Není pravděpodobné, že by se dal najít jednoduchý a všeobecně platný návod na to, jaké vlastnosti by měl mít informační systém a jaké předpoklady by měl mít dodavatel. Ani nelze předpokládat, že se dají jednoduše vymezit kvalifikační předpoklady interních pracovníků, kteří mají za výběr IS zodpovídat. Je zřejmé, že pokud problém nalezení a zavedení nového informačního systému podceníte, může to mít mnohem citelnější důsledky, než si dovedete představit. Pravdou je, že se tento problém bude v blízké budoucnosti týkat většiny firem, které zatím ještě IS zásadně neinovovaly. To se týká především přechodu na systémy, které budou podporovat nutné změny ekonomického a obchodního modelu, umožní připojení již zmíněných nadstavbových systémů a budou spolupracovat s běžnými kancelářskými aplikacemi.
Výběr IS by se měl skládat zhruba z následujících částí:
• Formulace požadavků a jejich verifikace.
• Objektivizovaný výběr pomocí kritérií.
• Jednání s dodavateli a příprava projektu.
• Uzavření smlouvy a ochrana informací.
• Zajištění ochrany investic a řízení rizik.
• Implementace a převzetí systému do provozu.
• Vyhodnocení ekonomické efektivnosti projektu.
Formulace požadavků je úzce spojena s analýzou podnikových procesů (viz též článek "Procesní modelování v praxi"). Ochrana informací a ochrana investic nejsou kroky v klasickém slova smyslu, ale jsou uvedeny a zdůrazněny právě proto, že se na ně velmi často zapomíná nebo se podceňují. Další články na toto téma se budou věnovat právě tématům ochrany investic a řízení implementace včetně hodnocení ekonomické efektivnosti ICT.
Zásadním doporučením je chápat funkčnost IS a možnosti ICT jako významnou příležitost pro otevření nových horizontů při hledání strategických možností rozvoje firmy. Zpracování informací, flexibilita, akceschopnost firmy, úroveň správy znalostí (ve smyslu schopnosti je využívat) může být strategickým faktorem úspěchu (viz [2], str. 18; 65 a "Tendence" str. 115). Není to pravidlo, pro řadu firem se nyní v této oblasti nedá najít opravdová příležitost. Je ale pravděpodobné, že dřív nebo později budou muset vyřešit své technologické, personální a finanční problémy a přijde na řadu ekonomická efektivnost a flexibilita jejich obchodního modelu. Potom se může stát, že špatné rozhodnutí v oblasti informačního systému omezí možnosti rozvoje, díky problémům a stagnaci odejdou nejlepší lidé a dál to už každý zná. Není podstatné, který systém si vyberete. Klidně to může být i vlastní řešení. Podstatné je, že musí odpovídat firemní strategii a reálným budoucím potřebám firmy. Musí podporovat a dělat to, co firmě přinese užitek. Absolutně nejdůležitější je úroveň, serióznost, kvalifikace a spolehlivost dodavatele.
Nutno však podotknout, že velikost (dodavatele) nemusí nutně znamenat kvalitu produktu, služeb a dostatečný stupeň ochrany investic. Příkladem mohou být velké firmy, které své slavné a známé produkty, jelikož je již nejsou schopni dál vyvíjet, prodávají "vyděračům", kteří parazitují na uživatelích, jenž nejsou schopni migrovat na jiný systém.
Informační management
Jedno upozornění - rozhodně je potřeba ve firmě definovat funkci manažera zodpovědného za ICT (resp. ICT a správu znalostí). Můj osobní názor je, že každá firma by měla mít ve vrcholovém managementu alespoň někoho, kdo se o tuto oblast zajímá a rozumí jí. Na druhé straně schopných lidí není nikdy dost. Nejhorší možnou variantou je nadšenec, kterého tato oblast fascinuje, ale v podstatě jí příliš nerozumí. Ale zodpovědný někdo být musí. A pokud se tento zodpovědný manažer v dané problematice dostatečně neorientuje, musí najít řešení, jak zabezpečit potřebnou informovanost pro kvalifikovaná rozhodnutí. A rozhodnutí v této oblasti se měří i u nejmenších firem na statisíce a u těch velkých na stamilióny. Často se stává (viz článek "Inteligence firmy" - co si kupují manažeři s velkým systémem), že právě proto, aby vrcholoví řídící pracovníci nemuseli věnovat (z jejich pohledu) zbytečné úsilí (a v určitém smyslu mohou mít pravdu) do výše popsaného postupu, vyberou to řešení (často první, které se objeví), které se jeví být nejspolehlivějším a nejméně rizikovým. Ovšem vybraný systém vůbec nemusí odpovídat reálným potřebám. Může se stát obrovskou zátěží, která dokáže firmu zlikvidovat.
Gary Hamel: "Dnes se na strategii cení její originalita. Otázka, kterou bych položil šéfovi IT, by zněla: - Jaký podíl vašich investic do IT doopravdy vytváří konkurenční výhodu, která je v daném oboru nová? Žádná hra na babu, žádný závod ve zbrojení, ale nová a originální konkurenční výhoda. - Firmy, které z IT dokáží vytěžit nejvíce konkurenčních výhod, jsou takové, které nejméně ze všech závisí na externím vývoji, na dodavatelích, ASP apod. ... Ředitelé IT si musejí klást tuto otázku: - Jakým způsobem přispívám k růstu tržeb? - ... Ředitelé IT by na sebe měli pohlížet jako na šéfy inovací."
Gary Hamel: "Dnes se na strategii cení její originalita. Otázka, kterou bych položil šéfovi IT, by zněla: - Jaký podíl vašich investic do IT doopravdy vytváří konkurenční výhodu, která je v daném oboru nová? Žádná hra na babu, žádný závod ve zbrojení, ale nová a originální konkurenční výhoda. - Firmy, které z IT dokáží vytěžit nejvíce konkurenčních výhod, jsou takové, které nejméně ze všech závisí na externím vývoji, na dodavatelích, ASP apod. ... Ředitelé IT si musejí klást tuto otázku: - Jakým způsobem přispívám k růstu tržeb? - ... Ředitelé IT by na sebe měli pohlížet jako na šéfy inovací."
Ověření nabídek
Nakonec pozvete dva nebo tři dodavatele s nejlepšími nabídkami do firmy, aby produkt prezentovali.
Měly by být nachystané ty požadavky, které jsou kritické a měli byste vyžadovat jejich prezentaci nad rozumnými daty (dodavatele je potřeba dopředu upozornit, že to budete vyžadovat). Potom by se měly probrat ty požadavky, které nejsou jednoznačné. Při jednání s potenciálními dodavateli by měl být přítomen někdo, kdo dané problematice rozumí, jinak se dodavatelé budou snažit využít či zneužít své kvalifikační převahy. Ten orientovaný člověk by měl přístup a poznatky z jednotlivých prezentací evidovat a následně vyhodnotit podle připraveného schématu. Určitě se musí zúčastnit a musí být již známo, kdo bude zodpovídat za implementaci.
To, co se dělo dosud, je při korektním průběhu inovace IS procházka růžovým sadem ve srovnání s tím, co bude následovat. Ve většině firem to ovšem tak není. Často se stává, že si řídící pracovníci po skončení výběru oddechnou a považují celou záležitost za vyřešenou. Domnívají se, že další dění se jich již netýká, dál se má starat vybraný dodavatel (v lepším případě společně s budoucími uživateli).
Zejména když kupujete krabicový software, máte pocit, že není potřeba jej implementovat. Ale ve skutečnosti vždy nějakou implementaci děláte. Pokud nemáte žádnou (účetní, resp. administrativní) metodiku a nemáte v úmyslu ji vytvořit, tak asi opravdu není moc co dělat. Prostě se pokračuje dál v tom, co bylo - jenom s jinými obrazovkami a třeba jinými počítači.
To ovšem zřejmě nebyl původní záměr. Pravděpodobně jste potřebovali změnit způsob zpracování informací. Možná jste chtěli i zdokonalit a umožnit další rozvoj obchodních procesů. Nelze spoléhat na to, že nákupem jednoduchého systému získáte metodiku (pro jeho využití a už vůbec ne pro řízení firmy). Určitý doporučený způsob nasazení je většinou součástí dodávky, ale pravděpodobně nebude ve vaší firmě využitelný. Také není dobré spoléhat, že se nový způsob fungování zavede s novým systémem "sám".
Měly by být nachystané ty požadavky, které jsou kritické a měli byste vyžadovat jejich prezentaci nad rozumnými daty (dodavatele je potřeba dopředu upozornit, že to budete vyžadovat). Potom by se měly probrat ty požadavky, které nejsou jednoznačné. Při jednání s potenciálními dodavateli by měl být přítomen někdo, kdo dané problematice rozumí, jinak se dodavatelé budou snažit využít či zneužít své kvalifikační převahy. Ten orientovaný člověk by měl přístup a poznatky z jednotlivých prezentací evidovat a následně vyhodnotit podle připraveného schématu. Určitě se musí zúčastnit a musí být již známo, kdo bude zodpovídat za implementaci.
To, co se dělo dosud, je při korektním průběhu inovace IS procházka růžovým sadem ve srovnání s tím, co bude následovat. Ve většině firem to ovšem tak není. Často se stává, že si řídící pracovníci po skončení výběru oddechnou a považují celou záležitost za vyřešenou. Domnívají se, že další dění se jich již netýká, dál se má starat vybraný dodavatel (v lepším případě společně s budoucími uživateli).
Zejména když kupujete krabicový software, máte pocit, že není potřeba jej implementovat. Ale ve skutečnosti vždy nějakou implementaci děláte. Pokud nemáte žádnou (účetní, resp. administrativní) metodiku a nemáte v úmyslu ji vytvořit, tak asi opravdu není moc co dělat. Prostě se pokračuje dál v tom, co bylo - jenom s jinými obrazovkami a třeba jinými počítači.
To ovšem zřejmě nebyl původní záměr. Pravděpodobně jste potřebovali změnit způsob zpracování informací. Možná jste chtěli i zdokonalit a umožnit další rozvoj obchodních procesů. Nelze spoléhat na to, že nákupem jednoduchého systému získáte metodiku (pro jeho využití a už vůbec ne pro řízení firmy). Určitý doporučený způsob nasazení je většinou součástí dodávky, ale pravděpodobně nebude ve vaší firmě využitelný. Také není dobré spoléhat, že se nový způsob fungování zavede s novým systémem "sám".
Zahájení výběru
Vždy se vyplatí zorganizovat výběrové řízení. Samozřejmě to není nutné a už vůbec není nutné postupovat podle předpisů pro některou definovanou formu soutěže (pokud to není přání majitele nebo povinnost ze zákona), ale při vhodně zvolených požadavcích se výrazně zkvalitní portfolio dodavatelů a omezí se irelevantní nabídky. To platí především pro střední firmy, které uvažují o náročnějším systému. Střední firma by také měla hledat seriózního partnera (tedy externí kapacity) pro implementaci. Pokud směřujete spíše ke krabicovému software, je možným krokem některý počítačový časopis, ve kterém je zveřejněn seznam těchto produktů. Ale pravděpodobně bude v takovém případě mnohem výhodnější obrátit se na někoho zkušeného. Neměl by to být ovšem kamarád, který má "podobnou" firmu. Nejvhodnější je váš daňový poradce (pokud se této problematice věnuje) nebo účetní firma (taková, která poskytuje outsourcing metodiky). Nebo se s cílenou žádostí o nabídku (včetně dotazníku) obrátíte na dodavatele vytipovaných systémů. V takovém případě ovšem hrozí nebezpečí, že se některý zajímavý produkt nedostane do výběru.
Tak jako tak máte seznam produktů, které připadají v úvahu. U výběrového řízení nabízející vyplní dotazník, u vlastního výběru to musíte udělat sami - jak který produkt splňuje požadavky. Ovšem pokud vyplňuje dotazník dodavatel, je pravděpodobné, že ne všem požadavkům rozumí stejně jako zadavatel, proto je dobré si upřesnit, jak pochopil ty, které považujete za důležité. Všechny požadavky by předem měly být zařazeny do kategorií (kritický, významný a nepodstatný). Kategoriím bude nastavena jejich váha pro výpočet výsledků. Buďte přísní - když máte pochybnost o tom, zda systém doopravdy dokonale plní ten který požadavek, považujte jej za nesplněný. Nabídku, která nesplňuje některý z kritických požadavků, vyřaďte. Po vyřazování by vám měla zbýt alespoň polovina nabídek, jinak máte požadavky příliš náročné, pokud nikoho nevyřadíte, máte je pravděpodobně nedostatečné.
Vyhodnocení dotazníků by mělo poskytnout míru splnění požadavků - měla by dosáhnout zhruba 60-80 %. Měly by být vyloučeny podprůměrné nabídky a u nadprůměrných vyhodnocen poměr mezi odchylkou ceny a odchylkou míry uspokojení potřeb (konkrétní způsob vyhodnocení je definován v používané metodice a měl by umožnit zahrnout právě i ty méně konkrétní faktory jako je úroveň rizika a ochrana investic, popř. škála přijatelnosti cenových odchylek).
Tak jako tak máte seznam produktů, které připadají v úvahu. U výběrového řízení nabízející vyplní dotazník, u vlastního výběru to musíte udělat sami - jak který produkt splňuje požadavky. Ovšem pokud vyplňuje dotazník dodavatel, je pravděpodobné, že ne všem požadavkům rozumí stejně jako zadavatel, proto je dobré si upřesnit, jak pochopil ty, které považujete za důležité. Všechny požadavky by předem měly být zařazeny do kategorií (kritický, významný a nepodstatný). Kategoriím bude nastavena jejich váha pro výpočet výsledků. Buďte přísní - když máte pochybnost o tom, zda systém doopravdy dokonale plní ten který požadavek, považujte jej za nesplněný. Nabídku, která nesplňuje některý z kritických požadavků, vyřaďte. Po vyřazování by vám měla zbýt alespoň polovina nabídek, jinak máte požadavky příliš náročné, pokud nikoho nevyřadíte, máte je pravděpodobně nedostatečné.
Vyhodnocení dotazníků by mělo poskytnout míru splnění požadavků - měla by dosáhnout zhruba 60-80 %. Měly by být vyloučeny podprůměrné nabídky a u nadprůměrných vyhodnocen poměr mezi odchylkou ceny a odchylkou míry uspokojení potřeb (konkrétní způsob vyhodnocení je definován v používané metodice a měl by umožnit zahrnout právě i ty méně konkrétní faktory jako je úroveň rizika a ochrana investic, popř. škála přijatelnosti cenových odchylek).
Způsobilost uživatelů
Kdyby totiž nechal řešit tuto záležitost běžného výkonného odborného pracovníka, tak by asi byl vybrán ten program, který slibuje nejvíce finančních výkazů a to, že se něco dělá "samo". Pro tohoto pracovníka je počítač, resp. informační systém pracovním prostředkem a vedení agend (spíše nepříjemnou) povinností, nikoli způsobem, jak zvýšit výkonnost firmy. Nemá ani možnost, ani důvod vnímat širší souvislosti. Jeho primárním zájmem je, aby se nikdo pokud možno nestaral o to, co dělá.
Aby do jeho účetnictví nikdo nemohl ("... aby tam nic nepokazil, když já za to zodpovídám ..."). Proč by se měl starat o věci, "... o které se má starat obchodník ..." (nebo někdo jiný). Vždy se bude snažit si práci zjednodušovat (a je to správně). Nebude se snažit dělat něco, co neznamená bezprostřední užitek. To jsou tisíce věcí, které přinášejí následně prospěch firmě - např. rozúčtování telefonů jmenovitě na pracovníky, dohledatelnost omylem nevyfakturovaných poskytnutých plnění, celá oblast pořízení zásob - vždyť "... proč by se měla účtovat faktura položkově včetně množství a jednotkové ceny?"
Je nutno se zeptat - je tento člověk ten pravý, který má rozhodnout o tom, který program pořídit a jakým způsobem jej nasadit? Možná nikoho lepšího nemáte. Ale přesto - stačí to? A jaký by tedy měl být důvod nekoupit program X1, který je o polovinu levnější než program X2? Opravdu nepotřebujete mít jediný a jednotný seznam firemních kontaktů - zákazníků, dodavatelů, úřadů, restaurací? Stačí zjednodušený způsob účtování o zásobách? Vážně nechcete být schopni přijmout elektronickou objednávku? Doopravdy nepotřebujete propojit data do jiných aplikací?
Takže když se vrátíme k otázce, pro které firmy je nutné absolvovat korektní výběr nového IS, musíme ji asi obrátit a zeptat se, pro které to potřeba není. Ale rada, jak se dobrat správné odpovědi, zda nový program pro vaši firmu stačí koupit společně s tonerem do tiskárny a papírovými ručníky, je skoro stejně tak "špatná" jako postup při výběru. Měli byste si totiž položit podobné jako výše uvedené otázky na všechno, co se ve firmě děje. Pokud se podaří na všechny jednoznačně odpovědět a to tak, že z odpovědi bude vyplývat, že funkčnost IS nemá s danou oblastí nic společného, tak můžete jít nakupovat. Pokud ne, bude potřeba začít s informační strategií.
Aby do jeho účetnictví nikdo nemohl ("... aby tam nic nepokazil, když já za to zodpovídám ..."). Proč by se měl starat o věci, "... o které se má starat obchodník ..." (nebo někdo jiný). Vždy se bude snažit si práci zjednodušovat (a je to správně). Nebude se snažit dělat něco, co neznamená bezprostřední užitek. To jsou tisíce věcí, které přinášejí následně prospěch firmě - např. rozúčtování telefonů jmenovitě na pracovníky, dohledatelnost omylem nevyfakturovaných poskytnutých plnění, celá oblast pořízení zásob - vždyť "... proč by se měla účtovat faktura položkově včetně množství a jednotkové ceny?"
Je nutno se zeptat - je tento člověk ten pravý, který má rozhodnout o tom, který program pořídit a jakým způsobem jej nasadit? Možná nikoho lepšího nemáte. Ale přesto - stačí to? A jaký by tedy měl být důvod nekoupit program X1, který je o polovinu levnější než program X2? Opravdu nepotřebujete mít jediný a jednotný seznam firemních kontaktů - zákazníků, dodavatelů, úřadů, restaurací? Stačí zjednodušený způsob účtování o zásobách? Vážně nechcete být schopni přijmout elektronickou objednávku? Doopravdy nepotřebujete propojit data do jiných aplikací?
Takže když se vrátíme k otázce, pro které firmy je nutné absolvovat korektní výběr nového IS, musíme ji asi obrátit a zeptat se, pro které to potřeba není. Ale rada, jak se dobrat správné odpovědi, zda nový program pro vaši firmu stačí koupit společně s tonerem do tiskárny a papírovými ručníky, je skoro stejně tak "špatná" jako postup při výběru. Měli byste si totiž položit podobné jako výše uvedené otázky na všechno, co se ve firmě děje. Pokud se podaří na všechny jednoznačně odpovědět a to tak, že z odpovědi bude vyplývat, že funkčnost IS nemá s danou oblastí nic společného, tak můžete jít nakupovat. Pokud ne, bude potřeba začít s informační strategií.
Funkčnost řešení
Standardní metodiky pro posuzování vhodnosti programového vybavení pro využití v běžné komerční firmě jsou založeny na poměrně důkladné analýze situace, potřeb a strategie firmy. Tyto informace se spojí s očekáváním v oblasti vývoje technologií a vývoje obchodních a jiných (např. výrobních) metod a vztahů v odvětví (což je většinou know-how poradenské firmy; význam konzultanta je dvojí - nesdílí zažitá schémata firmy a přináší tedy nezaujatý pohled na procesy, tzn. určitý předpoklad objektivity stanovení kritérií a jejich vyhodnocení, druhý kritický význam je doplnění potřebné kvalifikované kapacity - viz [1], str. 449). Z těchto podkladů vznikne tabulka klíčových požadavků na systém, která má většinou několik stovek položek. Z nich je (co nejmenší) část kritických, část významných a více než polovina běžných (nekritických). Převážná většina požadavků je ve smyslu funkčnosti standardních (tzn. vztahují se k funkčnosti, kterou disponuje většina programů), jenom malá část (20 %) požadavků bude specifických (v závislosti na branži, obchodním modelu atd.) a téměř žádné nebudou jedinečné.
Zde je důležité si uvědomit - a platí to pro malé i velké firmy - pokud je analýza provedena správně, neexistují jedinečné požadavky. Vždy je totiž nutno a je lepší přizpůsobit se možnostem systému než vyžadovat individuální řešení. Dobrý systém umožňuje všechny přirozené operace. Nesmí nic znemožnit. Dobrým příkladem je rádoby zefektivnění práce tím, že faktura některé části případu účtuje "automaticky". Potom se např. nedá řešit rozdělení způsobu úhrady na několik druhů (typicky -pozastávky stavebních firem). I z pohledu tvůrců programu je takovéto omezení chybou, kterou by měli řešit vyšší mírou zobecnění a příslušné automatizační mechanismy uplatnit jako nadstavbu. Každé násilně integrované řešení systém komplikuje a většinou deformuje i práci uživatelů. Pro řešení skutečně výjimečných požadavků je potřeba definovat jejich způsob napojení formou importu nebo podobně (např. pomocí XML). Většinou je totiž výhodnější najít řešení takovéhoto specifického požadavku interně pomocí standardního software a nesnažit se přesvědčit dodavatele, že by potřebnou funkčnost měl začlenit do systému. V takovém případě je ovšem kritickým požadavkem právě existence nějakého rozhraní, přes které je možné dodat do systému potřebná data.
Zde je důležité si uvědomit - a platí to pro malé i velké firmy - pokud je analýza provedena správně, neexistují jedinečné požadavky. Vždy je totiž nutno a je lepší přizpůsobit se možnostem systému než vyžadovat individuální řešení. Dobrý systém umožňuje všechny přirozené operace. Nesmí nic znemožnit. Dobrým příkladem je rádoby zefektivnění práce tím, že faktura některé části případu účtuje "automaticky". Potom se např. nedá řešit rozdělení způsobu úhrady na několik druhů (typicky -pozastávky stavebních firem). I z pohledu tvůrců programu je takovéto omezení chybou, kterou by měli řešit vyšší mírou zobecnění a příslušné automatizační mechanismy uplatnit jako nadstavbu. Každé násilně integrované řešení systém komplikuje a většinou deformuje i práci uživatelů. Pro řešení skutečně výjimečných požadavků je potřeba definovat jejich způsob napojení formou importu nebo podobně (např. pomocí XML). Většinou je totiž výhodnější najít řešení takovéhoto specifického požadavku interně pomocí standardního software a nesnažit se přesvědčit dodavatele, že by potřebnou funkčnost měl začlenit do systému. V takovém případě je ovšem kritickým požadavkem právě existence nějakého rozhraní, přes které je možné dodat do systému potřebná data.
Kvalita informací
Je vidět, že celá záležitost je podstatně komplikovanější, než to vypadalo na začátku. Určitě v tomto článku není prostor na všechna zajímavá témata. Tedy jedna podstatná otázka: Pro jaké firmy je nutná tahle "byrokracie"? Na to je celkem jednoduchá odpověď - pro ty, kteří budou chápat výše uvedený postup jako zbytečné zdržování, není potřeba vůbec. A může být, že pro jejich firmu opravdu není důležité, který systém a od koho si koupí. Na trhu existuje řada standardních ("krabicových") produktů, které (zdánlivě) stačí zaplatit, instalovat a používat. Pokud management firmy požaduje od účetnictví jen to, aby bylo možno podat jednou za rok daňové přiznání (popř. průběžně přiznávat DPH), pak je výběr a používání systému skutečně záležitostí účtárny a zodpovědností konkrétní osoby. Domnívám se ale, že v principu tomu tak není.
Je také několik lidí na manažerských pozicích, kteří od účetnictví opravdu nic nechtějí a všechnu evidenci, kterou ke svému podnikání potřebují, si vytvářejí sami. Ačkoli to může na první pohled vypadat jako cesta k získání podkladů, které obvyklá evidence nemůže zajistit, není to tak. Kdyby totiž své konstrukce důsledně dopracovali, vzniklo by právě účetnictví. Důvod, proč jdou touto klopotnou cestou, je právě to, že nikdo z těchto lidí účetnictví nerozumí, zato věří, že jeho představa o způsobu vedení firemní administrativy je ta jediná správná.
