- Matěj Václav Šteyer (1630-1692): literárně mnohostranný jezuita
- 1669 založila jeho matka Marie Šteyerová nakladatelství Dědictví sv. Václava – opora protireformační, katolické literatury, v jezuitské koleji sv. Ignáce
- nejvýznačnější: překlad Písma svatého – Bible svatováclavská (NZ:1677, SZ:1712)
- Antonín Koniáš (1691-1760): jezuitský kazatel, protireformační fanatik, nechal spálit na 30 000 reformačních knih
Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající (1729, 1749): seznam nábožensky škodlivé literatury, tedy hl. exulanti
- dějepisectví: Jan Kořínek: jezuita, Staré paměti kutnohorské (oslava Kutné Hory a hornického života, básnické texty, unikátní záznamy hornického slangu)
- Bohuslav Balbín (1621-1688): misionář a učitel na jezuitských školách, historické bádání, psal výhradně latinsky, verše, vysokoškolské učebnice řečnictví, teoretik literatury a dramatu; práce věnované poutním místům a světcům
Miscellanea historica regni Bohemiae (= Rozmanitosti z historie Království českého): katolická tradice českých dějin, hodnota národa, vlasti, češtiny, náboženství – tyto hodnoty ohrožené soudobými poměry
- kromě husitství k českým dějinám nadšený vztah, ale přítomnost = děs
Orbis sensualium pictus
Orbis sensualium pictus (= Svět v obrazech, 1658): totéž, ale zjednodušená, latinsko-německá s ilustracemi
Didactica, to jest Umění umělého vyučování (30.léta 17.stol.): původně česká, přepracována do latiny Didactica magna (1657 v Amsterodamu)
- O poezii české: teoretické úvahy, doporučil časomíru; sám ji použil v překladech žalmů
- Kancionál: duchovní lyrika, Amsterdam
- próza: Listové do nebe (1619): 5 smyšlených dopisů chudých a bohatých s Kristem, poučení, aby dbali božích příkazů
Truchlivý (1623): žaluplný spis, dialog, autobiografický – spor Komenského (Truchlivého) s Rozumem a Vírou, teprve Kristus rozptýlí jeho pochyby
Labyrint světa a ráj srdce (1631, 1663): 54 kapitol, po 36. dějové, dál nedějový, lyricky vzrušený meditativní tón; Poutník, průvodce Všezvěd-Všudybyl a Mámil…
- Pavel Skála ze Zhoře (1583-1640): v Německu, nevšedně vzdělaný lutherán, původně úředník v Žatci, psal česky
Didactica, to jest Umění umělého vyučování (30.léta 17.stol.): původně česká, přepracována do latiny Didactica magna (1657 v Amsterodamu)
- O poezii české: teoretické úvahy, doporučil časomíru; sám ji použil v překladech žalmů
- Kancionál: duchovní lyrika, Amsterdam
- próza: Listové do nebe (1619): 5 smyšlených dopisů chudých a bohatých s Kristem, poučení, aby dbali božích příkazů
Truchlivý (1623): žaluplný spis, dialog, autobiografický – spor Komenského (Truchlivého) s Rozumem a Vírou, teprve Kristus rozptýlí jeho pochyby
Labyrint světa a ráj srdce (1631, 1663): 54 kapitol, po 36. dějové, dál nedějový, lyricky vzrušený meditativní tón; Poutník, průvodce Všezvěd-Všudybyl a Mámil…
- Pavel Skála ze Zhoře (1583-1640): v Německu, nevšedně vzdělaný lutherán, původně úředník v Žatci, psal česky
Historie církevní:
Historie církevní: naše nejrozlehlejší historické dílo , tiskem nebylo vydáno
- Pavel Stránský ze Stránky u Zap (1583-1657): v Polsku, utrakvista, původně měšťan a písař v Litoměřicích
Respublica Bojema (= O státě českém, 1634 v nizozemském Leidenu): pro evropskou veřejnost latinsky, 10 kapitol, všestranné poučení o českém království
- Jiří Třanovský (1592-1637): v Horních Uhrách, lutheránský kněz
Cithara sanctorum (= Citara svatých, 1636 v Levoči): Písně duchovní staré i nové, užívána především na Slovensku, kde se stala součástí nár.literatury
Katolické baroko
- duchovní poezie: kancionály – navazovaly na předbělohorské katolické zpěvníky a čerpaly z nich
- Adam Michna z Otradovic (1600-1676): katolík, šlechtic, literát a hudební skladatel, žil v Jindřichově Hradci jako měšťan, varhaník a učitel zpěvu
Česká mariánská muzika (1647): výhradně vlastní skladby, osobní prožitky;
3 části: 1. rozněžnělá oslava Panny Marie, 2. duchovní zpěvy o Ježíši Kristu a světcích, 3. Loutna Česká (13 textů, nejsou to kancionály, duchovní sňatek Panny Marie s Bohem Otcem a lidské duše s Kristem → milostně mystické pojetí; napsal k ní i hudbu)
- Pavel Stránský ze Stránky u Zap (1583-1657): v Polsku, utrakvista, původně měšťan a písař v Litoměřicích
