční proces vzniku života zahrnuje 3 etapy
o chemická evoluce = vznik jednoduchých organických sloučenin abiogenetickou cestou v období formování zemské kůry, tj. přec více než 4 miliardami let. Základem života na Zemi jsou bílkoviny, bílkovina = řetízek aminokyselin
o biochemická evoluce = z koloidních roztoků makromolekulárních látek vznikají za vchodných podmínek shluky koloidních částic, které vytvořily malé kapičky koacervátů = bílkovinné chomáčky, které plují v hydrosféře (modelové pokusy prováděli A. Oparin a J.B.S. Haldane)
1. důkazy – Miller, Oró
o biologická evoluce - vznik prabuněk (eobiontů) z bílkovin, pohlcují na co přijdou, začátek metabolismu. Eobionta jsou předchůdci prokaryotních buněk
1. koacerváty
2. metabolony
3. eobionti
4. protobionti
Vývojové myšlenky před Darwinem
• Starověk, středověk - nevnímali vývoj, vládly kreacionistické názory
• Novověk - nálezy fosílií - C. Linné - uspořádal systém (podle barvy, velikosti). Viděl vývoj, ale nezabýval se jím
• 18.-19. stol - rozvoj paleontologie,
o Hook, Smith - katastofisté (říkali, že po katastrofě je vždy nový, ale odlišný vývoj),
o Curier - hodně potop nebo biologický vývoj
1. Teorie kataklysmat
2. Zakladatel paleontologie
o J. B. Lamarck - vývoj existuje, nezná příčinu
1. Prostředí změny nezpůsobuje, vyvolává snahu organismů změnit se
o S. Hilaire - vývoj ve skocích
o Ch. Lyell - postupný, klidný vývoj
• Ch. Darwin - pocházel z bohaté rodiny, koupil si loď, spolu s malíři a vědci vyplul kolem světa; vydal knihy; O Vzniku druhů přirozeným výběrem, Vznik člověka a pohlavní výběr
o Tři základní teze darwinismu:
1. vývoj existuje
2. rozšíření organismu na Zemi je zákonité (výskyt organismů není náhodný)
3. hlavním faktorem vývoje je boj o život a přírodní výběr
• Následovníci:
o Ernest Heackel - „Ontogeneze je zkrácenou fylogenezí"
o Dollo - „Biologický vývoj je nezvratný"
o Osborn - zákon adaptivní radiace
• Darwinismus v současnosti - význam pro paleontologii, genetiku, ekologii (věda o vztazích mezi organismy i organismy a jejich prostředí)
• Fylogeneze člověka - Darwin prohlásil, že člověk má společné živočišné předky - období honby za chybějícím článkem, na Jávě vykopali něco, co vypadalo jako opice nebo člověk, další nález - neanderthal.
o Nálezy z prvohor: Barandie
o Nálezy z druhohor: Podhořany, Žleby, Pardubicko
o Vývoj ve čtvrtohorách: Australopithecus africanus - drobná postava, 140 cm, 35-45 kg, kapacita mozku 50 cm3, bipedie, lesostepi Afriky, primitivní nástroje
BIOLOGICKÁ EVOLUCE ad Biologie pro gymnázia
1. Termín evoluce - H. Spencer
2. Škola diluvianistů – mnoho potop světa – katastrogy
a. Robert Hook
3. Teorie kataklyzmat – G.Cuvier – zakladatel paleontologie – využíval linného systému
4. Lamarckismus –
a. Organismy mají přirozenou schopnost a vůli zdokonalovat se
b. Prostředí vzbuzuje snahu měnit se
c. Změny jsou předávány dalším generacím
5. Darwinismus – Darwin stavěl na učení Ch.Lyella – geologický vývoj probíhá dál. Stejnou teorii jako Darwin publikoval i A.R.Wallace
a. Přirozená variabilita organismů
b. Organismy produkují více potomstva než může přežít -> přirozený výběr nejschopnějších jedinců
c. Graduální – postupný – vývoj živých soustav
6. Neodarwinismus
7. Teorie sobeckého genu
8. Zamrzlá evoluce
ÚROVNĚ BIOLOGICKÉ EVOLUCE
1. Mikroevoluce – změny probíhající v populacích téhož druhu
2. Speciace – vznik nových geneticky izolovaných druhů (- vysvětli pojem druh a charakterizuj)
3. Makroevoluce – vznik vyšších taxonů než druh, dlouhé časové období
MECHANISMY EVOLUCE
1. Mutace
2. Migrace genů
3. Genetický drift
4. Selekce
a. Výběr stabilizující – v neměnném prostředí, podpora průměrných vlastností
b. Výběr usměrňující – v měnícím se prostředí, podpora jiných než průměrných vlastností – populační trend
c. Výběr disruptivní – nestejnorodé prostředí, preference extrémů – často vede ke speciaci
Hominizace a sapientace
• Hominizace – zlidštění
o oploštění hrudníku = rotace ramenního kloubu
o změny související s bipédií - tvar páteře, postavení pánve
o změny na lebce - mozková, obličejová část, změna zubů, zubního oblouku, zmenšení nadočnicových oblouků
o změny horní končetiny
• Sapientace = zmoudření, schopnost řeči, schopnost jemné motoriky, vývoj nervové soustavy
• Nejstarší paleolit - člověk zručný
HOMO HABILIS (nástroje používá, i vyrábí)
• Starý paleolit - člověk vzpřímený
HOMO ERECTUS
o nálezy: první - Dalmácie, Jáva, Afrika,
Slovenský kras, Moravský kras
• Střední paleolit - člověk rozumný = pračlověk
HOMO SAPIENS
• Mladý paleolit - člověk dnešního typu
HOMO SAPIENS SAPIENS
o typ Brno - dlouhá lebka
o typ Cromagnon - široká lebka
o nálezy - Dolní Věstonice
Koněpruzské jezkyně
Určování a datování nálezů
• Stratigrafické zařazení = věda o určování podle
známých vrstev
• Radioaktivní metoda - každá živá hmota obsahuje
konstantní množství radioaktivního izotopu uhlíku
Po smrti organismu se mění množství tohoto
izotopu v organismu, ubývá ho s poločasem
rozpadu, Po změření množství radioaktivního
izotopu v kosti je možné vypočítat, jak dlouho
již není živý
• Dendrochromologie - pomocí dřeva, letokruhů
• Vnik života a vývoj organismů je považován za součást celkového vývoje Země
• Země vznikla přibližně před 4,6 miliardami lety
• Nejstarší paleontologické doklady o životě na Zemi jsou staré asi 3,5 miliard let
• Dnes máme různé hypotézy na vznik Země - Současná hypotéza je tzv. MLHOVINNÁ - Země a další planety Sluneční soustavy vznikají z mlhoviny - ochlazováním se smršťuje, hmota se zahušťuje, uprostřed vzniká jádro, postupná diferenciace - nejtěžší prvky do středu (Ni, Fe) zemský plášť vzdušný obal
• GEOLOGICKÉ ÉRY - biologický vývoj
o Prahory - koule se začíná ochlazovat, vznik základu kontinentů (kratony). Vznik základu atmosféry (obsahuje hodně amoniaku), vznik hydrosféry, praoceánů
o Starohory - formování pevninských bloků, v atmosféře přibývá C02 a 02
o Prvohory - neklidné období - Kaledonské (horstva Britských ostrovů), Hercynské vrásnění (Český masiv)
o Druhohory - relativně klidná éra, na konci se začíná probouzet Alpínské vrásnění (vznik české křídové tabule)
o Třetihory - krátké, neklidné období, Alpínské vrásnění - Alpy, Himaláje, Koldilery
o Čtvrtohory - změna období, střídání dob ledových a meziledových, fylogeneze rodu homo
Názory na vznik života
• Kreační teorie - zastávající názor, že život vznikl stvořením, zásahem nadpřirozené síly - Boha (i dnes má tato teorie řadu zastánců - většina náboženských směrů)
• Teorie naivní abiogeneze - měla svůj původ již u starověkých filosofů, předpokládala vznik organismů přímo z neživých anorganických látek; fr. chemik L. Pasteur důmyslnými pokusy dokázal, že náhle a samovolně z neživé hmoty nemohou vznikat ani mikroby
• Teorie panspermická - život je rozšířen po celém vesmíru ve formě zárodků (kosmozoí), které v případě, že dopadnou na vesmírné těleso s podmínkami vhodnými pro život, rozvinou se do vyšších a složitějších forem
• Eternismus - život nevznikl, je tu pořád
• Teorie evoluční abiogeneze - předpokládá vznik života postupným chemickým a biologickým vývojem, z neživé hmoty přímo na Zemi; evoluční proces vzniku života zahrnuje 3 etapy
o chemická evoluce = vznik jednoduchých organických sloučenin abiogenetickou cestou v období formování zemské kůry, tj. přec více než 4 miliardami let. Základem života na Zemi jsou bílkoviny, bílkovina = řetízek aminokyselin
o biochemická evoluce = z koloidních roztoků makromolekulárních látek vznikají za vchodných podmínek shluky koloidních částic, které vytvořily malé kapičky koacervátů = bílkovinné chomáčky, které plují v hydrosféře (modelové pokusy prováděli A. Oparin a J.B.S. Haldane)
1. důkazy – Miller, Oró
o biologická evoluce - vznik prabuněk (eobiontů) z bílkovin, pohlcují na co přijdou, začátek metabolismu. Eobionta jsou předchůdci prokaryotních buněk
1. koacerváty
2. metabolony
3. eobionti
4. protobionti
Vývojové myšlenky před Darwinem
• Starověk, středověk - nevnímali vývoj, vládly kreacionistické názory
• Novověk - nálezy fosílií - C. Linné - uspořádal systém (podle barvy, velikosti). Viděl vývoj, ale nezabýval se jím
• 18.-19. stol - rozvoj paleontologie,
o Hook, Smith - katastofisté (říkali, že po katastrofě je vždy nový, ale odlišný vývoj),
o Curier - hodně potop nebo biologický vývoj
1. Teorie kataklysmat
2. Zakladatel paleontologie
o J. B. Lamarck - vývoj existuje, nezná příčinu
1. Prostředí změny nezpůsobuje, vyvolává snahu organismů změnit se
o S. Hilaire - vývoj ve skocích
o Ch. Lyell - postupný, klidný vývoj
• Ch. Darwin - pocházel z bohaté rodiny, koupil si loď, spolu s malíři a vědci vyplul kolem světa; vydal knihy; O Vzniku druhů přirozeným výběrem, Vznik člověka a pohlavní výběr
o Tři základní teze darwinismu:
1. vývoj existuje
2. rozšíření organismu na Zemi je zákonité (výskyt organismů není náhodný)
3. hlavním faktorem vývoje je boj o život a přírodní výběr
• Následovníci:
o Ernest Heackel - „Ontogeneze je zkrácenou fylogenezí"
o Dollo - „Biologický vývoj je nezvratný"
o Osborn - zákon adaptivní radiace
• Darwinismus v současnosti - význam pro paleontologii, genetiku, ekologii (věda o vztazích mezi organismy i organismy a jejich prostředí)
• Fylogeneze člověka - Darwin prohlásil, že člověk má společné živočišné předky - období honby za chybějícím článkem, na Jávě vykopali něco, co vypadalo jako opice nebo člověk, další nález - neanderthal.
o Nálezy z prvohor: Barandie
o Nálezy z druhohor: Podhořany, Žleby, Pardubicko
o Vývoj ve čtvrtohorách: Australopithecus africanus - drobná postava, 140 cm, 35-45 kg, kapacita mozku 50 cm3, bipedie, lesostepi Afriky, primitivní nástroje
BIOLOGICKÁ EVOLUCE ad Biologie pro gymnázia
1. Termín evoluce - H. Spencer
2. Škola diluvianistů – mnoho potop světa – katastrogy
a. Robert Hook
3. Teorie kataklyzmat – G.Cuvier – zakladatel paleontologie – využíval linného systému
4. Lamarckismus –
a. Organismy mají přirozenou schopnost a vůli zdokonalovat se
b. Prostředí vzbuzuje snahu měnit se
c. Změny jsou předávány dalším generacím
5. Darwinismus – Darwin stavěl na učení Ch.Lyella – geologický vývoj probíhá dál. Stejnou teorii jako Darwin publikoval i A.R.Wallace
a. Přirozená variabilita organismů
b. Organismy produkují více potomstva než může přežít -> přirozený výběr nejschopnějších jedinců
c. Graduální – postupný – vývoj živých soustav
6. Neodarwinismus
7. Teorie sobeckého genu
8. Zamrzlá evoluce
ÚROVNĚ BIOLOGICKÉ EVOLUCE
1. Mikroevoluce – změny probíhající v populacích téhož druhu
2. Speciace – vznik nových geneticky izolovaných druhů (- vysvětli pojem druh a charakterizuj)
3. Makroevoluce – vznik vyšších taxonů než druh, dlouhé časové období
MECHANISMY EVOLUCE
1. Mutace
2. Migrace genů
3. Genetický drift
4. Selekce
a. Výběr stabilizující – v neměnném prostředí, podpora průměrných vlastností
b. Výběr usměrňující – v měnícím se prostředí, podpora jiných než průměrných vlastností – populační trend
c. Výběr disruptivní – nestejnorodé prostředí, preference extrémů – často vede ke speciaci
Hominizace a sapientace
• Hominizace – zlidštění
o oploštění hrudníku = rotace ramenního kloubu
o změny související s bipédií - tvar páteře, postavení pánve
o změny na lebce - mozková, obličejová část, změna zubů, zubního oblouku, zmenšení nadočnicových oblouků
o změny horní končetiny
• Sapientace = zmoudření, schopnost řeči, schopnost jemné motoriky, vývoj nervové soustavy
• Nejstarší paleolit - člověk zručný
HOMO HABILIS (nástroje používá, i vyrábí)
• Starý paleolit - člověk vzpřímený
HOMO ERECTUS
o nálezy: první - Dalmácie, Jáva, Afrika,
Slovenský kras, Moravský kras
• Střední paleolit - člověk rozumný = pračlověk
HOMO SAPIENS
• Mladý paleolit - člověk dnešního typu
HOMO SAPIENS SAPIENS
o typ Brno - dlouhá lebka
o typ Cromagnon - široká lebka
o nálezy - Dolní Věstonice
Koněpruzské jezkyně
Určování a datování nálezů
• Stratigrafické zařazení = věda o určování podle
známých vrstev
• Radioaktivní metoda - každá živá hmota obsahuje
konstantní množství radioaktivního izotopu uhlíku
Po smrti organismu se mění množství tohoto
izotopu v organismu, ubývá ho s poločasem
rozpadu, Po změření množství radioaktivního
izotopu v kosti je možné vypočítat, jak dlouho
již není živý