Každá firma, která má více jak deset dokladů denně (patřících do informačního systému), by měla mít interní základní informační systém. Tady se dělá často chyba - není nutné, aby měla vlastního účetního. Jen naprosto nepatrná část těch lidí, kteří se hlásí k profesi účetní, je schopna vytvářet účetní metodiku.
A když se zeptáte kteréhokoli z nich, co jim nejvíce znepříjemňuje život, tak zjistíte, že to je chybějící metodika (ať tomu říkají jak chtějí - tedy že si musí obtížně zjišťovat postupy a improvizovat v případech, kdy neví, jak ten který doklad zaúčtovat či jak zajistit povinné či požadované podklady). A právě tady je dobře vidět, že celé věci silně prospěje troška nadhledu. Manažer zodpovědný za zpracování informací by se dotyčného výkonného pracovníka měl zeptat, co si od nového systému slibuje. Když se nad odpovědí zamyslí, zjistí, že je to z nepodstatné části zvýšení produktivity práce při zpracování dat a převážně řešení problémů, které vznikly díky nedostatkům metodického charakteru.
Takový člověk se zeptá, jestli existuje něco jako dozorované účetnictví (outsourcing účetní či celkově administrativní metodiky), kdy nebude potřebovat kvalifikovanou účetní, ale přitom bude mít všechna potřebná data ve firmě. Rozhlédne se kolem a objedná si takovýto produkt nebo najde podobné řešení.
Je také několik lidí na manažerských pozicích, kteří od účetnictví opravdu nic nechtějí a všechnu evidenci, kterou ke svému podnikání potřebují, si vytvářejí sami. Ačkoli to může na první pohled vypadat jako cesta k získání podkladů, které obvyklá evidence nemůže zajistit, není to tak. Kdyby totiž své konstrukce důsledně dopracovali, vzniklo by právě účetnictví. Důvod, proč jdou touto klopotnou cestou, je právě to, že nikdo z těchto lidí účetnictví nerozumí, zato věří, že jeho představa o způsobu vedení firemní administrativy je ta jediná správná.
Každá firma, která má více jak deset dokladů denně (patřících do informačního systému), by měla mít interní základní informační systém. Tady se dělá často chyba - není nutné, aby měla vlastního účetního. Jen naprosto nepatrná část těch lidí, kteří se hlásí k profesi účetní, je schopna vytvářet účetní metodiku.
A když se zeptáte kteréhokoli z nich, co jim nejvíce znepříjemňuje život, tak zjistíte, že to je chybějící metodika (ať tomu říkají jak chtějí - tedy že si musí obtížně zjišťovat postupy a improvizovat v případech, kdy neví, jak ten který doklad zaúčtovat či jak zajistit povinné či požadované podklady). A právě tady je dobře vidět, že celé věci silně prospěje troška nadhledu. Manažer zodpovědný za zpracování informací by se dotyčného výkonného pracovníka měl zeptat, co si od nového systému slibuje. Když se nad odpovědí zamyslí, zjistí, že je to z nepodstatné části zvýšení produktivity práce při zpracování dat a převážně řešení problémů, které vznikly díky nedostatkům metodického charakteru.
Takový člověk se zeptá, jestli existuje něco jako dozorované účetnictví (outsourcing účetní či celkově administrativní metodiky), kdy nebude potřebovat kvalifikovanou účetní, ale přitom bude mít všechna potřebná data ve firmě. Rozhlédne se kolem a objedná si takovýto produkt nebo najde podobné řešení.
Požadavky na IS
Pod pojmem "účetní" budeme rozumět někoho, kdo je odborně zdatný a má často z firmy nejlepší znalost možností počítačů pro zvládnutí administrativy. Rozhodně nemá toto slovo žádný hanlivý význam, naopak. Ženský rod bude použit, aby to odpovídalo obvykle se vyskytující situaci. Ale v této pozici se vyskytují i muži. A je nutno říci, že často postupují podstatně hůře než jejich kolegyně. Jeden vedoucí účetní z velké firmy při referenční návštěvě půl hodiny zjišťoval, jak rychle systém tiskne, protože jeho starý systém mu "při tisku výsledovky zablokuje počítač na půl dne". Nemusím ani říkat, že hlavní roli zde hrála jeho prastará jehličková tiskárna a naprostá absence kvalifikované správy systému.
Někteří účastníci prezentací se snaží z prezentujících vymámit příslib, že veškeré metodické problémy, které se týkají zúčtování operací v cizích měnách nebo časového rozlišení (včetně leasingu) za ně zvládne systém a oni se o to nebudou muset starat. Ke cti žen je nutno říci, že většinou lépe rozlišují, co je metodická a co technická stránka problému. Velmi často se vůbec neověří, zda nový systém bude umět to, co "zcela samozřejmě" umí ten starý.
Prezentace IS
Na druhé straně je pozoruhodné, jak zoufale nepřipravení a ve velké většině případů neschopní v odborné oblasti jsou prezentující. Často zná (resp. může znát) průměrný uživatel systém lépe než takzvaný odborník (je to dáno pravděpodobně tím, že počítačové firmy ve jménu personálních nákladů angažují absolventy se vztahem k počítačům, kteří nikdy nepracovali v příslušné odborné realitě).
Problém je především v tom, že pro správné pochopení podstaty otázek zájemců je nutné, aby prezentující dokonale zvládal odbornou problematiku ve velmi obecné poloze. Také by měl být nadprůměrně inteligentní a zkušený, protože jinak vůbec nebude schopen zjistit, o jakou situaci (požadavek uživatele) v konkrétním případě jde. Je to dáno tím, že uživatelé jsou v terminologii i způsobu řešení jejich problémů velmi silně ovlivněni konkrétními podmínkami a používaným systémem.
Jenom v této rovině máme tedy dva okruhy problémů - jednak kompetentnost a schopnost uživatelů posoudit vhodnost nabízených IS (za předpokladu, že dostanou vhodné informace), především však úplnost, spolehlivost a pravdivost informací, které dodavatel IS poskytuje. To jsou tak závažné otázky, že vedle nich je nepodstatné, jak moc dobře bude uzavřena smlouva, jak bude řešena ochrana informací, jestli bude vyhodnocena ekonomická efektivnost celé akce a nebo jak jsou formulovány akceptační kritéria a záruční podmínky. Předtím, než se začne vybírat systém, je zkrátka nezbytně nutné vytyčit několik zásadních hranic (např. platforma/architektura, jestli potřebujeme vzdálené pracoviště a na jaké úrovni, jestli potřebujeme nastavovat přístupová práva a jak, jakou úroveň řízení zakázek a nákupu; viz též "Jak postupovat"). Hromada povídání, na které "není čas"' a spousta papírů, které jsou "k ničemu".
Někteří účastníci prezentací se snaží z prezentujících vymámit příslib, že veškeré metodické problémy, které se týkají zúčtování operací v cizích měnách nebo časového rozlišení (včetně leasingu) za ně zvládne systém a oni se o to nebudou muset starat. Ke cti žen je nutno říci, že většinou lépe rozlišují, co je metodická a co technická stránka problému. Velmi často se vůbec neověří, zda nový systém bude umět to, co "zcela samozřejmě" umí ten starý.
Prezentace IS
Na druhé straně je pozoruhodné, jak zoufale nepřipravení a ve velké většině případů neschopní v odborné oblasti jsou prezentující. Často zná (resp. může znát) průměrný uživatel systém lépe než takzvaný odborník (je to dáno pravděpodobně tím, že počítačové firmy ve jménu personálních nákladů angažují absolventy se vztahem k počítačům, kteří nikdy nepracovali v příslušné odborné realitě).
Problém je především v tom, že pro správné pochopení podstaty otázek zájemců je nutné, aby prezentující dokonale zvládal odbornou problematiku ve velmi obecné poloze. Také by měl být nadprůměrně inteligentní a zkušený, protože jinak vůbec nebude schopen zjistit, o jakou situaci (požadavek uživatele) v konkrétním případě jde. Je to dáno tím, že uživatelé jsou v terminologii i způsobu řešení jejich problémů velmi silně ovlivněni konkrétními podmínkami a používaným systémem.
Jenom v této rovině máme tedy dva okruhy problémů - jednak kompetentnost a schopnost uživatelů posoudit vhodnost nabízených IS (za předpokladu, že dostanou vhodné informace), především však úplnost, spolehlivost a pravdivost informací, které dodavatel IS poskytuje. To jsou tak závažné otázky, že vedle nich je nepodstatné, jak moc dobře bude uzavřena smlouva, jak bude řešena ochrana informací, jestli bude vyhodnocena ekonomická efektivnost celé akce a nebo jak jsou formulovány akceptační kritéria a záruční podmínky. Předtím, než se začne vybírat systém, je zkrátka nezbytně nutné vytyčit několik zásadních hranic (např. platforma/architektura, jestli potřebujeme vzdálené pracoviště a na jaké úrovni, jestli potřebujeme nastavovat přístupová práva a jak, jakou úroveň řízení zakázek a nákupu; viz též "Jak postupovat"). Hromada povídání, na které "není čas"' a spousta papírů, které jsou "k ničemu".
Příloha:VÝBĚR INFORMAČNÍHO SYSTÉMU
Nevyhovuje vám váš starý jednoduchý program na účetnictví? Potřebujete velké, resp. standardní řešení? Jste si jisti, že víte, co takový systém znamená? Co od něj očekáváte? Víte, jak se vyhnout rizikům? Stačí, když se půjde účetní podívat na pár prezentací? Pro jakou firmu se hodí jaký systém?
Základní podnikový informační systém
Když se řekne "výběr informačního systému", tak si každý může představit, a většinou také představí, něco jiného. Pod tímto pojmem je však potřeba chápat vše, co navazuje na rozhodnutí o nákupu nového programového vybavení pro zpracování základních podnikových agend. Ve skutečnosti však začíná ještě mnohem dříve, při formulaci podnikové strategie nebo při řešení otázek strategického marketingu, implementaci controllingu, rozvoji elektronického obchodování či při integraci dodavatelsko-odběratelských řetězců. Opravdu by se dnes již nemělo jednat o program na účetnictví, jak máme často tendenci tuto oblast vnímat. Informační systém (dále IS) jako nástroj pro zpracování všech firemních obchodních informací je nutnou základnou pro všechny další aplikace a systémy. Společně jsou rozhodujícím faktorem produktivity práce v administrativě, a tím velmi výrazně ovlivňují konkurenceschopnost firmy.
Základním podnikovým IS rozumíme především systémové vybavení (software, hardware, síťové řešení, popř. jiné komponenty a produkty) pro zajištění zpracování základních firemních administrativních agend - účetnictví (komplexní pojetí), logistiky (nákup - řízení zásob, skladování a prodej), personalistiky & mezd a dalších bezprostředně navazujících agend. Významným prvkem by mělo být propojení na interní informační systémy (groupware, intranet, systém pro správu znalostí atd.). Tyto části podnikového informačního systému ovšem již nespadají do kategorie "základní podnikový IS".
Informační strategie
Pro každou firmu musí platit to, že IS (ve smyslu technického vybavení) je tou "fyzickou" podstatou jejího "nervového systému". Oblast informačních a komunikačních technologií (dále ICT) je z celé škály podnikových kompetencí strategicky nejcitlivější. Často to vypadá, že právě proto, že se v této oblasti všechno tak rychle mění, je zbytečné se zabývat (někteří lidé říkají, že to vlastně vůbec není možné) vytvářením koncepce dalšího vývoje. To je prostě realita a nic na tom nemění ani fakt, že všechny teorie říkají "... musí existovat strategie ...". Ve většině firem prostě informační strategie chybí a je to vidět. Tedy jedno doporučení - před tím, než začnete hledat "ten správný program na účetnictví", zkuste zformulovat alespoň pár myšlenek k tomu, co ICT ve firmě znamenají, co zajišťují a jaké požadavky budou v budoucnosti kladeny na ně, na organizaci práce a na vás.
Vždy mi zůstává rozum stát nad tím, když se i ve velkých firmách o výběru IS rozhoduje na základě zcela nedostatečných informací jak ze strany budoucího uživatele (požadavků a předpokládaného vývoje firmy), tak ze strany informačního systému (jeho funkčnosti a perspektivy). Nechápu, jak je možné, že majitel a vrcholový (jediný) manažer malé firmy nevidí důvod, proč by se měl zúčastnit výběru nového programu. Nikdy se nesmířím s tím, že se v případě požadavku na nový systém pošle účetní (nebo správce sítě) na prezentaci programu, o kterém kdosi říkal, že "je prý docela dobrý".
Vždyť se přece jedná o rozhodnutí, kterým se na několik let vymezí informační schopnost firmy. Není pravda, že se dá existující systém snadno doplnit o chybějící funkce (většinou jsou pro rozšíření funkčnosti rozhodující datové struktury, a tedy konzistence dat v okamžiku jejich pořízení). Není ani snadné migrovat na jiný systém - jsou případy, kdy si uživatelé z důvodu svého pohodlí dokázali několik roků ubránit naprosto nevyhovující ekonomický software.
Základní podnikový informační systém
Když se řekne "výběr informačního systému", tak si každý může představit, a většinou také představí, něco jiného. Pod tímto pojmem je však potřeba chápat vše, co navazuje na rozhodnutí o nákupu nového programového vybavení pro zpracování základních podnikových agend. Ve skutečnosti však začíná ještě mnohem dříve, při formulaci podnikové strategie nebo při řešení otázek strategického marketingu, implementaci controllingu, rozvoji elektronického obchodování či při integraci dodavatelsko-odběratelských řetězců. Opravdu by se dnes již nemělo jednat o program na účetnictví, jak máme často tendenci tuto oblast vnímat. Informační systém (dále IS) jako nástroj pro zpracování všech firemních obchodních informací je nutnou základnou pro všechny další aplikace a systémy. Společně jsou rozhodujícím faktorem produktivity práce v administrativě, a tím velmi výrazně ovlivňují konkurenceschopnost firmy.
Základním podnikovým IS rozumíme především systémové vybavení (software, hardware, síťové řešení, popř. jiné komponenty a produkty) pro zajištění zpracování základních firemních administrativních agend - účetnictví (komplexní pojetí), logistiky (nákup - řízení zásob, skladování a prodej), personalistiky & mezd a dalších bezprostředně navazujících agend. Významným prvkem by mělo být propojení na interní informační systémy (groupware, intranet, systém pro správu znalostí atd.). Tyto části podnikového informačního systému ovšem již nespadají do kategorie "základní podnikový IS".
Informační strategie
Pro každou firmu musí platit to, že IS (ve smyslu technického vybavení) je tou "fyzickou" podstatou jejího "nervového systému". Oblast informačních a komunikačních technologií (dále ICT) je z celé škály podnikových kompetencí strategicky nejcitlivější. Často to vypadá, že právě proto, že se v této oblasti všechno tak rychle mění, je zbytečné se zabývat (někteří lidé říkají, že to vlastně vůbec není možné) vytvářením koncepce dalšího vývoje. To je prostě realita a nic na tom nemění ani fakt, že všechny teorie říkají "... musí existovat strategie ...". Ve většině firem prostě informační strategie chybí a je to vidět. Tedy jedno doporučení - před tím, než začnete hledat "ten správný program na účetnictví", zkuste zformulovat alespoň pár myšlenek k tomu, co ICT ve firmě znamenají, co zajišťují a jaké požadavky budou v budoucnosti kladeny na ně, na organizaci práce a na vás.
Vždy mi zůstává rozum stát nad tím, když se i ve velkých firmách o výběru IS rozhoduje na základě zcela nedostatečných informací jak ze strany budoucího uživatele (požadavků a předpokládaného vývoje firmy), tak ze strany informačního systému (jeho funkčnosti a perspektivy). Nechápu, jak je možné, že majitel a vrcholový (jediný) manažer malé firmy nevidí důvod, proč by se měl zúčastnit výběru nového programu. Nikdy se nesmířím s tím, že se v případě požadavku na nový systém pošle účetní (nebo správce sítě) na prezentaci programu, o kterém kdosi říkal, že "je prý docela dobrý".
Vždyť se přece jedná o rozhodnutí, kterým se na několik let vymezí informační schopnost firmy. Není pravda, že se dá existující systém snadno doplnit o chybějící funkce (většinou jsou pro rozšíření funkčnosti rozhodující datové struktury, a tedy konzistence dat v okamžiku jejich pořízení). Není ani snadné migrovat na jiný systém - jsou případy, kdy si uživatelé z důvodu svého pohodlí dokázali několik roků ubránit naprosto nevyhovující ekonomický software.
2. Postup výběrového řízení
I. Formulace celkového záměru vývoje IS-IT
Většinou zpracován ve formě informační strategie podniku. Obsahuje vizi, cíle a hlavní charakteristiky. Každá etapa vývoje IS-IT má také definovány přínosy. Součástí je i stanovení jednotlivých komponent a toho jak mají být tyto komponenty získány.
II. Příprava soutěže
Složení výběrové komise, vytvoření poptávkového dokumentu ( neobsahuje důvěrné informace a obsahuje prohloubenou funkční specifikaci těch částí které jsou předmětem soutěže) a dále pal strukturu nabídky. Vytvoří se hodnotící kritéria, která jsou stanovena tak aby projekt směřoval k naplnění cílů stanovených pro předmětnou část IS a minimalizoval rizika projektu. Některé kritéria jsou brána jako obligatorní a bez jejich splnění je účastník soutěže vyloučen.
III. Vyhlášení soutěže
Věřejná nebo neveřejná forma, poskytnutí potřebné dokumentace pro potřebu nabídky. Složení jistoty – na vinklovaný účet.
IV. Přihlášení do soutěže a vypracování nabídek uchazeči o zakázku
Konzultace s uchazeči, splnění obligatorních podmínek
V. Vyhodnocení nabídek
Dva kroky. První je vyhodnocení obligatorních podmínek a vyřazení uchazečů, kteří je nesplnily. Dalším krokem je detailní hodnocení nabídek podle všech předem stanovených kritérií a jejich vyhodnocení.
VI. Analýza referenčních instalací
Analýza již instalovaných řešení a ověření funkčnosti spojené s ukázkou u podniku s co nejpodobnějším zaměřením. Toto je důležitá část jelikož samotná nabídka může být ovlivněna i literárními schopnostmi uchazeče
VII. Prezentace nabídek
V první kroku se posuzuje vhodnost nabízené TASW ( pokrytí funkcí, nadbytečné funkce, výstupy, flexibilita a možnost parametrizace, vhodnost uživatelského rozhranní). V druhém kroku je možnost prezentace řešitelských týmů přímo u zákazníka.
VIII. Zpracování úvodní studie
Dva nejlepší zpracují úvodní studii, tu platí zákazník.
IX. Vyhodnocení úvodních studií a podpis smlouvy s vítězem
Uzavření smlouvy s vítězem případně s dalším v pořadí.
X. Činnosti po uzavření smlouvy
Podstatnou součástí smlouvy musí být i způsob řízení celého projektu, včetně kontrolních bodů, předávácích, kontrolních a změnových procedur.
Většinou zpracován ve formě informační strategie podniku. Obsahuje vizi, cíle a hlavní charakteristiky. Každá etapa vývoje IS-IT má také definovány přínosy. Součástí je i stanovení jednotlivých komponent a toho jak mají být tyto komponenty získány.
II. Příprava soutěže
Složení výběrové komise, vytvoření poptávkového dokumentu ( neobsahuje důvěrné informace a obsahuje prohloubenou funkční specifikaci těch částí které jsou předmětem soutěže) a dále pal strukturu nabídky. Vytvoří se hodnotící kritéria, která jsou stanovena tak aby projekt směřoval k naplnění cílů stanovených pro předmětnou část IS a minimalizoval rizika projektu. Některé kritéria jsou brána jako obligatorní a bez jejich splnění je účastník soutěže vyloučen.
III. Vyhlášení soutěže
Věřejná nebo neveřejná forma, poskytnutí potřebné dokumentace pro potřebu nabídky. Složení jistoty – na vinklovaný účet.
IV. Přihlášení do soutěže a vypracování nabídek uchazeči o zakázku
Konzultace s uchazeči, splnění obligatorních podmínek
V. Vyhodnocení nabídek
Dva kroky. První je vyhodnocení obligatorních podmínek a vyřazení uchazečů, kteří je nesplnily. Dalším krokem je detailní hodnocení nabídek podle všech předem stanovených kritérií a jejich vyhodnocení.
VI. Analýza referenčních instalací
Analýza již instalovaných řešení a ověření funkčnosti spojené s ukázkou u podniku s co nejpodobnějším zaměřením. Toto je důležitá část jelikož samotná nabídka může být ovlivněna i literárními schopnostmi uchazeče
VII. Prezentace nabídek
V první kroku se posuzuje vhodnost nabízené TASW ( pokrytí funkcí, nadbytečné funkce, výstupy, flexibilita a možnost parametrizace, vhodnost uživatelského rozhranní). V druhém kroku je možnost prezentace řešitelských týmů přímo u zákazníka.
VIII. Zpracování úvodní studie
Dva nejlepší zpracují úvodní studii, tu platí zákazník.
IX. Vyhodnocení úvodních studií a podpis smlouvy s vítězem
Uzavření smlouvy s vítězem případně s dalším v pořadí.
X. Činnosti po uzavření smlouvy
Podstatnou součástí smlouvy musí být i způsob řízení celého projektu, včetně kontrolních bodů, předávácích, kontrolních a změnových procedur.
1. Charakteristiky SW produktů významné při výběrovém řízení
V současnosti je zřejmé, že cesta vlastního unikátního vývoje systému IS-IT je dnes již většinou nerealizovatelná. Pokud se tedy rozhodneme pro dodavatelský způsob řešení jsme postaveni před otázku výběru dodavatelů jednotlivých komponent IS-IT resp. systémového integrátora.
Cíle výběrového řízení lze formulovat do těchto bodů:
1. Získat pro řešení IS-IT takovou skladbu softwarových a technických prostředků a doprovodných služeb, které budou nejlépe odpovídat situaci a potřebám podniku.
2. Dosáhnout optimálního poměru cena-výkon z hlediska dodávky celého IS-IT
3. Získat pro řešení seriózního dodavatele, s dobrým zázemím, ekonomicky stabilního, organizačně i personálně spolehlivé
1. Životní cyklus produktu
Každý produkt má své životní fáze a každá tato fáze je charakteristická vhodností pro volbu produktu.
Zahájení: není vhodné pro klíčové aplikace, nebezpečí že se produkt nechytne a skončí jeho vývoj, není odzkoušeno, chyby a nedostatky. Možno zařadit pokud má jiné výhody (nové funkce které nikdo nemá(apod) ale není životně důležitý.
Růst: Rozšiřuje se množina funkcí, počet instalací, odladěnost produktu nebezpečí nezvládnutí růstu dodavatelskou firmou (podpora, instalace, personální zajištění) pokud jsou rizika vyhodnocena jako minimální jde o vhodnou investici
Dospělost produktu: výrobce se soustřeďuje především na údržbu produktu, ten je vyladěný ale neposkytuje velkou konkurenční výhodu. Pokud výrobce neinvestuje značné prostředky do inovací produkt se dostane do fáze ústupu.
Ústup: Konkurenční produkty jsou v této fázi sofistikovanější a využívají lepší technologie. Investice do nákupu produktu v této fázi je velice komplikovaná a není výhodná.
2. Verze a modifikace SW produktu
Měl by se brát ohled nejen na dosavadní vývoj produktu, ale i na ohlašovaný vývoj. Zvláště důležitá je tato analýza u produktu typu TASW (typové aplikační vybavení), jelikož ten je v podniku provozován mnoho let a jde tedy o dlouhodobou investici. Nasazení TASW je obvykle spojeno se změnou podnikových procesů a TASW vytváří návyky uživatelů. Měnit tyto dvě věci jen kvůli softwaru je značně problematické.
Programy jsou obvykle značeny variantami v.m. kde v. je verze a m. modifikace. Ke změně v. dochází při výrazné modifikaci. Ke změně m. při drobném vylepšení nebo odstranění chyb. Obecně je nákup verze v.O rizikovější než npř. v.2 jelikož konkurence nutí dodavatele pouštět na trh i verze, které nebyly dokonale otestovány.