Respublica Bojema (= O státě českém, 1634 v nizozemském Leidenu): pro evropskou veřejnost latinsky, 10 kapitol, všestranné poučení o českém království
- Jiří Třanovský (1592-1637): v Horních Uhrách, lutheránský kněz
Cithara sanctorum (= Citara svatých, 1636 v Levoči): Písně duchovní staré i nové, užívána především na Slovensku, kde se stala součástí nár.literatury
Katolické baroko
- duchovní poezie: kancionály – navazovaly na předbělohorské katolické zpěvníky a čerpaly z nich
- Adam Michna z Otradovic (1600-1676): katolík, šlechtic, literát a hudební skladatel, žil v Jindřichově Hradci jako měšťan, varhaník a učitel zpěvu
Česká mariánská muzika (1647): výhradně vlastní skladby, osobní prožitky;
3 části: 1. rozněžnělá oslava Panny Marie, 2. duchovní zpěvy o Ježíši Kristu a světcích, 3. Loutna Česká (13 textů, nejsou to kancionály, duchovní sňatek Panny Marie s Bohem Otcem a lidské duše s Kristem → milostně mystické pojetí; napsal k ní i hudbu)
Felix Kadlinský:
- Felix Kadlinský: Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený (1665): k četbě a recitaci, překlad sbírky německého jezuity Fridricha von Spee
některé svazky přes 1500 stran
- Friedrich Bridel (1619-1680): jezuita, básník, překladatel, náboženské spisy, misionářská činnost, zemřel v Kutné Hoře na mor, který ošetřoval
Co Bůh? Člověk? (1658): meditativní skladba, ich-forma, v 1.pol. klade svou nicotnost do kontrastu s velikostí Boha, v 2. pol. vzývá Boha; potemnělá, naturalistická obraznost: člověk projasněná, patetická: Bůh
- Václav Jan Rosa (1621-1689): pražský právník, latinsky psaná gramatika Čechořečnost
Discursus Lypirona: časomíra, alamodová poezie , milostná lyrika s typickými příznaky barokního směšování pastýřské idyly a antické mytologie
- próza: zejména homiletika (teoretická i praktická stránka kazatelství): účinný prostředek k usměrnění člověka ke katolické zbožnosti, vedle spisovné češtiny i vulgarismy
- postily: rozsáhlé soubory kázání; Matěj Václav Šteyer: Katolická postila (1691), Daniel Ignác Nitsch: Berla Královská (Berla Jezu Krista)
některé svazky přes 1500 stran
- Friedrich Bridel (1619-1680): jezuita, básník, překladatel, náboženské spisy, misionářská činnost, zemřel v Kutné Hoře na mor, který ošetřoval
Co Bůh? Člověk? (1658): meditativní skladba, ich-forma, v 1.pol. klade svou nicotnost do kontrastu s velikostí Boha, v 2. pol. vzývá Boha; potemnělá, naturalistická obraznost: člověk projasněná, patetická: Bůh
- Václav Jan Rosa (1621-1689): pražský právník, latinsky psaná gramatika Čechořečnost
Discursus Lypirona: časomíra, alamodová poezie , milostná lyrika s typickými příznaky barokního směšování pastýřské idyly a antické mytologie
- próza: zejména homiletika (teoretická i praktická stránka kazatelství): účinný prostředek k usměrnění člověka ke katolické zbožnosti, vedle spisovné češtiny i vulgarismy
- postily: rozsáhlé soubory kázání; Matěj Václav Šteyer: Katolická postila (1691), Daniel Ignác Nitsch: Berla Královská (Berla Jezu Krista)
Písemnictví v Čechách
- písemnictví v Čechách – zúžení čtenářské základny (české baroko nemá české šlechtické publikum ani autory): odchod nejvzdělanějších vrstev do zahraničí tématické zúžení domácí literatury – dílem také zásluha jezuitské cenzury
- chybí román, tragédie, komedie a příležitostná poezie
- katolické: homiletika (= kázání a z nich pořizované postily), duchovní poezie a práce dějepisné, prozaické legendy o světcích, práce o poutních místech, divadelní hry s výjevy ze života dobově populárních světců, překlady Písma svatého, ústní slovesnost (zejména na venkově, útěšné a nadějeplné představy, milostná i sociální lyrika), interludia (krátké fraškovité hry z venkova)
Evangelické baroko… exulanti
- Jan Amos Komenský (1592-1670): ještě na pomezí humanismu a baroka
- * na moravském Slovácku v Nivicnici u Uherského Brodu v rodině mlynáře (JB)
- moravské bratrské školy a zahraniční, zejména německé, univerzity
- učitelem a správcem bratrské školy v Přerově, 1616 vysvěcen na kněze → do Fulneku
- stavovské povstání, rekatolizace s rodinou odešel do Přerova k příznivcům, 1622 zemřela na mor manželka a obě děti, zničena jeho knihovna ve Fulneku