• Dendrochromologie - pomocí dřeva, letokruhů
16. Mnohobuněční živočichové (2.část strunatců)
Třída: OBOJŽIVELNÍCI
• suchozemští obratlovci, dospělci žijí na souši, larvy (pulci) ve vodě
• tělo pokryto kůží se žlázami vylučujícími ochranný hlen, případně jedové výměšky
• kostra - kosti převládají nad chrupavkou, lebka je spojena kloubně s páteří, u žab se vyvíjí prsní kost, žebra nejsou spojena s hrudní kostí, není tedy vytvořen hrudní koš
• dýchací soustava - dospělci dýchají plícemi nebo kůží, larvy žábrami
• cévní soustava - srdce má 2 předsíně a jednu komora s neúplnou přepážkou, vyvinut mohutný lymfatický systém
• trávicí soustava - v ústní dutině je jazyk a zuby, tvoří se žlučník, trávicí trubice ústí do kloaky
• nervová soustava - vyvíjí se především přední mozek (hlavní řídicí centrum zůstává ve středním mozku)
• smysly - dokonalejší než u ryb, hlavně zrak (oko kryto víčky, schopnost akomodace) a sluch (vyvinuto střední ucho)
• rozmnožování - vývoj nepřímý, vývody gonád ústi do kloaky, oplození vnější (žáby) i vnitřní (ocasatí)
• Podtřída: OCASATÍ - mají dva páry končetin, hlava je zřetelně oddělená od protáhlého těla, mají ocas, jsou převážně vejcorodí, např. čolek obecný nebo mlok skvrnitý
• Podtřída: BEZNOZÍ - červovité válcovité tělo, bez končetin a bez očí, žijí v tropech, např. červor vodní
• Podtřída: BEZOCASÍ - zkrácené a zploštělé tělo, bez krční části, bez ocasu, zadní končetiny jsou delší a mohutnější
o Řád: ŽÁBY- např. skokan hnědý, kuňka obecná, ropucha obecná, rosnička zelená
Třída: PLAZI
• suchozemští obratlovci
• pokožka je pokryta rohovitými krycími útvary ektodermálního původu, je suchá (nejsou přítomny kožní žlázy), po čase dochází ke svlékání
• kostra - plně osifikovaná, možnost otáčení hlavy, pětiprsté končetiny (často redukovány)
• dýchací soustava - dýchají plícemi, kožní dýchání chybí, u hadů většinou dochází k redukci levé plíce, nemají hlasové ústrojí
• cévní soustava - srdce má 2 předsíně a 1 komoru s neúplnou přepážkou (nejdokonaleji je přepážka vytvořena u krokodýlů, je vytvořen vrátnicový=jaterní krevní oběh)
• trávicí soustava - ústní dutina s dlouhým, vysunovatelným jazykem, zuby, u hadů roztažitelné čelisti, slinné žlázy (někdy jedové - hadi, ještěři), u hadů roztažitelný žaludek, trávicí trubice ústí do kloaky
• vylučovací soustava - pravé ledviny, močový měchýř (jen želvy a ještěři) ústí do kloaky
• nervová soustava - dokonalejší než u obojživelníků, větší přední mozek, poprvé 12 párů mozkových nervů
• smysly - dobrý zrak a čich (Jacobsonův orgán)
• rozmnožování - párové gonády u obou pohlaví, oplození je vnitřní (samci mají kopulační orgán), u samiček párové vejcovody ústí do kloaky, vývoj přímý, častá vejcoživorodost
• Podtřída: ŽELVY - tělo uzavřeno v kostěném krunýři, čelisti jsou bezzubé, mají pětiprsté končetiny, např. želva bahenní- jediný druh žijící ve střední Evropě, želva sloní, kareta pravá
• Podtřída: ARCHOSAUŘI - většina vymřelá, v současnosti pouze:
o Řád: KROKODÝLOVÉ - válcovité tělo, povrch těla je kryt rohovitými štítky, vyvíjí se bránice rozdělující břišní a hrudní dutinu, mají téměř rozdělené čtyřkomorové srdce, žijí obojživelným způsobem v tropických a subtropických řekách a jezerech, např. aligátor severoamerický, kajman černý, krokodýl nilský
• Podtřída: ŠUPINATÍ - tělo pokryto zrohovatělými překrývajícími se šupinami, svrchní vrstva pokožky se po čase svléká
o Řád: JEŠTĚŘI - dobře vyvinuté končetiny, pohyblivá víčka, např. ještěrka obecná, slepýš křehký - vejcoživorodý s redukovanými končetinami, leguán zelený, chameleón obecný
o Řád: HADI - redukované končetiny, dobře pohyblivá páteř s žebry, pokožku svlékají vcelku, v horní čelisti často vytvořeny jedové zuby, kořist polykají vcelku, oční víčka jsou srostlá a průhledná, např. užovka obojková - žluté poloměsíčité skvrny za hlavou, zmije obecná - trojúhelníkovitá hlava a tmavý klikatý pruh na hřbetě, kobra indická
Třída: PTÁCI
• suchozemští i vodní obratlovci
• kůže je suchá bez žláz (pouze kostrční mazová žláza k maštění peří), tělo pokryto peřím
• kostra - je odlehčena dutými kostmi (pneumatizace kostí), čelisti protaženy v rohovitý zobák, prsní kost má mohutný hřeben k upevnění létacích svalů, přední končetiny jsou přeměněny v křídla, zadní končetiny jsou kryty rohovitými šupinami
• dýchací soustava - dýchají pomocí plic a na ně napojených vzdušných vaků zasahujících mezi vnitřnosti, pod kůži i do dutých kostí, v místě rozdvojení průdušnice se nacházejí hlasivky
• cévní soustava - mohutné čtyřdílné srdce, tělní a plicní oběh je oddělen
• trávicí soustava - bezzubý zobák, jícen často rozšířen ve vakovité vole, dva žaludky - žláznatý (trávení potravy) a svalnatý (mechanické zpracování natrávené potravy), trávicí trubice ústí do kloaky
• vylučovací soustava - pravé ledviny, nemají močový měchýř, moč odváděna do kloaky
• nervová soustava - vyvinut především mozeček, rozvoj koncového mozku
• smysly - dokonalé oči (nejlepší z obratlovců, málo pohyblivé, vidí barevně, chráněny mžurkou), dobrý sluch a statokinetické ústrojí (rovnovážné)
• rozmnožování - oplození vnitřní, vajíčko je oplodněno ve vejcovodu, obaluje se zde bílkem a papírovou blánou, v děloze se tvoří skořápka; vývoj probíhá v těle samice až do stadia dvou zárodečných listů, další vývoj probíhá po snesení při zahřívání tělem rodičů
• Podtřída: PRAPTÁCI - spojují znaky plazů a ptáků (čelisti se zuby, dlouhý ocas, peří)
• Podtřída: PRAVÍ PTÁCI
o nadřád: BĚŽCI - neschopni letu, mají měkké peří a prsní kost bez hřebenu, kosti nemají duté, přední končetiny zakrnělé
- řád: PŠTROSI - pohybuji se rychlým během, mají křídla s letkami, o vejce i mláďata se stará většinou otec, např. pštros dvouprstý
- řád: KIVIOVÉ - žijí na Novém Zélandu, zakrnělá křídla, peří je podobné srsti, např. kivi jižní
o nadřád: LETCI
- řád: TUČNÁCI- specializovaní k plavání a potápění v moři, křídla přeměněna ve veslovací orgán, tělo kryto hustým a šupinovitým peřím, pod kůží souvislá vrstva tuku, silné nohy posunuty dozadu těla, např. tučňák patagonský
- řád: TRUBKONOSÍ - nad zobákem mají protažené nozdry do trubiček, dlouhá křídla, žijí na volném moři, např. albatros stěhovavý
- řád: VESLONOZÍ - vodní, loví ryby, mají veslovací nohy, např. pelikán bílý - má zobák s kožním vakem, kormorán velký
- řád: BRODIVÍ - vodní, s dlouhým krkem a zobákem, brodivé nohy, např. čáp bílý, volavka popelavá, ibis posvátný
- řád: PLAMEŇÁCI - dlouhý krk a nohy, krátký zahnutý zobák, např. plameňák růžový
- řád: VRUBOZUBÍ - vodní, mají krátký zobák a nohy, velkou kostrční žlázu, nekrmivá mláďata, okraje zobáku slouží k filtrování, např. kachna divoká, labuť velká, husa velká
- řád: DRAVCI - mají silný zahnutý zobák, opeřené běháky, srpovitě zahnuté drápy (spáry), dobří letci s výborným zrakem, masožraví, krmiví, např. orel skalní, jestřáb lesní, káně lesní, sokol stěhovavý, poštolka obecná
- řád: HRABAVÍ - silné nohy, tupé drápy, křídla mají krátká, nekrmiví, např. tetřev hlušec, bažant obecný, koroptev polní
- řád: DLOUHOKŘÍDLÍ - velká kulovitá hlava, krátký krk, dobří letci, obývají mokřady, mají plovací blány, bez volete, např. racek chechtavý, sluka lesní
- řád: MĚKKOZOBÍ - slabý zobák a měkké ozobí, mohutné hrudní svalstvo a hřeben, pečují o mláďata, např. holub hřivnáč, hrdlička divoká
- řád: KUKAČKY - stromoví, dlouhá křídla a ocas, rozeklaný zobák, mají nohu s vratiprstem, krmivá mláďata, hmyzožraví, např. kukačka obecná
- řád: PAPOUŠCI - stromoví, pestře zbarveni, žijí v tropech a subtropech, mají silný zobák (pomáhá při šplhu), nejdokonaleji vyvinutý koncový mozek u ptáků, např. andulka vlnkovaná
- řád: SOVY - noční dravci, silný ohnutý zobák, mají dlouhé drápy a vratiprst, hnízdí v dutinách, mají krmivá mláďata, např. sýček obecný, výr velký, sova pálená
- řád: SVIŠŤOUNI - skvělí letci, dlouhá křídla, mohutná létací svalovina, krátké a slabé nohy, krmiví, např. rorýs obecný
- řád: ŠPLHAVCI - šplhavé nohy s vratiprstem a drápy, silná ocasní pera slouží jako opora při šplhu, krmiví, např. strakapoud velký, datel černý
- řád: PĚVCI - stromoví, tenké nohy se třemi prsty vpředu a jedním vzadu, krmiví, s dokonale vyvinutým zpěvným ústrojím, např. sýkora koňadra, pěnkava obecná, vrabec domácí, vrána obecná
Třída: SAVCI
• nejpokročilejší třída strunatců, řadíme sem také člověka, homoiotermní (dokonalá termoregulace)
• tělo kryto kůží (pokožka, škára, podkožní vazivo), pokožkové buňky se tvoří ve spodní vrstvě, postupně rohovatí a odumírají směrem k povrchu těla, v kůži mají rozvinuty žlázy (potní, mazové, pachové, mléčné), pokožka produkuje různé rohovité útvary (srst, ostny ježka, krunýře pásovců, drápy, nehty primátů, kopyta, rohy)
• na povrchu těla srst, je tvořena chlupy (z keratinu), jemné kratší chlupy (izolace) - podsada, delší krycí chlupy (určují barvu srsti) – pesíky
• kostra - většinou 7 krčních obratlů, 12-15 hrudních, 6 bederních, 4 křížové srostlé v kost křížovou, 3-50 ocasních, zvětšuje se mozková část lebky, žebra s hrudní kostí tvoří hrudní koš, kostra končetin závisí na způsobu pohybu (rychlý pohyb, plavání, skákání atd.)
• dýchací soustava - roztažitelné plíce, v hrtanu hlasové ústrojí (chrupavky s vazy), dýchací svaly (bránice, mezižeberní svaly)
• cévní soustava - čtyřdílné srdce, bezjaderné erytrocyty, dokonalá mízní soustava
• trávicí soustava - ústa ohraničena pysky, v dutině ústní je svalnatý jazyk, slinné žlázy vylučující ptyalin (nevylučuje se u přežvýkavců) a chrup (řezáky, špičáky, zuby třenové, stoličky, bývá dvougenerační), následuje hltan, jícen, žaludek, tenké střevo (do jeho první části – dvanáctníku, ústí vývod jater a slinivky břišní), tlusté střevo, konečník (kloaka jen u vejcorodých)
• vylučovací soustava - pravé ledviny, u všech močový měchýř se zvláštním vývodem (kromě ptakořitných)
• nervová soustava - rozvoj předního mozku (u vyspělých zvrásněn), velký je i mozeček, mícha konči v křížové části páteře
• smysly - důležitý je čich, dobře vyvinut sluch (vnější, střední, vnitřní ucho), dobrý zrak (noční savci vidí jen černobíle, více citliví na intenzitu světla), hmat (nervová zakončení, kožní těliska, hmatové chlupy)
• rozmnožování - párové gonády, oplození vnitřní, samci mají penis, zárodek se vyvíjí v děloze matky a je vyživován placentou a opouští tělo při porodu (nepla¬tí pro vejcorodé a vačnatce), mláďata sají mateřské mléko, jsou v péči rodičů
• Podtřída: VEJCORODÍ - mají některé znaky plazů (např. typ vajec, vyvinutá kloaka) i savců (např. srst, mléčné žlázy, bránice), jejich čelisti jsou přeměněny v zobák, snášejí vejce po krátkém pobytu v děloze, žiji pouze Austrálii, Tasmánii a Nové Guineji, např. ptakopysk podivný - vejce klade do nor a zahřívá je, ježura australská - vývoj zárodku probíhá v břišním kožním vaku
• Podtřída: ŽIVORODÍ
o nadřád: VAČNATÍ- nitroděložní vývoj mláďat je krátký (nemají placentu), rodí se nedokonale vyvinutá a dokončuji svůj vývoj v břišním vaku samice, žijí v Jižní Americe a Austrálii, např. klokan obrovský, koala medvídkovitá
o nadřád: PLACENTÁLOVÉ - výživa zárodku je zajištěna placentou, mláďata jsou po porodu vyvinuta a umějí sát mateřské mléko
1) řád: HMYZOŽRAVCI - nerozlišený chrup, drobní noční dravci, rypáčkovitě protažená hlava, např. ježek evropský, krtek obecný
2) řád: LETOUNI - přizpůsobeni letu, mezi protaženým 2.-5. prstem přední končetiny je letová blána táhnoucí se po stranách těla k zadním končetinám (u některých druhů až k ocasu), např. kaloň malajský, netopýr velký
3) řád: CHUDOZUBÍ - redukovaná sklovina nebo celý chrup, nápadně pomalý pohyb, zmenšení mozkovny a mozku, žijí v Jižní Americe, např. lenochod tříprstý, mravenečník velký
4) řád: PRIMÁTI - mají nejvyvinutější mozek, palec je protistojně postaven, redukce čichu a zdokonalení oka, rozvoj šplhací funkce nohy bez drápů, samice má 2 prsní bradavky, samci mají varlata uložena v šourku; dělíme je na:
I. nižší primáty - poloopice - mají prsty s drápy, nehet pouze na palci, uchopovací ocas, např.
o lemur kata
o komba ušatá
o nártoun celebeský
II. vyšší primáty - mají nehty na všech prstech, těžiště těla na zadních končetinách, patří sem opice ploskonosé:
o , např. kosman bělovousý;
o Vřešťan rezavý
o Chápan
III. opice úzkonosé, např.
o pavián pláštíkový;