Dodavatel pracuje na třech verzích – jedna je u zákazníka a čas od času dostane zákazník modifikaci, která opravuje závažné chyby, druhá je ve vývoji a obsahuje nové funkce apod. , třetí je plánovaná verze připravuje se ve třech variantách:
1. Jádro produktu – co musí být nutně v produktu
2. Žádoucí vlastnosti produktu – co by bylo dobré aby tam bylo – a zlepší to prodejnost
3. Příležitosti – co by bylo pěkné ale zatím není požadavkem zákazníků
Při výběru by se mělo reflektovat to jak často v minulosti firma vydávala nové verze, jak v nich reagovala na nové trendy (resp. je vytvářela), jak často vydávala modifikace, co bylo zveřejněno o právě vyvíjené verzi produktu a o plánované.
Cíle výběrového řízení lze formulovat do těchto bodů:
1. Získat pro řešení IS-IT takovou skladbu softwarových a technických prostředků a doprovodných služeb, které budou nejlépe odpovídat situaci a potřebám podniku.
2. Dosáhnout optimálního poměru cena-výkon z hlediska dodávky celého IS-IT
3. Získat pro řešení seriózního dodavatele, s dobrým zázemím, ekonomicky stabilního, organizačně i personálně spolehlivé
1. Životní cyklus produktu
Každý produkt má své životní fáze a každá tato fáze je charakteristická vhodností pro volbu produktu.
Zahájení: není vhodné pro klíčové aplikace, nebezpečí že se produkt nechytne a skončí jeho vývoj, není odzkoušeno, chyby a nedostatky. Možno zařadit pokud má jiné výhody (nové funkce které nikdo nemá(apod) ale není životně důležitý.
Růst: Rozšiřuje se množina funkcí, počet instalací, odladěnost produktu nebezpečí nezvládnutí růstu dodavatelskou firmou (podpora, instalace, personální zajištění) pokud jsou rizika vyhodnocena jako minimální jde o vhodnou investici
Dospělost produktu: výrobce se soustřeďuje především na údržbu produktu, ten je vyladěný ale neposkytuje velkou konkurenční výhodu. Pokud výrobce neinvestuje značné prostředky do inovací produkt se dostane do fáze ústupu.
Ústup: Konkurenční produkty jsou v této fázi sofistikovanější a využívají lepší technologie. Investice do nákupu produktu v této fázi je velice komplikovaná a není výhodná.
2. Verze a modifikace SW produktu
Měl by se brát ohled nejen na dosavadní vývoj produktu, ale i na ohlašovaný vývoj. Zvláště důležitá je tato analýza u produktu typu TASW (typové aplikační vybavení), jelikož ten je v podniku provozován mnoho let a jde tedy o dlouhodobou investici. Nasazení TASW je obvykle spojeno se změnou podnikových procesů a TASW vytváří návyky uživatelů. Měnit tyto dvě věci jen kvůli softwaru je značně problematické.
Programy jsou obvykle značeny variantami v.m. kde v. je verze a m. modifikace. Ke změně v. dochází při výrazné modifikaci. Ke změně m. při drobném vylepšení nebo odstranění chyb. Obecně je nákup verze v.O rizikovější než npř. v.2 jelikož konkurence nutí dodavatele pouštět na trh i verze, které nebyly dokonale otestovány.
Dodavatel pracuje na třech verzích – jedna je u zákazníka a čas od času dostane zákazník modifikaci, která opravuje závažné chyby, druhá je ve vývoji a obsahuje nové funkce apod. , třetí je plánovaná verze připravuje se ve třech variantách:
1. Jádro produktu – co musí být nutně v produktu
2. Žádoucí vlastnosti produktu – co by bylo dobré aby tam bylo – a zlepší to prodejnost
3. Příležitosti – co by bylo pěkné ale zatím není požadavkem zákazníků
Při výběru by se mělo reflektovat to jak často v minulosti firma vydávala nové verze, jak v nich reagovala na nové trendy (resp. je vytvářela), jak často vydávala modifikace, co bylo zveřejněno o právě vyvíjené verzi produktu a o plánované.
Nové produkty - APS/SCM řešení
S novými plánovacími metodami a technikami jsou spojeny APS (Advanced Planning System) a SCM (Supply Chain Management) řešení. Není dosud obecně známo, že tyto systémy řízení v řadě případů vycházejí z principů Teorie omezení - TOC (Theory of Constraint), která v ČR získává v posledním období dynamicky na popularitě.
Český trh spatřil první APS systém v roce 1997. V následujících třech letech na něm operovalo méně než 5 firem. Skutečně prudký rozvoj tohoto trhu lze ovšem vypozorovat až v průběhu loňského roku.
Velmi zajímavá je skutečnost, že český APS/SCM trh dosud vykazuje značné odchylky od situace v zahraničí. Z 13 největších SCM dodavatelů na něm operuje pouze 7 firem (z pěti největších v ČR známe čtyři, a to: i2 Technologies, SAP, Manugistics a J.D. Edwards).
Lze odhadnout, že v ČR je celkově dnes cca 10 dokončených implementací APS systémů. Toto číslo je zajímavé ve srovnání se situací u ERP systémů, kde desítky až stovky implementací dosahují již jednotlivé produkty.
Aplikace internetu do ERP a APS/SCM
Hlavní vliv na rozvoj funkčnosti podnikových aplikací má pochopitelně internet a s ním spojené nástroje. Jedná se o zlepšení podnikové komunikace, která se projevuje v integraci ERP a APS s podnikovými intranety. Další dynamicky se rozvíjející prostor nabízí internet při podpoře vlastního businessu. Na grafu jsou oblasti, ve kterých dodavatelé ERP systémů spatřují hlavní využití internetu. Dominující jsou zejména možnosti komunikovat se zákazníkem a lépe jej informovat s cílem podpořit prodej.
Asi 90 % dotazovaných firem dodávajících ERP logicky považuje internet za hlavní směr dalšího vývoje.
Na druhé straně průzkumy ukázaly, že dosud není zcela běžné a rozšířené využití internetu, např. formou vhodných webovských stránek, k podpoře uživatelů při řešení jejich nejčastějších dotazů a využití znalostí týkajících se best practices spojených s daným produktem. Této možnosti zlepšení služeb zákazníkům i podpory vlastních konzultantů zatím mnoho firem nevyužívá. Přitom právě ve znalostních databázích a řízení znalostí v rámci firmy, případně společenství partnerských firem, spočívá vedle nových plánovacích technik a nových možností komunikace jedna z velkých příležitostí podnikových informačních systémů v blízké budoucnosti.
Závěr
Trvale narůstající rozsah funkčnosti a komplexnosti podnikových informačních systémů je bezesporu pozitivním průvodním rysem celé této aplikační softwarové oblasti. Na chování samotných firem, které ERP a APS/SCM na trh dodávají, je patrná snaha, aby již nebyly primárně spojovány pouze s realizací IS/IT. Řada z nich se snaží být vnímána stále více jako trvalý partner podniku, pomáhající při řešení podnikových problémů. Současně s tím chtějí IT firmy hrát i roli dodavatelů špičkového know-how, vzdělávání a poradenství.
Použité zdroje:
1) BASL, J. Podnikové informační systémy - přehled nabídky ERP produktů. Businessworld, 2001, č. 3.
2) VELKOBORSKÝ, J.; BASL, J. APS/SCM systémy na českém trhu. Businessworld, 2001, č. 8.
Český trh spatřil první APS systém v roce 1997. V následujících třech letech na něm operovalo méně než 5 firem. Skutečně prudký rozvoj tohoto trhu lze ovšem vypozorovat až v průběhu loňského roku.
Velmi zajímavá je skutečnost, že český APS/SCM trh dosud vykazuje značné odchylky od situace v zahraničí. Z 13 největších SCM dodavatelů na něm operuje pouze 7 firem (z pěti největších v ČR známe čtyři, a to: i2 Technologies, SAP, Manugistics a J.D. Edwards).
Lze odhadnout, že v ČR je celkově dnes cca 10 dokončených implementací APS systémů. Toto číslo je zajímavé ve srovnání se situací u ERP systémů, kde desítky až stovky implementací dosahují již jednotlivé produkty.
Aplikace internetu do ERP a APS/SCM
Hlavní vliv na rozvoj funkčnosti podnikových aplikací má pochopitelně internet a s ním spojené nástroje. Jedná se o zlepšení podnikové komunikace, která se projevuje v integraci ERP a APS s podnikovými intranety. Další dynamicky se rozvíjející prostor nabízí internet při podpoře vlastního businessu. Na grafu jsou oblasti, ve kterých dodavatelé ERP systémů spatřují hlavní využití internetu. Dominující jsou zejména možnosti komunikovat se zákazníkem a lépe jej informovat s cílem podpořit prodej.
Asi 90 % dotazovaných firem dodávajících ERP logicky považuje internet za hlavní směr dalšího vývoje.
Na druhé straně průzkumy ukázaly, že dosud není zcela běžné a rozšířené využití internetu, např. formou vhodných webovských stránek, k podpoře uživatelů při řešení jejich nejčastějších dotazů a využití znalostí týkajících se best practices spojených s daným produktem. Této možnosti zlepšení služeb zákazníkům i podpory vlastních konzultantů zatím mnoho firem nevyužívá. Přitom právě ve znalostních databázích a řízení znalostí v rámci firmy, případně společenství partnerských firem, spočívá vedle nových plánovacích technik a nových možností komunikace jedna z velkých příležitostí podnikových informačních systémů v blízké budoucnosti.
Závěr
Trvale narůstající rozsah funkčnosti a komplexnosti podnikových informačních systémů je bezesporu pozitivním průvodním rysem celé této aplikační softwarové oblasti. Na chování samotných firem, které ERP a APS/SCM na trh dodávají, je patrná snaha, aby již nebyly primárně spojovány pouze s realizací IS/IT. Řada z nich se snaží být vnímána stále více jako trvalý partner podniku, pomáhající při řešení podnikových problémů. Současně s tím chtějí IT firmy hrát i roli dodavatelů špičkového know-how, vzdělávání a poradenství.
Použité zdroje:
1) BASL, J. Podnikové informační systémy - přehled nabídky ERP produktů. Businessworld, 2001, č. 3.
2) VELKOBORSKÝ, J.; BASL, J. APS/SCM systémy na českém trhu. Businessworld, 2001, č. 8.
Přílohy
Informační systémy podniků - stav a trendy na českém trhu
Úvodem
Informatika proniká postupně do dalších a dalších oblastí našeho každodenního života. Jak však vypadá její nasazení v podnikové oblasti? Zde totiž byly již v jejich počátcích počítače využívány při různých vědecko-technických výpočtech a zpracování podnikových agend, zejména mezd.
Přesto, že pokrytí všech potřeb podniku není zcela beze zbytku možné jedním jediným softwarovým řešením, přesto jsou v této aplikační oblasti dominantní dvě kategorie softwarových produktů. Jsou to jednak integrované informační systémy, pro které se za dobu jejich nasazování od počátku 90. let postupně vžilo označení ERP (Enterprise Resource Planning) - odvozeno od hlavní využité metody řízení MRP II (Manufacturing Resource Planning). Za druhé se jedná o tzv. APS/SCM systémy (Advanced Planning Systém / Supply Chain Management). Ty se orientují na optimalizaci procesů nejen v rámci podniku, ale stále více ve vazbě s jeho dodavateli, partnery a zejména pak zákazníky.
Autor tohoto příspěvku se dlouhodobě zabývá mapováním a analýzou domácí nabídky těchto SW řešení a následující text obsahuje vybraná základní zjištění.
Oblast celopodnikových aplikací typu ERP
Současnou domácí nabídku ERP řešení představuje zhruba osm desítek SW produktů, z nichž zhruba polovina byla zahrnuta do výsledků průzkumu v roce 2001. Jejich struktura z hlediska země původu je celkem zajímavá, i když to nezohledňuje další aspekty jako např. absolutní počet instalací, celkový počet uživatelů nebo meziroční trendy růstu prodejů daného ERP produktu v ČR.
Mezi nejzajímavější trendy současné nabídky ERP řešení, jak se jeví v meziročním srovnání let 2000 a 2001, patří:
postupný a přitom trvalý přesun ERP z teritoria vlastního podniku do mezipodnikových vazeb a komunikací se zákazníkem. ERP není konečným cílem, ale představuje v podniku určitý nezbytný "motor", bez kterého podnikový informační systém dost dobře "nejede" např. cestou e-businessu, vztahu k zákazníkovi (CRM - Customer Relationship Management) nebo dodavateli (SCM - Supply Chain Management) či k manažerským nadstavbám (MIS).
větší dynamika zahraničních produktů na našem trhu. Ta je dána větším meziročním nárůstem počtu implementací a počtem konzultantů. Situaci dokresluje i vytváření aliancí různých dodavatelů a postupné rostoucí zastupování zahraničních produktů u firem původně s vlastním ERP řešením.
Z pohledu počtu instalací ERP se dá usuzovat na postupné nasycování domácího trhu charakterizované jen pozvolným nárůstem dalších aplikací. Přičemž tento "strop" je pochopitelně vyšší pro aplikace SW balíků orientovaných více do oblasti podnikových financí, přičemž počty aplikací spojených s výrobou a podnikovou logistikou jsou nižší.
V oblasti ERP dnes dominují dva základní směry dalšího rozvoje. Prvním z nich je funkční rozvoj směrem na tzv. pokročilé plánování a dále je to vliv internetu na podnikovou a mimopodnikovou komunikaci.
Úvodem
Informatika proniká postupně do dalších a dalších oblastí našeho každodenního života. Jak však vypadá její nasazení v podnikové oblasti? Zde totiž byly již v jejich počátcích počítače využívány při různých vědecko-technických výpočtech a zpracování podnikových agend, zejména mezd.
Přesto, že pokrytí všech potřeb podniku není zcela beze zbytku možné jedním jediným softwarovým řešením, přesto jsou v této aplikační oblasti dominantní dvě kategorie softwarových produktů. Jsou to jednak integrované informační systémy, pro které se za dobu jejich nasazování od počátku 90. let postupně vžilo označení ERP (Enterprise Resource Planning) - odvozeno od hlavní využité metody řízení MRP II (Manufacturing Resource Planning). Za druhé se jedná o tzv. APS/SCM systémy (Advanced Planning Systém / Supply Chain Management). Ty se orientují na optimalizaci procesů nejen v rámci podniku, ale stále více ve vazbě s jeho dodavateli, partnery a zejména pak zákazníky.
Autor tohoto příspěvku se dlouhodobě zabývá mapováním a analýzou domácí nabídky těchto SW řešení a následující text obsahuje vybraná základní zjištění.
Oblast celopodnikových aplikací typu ERP
Současnou domácí nabídku ERP řešení představuje zhruba osm desítek SW produktů, z nichž zhruba polovina byla zahrnuta do výsledků průzkumu v roce 2001. Jejich struktura z hlediska země původu je celkem zajímavá, i když to nezohledňuje další aspekty jako např. absolutní počet instalací, celkový počet uživatelů nebo meziroční trendy růstu prodejů daného ERP produktu v ČR.
Mezi nejzajímavější trendy současné nabídky ERP řešení, jak se jeví v meziročním srovnání let 2000 a 2001, patří:
postupný a přitom trvalý přesun ERP z teritoria vlastního podniku do mezipodnikových vazeb a komunikací se zákazníkem. ERP není konečným cílem, ale představuje v podniku určitý nezbytný "motor", bez kterého podnikový informační systém dost dobře "nejede" např. cestou e-businessu, vztahu k zákazníkovi (CRM - Customer Relationship Management) nebo dodavateli (SCM - Supply Chain Management) či k manažerským nadstavbám (MIS).
větší dynamika zahraničních produktů na našem trhu. Ta je dána větším meziročním nárůstem počtu implementací a počtem konzultantů. Situaci dokresluje i vytváření aliancí různých dodavatelů a postupné rostoucí zastupování zahraničních produktů u firem původně s vlastním ERP řešením.
Z pohledu počtu instalací ERP se dá usuzovat na postupné nasycování domácího trhu charakterizované jen pozvolným nárůstem dalších aplikací. Přičemž tento "strop" je pochopitelně vyšší pro aplikace SW balíků orientovaných více do oblasti podnikových financí, přičemž počty aplikací spojených s výrobou a podnikovou logistikou jsou nižší.
V oblasti ERP dnes dominují dva základní směry dalšího rozvoje. Prvním z nich je funkční rozvoj směrem na tzv. pokročilé plánování a dále je to vliv internetu na podnikovou a mimopodnikovou komunikaci.
Nejčastějším případem pro využití outsourcingu
Nejčastějším případem pro využití outsourcingu je vývoj informačních systémů (zdroj: Průzkum outsourcingu poskytovatelů 2004 - Centrum pro outsourcing IT). IT oddělení ve většině firem (zvláště v prostředí MSP) slouží především jako podpůrná část podniku, tzn. řeší problematiku ostatních pracovníků a podporuje svým chodem core business celého podniku. Nezbývají zde již jakékoliv další pracovní zdroje pro další vývoj informačních systémů, bez jejichž inovace by firma postupně ztrácela svou konkurenceschopnost a chce-li se tato firma udržet na určité technické výši, je nutno si na samotný vývoj najmout externího dodavatele. Využití tohoto způsobu je preferováno i z toho důvodu, že externí dodavatel není zatížen jakýmikoliv zvyklostmi v rámci stávajícího podnikového informačního systému a může tudíž udělat kvalifikovanější rozhodnutí o dalším postupu a směru vývoje nového informačního systému.
Outsourcing vývoje software, operačních systémů a dalšího software formou ASP, ve všech těchto případech je podnět úspory finančních prostředků za provoz těchto služeb. Je totiž většinou zbytečné platit za vlastnictví všeho software, pokud jej firma využívá jen okrajově a je pro ní tudíž levnější využívat pronajatého software. Problémem v tomto případě bývá občas otázka licencí a vlastníka software (ne vždy je možnost pronájmu SW umožněno).
Neméně důležitou, stěžejní problematikou, je otázka bezpečné správy a zálohování podnikových dat, tzv. Disaster Recovery. Vždyť právě vlastnictví těch "správných" dat je pro firmu tím nejcennějším, co má a je tudíž nutno věnovat těmto datům obrovskou pozornost. Kromě samotné efektivní práce s těmito daty jde o problematiku jejich zálohování. Většina podniků využívá v oblasti backup dat externích firem, které jsou na tuto problematiku specializované a jsou tudíž schopné nabídnout vyšší kvalitu poskytovaných služeb při výrazně nižších cenách (pokud by si toto vše chtěla mateřská firma sama, vynakládala by nemalé finanční prostředky na potřebný hardware, lidské zdroje, úložiště dat - to je vhodné mít mimo budovu firmy, neustálé sledování novinek a trendů v zabezpečení a správě dat, apod.). Tento typ outsourcingu lze tudíž doporučit i firmám, které o využití outsourcingu vůbec nepřemýšlí. Je třeba se totiž uvědomit, že případná havárie v zálohovacím systému uloženého uvnitř organizace by mohla mít pro podnik katastrofální důsledky (jako tomu bylo u mnoha firem, které na tuto skutečnost nepomýšlely případě povodní v Praze (léto 2002).
Outsourcing vývoje software, operačních systémů a dalšího software formou ASP, ve všech těchto případech je podnět úspory finančních prostředků za provoz těchto služeb. Je totiž většinou zbytečné platit za vlastnictví všeho software, pokud jej firma využívá jen okrajově a je pro ní tudíž levnější využívat pronajatého software. Problémem v tomto případě bývá občas otázka licencí a vlastníka software (ne vždy je možnost pronájmu SW umožněno).
Neméně důležitou, stěžejní problematikou, je otázka bezpečné správy a zálohování podnikových dat, tzv. Disaster Recovery. Vždyť právě vlastnictví těch "správných" dat je pro firmu tím nejcennějším, co má a je tudíž nutno věnovat těmto datům obrovskou pozornost. Kromě samotné efektivní práce s těmito daty jde o problematiku jejich zálohování. Většina podniků využívá v oblasti backup dat externích firem, které jsou na tuto problematiku specializované a jsou tudíž schopné nabídnout vyšší kvalitu poskytovaných služeb při výrazně nižších cenách (pokud by si toto vše chtěla mateřská firma sama, vynakládala by nemalé finanční prostředky na potřebný hardware, lidské zdroje, úložiště dat - to je vhodné mít mimo budovu firmy, neustálé sledování novinek a trendů v zabezpečení a správě dat, apod.). Tento typ outsourcingu lze tudíž doporučit i firmám, které o využití outsourcingu vůbec nepřemýšlí. Je třeba se totiž uvědomit, že případná havárie v zálohovacím systému uloženého uvnitř organizace by mohla mít pro podnik katastrofální důsledky (jako tomu bylo u mnoha firem, které na tuto skutečnost nepomýšlely případě povodní v Praze (léto 2002).
EDIFACT
EDIFACT se začíná rychle rozvíjet i v České republice. Aplikace v ČR, které mají největší vliv na své okolí, zavedly v poslední době následující instituce:
• ČSOB, která využívá ve styku se svými klienty těchto standardních zpráv EDIFACT: PAYORD (platební příkaz), PAYMUL (hromadný platební příkaz), DIRDEB (příkaz k inkasu), CREADV (kreditní avízo), DEBADV (debetní avízo), FINSTA (stav účtu), CREMUL (hromadné kreditní avízo), PAYEXT (rozšířený platební příkaz pro zahraniční platby);
• ČNB, která využívá EDIFACT pro příjem pravidelných výkazů komerčních bank zpráv GESMES (generál statistic message) a BAŇ STA (bank statistics);
• Celní správa, která využívá EDIFACT pro příjem celních deklarací spojených s dovozem a vývozem zboží.
Zavádění EDIFACT v podniku není pouze technologickou záležitostí. Přináší s sebou řadu organizačních změn, změn ve stylu práce a také právních problémů (vzájemné uznávání platnosti elektronických dokumentů). Proto průměrná doba zavádění EDIFACT v podniku je cca 2 roky.
Ještě jednou je třeba upozornit, že EDIFACT je vhodným standardem pro komunikaci s externími partnery. Není však příliš efektivní zavádět EDIFACT pro komunikaci mezi jednotlivými lokalitami jednoho podniku, protože zde je vhodnější komunikovat v takových formátech dat, které jsou shodné s formátem dat datové základny podniku (odpadnou konverze dat a zrychlí se přenos dat).
Podrobnější informace o EDI lze získat například v [POU96].
• ČSOB, která využívá ve styku se svými klienty těchto standardních zpráv EDIFACT: PAYORD (platební příkaz), PAYMUL (hromadný platební příkaz), DIRDEB (příkaz k inkasu), CREADV (kreditní avízo), DEBADV (debetní avízo), FINSTA (stav účtu), CREMUL (hromadné kreditní avízo), PAYEXT (rozšířený platební příkaz pro zahraniční platby);
• ČNB, která využívá EDIFACT pro příjem pravidelných výkazů komerčních bank zpráv GESMES (generál statistic message) a BAŇ STA (bank statistics);
• Celní správa, která využívá EDIFACT pro příjem celních deklarací spojených s dovozem a vývozem zboží.
Zavádění EDIFACT v podniku není pouze technologickou záležitostí. Přináší s sebou řadu organizačních změn, změn ve stylu práce a také právních problémů (vzájemné uznávání platnosti elektronických dokumentů). Proto průměrná doba zavádění EDIFACT v podniku je cca 2 roky.
Ještě jednou je třeba upozornit, že EDIFACT je vhodným standardem pro komunikaci s externími partnery. Není však příliš efektivní zavádět EDIFACT pro komunikaci mezi jednotlivými lokalitami jednoho podniku, protože zde je vhodnější komunikovat v takových formátech dat, které jsou shodné s formátem dat datové základny podniku (odpadnou konverze dat a zrychlí se přenos dat).
Podrobnější informace o EDI lze získat například v [POU96].
6. Outsourcing IS-IT
Převzato z www.outsourcingit.info (http://outsourcingit.info/clanky.php?id=5)
V posledních několika letech se pojem outsourcing stává stále oblíbenější problematikou v klíčové otázce, kterak řešit správu a provoz podnikového IT. Využitím outsourcingu v pozici nahrazení určité části podnikových zdrojů pomocí externích sil se stává podnikové IT více flexibilnějším vůči konkurenci a dochází i ke zploštění celé podnikové infrastruktury.