- chybí román, tragédie, komedie a příležitostná poezie
- katolické: homiletika (= kázání a z nich pořizované postily), duchovní poezie a práce dějepisné, prozaické legendy o světcích, práce o poutních místech, divadelní hry s výjevy ze života dobově populárních světců, překlady Písma svatého, ústní slovesnost (zejména na venkově, útěšné a nadějeplné představy, milostná i sociální lyrika), interludia (krátké fraškovité hry z venkova)
Evangelické baroko… exulanti
- Jan Amos Komenský (1592-1670): ještě na pomezí humanismu a baroka
- * na moravském Slovácku v Nivicnici u Uherského Brodu v rodině mlynáře (JB)
- moravské bratrské školy a zahraniční, zejména německé, univerzity
- učitelem a správcem bratrské školy v Přerově, 1616 vysvěcen na kněze → do Fulneku
- stavovské povstání, rekatolizace s rodinou odešel do Přerova k příznivcům, 1622 zemřela na mor manželka a obě děti, zničena jeho knihovna ve Fulneku
Po vydání Obnoveného zřízení ...
- po vydání Obnoveného zřízení zemského odešel do exilu, kde vyvíjel protihabsburskou agitaci a diplomatickou aktivitu
- pod tlakem trvalého pobytu v cizině byl nucen přejít k latině
- až do smrti 43 let v cizině, pohřben v Naardenu (Holandsko), exulantský světoběžník:
Lešno: JZ Polsko, emigrační středisko JB; dobré podmínky pro literární práci, 1632 biskupem JB, 1648 prvním biskupem JB; smrt jeho 2. manželky, 1656 během polsko-švédské války požár města → přišel o vše, včetně 30 let shromažďovaného materiálu k Slovníku jazyka českého
1641-48 Anglie (vědecké důvody) a Švédsko, 1650-54 Uhry (ve Švédsku a Uhrách měl reformovat tamější školství); vrátil se do Lešna, ale shledal ho ‚překatolizovaným‘ a přesunul se do Amsterdamu (vydával svá pedagogicko-didaktická díla, Kancionál)
- pansofické práce: snaha obsáhnout veškeré dosažitelné vědecké a teologické poznatky své doby → měly přispět k překonání všech rozporů a vést k ‚všenápravě‘ a věčnému míru poněkud utopický, neuskutečnitelný charakter
- pedagogicko-didaktické práce: hl. jazykové učebnice Učitel národů:
Janua linguarum resereta (= Brána jazyků otevřená, 1631): světově proslulá učebnice latiny pro střední školy: spojení poznatků o osvojovaném jazyku a o světě
- pod tlakem trvalého pobytu v cizině byl nucen přejít k latině
- až do smrti 43 let v cizině, pohřben v Naardenu (Holandsko), exulantský světoběžník:
Lešno: JZ Polsko, emigrační středisko JB; dobré podmínky pro literární práci, 1632 biskupem JB, 1648 prvním biskupem JB; smrt jeho 2. manželky, 1656 během polsko-švédské války požár města → přišel o vše, včetně 30 let shromažďovaného materiálu k Slovníku jazyka českého
1641-48 Anglie (vědecké důvody) a Švédsko, 1650-54 Uhry (ve Švédsku a Uhrách měl reformovat tamější školství); vrátil se do Lešna, ale shledal ho ‚překatolizovaným‘ a přesunul se do Amsterdamu (vydával svá pedagogicko-didaktická díla, Kancionál)
- pansofické práce: snaha obsáhnout veškeré dosažitelné vědecké a teologické poznatky své doby → měly přispět k překonání všech rozporů a vést k ‚všenápravě‘ a věčnému míru poněkud utopický, neuskutečnitelný charakter
- pedagogicko-didaktické práce: hl. jazykové učebnice Učitel národů:
Janua linguarum resereta (= Brána jazyků otevřená, 1631): světově proslulá učebnice latiny pro střední školy: spojení poznatků o osvojovaném jazyku a o světě
Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1621-1676):
prozaik; nadsázka, pocit bezmocnosti vůči řádům
Dobrodružství Simplicia Simplicissima (1662): osudy naivního prosťáčka uneseného vojáky, krutost třicetileté války, končí hrdinovým odchodem do poustevny
- tanec smrti: od 15.stol. obrazné vyjádření moci smrti nad životem, jeho námět původně ztvárňován jako rozhovor Smrti s 24 osobami různých stavů symbolicky vyjádřené vítězství smrti nad člověkem bez rozdílu jeho stavu či původu; do podvědomí především jako barokní alegorie života a smrti
- Vanitas: alegorická moralita o marnosti a dočasnosti pozemského života v protikladu k vizi věčné blaženosti ráje
ČESKÉ BAROKO
- napjatý vztah mezi českými protestanty a Habsburky → 1618 protihabsburské povstání, 8.listopadu 1620 bitva na Bílé hoře: špatně zorganizované stavovské vojsko fiasko, 21.června 1621 poprava 27 českých pánů (Staroměstské nám.)