o kočkodan zelený
o makak rhezus
IV. lidoopi a lidé, kam patří např.
o šimpanz učenlivý,
o gorila,
o orangutan i
o Homo sapiens sapiens
5) řád: ŠELMY - potravu si obstarávají lovem, úplný chrup (mohutné špičáky), bystré smysly, dobré pohybové schopnosti, nemají klíční kost a slepé střevo
1. šelmy pozemní - rozšířeny po celém světě, poslední třenový zub horních čelisti a první stoličky v dolní čelisti jsou přeměněny ve špičaté trháky, krátké střevo, dobry čich, např. medvěd hnědý, lasice kolčava, kočka domácí, vydra říční, liška obecná
2. šelmy vodní neboli ploutvonožci - žijí v mořích, končetiny přeměněny v ploutve, zadní směřují dozadu a plní funkci ocasu, např. lachtan ušatý, tuleň obecný
6) řád: HLODAVCI - v chrupu stále dorůstají hlodavé řezáky, místo špičáků je mezera, rychlé rozmnožování (krátká doba březosti a velký počet mláďat), např. hraboš polní, křeček polní, bobr evropský
7) řád: ZAJÍCOVCI - býložravci podobní hlodavcům, v horní čelisti mají 4 řezáky se sklovinou na celém zubu, např. zajíc polní, králík divoký
8) řád: CHOBOTNATCI - největší suchozemští savci, chobot vznikl srůstem prodlouženého nosu a horního pysku, na jeho konci jsou 1-2 uchopovací prstíky, řezáky horní čelisti jsou přeměněny v kly (dorůstají po celý život), velké ušní boltce slouží k termoregulaci, např. slon africký - má větší ušní boltce a 2 hmatové prstíky, slon indický - má menší ušní boltce a 1 hmatový prstík
9) řád: LICHOKOPYTNÍCI - váha těla spočívá zpravidla na prostředním třetím prstu (ostatní zredukovány) krytém rohovitým kopytem, chybí klíční kost, obličejová část lebky je protažena, býložravci, dlouhá trávicí soustava, např. nosorožec indický, kůň Převalského, zebra stepní
10) řád: SUDOKOPYTNÍCI - mají sudý počet prstů, osa končetiny prochází mezi třetím a čtvrtým prstem, oba prsty jsou zakončeny kopyty, druhý a pátý prst bývají menší a slabší, býložravci, chybí klíční kost, rozdělujeme je na:
1. nepřežvýkavci - úplný chrup, špičáky zvětšené v kly, jednoduchý žaludek, krátké nohy, např. prase divoké, hroch obojživelný
2. mozolnatci - 3. a 4. prst mají podložený pružným mozolem, složený žaludek, např. velbloud dvouhrbý
3. přežvýkavce - mají dlouhé silné končetiny, žaludek je složen ze čtyř částí - bachor, čepec, kniha, slez; mléčné žlázy v tříslech tvoří v době laktace vemínka, např. koza domácí, ovce domácí, žirafa mramorovaná
11) řád: KYTOVCI - vodní, vřetenovité lysé tělo, přední končetiny přeměněny v ploutve, zadní končetiny zakrněly, vodorovná ocasní ploutev je vyztužena tukem a vazivem, čichové ústrojí zakrnělé, zarostlý vnější zvukovod, dobrý sluch (zvuk veden kostmi)
1. ozubené - stejnocenný chrup, např. delfín obecný, kosatka dravá
2. kosticovce - místo zubů mají jemné rohovité Ušty - kostice, jimiž filtrují potravu, např. plejtvák obrovský, velryba grónská
• suchozemští obratlovci, dospělci žijí na souši, larvy (pulci) ve vodě
• tělo pokryto kůží se žlázami vylučujícími ochranný hlen, případně jedové výměšky
• kostra - kosti převládají nad chrupavkou, lebka je spojena kloubně s páteří, u žab se vyvíjí prsní kost, žebra nejsou spojena s hrudní kostí, není tedy vytvořen hrudní koš
• dýchací soustava - dospělci dýchají plícemi nebo kůží, larvy žábrami
• cévní soustava - srdce má 2 předsíně a jednu komora s neúplnou přepážkou, vyvinut mohutný lymfatický systém
• trávicí soustava - v ústní dutině je jazyk a zuby, tvoří se žlučník, trávicí trubice ústí do kloaky
• nervová soustava - vyvíjí se především přední mozek (hlavní řídicí centrum zůstává ve středním mozku)
• smysly - dokonalejší než u ryb, hlavně zrak (oko kryto víčky, schopnost akomodace) a sluch (vyvinuto střední ucho)
• rozmnožování - vývoj nepřímý, vývody gonád ústi do kloaky, oplození vnější (žáby) i vnitřní (ocasatí)
• Podtřída: OCASATÍ - mají dva páry končetin, hlava je zřetelně oddělená od protáhlého těla, mají ocas, jsou převážně vejcorodí, např. čolek obecný nebo mlok skvrnitý
• Podtřída: BEZNOZÍ - červovité válcovité tělo, bez končetin a bez očí, žijí v tropech, např. červor vodní
• Podtřída: BEZOCASÍ - zkrácené a zploštělé tělo, bez krční části, bez ocasu, zadní končetiny jsou delší a mohutnější
o Řád: ŽÁBY- např. skokan hnědý, kuňka obecná, ropucha obecná, rosnička zelená
Třída: PLAZI
• suchozemští obratlovci
• pokožka je pokryta rohovitými krycími útvary ektodermálního původu, je suchá (nejsou přítomny kožní žlázy), po čase dochází ke svlékání
• kostra - plně osifikovaná, možnost otáčení hlavy, pětiprsté končetiny (často redukovány)
• dýchací soustava - dýchají plícemi, kožní dýchání chybí, u hadů většinou dochází k redukci levé plíce, nemají hlasové ústrojí
• cévní soustava - srdce má 2 předsíně a 1 komoru s neúplnou přepážkou (nejdokonaleji je přepážka vytvořena u krokodýlů, je vytvořen vrátnicový=jaterní krevní oběh)
• trávicí soustava - ústní dutina s dlouhým, vysunovatelným jazykem, zuby, u hadů roztažitelné čelisti, slinné žlázy (někdy jedové - hadi, ještěři), u hadů roztažitelný žaludek, trávicí trubice ústí do kloaky
• vylučovací soustava - pravé ledviny, močový měchýř (jen želvy a ještěři) ústí do kloaky
• nervová soustava - dokonalejší než u obojživelníků, větší přední mozek, poprvé 12 párů mozkových nervů
• smysly - dobrý zrak a čich (Jacobsonův orgán)
• rozmnožování - párové gonády u obou pohlaví, oplození je vnitřní (samci mají kopulační orgán), u samiček párové vejcovody ústí do kloaky, vývoj přímý, častá vejcoživorodost
• Podtřída: ŽELVY - tělo uzavřeno v kostěném krunýři, čelisti jsou bezzubé, mají pětiprsté končetiny, např. želva bahenní- jediný druh žijící ve střední Evropě, želva sloní, kareta pravá
• Podtřída: ARCHOSAUŘI - většina vymřelá, v současnosti pouze:
o Řád: KROKODÝLOVÉ - válcovité tělo, povrch těla je kryt rohovitými štítky, vyvíjí se bránice rozdělující břišní a hrudní dutinu, mají téměř rozdělené čtyřkomorové srdce, žijí obojživelným způsobem v tropických a subtropických řekách a jezerech, např. aligátor severoamerický, kajman černý, krokodýl nilský
• Podtřída: ŠUPINATÍ - tělo pokryto zrohovatělými překrývajícími se šupinami, svrchní vrstva pokožky se po čase svléká
o Řád: JEŠTĚŘI - dobře vyvinuté končetiny, pohyblivá víčka, např. ještěrka obecná, slepýš křehký - vejcoživorodý s redukovanými končetinami, leguán zelený, chameleón obecný
o Řád: HADI - redukované končetiny, dobře pohyblivá páteř s žebry, pokožku svlékají vcelku, v horní čelisti často vytvořeny jedové zuby, kořist polykají vcelku, oční víčka jsou srostlá a průhledná, např. užovka obojková - žluté poloměsíčité skvrny za hlavou, zmije obecná - trojúhelníkovitá hlava a tmavý klikatý pruh na hřbetě, kobra indická
Třída: PTÁCI
• suchozemští i vodní obratlovci
• kůže je suchá bez žláz (pouze kostrční mazová žláza k maštění peří), tělo pokryto peřím
• kostra - je odlehčena dutými kostmi (pneumatizace kostí), čelisti protaženy v rohovitý zobák, prsní kost má mohutný hřeben k upevnění létacích svalů, přední končetiny jsou přeměněny v křídla, zadní končetiny jsou kryty rohovitými šupinami
• dýchací soustava - dýchají pomocí plic a na ně napojených vzdušných vaků zasahujících mezi vnitřnosti, pod kůži i do dutých kostí, v místě rozdvojení průdušnice se nacházejí hlasivky
• cévní soustava - mohutné čtyřdílné srdce, tělní a plicní oběh je oddělen
• trávicí soustava - bezzubý zobák, jícen často rozšířen ve vakovité vole, dva žaludky - žláznatý (trávení potravy) a svalnatý (mechanické zpracování natrávené potravy), trávicí trubice ústí do kloaky
• vylučovací soustava - pravé ledviny, nemají močový měchýř, moč odváděna do kloaky
• nervová soustava - vyvinut především mozeček, rozvoj koncového mozku
• smysly - dokonalé oči (nejlepší z obratlovců, málo pohyblivé, vidí barevně, chráněny mžurkou), dobrý sluch a statokinetické ústrojí (rovnovážné)
• rozmnožování - oplození vnitřní, vajíčko je oplodněno ve vejcovodu, obaluje se zde bílkem a papírovou blánou, v děloze se tvoří skořápka; vývoj probíhá v těle samice až do stadia dvou zárodečných listů, další vývoj probíhá po snesení při zahřívání tělem rodičů
• Podtřída: PRAPTÁCI - spojují znaky plazů a ptáků (čelisti se zuby, dlouhý ocas, peří)
• Podtřída: PRAVÍ PTÁCI
o nadřád: BĚŽCI - neschopni letu, mají měkké peří a prsní kost bez hřebenu, kosti nemají duté, přední končetiny zakrnělé
- řád: PŠTROSI - pohybuji se rychlým během, mají křídla s letkami, o vejce i mláďata se stará většinou otec, např. pštros dvouprstý
- řád: KIVIOVÉ - žijí na Novém Zélandu, zakrnělá křídla, peří je podobné srsti, např. kivi jižní
o nadřád: LETCI
- řád: TUČNÁCI- specializovaní k plavání a potápění v moři, křídla přeměněna ve veslovací orgán, tělo kryto hustým a šupinovitým peřím, pod kůží souvislá vrstva tuku, silné nohy posunuty dozadu těla, např. tučňák patagonský
- řád: TRUBKONOSÍ - nad zobákem mají protažené nozdry do trubiček, dlouhá křídla, žijí na volném moři, např. albatros stěhovavý
- řád: VESLONOZÍ - vodní, loví ryby, mají veslovací nohy, např. pelikán bílý - má zobák s kožním vakem, kormorán velký
- řád: BRODIVÍ - vodní, s dlouhým krkem a zobákem, brodivé nohy, např. čáp bílý, volavka popelavá, ibis posvátný
- řád: PLAMEŇÁCI - dlouhý krk a nohy, krátký zahnutý zobák, např. plameňák růžový
- řád: VRUBOZUBÍ - vodní, mají krátký zobák a nohy, velkou kostrční žlázu, nekrmivá mláďata, okraje zobáku slouží k filtrování, např. kachna divoká, labuť velká, husa velká
- řád: DRAVCI - mají silný zahnutý zobák, opeřené běháky, srpovitě zahnuté drápy (spáry), dobří letci s výborným zrakem, masožraví, krmiví, např. orel skalní, jestřáb lesní, káně lesní, sokol stěhovavý, poštolka obecná
- řád: HRABAVÍ - silné nohy, tupé drápy, křídla mají krátká, nekrmiví, např. tetřev hlušec, bažant obecný, koroptev polní
- řád: DLOUHOKŘÍDLÍ - velká kulovitá hlava, krátký krk, dobří letci, obývají mokřady, mají plovací blány, bez volete, např. racek chechtavý, sluka lesní
- řád: MĚKKOZOBÍ - slabý zobák a měkké ozobí, mohutné hrudní svalstvo a hřeben, pečují o mláďata, např. holub hřivnáč, hrdlička divoká
- řád: KUKAČKY - stromoví, dlouhá křídla a ocas, rozeklaný zobák, mají nohu s vratiprstem, krmivá mláďata, hmyzožraví, např. kukačka obecná
- řád: PAPOUŠCI - stromoví, pestře zbarveni, žijí v tropech a subtropech, mají silný zobák (pomáhá při šplhu), nejdokonaleji vyvinutý koncový mozek u ptáků, např. andulka vlnkovaná
- řád: SOVY - noční dravci, silný ohnutý zobák, mají dlouhé drápy a vratiprst, hnízdí v dutinách, mají krmivá mláďata, např. sýček obecný, výr velký, sova pálená
- řád: SVIŠŤOUNI - skvělí letci, dlouhá křídla, mohutná létací svalovina, krátké a slabé nohy, krmiví, např. rorýs obecný
- řád: ŠPLHAVCI - šplhavé nohy s vratiprstem a drápy, silná ocasní pera slouží jako opora při šplhu, krmiví, např. strakapoud velký, datel černý
- řád: PĚVCI - stromoví, tenké nohy se třemi prsty vpředu a jedním vzadu, krmiví, s dokonale vyvinutým zpěvným ústrojím, např. sýkora koňadra, pěnkava obecná, vrabec domácí, vrána obecná
Třída: SAVCI
• nejpokročilejší třída strunatců, řadíme sem také člověka, homoiotermní (dokonalá termoregulace)
• tělo kryto kůží (pokožka, škára, podkožní vazivo), pokožkové buňky se tvoří ve spodní vrstvě, postupně rohovatí a odumírají směrem k povrchu těla, v kůži mají rozvinuty žlázy (potní, mazové, pachové, mléčné), pokožka produkuje různé rohovité útvary (srst, ostny ježka, krunýře pásovců, drápy, nehty primátů, kopyta, rohy)
• na povrchu těla srst, je tvořena chlupy (z keratinu), jemné kratší chlupy (izolace) - podsada, delší krycí chlupy (určují barvu srsti) – pesíky
• kostra - většinou 7 krčních obratlů, 12-15 hrudních, 6 bederních, 4 křížové srostlé v kost křížovou, 3-50 ocasních, zvětšuje se mozková část lebky, žebra s hrudní kostí tvoří hrudní koš, kostra končetin závisí na způsobu pohybu (rychlý pohyb, plavání, skákání atd.)
• dýchací soustava - roztažitelné plíce, v hrtanu hlasové ústrojí (chrupavky s vazy), dýchací svaly (bránice, mezižeberní svaly)
• cévní soustava - čtyřdílné srdce, bezjaderné erytrocyty, dokonalá mízní soustava
• trávicí soustava - ústa ohraničena pysky, v dutině ústní je svalnatý jazyk, slinné žlázy vylučující ptyalin (nevylučuje se u přežvýkavců) a chrup (řezáky, špičáky, zuby třenové, stoličky, bývá dvougenerační), následuje hltan, jícen, žaludek, tenké střevo (do jeho první části – dvanáctníku, ústí vývod jater a slinivky břišní), tlusté střevo, konečník (kloaka jen u vejcorodých)
• vylučovací soustava - pravé ledviny, u všech močový měchýř se zvláštním vývodem (kromě ptakořitných)
• nervová soustava - rozvoj předního mozku (u vyspělých zvrásněn), velký je i mozeček, mícha konči v křížové části páteře
• smysly - důležitý je čich, dobře vyvinut sluch (vnější, střední, vnitřní ucho), dobrý zrak (noční savci vidí jen černobíle, více citliví na intenzitu světla), hmat (nervová zakončení, kožní těliska, hmatové chlupy)
• rozmnožování - párové gonády, oplození vnitřní, samci mají penis, zárodek se vyvíjí v děloze matky a je vyživován placentou a opouští tělo při porodu (nepla¬tí pro vejcorodé a vačnatce), mláďata sají mateřské mléko, jsou v péči rodičů
• Podtřída: VEJCORODÍ - mají některé znaky plazů (např. typ vajec, vyvinutá kloaka) i savců (např. srst, mléčné žlázy, bránice), jejich čelisti jsou přeměněny v zobák, snášejí vejce po krátkém pobytu v děloze, žiji pouze Austrálii, Tasmánii a Nové Guineji, např. ptakopysk podivný - vejce klade do nor a zahřívá je, ježura australská - vývoj zárodku probíhá v břišním kožním vaku
• Podtřída: ŽIVORODÍ
o nadřád: VAČNATÍ- nitroděložní vývoj mláďat je krátký (nemají placentu), rodí se nedokonale vyvinutá a dokončuji svůj vývoj v břišním vaku samice, žijí v Jižní Americe a Austrálii, např. klokan obrovský, koala medvídkovitá
o nadřád: PLACENTÁLOVÉ - výživa zárodku je zajištěna placentou, mláďata jsou po porodu vyvinuta a umějí sát mateřské mléko
1) řád: HMYZOŽRAVCI - nerozlišený chrup, drobní noční dravci, rypáčkovitě protažená hlava, např. ježek evropský, krtek obecný
2) řád: LETOUNI - přizpůsobeni letu, mezi protaženým 2.-5. prstem přední končetiny je letová blána táhnoucí se po stranách těla k zadním končetinám (u některých druhů až k ocasu), např. kaloň malajský, netopýr velký
3) řád: CHUDOZUBÍ - redukovaná sklovina nebo celý chrup, nápadně pomalý pohyb, zmenšení mozkovny a mozku, žijí v Jižní Americe, např. lenochod tříprstý, mravenečník velký
4) řád: PRIMÁTI - mají nejvyvinutější mozek, palec je protistojně postaven, redukce čichu a zdokonalení oka, rozvoj šplhací funkce nohy bez drápů, samice má 2 prsní bradavky, samci mají varlata uložena v šourku; dělíme je na:
I. nižší primáty - poloopice - mají prsty s drápy, nehet pouze na palci, uchopovací ocas, např.
o lemur kata
o komba ušatá
o nártoun celebeský
II. vyšší primáty - mají nehty na všech prstech, těžiště těla na zadních končetinách, patří sem opice ploskonosé:
o , např. kosman bělovousý;
o Vřešťan rezavý
o Chápan
III. opice úzkonosé, např.
o pavián pláštíkový;