V dřívějších dobách byla tendence k outsourcingu jen určitě části podniku (šlo např. o provoz help desku, správu podnikových dat, apod.), postupem času ovšem začaly mateřské firmy více důvěřovat svým smluvním partnerům a začalo tím pomalu docházet k vytěsňování celých IT oddělení. Pro firmu to byl bezesporu veliký krok do neznáma - cílem tohoto kroku byl předpoklad, že využitím outsourcingu IT dojde ke zkvalitnění poskytovaných služeb vzhledem k pravděpodobné větší znalosti novinek a trendů v tomto oboru ze strany outsourcingového poskytovatele, avšak bylo nutno počítat i s opačnou eventualitou, tj. naprostého selhání dodavatele služeb a tím i ohrožení fungování celého podniku. V řadě literatuřy zabývající se mikroekonomickými otázkami se můžeme dočíst, že většina lidí je z hlediska vztahu k riziku aversní, tzn. preferuje jistou alternativu před alternativou riskantní. Možná nás nyní napadne otázka, co má ekonomická literatura co dělat s rozhodováním o využívání outsourcingu. Musíme si ale uvědomit, že rozhodnutí o tom, co využít a co nikoliv nesedí bedrech počítačových sestav, ale na lidech. Jsou to právě šéfové podnikových IT oddělení a řídící orgány podniků, kteří dělají takováto rozhodnutí. Z těchto důvodů dochází k tomu, že převážná většina podniků je ochotna outsourcovat pouze určitou část svého podniku, nikoliv však celé. Nechávají si tak alespoň klíčové části IT oddělení ve své moci. Zkusme se nyní podívat, jaké části podniku firmy nejvíce outsourcují:
V posledních několika letech se pojem outsourcing stává stále oblíbenější problematikou v klíčové otázce, kterak řešit správu a provoz podnikového IT. Využitím outsourcingu v pozici nahrazení určité části podnikových zdrojů pomocí externích sil se stává podnikové IT více flexibilnějším vůči konkurenci a dochází i ke zploštění celé podnikové infrastruktury.
V dřívějších dobách byla tendence k outsourcingu jen určitě části podniku (šlo např. o provoz help desku, správu podnikových dat, apod.), postupem času ovšem začaly mateřské firmy více důvěřovat svým smluvním partnerům a začalo tím pomalu docházet k vytěsňování celých IT oddělení. Pro firmu to byl bezesporu veliký krok do neznáma - cílem tohoto kroku byl předpoklad, že využitím outsourcingu IT dojde ke zkvalitnění poskytovaných služeb vzhledem k pravděpodobné větší znalosti novinek a trendů v tomto oboru ze strany outsourcingového poskytovatele, avšak bylo nutno počítat i s opačnou eventualitou, tj. naprostého selhání dodavatele služeb a tím i ohrožení fungování celého podniku. V řadě literatuřy zabývající se mikroekonomickými otázkami se můžeme dočíst, že většina lidí je z hlediska vztahu k riziku aversní, tzn. preferuje jistou alternativu před alternativou riskantní. Možná nás nyní napadne otázka, co má ekonomická literatura co dělat s rozhodováním o využívání outsourcingu. Musíme si ale uvědomit, že rozhodnutí o tom, co využít a co nikoliv nesedí bedrech počítačových sestav, ale na lidech. Jsou to právě šéfové podnikových IT oddělení a řídící orgány podniků, kteří dělají takováto rozhodnutí. Z těchto důvodů dochází k tomu, že převážná většina podniků je ochotna outsourcovat pouze určitou část svého podniku, nikoliv však celé. Nechávají si tak alespoň klíčové části IT oddělení ve své moci. Zkusme se nyní podívat, jaké části podniku firmy nejvíce outsourcují:
Stavebnicová architektura ASW, vývojové jádro
Významnou vlastností moderních ASW je jejich stavebnicová architektura. Ta umožňuje budování IS podniku po částech, popř. nákup jednotlivých částí TASW od různých dodavatelů. Běžné je například, že podnik nakoupí ekonomické moduly TASW od jednoho dodavatele a výrobní moduly od jiného. Moderní TASW mají vedle standardních ekonomických, výrobních a distribučních modulů často silné vývojové jádro, které pomocí vysoce efektivních programových nástrojů umožňuje další dotváření a úpravy systému podle specifických potřeb zákazníka.
V budoucnu lze očekávat další posilování stavebnicovosti ASW, která bude dudkem stále silnějšího prosazování objektového přístupu (viz dále) do vývoje 1W. V budoucnu bude typické, že aplikace informačního systému podniku budou složeny z objektů nakoupených od různých dodavatelů a propojených pomocí standardního interface.
• Model vývoje podnikových aplikací
Typický model vývoje informačního systému podniku v podmínkách široké nabídky TASW na trhu je následující. Útvar IS/IT podniku, resp. externí systémový integrátor pověřený podnikem nakoupí nejlepší typové aplikační komponenty a ty mocí parametrů upraví podle svých specifických požadavků. Zároveň pomocí výkonných vývojových prostředků vyvine další (nejčastěji strategické komponenty přímo na míru potřebám podniku.
Všechny komponenty sestaví do integrovaného celku pomocí standardizovaných rozhraní. Pak je distribuuje na jednotlivé počítače heterogenní počítačové sítě podniku.
V budoucnu lze očekávat další posilování stavebnicovosti ASW, která bude dudkem stále silnějšího prosazování objektového přístupu (viz dále) do vývoje 1W. V budoucnu bude typické, že aplikace informačního systému podniku budou složeny z objektů nakoupených od různých dodavatelů a propojených pomocí standardního interface.
• Model vývoje podnikových aplikací
Typický model vývoje informačního systému podniku v podmínkách široké nabídky TASW na trhu je následující. Útvar IS/IT podniku, resp. externí systémový integrátor pověřený podnikem nakoupí nejlepší typové aplikační komponenty a ty mocí parametrů upraví podle svých specifických požadavků. Zároveň pomocí výkonných vývojových prostředků vyvine další (nejčastěji strategické komponenty přímo na míru potřebám podniku.
Všechny komponenty sestaví do integrovaného celku pomocí standardizovaných rozhraní. Pak je distribuuje na jednotlivé počítače heterogenní počítačové sítě podniku.
Dalším trendem ASW
Dalším trendem ASW, který vyplývá z požadavků současného hospodářského prostředí, je rostoucí podpora elektronické výměny dat (EDI - Electronic Data Interchange) mezi podnikovým IS a IS jeho partnerů (dodavatelů, odběratelů, bank od.). Základem pro vývoj funkcí většiny EDI systémů se stala norma UN/EDIFACT - (United Nations/Eletronic Data Interchange for Administration, Commerce d Transport). Podle standardu EDIFACT jsou EDI systémy vytvářeny v následu-í struktuře:
• Konvertor - konvertuje data z jednoho formátu (z datové základny odesílatele do jiného formátu (standardní formát dokumentu pro přenos). Konverze probíhá pomocí číselníků, převodových slovníků a šablon. Číselníky obsahují standard-typy zpráv, jejich syntaxi, popis prvků a obsahy standardně definovaných číselníků prvků. Převodové slovníky a šablony definují konverzi dat mezi aplikací uživatele a standardem UN/EDIFACT.
• Mapovací program - umožňuje vytvoření šablony pro konvertor.
• EDI management - udržuje adresáře aplikací a návazných typů zpráv, šablon, došlých a odeslaných zpráv.
• Security server - šifruje a dešifruje zprávy, vkládá a rozpoznává digitální podpisy, eviduje veřejné klíče partnerů.
• Komunikační server - přenáší data k partnerovi komunikace. Jako komunikační server může být použit v podstatě každý, který umí přenášet binární soubory. Optimální je server dodržující standard X.435 EDI. Často je komunikační server sen samostatným počítačem zajišťujícím celou komunikaci s okolím (EDI, e-mail .400, Internet mail, Lotus Notes apod.).
K rychlému rozšíření EDI došlo zejména v USA a ve Velké Británii (ve Velké Británii využívalo EDI v roce 1990 26,4 % podniků a v roce 1992 již 56,6 % podniků [PAR92]. Hlavními přínosy zavedení elektronické výměny dat s externími partnery jsou
• zrychlení obchodního cyklu (objednávka - potvrzení objednávky - dodávka faktura - inkaso) v průměru o 44-50 % [MCU94];
• vytvoření pevných vazeb s obchodními partnery;
• zrychlení platebního styku; .
• snížení nákladů na administrativu obchodní činnosti.
• Konvertor - konvertuje data z jednoho formátu (z datové základny odesílatele do jiného formátu (standardní formát dokumentu pro přenos). Konverze probíhá pomocí číselníků, převodových slovníků a šablon. Číselníky obsahují standard-typy zpráv, jejich syntaxi, popis prvků a obsahy standardně definovaných číselníků prvků. Převodové slovníky a šablony definují konverzi dat mezi aplikací uživatele a standardem UN/EDIFACT.
• Mapovací program - umožňuje vytvoření šablony pro konvertor.
• EDI management - udržuje adresáře aplikací a návazných typů zpráv, šablon, došlých a odeslaných zpráv.
• Security server - šifruje a dešifruje zprávy, vkládá a rozpoznává digitální podpisy, eviduje veřejné klíče partnerů.
• Komunikační server - přenáší data k partnerovi komunikace. Jako komunikační server může být použit v podstatě každý, který umí přenášet binární soubory. Optimální je server dodržující standard X.435 EDI. Často je komunikační server sen samostatným počítačem zajišťujícím celou komunikaci s okolím (EDI, e-mail .400, Internet mail, Lotus Notes apod.).
K rychlému rozšíření EDI došlo zejména v USA a ve Velké Británii (ve Velké Británii využívalo EDI v roce 1990 26,4 % podniků a v roce 1992 již 56,6 % podniků [PAR92]. Hlavními přínosy zavedení elektronické výměny dat s externími partnery jsou
• zrychlení obchodního cyklu (objednávka - potvrzení objednávky - dodávka faktura - inkaso) v průměru o 44-50 % [MCU94];
• vytvoření pevných vazeb s obchodními partnery;
• zrychlení platebního styku; .
• snížení nákladů na administrativu obchodní činnosti.
Interní integrace TASW a integrace TASW s TESW
vyšší vnitřní integrace TASW (tj. vzájemná integrace jednotlivých modulů i integrace TASW s TESW}e dalším markantním trendem, velmi silná integrace je např. mezi modulem účetnictví a ostatními moduly 5W, mezi moduly plánování výroby, skladů a nákupu. Například po zaplánování zakázky do výroby se automaticky kontroluje stav materiálu na skladě, popř. je realizována nutnost nákupu a při vystavení objednávky materiálu se očekávaná ba zanese do plánovaného finančního toku (cash flow). Integrace se realizuje stálými datovými vazbami mezi moduly (přímým předáváním dat), automatickým vyvoláváním funkcí jednoho modulu z jiného modulu, resp. pomocí workflow komponenty TESW.
Specifickou integrační tendencí je provázanost modulů kancelářského systému elektronické pošty, správy dokumentů) s moduly TASW. Je například možné existovat data z TASW do tabulkového procesoru a tam je dále zpracovávat nebo při práci s objednávkami přímo z TASW vyvolat textový editor a s využitím dat z TASW napsat v textovém editoru dopis obsahující odpověď na objednávku.
• Integrace a konsolidace dat
Integrace neprobíhá pouze na úrovni programů TASW. Kategorickým požadavkem současnosti je i integrovaná datová základna podniku, tj. takový stav, kdy jednotlivé útvary podniku a jejich aplikace nepracují se svou separátní datovou základnou, ale každá aplikace (modul TASW nebo ASW) využívá společné datové základny podniku.
U podniků s více samostatně hospodařícími jednotkami je navíc nutná konsolidace dat pro účely centrálního řízení a povinného výkaznictví (dané, statistiky). Jde zejména o konsolidaci účetních dat tak, aby bylo možné vypracovat konsolidovanou účetní závěrku za celek (generální ředitelství, holding apod.).
Specifickou integrační tendencí je provázanost modulů kancelářského systému elektronické pošty, správy dokumentů) s moduly TASW. Je například možné existovat data z TASW do tabulkového procesoru a tam je dále zpracovávat nebo při práci s objednávkami přímo z TASW vyvolat textový editor a s využitím dat z TASW napsat v textovém editoru dopis obsahující odpověď na objednávku.
• Integrace a konsolidace dat
Integrace neprobíhá pouze na úrovni programů TASW. Kategorickým požadavkem současnosti je i integrovaná datová základna podniku, tj. takový stav, kdy jednotlivé útvary podniku a jejich aplikace nepracují se svou separátní datovou základnou, ale každá aplikace (modul TASW nebo ASW) využívá společné datové základny podniku.
U podniků s více samostatně hospodařícími jednotkami je navíc nutná konsolidace dat pro účely centrálního řízení a povinného výkaznictví (dané, statistiky). Jde zejména o konsolidaci účetních dat tak, aby bylo možné vypracovat konsolidovanou účetní závěrku za celek (generální ředitelství, holding apod.).
Více měn, odlišnosti legislativy v různých zemích
U podniků, které mají rozvinutý zahraniční obchod nebo které mají rozmístěny své pobočky ve více zemích světa, je nutné, aby podnikové účetnictví pracovalo s více národními měnami a aby poskytovalo s tím související funkce (kursy měn, kursové rozdíly v platbách apod.). Dále je nezbytné, aby IS pracoval v souladu s legislativou platnou v té zemi, pro kterou se zpracování provádí, tj. zejména musí přihlížet k odlišnostem
• v daňovém systému (náležitosti daňových dokladů, druhy daní a daňových sazeb, forma a periodicita informací zasílaných finančním úřadům atd.);
• v sociálním a zdravotním pojištění;
• v celních sazbách a formě styku s celními orgány;
• v rozsahu a formě výkazů pro státní statistiku.
S ohledem na globalizaci světových trhů ten TASW, který není snadno přizpůsobitelný legislativě v různých zemích a který nenabízí v rámci svých modulů práci s více měnami, ztrácí konkurenceschopnost.
• Multijazykové prostředí
Další důležitou charakteristikou TASW vyplývající z globálního charakteru trhu, je multijazykové uživatelské rozhraní. To znamená, že systém umožňuje nejen ukládat data v různých jazykových mutacích (např. texty platebních nebo dodacích podmínek, názvy zboží apod.), ale současné umožňuje komunikaci uživatelů s IS podniku v různých národních jazycích (tj. názvy položek na obrazovce, menu, chybová hlášení mohou být pro jednoho uživatele podnikového IS v češtině, zatímco pro druhého, komunikujícího se systémem v téže době, v angličtině).
• v daňovém systému (náležitosti daňových dokladů, druhy daní a daňových sazeb, forma a periodicita informací zasílaných finančním úřadům atd.);
• v sociálním a zdravotním pojištění;
• v celních sazbách a formě styku s celními orgány;
• v rozsahu a formě výkazů pro státní statistiku.
S ohledem na globalizaci světových trhů ten TASW, který není snadno přizpůsobitelný legislativě v různých zemích a který nenabízí v rámci svých modulů práci s více měnami, ztrácí konkurenceschopnost.
• Multijazykové prostředí
Další důležitou charakteristikou TASW vyplývající z globálního charakteru trhu, je multijazykové uživatelské rozhraní. To znamená, že systém umožňuje nejen ukládat data v různých jazykových mutacích (např. texty platebních nebo dodacích podmínek, názvy zboží apod.), ale současné umožňuje komunikaci uživatelů s IS podniku v různých národních jazycích (tj. názvy položek na obrazovce, menu, chybová hlášení mohou být pro jednoho uživatele podnikového IS v češtině, zatímco pro druhého, komunikujícího se systémem v téže době, v angličtině).
Ale větší roli hraje typový aplikační software (TASW)
V aplikačním softwaru pro podporu řízení podniků a institucí hraje stále větší i typový aplikační software (TASW, aplikační balík), tj. software, který je vyvinut specializovanou firmou pro potřeby řízení podniků na operativní, taktické i strategické úrovni. Tento trend se prosadil proto, že jednotlivé podniky nemohou mít srovnání se specializovanými firmami dostatečné finanční a personální zdroje > rychlý a kvalitní vývoj těchto aplikací. Problémem vývoje TASW je, že musí na jedné straně neustále absorbovat změny legislativy a změny v řídících praktikách a na straně druhé musí neustále anticipovat vývoj informačních technologií (např. přechod od centralizovaného k distribuovanému zpracováni, přechod od znakového ke grafickému uživatelskému rozhraní atd.). Proto přední softwarové firmy věnují na vývoj TASW desítky miliónů dolarů ročně.
Jako typické zástupce TASW na světovém trhu lze jmenovat R/3 firmy SAP, BPCS firmy SSA, Baan stejnojmenné firmy Baan, Oracle Financials firmy Oracle; z TASW vyvíjeného v ČR pak Diamac firmy Diatryma, ProFiS firmy PragoData nebo OR-Systém firem OR-CZ a ORTEX.
Architektura TASW je vybudována na modulovém principu, kde každý modul automatizuje vymezenou část podnikových procesů. Pro ekonomickou oblast podniku to jsou např. moduly: hlavní kniha, pohledávky, závazky, majetek, atd.; pro výrobní oblast: technologická příprava výroby, plánování výroby, operativní řízení výroby atd.; pro distribuční oblast: nákup, prodej, sklady, MTZ, doprava atd.; pro řízení lidských zdrojů: pracovníci, mzdy, organizační struktura a popisy funkčních míst atd. Do funkcí jednotlivých modulů bývají promítnuty nejlepší praktiky předních světových firem, a proto nasazení TASW může znamenat pro podnik i nákup potřebného know-how.
Nasazování TASW v podniku má několik kroků. Nejdříve se provede analýza podnikových cílů a podnikových procesů a na jejím základě se vybere TASW, který svými funkcemi nejlépe pokrývá požadavky podniku. Z něj se pak vyberou ty moduly, jichž bude podnik využívat. Samo nasazování TASW se pak realizuje buď po jednotlivých podnikových procesech (zprovozňují se ty funkce modulů, které podporují první zvolený podnikový proces, potom druhý proces atd.), nebo po jednotlivých modulech TASW (zprovozní se funkce jednoho modulu, potom dalšího modulu atd.). Nasazování jednotlivých modulů probíhá obvykle ve spolupráci s externími konzultanty, kteří provedou tzv. nastavení modulu (dosazení potřebných parametrů modulu), vyškolí zaměstnance podniku a pomohou převést do datové základny modulu data z původních podnikových aplikací.
Podrobnější informace o architektuře TASW, o nasazováni TASW a o jednotlivých jeho představitelích lze získat například v [POU96].
Jako typické zástupce TASW na světovém trhu lze jmenovat R/3 firmy SAP, BPCS firmy SSA, Baan stejnojmenné firmy Baan, Oracle Financials firmy Oracle; z TASW vyvíjeného v ČR pak Diamac firmy Diatryma, ProFiS firmy PragoData nebo OR-Systém firem OR-CZ a ORTEX.
Architektura TASW je vybudována na modulovém principu, kde každý modul automatizuje vymezenou část podnikových procesů. Pro ekonomickou oblast podniku to jsou např. moduly: hlavní kniha, pohledávky, závazky, majetek, atd.; pro výrobní oblast: technologická příprava výroby, plánování výroby, operativní řízení výroby atd.; pro distribuční oblast: nákup, prodej, sklady, MTZ, doprava atd.; pro řízení lidských zdrojů: pracovníci, mzdy, organizační struktura a popisy funkčních míst atd. Do funkcí jednotlivých modulů bývají promítnuty nejlepší praktiky předních světových firem, a proto nasazení TASW může znamenat pro podnik i nákup potřebného know-how.
Nasazování TASW v podniku má několik kroků. Nejdříve se provede analýza podnikových cílů a podnikových procesů a na jejím základě se vybere TASW, který svými funkcemi nejlépe pokrývá požadavky podniku. Z něj se pak vyberou ty moduly, jichž bude podnik využívat. Samo nasazování TASW se pak realizuje buď po jednotlivých podnikových procesech (zprovozňují se ty funkce modulů, které podporují první zvolený podnikový proces, potom druhý proces atd.), nebo po jednotlivých modulech TASW (zprovozní se funkce jednoho modulu, potom dalšího modulu atd.). Nasazování jednotlivých modulů probíhá obvykle ve spolupráci s externími konzultanty, kteří provedou tzv. nastavení modulu (dosazení potřebných parametrů modulu), vyškolí zaměstnance podniku a pomohou převést do datové základny modulu data z původních podnikových aplikací.
Podrobnější informace o architektuře TASW, o nasazováni TASW a o jednotlivých jeho představitelích lze získat například v [POU96].
Parametrizace TASW
• Parametrizace TASW
TASW je v softwarových firmách vyvíjen na principu generalizace, tzn. že požadavky různých typů podniků se zobecní tak, aby TASW pokrýval většinu požadavků podniků. Avšak podmínkou snadného a efektivního nasazení TASW v podniku je jeho snadné přizpůsobení specifickým požadavkům podniku. Protože přizpůsobování TASW pomocí úprav programů je riskantní (s příchodem každé nové verze TASW je nutné provádět programové změny znovu), prosazuje se vysoká parametrizace TASW. Pomocí parametrů lze v TASW např. nastavit: organizační strukturu podniku, jeho hospodářská střediska, účetní osnovu, strukturu výstupních dat apod. Parametrizace TASW není významná pouze pro prvotní přizpůsobení TASW specifickým podmínkám a požadavkům daného podniku, ale také pro nutnou flexibilitu TASW vzhledem k změnám hospodářského prostředí (např. změna daňových sazeb) a vnitropodnikových podmínek (např. reorganizace, reengineering podnikových procesů apod.).
Možnosti parametrizace u většiny TASW dostupného na světovém trhu jsou velmi široké. Vysoká parametrizace TASW s sebou však přináší nový problém - bez experta na daný modul, který ovládá význam a vzájemné vazby stovek až tisíců parametrů, není možné modul úspěšně nasadit. Tím rostou náklady na zavedení TASW do podniku.
• Rostoucí komplexnost TASW
Dalším charakteristickým rysem TASW je růst komplexnosti, vnitřní složitosti SW. Funkční mohutnost TASW, tj. počet modulů a rozsah jejich funkcí, roste následujících důvodů:
• snaha o automatizaci i těch podnikových procesů, které byly doposud méně podporovány (např. strategické řízení, marketing);
• snaha o pokrytí požadavků různých typů podniků z různých oblastí hospodář-í (bankovnictví, pojišťovnictví, obchod, výroba apod.);
• snaha o pokrytí požadavků různých typů výrob (hromadná, sériová, kusová);
• snaha o pokrytí různých dílčích metod řízení (např. různé metody výpočtu evidenční ceny materiálu na skladě, různé metody kalkulací a sledování nákladovosti oby, nákupu, prodeje atd.).
Vnitřní složitost TASW roste i z důvodu snahy producentů TASW o nezávislost jejich produktu na technologickém prostředí, v kterém je TASW provozován (nezávislost na HW platformě, na OS, na SŘBD).
Rostoucí komplexnost TASW přináší podnikům na jedné straně nespornou výhodu v tom, že množina požadavků konkrétního podniku na funkce informačního ternu je dokonaleji pokryta, na druhé straně však podnik obvykle využije relativně jen malé části ze všech funkcí daného modulu TASW. Není-li funkční spektrum modulu konfigurovatelné podle potřeb daného podniku, znamená to, že pod-je nucen nakoupit a na svých počítačích uložit i ty části TASW, které nikdy nevyužije. Progresivní TASW řeší tento problém tak, že TASW obsahuje procesní modely různých typů podniků, přičemž na procesy jsou provázány příslušné funkce SW. Aplikace TASW pak začíná přizpůsobením procesního modelu podmínkám podniku. Podle procesního modelu se pak převezmou do provozní verze TASW moduly a funkce, které vytvořený model procesů podporují.