- 1627 Obnovené zřízení zemské: povaha nové ústavy, zrovnoprávnění němčiny s češtinou, pouze katolictví
nová vlna emigrace, hl. do Polska a Německa, Horní Uhry (Slovensko) → exulantská větev pobělohorského písemnictví
Dobrodružství Simplicia Simplicissima (1662): osudy naivního prosťáčka uneseného vojáky, krutost třicetileté války, končí hrdinovým odchodem do poustevny
- tanec smrti: od 15.stol. obrazné vyjádření moci smrti nad životem, jeho námět původně ztvárňován jako rozhovor Smrti s 24 osobami různých stavů symbolicky vyjádřené vítězství smrti nad člověkem bez rozdílu jeho stavu či původu; do podvědomí především jako barokní alegorie života a smrti
- Vanitas: alegorická moralita o marnosti a dočasnosti pozemského života v protikladu k vizi věčné blaženosti ráje
ČESKÉ BAROKO
- napjatý vztah mezi českými protestanty a Habsburky → 1618 protihabsburské povstání, 8.listopadu 1620 bitva na Bílé hoře: špatně zorganizované stavovské vojsko fiasko, 21.června 1621 poprava 27 českých pánů (Staroměstské nám.)
- 1627 Obnovené zřízení zemské: povaha nové ústavy, zrovnoprávnění němčiny s češtinou, pouze katolictví
nová vlna emigrace, hl. do Polska a Německa, Horní Uhry (Slovensko) → exulantská větev pobělohorského písemnictví
Třicetiletá válka:
třicetiletá válka: protestantské státy (Nizozemí, Švédsko) a Francie Habsburkové
- válka se několikrát přehnala i Čechami → zpustošení
- 1648 vestfálský mír: v Čechách zvýhodnění pozice panovníka (absolutismus), rekatolizace
- protireformace/rekatolizace v Čechách se ujal hl. jezuitský řád - vedli střední školství a univerzitu, ovládli cenzuru – nevídaný úspěch (původně 80-90% protestanti, pak většina katolíci)
- skončila až s příchodem osvícenství v 70.letech 18.stol., zrušení jezuitského řádu
- pálení protestantských knih, poničení Betlémské kaple, v 1. fázi i násilí
- vytvořen kult Jana Nepomuckého (1729 svatořečen) protipól Jana Husa
- exulantská literatura – evangelická: spisy účelového rázu (především práce útěšné v prvních letech 30tileté války), dějepisná díla (ponejvíce česká historie s posláním), kancionály (sbírky duchovních písní, opora protestantské náboženské praxe)
tovaryšstvo Ježíšovo pozval do Čech už v r. 1556 Ferdinand I., jejich sídlem se stalo Klementinum
- válka se několikrát přehnala i Čechami → zpustošení
- 1648 vestfálský mír: v Čechách zvýhodnění pozice panovníka (absolutismus), rekatolizace
- protireformace/rekatolizace v Čechách se ujal hl. jezuitský řád - vedli střední školství a univerzitu, ovládli cenzuru – nevídaný úspěch (původně 80-90% protestanti, pak většina katolíci)
- skončila až s příchodem osvícenství v 70.letech 18.stol., zrušení jezuitského řádu
- pálení protestantských knih, poničení Betlémské kaple, v 1. fázi i násilí
- vytvořen kult Jana Nepomuckého (1729 svatořečen) protipól Jana Husa
- exulantská literatura – evangelická: spisy účelového rázu (především práce útěšné v prvních letech 30tileté války), dějepisná díla (ponejvíce česká historie s posláním), kancionály (sbírky duchovních písní, opora protestantské náboženské praxe)
tovaryšstvo Ježíšovo pozval do Čech už v r. 1556 Ferdinand I., jejich sídlem se stalo Klementinum
Psychologicky rozpracovaný rozhovor ...