o kočkodan zelený
o makak rhezus
IV. lidoopi a lidé, kam patří např.
o šimpanz učenlivý,
o gorila,
o orangutan i
o Homo sapiens sapiens
5) řád: ŠELMY - potravu si obstarávají lovem, úplný chrup (mohutné špičáky), bystré smysly, dobré pohybové schopnosti, nemají klíční kost a slepé střevo
1. šelmy pozemní - rozšířeny po celém světě, poslední třenový zub horních čelisti a první stoličky v dolní čelisti jsou přeměněny ve špičaté trháky, krátké střevo, dobry čich, např. medvěd hnědý, lasice kolčava, kočka domácí, vydra říční, liška obecná
2. šelmy vodní neboli ploutvonožci - žijí v mořích, končetiny přeměněny v ploutve, zadní směřují dozadu a plní funkci ocasu, např. lachtan ušatý, tuleň obecný
6) řád: HLODAVCI - v chrupu stále dorůstají hlodavé řezáky, místo špičáků je mezera, rychlé rozmnožování (krátká doba březosti a velký počet mláďat), např. hraboš polní, křeček polní, bobr evropský
7) řád: ZAJÍCOVCI - býložravci podobní hlodavcům, v horní čelisti mají 4 řezáky se sklovinou na celém zubu, např. zajíc polní, králík divoký
8) řád: CHOBOTNATCI - největší suchozemští savci, chobot vznikl srůstem prodlouženého nosu a horního pysku, na jeho konci jsou 1-2 uchopovací prstíky, řezáky horní čelisti jsou přeměněny v kly (dorůstají po celý život), velké ušní boltce slouží k termoregulaci, např. slon africký - má větší ušní boltce a 2 hmatové prstíky, slon indický - má menší ušní boltce a 1 hmatový prstík
9) řád: LICHOKOPYTNÍCI - váha těla spočívá zpravidla na prostředním třetím prstu (ostatní zredukovány) krytém rohovitým kopytem, chybí klíční kost, obličejová část lebky je protažena, býložravci, dlouhá trávicí soustava, např. nosorožec indický, kůň Převalského, zebra stepní
10) řád: SUDOKOPYTNÍCI - mají sudý počet prstů, osa končetiny prochází mezi třetím a čtvrtým prstem, oba prsty jsou zakončeny kopyty, druhý a pátý prst bývají menší a slabší, býložravci, chybí klíční kost, rozdělujeme je na:
1. nepřežvýkavci - úplný chrup, špičáky zvětšené v kly, jednoduchý žaludek, krátké nohy, např. prase divoké, hroch obojživelný
2. mozolnatci - 3. a 4. prst mají podložený pružným mozolem, složený žaludek, např. velbloud dvouhrbý
3. přežvýkavce - mají dlouhé silné končetiny, žaludek je složen ze čtyř částí - bachor, čepec, kniha, slez; mléčné žlázy v tříslech tvoří v době laktace vemínka, např. koza domácí, ovce domácí, žirafa mramorovaná
11) řád: KYTOVCI - vodní, vřetenovité lysé tělo, přední končetiny přeměněny v ploutve, zadní končetiny zakrněly, vodorovná ocasní ploutev je vyztužena tukem a vazivem, čichové ústrojí zakrnělé, zarostlý vnější zvukovod, dobrý sluch (zvuk veden kostmi)
1. ozubené - stejnocenný chrup, např. delfín obecný, kosatka dravá
2. kosticovce - místo zubů mají jemné rohovité Ušty - kostice, jimiž filtrují potravu, např. plejtvák obrovský, velryba grónská
15. Ostnokožci, strunatci
Kmen: OSTNOKOŽCI
• pouze mořští živočichové, převážně s paprsčitým souměrným tělem
• různé tvary těla
• v pokožce vápenité útvary
• vytvářejí typickou AMBULAKTÁRNÍ SOUSTAVU = systém chodeb
vyplněný vodnatou tekutinou a propojený s vnějším prostředím;
zastává funkci pohybovou, dýchací, cévní i vylučovací
• buď volní, nebo přisedlí
• většinou draví, jsou to gonochoristé, vývoj nepřímý
• Třída: LILIJICE - kalichovité tělo, stonkem přichycené k podkladu
• Třída: HADICE - terčovité tělo, volně pohyblivé
• Třída: HVĚZDICE - pětipaprsčité hvězdy, volně pohyblivé, vychlípitelný žaludek
• Třída: JEŽOVKY - kulovité tělo, pokryté ostny, volně pohyblivé
o Ježovka jedlá
• Třída: SUMÝŠI - válcovité tělo (okurkovitý tvar), volně pohybliví
Kmen: POLOSTRUNATCI (HEMICHORDATA)
• žijí převážně na mořském dně, jícen se dvěma řadami žaberních štěrbin, hřbetní nervový pruh
• většina = GRAPTOLITI = zkameněliny
• žaludovec malý
Kmen: STRUNATCI (CHORDATA)
• zpravidla dvoustranně souměrné tělo
• druhotná tělní dutina - COELOM
• žaberní štěrbiny se prolamují v hltanu, mají dýchací funkci (u některých v dospělosti zanikají)
• oporou těla je vnitřní kostra, její základ tvoří STRUNA HŘBETNÍ (CHORDA DORSALIS) - u nejnižších strunatců je jedinou oporou těla (pláštěnci, bezlebeční), u vyšších je postupně zatlačována páteří
• trubicovitá nervová soustava prochází středem těla - vznikla ektodermálně
• řitní otvor vyúsťuje vždy před koncem těla a tím vzniká pravý (postnatální) ocas
• Cévní soustava uzavřená – srdce na břišní straně těla
• SYSTÉM:
o PLÁŠTĚNCI
o KOPINATCI
o OBRATLOVCI
• Podkmen: PLÁŠTĚNCI
o mořští živočichové
o vývojově nejnižší strunatci, chorda v dospělosti jen u vršenek
o Stavba:
- tělo je vakovité nebo soudečkovité
- jednovrstevná pokožka vylučuje na povrch těla tuhý plášť – tunica tvořená polysacharidem tunicinem
- mají otevřenou cévní soustavu
o Rozmnožování: hermafroditi s nepřímým vývojem
- larvy jsou pohyblivé, dospělci žijí přisedlým
nebo vznášivým způsobem života
o Třída: SUMKY - žijí přisedle; jednotlivě i v koloniích
o Třída: SALPY - pohyblivé, často tvoří kolonie
o Třída: VRŠENKY - pohyblivé, chorda i v dospělosti
• Podkmen: BEZLEBEČNÍ
o mořští, obývají písečné mělčiny
o chorda zachována po celý život
o Stavba:
- tělo rybovitého tvaru s ploutvovitým kožním lemem a jednovrstevnou pokožkou
- tělo bez kostí nebo chrupavky, jediná opora= struna hřbetní
- pohyb zajišťuje příčně pruhovaná svalovina po stranách těla
- dýchají celým povrchem těla – 180 žaberních štěrbin se téměř nezapojuje
- cévní soustava - uzavřená, bez srdce, krev je bezbarvá
- trávicí soustava je trubicovitá, ústní otvor je lemován pohyblivými tykadly, hltan proděravěn žaberními štěrbinami
- vylučovací soustava - velký počet párových ledvinových kanálků vedle hltanu
- nervová soustava - nervová trubice po celé délce hřbetní strany těla, vpředu rozšířená
1. smyslové buňky roztroušeny po celé délce hřbetu – světločivné buňky
o Rozmnožování: gonochoristé (nerozeznatelní), vývoj nepřímý (obrvená larva
o kopinatec plžovitý - noční živočich, ocasní ploutvička má tvar kopí
• Podkmen: OBRATLOVCI (VERTEBRATA)
o vývojově nejdokonalejší strunatci, rozšířeni ve všech prostředích
o pohybliví, s pevnou vnitřní kostrou
o Stavba:
- tělo je rozlišeno na tři části - hlava, trup a pravý ocas
- pokožka je vícevrstevná, produkuje různé deriváty (šupiny, peří, srst, pancíř), pod ní je škára
- vnitřní kostra nahrazuje chordu, je členěna na lebku, páteř a kostru končetin. Chorda postupně zatlačována
- vyskytuje se svalovina příčně pruhovaná, srdeční i hladká
- dýchací soustava - dýchají žábrami, plicními vaky nebo plícemi
- cévní soustava - uzavřená, složena ze svalnatého srdce a cév, je napojena na mízní soustavu
- trávicí soustava - trubicovitá, dobře vyvinutá
- vylučovací soustava - párové ledviny - metanefros
- nervová soustava - trubicovitá, rozlišena na centrální nervovou soustavu (mícha + mozek) a obvodové nervy
- smyslová ústrojí - dobře vyvinutá, různorodá - např. komorové oči, blanitý labyrint vnitřního ucha, čichové ústrojí
- hormonální soustava - složitá soustava žláz s vnitřní sekrecí
- zásobní látky – tuky a glykogen
- intenzivní metabolismus
o Rozmnožování: gonochoristé (kromě některých ryb), většinou vývoj přímý, u vodních živočichů je častější vnější oplození
o SYSTÉM
- Podle životního prostředí
1. PLOUTVOVCI
2. ČTYŘNOŽCI
- Podle plodových obalů
1. ANAMNIA
2. AMNIOTA
- Čelistí
1. BEZČELISTNATCI
2. ČELISTNATCI
• Nadtřída: BEZČELISTNATCI – KRUHOÚSTÍ
o jednoduché tělo bez čelisti a párových končetin, chorda po celý život
o Třída: MIHULE
- mořští i sladkovodní, živí se dravě
- hadovité protáhlé tělo s nepárovým ploutevním lemem, oporou těla je chorda (je vyvinuta primitivní chrupavčitá kostra)
- vpředu na dně přísavné nálevky jsou savá ústa s nepárovými kožními zuby a jazykem
- smysly jsou jednoduché, proudový orgán po stranách hlavy
- nepřímý vývoj (larva = MINOHA)
- prvoledviny
- mihule potoční - sladká čistá voda
- mihule říční
- mihule mořská
- sliznatka cizopasná
• Nadtřída: ČELISTNATCI
o mají čelisti (vzniklé přeměnou prvních žaberních oblouků), párové končetiny a vnitřní kostru
o Třída: PARYBY
- vodní obratlovci, ocasní ploutev je nesouměrná (HETEROCERKNÍ)
- vřetenovitý tvar těla (umožňuje dosažení velkých rychlostí), většinou jsou dravci
- chrupavčitá kostra po celý život, chorda je zachována
- tělo je kryto plakoidními šupinami (podobná stavba jako zuby, základem je dentin, na povrchu je email)
- mohutné čelisti se zuby (vznikají z plakoidních šupin)
- jsou to gonochoristé, oplození je vnitřní (u samců vznikají přeměnou části břišních ploutví párové kopulační orgány – PTERYGOPODY), často živorodí
- Řád: ŽRALOCI
1. vřetenovité tělo, spirální řasa pro zvětšení plochy střev
2. máčka skvrnitá, žralok lidožravý, žralok obrovský- největší žijící paryba, živí se planktonem
- Řád: REJNOCI
1. ploché tělo, párové ploutve srůstají v lem
2. parejnok elektrický
- Řád CHIMÉRY
1. rybovité tělo, ocas protažen v bičovitý výběžek, hlubinné ryby
2. chiméra hlavatá
o Třída: RYBY
- vodní obratlovci, tělo pokrývají kostěné šupiny (vyrůstají ze škáry)
- kosti převažují nad chrupavkami, výjimečně zachovaná chorda (jeseteři)
- dýchací soustava - dýchají žábrami uloženými v žaberní dutině a krytými skřelemi (ploché kosti na hlavě)
- trávicí soustava - ozubená ústa, někdy požerákové zuby na dně hltanu, velká játra se žlučovým váčkem
- nervová soustava - nejvíce vyvinut střední mozek a mozeček
- smysly - ploché oči k vidění na krátké vzdálenosti, vnitřní ucho, chuťové buňky na vousech, proudový orgán - postranní čára umožňuje orientaci ve vodě
- gonochoristé s párovými vaječníky a varlaty, samci produkují mlíčí, samice jikry, z oplozených jiker se líhne plůdek, vývin je přímý, oplození většinou vnější
- Podtřída: DVOJDYŠNÍ
1. samostatná vývojová větev, protáhlé tělo, chorda po celý život, chrupavčitá kostra, žijí ve sladkých, periodicky vysychajících vodách suchých tropických oblastí, dýchají žábrami i plicními vaky
2. bahník australský
- Podtřída: LALOKOPLOUTVÍ
1. předchůdci obojživelníků
2. latimérie podivná
- Podtřída PAPRSKOPLOUTVÍ
1. Nadřád: CHRUPAVČITÍ
o chrupavčitá kostra, zachovaná chorda,
o nesouměrná ocasní ploutev
o Řád JESETEŘI
- z jiker kaviár
- jeseter velký
2. Nadřád: KOSTNATÍ
o většina ryb, celá kostra je kostnatá
o Řád: BEZOSTNÍ
- měkké ploutevní paprsky
- sleď obecný, sardinka obecná, losos obecný, pstruh obecný, štika obecná
o Řád: MÁLOOSTNÍ
- většinou sladkovodní, málo tvrdých paprsků v ploutvích
- kapr obecný, karas obecný, plotice, lín, cejn velký, parma
o Řád: HOLOBŘIŠÍ
- protáhlé válcovité tělo, bez břišní ploutve
- úhoř říční
o Řád: OSTNOPLOUTVÍ
- větší počet tvrdých paprsků
- okoun říční, candát obecný, tuňák obecný
• pouze mořští živočichové, převážně s paprsčitým souměrným tělem
• různé tvary těla
• v pokožce vápenité útvary
• vytvářejí typickou AMBULAKTÁRNÍ SOUSTAVU = systém chodeb
vyplněný vodnatou tekutinou a propojený s vnějším prostředím;
zastává funkci pohybovou, dýchací, cévní i vylučovací
• buď volní, nebo přisedlí
• většinou draví, jsou to gonochoristé, vývoj nepřímý
• Třída: LILIJICE - kalichovité tělo, stonkem přichycené k podkladu
• Třída: HADICE - terčovité tělo, volně pohyblivé
• Třída: HVĚZDICE - pětipaprsčité hvězdy, volně pohyblivé, vychlípitelný žaludek
• Třída: JEŽOVKY - kulovité tělo, pokryté ostny, volně pohyblivé
o Ježovka jedlá
• Třída: SUMÝŠI - válcovité tělo (okurkovitý tvar), volně pohybliví
Kmen: POLOSTRUNATCI (HEMICHORDATA)
• žijí převážně na mořském dně, jícen se dvěma řadami žaberních štěrbin, hřbetní nervový pruh
• většina = GRAPTOLITI = zkameněliny
• žaludovec malý
Kmen: STRUNATCI (CHORDATA)
• zpravidla dvoustranně souměrné tělo
• druhotná tělní dutina - COELOM
• žaberní štěrbiny se prolamují v hltanu, mají dýchací funkci (u některých v dospělosti zanikají)
• oporou těla je vnitřní kostra, její základ tvoří STRUNA HŘBETNÍ (CHORDA DORSALIS) - u nejnižších strunatců je jedinou oporou těla (pláštěnci, bezlebeční), u vyšších je postupně zatlačována páteří
• trubicovitá nervová soustava prochází středem těla - vznikla ektodermálně
• řitní otvor vyúsťuje vždy před koncem těla a tím vzniká pravý (postnatální) ocas
• Cévní soustava uzavřená – srdce na břišní straně těla
• SYSTÉM:
o PLÁŠTĚNCI
o KOPINATCI
o OBRATLOVCI
• Podkmen: PLÁŠTĚNCI
o mořští živočichové
o vývojově nejnižší strunatci, chorda v dospělosti jen u vršenek
o Stavba:
- tělo je vakovité nebo soudečkovité
- jednovrstevná pokožka vylučuje na povrch těla tuhý plášť – tunica tvořená polysacharidem tunicinem
- mají otevřenou cévní soustavu
o Rozmnožování: hermafroditi s nepřímým vývojem
- larvy jsou pohyblivé, dospělci žijí přisedlým
nebo vznášivým způsobem života
o Třída: SUMKY - žijí přisedle; jednotlivě i v koloniích
o Třída: SALPY - pohyblivé, často tvoří kolonie
o Třída: VRŠENKY - pohyblivé, chorda i v dospělosti
• Podkmen: BEZLEBEČNÍ
o mořští, obývají písečné mělčiny
o chorda zachována po celý život
o Stavba:
- tělo rybovitého tvaru s ploutvovitým kožním lemem a jednovrstevnou pokožkou
- tělo bez kostí nebo chrupavky, jediná opora= struna hřbetní
- pohyb zajišťuje příčně pruhovaná svalovina po stranách těla
- dýchají celým povrchem těla – 180 žaberních štěrbin se téměř nezapojuje
- cévní soustava - uzavřená, bez srdce, krev je bezbarvá
- trávicí soustava je trubicovitá, ústní otvor je lemován pohyblivými tykadly, hltan proděravěn žaberními štěrbinami
- vylučovací soustava - velký počet párových ledvinových kanálků vedle hltanu
- nervová soustava - nervová trubice po celé délce hřbetní strany těla, vpředu rozšířená
1. smyslové buňky roztroušeny po celé délce hřbetu – světločivné buňky
o Rozmnožování: gonochoristé (nerozeznatelní), vývoj nepřímý (obrvená larva
o kopinatec plžovitý - noční živočich, ocasní ploutvička má tvar kopí