TASW je v softwarových firmách vyvíjen na principu generalizace, tzn. že požadavky různých typů podniků se zobecní tak, aby TASW pokrýval většinu požadavků podniků. Avšak podmínkou snadného a efektivního nasazení TASW v podniku je jeho snadné přizpůsobení specifickým požadavkům podniku. Protože přizpůsobování TASW pomocí úprav programů je riskantní (s příchodem každé nové verze TASW je nutné provádět programové změny znovu), prosazuje se vysoká parametrizace TASW. Pomocí parametrů lze v TASW např. nastavit: organizační strukturu podniku, jeho hospodářská střediska, účetní osnovu, strukturu výstupních dat apod. Parametrizace TASW není významná pouze pro prvotní přizpůsobení TASW specifickým podmínkám a požadavkům daného podniku, ale také pro nutnou flexibilitu TASW vzhledem k změnám hospodářského prostředí (např. změna daňových sazeb) a vnitropodnikových podmínek (např. reorganizace, reengineering podnikových procesů apod.).
Možnosti parametrizace u většiny TASW dostupného na světovém trhu jsou velmi široké. Vysoká parametrizace TASW s sebou však přináší nový problém - bez experta na daný modul, který ovládá význam a vzájemné vazby stovek až tisíců parametrů, není možné modul úspěšně nasadit. Tím rostou náklady na zavedení TASW do podniku.
• Rostoucí komplexnost TASW
Dalším charakteristickým rysem TASW je růst komplexnosti, vnitřní složitosti SW. Funkční mohutnost TASW, tj. počet modulů a rozsah jejich funkcí, roste následujících důvodů:
• snaha o automatizaci i těch podnikových procesů, které byly doposud méně podporovány (např. strategické řízení, marketing);
• snaha o pokrytí požadavků různých typů podniků z různých oblastí hospodář-í (bankovnictví, pojišťovnictví, obchod, výroba apod.);
• snaha o pokrytí požadavků různých typů výrob (hromadná, sériová, kusová);
• snaha o pokrytí různých dílčích metod řízení (např. různé metody výpočtu evidenční ceny materiálu na skladě, různé metody kalkulací a sledování nákladovosti oby, nákupu, prodeje atd.).
Vnitřní složitost TASW roste i z důvodu snahy producentů TASW o nezávislost jejich produktu na technologickém prostředí, v kterém je TASW provozován (nezávislost na HW platformě, na OS, na SŘBD).
Rostoucí komplexnost TASW přináší podnikům na jedné straně nespornou výhodu v tom, že množina požadavků konkrétního podniku na funkce informačního ternu je dokonaleji pokryta, na druhé straně však podnik obvykle využije relativně jen malé části ze všech funkcí daného modulu TASW. Není-li funkční spektrum modulu konfigurovatelné podle potřeb daného podniku, znamená to, že pod-je nucen nakoupit a na svých počítačích uložit i ty části TASW, které nikdy nevyužije. Progresivní TASW řeší tento problém tak, že TASW obsahuje procesní modely různých typů podniků, přičemž na procesy jsou provázány příslušné funkce SW. Aplikace TASW pak začíná přizpůsobením procesního modelu podmínkám podniku. Podle procesního modelu se pak převezmou do provozní verze TASW moduly a funkce, které vytvořený model procesů podporují.
WA1S (Wide Area Information Server)
je služba, která umožňuje vyhledávat informace v systému databází rozmístěných na různých serverech sítě. Databáze obsahují dokumenty s převážně textovými informacemi. Uživatel pro kladení dotazů nepoužívá klasické dotazovací jazyky. WAIS se ovládá pomocí dotazů v přirozeném jazyce. Výsledkem dotazu je množina dokumentů.,
• Listserv je služba pro vzájemnou komunikaci účastníků sítě, kteří mají stejné zájmy. Eviduje konference (diskusní témata) a jejich účastníky a umožňuje zasílá-diskusních příspěvků a jejich distribuci ostatním účastníkům.
• Archie umožňuje najít umístění hledaných souborů v celosvětové síti. Administrátoři serverů na celém světě mohou zaregistrovat své servery pro službu Archie a potom prochází adresáře zaregistrovaných serverů a vytváří globální seznam dostupných adresářů a souborů.
• Whois umožňuje zjistit adresy účastníků elektronické pošty, adresy institucí a podniků, jejich telefonní čísla atd.
• Netfindje služba, která umožňuje vyhledání osob v síti. Na základě přibližných informací o hledané osobě (jméno, pracoviště, město) se pokusí nalézt její síťovou adresu a telefonní číslo. Podrobnější informace o výše uvedených komunikačních službách a popis dalších komunikačních služeb lze nalézt např. v [BUR94].
• Trendy v SŘBD
Významnou součástí základního programového vybavení jsou systémy pro řízení databáze (SŘBD, DBMS - Data Base Management Systems). Zřejmým trendem posledního desetiletí byl přesun od hierarchických a síťových SŘBD k SŘBD založených na relačním modelu. V současné době se začínají prosazovat SŘBD postavené na objektovém modelu.
V SŘBD založených na relačním modelu se postupně vytvořily dvě skupiny produktů - první orientované na správu menších databází personálního nebo týmového charakteru, druhé orientované na správu rozsáhlých, často distribuovaných databází. Do první skupiny patří např. FoxPro, Dbase, Access, Gupta, do druhé skupiny pak patří Oracle, Informix, Sybase a Progress.
Velmi podstatným rysem relačních databází je, že všechny významné relační SŘBD mají implementován standardní jazyk pro přístup uživatele k datům - SQL (Structured Query Language). Uživatelé tak mohou využívat standardním způsobem dat uložených v různých databázích.
Mezi další významné trendy v oblasti SŘBD patří:
• podpora různých typů dat (strukturovaná data, texty, obrázky, grafy, video, audio);
• umožnění zpracování velkých objemů dat (až k 1000 GB);
• podpora řízení dlouhých transakcí (i měsíc);
• vazba na pohyblivé databáze obchodních cestujících (mobile computing);
• umožnění on-line zpracovaní i dat spravovaných jiným SŘBD.
• Listserv je služba pro vzájemnou komunikaci účastníků sítě, kteří mají stejné zájmy. Eviduje konference (diskusní témata) a jejich účastníky a umožňuje zasílá-diskusních příspěvků a jejich distribuci ostatním účastníkům.
• Archie umožňuje najít umístění hledaných souborů v celosvětové síti. Administrátoři serverů na celém světě mohou zaregistrovat své servery pro službu Archie a potom prochází adresáře zaregistrovaných serverů a vytváří globální seznam dostupných adresářů a souborů.
• Whois umožňuje zjistit adresy účastníků elektronické pošty, adresy institucí a podniků, jejich telefonní čísla atd.
• Netfindje služba, která umožňuje vyhledání osob v síti. Na základě přibližných informací o hledané osobě (jméno, pracoviště, město) se pokusí nalézt její síťovou adresu a telefonní číslo. Podrobnější informace o výše uvedených komunikačních službách a popis dalších komunikačních služeb lze nalézt např. v [BUR94].
• Trendy v SŘBD
Významnou součástí základního programového vybavení jsou systémy pro řízení databáze (SŘBD, DBMS - Data Base Management Systems). Zřejmým trendem posledního desetiletí byl přesun od hierarchických a síťových SŘBD k SŘBD založených na relačním modelu. V současné době se začínají prosazovat SŘBD postavené na objektovém modelu.
V SŘBD založených na relačním modelu se postupně vytvořily dvě skupiny produktů - první orientované na správu menších databází personálního nebo týmového charakteru, druhé orientované na správu rozsáhlých, často distribuovaných databází. Do první skupiny patří např. FoxPro, Dbase, Access, Gupta, do druhé skupiny pak patří Oracle, Informix, Sybase a Progress.
Velmi podstatným rysem relačních databází je, že všechny významné relační SŘBD mají implementován standardní jazyk pro přístup uživatele k datům - SQL (Structured Query Language). Uživatelé tak mohou využívat standardním způsobem dat uložených v různých databázích.
Mezi další významné trendy v oblasti SŘBD patří:
• podpora různých typů dat (strukturovaná data, texty, obrázky, grafy, video, audio);
• umožnění zpracování velkých objemů dat (až k 1000 GB);
• podpora řízení dlouhých transakcí (i měsíc);
• vazba na pohyblivé databáze obchodních cestujících (mobile computing);
• umožnění on-line zpracovaní i dat spravovaných jiným SŘBD.
5. Trendy v oblasti aplikačního softwaru
• Trendy technologicky orientovaného aplikačního software (TESW) -OIS, workflow
Technologicky orientovaný typový software (TESW), se stal v posledních letech neodmyslitelnou součástí informačních systémů. Do této skupiny softwaru patří především systémy pro automatizaci kanceláře (OIS - Office Information Systems). OIS podporuje standardní administrativní činnosti, tj. elektronickou poštu, zpracování textů (tvorba, formátování, rešerše), manipulaci s dokumenty („do-cument imaging" pro snímání papírových dokumentů a jejich ukládání do IS), správu dokumentů, tvorbu tabulek a grafů, tvorbu obrázků, schémat a prezentací, práci s elektronickými plánovacími kalendáři a práci s malými databázemi uživatele.
Podstatnou vlastností těchto systémů je jejich vnitřní provázanost, tj. zajištění přímých vazeb a předáváni dat např. mezi textovým procesorem, tabulkovým procesorem, databází, popř. dalšími komponentami. Většina komponent OIS umožňuje i využívání dat z ostatních aplikací informačního systému podniku. Lze např.přijmout informace o nabízených výrobcích z podnikové databáze, zkombinovat je s textem dopisu obchodním partnerům a pomocí elektronické pošty zaslat na adresu vybraných odběratelů.
Významným trendem v OIS je vývoj nových funkcí podporujících práci virtuálních týmů - tzv. workgroup computing. Tento software umožňuje např. sledování zásahů různých členů týmu do jednoho dokumentu, společnou simultánní práci více pracovníků na jednom dokumentu, společnou evidenci dokumentů apod.
S workgroup computingem souvisí i další rychle se rozvíjející komponenta 2SW - tzv. workflow. Tento nástroj umožňuje mj. nadefinovat tok dokumentů podnikem a odpovědnost jednotlivých funkčních míst v podniku za jednotlivé části dokumentu. Příslušný software potom zajišťuje distribuci dokumentu odpovědným osobám ve správném pořadí a čase nebo dokonce řídí průběh podnikových procesů.
Význam nástrojů typu workflow roste ze dvou důvodů. Prvním je snaha o zplošťování organizačních struktur. Zplošťování organizační struktury zvyšuje flexibilitu podniku a rychlost jeho reakce na externí události, ale na druhé straně znamená zvýšené nároky na komunikaci mezi pracovníky. Workflow je vhodným nástrojem o navržení žádoucích komunikačních toků a pro řízení toku informací podle souhlaseného návrhu.
Druhou velmi významnou aplikací nástrojů workflow je vytváření procesního modelu podniku. Procesní model popisuje všechny podstatné události, na které podnik musí reagovat (např. příchod objednávky, příchod faktury, nedostatečná kapacita určitého podnikového zdroje apod.), a současně popisuje i proces (návaznost podnikových činností), který představuje optimální reakci podniku na danou událost. U každé činnosti je současně možné označit, které funkční místo za provedení činnosti odpovídá. Procesních modelů se využívá například v dokumentacích norem kvality ISO 9000 a při implementacích typového aplikačního softwaru ASW) - procesní model usnadňuje výběr funkcí TASW, které budou v podniku implementovány.
V TESW dominuje na světovém trhu firma Microsoft, která měla podle analýzy společnosti Dataquest v roce 1995 89 % světového trhu, na druhém místě se 7 % la firma Lotus/IBM a na třetím s necelými 4 % firma Novell s produktem PerfectOffice. Podle časopisu Chipweek č. 48/1996 se koncem roku 1996 podíly trhu změnily takto: Microsoft 66 %, Lotus 26 % a Corel (který odkoupil WordPerfect) 8 %.
Technologicky orientovaný typový software (TESW), se stal v posledních letech neodmyslitelnou součástí informačních systémů. Do této skupiny softwaru patří především systémy pro automatizaci kanceláře (OIS - Office Information Systems). OIS podporuje standardní administrativní činnosti, tj. elektronickou poštu, zpracování textů (tvorba, formátování, rešerše), manipulaci s dokumenty („do-cument imaging" pro snímání papírových dokumentů a jejich ukládání do IS), správu dokumentů, tvorbu tabulek a grafů, tvorbu obrázků, schémat a prezentací, práci s elektronickými plánovacími kalendáři a práci s malými databázemi uživatele.
Podstatnou vlastností těchto systémů je jejich vnitřní provázanost, tj. zajištění přímých vazeb a předáváni dat např. mezi textovým procesorem, tabulkovým procesorem, databází, popř. dalšími komponentami. Většina komponent OIS umožňuje i využívání dat z ostatních aplikací informačního systému podniku. Lze např.přijmout informace o nabízených výrobcích z podnikové databáze, zkombinovat je s textem dopisu obchodním partnerům a pomocí elektronické pošty zaslat na adresu vybraných odběratelů.
Významným trendem v OIS je vývoj nových funkcí podporujících práci virtuálních týmů - tzv. workgroup computing. Tento software umožňuje např. sledování zásahů různých členů týmu do jednoho dokumentu, společnou simultánní práci více pracovníků na jednom dokumentu, společnou evidenci dokumentů apod.
S workgroup computingem souvisí i další rychle se rozvíjející komponenta 2SW - tzv. workflow. Tento nástroj umožňuje mj. nadefinovat tok dokumentů podnikem a odpovědnost jednotlivých funkčních míst v podniku za jednotlivé části dokumentu. Příslušný software potom zajišťuje distribuci dokumentu odpovědným osobám ve správném pořadí a čase nebo dokonce řídí průběh podnikových procesů.
Význam nástrojů typu workflow roste ze dvou důvodů. Prvním je snaha o zplošťování organizačních struktur. Zplošťování organizační struktury zvyšuje flexibilitu podniku a rychlost jeho reakce na externí události, ale na druhé straně znamená zvýšené nároky na komunikaci mezi pracovníky. Workflow je vhodným nástrojem o navržení žádoucích komunikačních toků a pro řízení toku informací podle souhlaseného návrhu.
Druhou velmi významnou aplikací nástrojů workflow je vytváření procesního modelu podniku. Procesní model popisuje všechny podstatné události, na které podnik musí reagovat (např. příchod objednávky, příchod faktury, nedostatečná kapacita určitého podnikového zdroje apod.), a současně popisuje i proces (návaznost podnikových činností), který představuje optimální reakci podniku na danou událost. U každé činnosti je současně možné označit, které funkční místo za provedení činnosti odpovídá. Procesních modelů se využívá například v dokumentacích norem kvality ISO 9000 a při implementacích typového aplikačního softwaru ASW) - procesní model usnadňuje výběr funkcí TASW, které budou v podniku implementovány.
V TESW dominuje na světovém trhu firma Microsoft, která měla podle analýzy společnosti Dataquest v roce 1995 89 % světového trhu, na druhém místě se 7 % la firma Lotus/IBM a na třetím s necelými 4 % firma Novell s produktem PerfectOffice. Podle časopisu Chipweek č. 48/1996 se koncem roku 1996 podíly trhu změnily takto: Microsoft 66 %, Lotus 26 % a Corel (který odkoupil WordPerfect) 8 %.
4. Trendy v oblasti základního softwaru
• Rozvoj distribuovaných systémů
Podpora distribuce výpočetních zdrojů a služeb v rámci lokální nebo dokonce rozsáhlé počítačové sítě je dalším z významných trendů v oblasti základního programového vybavení. Distribuované systémy jsou založené na účelném rozdělení datových a programových zdrojů na různé mezi sebou propojené technické prostředky (servery). Vyčleňují se tak servery pro jednotlivé databáze, pro elektronkou poštu, komunikační servery apod. Zajišťuje se tím vyšší spolehlivost systému efektivnější rozložení jeho zatížení v průběhu provozu. V souvislosti s distribuční-li tendencemi je třeba zdůraznit i stále větší možnosti vzájemného propojování jednotlivých logicky oddělených počítačových sítí (tzv. intemetworking).
• Prudký rozvoj komunikačního ZSW a s ním spojených služeb
Významným trendem je i prudký rozvoj komunikačního software a jím zajišťovaných komunikačních služeb. Komunikační software je převážně budován na zásadě standardu definovaného modelem OSI [OSI80]. Prudkým vývojem prochází jména jeho aplikační vrstva, která nabízí uživatelům řadu zajímavých služeb:
• E-mail, tj. elektronická pošta je v současné době nejrozšířenější komunikační službou. Dopis, resp. libovolný jiný druh dokumentu lze e-mailem zaslat jednomu více účastníkům sítě, žádat potvrzení příjmu zprávy, určovat prioritu přenosu l
• Gopher slouží účastníkům sítě k vyhledávání, prohlížení a přenosu souborů, které jsou umístěny na gopher serverech sítě Internet. Gopher je tedy distribuovaná služba pro získávání dokumentů. Komunikace s uživatelem probíhá pomocí hierarchických menu.
• World Wide Web (nebo WWW) je informační systém založený na hypertextu, hypertextu může jeho tvůrce kterékoli slovo, resp. slovní spojení použít jako kaz do jiné části dokumentu. Když uživatel potom při prohlížení dokumentu klikne myší na toto slovo, zobrazování dokumentu pokračuje od té části dokumentu která byla označena odkazem. Tento princip je např. použit v on-line příručkách softwarových produktů pro objasňování významu základních pojmů. U WWW je podstatné, že odkaz je možné dělat i na dokumenty, které leží na jiných počítačích ;. Aplikace WWW kromě hypertextů používají také obrázky, audio i videozáznamy a dialog s uživatelem. Všech těchto funkcí je využito např. ve výše popsaném WWW elektronického obchodního domu Cybershop.
Podpora distribuce výpočetních zdrojů a služeb v rámci lokální nebo dokonce rozsáhlé počítačové sítě je dalším z významných trendů v oblasti základního programového vybavení. Distribuované systémy jsou založené na účelném rozdělení datových a programových zdrojů na různé mezi sebou propojené technické prostředky (servery). Vyčleňují se tak servery pro jednotlivé databáze, pro elektronkou poštu, komunikační servery apod. Zajišťuje se tím vyšší spolehlivost systému efektivnější rozložení jeho zatížení v průběhu provozu. V souvislosti s distribuční-li tendencemi je třeba zdůraznit i stále větší možnosti vzájemného propojování jednotlivých logicky oddělených počítačových sítí (tzv. intemetworking).
• Prudký rozvoj komunikačního ZSW a s ním spojených služeb
Významným trendem je i prudký rozvoj komunikačního software a jím zajišťovaných komunikačních služeb. Komunikační software je převážně budován na zásadě standardu definovaného modelem OSI [OSI80]. Prudkým vývojem prochází jména jeho aplikační vrstva, která nabízí uživatelům řadu zajímavých služeb:
• E-mail, tj. elektronická pošta je v současné době nejrozšířenější komunikační službou. Dopis, resp. libovolný jiný druh dokumentu lze e-mailem zaslat jednomu více účastníkům sítě, žádat potvrzení příjmu zprávy, určovat prioritu přenosu l
• Gopher slouží účastníkům sítě k vyhledávání, prohlížení a přenosu souborů, které jsou umístěny na gopher serverech sítě Internet. Gopher je tedy distribuovaná služba pro získávání dokumentů. Komunikace s uživatelem probíhá pomocí hierarchických menu.
• World Wide Web (nebo WWW) je informační systém založený na hypertextu, hypertextu může jeho tvůrce kterékoli slovo, resp. slovní spojení použít jako kaz do jiné části dokumentu. Když uživatel potom při prohlížení dokumentu klikne myší na toto slovo, zobrazování dokumentu pokračuje od té části dokumentu která byla označena odkazem. Tento princip je např. použit v on-line příručkách softwarových produktů pro objasňování významu základních pojmů. U WWW je podstatné, že odkaz je možné dělat i na dokumenty, které leží na jiných počítačích ;. Aplikace WWW kromě hypertextů používají také obrázky, audio i videozáznamy a dialog s uživatelem. Všech těchto funkcí je využito např. ve výše popsaném WWW elektronického obchodního domu Cybershop.
2. Trendy IS-IT mající vztah k ekonomice, řízení a organizaci podniku
Je nutné si uvědomit vzájemný vztah mezi podnikovými cíly a řízením na jedné straně a IS-IT na straně druhé. Existují dva extrémně položené názory na to co je primární a co sekundární. Voříšek se přiklání k názoru, že pravda je někde uprostřed a IS-IT nelze vidět jako primární faktor řízení podniku. Avšak zcela ho opomenout při stanovování cílů, a metod řízení by byla velká chyba.
Mezi trendy lze tedy zařadit:
• Sílící podpora obchodní činnosti (čárový kód, elektronické etikety, zákaznické karty, sledování toku zákazníků prodejnou)
• Změny v organizačních strukturách podniku
o 70. léta, hierarchická struktura – vysoký počet stupňů řízení, nepružnost, nízká iniciativa nižších stupňů, typické centralizované zpracování informací na sálových počítačích
o Druhá polovina 80. let zplošťování org. Struktur, a vytváření relativně nezávislých organizačních jednotek zaměřených na jeden předmět činnosti
o Od 90. let tendence k vytváření dynamických pracovních týmů, které jsou schopny reagovat na měnící se podnikatelské prostředí a požadavky vrcholového vedení firmy. Tento postup umožnilo IS-IT podporující dynamické týmy pomocí distribuovaného zpracování, mobilního zpracování dat, nástroji pro týmovou spolupráci atd.
• Sílící vazba mezi IS-IT a BPR (Businnes Process Re-engineering)
Doporučuje se dívat na podnik ne podle činností, ale podle procesů (npř. Uspokojení objednávky zákazníka). Tento pohled má velmi úzkou souvislost s IS-IT, které umožňují nové funkce (automatická objednávka materiálu, automatizovaný platební styk, podpora just-in-time apod.)
• Přizpůsobování IS-IT dynamice světového vývoje a změnám podnikových procesů (z trendu je v současnosti spíše požadavek)
• Virtuální pracovní tým (členové mohou být na různých místech, ale spojuje je společný úkol, informační základna a komunikační prostředky
• Mobilní služby IS-IT ( podpora pracovníků na služebních cestách)
• Učící se organizace (informace a znalosti jsou jedním z klíčových podnikových zdrojů snaží se organizace neustále získávat nové informace a znalosti, uchovávat je a poskytovat je pracovníkům pro rozhodovací procesy). Potřebné je motivovat pracovníky k ukládání těchto informací a jejich vyhledávání při rozhodování)
• Přesun priorit ke strategickému řízení ( Aplikace typu EIS ( Executive Information Systems), získávají data z ostatních aplikací v podniku a externích zdrojů a umožňují managementu modelovat a simulovat různá rozhodnutí, pro tvorbu EIS se využívají specializované softwarové nástroje proacují s technologií OLAP ( On-line Analytical Procesing) jejím základem je uložení dat v n-dimenzionální tabulce)
• Růst významu informací o okolí podniku a pro okolí podniku
• Posun zaměření IS-IT (snižování nákladů – kvalita – rychlost reakce)
• Měnící se kritéria efektivnosti IS-IT
o 60. a 70. léta orientace na zefektivnění rutinních podnikových činností
o 80. léta zvyšování efektivnosti vnitropodnikových procesů pomocí informatiky
o 90. léta – posilování konkurence podniku
Mezi trendy lze tedy zařadit:
• Sílící podpora obchodní činnosti (čárový kód, elektronické etikety, zákaznické karty, sledování toku zákazníků prodejnou)
• Změny v organizačních strukturách podniku
o 70. léta, hierarchická struktura – vysoký počet stupňů řízení, nepružnost, nízká iniciativa nižších stupňů, typické centralizované zpracování informací na sálových počítačích
o Druhá polovina 80. let zplošťování org. Struktur, a vytváření relativně nezávislých organizačních jednotek zaměřených na jeden předmět činnosti
o Od 90. let tendence k vytváření dynamických pracovních týmů, které jsou schopny reagovat na měnící se podnikatelské prostředí a požadavky vrcholového vedení firmy. Tento postup umožnilo IS-IT podporující dynamické týmy pomocí distribuovaného zpracování, mobilního zpracování dat, nástroji pro týmovou spolupráci atd.