Evy s hadem i Adama s Evou → lidský rozměr; btw. Adam nebyl ‚oklamán, ale přemožen ženským půvabem‘
- v závěru Adam s Evou přijímají tíhu svého pádu a berou na sebe břímě bolesti, hříchu a omylnosti úděl celého lidstva, končí tóny pokojného poznání, síly a odhodlanosti – zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování proti zásahům všemocného osudu a Boha
- pokračování Ráj znovu nabytý (1671) a Samson bojovník (1671, knižní drama)
ŠPANĚLSKO
- stylizace a abstraktnost: snaha vytvořit obraz světové harmonie a lidské dokonalosti, nebo nalézt výraz pro svět rozkladu, záhuby a smrti
- poezie náboženského rozjímání a mystického vytržení: předzvěst u Terezie z Ávily (1515-1582) a Jana od Kříže (1542-1591)
- Pedro Calderón de la Barca (1600-1681): dramatik období „zlatého věku“ přechod mezi renesancí a barokem, viz 9. maturitní okruh
- náboženská dramata a komedie pláště a dýky
- v závěru Adam s Evou přijímají tíhu svého pádu a berou na sebe břímě bolesti, hříchu a omylnosti úděl celého lidstva, končí tóny pokojného poznání, síly a odhodlanosti – zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování proti zásahům všemocného osudu a Boha
- pokračování Ráj znovu nabytý (1671) a Samson bojovník (1671, knižní drama)
ŠPANĚLSKO
- stylizace a abstraktnost: snaha vytvořit obraz světové harmonie a lidské dokonalosti, nebo nalézt výraz pro svět rozkladu, záhuby a smrti
- poezie náboženského rozjímání a mystického vytržení: předzvěst u Terezie z Ávily (1515-1582) a Jana od Kříže (1542-1591)
- Pedro Calderón de la Barca (1600-1681): dramatik období „zlatého věku“ přechod mezi renesancí a barokem, viz 9. maturitní okruh
- náboženská dramata a komedie pláště a dýky
Zázračný mág:
Zázračný mág: drama prvních křesťanských mučedníků, fantaskní baroko, spojení tragického a komického
- Luis Góngora y Argote (1561-1627): poezie, směr barokní poezie gongorismus
- poezie – stylizace skutečnosti, samostatný výtvor, který má smysl a význam sám o sobě
- metafory, složité symboly a obrazy, kryptogramy (často nesrozumitelné stylové tajenky)
NĚMECKO
- Andreas Gryphius (1616-1664): protestantský básník, motivy zániku a hrůzy ze smrti
- Abraham a Sancta Clara (1644-1709): rakouský kazatel, z chudých poměrů, studoval na univerzitách v Německu, Rakousku, Itálii a Praze
- jeho kázání patří k vrcholům barokní rétoriky, do kázání vplétal četné historky a bajky, užíval mnoha metafor, slovních hříček, přísloví i jadrných výrazů
viz 9. maturitní okruh
- Luis Góngora y Argote (1561-1627): poezie, směr barokní poezie gongorismus
- poezie – stylizace skutečnosti, samostatný výtvor, který má smysl a význam sám o sobě
- metafory, složité symboly a obrazy, kryptogramy (často nesrozumitelné stylové tajenky)
NĚMECKO
- Andreas Gryphius (1616-1664): protestantský básník, motivy zániku a hrůzy ze smrti
- Abraham a Sancta Clara (1644-1709): rakouský kazatel, z chudých poměrů, studoval na univerzitách v Německu, Rakousku, Itálii a Praze
- jeho kázání patří k vrcholům barokní rétoriky, do kázání vplétal četné historky a bajky, užíval mnoha metafor, slovních hříček, přísloví i jadrných výrazů
viz 9. maturitní okruh
ANGLIE
- proti anglikánské církvi, opoře panovnické moci, se vytvořilo opoziční puritánské hnutí → pronásledováni emigrace do S Ameriky; v Irsku katolictví (symbol protianglické nálady), ve Skotsku presbyteriánství (kalvinisticky orientované)
- 1649 poprava Karla I. a nastolení Cromwellovy puritánské republiky; 1660 opět Stuartovci na trůně anglikánství, náboženská nesnášenlivost další silná emigrační vlna
- John Donne (1572-1631): z katolické rodiny, vystoupil z církve a nechal se vysvětit anglikánskou církví; jedním z nejoblíbenějších kazatelů své doby