• Podkmen: OBRATLOVCI (VERTEBRATA)
o vývojově nejdokonalejší strunatci, rozšířeni ve všech prostředích
o pohybliví, s pevnou vnitřní kostrou
o Stavba:
- tělo je rozlišeno na tři části - hlava, trup a pravý ocas
- pokožka je vícevrstevná, produkuje různé deriváty (šupiny, peří, srst, pancíř), pod ní je škára
- vnitřní kostra nahrazuje chordu, je členěna na lebku, páteř a kostru končetin. Chorda postupně zatlačována
- vyskytuje se svalovina příčně pruhovaná, srdeční i hladká
- dýchací soustava - dýchají žábrami, plicními vaky nebo plícemi
- cévní soustava - uzavřená, složena ze svalnatého srdce a cév, je napojena na mízní soustavu
- trávicí soustava - trubicovitá, dobře vyvinutá
- vylučovací soustava - párové ledviny - metanefros
- nervová soustava - trubicovitá, rozlišena na centrální nervovou soustavu (mícha + mozek) a obvodové nervy
- smyslová ústrojí - dobře vyvinutá, různorodá - např. komorové oči, blanitý labyrint vnitřního ucha, čichové ústrojí
- hormonální soustava - složitá soustava žláz s vnitřní sekrecí
- zásobní látky – tuky a glykogen
- intenzivní metabolismus
o Rozmnožování: gonochoristé (kromě některých ryb), většinou vývoj přímý, u vodních živočichů je častější vnější oplození
o SYSTÉM
- Podle životního prostředí
1. PLOUTVOVCI
2. ČTYŘNOŽCI
- Podle plodových obalů
1. ANAMNIA
2. AMNIOTA
- Čelistí
1. BEZČELISTNATCI
2. ČELISTNATCI
• Nadtřída: BEZČELISTNATCI – KRUHOÚSTÍ
o jednoduché tělo bez čelisti a párových končetin, chorda po celý život
o Třída: MIHULE
- mořští i sladkovodní, živí se dravě
- hadovité protáhlé tělo s nepárovým ploutevním lemem, oporou těla je chorda (je vyvinuta primitivní chrupavčitá kostra)
- vpředu na dně přísavné nálevky jsou savá ústa s nepárovými kožními zuby a jazykem
- smysly jsou jednoduché, proudový orgán po stranách hlavy
- nepřímý vývoj (larva = MINOHA)
- prvoledviny
- mihule potoční - sladká čistá voda
- mihule říční
- mihule mořská
- sliznatka cizopasná
• Nadtřída: ČELISTNATCI
o mají čelisti (vzniklé přeměnou prvních žaberních oblouků), párové končetiny a vnitřní kostru
o Třída: PARYBY
- vodní obratlovci, ocasní ploutev je nesouměrná (HETEROCERKNÍ)
- vřetenovitý tvar těla (umožňuje dosažení velkých rychlostí), většinou jsou dravci
- chrupavčitá kostra po celý život, chorda je zachována
- tělo je kryto plakoidními šupinami (podobná stavba jako zuby, základem je dentin, na povrchu je email)
- mohutné čelisti se zuby (vznikají z plakoidních šupin)
- jsou to gonochoristé, oplození je vnitřní (u samců vznikají přeměnou části břišních ploutví párové kopulační orgány – PTERYGOPODY), často živorodí
- Řád: ŽRALOCI
1. vřetenovité tělo, spirální řasa pro zvětšení plochy střev
2. máčka skvrnitá, žralok lidožravý, žralok obrovský- největší žijící paryba, živí se planktonem
- Řád: REJNOCI
1. ploché tělo, párové ploutve srůstají v lem
2. parejnok elektrický
- Řád CHIMÉRY
1. rybovité tělo, ocas protažen v bičovitý výběžek, hlubinné ryby
2. chiméra hlavatá
o Třída: RYBY
- vodní obratlovci, tělo pokrývají kostěné šupiny (vyrůstají ze škáry)
- kosti převažují nad chrupavkami, výjimečně zachovaná chorda (jeseteři)
- dýchací soustava - dýchají žábrami uloženými v žaberní dutině a krytými skřelemi (ploché kosti na hlavě)
- trávicí soustava - ozubená ústa, někdy požerákové zuby na dně hltanu, velká játra se žlučovým váčkem
- nervová soustava - nejvíce vyvinut střední mozek a mozeček
- smysly - ploché oči k vidění na krátké vzdálenosti, vnitřní ucho, chuťové buňky na vousech, proudový orgán - postranní čára umožňuje orientaci ve vodě
- gonochoristé s párovými vaječníky a varlaty, samci produkují mlíčí, samice jikry, z oplozených jiker se líhne plůdek, vývin je přímý, oplození většinou vnější
- Podtřída: DVOJDYŠNÍ
1. samostatná vývojová větev, protáhlé tělo, chorda po celý život, chrupavčitá kostra, žijí ve sladkých, periodicky vysychajících vodách suchých tropických oblastí, dýchají žábrami i plicními vaky
2. bahník australský
- Podtřída: LALOKOPLOUTVÍ
1. předchůdci obojživelníků
2. latimérie podivná
- Podtřída PAPRSKOPLOUTVÍ
1. Nadřád: CHRUPAVČITÍ
o chrupavčitá kostra, zachovaná chorda,
o nesouměrná ocasní ploutev
o Řád JESETEŘI
- z jiker kaviár
- jeseter velký
2. Nadřád: KOSTNATÍ
o většina ryb, celá kostra je kostnatá
o Řád: BEZOSTNÍ
- měkké ploutevní paprsky
- sleď obecný, sardinka obecná, losos obecný, pstruh obecný, štika obecná
o Řád: MÁLOOSTNÍ
- většinou sladkovodní, málo tvrdých paprsků v ploutvích
- kapr obecný, karas obecný, plotice, lín, cejn velký, parma
o Řád: HOLOBŘIŠÍ
- protáhlé válcovité tělo, bez břišní ploutve
- úhoř říční
o Řád: OSTNOPLOUTVÍ
- větší počet tvrdých paprsků
- okoun říční, candát obecný, tuňák obecný
14. Členovci
Charakteristika
• Vodní i suchozemští živočichové
• Mají nestejnoměrné – HETERONOMNĚ – článkované tělo a končetiny
• STAVBA TĚLA
1. Hlava (CEPHALON), Hruď (THORAX), Zadeček (ABDOMEN), Končetiny (navzájem kloubně spojeny)
2. Vnější kostra – opora těla, kutikula z chitinu bývá při růstu svlékána
3. Pohyb pomocí příčně pruhovaného svalstva upevněného na vnější kostře
4. Trávicí trubice (ústní dutina, hltan, žaludek, střevo, řitní otvor)
5. Otevřená cévní soustava – na hřbetní straně těla je srdce
6. Dýchací soustava – celým povrchem, žábrami, plicními vaky, vzdušnicemi
7. Vylučovací soustava – metanefridie nebo malpighické trubice
8. Nervová soustava – gangliová
9. Rozmanité, velmi dobře vyvinuté smysly (hmat, zrak, chemorecepční orgány)
• ROZMNOŽOVÁNÍ
1. Většinou gonochoristé
2. Vývoj přímý i nepřímý (častá partenogeneze)
• SYSTÉM
I. TROJLALOČNATCI
II. KLEPÍTKATCI
a. Pavoukovci
i. Pavouci
ii. Štíři
iii. Štírci
iv. Sekáči
v. Solifugy
vi. Roztoči
III. ŽABERNATÍ
a. Nizší korýši
i. Žábronožky
ii. Listonožky
iii. Buchanky
b. Vyšší korýši
IV. VZDUŠNICOVCI
a. Mnohonožky
b. Stonožky
c. Chvostoskoci
d. Hmyz
Podkmen: TROJLALOČNATCI (Trilobitomorpha)
• Vymřelí vodní členovci, žili v prvohorách (siluru)
• První pár končetin přeměněn v tykadla, ostatní stejné
• Výchozí evoluční typ zejména klepítkatců
• Jediná třída: Trilobiti
Podkmen: KLEPÍTKATCI (Chelicerata)
• Tělo tvořeno HLAVOHRUDÍ a ZADEČKEM (bez končetin)
• Celkem 6 párů končetin
1. 2 páry hlavové (KLEPÍTKA a MAKADLA – hmatová funkce)
2. 4 páry kráčivých končetin na hlavohrudi
• Gonochoristé
• Třída: HROTNATCI (merostomata)
1. Většina druhů vyhynulých
2. Žijí v bahně na dně mělkých moří, tělo zploštělé kryté krunýřem, dravci
3. Ostrorep americký (dochovaný)
• Třída: PAVOUKOVCI (arachnida)
1. Dýchají plicními vaky nebo vzdušnicemi, zadeček bez končetin, mimotělní trávení, jednoduché oči
2. Jedni z Nejstarší známí suchozemští živočichové
3. Řád: ŠTÍŘI (scorpionida)
• Zadeček s hrotem a jedovou žlázou, mohutná makadla s klepety, noční dravci
• Štír středomořský,
• Veleštír obrovský
4. Řád: ŠTÍRCI (pseudoscorpionida)
• Drobní, žijí často i v domácnostech, živí se dravě
• Štírek obecný
5. Řád: PAVOUCI (Arachnida)
• Hlavohruď připojena k zaděčku stopkou
• Chelicery s jedovou žlázou, dravci
• Na zadečku snovací bradavky (někteří netkají sítě)
• Křižák obecný – charakteristický znak na hřbetu
• Pokoutník domácí – tvoří vodorovné sítě
• Sklípkan huňatý, Snovačka jedovatá (tzv. černá vdova)
6. Řád: SEKÁČI (opilionida)
• Malé tělo, dlouhé kráčivé končetiny
• Sekáč domácí
7. Řád: ROZTOČI (Acarina)
• Tělo tvoří jeden celek
• Chelicery přeměněny v bodavě sací ústrojí, často parazité
• V larválním stádiu 3 páry nohou, v dospělosti 4
• Klíště obecné – listnaté lesy, saje krev, přenáší encefalitidu a boreliózu, larva má 6 nohou, dospělec 8, má citlivé chemoreceptory (C02, cítí člověka)
• Zákožka svrabová (způsobuje srab), Roztočík včelí (cizopasí ve vzdušnicích včel)
• Trudovník tukový
• Vlnovnik révový
8. Řád: SOLIFUGY (solifugae)
• Nápadné ochlupení, noční dravci, suché teplé stepi
• Soligua egejská
Podkmen: ŽABERNATÍ (Crustacea)
• Žabernatí, vodní živočichové, někteří dýchají celým povrchem těla
• Nižší korýši (různý počet článků), Vyšší korýši (stálý počet článků, většinou 20)
• Tělo kryto krunýřem (z chitinu a vápenatých solí)
• Rozeklané končetiny
1. Hlava: 2 páry tykadel (smysly), 3 páry kousací ústroje (1 pád kusadel, 2 páry v čelisti)
2. Hruď: čelistní nožky (příjem potravy), zbytek přizpůsoben k pohybu
3. Zadeček: pohyb, dýchání, rozmnožování (vyšší korýši)
• Vylučování zajišťují pozměněné metanefridie
• Gonochoristé; vývoj přímý (raci), nepřímý (ostatní) – larvy nauplius , zoëa
I. Třída: ŽÁBRONOŽKY (Anostraca)
1. Protáhlé tělo, plavou hřbetem dolů, žijí v periodických tůních
2. Žábronožka sněžní
II. Třída: LUPENONOŽCI (Phyllopoda)
3. Lupenité nohy, nejpočetnější řád perlooček
4. Perloočka Hrotnatka obecná - partenogeneze
III. Třída: LISTONOŽKY
5. Dravci živící se drobnými bezobratlými, krunýř
6. Listonoh jarní
IV. Třída: KLANONOŽCI (Copepoda)
7. Naše nejhojnější planktonní organismus (i mořští zástupci)
8. Tělo bez skořápky, dýchají celým povrchem těla
9. Buchanka obecná
V. Třída: KAPŘIVCI (Branchiura)
10. Ektoparazit ryb a pulců
11. Kapřivec plochý
VI. Třída: RAKOVCI (Malacostraca)
12. Tělo kryto krunýřem, který je během života svlékán (hormonálně řízeno)
13. Každý ze 21 tělních článků nese pár končetin: 6 hlava, 8 hruď, 7 zadeček
14. Hlavohruď je srostlá s krunýřem
15. Gonochoristé s přímým vývojem
16. Exoskelet – krunýř karapax
• Svlékání – hormon ecdyson
17. Řád: DESETINOŽCI (decapoda)
• 5 párů kráčivých noh
• Rak říční – čisté prokysličené tekoucí vody, chráněn zákonem
• Rak bahenní
• Humr evropský – mořský, nestejně velká silná klepeta
• Krab obecný – krátký zadeček ohnutý pod tělo
• Garnát obecný – tělo bez inkrustace
• Langusta obecná – dlouhá tykadla, nemá klepeta
18. Řád: STEJNONOŽCI (isopoda)
• Končetiny stejného tvaru, nemají krunýř
• Beruška vodní – žije na dně znečištěných vod
19. Řád: RŮZNONOŽCI (amphipoda)
• Končetiny různého tvaru, nemají krunýř
• Blešivec obecný – bočně zploštělé tělo, čisté tekoucí vody
Podkmen: VZDUŠNICOVCI (Tracheata)
• Většinou suchozemští, dýchají vzdušnicemi – ektodermální původ
1. Na povrchu těla stigmata = průduchy
• Vylučovacím orgánem jsou převážně malpighické trubice ústící do střeva
• Mají jeden pár tykadel a nerozvětvené nohy
• Tělo členěno na hlavu, hruď a zadeček
1. Zadeček často nese kladélko
• Třída: MNOHONOŽKY (Diplopoda)
1. Každý článek srůstá ze dvou -> na článku 2 páry končetin, slabá a krátká tykadla
2. Válcovitý průřez těla
3. Mnohonožka zemní
• Třída: STONOŽKY (Chilopoda)
1. Shora zploštělé tělo, 1 pár dlouhých tykadel, 1 pár noh na každém článku
2. Stonožka škvorová
• Třída: CHVOSTOKOVCI (Collembola)
1. Na zadečku mají skákací aparát, významní tvůrci humusu, součást edafonu (bakterie)
2. Mákovka vodní
• Třída: HMYZ (Insecta)
1. Suchozemští, gonochoristé s vývojem nepřímým
2. Hlava (1 pár složených očí, jednoduchá očka, tykadla, ústní ústrojí :
• Ústní ústrojí kousavé, savé, lízavé, bodavé, bodavě savé
3. Hruď (3 páry kráčivých končetin a 2 páry křídel)
• Noha – kyčel, příkyčlí, stehno, holeň, chodidlo (5článků chodidla)
4. , Zadeček (může nést zbytek končetin, např. kladélko nebo žihadlo)
• Podtřída: BEZKŘÍDLÍ
1. ŠUPINUŽKY Primárně bez křídel, např. rybenka domácí
• Podtřída: KŘÍDLATÍ s proměnou nedokonalou (hemimetabolie: vajíčko larva dospělec)
1. JEPICE: larvy žijí několik let ve vodě (3 štěty na zadečku), dospělci mají zakrnělé ústní ústrojí, žijí asi 48 hodin, např.
- jepice obecná
2. VÁŽKY: dravci, larvy žijí ve vodě, dospělci u vod, pestré zbarvení, např. Nohy směřují dopředu – lapací koš na hmyz za letu. Larvy mají vymrštitelný spodní pysk – maska, dýchají střevem nebo žábrami na zadečku.
Motýlice skládají křídla svisle nad tělem, šídla vodorovně
- vážka ploská,¨
- šídlo modré
3. POŠVATKY: larvy jsou indikátory vod a potravou ryb, např.
- pošvatka rybářice
4. ŠVÁBI: nejvíce v tropech, všežravci, hlavně noční aktivita, výskyt v blízkosti lidí (pekárny, sklady). Vajíčka ve společných pouzdrech - ootheky
- šváb obecný,
- rus domácí
5. ŠKVOŘI: zadeček zakončen klíšťkami, např. škvor obecný
6. VŠEKAZI: tropický, staví termitiště, např. všekaz jihoevropský
7. KUDLANKY: dravci, 1 pár uchopovacích končetin – loupeživé nohy, manželský kanibalismus, např.
- kudlanka nábožná
8. ROVNOKŘÍDLÍ: 3.pár končetin přeměněn na skákavé nohy, 1.pár křídel v kožovité krytky, mají kousací ústní ústrojí, samci vydávají cvrčivý zvuk,
- kobylka zelená,
- saranče stěhovavá,
- cvrček polní
9. VŠI: ektoparazité savců (sají krev), vajíčka (hnidy) přilepují na chlupy (vlasy), např.
- veš dětská
10. STEJNOKŘÍDLÍ: bodavě savé ústní ústrojí (živí se šťávami rostlin nebo živočichů), 2 páry blanitých křídel (často i bezkřídlí), např.
- mšice maková,
- pěnodějka červená,
- puklice broskvoňová
11. PLOŠTICE: první pár křídel přeměněn na kožovité polohovky, např.
- Vodní
• splešťule blátivá, vodoměrka štíhlá,
- suchozemská
• ruměnice pospolná,
• štěnice domácí (saje krev obratlovců i lidí)
• Podtřída: KŘÍDLATÍ s proměnou dokonalou (holometabolie: vajíčko - larva - kukla - dospělec)
1. SÍŤOKŘÍDLÍ: dravci, larvy vstřikují do oběti trávicí šťávy a pak ji vysají, např.
- zlatoočka skvrnitá,
- mravkolev běžný (larva loví do jamky v písku mravence)
2. CHROSTÍCI: larvy si ve vodě z různých materiálů staví schránky
3. BLECHY: bodavě sací ústrojí, 3.pár nohou skákavý, např. blecha obecná
4. BLANOKŘÍDLÍ: 2 páry blanitých křídel, samičky mají kladélko (někdy přeměněné v žihadlo), často tvoří společenstva, např. Systém na : širopasí, štíhlopasí, žlabatky
- mravenec lesní,
- vosa útočná,
- včela medonosná (nejvýznamnější opilovač hmyzosnubných rostlin, matka + dělnice + trubci, poskytuje lidem med, vosk, mateří kašičku),
- lumek velký (klade vajíčka a larvy do kukel jiného hmyzu)