• Sílící vazba mezi IS-IT a BPR (Businnes Process Re-engineering)
Doporučuje se dívat na podnik ne podle činností, ale podle procesů (npř. Uspokojení objednávky zákazníka). Tento pohled má velmi úzkou souvislost s IS-IT, které umožňují nové funkce (automatická objednávka materiálu, automatizovaný platební styk, podpora just-in-time apod.)
• Přizpůsobování IS-IT dynamice světového vývoje a změnám podnikových procesů (z trendu je v současnosti spíše požadavek)
• Virtuální pracovní tým (členové mohou být na různých místech, ale spojuje je společný úkol, informační základna a komunikační prostředky
• Mobilní služby IS-IT ( podpora pracovníků na služebních cestách)
• Učící se organizace (informace a znalosti jsou jedním z klíčových podnikových zdrojů snaží se organizace neustále získávat nové informace a znalosti, uchovávat je a poskytovat je pracovníkům pro rozhodovací procesy). Potřebné je motivovat pracovníky k ukládání těchto informací a jejich vyhledávání při rozhodování)
• Přesun priorit ke strategickému řízení ( Aplikace typu EIS ( Executive Information Systems), získávají data z ostatních aplikací v podniku a externích zdrojů a umožňují managementu modelovat a simulovat různá rozhodnutí, pro tvorbu EIS se využívají specializované softwarové nástroje proacují s technologií OLAP ( On-line Analytical Procesing) jejím základem je uložení dat v n-dimenzionální tabulce)
• Růst významu informací o okolí podniku a pro okolí podniku
• Posun zaměření IS-IT (snižování nákladů – kvalita – rychlost reakce)
• Měnící se kritéria efektivnosti IS-IT
o 60. a 70. léta orientace na zefektivnění rutinních podnikových činností
o 80. léta zvyšování efektivnosti vnitropodnikových procesů pomocí informatiky
o 90. léta – posilování konkurence podniku
3. Trendy v oblasti hardwaru
• Rozdílná morální životnost HW, ZSW, ASW
ASW – 15 let, ZSW – 4 - 7 let, HW – 2 – 3 roky
• Trvalé snižování poměru cena-výkon versus zvzšování nároků SW na HW
Cena HW v poměru k výkonu se snižuje každoročně o 20%, Podobný trend je i u ZSW když ne tak výrazný. Oproti tomu ceny u ASW stagnují či dokonce rostou. To má některé důsledky:
Váha fin. Prostředků se postupně přesouvá do ASW a konzultační činnosti s tím spojené. Vývojový pracovníci jsou méně limitování kapacitami hardwaru, na druhé straně je patrné zvyšování nároků softwaru na hardware. Vývoj a tvorba HW a SW se postupně koncentruje do malého počtu firem.
• Růst podílu PC oproti středním a velkým počítačům (zároveň růst podílů přenosných počítačů)
• Snadnější rozšiřovatelnost technických prostředků (možnost rozšiřování, stavebnicové prvky)
• Standardizace a kombinování technických prostředků od různých výrobců
• Standardizace a kombinování technických prostředků od různých výrobců
Vzhledem k prosazování mezinárodních a de facto standardů i v oblasti hardware lze počítat se stále většími možnostmi kombinování technických prostředků od různých výrobců při jejich vzájemném propojování. To vede k velmi významnému trendu současného trhu IT - nezávislosti zákazníka na jednom konkrétním dodavateli nebo výrobci informačních technologií.
Jako příklady takových standardů pro komunikace v LAN sítích lze uvést pro hardwarovou úroveň - Ethernet, Token Ring, FDDI, X.25, ATM a pro úroveň základního software komunikační protokoly - TCP/IP, Novell IPX/SPX, SDLC a DecNET.
ASW – 15 let, ZSW – 4 - 7 let, HW – 2 – 3 roky
• Trvalé snižování poměru cena-výkon versus zvzšování nároků SW na HW
Cena HW v poměru k výkonu se snižuje každoročně o 20%, Podobný trend je i u ZSW když ne tak výrazný. Oproti tomu ceny u ASW stagnují či dokonce rostou. To má některé důsledky:
Váha fin. Prostředků se postupně přesouvá do ASW a konzultační činnosti s tím spojené. Vývojový pracovníci jsou méně limitování kapacitami hardwaru, na druhé straně je patrné zvyšování nároků softwaru na hardware. Vývoj a tvorba HW a SW se postupně koncentruje do malého počtu firem.
• Růst podílu PC oproti středním a velkým počítačům (zároveň růst podílů přenosných počítačů)
• Snadnější rozšiřovatelnost technických prostředků (možnost rozšiřování, stavebnicové prvky)
• Standardizace a kombinování technických prostředků od různých výrobců
• Standardizace a kombinování technických prostředků od různých výrobců
Vzhledem k prosazování mezinárodních a de facto standardů i v oblasti hardware lze počítat se stále většími možnostmi kombinování technických prostředků od různých výrobců při jejich vzájemném propojování. To vede k velmi významnému trendu současného trhu IT - nezávislosti zákazníka na jednom konkrétním dodavateli nebo výrobci informačních technologií.
Jako příklady takových standardů pro komunikace v LAN sítích lze uvést pro hardwarovou úroveň - Ethernet, Token Ring, FDDI, X.25, ATM a pro úroveň základního software komunikační protokoly - TCP/IP, Novell IPX/SPX, SDLC a DecNET.
1. Trendy mající globální ekonomicko-společenský význam
Rozvoj komunikací, Internet, informační dálnice
Rozvoj komunikace prostřednictví internetu a datový spojení(ISDN, ADSL,sítě LAN,WAN, Wifi, mobilní připojení atd.)
Elektronický obchod
Využití elektronického obchodu včetně všech jeho výhod a možných nevýhod
Počty a struktura uživatelů internetu
Neustále roste počet uživatelů internetu a to nejen ze skupin, které mají přístup k internetu z pracoviště, ale i z domova. Počet bude neustále růst s tím jak bude připojení dostupnější a dostupnější (vyšší rychlosti při klesající či stagnující ceně)
Tyto tři faktory mají vliv na hospodářské prostředí a to především v těchto směrech:
• Prolamování ochranářských a monopolistických bariér
Telekomunikace (VoIP, direkt call) a další
• Změny forem komunikace mezi obchodními partnery – EDI ( Electronic Data Interchange) a další
• Dramatické změny ve formách prodeje výrobků a služeb (home shopping, on-line bankovnictví a podobné formy styku se zákazníkem)
• Posílení bezhotovostních plateb a elektronických peněz (PayPall, IlikeQ apod.)
• Nové typy obchodních dohod mezi partnery založené na společném využívání datových zdrojů (rezervace kapacit, letenek apod)
• Změny stylu práce – virtuální týmy a podniky
• Efektivnější spojení státních institucí s občany a podniky (e-Goverment, elektronická daňová příznání, informace o společnostech(justice.cz), ČSSZ – informace o důchodech
• Nové možnosti demokracie – ( o tom dost pochybuju)
Nutno je se v této souvislosti zamyslet nad problémy internetu jako je anonymita, poskytování osobních údajů, rozdílná legislativa apod. Je také nutné si uvědomit důsledky růstu investic do IS-IT. Jenž je spojen s růstem nároků na poskytovatele IS-IT i na uživatele IS-IT, a nutnosti jejich téměř periodického školení a s tím souvisejících nákladů, dále také prohlubující se problémy se zaměstnaností nekvalifikovaných skupin
Rozvoj komunikace prostřednictví internetu a datový spojení(ISDN, ADSL,sítě LAN,WAN, Wifi, mobilní připojení atd.)
Elektronický obchod
Využití elektronického obchodu včetně všech jeho výhod a možných nevýhod
Počty a struktura uživatelů internetu
Neustále roste počet uživatelů internetu a to nejen ze skupin, které mají přístup k internetu z pracoviště, ale i z domova. Počet bude neustále růst s tím jak bude připojení dostupnější a dostupnější (vyšší rychlosti při klesající či stagnující ceně)
Tyto tři faktory mají vliv na hospodářské prostředí a to především v těchto směrech:
• Prolamování ochranářských a monopolistických bariér
Telekomunikace (VoIP, direkt call) a další
• Změny forem komunikace mezi obchodními partnery – EDI ( Electronic Data Interchange) a další
• Dramatické změny ve formách prodeje výrobků a služeb (home shopping, on-line bankovnictví a podobné formy styku se zákazníkem)
• Posílení bezhotovostních plateb a elektronických peněz (PayPall, IlikeQ apod.)
• Nové typy obchodních dohod mezi partnery založené na společném využívání datových zdrojů (rezervace kapacit, letenek apod)
• Změny stylu práce – virtuální týmy a podniky
• Efektivnější spojení státních institucí s občany a podniky (e-Goverment, elektronická daňová příznání, informace o společnostech(justice.cz), ČSSZ – informace o důchodech
• Nové možnosti demokracie – ( o tom dost pochybuju)
Nutno je se v této souvislosti zamyslet nad problémy internetu jako je anonymita, poskytování osobních údajů, rozdílná legislativa apod. Je také nutné si uvědomit důsledky růstu investic do IS-IT. Jenž je spojen s růstem nároků na poskytovatele IS-IT i na uživatele IS-IT, a nutnosti jejich téměř periodického školení a s tím souvisejících nákladů, dále také prohlubující se problémy se zaměstnaností nekvalifikovaných skupin
Trendy na trhu informačních produktů
Potřeba kvalitního informačního systému a informačních technologií je vyvolána především charakterem současného hospodářského prostředí a významem informací v tomto prostředí. Mezi významné skutečnosti, které ovlivňují potřebu IS-IT (podrobněji viz. 1 – str.14-23)
• Dynamika trhů a produkčních cyklů
• Globalizace trhů, růst vzájemné závislosti, volný přístup k informacím
• Globální působení významných firem a jeho důsledky
• Jednotný koncept řízení, jednotné produkty a služby, jednotnost versus zvláštnosti přístupu k zákazníkům
o Přechod od mechanickému k holistickému přístupu k organizaci a řízení podniku Avšak i holistický přístup musí mít své hranice
• Obsluha každého zákazníka podle jeho specifických potřeb
• Obtížná predikovatelnost vývoje vyžaduje vysokou adaptabilitu podniku
• Potřeba informací o okolí podniku, vnitropodnikových procesech
• Tendence od hierarchických org. Struktur k plochým – růst nároků na komunikaci
• Informace lukrativní komodita
• Informace – náhrada jiných zdrojů
• IS-IT jako nástroj hospodářské soutěže – nové služby
• Informace jako nástroj připoutání zákazníka
• Význam aktivních informačních systému
• Informace poskytovat co nejširšímu okruhu pracovníků
• Informační povinnost pracovníků
• Význam IS-IT pro stát a jeho fungování
IS-IT se prudce royvíjejí. To co je dnes na vrcholu technologické úrovně bude za dva až tři roky zastaralé. Proto musí podnik brát v úvahu trendy na trhu jelikož špatná volba se může odrazit v krátké době v hospodářských výsledcích podniku. Trendy jsou samozřejmě významné i pro dodavatele informačních technologií a souvisejících služeb. (čerpáno z lit. 1 – str. 25 a dále)
• Dynamika trhů a produkčních cyklů
• Globalizace trhů, růst vzájemné závislosti, volný přístup k informacím
• Globální působení významných firem a jeho důsledky
• Jednotný koncept řízení, jednotné produkty a služby, jednotnost versus zvláštnosti přístupu k zákazníkům
o Přechod od mechanickému k holistickému přístupu k organizaci a řízení podniku Avšak i holistický přístup musí mít své hranice
• Obsluha každého zákazníka podle jeho specifických potřeb
• Obtížná predikovatelnost vývoje vyžaduje vysokou adaptabilitu podniku
• Potřeba informací o okolí podniku, vnitropodnikových procesech
• Tendence od hierarchických org. Struktur k plochým – růst nároků na komunikaci
• Informace lukrativní komodita
• Informace – náhrada jiných zdrojů
• IS-IT jako nástroj hospodářské soutěže – nové služby
• Informace jako nástroj připoutání zákazníka
• Význam aktivních informačních systému
• Informace poskytovat co nejširšímu okruhu pracovníků
• Informační povinnost pracovníků
• Význam IS-IT pro stát a jeho fungování
IS-IT se prudce royvíjejí. To co je dnes na vrcholu technologické úrovně bude za dva až tři roky zastaralé. Proto musí podnik brát v úvahu trendy na trhu jelikož špatná volba se může odrazit v krátké době v hospodářských výsledcích podniku. Trendy jsou samozřejmě významné i pro dodavatele informačních technologií a souvisejících služeb. (čerpáno z lit. 1 – str. 25 a dále)
Informace pro rozhodování
Někdy se rozhodovací procesy chápou jako procesy shromažďování a transformace vstupních informací do výstupních informací, zahrnující interpretaci těchto informací. Významnou úlohu v těchto procesech hraje rozhodovatel, a to z důvodu:
1. zajištění efektivního sběru informací.
Efektivnost získávání a shromažďování informací mohou zeslabovat:
• irelevantnost – získané údaje nelze pro řešení daného problému využít
• nesprávnost či nepřesnost – nesprávné údaje jsou mylné údaje, které neodpovídají skutečnosti; nepřesné, které jsou zatíženy určitými chybami.
• nejednoznačnost resp. konfliktnost – zvyšuje obtížnost jejich interpretace a existence konfliktních dat → východiskem je prověření zdroje informace a získávání doplňkových informací
2. určení vhodného rozsahu informací
Obecně platí, že zvětšování rozsahu je zpravidla užitečné, avšak s růstem celkového objemu informací klesá i jejich mezní užitek. Tato skutečnost vyplývá z toho, že získáváním dodatečných informací se snižuje pravděpodobnost získávání informací zcela nových, které by mohly změnit zásadní řešení rozhodovacího problému.
Základní faktory, které významně ovlivňují rozsah informací:
• významnost rozhodovacího problému
• reversibilita rozhodnutí
• požadovaná přesnost a detailnost informací
• dostupnost informací
• časový tlak
• disponibilní zdroje
• styl, znalosti a dovednosti rozhodovatele
3. správnou interpretaci získaných informací
1. zajištění efektivního sběru informací.
Efektivnost získávání a shromažďování informací mohou zeslabovat:
• irelevantnost – získané údaje nelze pro řešení daného problému využít
• nesprávnost či nepřesnost – nesprávné údaje jsou mylné údaje, které neodpovídají skutečnosti; nepřesné, které jsou zatíženy určitými chybami.
• nejednoznačnost resp. konfliktnost – zvyšuje obtížnost jejich interpretace a existence konfliktních dat → východiskem je prověření zdroje informace a získávání doplňkových informací
2. určení vhodného rozsahu informací
Obecně platí, že zvětšování rozsahu je zpravidla užitečné, avšak s růstem celkového objemu informací klesá i jejich mezní užitek. Tato skutečnost vyplývá z toho, že získáváním dodatečných informací se snižuje pravděpodobnost získávání informací zcela nových, které by mohly změnit zásadní řešení rozhodovacího problému.
Základní faktory, které významně ovlivňují rozsah informací:
• významnost rozhodovacího problému
• reversibilita rozhodnutí
• požadovaná přesnost a detailnost informací
• dostupnost informací
• časový tlak
• disponibilní zdroje
• styl, znalosti a dovednosti rozhodovatele
3. správnou interpretaci získaných informací
Strategické a operativní rozhodování
Manažer, který má na starosti malou výrobní jednotku, může provádět periodicky různá rozhodnutí, např.:
1. Měl by být stroj, který začíná dělat problémy, být vyměněn, nebo by ho měl opravář opravit?
2. Má být přijat zkušenější pracovník, nebo mladší osoba, schopná dalšího rozvoje?
3. Má se dát přednost variantě A nebo B v rozpisu tohoto týdne?
Druhý typ manažerových rozhodnutí je povahou strategický. Ty zahrnují budoucnost celé organizace, jsou důležité pro dlouhodobé výsledky a nemohou být prováděny "rutinním" způsobem. Strategická rozhodnutí jsou obvykle "one offs" ,charakterizované vysokou mírou rizika a/nebo neurčitostí, protože většina organizací ovlivňují změny prostředí společně s rozvojem technologií a zdrojů, které jsou pro ně vhodné.
Proto ve smyslu, v němž tento termín používáme, jsou strategická rozhodnutí odlišná od operativních v tomto:
• Vztahují organizaci k jejímu prostředí
• Týkají se velké části organizace
Termín "strategický" potom záleží na tom, jakou zvolíme definici organizace. První manager v našem příkladě, který vede malou výrobní jednotku, může provádět rozhodnutí, která jsou strategická v podmínkách jednotky, netýkají li se celé firmy. Pokud se manager rozhoduje změnit v jednotce provoz ze dvousměnného na třísměnný, je toto rozhodnutí strategické pro jednotku. Mění pozici jednotky v jejím prostředí a ovlivňuje celou jednotku. Toto rozhodnutí je ale v podmínkách celé organizace operativní.
Strukturovaná a nestrukturovaná rozhodnutí
Některá rozhodnutí jsou jasná, dobře definovaná, přesná a nedvojznačná. Jiná rozhodnutí jsou špatně pochopitelná, fuzzy a obtížná pro provedení. Toto jsou rozdíly mezi strukturovaným a nestrukturovaným rozhodnutím, a ze zcela praktického hlediska je tato dimenze snad nejvýznamnější pro determinování snadnosti, se kterou může být rozhodnutí provedeno.
Strukturované rozhodnutí: ten, kdo rozhoduje, zná dopad rozhodnutí a možnosti, mezi nimiž má být provedena volba, jsou jasné. Nikdy není rozhodnutí nebývalé: kriteria hodnocení byla předem zhodnocena a jsou explicitní a nedvojznačná. Člověk, který rozhoduje, předtím dobře porozuměl a byl obeznámen se způsobem, jak zvolit. Jinými slovy, rozhodnutí je "programovatelné".
Nestrukturované rozhodnutí: předmět rozhodování není jasně definován, především ve smyslu koho se rozhodnutí týká a jaké by mohly být jejich cíle. Možnosti ,které přicházejí v úvahu, nejsou okamžitě zřejmé,protože rozhodnutí se dříve v této podobě nebo za těchto konkrétních okolností ještě neobjevilo. Proto, že je rozhodnutí nebývalé, nemá jeho autor jasnou představu o jeho realizaci. Ve skutečnosti bude mít každý manager pravděpodobně jiný pohled jak na rozhodnutí samé, tak i na způsob jeho provedení. Proto i po odsouhlasení toho nejlepšího způsobu postupu při rozhodování mohou nastat obtíže při jeho realizaci.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
1. Měl by být stroj, který začíná dělat problémy, být vyměněn, nebo by ho měl opravář opravit?
2. Má být přijat zkušenější pracovník, nebo mladší osoba, schopná dalšího rozvoje?
3. Má se dát přednost variantě A nebo B v rozpisu tohoto týdne?
Druhý typ manažerových rozhodnutí je povahou strategický. Ty zahrnují budoucnost celé organizace, jsou důležité pro dlouhodobé výsledky a nemohou být prováděny "rutinním" způsobem. Strategická rozhodnutí jsou obvykle "one offs" ,charakterizované vysokou mírou rizika a/nebo neurčitostí, protože většina organizací ovlivňují změny prostředí společně s rozvojem technologií a zdrojů, které jsou pro ně vhodné.
Proto ve smyslu, v němž tento termín používáme, jsou strategická rozhodnutí odlišná od operativních v tomto:
• Vztahují organizaci k jejímu prostředí
• Týkají se velké části organizace
Termín "strategický" potom záleží na tom, jakou zvolíme definici organizace. První manager v našem příkladě, který vede malou výrobní jednotku, může provádět rozhodnutí, která jsou strategická v podmínkách jednotky, netýkají li se celé firmy. Pokud se manager rozhoduje změnit v jednotce provoz ze dvousměnného na třísměnný, je toto rozhodnutí strategické pro jednotku. Mění pozici jednotky v jejím prostředí a ovlivňuje celou jednotku. Toto rozhodnutí je ale v podmínkách celé organizace operativní.
Strukturovaná a nestrukturovaná rozhodnutí
Některá rozhodnutí jsou jasná, dobře definovaná, přesná a nedvojznačná. Jiná rozhodnutí jsou špatně pochopitelná, fuzzy a obtížná pro provedení. Toto jsou rozdíly mezi strukturovaným a nestrukturovaným rozhodnutím, a ze zcela praktického hlediska je tato dimenze snad nejvýznamnější pro determinování snadnosti, se kterou může být rozhodnutí provedeno.
Strukturované rozhodnutí: ten, kdo rozhoduje, zná dopad rozhodnutí a možnosti, mezi nimiž má být provedena volba, jsou jasné. Nikdy není rozhodnutí nebývalé: kriteria hodnocení byla předem zhodnocena a jsou explicitní a nedvojznačná. Člověk, který rozhoduje, předtím dobře porozuměl a byl obeznámen se způsobem, jak zvolit. Jinými slovy, rozhodnutí je "programovatelné".
Nestrukturované rozhodnutí: předmět rozhodování není jasně definován, především ve smyslu koho se rozhodnutí týká a jaké by mohly být jejich cíle. Možnosti ,které přicházejí v úvahu, nejsou okamžitě zřejmé,protože rozhodnutí se dříve v této podobě nebo za těchto konkrétních okolností ještě neobjevilo. Proto, že je rozhodnutí nebývalé, nemá jeho autor jasnou představu o jeho realizaci. Ve skutečnosti bude mít každý manager pravděpodobně jiný pohled jak na rozhodnutí samé, tak i na způsob jeho provedení. Proto i po odsouhlasení toho nejlepšího způsobu postupu při rozhodování mohou nastat obtíže při jeho realizaci.
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Závislé a nezávislé rozhodnutí
Třetím významným způsobem katagorizace rozhodnutí je rozdělení podle míry závislosti na jiných rozhodnutích. To může být měřeno na dvou úrovních: úroveň reprezentující vliv dřívějších a možných budoucích rozhodnutí a úroveň reprezentující míru vlivu jiných oblastí organizace.
První rovina zahrnuje minulá a budoucí rozhodnutí. Někdy dřívější rozhodnutí předurčují východiska vymezující podmínky, v nichž můžeme pracovat v přítomnosti.Někdy zase přispěly k pomale se rozvíjejícímu systému pojistek, které v důsledku vymezují, co je pokládáno za vhodné a proveditelné. Někdy může být míra předchozí podpory rozhodnutí taková, že jakákoli změna může způsobit komplikace. Například rozhodnutí kdy zastavit projekt, který nevykazuje úspěch, ale který spotřeboval velké množství zdrojů,může být velmi obtížné. Ačkoli by ,racionálně, rozhodnutí nemělo být ovlivněno tím, jaké výdaje mu předcházely, je reálné chování při rozhodování ovlivněno vývojem a druhem historie před rozhodnutím. Existuje mnoho příkladů "dobrých peněz vyhozených za špatné".
Vliv očekávaných budoucích rozhodnutí. Míra, kterou nás volba předurčuje k budoucímu kursu našich činností nebo zamezuje přijetí částečných směrů činností, může být právoplatně zahrnuta jako jeden z nejvýznamnějších dopadů rozhodnutí
Druhá úroveň se týká míry, do které je rozhodnutí izolováno organizačně. Některá rozhodnutí jsou ve svém dopadu relativně omezena na zbytek organizace, zatímco jiná mají důsledky i za jejími hranicemi.
Typy a prvky rozhodnutí
Každá ze tří dimenzí reprezentuje spíše spojitost než přímou dichotomii, a rozhodnutí může být v každém jejím místě. To teoreticky znamená, že existuje nekonečné množství typů rozhodnutí. Přesto, abychom ukázali způsob, jakým se prvky rozhodnutí liší podle typu rozhodnutí, můžeme provést generalizaci, která úkol velice zjednodušuje:
• strategická rozhodnutí mají tendenci k nestrukturovanosti a závislosti
• operativní rozhodnutí jsou spíše strukturovaná a nezávislá.