- jeho poezie kolovala v rukopisech a byla vydána až po smrti – metafyzická poezie
- odmítal petrarkovskou milostnou poezii; různé citové polohy od obdivu po cynismus
Svaté sonety: milostná poezie, učené, náročné; zdůraznění lásky v sexu
Božské básně (1663): viz předchozí charakteristika
- drsnost, hovorový tón, strohost → pocit přirozenosti
- autoři tzv. metafyzické školy: George Herbert (1593-1633, pokorná zbožnost, ale není to pasivní odevzdanost), Richard Crashaw (?1612-1649, katolík, barokní, fantaskní, stylizované básně), Henry Vaughan (1622-1695, přízemní, fádní, zájem o nadpřirozeno a okultismus)
- 1649 poprava Karla I. a nastolení Cromwellovy puritánské republiky; 1660 opět Stuartovci na trůně anglikánství, náboženská nesnášenlivost další silná emigrační vlna
- John Donne (1572-1631): z katolické rodiny, vystoupil z církve a nechal se vysvětit anglikánskou církví; jedním z nejoblíbenějších kazatelů své doby
- jeho poezie kolovala v rukopisech a byla vydána až po smrti – metafyzická poezie
- odmítal petrarkovskou milostnou poezii; různé citové polohy od obdivu po cynismus
Svaté sonety: milostná poezie, učené, náročné; zdůraznění lásky v sexu
Božské básně (1663): viz předchozí charakteristika
- drsnost, hovorový tón, strohost → pocit přirozenosti
- autoři tzv. metafyzické školy: George Herbert (1593-1633, pokorná zbožnost, ale není to pasivní odevzdanost), Richard Crashaw (?1612-1649, katolík, barokní, fantaskní, stylizované básně), Henry Vaughan (1622-1695, přízemní, fádní, zájem o nadpřirozeno a okultismus)
John Milton (1608-1674):
- John Milton (1608-1674): básník a prozaik; měl vstoupit do církve, ale současné církevní poměry ho odradily , zastáncem popravy Karla I., ale Stuartovci ho nechali na pokoji
- svými spisy se politicky angažoval, pamflety o rozvodu a svobodě tisku
Metafyzická poezie: původně vnímána jako úchylka a výstřednost; bezprostřední kontakt básníka se čtenářem, nezvyklá přirovnání, záliba v paradoxu, intenzivně citové působení na čtenáře, v pol.17.stol. pozbyla přitažlivosti
- často pojímána jako polemika, lehkost, hravost
anglikánské církev za arcibiskupa Lauda silně inklinovala k autoritářské moci a anglokatolicismu
- texty, vzniklé v prvních letech vlády Karla II., vesměs inspirované biblí:
Ztracený ráj (1667): rozsáhlý epos, polatinštěná stavba vět, rovina lidská a mytická
- život Adama a Evy v ráji a jejich podlehnutí Satanovu pokušení
- začíná majestátním vylíčením Pekla, anděl-ďábel libující si v pekelných plamenech, velkolepý Satanův proslov, nesmyslná snaha Satana porazit Všemohoucího
- svými spisy se politicky angažoval, pamflety o rozvodu a svobodě tisku
Metafyzická poezie: původně vnímána jako úchylka a výstřednost; bezprostřední kontakt básníka se čtenářem, nezvyklá přirovnání, záliba v paradoxu, intenzivně citové působení na čtenáře, v pol.17.stol. pozbyla přitažlivosti
- často pojímána jako polemika, lehkost, hravost
anglikánské církev za arcibiskupa Lauda silně inklinovala k autoritářské moci a anglokatolicismu
- texty, vzniklé v prvních letech vlády Karla II., vesměs inspirované biblí:
Ztracený ráj (1667): rozsáhlý epos, polatinštěná stavba vět, rovina lidská a mytická
- život Adama a Evy v ráji a jejich podlehnutí Satanovu pokušení
- začíná majestátním vylíčením Pekla, anděl-ďábel libující si v pekelných plamenech, velkolepý Satanův proslov, nesmyslná snaha Satana porazit Všemohoucího
Podnět pro JB k překladu celé bible
podnět pro JB k překladu celé bible – skupina překladatelů, upravený Blahoslavův text; vydáno po Blahoslavově smrti: Bible Kralická (v Kralicích 1579-94)
- dlouho vzor živé spisovné řeči
- dějepisectví: Akty Jednoty bratrské: 8 svazků Blahoslav, dokončeny na konci 16.stol.