5. DVOUKŘÍDLÍ: druhý pár křídel zakrněl a přeměnil se v kyvadélka (manévrování v letu), např.
- Dlouhorozí
• komár pisklavý,
• Anopheles skvrnitý
- Krátkorozí
• moucha domácí,
• octomilka obecná
6. BROUCI: 1.pár křídel přeměněn v chitinové krovky, kousací ústní ústrojí
• Střevlíkovití: střevlík měděný
• Potápníkovití: potápník vroubený
• Mrchožroutovití: vajíčka kladou na mršiny, hrobařík obecný
• Kovaříkovití: kovařík krvavý
• Sluněčkovití: slunéčko sedmitečné
• Potemníkovití: potemník moučný (larvy = moučné červy)
• Vrubounovití: mají býložravé larvy = ponravy, chroust obecný
• Tesaříkovití: tesařík obecný
• Mandelinkovití: mandelinka bramborová
7. MOTÝLI: dlouhá tykadla, sací ústrojí, křídla pokryta barevnými šupinkami, housenky (=larvy), např. obaleč jablečný (larvy způsobují červivost jablek), mol šatní (housenky se živí tkaninami a kožešinami),
-stužkonoska modrá,
- babočka admirál,
- lišaj smrtihlav (noční),
- otakárek fenyklový
• Vodní i suchozemští živočichové
• Mají nestejnoměrné – HETERONOMNĚ – článkované tělo a končetiny
• STAVBA TĚLA
1. Hlava (CEPHALON), Hruď (THORAX), Zadeček (ABDOMEN), Končetiny (navzájem kloubně spojeny)
2. Vnější kostra – opora těla, kutikula z chitinu bývá při růstu svlékána
3. Pohyb pomocí příčně pruhovaného svalstva upevněného na vnější kostře
4. Trávicí trubice (ústní dutina, hltan, žaludek, střevo, řitní otvor)
5. Otevřená cévní soustava – na hřbetní straně těla je srdce
6. Dýchací soustava – celým povrchem, žábrami, plicními vaky, vzdušnicemi
7. Vylučovací soustava – metanefridie nebo malpighické trubice
8. Nervová soustava – gangliová
9. Rozmanité, velmi dobře vyvinuté smysly (hmat, zrak, chemorecepční orgány)
• ROZMNOŽOVÁNÍ
1. Většinou gonochoristé
2. Vývoj přímý i nepřímý (častá partenogeneze)
• SYSTÉM
I. TROJLALOČNATCI
II. KLEPÍTKATCI
a. Pavoukovci
i. Pavouci
ii. Štíři
iii. Štírci
iv. Sekáči
v. Solifugy
vi. Roztoči
III. ŽABERNATÍ
a. Nizší korýši
i. Žábronožky
ii. Listonožky
iii. Buchanky
b. Vyšší korýši
IV. VZDUŠNICOVCI
a. Mnohonožky
b. Stonožky
c. Chvostoskoci
d. Hmyz
Podkmen: TROJLALOČNATCI (Trilobitomorpha)
• Vymřelí vodní členovci, žili v prvohorách (siluru)
• První pár končetin přeměněn v tykadla, ostatní stejné
• Výchozí evoluční typ zejména klepítkatců
• Jediná třída: Trilobiti
Podkmen: KLEPÍTKATCI (Chelicerata)
• Tělo tvořeno HLAVOHRUDÍ a ZADEČKEM (bez končetin)
• Celkem 6 párů končetin
1. 2 páry hlavové (KLEPÍTKA a MAKADLA – hmatová funkce)
2. 4 páry kráčivých končetin na hlavohrudi
• Gonochoristé
• Třída: HROTNATCI (merostomata)
1. Většina druhů vyhynulých
2. Žijí v bahně na dně mělkých moří, tělo zploštělé kryté krunýřem, dravci
3. Ostrorep americký (dochovaný)
• Třída: PAVOUKOVCI (arachnida)
1. Dýchají plicními vaky nebo vzdušnicemi, zadeček bez končetin, mimotělní trávení, jednoduché oči
2. Jedni z Nejstarší známí suchozemští živočichové
3. Řád: ŠTÍŘI (scorpionida)
• Zadeček s hrotem a jedovou žlázou, mohutná makadla s klepety, noční dravci
• Štír středomořský,
• Veleštír obrovský
4. Řád: ŠTÍRCI (pseudoscorpionida)
• Drobní, žijí často i v domácnostech, živí se dravě
• Štírek obecný
5. Řád: PAVOUCI (Arachnida)
• Hlavohruď připojena k zaděčku stopkou
• Chelicery s jedovou žlázou, dravci
• Na zadečku snovací bradavky (někteří netkají sítě)
• Křižák obecný – charakteristický znak na hřbetu
• Pokoutník domácí – tvoří vodorovné sítě
• Sklípkan huňatý, Snovačka jedovatá (tzv. černá vdova)
6. Řád: SEKÁČI (opilionida)
• Malé tělo, dlouhé kráčivé končetiny
• Sekáč domácí
7. Řád: ROZTOČI (Acarina)
• Tělo tvoří jeden celek
• Chelicery přeměněny v bodavě sací ústrojí, často parazité
• V larválním stádiu 3 páry nohou, v dospělosti 4
• Klíště obecné – listnaté lesy, saje krev, přenáší encefalitidu a boreliózu, larva má 6 nohou, dospělec 8, má citlivé chemoreceptory (C02, cítí člověka)
• Zákožka svrabová (způsobuje srab), Roztočík včelí (cizopasí ve vzdušnicích včel)
• Trudovník tukový
• Vlnovnik révový
8. Řád: SOLIFUGY (solifugae)
• Nápadné ochlupení, noční dravci, suché teplé stepi
• Soligua egejská
Podkmen: ŽABERNATÍ (Crustacea)
• Žabernatí, vodní živočichové, někteří dýchají celým povrchem těla
• Nižší korýši (různý počet článků), Vyšší korýši (stálý počet článků, většinou 20)
• Tělo kryto krunýřem (z chitinu a vápenatých solí)
• Rozeklané končetiny
1. Hlava: 2 páry tykadel (smysly), 3 páry kousací ústroje (1 pád kusadel, 2 páry v čelisti)
2. Hruď: čelistní nožky (příjem potravy), zbytek přizpůsoben k pohybu
3. Zadeček: pohyb, dýchání, rozmnožování (vyšší korýši)
• Vylučování zajišťují pozměněné metanefridie
• Gonochoristé; vývoj přímý (raci), nepřímý (ostatní) – larvy nauplius , zoëa
I. Třída: ŽÁBRONOŽKY (Anostraca)
1. Protáhlé tělo, plavou hřbetem dolů, žijí v periodických tůních
2. Žábronožka sněžní
II. Třída: LUPENONOŽCI (Phyllopoda)
3. Lupenité nohy, nejpočetnější řád perlooček
4. Perloočka Hrotnatka obecná - partenogeneze
III. Třída: LISTONOŽKY
5. Dravci živící se drobnými bezobratlými, krunýř
6. Listonoh jarní
IV. Třída: KLANONOŽCI (Copepoda)
7. Naše nejhojnější planktonní organismus (i mořští zástupci)
8. Tělo bez skořápky, dýchají celým povrchem těla
9. Buchanka obecná
V. Třída: KAPŘIVCI (Branchiura)
10. Ektoparazit ryb a pulců
11. Kapřivec plochý
VI. Třída: RAKOVCI (Malacostraca)
12. Tělo kryto krunýřem, který je během života svlékán (hormonálně řízeno)
13. Každý ze 21 tělních článků nese pár končetin: 6 hlava, 8 hruď, 7 zadeček
14. Hlavohruď je srostlá s krunýřem
15. Gonochoristé s přímým vývojem
16. Exoskelet – krunýř karapax
• Svlékání – hormon ecdyson
17. Řád: DESETINOŽCI (decapoda)
• 5 párů kráčivých noh
• Rak říční – čisté prokysličené tekoucí vody, chráněn zákonem
• Rak bahenní
• Humr evropský – mořský, nestejně velká silná klepeta
• Krab obecný – krátký zadeček ohnutý pod tělo
• Garnát obecný – tělo bez inkrustace
• Langusta obecná – dlouhá tykadla, nemá klepeta
18. Řád: STEJNONOŽCI (isopoda)
• Končetiny stejného tvaru, nemají krunýř
• Beruška vodní – žije na dně znečištěných vod
19. Řád: RŮZNONOŽCI (amphipoda)
• Končetiny různého tvaru, nemají krunýř
• Blešivec obecný – bočně zploštělé tělo, čisté tekoucí vody
Podkmen: VZDUŠNICOVCI (Tracheata)
• Většinou suchozemští, dýchají vzdušnicemi – ektodermální původ
1. Na povrchu těla stigmata = průduchy
• Vylučovacím orgánem jsou převážně malpighické trubice ústící do střeva
• Mají jeden pár tykadel a nerozvětvené nohy
• Tělo členěno na hlavu, hruď a zadeček
1. Zadeček často nese kladélko
• Třída: MNOHONOŽKY (Diplopoda)
1. Každý článek srůstá ze dvou -> na článku 2 páry končetin, slabá a krátká tykadla
2. Válcovitý průřez těla
3. Mnohonožka zemní
• Třída: STONOŽKY (Chilopoda)
1. Shora zploštělé tělo, 1 pár dlouhých tykadel, 1 pár noh na každém článku
2. Stonožka škvorová
• Třída: CHVOSTOKOVCI (Collembola)
1. Na zadečku mají skákací aparát, významní tvůrci humusu, součást edafonu (bakterie)
2. Mákovka vodní
• Třída: HMYZ (Insecta)
1. Suchozemští, gonochoristé s vývojem nepřímým
2. Hlava (1 pár složených očí, jednoduchá očka, tykadla, ústní ústrojí :
• Ústní ústrojí kousavé, savé, lízavé, bodavé, bodavě savé
3. Hruď (3 páry kráčivých končetin a 2 páry křídel)
• Noha – kyčel, příkyčlí, stehno, holeň, chodidlo (5článků chodidla)
4. , Zadeček (může nést zbytek končetin, např. kladélko nebo žihadlo)
• Podtřída: BEZKŘÍDLÍ
1. ŠUPINUŽKY Primárně bez křídel, např. rybenka domácí
• Podtřída: KŘÍDLATÍ s proměnou nedokonalou (hemimetabolie: vajíčko larva dospělec)
1. JEPICE: larvy žijí několik let ve vodě (3 štěty na zadečku), dospělci mají zakrnělé ústní ústrojí, žijí asi 48 hodin, např.
- jepice obecná
2. VÁŽKY: dravci, larvy žijí ve vodě, dospělci u vod, pestré zbarvení, např. Nohy směřují dopředu – lapací koš na hmyz za letu. Larvy mají vymrštitelný spodní pysk – maska, dýchají střevem nebo žábrami na zadečku.
Motýlice skládají křídla svisle nad tělem, šídla vodorovně
- vážka ploská,¨
- šídlo modré
3. POŠVATKY: larvy jsou indikátory vod a potravou ryb, např.
- pošvatka rybářice
4. ŠVÁBI: nejvíce v tropech, všežravci, hlavně noční aktivita, výskyt v blízkosti lidí (pekárny, sklady). Vajíčka ve společných pouzdrech - ootheky
- šváb obecný,
- rus domácí
5. ŠKVOŘI: zadeček zakončen klíšťkami, např. škvor obecný
6. VŠEKAZI: tropický, staví termitiště, např. všekaz jihoevropský
7. KUDLANKY: dravci, 1 pár uchopovacích končetin – loupeživé nohy, manželský kanibalismus, např.
- kudlanka nábožná
8. ROVNOKŘÍDLÍ: 3.pár končetin přeměněn na skákavé nohy, 1.pár křídel v kožovité krytky, mají kousací ústní ústrojí, samci vydávají cvrčivý zvuk,
- kobylka zelená,
- saranče stěhovavá,
- cvrček polní
9. VŠI: ektoparazité savců (sají krev), vajíčka (hnidy) přilepují na chlupy (vlasy), např.
- veš dětská
10. STEJNOKŘÍDLÍ: bodavě savé ústní ústrojí (živí se šťávami rostlin nebo živočichů), 2 páry blanitých křídel (často i bezkřídlí), např.
- mšice maková,
- pěnodějka červená,
- puklice broskvoňová
11. PLOŠTICE: první pár křídel přeměněn na kožovité polohovky, např.
- Vodní
• splešťule blátivá, vodoměrka štíhlá,
- suchozemská
• ruměnice pospolná,
• štěnice domácí (saje krev obratlovců i lidí)
• Podtřída: KŘÍDLATÍ s proměnou dokonalou (holometabolie: vajíčko - larva - kukla - dospělec)
1. SÍŤOKŘÍDLÍ: dravci, larvy vstřikují do oběti trávicí šťávy a pak ji vysají, např.
- zlatoočka skvrnitá,
- mravkolev běžný (larva loví do jamky v písku mravence)
2. CHROSTÍCI: larvy si ve vodě z různých materiálů staví schránky
3. BLECHY: bodavě sací ústrojí, 3.pár nohou skákavý, např. blecha obecná
4. BLANOKŘÍDLÍ: 2 páry blanitých křídel, samičky mají kladélko (někdy přeměněné v žihadlo), často tvoří společenstva, např. Systém na : širopasí, štíhlopasí, žlabatky
- mravenec lesní,
- vosa útočná,
- včela medonosná (nejvýznamnější opilovač hmyzosnubných rostlin, matka + dělnice + trubci, poskytuje lidem med, vosk, mateří kašičku),
- lumek velký (klade vajíčka a larvy do kukel jiného hmyzu)
5. DVOUKŘÍDLÍ: druhý pár křídel zakrněl a přeměnil se v kyvadélka (manévrování v letu), např.
- Dlouhorozí
• komár pisklavý,
• Anopheles skvrnitý
- Krátkorozí
• moucha domácí,
• octomilka obecná
6. BROUCI: 1.pár křídel přeměněn v chitinové krovky, kousací ústní ústrojí
• Střevlíkovití: střevlík měděný
• Potápníkovití: potápník vroubený
• Mrchožroutovití: vajíčka kladou na mršiny, hrobařík obecný
• Kovaříkovití: kovařík krvavý
• Sluněčkovití: slunéčko sedmitečné
• Potemníkovití: potemník moučný (larvy = moučné červy)
• Vrubounovití: mají býložravé larvy = ponravy, chroust obecný
• Tesaříkovití: tesařík obecný
• Mandelinkovití: mandelinka bramborová
7. MOTÝLI: dlouhá tykadla, sací ústrojí, křídla pokryta barevnými šupinkami, housenky (=larvy), např. obaleč jablečný (larvy způsobují červivost jablek), mol šatní (housenky se živí tkaninami a kožešinami),
-stužkonoska modrá,
- babočka admirál,
- lišaj smrtihlav (noční),
- otakárek fenyklový
13. Mnohobuněční živočichové 2
Charakteristika
• Vývoj MEZODERMU: rýhováním vzniká přechodný mnohobuněčný útvar – MORULA, poté vzniká konečné stadium rýhování – BLASTULA. Poté se začínají tvořit zárodečné listy, které jsou podkladem pro tvorbu orgánů - vzniká tzv. GASTRULA, jejíž součástí je EKTODERM (vnější zárodečný list), ENTODERM (vnitřní). Ve většině případů také vzniká MEZODERM (střední). Mezoderm může vznikat vchlipováním nebo vcestováním. Nejčastěji však vzniká vychlípením části entodermu
• TRIBLASTICA – vývojově dokonalejší, jejich tělo je tvořeno třemi zárodečnými listy – ektoderm, entoderm a mezoderm, mohou být PRVOÚSTÍ nebo DRUHOÚSTÍ
• ORGÁNY
1. EKTODERMÁLNÍ – pokožka + deriváty, nervová soustava, smyslové orgány, dýchací orgány bezobratlých, žahavci -svalovina
2. MEZODERMÁLNÍ – cévní soustava, svalová soustava, rozmnožovací a vylučovací soustava, kosti, chrupavky, vazivo
3. ENTODERMÁLNÍ – trávicí soustava, dýchací soustava
• PRVOÚSTÍ ŽIVOČICHOVÉ – z prvoúst (prvotního ústního otvoru gastruly) později vzniká ústní otvor, rozeznáváme u nich tři typy tělních dutin –
• SCHIZOCOEL (nepravá tělní dutina vyplněná parenchymem),
• PSEUDOCOCEL (ve schizocelu je potlačen parenchym a vzniká dutina vyplněná mízou),
• COELOM (pravá tělní dutina), např. měkkýši, kroužkovci, členovci
Kmen: PLOŠTĚNCI (Plathelminthes)
• schizocoel
• žijí volně (ve vodě, v půdě) i paraziticky
• mají dvoustranně souměrné, zploštělé tělo
• prostor mezi ektodermem a entodermem je vyplněn MEZENCHYMem
• pohybují pomocí kožně svalového vaku
• u parazitů vůbec není trávící soustava
• vylučovací soustava = PROTONEFRIDIE – plaménková buňka a bičíky
• Trávicí soustava -= gastrovaskulární s jedním otvorem pro přijímání i vyvyrhování
• nervová soustava je gangliová provazcovitá, tvořená mozkovou zauzlinou a nervovými provazci
• Miskovité oči, chemoreceptory
• Dýchání povrchem těla
• jsou to hermafroditi
• Třída: PLOŠTĚNKY
• žijí ve vodě či vlhké půdě
• živí se dravě
• mají miskovité oči (buňky, které reagují na světlo)
• provazcovitá nervová soustava
• trávící soustava je dutina
• pohyb umožňuje řasinkový epitel pokožky a svaly podkožního tuku
• mají výraznou regenerační schopnost
• mohou se rozmnožovat nepohlavně (dělením)
i pohlavně (sladkovodní přímý vývoj, mořské nepřímý vývoj)
• bioindikátory čistoty prostředí
• ploštěnka mléčná, ploštěnka potoční
• Třída: MOTOLICE
• parazité s nečlánkovaným tělem
• mají složité vývojové cykly, dospělci parazitují na obratlovcích
• na břišní straně těla mají dvě přísavky
• ústní přísavka – svalnatý hltan
• břišní přísavka
• ontogenetická regrese – smyslových a pohybových orgánů, anaerobní dýchání
• progresivní – kutikula, vysoce výkonné pohlavní ústrojí
• Motolice jaterní – dospělec parazituje v játrech ovcí (i skotu a člověka), způsobuje trávící poruchy, až úhyn, mezihostitelem je plž bahnatka malá
• Vývojový cyklus motolice jaterní: v játrech ovce dojde k oplození vajíček - oplozená vajíčka jdou do žlučovodů, se žlučí poté do střev a s výkaly z těla ven - mění se v pohyblivou larvu, ta pronikne do plže bahnatky malé - změní se v klidové stadium - následně se změní v larvu – opustí mezihostitele – přichytí se na rostlinách a tvoří cysty –pronikne opět do trávící soustavy ovce
• Krevnička močová – způsobuje nemoc bilharziozu – projevuje se těžkými záněty močového měchýře
• Třída: TASEMNICE