První rovina zahrnuje minulá a budoucí rozhodnutí. Někdy dřívější rozhodnutí předurčují východiska vymezující podmínky, v nichž můžeme pracovat v přítomnosti.Někdy zase přispěly k pomale se rozvíjejícímu systému pojistek, které v důsledku vymezují, co je pokládáno za vhodné a proveditelné. Někdy může být míra předchozí podpory rozhodnutí taková, že jakákoli změna může způsobit komplikace. Například rozhodnutí kdy zastavit projekt, který nevykazuje úspěch, ale který spotřeboval velké množství zdrojů,může být velmi obtížné. Ačkoli by ,racionálně, rozhodnutí nemělo být ovlivněno tím, jaké výdaje mu předcházely, je reálné chování při rozhodování ovlivněno vývojem a druhem historie před rozhodnutím. Existuje mnoho příkladů "dobrých peněz vyhozených za špatné".
Vliv očekávaných budoucích rozhodnutí. Míra, kterou nás volba předurčuje k budoucímu kursu našich činností nebo zamezuje přijetí částečných směrů činností, může být právoplatně zahrnuta jako jeden z nejvýznamnějších dopadů rozhodnutí
Druhá úroveň se týká míry, do které je rozhodnutí izolováno organizačně. Některá rozhodnutí jsou ve svém dopadu relativně omezena na zbytek organizace, zatímco jiná mají důsledky i za jejími hranicemi.
Typy a prvky rozhodnutí
Každá ze tří dimenzí reprezentuje spíše spojitost než přímou dichotomii, a rozhodnutí může být v každém jejím místě. To teoreticky znamená, že existuje nekonečné množství typů rozhodnutí. Přesto, abychom ukázali způsob, jakým se prvky rozhodnutí liší podle typu rozhodnutí, můžeme provést generalizaci, která úkol velice zjednodušuje:
• strategická rozhodnutí mají tendenci k nestrukturovanosti a závislosti
• operativní rozhodnutí jsou spíše strukturovaná a nezávislá.
Prvek 4: Důsledky
Pro každou kombinaci rozhodovací varianty a reálného stavu bude existovat důsledek. Takže, jestliže budeme mít N alternativních variant a M vzájemně se vylučujících reálných stavů, bude existovat N x M možných důsledků.
Možné důsledky můžeme zkoumat na mnoha úrovních. Např., Mach rozlišuje mezi 3 úrovněmi důsledků:
• Primární důsledky, které jsou přímými údaji operativního výsledku události.
• Zprostředkované důsledky, které jsou interpretacemi události, vyjádřené v jakýchkoliv mírách, které používáme k popsání výsledku.
• Ohodnocené výsledky, které jsou mírou hodnoty nebo užitečnosti výsledku rozhodování. Tato poslední skupina důsledků bude odrážet preference rozhodovacího subjektu nebo strukturu hodnot.
Tak, v rozhodování o kapacitách, již dříve popsaném, může existovat takovýto důsledek popsaný na každé úrovni následovně:
Primární důsledek: "Roční poptávka je 8000 jednotek a my jsme plánovali kapacitu na 7000 jednotek. Materiální náklady jsou Ł 24.
Zprostředkovaný důsledek: "Zisk z výrobků je Ł 50 000 měsíčně a množství neuspokojené objednávek je velké a stále se zvyšuje."
Hodnocený důsledek:"Obecně jsme spokojeni s výrobou, dostáváme tržby včas v době, kdy společnost nutně potřebuje prostředky. Nicméně, jsme znepokojeni neuspokojením našich zákazníků, a budeme se snažit toto neuspokojení redukovat.
Všimněte si, když se pohybujeme od primární k hodnotící úrovni, vliv rozhodovacího subjektu se stává důležitějším. Různý rozhodovací subjekt s různými hodnotami může mít jiný způsob interpretace výsledků výroby na hodnotící úrovni. Mohou být také vybrána různá měřítka na zprostředkované úrovni. Také si všimněte, jak na každé úrovni potřebujeme popsat více jak jeden atribut výsledků. Tak, na primární úrovni, bude popis samotné poptávky nepřijatelný; potřebujeme totiž popsat poptávky a zároveň kapacitu a materiální náklady. Obdobně, na hodnotící úrovni, pojednáváme o 2 atributech zisku a neuspokojení objednávek přičemž jsme se pokusili o jejich určité porovnání. V zásadě existuje na hodnotící úrovni "velký tlak" na to pokusit se o vyjádření každého důsledku rozhodování jednoduchým způsobem. Tak se stává hodnocení značně srozumitelnější.
Možné důsledky můžeme zkoumat na mnoha úrovních. Např., Mach rozlišuje mezi 3 úrovněmi důsledků:
• Primární důsledky, které jsou přímými údaji operativního výsledku události.
• Zprostředkované důsledky, které jsou interpretacemi události, vyjádřené v jakýchkoliv mírách, které používáme k popsání výsledku.
• Ohodnocené výsledky, které jsou mírou hodnoty nebo užitečnosti výsledku rozhodování. Tato poslední skupina důsledků bude odrážet preference rozhodovacího subjektu nebo strukturu hodnot.
Tak, v rozhodování o kapacitách, již dříve popsaném, může existovat takovýto důsledek popsaný na každé úrovni následovně:
Primární důsledek: "Roční poptávka je 8000 jednotek a my jsme plánovali kapacitu na 7000 jednotek. Materiální náklady jsou Ł 24.
Zprostředkovaný důsledek: "Zisk z výrobků je Ł 50 000 měsíčně a množství neuspokojené objednávek je velké a stále se zvyšuje."
Hodnocený důsledek:"Obecně jsme spokojeni s výrobou, dostáváme tržby včas v době, kdy společnost nutně potřebuje prostředky. Nicméně, jsme znepokojeni neuspokojením našich zákazníků, a budeme se snažit toto neuspokojení redukovat.
Všimněte si, když se pohybujeme od primární k hodnotící úrovni, vliv rozhodovacího subjektu se stává důležitějším. Různý rozhodovací subjekt s různými hodnotami může mít jiný způsob interpretace výsledků výroby na hodnotící úrovni. Mohou být také vybrána různá měřítka na zprostředkované úrovni. Také si všimněte, jak na každé úrovni potřebujeme popsat více jak jeden atribut výsledků. Tak, na primární úrovni, bude popis samotné poptávky nepřijatelný; potřebujeme totiž popsat poptávky a zároveň kapacitu a materiální náklady. Obdobně, na hodnotící úrovni, pojednáváme o 2 atributech zisku a neuspokojení objednávek přičemž jsme se pokusili o jejich určité porovnání. V zásadě existuje na hodnotící úrovni "velký tlak" na to pokusit se o vyjádření každého důsledku rozhodování jednoduchým způsobem. Tak se stává hodnocení značně srozumitelnější.
TYPY MANAŽERSKÉHO ROZHODOVÁNÍ
Všechna manažerská rozhodování nejsou stejná. Víme, že v praxi zařazení v rámci organizace spojené s vykonáváním různých manažerských úkolů je srovnáváno s velmi odlišnými typy rozhodování. Např., personální manažer, jehož hlavním úkolem je stálé a pravidelné najímání lidí, bude čelit různým rozhodnutím o tom, kdo bude radit top managementu společnosti při rozsáhlém omezovacím programu. Potřebujeme tedy určitý druh klasifikace rozhodovacích typů, abychom mohli odlišit jedno rozhodnutí od jiného.
Jedna metoda, podle které bychom mohli rozdělit rozhodování je odlišení, která část organizace má za rozhodování odpovědnost. Takto bychom rozvinuli určitý "organizační strom" rozhodnutích, který by odpovídal organizační struktuře společnosti. Problém je v tom, že bychom se museli zabývat specifickým obsahem každé manažerské práce, např. kontrolorů kvality, personálních manažerů a všech ostatních pracovníků, kteří mají odpovědnost za specifickou oblast organizační aktivity. Místo toho, my potřebujeme identifikovat obecné dimenze rozhodování, které zobrazují jeho podstatu bez toho, abychom zkoumali specifický obsah.
Pro klasifikaci manažerského rozhodování jsou vhodné tyto tři dimenze:
1. Jak velké části organizace se rozhodování týká, tj je li rozhodování strategické či operativní.
2. Jak dobře je rozhodování definováno, tj je li strukturované či nestrukturované.
3. Jak je rozhodování spojení s ostatními,tj. je li rozhodování závislé či nezávislé.
Jedna metoda, podle které bychom mohli rozdělit rozhodování je odlišení, která část organizace má za rozhodování odpovědnost. Takto bychom rozvinuli určitý "organizační strom" rozhodnutích, který by odpovídal organizační struktuře společnosti. Problém je v tom, že bychom se museli zabývat specifickým obsahem každé manažerské práce, např. kontrolorů kvality, personálních manažerů a všech ostatních pracovníků, kteří mají odpovědnost za specifickou oblast organizační aktivity. Místo toho, my potřebujeme identifikovat obecné dimenze rozhodování, které zobrazují jeho podstatu bez toho, abychom zkoumali specifický obsah.
Pro klasifikaci manažerského rozhodování jsou vhodné tyto tři dimenze:
1. Jak velké části organizace se rozhodování týká, tj je li rozhodování strategické či operativní.
2. Jak dobře je rozhodování definováno, tj je li strukturované či nestrukturované.
3. Jak je rozhodování spojení s ostatními,tj. je li rozhodování závislé či nezávislé.
Prvek 2: Varianty v rozhodování
Varianty v rozhodování jsou alternativní možnosti činností, ze kterých si rozhodující subjekt musí vybrat. Varianty tvoří základ "decision making" protože, pokud neexistuje více jak jedna cesta, po které se má pokračovat, neexistuje žádná možnost volby a tím ani žádné rozhodování. Počet variant v rozhodování může být mezi 2 a nekonečnem. V tomto smyslu je nejjednodušší rozhodování takové, které obsahuje možnost provedení určité činnosti nebo její neprovedení rozhodování ano/ne. Např., předpokládejme společnost, která se rozhoduje jestli využít informačních služeb určité firmy o nových trzích. Varianty rozhodování jsou buď ano, využijeme, či ne.
Rozhodování by mohlo být ohodnoceno srovnáním nákladů na služby s určitým odhadem pravděpodobných výhod z použití takovýchto informací o trhu.
Jeden typ rozhodování, kde je nekonečno variant je případ, kde funkce proměnné v rozhodování je spojitá. Např. předpokládáme rozhodování o tom: "Kolik štěrku bychom měli koupit pro zimní posyp silnic?" Potom existuje teoreticky nekonečno variant v rozsahu 0 až nekonečno množství štěrku. Samozřejmě, mohli bychom určitým způsobem určit limity rozsahu možných variant. V případě nákupu štěrku by rozumná spodní hranice měla být shodná s minimem množství, které bylo dříve použito, a rozumný horní limit s maximálním množstvím, které bylo kdy třeba plus určitá pojistná rezerva. Ale i pak, existuje teoreticky nekonečno čísel mezi těmito dvěma limitami, jedna z možností je pak vymezit určitý počet representativních úrovní mezi nimi.
Stejně jako se uvažuje počet variant, další hlavní charakteristika rozhodovacích variant se týká toho, jak jsou rozpoznatelné na začátku rozhodovacího procesu. Některá rozhodnutí mají varianty zřejmé již tehdy, když je rozhodování definováno: např. použít informační služby o trhu nebo ne. U jiných rozhodování nejsou varianty hned zřejmé. Např., pokud předpokládáme rozhodnutí: "Rozhodni, jak zlepšit kvalitu informací o trhu." Potom ne všechny konečné varianty, které by přicházely v úvahu, budou evidentní bez určitého dalšího přemýšlení.
Vlastně se mohou varianty v rozhodování ukázat jako smíšenina něčeho mezi "úplně definovaným na začátku rozhodovacího procesu" a "naprosto novým a speciálně vytvořeným pro rozhodovací otázku". Např. Minzberg klasifikuje rozhodovací varianty podle toho, zda jsou
• dány plně stanoveny na začátku rozhodovacího procesu
• nalezeny již hotové plně vytvořeny v rozhodovacích prost ředí a objeveny během rozhodovacího procesu
• vytvořeny pro daný účel vytvářeny speciálně pro danou rozhodovací situaci
• modifikované již hotové varianty s určitými účelovými znaky
Rozhodování by mohlo být ohodnoceno srovnáním nákladů na služby s určitým odhadem pravděpodobných výhod z použití takovýchto informací o trhu.
Jeden typ rozhodování, kde je nekonečno variant je případ, kde funkce proměnné v rozhodování je spojitá. Např. předpokládáme rozhodování o tom: "Kolik štěrku bychom měli koupit pro zimní posyp silnic?" Potom existuje teoreticky nekonečno variant v rozsahu 0 až nekonečno množství štěrku. Samozřejmě, mohli bychom určitým způsobem určit limity rozsahu možných variant. V případě nákupu štěrku by rozumná spodní hranice měla být shodná s minimem množství, které bylo dříve použito, a rozumný horní limit s maximálním množstvím, které bylo kdy třeba plus určitá pojistná rezerva. Ale i pak, existuje teoreticky nekonečno čísel mezi těmito dvěma limitami, jedna z možností je pak vymezit určitý počet representativních úrovní mezi nimi.
Stejně jako se uvažuje počet variant, další hlavní charakteristika rozhodovacích variant se týká toho, jak jsou rozpoznatelné na začátku rozhodovacího procesu. Některá rozhodnutí mají varianty zřejmé již tehdy, když je rozhodování definováno: např. použít informační služby o trhu nebo ne. U jiných rozhodování nejsou varianty hned zřejmé. Např., pokud předpokládáme rozhodnutí: "Rozhodni, jak zlepšit kvalitu informací o trhu." Potom ne všechny konečné varianty, které by přicházely v úvahu, budou evidentní bez určitého dalšího přemýšlení.
Vlastně se mohou varianty v rozhodování ukázat jako smíšenina něčeho mezi "úplně definovaným na začátku rozhodovacího procesu" a "naprosto novým a speciálně vytvořeným pro rozhodovací otázku". Např. Minzberg klasifikuje rozhodovací varianty podle toho, zda jsou
• dány plně stanoveny na začátku rozhodovacího procesu
• nalezeny již hotové plně vytvořeny v rozhodovacích prost ředí a objeveny během rozhodovacího procesu
• vytvořeny pro daný účel vytvářeny speciálně pro danou rozhodovací situaci
• modifikované již hotové varianty s určitými účelovými znaky
Prvek 3: Nekontrolovatelné faktory
Nekontrolovatelné faktory jsou ty části rozhodování, které ačkoliv máme vliv na konečný výsledek, nemohou být přímo kontrolovány rozhodujícím subjektem. Např., jestliže se rozhodujeme, jak velkou výrobní kapacitu přidělit novému výrobku, jeden z faktorů, které ovlivní naše rozhodnutí, je pravděpodobnost poptávky po novém produktu. Nemůžeme kontrolovat úroveň poptávky po produktu přímo, a přitom je to zřejmě příliš důležitý fakt na to , abychom ho ignorovali.
Jednou z možností je brát poptávku jako daný stav tj. stav, kterému se prostředí přizpůsobuje a který je nezávislý na samotném rozhodování.
Pokud existuje pouze jeden nekontrolovatelný faktor, všechny stavy, které mohou nastat, budou odpovídat všem stavům, ve kterých se právě tento nekontrolovatelný faktor může nacházet. Pokud existuje více nekontrolovatelných faktorů, mohly by nastat všechny stavy, které odpovídají každé možné kombinaci úrovní jednotlivých nekontrolovatelných faktorů. Např. pokud celková poptávka a náklady na suroviny jsou dva nekontrolovatelné faktory v rozhodování, a pokud zvolíme a definujeme 3 možné úrovně poptávky a 4 úrovně nákladů na suroviny, existuje celkem 12 možných stavů v rozhodování.
Při zvažování nekontrolovatelných faktorů v rámci rozhodování, je užitečné sledovat tyto 3 kroky:
• Zjistit faktory, které ovlivní konečný výsledek rozhodování
• Zjistit stavy nebo úrovně, které mohou nastat
• Pokusit se předpovědět pravděpodobnost těchto stavů nebo úrovní, které nastanou pro každý nekontrolovatelný faktor
Jednou z možností je brát poptávku jako daný stav tj. stav, kterému se prostředí přizpůsobuje a který je nezávislý na samotném rozhodování.
Pokud existuje pouze jeden nekontrolovatelný faktor, všechny stavy, které mohou nastat, budou odpovídat všem stavům, ve kterých se právě tento nekontrolovatelný faktor může nacházet. Pokud existuje více nekontrolovatelných faktorů, mohly by nastat všechny stavy, které odpovídají každé možné kombinaci úrovní jednotlivých nekontrolovatelných faktorů. Např. pokud celková poptávka a náklady na suroviny jsou dva nekontrolovatelné faktory v rozhodování, a pokud zvolíme a definujeme 3 možné úrovně poptávky a 4 úrovně nákladů na suroviny, existuje celkem 12 možných stavů v rozhodování.
Při zvažování nekontrolovatelných faktorů v rámci rozhodování, je užitečné sledovat tyto 3 kroky:
• Zjistit faktory, které ovlivní konečný výsledek rozhodování
• Zjistit stavy nebo úrovně, které mohou nastat
• Pokusit se předpovědět pravděpodobnost těchto stavů nebo úrovní, které nastanou pro každý nekontrolovatelný faktor
Opakování rozhodovacího procesu
V praxi jsou etapy rozhodovacího procesu zřídka tak zřejmě určené nebo rozpoznané v rozlišování manažerů. Ale více významněji: rozhodování není tak pravidelně uspořádáno, jak ukazuje model. Rozhodovací proces se nutně nerozvíjí z jedné fáze do další bez zpětných kroků a opakování. Skutečné jednání v rozhodování může prokazovat časté zpětné kroky a skoky dopředu před tím, než je vybrána konečná varianta. Takže rozhodovací proces nemusí být hladký, ale vyvíjí se váhavě a přetržitě s občasným připuštěním jednoho kroku vpřed a dvou vzad.
Smyčky nebo zpětné kroky v rozhodovacím procesu mohou nastávat z mnoha důvodů, ovšem dvě nejčastěji pozorované příčiny jsou:
• Smyčky k pochopení nastávají jestliže se rozhodovatel navrací zpět postupně ve smyslu lepšího porozumění rozhodovacímu komplexu.
• Chybné smyčky jsou takové, při kterých některé fáze rozhodovacího procesu nebyly úspěšné v tom, co měly přinést, a proto musí být modifikovány časnější fáze rozhodovacího procesu.
Smyčky nebo zpětné kroky v rozhodovacím procesu mohou nastávat z mnoha důvodů, ovšem dvě nejčastěji pozorované příčiny jsou:
• Smyčky k pochopení nastávají jestliže se rozhodovatel navrací zpět postupně ve smyslu lepšího porozumění rozhodovacímu komplexu.
• Chybné smyčky jsou takové, při kterých některé fáze rozhodovacího procesu nebyly úspěšné v tom, co měly přinést, a proto musí být modifikovány časnější fáze rozhodovacího procesu.
PRVKY ROZHODOVACÍHO PROCESU
Procesní model manažerského rozhodování nevysvětluje klíčové prvky, které rozhodování obsahuje a dokud tyto prvky nejsou popsány je těžké plně rozhodování porozumět nebo odlišovat jednotlivé typy manažerského rozhodování.
Prvek 1: Osoba, která rozhoduje
Tímto zcela formálním termínem jednoduše označujeme jednotlivce nebo skupinu lidí, která dělá rozhodnutí. Předpokládáme, že jelikož rozhodování zahrnuje nějaké vazby k aktivní činnosti, může rozhodující osoba své rozhodnutí i uskutečnit. Nejlépe srozumitelnou rozhodující osobou je jednotlivec. Když existuje pouze jeden člověk, který dělá rozhodnutí, dokončit rozhodovací proces je pouze individuální úkol . Když je za rozhodnutí odpovědno více jak jedna osoba, říká se, že rozhodování má multi rozhodující subjekt. Jeho typickým příkladem je výbor (ačkoliv výbory mají často ještě jiný účel než rozhodování). Individuální členové výborů jsou často representanty nebo delegáty částí organizace a mají representovat zájmy týkající se odboru či oddělení při uplatňování svých vlastních pohledů.
Vlastně existuje velmi málo typů rozhodování, které jsou prosazovány pouze individuální osobou, absolutně bez ohledu na pohledy ostatních. Dokonce i když je formálně nadiktována v organizaci individuální odpovědnost za rozhodování, budou obvykle vyžadovány názory zainteresovaných stran a bude také třeba získat tichý souhlas nebo podvolení se ostatních jednotlivců nebo skupin. Když je třeba zvážit i názory jiných manažerů, tito mohou být považováni za část samotného rozhodujícího subjektu. V důsledku toho nemají členové rozhodujícího subjektu stejný stupeň vlivu na rozhodnutí.
Kvůli rozhodujícímu subjektu jsou cíle organizace interpretovány do operativních kritérií. To znamená, že jednotlivci v roli rozhodujícího subjektu neprovádí pouze samotnou volbu, ale mohou také hrát důležitou roli v rozhodování o tom, k jakému cíli má rozhodnutí přispět. Navíc, může rozhodující subjekt kontrolovat, které varianty rozhodování uvažovat, jaké informace považovat za relevantní a jak každou variantu ohodnotit. Kvůli tomu, je rozhodující subjekt nejdůležitějším prvkem v jakémkoli rozhodování.
Prvek 1: Osoba, která rozhoduje
Tímto zcela formálním termínem jednoduše označujeme jednotlivce nebo skupinu lidí, která dělá rozhodnutí. Předpokládáme, že jelikož rozhodování zahrnuje nějaké vazby k aktivní činnosti, může rozhodující osoba své rozhodnutí i uskutečnit. Nejlépe srozumitelnou rozhodující osobou je jednotlivec. Když existuje pouze jeden člověk, který dělá rozhodnutí, dokončit rozhodovací proces je pouze individuální úkol . Když je za rozhodnutí odpovědno více jak jedna osoba, říká se, že rozhodování má multi rozhodující subjekt. Jeho typickým příkladem je výbor (ačkoliv výbory mají často ještě jiný účel než rozhodování). Individuální členové výborů jsou často representanty nebo delegáty částí organizace a mají representovat zájmy týkající se odboru či oddělení při uplatňování svých vlastních pohledů.
Vlastně existuje velmi málo typů rozhodování, které jsou prosazovány pouze individuální osobou, absolutně bez ohledu na pohledy ostatních. Dokonce i když je formálně nadiktována v organizaci individuální odpovědnost za rozhodování, budou obvykle vyžadovány názory zainteresovaných stran a bude také třeba získat tichý souhlas nebo podvolení se ostatních jednotlivců nebo skupin. Když je třeba zvážit i názory jiných manažerů, tito mohou být považováni za část samotného rozhodujícího subjektu. V důsledku toho nemají členové rozhodujícího subjektu stejný stupeň vlivu na rozhodnutí.
Kvůli rozhodujícímu subjektu jsou cíle organizace interpretovány do operativních kritérií. To znamená, že jednotlivci v roli rozhodujícího subjektu neprovádí pouze samotnou volbu, ale mohou také hrát důležitou roli v rozhodování o tom, k jakému cíli má rozhodnutí přispět. Navíc, může rozhodující subjekt kontrolovat, které varianty rozhodování uvažovat, jaké informace považovat za relevantní a jak každou variantu ohodnotit. Kvůli tomu, je rozhodující subjekt nejdůležitějším prvkem v jakémkoli rozhodování.
KROKY V PROCESU ROZHODOVÁNÍ / ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
Pozorování
Proces rozhodování/řešení problémů začíná, když si samotný manažer povšimne, že buď je něco v nepořádku nebo je pro nějaké rozhodnutí pravděpodobně příležitost, ať už v organizaci či v jejím prostředí. Tato znalost potencionálního rozhodnutí nemusí být nalezena přímo v evidenci, lze ji nalézt na základě něčeho víc, než intuice, obecného pocitu, že něco není v pořádku. Následující znalost je časový úsek těhotenství(?) (gestation) nebo uvážení, které se podobá inkubaci.
Pochopení problému
Eventuální bod je dosažen po myšlence nebo po nahromadění důkazů, kde samotný manažer je dostatečně přesvědčen, že potřeba rozhodnutí je reálná. Od této doby důkazy smí být čistě demonstrativní, možné ve tvaru odchylek norem výkonu od žádaného stavu: například vysoká pracovní připravenost nebo nízký prodej.