Daniel Adam z Veleslavína: utrakvista, univerzitně vzdělaný, tiskař
- 1585 vydal Kroniky dvě o založení země české
1. nový překlad Kroniky české od italského humanisty Eneáše Silvia
2. Kronika o založení země české a prvních obyvatelích jejích od měšťanského kronikáře Martina Kuthena
- vlastní práce Kalendář historický
- soustavná péče o jazykovou stránku vydávaných děl tzv. veleslavínská čeština
Václav Hájek z Libočan (†1553): katolický kněz
Kronika česká (1541)
- vznik na základě nejrůznějších pramenů a znalostí prací antických dějepisců, nedrží se však pravé podoby zdrojů a událostí
- z hlediska faktografie bezcenná → velká kritika hlavně za obrozenců
- spíše historická umělecká próza s renesančními rysy – do obrození oblíbená
- její podněty ale přijali autoři Zelenohorského a Královédvorského rukopisu
- Mácha ji považoval za „nejladnější“ sbírku českých povídek
- dlouho vzor živé spisovné řeči
- dějepisectví: Akty Jednoty bratrské: 8 svazků Blahoslav, dokončeny na konci 16.stol.
Daniel Adam z Veleslavína: utrakvista, univerzitně vzdělaný, tiskař
- 1585 vydal Kroniky dvě o založení země české
1. nový překlad Kroniky české od italského humanisty Eneáše Silvia
2. Kronika o založení země české a prvních obyvatelích jejích od měšťanského kronikáře Martina Kuthena
- vlastní práce Kalendář historický
- soustavná péče o jazykovou stránku vydávaných děl tzv. veleslavínská čeština
Václav Hájek z Libočan (†1553): katolický kněz
Kronika česká (1541)
- vznik na základě nejrůznějších pramenů a znalostí prací antických dějepisců, nedrží se však pravé podoby zdrojů a událostí
- z hlediska faktografie bezcenná → velká kritika hlavně za obrozenců
- spíše historická umělecká próza s renesančními rysy – do obrození oblíbená
- její podněty ale přijali autoři Zelenohorského a Královédvorského rukopisu
- Mácha ji považoval za „nejladnější“ sbírku českých povídek
5. České a světové baroko
- protiklad vůči renesanci a humanismu:
především G. Dobner a F. Palacký
lidský rozum, vzdělání, přitažlivost pozemského života, osobnost
války, objevy → pocit nekonečnosti světa obroda silného náboženského cítění
- Bůh přítomen všude a ve všem, zázraky, proroctví
- znechucení pozemským životem, mystické ztotožnění s Bohem, „přiblížení se Bohu skrze tento svět“
- poslední evropský univerzální styl – všechny umělecké obory: v hudbě J.S.Bach, v výtvarném umění šerosvit, optická iluze v architektuře
- naturalistická konkrétnost (hl. kazatelé), nadsazování záporných jevů, důraz na lidskou bezmocnost vůči řádu světa a pomíjejícnosti, duchovnost, mysticismus
především G. Dobner a F. Palacký
lidský rozum, vzdělání, přitažlivost pozemského života, osobnost
války, objevy → pocit nekonečnosti světa obroda silného náboženského cítění
- Bůh přítomen všude a ve všem, zázraky, proroctví
- znechucení pozemským životem, mystické ztotožnění s Bohem, „přiblížení se Bohu skrze tento svět“
- poslední evropský univerzální styl – všechny umělecké obory: v hudbě J.S.Bach, v výtvarném umění šerosvit, optická iluze v architektuře
- naturalistická konkrétnost (hl. kazatelé), nadsazování záporných jevů, důraz na lidskou bezmocnost vůči řádu světa a pomíjejícnosti, duchovnost, mysticismus
Hynek z Poděbrad:
- Hynek z Poděbrad: syn krále Jiřího, překlad 11 novel z Dekameronu
- původní Májový sen, Veršové o milovníku, Stesk na ženitbu: renesanční nevázanost
- Historie o bratru Janu Palečkovi: anonym, 12 mikropříběhů o existující postavě, rytíř
- Frantova práva (1518): anonym, zachována jen část
- předlohou hospodská společnost shromážděná okolo plzeňského lékaře Jana Franty
- vzhůru nohama převrácené ‚zásady‘ a ‚rady‘, vychází z Chvály bláznovství
- cestopisy: většinou cesty do Palestiny a Turecka
Václav Vratislav z Mitrovic: člen poselstva Rudolfa II. do turecké říše → Příhody (1599, dobrodružství, uvěznění v Cařihradu pro podezření z vyzvědačství)