• parazité žijící ve střevech obratlovců, hostitelem jsou obratlovci, mezihostitelem bezobratlí
• tělo je kryto kutikulou, aby se tasemnice v těle nerozložila a tvoří ho -
• hlavička (SCOLEX) s přísavkami a háčky. Věněc příchytných háčků – rostrum – poznávací znak při určování
• krček a ploché články (proglotidy), tělo dosahuje délky i několik metrů
• živiny přijímají celým povrchem těla
• anaerobní dýchání, redukce svalového vaku - ochablá
• hermafroditi s nepřímým vývojem, protenadričtí
• spermie se tvoří v předních článcích, oplodňují zadní vajíčka – poslední články už pouze oplozená vajíčka – odštěpují se
• Tasemnice dlouhočlenná - v dospělosti parazituje v tenkém střevě člověka, mezihostitelem je prase domácí
• po pozření se vylíhne onkosféra – ve svalech vytvoří váčky - boubele
• Měchožil zhoubný – žije ve střevě šelem, mezihostitelem může být např. ovce, skot nebo člověk, ekosféra se usazuje v játrech či v plicích a tvoří boubel obřích velikostí (až 40cm)
• Škulovec široký – konečným hostitelem je člověk mezihostitelem je buchanka a ryba
• Tasemnice bezbranná – parazituje na lidech
• Řemenatka ptačí
Prvoústí s Pseudocoelomem
Kmen: HLÍSTI
• válcovité tělo, nečlánkované, žijí volně nebo paraziticky
• tělo je pokryto silnou vrstvou kutikuly, která je chrání před účinky trávících enzymů hostitele
• mezi entodermem a ektodermem je dutina vyplněná tekutinou, tělo je dosti tvrdé a zároveň pružné
• pohybují se pomocí kožně svalového vaku
• trávící soustava – trávicí trubice (i s řitním otvorem)
• nervová soustava – gangliová, tvořená mozkovou zauzlinou a nervovými provazci
• Anaerobní dýchání – zplodiny se hromadí v pseudocoelomu
• Gonochoristé s přímým i nepřímým vývojem
• Ústa vybavena kutikulárními zuby
• HLÍSTICE
• svalovec stočený (jeho larvy žijí spirálně stočené ve svalech)
• způsobují trichinelózu: střevní léčitelná fáze a svalová neléčitelná
• vlasovec mízní - v mízní soustavě, způsobují poté elefantiázu – důsledek ucpávání uzlin
• vlasovec oční – oční záněty a nádory kúže
• nitkovci - žijí ve svalech prasete domácího i divokého
• ŠKRKAVKY
• škrkavka dětská – parazituje v tenkém střevě člověka, nakaženy bývají hlavně děti (vajíčka s výkaly z těla ven – poté s potravou do zažívacího traktu – larvy se dostávají přes stěnu tenkého střeva do krve – poté do jater a plic – poté vykašlaní – polknutí hlenu – v tenkém střevě dospívají)
• až 40 cm
• ascaridóza – nechutenství, zvracení, bolesti hlavy
• roup dětský
• oxyurinóza
• HÁĎÁTKA
• háďátko řepné – žije v kořenovém systému řepy
• háďátko pšeničné
• vířník - mikroskopičtí živočichové s vířivým aparátem kolem ústního otvoru, dobře snášejí nepříznivé podmínky, jsou součástí planktonu, důležitá složka potravy mladých ryb
prvoústí Coelomoví
Kmen: MĚKKÝŠI (Mollusca)
• mají měkké nečlánkované tělo
• žijí převážně ve vodě, někteří na souši
• tělo tvoří hlava (u mlžů chybí), svalnatá noha (k pohybu) a útrobní vak, jehož hřbetní strana vybíhá v kožní záhyby, tzv. plášt vylučující schránku (nejčastěji jednoduchá ulita nebo dvojitá lastura)
• trávící soustava - ústní otvor (radula), slinné žlázy, trávící soustava, vyvinutá slinivkojaterní žláza
• cévní soustava – otevřená, srdce
• dýchací soustava – žábry nebo plicní vaky
• vylučovací soustava – metanefridie
• nervová soustava – gangliová, navzájem propojená
• smysly – většina má oči, hmatová tykadla
• Třída: PLŽI
• vodní i suchozemští
• mají typicky vytvořenou hlavu s tykadly a očima
• mají dobře vyvinutou nohu, útrobní vak
zpravidla stočený do spirály a krytý ulitou (někdy chybí)
• podtřída: PŘEDOŽÁBŘÍ – žábry umístěné před srdcem, převážně mořští, jeden pár tykadel, většinou gonochoristé
• bahenka živorodá
• homolice středomořská (mramorovaná ulita)
• ostranka jaderská (ježatá ulita)
• podtřída: ZADOŽÁBŘÍ – žábry za srdcem, mořští, redukovaná schránka, hermafroditi
• zej obrovský – tzv. mořský zajíc
• podtřída: PLICNATÍ – sladkovodní nebo suchozemští, dýchají plicními vaky,
• SPODNOOCÍ (oči na bázi tykadel) –
• plovatka bahenní,
• bahnatka malá
• Okružák ploský
• STOPKOVÍ (oči na 2, páru tykadel) -
• hlemýžď zahradní,
• páskovka hajní,
• slimák největší – nemá ulitu
• slimák popelavý
• plzák lesní
• Třída: MLŽI
• mořští i sladkovodní, nemají zřetelnou hlavu
• lastura
• tělo je zploštělé a kryté dvěma lasturami, nezřetelná hlava, otvor přijímací a otvor vyvrhovací
• dýchají žábrami
• nemá slinné žlázy
• nervová soustava - statocysta, osfradium (ústředí čichové)
• sladkovodní –
• škeble rybničná,
• perlorodka říční
• mořští – srdcovka jedlá,
• ústřice jedlá,
• slávka jedlá,
• perlotvorka mořská
• Třída: HLAVONOŽCI
• nejdokonalejší měkkýši žijící pouze v moři, dýchají žábrami
• hlava je zřetelná, noha je přeměněna na svalnatou nálevku a v ramena na hlavě
• schránka je většinou redukována
• dravci jsou schopni rychlého pohybu pomocí ramen
• mají velkou mozkovou zauzlinu a dokonalé komorové oko
• gonochoristé s pohlavním dimorfismem (samečkové jsou menší), u samců se jedno z ramen mění v kopulační orgán, který se někdy odděluje od těla a je velmi pohyblivý, v rameni jsou spermie
• loděnka hlubinná, sépie obecná, chobotnice obecná, krakatice obrovská (až 30m)
• Kmen: KROUŽKOVCI
• mořští, sladkovodní i suchozemští živočichové
• mají červovité, stejnoměrně článkované tělo
• na povrchu mají jednovrstevnou pokožku se žlázovými buňkami, pohyb zajišťuje podkožní vak
• mezi ektodermem a entodermem je tekutinou vyplněná dutina, v níž jsou uloženy cévy a pohlavní orgány - druhotná tělní dutina – coelom
• trávící soustava – trávicí trubice (ústní dutina, hltan, střevo, řitní otvor)
• cévní soustava – uzavřená, hřbetní a břišní céva navzájem spojeny
• dýchací soustava – mají žábry nebo dýchají celým povrchem těla
• vylučovací soustava – metanefridie
• nervová soustava – žebříčkovitá
• smysly – většina má oči, hmatová tykadla, chemoreceptory
• vývoj přímý i nepřímý
• Třída: MNOHOŠTĚTINATCI
• mořští, dýchají žábrami
• na každém článku mají výběžky opatřené štětinkami k pohybu
• vývoj nepřímý přes larvu trochofora
• nereidka hnědá,
• palolo zelený,
• afroditka
• Třída: OPASKOVCI
• tvoří typický opasek
• zduřelé tělní články s kožními žlázami umožňují rozmnožování
• většinou sladkovodní nebo suchozemští
• Podtřída: MÁLOŠTĚTINATCI – 4 svazky štětinek na každém článku,
mají velkou regenerační schopnost, v pokožce mají světločivné a hmatové buňky
• trávicí soustava –vápenaté žlázy – neutralizace huminových kyselin
• exkreční epitel – hromadí v sobě tělu škodlivé látky – odloupnutí
• tyflosolis
• Žížala obecná – podílí se na tvorbě humusu, provětrává půdu
• Nitěnka obecná – žije v bahně, indikátor silně znečištěných vod
• Podtřída: PIJAVICE – mají shora zploštělé tělo, vnější parazité, většinou bez štětinek, se dvěma přísavkami, pohybují se volným plaváním, píďalkovitě
• Pijavka lékařská – používaná ve středověku k odsávání krve nemocným
• Pijavka koňská
• Vývoj MEZODERMU: rýhováním vzniká přechodný mnohobuněčný útvar – MORULA, poté vzniká konečné stadium rýhování – BLASTULA. Poté se začínají tvořit zárodečné listy, které jsou podkladem pro tvorbu orgánů - vzniká tzv. GASTRULA, jejíž součástí je EKTODERM (vnější zárodečný list), ENTODERM (vnitřní). Ve většině případů také vzniká MEZODERM (střední). Mezoderm může vznikat vchlipováním nebo vcestováním. Nejčastěji však vzniká vychlípením části entodermu
• TRIBLASTICA – vývojově dokonalejší, jejich tělo je tvořeno třemi zárodečnými listy – ektoderm, entoderm a mezoderm, mohou být PRVOÚSTÍ nebo DRUHOÚSTÍ
• ORGÁNY
1. EKTODERMÁLNÍ – pokožka + deriváty, nervová soustava, smyslové orgány, dýchací orgány bezobratlých, žahavci -svalovina
2. MEZODERMÁLNÍ – cévní soustava, svalová soustava, rozmnožovací a vylučovací soustava, kosti, chrupavky, vazivo
3. ENTODERMÁLNÍ – trávicí soustava, dýchací soustava
• PRVOÚSTÍ ŽIVOČICHOVÉ – z prvoúst (prvotního ústního otvoru gastruly) později vzniká ústní otvor, rozeznáváme u nich tři typy tělních dutin –
• SCHIZOCOEL (nepravá tělní dutina vyplněná parenchymem),
• PSEUDOCOCEL (ve schizocelu je potlačen parenchym a vzniká dutina vyplněná mízou),
• COELOM (pravá tělní dutina), např. měkkýši, kroužkovci, členovci
Kmen: PLOŠTĚNCI (Plathelminthes)
• schizocoel
• žijí volně (ve vodě, v půdě) i paraziticky
• mají dvoustranně souměrné, zploštělé tělo
• prostor mezi ektodermem a entodermem je vyplněn MEZENCHYMem
• pohybují pomocí kožně svalového vaku
• u parazitů vůbec není trávící soustava
• vylučovací soustava = PROTONEFRIDIE – plaménková buňka a bičíky
• Trávicí soustava -= gastrovaskulární s jedním otvorem pro přijímání i vyvyrhování
• nervová soustava je gangliová provazcovitá, tvořená mozkovou zauzlinou a nervovými provazci
• Miskovité oči, chemoreceptory
• Dýchání povrchem těla
• jsou to hermafroditi
• Třída: PLOŠTĚNKY
• žijí ve vodě či vlhké půdě
• živí se dravě
• mají miskovité oči (buňky, které reagují na světlo)
• provazcovitá nervová soustava
• trávící soustava je dutina
• pohyb umožňuje řasinkový epitel pokožky a svaly podkožního tuku
• mají výraznou regenerační schopnost
• mohou se rozmnožovat nepohlavně (dělením)
i pohlavně (sladkovodní přímý vývoj, mořské nepřímý vývoj)
• bioindikátory čistoty prostředí
• ploštěnka mléčná, ploštěnka potoční
• Třída: MOTOLICE
• parazité s nečlánkovaným tělem
• mají složité vývojové cykly, dospělci parazitují na obratlovcích
• na břišní straně těla mají dvě přísavky
• ústní přísavka – svalnatý hltan
• břišní přísavka
• ontogenetická regrese – smyslových a pohybových orgánů, anaerobní dýchání
• progresivní – kutikula, vysoce výkonné pohlavní ústrojí
• Motolice jaterní – dospělec parazituje v játrech ovcí (i skotu a člověka), způsobuje trávící poruchy, až úhyn, mezihostitelem je plž bahnatka malá
• Vývojový cyklus motolice jaterní: v játrech ovce dojde k oplození vajíček - oplozená vajíčka jdou do žlučovodů, se žlučí poté do střev a s výkaly z těla ven - mění se v pohyblivou larvu, ta pronikne do plže bahnatky malé - změní se v klidové stadium - následně se změní v larvu – opustí mezihostitele – přichytí se na rostlinách a tvoří cysty –pronikne opět do trávící soustavy ovce
• Krevnička močová – způsobuje nemoc bilharziozu – projevuje se těžkými záněty močového měchýře
• Třída: TASEMNICE
• parazité žijící ve střevech obratlovců, hostitelem jsou obratlovci, mezihostitelem bezobratlí
• tělo je kryto kutikulou, aby se tasemnice v těle nerozložila a tvoří ho -
• hlavička (SCOLEX) s přísavkami a háčky. Věněc příchytných háčků – rostrum – poznávací znak při určování
• krček a ploché články (proglotidy), tělo dosahuje délky i několik metrů
• živiny přijímají celým povrchem těla
• anaerobní dýchání, redukce svalového vaku - ochablá
• hermafroditi s nepřímým vývojem, protenadričtí
• spermie se tvoří v předních článcích, oplodňují zadní vajíčka – poslední články už pouze oplozená vajíčka – odštěpují se
• Tasemnice dlouhočlenná - v dospělosti parazituje v tenkém střevě člověka, mezihostitelem je prase domácí
• po pozření se vylíhne onkosféra – ve svalech vytvoří váčky - boubele
• Měchožil zhoubný – žije ve střevě šelem, mezihostitelem může být např. ovce, skot nebo člověk, ekosféra se usazuje v játrech či v plicích a tvoří boubel obřích velikostí (až 40cm)
• Škulovec široký – konečným hostitelem je člověk mezihostitelem je buchanka a ryba
• Tasemnice bezbranná – parazituje na lidech
• Řemenatka ptačí
Prvoústí s Pseudocoelomem
Kmen: HLÍSTI
• válcovité tělo, nečlánkované, žijí volně nebo paraziticky
• tělo je pokryto silnou vrstvou kutikuly, která je chrání před účinky trávících enzymů hostitele
• mezi entodermem a ektodermem je dutina vyplněná tekutinou, tělo je dosti tvrdé a zároveň pružné
• pohybují se pomocí kožně svalového vaku
• trávící soustava – trávicí trubice (i s řitním otvorem)
• nervová soustava – gangliová, tvořená mozkovou zauzlinou a nervovými provazci
• Anaerobní dýchání – zplodiny se hromadí v pseudocoelomu
• Gonochoristé s přímým i nepřímým vývojem
• Ústa vybavena kutikulárními zuby
• HLÍSTICE
• svalovec stočený (jeho larvy žijí spirálně stočené ve svalech)
• způsobují trichinelózu: střevní léčitelná fáze a svalová neléčitelná
• vlasovec mízní - v mízní soustavě, způsobují poté elefantiázu – důsledek ucpávání uzlin
• vlasovec oční – oční záněty a nádory kúže
• nitkovci - žijí ve svalech prasete domácího i divokého
• ŠKRKAVKY
• škrkavka dětská – parazituje v tenkém střevě člověka, nakaženy bývají hlavně děti (vajíčka s výkaly z těla ven – poté s potravou do zažívacího traktu – larvy se dostávají přes stěnu tenkého střeva do krve – poté do jater a plic – poté vykašlaní – polknutí hlenu – v tenkém střevě dospívají)
• až 40 cm
• ascaridóza – nechutenství, zvracení, bolesti hlavy
• roup dětský
• oxyurinóza
• HÁĎÁTKA
• háďátko řepné – žije v kořenovém systému řepy
• háďátko pšeničné
• vířník - mikroskopičtí živočichové s vířivým aparátem kolem ústního otvoru, dobře snášejí nepříznivé podmínky, jsou součástí planktonu, důležitá složka potravy mladých ryb
prvoústí Coelomoví
Kmen: MĚKKÝŠI (Mollusca)
• mají měkké nečlánkované tělo
• žijí převážně ve vodě, někteří na souši
• tělo tvoří hlava (u mlžů chybí), svalnatá noha (k pohybu) a útrobní vak, jehož hřbetní strana vybíhá v kožní záhyby, tzv. plášt vylučující schránku (nejčastěji jednoduchá ulita nebo dvojitá lastura)
• trávící soustava - ústní otvor (radula), slinné žlázy, trávící soustava, vyvinutá slinivkojaterní žláza
• cévní soustava – otevřená, srdce
• dýchací soustava – žábry nebo plicní vaky
• vylučovací soustava – metanefridie
• nervová soustava – gangliová, navzájem propojená
• smysly – většina má oči, hmatová tykadla
• Třída: PLŽI
• vodní i suchozemští
• mají typicky vytvořenou hlavu s tykadly a očima
• mají dobře vyvinutou nohu, útrobní vak
zpravidla stočený do spirály a krytý ulitou (někdy chybí)
• podtřída: PŘEDOŽÁBŘÍ – žábry umístěné před srdcem, převážně mořští, jeden pár tykadel, většinou gonochoristé
• bahenka živorodá
• homolice středomořská (mramorovaná ulita)
• ostranka jaderská (ježatá ulita)
• podtřída: ZADOŽÁBŘÍ – žábry za srdcem, mořští, redukovaná schránka, hermafroditi
• zej obrovský – tzv. mořský zajíc
• podtřída: PLICNATÍ – sladkovodní nebo suchozemští, dýchají plicními vaky,
• SPODNOOCÍ (oči na bázi tykadel) –
• plovatka bahenní,
• bahnatka malá
• Okružák ploský
• STOPKOVÍ (oči na 2, páru tykadel) -