Určení cílů
Během této fáze je nezbytné uvažovat, jaké se očekává že bude přijato rozhodnutí, nebo k jakým cílům by se směřovalo. Takové cíle je nejlepší popsat v pojmech chování jakékoliv části organizačního zavedení znalosti problému na prvním místě. Často musí rozhodnutí vyhovovat několika cílům, v tomto případě relativní důležitost každého potřebuje být porozuměna a dělána explicitně.
Cíle jsou obvykle sdruženy s překlenutou mezerou mezi tím, co bylo pozorováno, a co je považováno za rozhodující stav rozsahu problému. Avšak rozhodující stav musí být funkce, ať už jsou všeobecné cíle organizace jakékoliv. Tato fáze někdy zahrnuje interpretaci, operativu, všeobecné cíle firmy a cíle. Zde je také zahrnuta sada omezení rozhodování.
Porozumění problému
Při pohledu na sadu stimulů, které jsou interpretovány jako označující, že problém existuje, je potřeba pro manažera, aby diagnostikoval správný původ problému. Tato etapa je zvlášť důležitá. Špatná diagnóza formulace špatného problému bude vážně působit na zbývající proces. Správná odpověď na špatný problém je tak málo použitelná, jako špatná odpověď na správný problém.
Kde jsou rozhodnutí dobře "strukturovaná" a "srozumitelná", diagnóza může být jednoduchá. Mnoho problémů však vidí mnoho lidí různě a ten názor, u kterého je dosaženo shody, se někdy přes původ problému může stát těžkým rozhodovacím procesem. Poslední bod této etapy je shodná interpretace problému v jeho operativní formě. To často zahrnuje objasnění podrobností problému a někdy jeho formalizaci pomocí napsané zprávy (přehledu) nebo žádosti pro rozhodnutí.
Proces rozhodování/řešení problémů začíná, když si samotný manažer povšimne, že buď je něco v nepořádku nebo je pro nějaké rozhodnutí pravděpodobně příležitost, ať už v organizaci či v jejím prostředí. Tato znalost potencionálního rozhodnutí nemusí být nalezena přímo v evidenci, lze ji nalézt na základě něčeho víc, než intuice, obecného pocitu, že něco není v pořádku. Následující znalost je časový úsek těhotenství(?) (gestation) nebo uvážení, které se podobá inkubaci.
Pochopení problému
Eventuální bod je dosažen po myšlence nebo po nahromadění důkazů, kde samotný manažer je dostatečně přesvědčen, že potřeba rozhodnutí je reálná. Od této doby důkazy smí být čistě demonstrativní, možné ve tvaru odchylek norem výkonu od žádaného stavu: například vysoká pracovní připravenost nebo nízký prodej.
Určení cílů
Během této fáze je nezbytné uvažovat, jaké se očekává že bude přijato rozhodnutí, nebo k jakým cílům by se směřovalo. Takové cíle je nejlepší popsat v pojmech chování jakékoliv části organizačního zavedení znalosti problému na prvním místě. Často musí rozhodnutí vyhovovat několika cílům, v tomto případě relativní důležitost každého potřebuje být porozuměna a dělána explicitně.
Cíle jsou obvykle sdruženy s překlenutou mezerou mezi tím, co bylo pozorováno, a co je považováno za rozhodující stav rozsahu problému. Avšak rozhodující stav musí být funkce, ať už jsou všeobecné cíle organizace jakékoliv. Tato fáze někdy zahrnuje interpretaci, operativu, všeobecné cíle firmy a cíle. Zde je také zahrnuta sada omezení rozhodování.
Porozumění problému
Při pohledu na sadu stimulů, které jsou interpretovány jako označující, že problém existuje, je potřeba pro manažera, aby diagnostikoval správný původ problému. Tato etapa je zvlášť důležitá. Špatná diagnóza formulace špatného problému bude vážně působit na zbývající proces. Správná odpověď na špatný problém je tak málo použitelná, jako špatná odpověď na správný problém.
Kde jsou rozhodnutí dobře "strukturovaná" a "srozumitelná", diagnóza může být jednoduchá. Mnoho problémů však vidí mnoho lidí různě a ten názor, u kterého je dosaženo shody, se někdy přes původ problému může stát těžkým rozhodovacím procesem. Poslední bod této etapy je shodná interpretace problému v jeho operativní formě. To často zahrnuje objasnění podrobností problému a někdy jeho formalizaci pomocí napsané zprávy (přehledu) nebo žádosti pro rozhodnutí.
Výběr voleb (variant)
Délka a důležitost této fáze bude závislá na tom, jak bylo rozhodnutí definováno dříve. Pokud meze rozhodnutí byly definovány úzce (těsně), pak volby mohou být už dány (například: "Využijeme směr vývoje nebo ne?").
Pokud rozhodnutí bylo definováno šířeji, proces výběru voleb je podstatně tvůrčí. Řešení jsou považována za daná, nicméně přesto jsou některá potenciální řešení problému formálně dána k rozhodnutí. Vskutku v praxi může být nesnadné toto oddělit od následující fáze zhodnocení. Zde smí být použito vyloučení voleb, které jsou považovány za špatné. Ale jak uvidíme v kapitole 10 toto "předzhodnocení" může vážně překážet (zabránit) přijetí rozhodnutí.
Zhodnocení voleb
Zhodnocovací fáze zahrnuje výběr rozšíření. Většinou každá volba rozhodnutí vychází vstříc určitým cílům. Následky každého rozhodnutí jsou vyřešeny v některých detailech, a pokud je použit v rozhodovacím procesu matematický model, jeho použití je teď nejvhodnější.
Výběr
Toto je místo v rozhodovacím procesu směřující ke všem ostatním částem. Tady je vybrána nejvhodnější volba rozhodnutí. Procedura pro výběr bude záviset více na velikosti a ustanovení rozhodovací jednotky. Jednoduché rozhodnutí bude například preference na základě jeho nebo jejího hodnotového systému a zájmů. Vícenásobná rozhodovací jednotka by mohla vysvětlit výběr s jakoukoliv kombinací debaty, konzultace, delegace nebo politického procesu.
Implementace
Tato fáze zpracovává jakékoliv změny doporučení vybraných voleb. Efektivnost implementační fáze bude závislá na obratnosti a nadání manažera pověřeného úkolem a také na "implementovatelnosti" volby samé. Vskutku, pohodlí, s kterým volba může být implementována, je často považována za atribut volby, která bude vzata v úvahu během fáze hodnocení.
Monitorování (sledování)
Po implementaci vybrané volby by měla být sledována, aby se zjistilo, jak je efektivní při řešení nebo zjednodušení (omezení) původního problému. Pokud sledování ukáže, že rozhodnutí řeší problém efektivně, pak tato fáze označuje konec procesu. Pokud však stav řešení organizace není považován za vyhovující, pak se tato fáze stává ekvivalentní k původní pozorovací fázi a celý proces začíná znovu.
Pokud rozhodnutí bylo definováno šířeji, proces výběru voleb je podstatně tvůrčí. Řešení jsou považována za daná, nicméně přesto jsou některá potenciální řešení problému formálně dána k rozhodnutí. Vskutku v praxi může být nesnadné toto oddělit od následující fáze zhodnocení. Zde smí být použito vyloučení voleb, které jsou považovány za špatné. Ale jak uvidíme v kapitole 10 toto "předzhodnocení" může vážně překážet (zabránit) přijetí rozhodnutí.
Zhodnocení voleb
Zhodnocovací fáze zahrnuje výběr rozšíření. Většinou každá volba rozhodnutí vychází vstříc určitým cílům. Následky každého rozhodnutí jsou vyřešeny v některých detailech, a pokud je použit v rozhodovacím procesu matematický model, jeho použití je teď nejvhodnější.
Výběr
Toto je místo v rozhodovacím procesu směřující ke všem ostatním částem. Tady je vybrána nejvhodnější volba rozhodnutí. Procedura pro výběr bude záviset více na velikosti a ustanovení rozhodovací jednotky. Jednoduché rozhodnutí bude například preference na základě jeho nebo jejího hodnotového systému a zájmů. Vícenásobná rozhodovací jednotka by mohla vysvětlit výběr s jakoukoliv kombinací debaty, konzultace, delegace nebo politického procesu.
Implementace
Tato fáze zpracovává jakékoliv změny doporučení vybraných voleb. Efektivnost implementační fáze bude závislá na obratnosti a nadání manažera pověřeného úkolem a také na "implementovatelnosti" volby samé. Vskutku, pohodlí, s kterým volba může být implementována, je často považována za atribut volby, která bude vzata v úvahu během fáze hodnocení.
Monitorování (sledování)
Po implementaci vybrané volby by měla být sledována, aby se zjistilo, jak je efektivní při řešení nebo zjednodušení (omezení) původního problému. Pokud sledování ukáže, že rozhodnutí řeší problém efektivně, pak tato fáze označuje konec procesu. Pokud však stav řešení organizace není považován za vyhovující, pak se tato fáze stává ekvivalentní k původní pozorovací fázi a celý proces začíná znovu.
Rozhodování nebo řešení problému?
Ačkoliv jsou oba termíny hodně používány autory píšící o managementu, je značný rozdíl a nejednotnost v literatuře, co každý výraz znamená. Někteří autoři zahrnují řešení problému jako široký proces, který zahrnuje rozhodování...Naopak jiní autoři zobrazují řešení problému jako část rozhodovacího procesu...třetí část autorů bere rozhodování a řešení problému jako synonyma a používá oba termíny k popisu všeobecného procesu sběru informací, analýze a výběru chování.
Při uvažování rozhodování jako části většího procesu řešení problémů je rozhodování ohniskem okolo ústředního problému výběru mezi alternativními cestami vývoje. Řešení problému je širší proces, který zahrnuje poznání, že problémy existují a interpretaci a diagnózu těchto problémů. Dále pak pozdější implementaci jakýchkoli řešení, která se ukáží vhodnými.
Rosický:
Cyklus řešení problémů je uzavřený: navozuje potřebu neustálého sledování systému, tj. vyhledávání nových informací.
Proces rozhodování bývá pojímán jako sled kroků od zadání cílů do provedení rozhodnutí. Často se soustřeďuje právě na samotné rozhodnutí, tj. na zhodnocení možných řešení a na základě daného kritéria výběr nejlepšího.
Při uvažování rozhodování jako části většího procesu řešení problémů je rozhodování ohniskem okolo ústředního problému výběru mezi alternativními cestami vývoje. Řešení problému je širší proces, který zahrnuje poznání, že problémy existují a interpretaci a diagnózu těchto problémů. Dále pak pozdější implementaci jakýchkoli řešení, která se ukáží vhodnými.
Rosický:
Cyklus řešení problémů je uzavřený: navozuje potřebu neustálého sledování systému, tj. vyhledávání nových informací.
Proces rozhodování bývá pojímán jako sled kroků od zadání cílů do provedení rozhodnutí. Často se soustřeďuje právě na samotné rozhodnutí, tj. na zhodnocení možných řešení a na základě daného kritéria výběr nejlepšího.
ROZHODOVÁNI V ŘÍZENÍ (v managementu)
Jestliže jedna z charakteristik dobrého manažera je přijmout dobré rozhodnutí, zdá se rozumné, identifikovat, co je "dobré rozhodnutí." Konec konců rozhodujeme každý den našeho života, většina z těchto rozhodnutí je triviálních, ale některá jsou důležitá. Kdybychom tak měli něco, na základě čeho bychom mohli posoudit naše rozhodnutí. Může se stát, že nelze pravdivě posoudit, jak rozhodnutí bylo dobré bez výhody úplného zpětného pohledu. Pokud po důsledcích rozhodnutí se stalo samozřejmým, že můžeme říci "Při pohledu zpět průběh činnosti, jak jsme rozhodli, byl nejlepší možný na základě daných podmínek", pak rozhodnutí může být posouzeno jako dobré. Naopak, pokud věříme, že jiná volba by vedla k lepšímu výsledku, pak rozhodnutí lze posoudit (pokud ne špatné), jako ne nejlepší.
Jiná cesta posouzení rozhodnutí zahrnuje jak rozhodnutí vzniklo. Použitím tohoto přiblížení je dobré rozhodnutí takové, kde rozhodovatel plně rozumí pozadí, cílům, alternativním směrům vývoje a rozsahu možných důsledků rozhodnutí. Výběr mezi různými směry vývoje je pak prováděn racionálním způsobem, ve shodě s cíly rozhodnutí. Naopak špatné rozhodnutí je takové, jaké je přijato iracionálně, nedbale nebo lehkovážně.
Paradoxem v tomto přiblížení je, že lehkovážné nebo dokonce úplně náhodné rozhodnutí může dát lepší výsledky než nejúplnější a nejsvědomitější rozhodnutí. Ještě věříme, že musí být reálný vztah mezi oběma metodami. Z dlouhodobého hlediska rozhodnutí přijatá v informační a souvislé podobě, nám dají více vyhovující výsledky než ta, která jsou přijata bez plného porozumění rozhodnutí a rozhodování obecně.
PROCES ROZHODOVÁNÍ
Od jednokriteriálního dobrého rozhodnutí se dělá vyzkoušení procesu v nějaké podrobnosti. První důležitý bod je, že kdybychom neomezili naší definici rozhodování do momentu samotného výběru, pak by to nebyla náhlá transakce, ale spíše proces, který trvá přes časový úsek. To zahrnuje provedení jistých kroků ve zvláštním pořadí. Tyto kroky a jejich posloupnost budeme nazývat rozhodovací proces.
Jiná cesta posouzení rozhodnutí zahrnuje jak rozhodnutí vzniklo. Použitím tohoto přiblížení je dobré rozhodnutí takové, kde rozhodovatel plně rozumí pozadí, cílům, alternativním směrům vývoje a rozsahu možných důsledků rozhodnutí. Výběr mezi různými směry vývoje je pak prováděn racionálním způsobem, ve shodě s cíly rozhodnutí. Naopak špatné rozhodnutí je takové, jaké je přijato iracionálně, nedbale nebo lehkovážně.
Paradoxem v tomto přiblížení je, že lehkovážné nebo dokonce úplně náhodné rozhodnutí může dát lepší výsledky než nejúplnější a nejsvědomitější rozhodnutí. Ještě věříme, že musí být reálný vztah mezi oběma metodami. Z dlouhodobého hlediska rozhodnutí přijatá v informační a souvislé podobě, nám dají více vyhovující výsledky než ta, která jsou přijata bez plného porozumění rozhodnutí a rozhodování obecně.
PROCES ROZHODOVÁNÍ
Od jednokriteriálního dobrého rozhodnutí se dělá vyzkoušení procesu v nějaké podrobnosti. První důležitý bod je, že kdybychom neomezili naší definici rozhodování do momentu samotného výběru, pak by to nebyla náhlá transakce, ale spíše proces, který trvá přes časový úsek. To zahrnuje provedení jistých kroků ve zvláštním pořadí. Tyto kroky a jejich posloupnost budeme nazývat rozhodovací proces.
Co obsahuje novela
Předmět úpravy samotného návrhu lze rozdělit do několika oblastí. První z nich je již výše zmíněná snaha o dosažení plné kompatibility s právem ES, resp. se Směrnicí 1999/93/ES Evropského parlamentu a Rady o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (směrnice 1999/93/ES). Další oblasti je zejména zavedení nového institutu časových razítek, resp. kvalifikovaných časových razítek. Právě neexistence časových razítek byla poměrně často této právní úpravě vytýkána, a to zejména z řad odborníků z praxe. Význam časových razítek totiž spočívá ve skutečnosti, že při elektronické komunikaci lze považovat nezbytné přesné určení existence zprávy v čase. Právě v souvislosti s elektronickým podpisem může být totiž velmi významný údaj, že podepsaná datová zpráva existovala v době platnosti certifikátu, na kterém je elektronický podpis založen, resp. zda byla podepsána dříve, než byl certifikát zneplatněn.
Elektronické značky
Jedná se o označení datové zprávy označující osobou bez předchozí kontroly vlastního obsahu, pokud tato osoba iniciovala funkci prostředku pro jejich vytváření a vymezila pravidla pro výběr zpráv, které mají být označeny. Přínos zakotvení možnosti jejich používání spočívá patrně ve skutečnosti, že na rozdíl od zaručeného elektronického podpisu, který vytváří fyzická osoba vždy pro jednu určitou datovou zprávu, mohou být elektronickými značkami datové zprávy označovány tak, že je iniciována funkce prostředku, který je vytváří, a označování datových zpráv může probíhat bez další přímé součinnosti označující osoby. V tomto ohledu se tedy předpokládá, že elektronické značky budou využívány v agendách týkajících se například celních řízení, při vydávání elektronických výpisů z úředních databází, při potvrzování přijetí elektronických zpráv apod. Na rozdíl o zaručeného el.podpisu může být udělena i právnické osobě. Listiny se značkou budou na stejné úrovni jako listinné dokumenty.
Časová razítka
Jedná se o nezávislé potvrzení data a času zprávy → dává zprávu na stejnou úroveň notářsky ověřeným záznamům.
Nově stanovené povinnosti kvalifikovaného poskytovatele certifikačních služeb při vydávání kvalifikovaných časových razítek, kde je nezbytné zdůraznit povinnost poskytovatele zajistit, aby časový údaj vložený do kvalifikovaného časového razítka odpovídal hodnotě koordinovaného světového času při vytváření kvalifikovaného časového razítka, a dále přijmout odpovídající opatření proti padělání kvalifikovaných časových razítek. Ministerstvo informatiky v budoucnu vydá (a již ji i připravuje) prováděcí vyhlášku, kterou budou upřesněny podrobnosti vydávání časových razítek.
Elektronické podatelny
Oprava předchozích legislativně-technických či věcných chyb dosud platné právní úpravy. Upřesněna povinnost orgánů veřejné moci přijímat a odesílat zprávy (§11), které jsou podepsány uznávaným elektronickým podpisem prostřednictvím definice zvláštních pracovišť - elektronických podatelen. Počítá se s vydáním prováděcí vyhlášky pro elektronické podatelny, a tím tedy vytvořit možnost jednotného postupu pro dosažení potřebné (požadované) bezpečnosti. Zákon tak stanoví, že "orgán veřejné moci přijímá a odesílá datové zprávy podle odstavce 1 prostřednictvím elektronické podatelny.
Elektronické značky
Jedná se o označení datové zprávy označující osobou bez předchozí kontroly vlastního obsahu, pokud tato osoba iniciovala funkci prostředku pro jejich vytváření a vymezila pravidla pro výběr zpráv, které mají být označeny. Přínos zakotvení možnosti jejich používání spočívá patrně ve skutečnosti, že na rozdíl od zaručeného elektronického podpisu, který vytváří fyzická osoba vždy pro jednu určitou datovou zprávu, mohou být elektronickými značkami datové zprávy označovány tak, že je iniciována funkce prostředku, který je vytváří, a označování datových zpráv může probíhat bez další přímé součinnosti označující osoby. V tomto ohledu se tedy předpokládá, že elektronické značky budou využívány v agendách týkajících se například celních řízení, při vydávání elektronických výpisů z úředních databází, při potvrzování přijetí elektronických zpráv apod. Na rozdíl o zaručeného el.podpisu může být udělena i právnické osobě. Listiny se značkou budou na stejné úrovni jako listinné dokumenty.
Časová razítka
Jedná se o nezávislé potvrzení data a času zprávy → dává zprávu na stejnou úroveň notářsky ověřeným záznamům.
Nově stanovené povinnosti kvalifikovaného poskytovatele certifikačních služeb při vydávání kvalifikovaných časových razítek, kde je nezbytné zdůraznit povinnost poskytovatele zajistit, aby časový údaj vložený do kvalifikovaného časového razítka odpovídal hodnotě koordinovaného světového času při vytváření kvalifikovaného časového razítka, a dále přijmout odpovídající opatření proti padělání kvalifikovaných časových razítek. Ministerstvo informatiky v budoucnu vydá (a již ji i připravuje) prováděcí vyhlášku, kterou budou upřesněny podrobnosti vydávání časových razítek.
Elektronické podatelny
Oprava předchozích legislativně-technických či věcných chyb dosud platné právní úpravy. Upřesněna povinnost orgánů veřejné moci přijímat a odesílat zprávy (§11), které jsou podepsány uznávaným elektronickým podpisem prostřednictvím definice zvláštních pracovišť - elektronických podatelen. Počítá se s vydáním prováděcí vyhlášky pro elektronické podatelny, a tím tedy vytvořit možnost jednotného postupu pro dosažení potřebné (požadované) bezpečnosti. Zákon tak stanoví, že "orgán veřejné moci přijímá a odesílá datové zprávy podle odstavce 1 prostřednictvím elektronické podatelny.
Zákon č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy
Zákon určuje práva a povinnosti osob, které souvisejí s vytvářením, užíváním, provozem a rozvojem IS veřejné správy. Tímto zákonem se zřizuje Úřad pro veřejné IS a stanovují jeho povinnosti. IS se rozumí celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační systém zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, a dále nástroje umožňující výkon informačních činností (získávání, poskytování, vyhodnocování, ukládání, vyhledávání, úprava,…)
IS veřejné správy jsou souborem IS, které slouží pro výkon veřejné správy.
Úřad pro veřejné IS je ústředním správním úřadem pro vytváření a rozvoj IS veřejné správy.
Úřad ve spolupráci s orgány veřejné správy:
• vyhledává, zpracovává, ukládá a vytváří nové informace
• zpracovává návrhy strategických dokumentů v oblasti IS veřejné správy
• připravuje nebo koordinuje přípravu záměrů pro budování nebo přetváření IS veř. Správy
• zajišťuje tvorbu standardů
• vytváří a spravuje portál veřejné správy
• koordinuje a vytváří podmínky pro podporu rozvoje el.obchodu
Zákon o e-komunikacích
Zákon byl schválen 17.12. 2004 Poslaneckou sněmovnou a čeká na schválení v Senátu. Na základě práva Evropského společenství upravuje podmínky podnikání a výkon státní správy, včetně regulace trhu v oblasti elektronických komunikací.
Tímto zákonem se zřizuje Český telekomunikační úřad.
Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů
Připravuje se novela s kosmetickými změnami, např.:
• oproti dříve poměrně přísné úpravě pohybu osobních údajů přes hranice nyní zcela neomezený do členských států
• vypuštění požadavku na to, aby byly zpracované pouze pravdivé osobní údaje (mají být přesné a získané v souladu se zákonem)
• správci a zpracovateli osobních údajů je uložena povinnost veškerá ochranná (pro ochranu osobních údajů) opatření dokumentovat
• vypuštění stávajícího ustanovení o právu subjektu kdykoli odvolat svůj jednou udělený souhlas se zpracováním údajů
• zavádí se pojem datový sklad
IS veřejné správy jsou souborem IS, které slouží pro výkon veřejné správy.
Úřad pro veřejné IS je ústředním správním úřadem pro vytváření a rozvoj IS veřejné správy.
Úřad ve spolupráci s orgány veřejné správy:
• vyhledává, zpracovává, ukládá a vytváří nové informace
• zpracovává návrhy strategických dokumentů v oblasti IS veřejné správy
• připravuje nebo koordinuje přípravu záměrů pro budování nebo přetváření IS veř. Správy
• zajišťuje tvorbu standardů
• vytváří a spravuje portál veřejné správy
• koordinuje a vytváří podmínky pro podporu rozvoje el.obchodu
Zákon o e-komunikacích
Zákon byl schválen 17.12. 2004 Poslaneckou sněmovnou a čeká na schválení v Senátu. Na základě práva Evropského společenství upravuje podmínky podnikání a výkon státní správy, včetně regulace trhu v oblasti elektronických komunikací.
Tímto zákonem se zřizuje Český telekomunikační úřad.
Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů
Připravuje se novela s kosmetickými změnami, např.:
• oproti dříve poměrně přísné úpravě pohybu osobních údajů přes hranice nyní zcela neomezený do členských států
• vypuštění požadavku na to, aby byly zpracované pouze pravdivé osobní údaje (mají být přesné a získané v souladu se zákonem)
• správci a zpracovateli osobních údajů je uložena povinnost veškerá ochranná (pro ochranu osobních údajů) opatření dokumentovat
• vypuštění stávajícího ustanovení o právu subjektu kdykoli odvolat svůj jednou udělený souhlas se zpracováním údajů
• zavádí se pojem datový sklad
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)