• hlemýžď zahradní,
• páskovka hajní,
• slimák největší – nemá ulitu
• slimák popelavý
• plzák lesní
• Třída: MLŽI
• mořští i sladkovodní, nemají zřetelnou hlavu
• lastura
• tělo je zploštělé a kryté dvěma lasturami, nezřetelná hlava, otvor přijímací a otvor vyvrhovací
• dýchají žábrami
• nemá slinné žlázy
• nervová soustava - statocysta, osfradium (ústředí čichové)
• sladkovodní –
• škeble rybničná,
• perlorodka říční
• mořští – srdcovka jedlá,
• ústřice jedlá,
• slávka jedlá,
• perlotvorka mořská
• Třída: HLAVONOŽCI
• nejdokonalejší měkkýši žijící pouze v moři, dýchají žábrami
• hlava je zřetelná, noha je přeměněna na svalnatou nálevku a v ramena na hlavě
• schránka je většinou redukována
• dravci jsou schopni rychlého pohybu pomocí ramen
• mají velkou mozkovou zauzlinu a dokonalé komorové oko
• gonochoristé s pohlavním dimorfismem (samečkové jsou menší), u samců se jedno z ramen mění v kopulační orgán, který se někdy odděluje od těla a je velmi pohyblivý, v rameni jsou spermie
• loděnka hlubinná, sépie obecná, chobotnice obecná, krakatice obrovská (až 30m)
• Kmen: KROUŽKOVCI
• mořští, sladkovodní i suchozemští živočichové
• mají červovité, stejnoměrně článkované tělo
• na povrchu mají jednovrstevnou pokožku se žlázovými buňkami, pohyb zajišťuje podkožní vak
• mezi ektodermem a entodermem je tekutinou vyplněná dutina, v níž jsou uloženy cévy a pohlavní orgány - druhotná tělní dutina – coelom
• trávící soustava – trávicí trubice (ústní dutina, hltan, střevo, řitní otvor)
• cévní soustava – uzavřená, hřbetní a břišní céva navzájem spojeny
• dýchací soustava – mají žábry nebo dýchají celým povrchem těla
• vylučovací soustava – metanefridie
• nervová soustava – žebříčkovitá
• smysly – většina má oči, hmatová tykadla, chemoreceptory
• vývoj přímý i nepřímý
• Třída: MNOHOŠTĚTINATCI
• mořští, dýchají žábrami
• na každém článku mají výběžky opatřené štětinkami k pohybu
• vývoj nepřímý přes larvu trochofora
• nereidka hnědá,
• palolo zelený,
• afroditka
• Třída: OPASKOVCI
• tvoří typický opasek
• zduřelé tělní články s kožními žlázami umožňují rozmnožování
• většinou sladkovodní nebo suchozemští
• Podtřída: MÁLOŠTĚTINATCI – 4 svazky štětinek na každém článku,
mají velkou regenerační schopnost, v pokožce mají světločivné a hmatové buňky
• trávicí soustava –vápenaté žlázy – neutralizace huminových kyselin
• exkreční epitel – hromadí v sobě tělu škodlivé látky – odloupnutí
• tyflosolis
• Žížala obecná – podílí se na tvorbě humusu, provětrává půdu
• Nitěnka obecná – žije v bahně, indikátor silně znečištěných vod
• Podtřída: PIJAVICE – mají shora zploštělé tělo, vnější parazité, většinou bez štětinek, se dvěma přísavkami, pohybují se volným plaváním, píďalkovitě
• Pijavka lékařská – používaná ve středověku k odsávání krve nemocným
• Pijavka koňská
12. Mnohobuněční živočichové
Kmen: HOUBY (Porifera)
• slepá vývojovou větví živočichů doložená už z kambria, vyvinula se pravděpodobně z bičíkovců
• netvoří skutečné tkáně a orgány, ve vývoji zůstaly na stupni gastruly
• žijí ve sladké i slané vodě, mají nepravidelné tvary, 97% ve vodě mořské
• v dospělosti jsou nepohyblivé, většinou mořští živočichové
• Žijí nejčastěji v koloniích nebo samostatně - solitérně
• stavba těla
o vnější vrstva EKTODERM má krycí funkci – tvořena porocyty
o vnitřní vrstva ENTODERM obsahuje límečkovité buňky - CHOANOCYTY, pomocí nichž přijímají potravu + rozmnožovací funkce
o mezi ekto a entodermem je rosolovitá hmota – MEZOGLEA - jsou zde jehlice (sklerity), podle jejíchž tvarů poznáme o jakou jde houbu
- amébocyty – měňavkovité buňky, roznášení potravy
- skleroblasty – vytvářejí sklerity
- spongobasty – spongiová vlákna – pevná a zároveň pružná
- archeocyty – pro vznik vnitřních pupenů a pohlavních buněk
o voda s potravou proudí do těla kanálky - OSTIEMI
o mají jeden vyvrhovací otvor – OSCULUM
o tělo je vyztuženo jehlicemi (vápenatými, křemičitými) navzájem spojenými pružnými spongiovými vlákny
• jsou to hermafrodité - mají oboje pohlavní buňky
1. nepohlavně se rozmnožují pučením
a. vnější - u mořských, nový jedinec se neodděluje od mateřského a tvoří se kolonie
b. vnitřní: u sladkovodních, tvoří vnitřní pupeny, tzv. GEMULE - umožňující přežít nepříznivé podmínky – např. promrznutí houby
2. pohlavní rozmnožování - buňky se tvoří v mezoglei, spermie osculem opouštějí houbu a jsou ostiemi nasáty do jiné houby, oplodní vajíčko, jeho rýhováním se tvoří pohyblivá larva - AMFIBLASTULA, která později přisedá a dává vznik nové houbě
• třída: HOUBY VÁPENATÉ - pouze mořské druhy (chladná moře), jehlice mají z uhličitanu vápenatého, žijí v koloniích
o houba voštinatá
• třída: HOUBY KŘEMIČITÉ - žijí v teplých mořích, netvoří kolonie, jehlice z oxidu křemičitého
o houba pletená neboli Venušin koš
o houba pohárová
o houba rybničná
o houba říční
• třída: HOUBY ROHOVITÉ - oporu tvoří spongiová vlákna , nevytváří jehlice
o houba mycí - má pouze spongiová vlákna nebo sladkovodní houba rybniční
Kmen: ŽAHAVCI (Cnidaria)
• vodní, převážně mořští živočichové s paprsčitě souměrným tělem
• ve vývoji zůstaly na stupni gastruly
• jejich tělo je vakovité, extracelulární trávení probíhá v láčce nebo gastrovaskulární soustavě (medúzovci)
• mají difuzní nervovou soustavu
• mezi ekto a entodermem je rosolovitá hmota - MEZOGLEA (s opornou funkcí)
• mohou se vyskytovat ve dvou formách:
o POLYP - přisedlé stadium, tvořen příchytným terčem, vlastním tělem s láčkou a rameny, mezi nimi je přijímací a současně vyvrhovací otvor
o MEDÚZA - pohyblivé stádium, zvonovitého tvaru, přijímací a současně vyvrhovací otvor je na spodní straně
• mají žahavé buňky (KNIDOBLASTY) se žahavým vláknem, které se při podráždění vymrští, zabodne do kořisti a omráčí ji (pomocí jedu – neurotoxický hypnotoxin)
o Skládá se z samotného cnidoblastu s výběžkem – cnidocil. Při podráždění cnidocilu dojde k vymrštění žahavého vlákna.
o Cnidoblasty neregenerují, jsou nahrazovány z vmezeřených (intersticiálních) buněk ektodermu
• Endoderm vystýlá vnitřní trávicí dutinu - láčku, je tvořen několika skupinami buněk:
1. dvoubičíkaté buňky slouží k přijímání potravy
2. sekreční buňky vytváří trávicí enzymy
3. buňky svalového epitelu, které stojí kolmo k obdobným buňkám nalézajícím se na povrchu těla slouží k jejich podpoře (mimořádné vyvinutosti tyto buňky dosahují u medůzovců)
4. bazální buňky sloužící jako náhrada za odumřelé buňky všech tří typů.
• jsou hermafrodité i gonochoristé
1. Nepohlavní rozmnožování:
a. pučením
b. strobilací - probíhá u medúzovců, ve stadiu polypa opakovaně zaškrcují ústní konec s rameny, vytvářejí se ramena nová a vzniká tzv. STROBILA, nejstarší jedinci se oddělují, mění se v pohyblivé medúzy – nedospělé EFERY, které se rozmnožují pohlavně, cyklus se opakuje
2. Pohlavní rozmnožování: z oplozeného vajíčka vzniká larva - PLANULA, která přisedá a dává vznik polypu. Ten následně podlého strobiraci
• charakteristické je střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožovány
o Polyp -> strobilace -> medúza -> pohl. Rozmnožování -> planula -> polyp
• Třída: POLYPOVCI - převládá stádium přisedlé
medúza je drobná nebo zcela chybí (NEZMAŘI)
rozmnožují se pučením. Tělo tvoří
1. Nožní terč
2. Vlastní tělo
3. Ústní terč – peristom
• Velká regenerační schopnost
o nezmar hnědý
o nezmar zelený
o medúzka sladkovodní
o nezmar obecný
• Třída: MEDÚZOVCI - mají pravidelnou rodozměnu (polyp je malý, podstatnou část života tvoří stadium medúzy), jsou gonochoristé, živí se většinou dravě
o Medůzy se pohybují reaktivním pohybem, kdy svalovina nacházející se na obvodu zvonu vypuzuje z prostoru subumrelly vodu.
o Skyfomedůzy se živí dravě makroskopickými organismy, jen skupina kořenústky spásá mikroskopický plankton.
- talířovka ušatá
- kořenoústka plicnatá
• Třída: ČTYŘHRANKY
o Velice podobní medúzovcům, 4hranný zvon. Většinou jedovaté
• Třída: KORÁLNATCI
o mořští, nejčastěji žijí v mělkých teplých mořích mezi obratníky - mají horninotvorný význam (korálové útesy, ostrovy),
o vyskytují se pouze ve stadiu polypa, většinou žijí přisedle, vytvářejí vnější nebo vnitřní kostru z koralinu nebo z uhličitanu vápenatého (mimo sasanek)
o často vytvářejí kolonie jedinců s jednou společnou trávicí soustavou - coenosark
o hermafroditi i gonochoristé, mají pohyblivou larvu, rozmnožují se také pučením (noví jedinci se neoddělují a tvoří kolonie)
o Systém
- Osmičetní korálnatci
- Šestičetní korálnatci
- sasanky
1. korál červený –šperkovnictví
2. větevník mozkový
3. sasanka plášťová - žije s rakem poustevníčkem v symbióze
4. sasanka koňská
• slepá vývojovou větví živočichů doložená už z kambria, vyvinula se pravděpodobně z bičíkovců
• netvoří skutečné tkáně a orgány, ve vývoji zůstaly na stupni gastruly
• žijí ve sladké i slané vodě, mají nepravidelné tvary, 97% ve vodě mořské
• v dospělosti jsou nepohyblivé, většinou mořští živočichové
• Žijí nejčastěji v koloniích nebo samostatně - solitérně
• stavba těla
o vnější vrstva EKTODERM má krycí funkci – tvořena porocyty
o vnitřní vrstva ENTODERM obsahuje límečkovité buňky - CHOANOCYTY, pomocí nichž přijímají potravu + rozmnožovací funkce
o mezi ekto a entodermem je rosolovitá hmota – MEZOGLEA - jsou zde jehlice (sklerity), podle jejíchž tvarů poznáme o jakou jde houbu
- amébocyty – měňavkovité buňky, roznášení potravy
- skleroblasty – vytvářejí sklerity
- spongobasty – spongiová vlákna – pevná a zároveň pružná
- archeocyty – pro vznik vnitřních pupenů a pohlavních buněk
o voda s potravou proudí do těla kanálky - OSTIEMI
o mají jeden vyvrhovací otvor – OSCULUM
o tělo je vyztuženo jehlicemi (vápenatými, křemičitými) navzájem spojenými pružnými spongiovými vlákny
• jsou to hermafrodité - mají oboje pohlavní buňky
1. nepohlavně se rozmnožují pučením
a. vnější - u mořských, nový jedinec se neodděluje od mateřského a tvoří se kolonie
b. vnitřní: u sladkovodních, tvoří vnitřní pupeny, tzv. GEMULE - umožňující přežít nepříznivé podmínky – např. promrznutí houby
2. pohlavní rozmnožování - buňky se tvoří v mezoglei, spermie osculem opouštějí houbu a jsou ostiemi nasáty do jiné houby, oplodní vajíčko, jeho rýhováním se tvoří pohyblivá larva - AMFIBLASTULA, která později přisedá a dává vznik nové houbě
• třída: HOUBY VÁPENATÉ - pouze mořské druhy (chladná moře), jehlice mají z uhličitanu vápenatého, žijí v koloniích
o houba voštinatá
• třída: HOUBY KŘEMIČITÉ - žijí v teplých mořích, netvoří kolonie, jehlice z oxidu křemičitého
o houba pletená neboli Venušin koš
o houba pohárová
o houba rybničná
o houba říční
• třída: HOUBY ROHOVITÉ - oporu tvoří spongiová vlákna , nevytváří jehlice
o houba mycí - má pouze spongiová vlákna nebo sladkovodní houba rybniční
Kmen: ŽAHAVCI (Cnidaria)
• vodní, převážně mořští živočichové s paprsčitě souměrným tělem
• ve vývoji zůstaly na stupni gastruly
• jejich tělo je vakovité, extracelulární trávení probíhá v láčce nebo gastrovaskulární soustavě (medúzovci)
• mají difuzní nervovou soustavu
• mezi ekto a entodermem je rosolovitá hmota - MEZOGLEA (s opornou funkcí)
• mohou se vyskytovat ve dvou formách:
o POLYP - přisedlé stadium, tvořen příchytným terčem, vlastním tělem s láčkou a rameny, mezi nimi je přijímací a současně vyvrhovací otvor
o MEDÚZA - pohyblivé stádium, zvonovitého tvaru, přijímací a současně vyvrhovací otvor je na spodní straně
• mají žahavé buňky (KNIDOBLASTY) se žahavým vláknem, které se při podráždění vymrští, zabodne do kořisti a omráčí ji (pomocí jedu – neurotoxický hypnotoxin)
o Skládá se z samotného cnidoblastu s výběžkem – cnidocil. Při podráždění cnidocilu dojde k vymrštění žahavého vlákna.
o Cnidoblasty neregenerují, jsou nahrazovány z vmezeřených (intersticiálních) buněk ektodermu
• Endoderm vystýlá vnitřní trávicí dutinu - láčku, je tvořen několika skupinami buněk:
1. dvoubičíkaté buňky slouží k přijímání potravy
2. sekreční buňky vytváří trávicí enzymy
3. buňky svalového epitelu, které stojí kolmo k obdobným buňkám nalézajícím se na povrchu těla slouží k jejich podpoře (mimořádné vyvinutosti tyto buňky dosahují u medůzovců)
4. bazální buňky sloužící jako náhrada za odumřelé buňky všech tří typů.
• jsou hermafrodité i gonochoristé
1. Nepohlavní rozmnožování:
a. pučením
b. strobilací - probíhá u medúzovců, ve stadiu polypa opakovaně zaškrcují ústní konec s rameny, vytvářejí se ramena nová a vzniká tzv. STROBILA, nejstarší jedinci se oddělují, mění se v pohyblivé medúzy – nedospělé EFERY, které se rozmnožují pohlavně, cyklus se opakuje
2. Pohlavní rozmnožování: z oplozeného vajíčka vzniká larva - PLANULA, která přisedá a dává vznik polypu. Ten následně podlého strobiraci
• charakteristické je střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožovány
o Polyp -> strobilace -> medúza -> pohl. Rozmnožování -> planula -> polyp
• Třída: POLYPOVCI - převládá stádium přisedlé
medúza je drobná nebo zcela chybí (NEZMAŘI)
rozmnožují se pučením. Tělo tvoří
1. Nožní terč
2. Vlastní tělo
3. Ústní terč – peristom
• Velká regenerační schopnost
o nezmar hnědý
o nezmar zelený
o medúzka sladkovodní
o nezmar obecný
• Třída: MEDÚZOVCI - mají pravidelnou rodozměnu (polyp je malý, podstatnou část života tvoří stadium medúzy), jsou gonochoristé, živí se většinou dravě
o Medůzy se pohybují reaktivním pohybem, kdy svalovina nacházející se na obvodu zvonu vypuzuje z prostoru subumrelly vodu.
o Skyfomedůzy se živí dravě makroskopickými organismy, jen skupina kořenústky spásá mikroskopický plankton.
- talířovka ušatá
- kořenoústka plicnatá
• Třída: ČTYŘHRANKY
o Velice podobní medúzovcům, 4hranný zvon. Většinou jedovaté
• Třída: KORÁLNATCI
o mořští, nejčastěji žijí v mělkých teplých mořích mezi obratníky - mají horninotvorný význam (korálové útesy, ostrovy),
o vyskytují se pouze ve stadiu polypa, většinou žijí přisedle, vytvářejí vnější nebo vnitřní kostru z koralinu nebo z uhličitanu vápenatého (mimo sasanek)
o často vytvářejí kolonie jedinců s jednou společnou trávicí soustavou - coenosark
o hermafroditi i gonochoristé, mají pohyblivou larvu, rozmnožují se také pučením (noví jedinci se neoddělují a tvoří kolonie)
o Systém
- Osmičetní korálnatci
- Šestičetní korálnatci
- sasanky
1. korál červený –šperkovnictví
2. větevník mozkový
3. sasanka plášťová - žije s rakem poustevníčkem v symbióze
4. sasanka koňská
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)