- renesanční touha po poznání a rozšíření obzorů:
Jan Hasištejnský z Lobkovic: Putování léta Páně 1493 k svatému hrobu vykonané (1506)
Oldřich Prefát z Vlkanova: Cesta z Prahy do Benátek a odtud po moři až do Palestiny (1563)
Kryštof Harant z Polžic a Bezrdužic: Cesta z království českého do Benátek, odtud po moři do Země Svaté, země judské a dále do Egypta (1608)
- přímé pozorování věcí a názorně sdělovaná osobní zkušenost
- původní Májový sen, Veršové o milovníku, Stesk na ženitbu: renesanční nevázanost
- Historie o bratru Janu Palečkovi: anonym, 12 mikropříběhů o existující postavě, rytíř
- Frantova práva (1518): anonym, zachována jen část
- předlohou hospodská společnost shromážděná okolo plzeňského lékaře Jana Franty
- vzhůru nohama převrácené ‚zásady‘ a ‚rady‘, vychází z Chvály bláznovství
- cestopisy: většinou cesty do Palestiny a Turecka
Václav Vratislav z Mitrovic: člen poselstva Rudolfa II. do turecké říše → Příhody (1599, dobrodružství, uvěznění v Cařihradu pro podezření z vyzvědačství)
- renesanční touha po poznání a rozšíření obzorů:
Jan Hasištejnský z Lobkovic: Putování léta Páně 1493 k svatému hrobu vykonané (1506)
Oldřich Prefát z Vlkanova: Cesta z Prahy do Benátek a odtud po moři až do Palestiny (1563)
Kryštof Harant z Polžic a Bezrdužic: Cesta z království českého do Benátek, odtud po moři do Země Svaté, země judské a dále do Egypta (1608)
- přímé pozorování věcí a názorně sdělovaná osobní zkušenost
HUMANISMUS A JEDNOTA BRATRSKÁ
- cestu humanismu k JB otevřel biskup Lukáš Pražský, autor teolog. spisů a nábož. písní
- Jan Blahoslav (1523-1571): bratrské školy v Přerově, pak zahraniční univerzity, ve Wittenbergu poznal Luthera, 1557 biskupem JB, přesídlil do Ivančic na Moravě, tajemník a dějepisec JB, psal hlavně česky
- snažil se vedl zápas o prosazení vyššího vzdělání s Janem Augustou 1567 Filipika proti misomusům : polemický spisek
- literárně se věnoval hudbě a její praxi (Musica, Šamotulský kancionál : starší bratrské kancionály + 17 vlastních textů), kazatelství, češtině (Gramatika česká, 1571)
- Nový zákon vnově do češtiny přeložený (1564): překlad Nového zákona z latiny → nesplnil požadavek humanistů pracovat s původními prameny
filipika = bojovná řeč, misomusové = nepřátelé vzdělání
od druhého vydání nazýván Ivančický kancionál
- Jan Blahoslav (1523-1571): bratrské školy v Přerově, pak zahraniční univerzity, ve Wittenbergu poznal Luthera, 1557 biskupem JB, přesídlil do Ivančic na Moravě, tajemník a dějepisec JB, psal hlavně česky
- snažil se vedl zápas o prosazení vyššího vzdělání s Janem Augustou 1567 Filipika proti misomusům : polemický spisek
- literárně se věnoval hudbě a její praxi (Musica, Šamotulský kancionál : starší bratrské kancionály + 17 vlastních textů), kazatelství, češtině (Gramatika česká, 1571)
- Nový zákon vnově do češtiny přeložený (1564): překlad Nového zákona z latiny → nesplnil požadavek humanistů pracovat s původními prameny
filipika = bojovná řeč, misomusové = nepřátelé vzdělání
od druhého vydání nazýván Ivančický kancionál
Dialog (lit.žánr):
- dialog (lit.žánr): konverzace, která oproti sporu nemusí nutně zahrnovat zastánce dvou zcela protikladných postojů přátelský tón
- citace antických autorit, rozumové, nikoli náboženské, argumenty → humanismus
- odmítnutí násilí a války v náboženských záležitostech – oproti Chelčickému však hledisko zdravého rozumu a lidskosti
- Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1460-1510): studium na italských univerzitách, styky se zahraničím, zejména poezie (viz antika: rým), kolem něj skupina humanistických učenců
- vyspělá latina, časomíra; dobové satiry, epigramy, oslavné ódy a elegie , přírodní idyly
De miseria humana (=O lidské bídě, 1495): úvahová próza, čerpá z cest po Středomoří
- východiskem z veškerého trápení je moudrost, se kterou se člověk k životu staví
- rozsáhlá korespondence: moralizování, kritický a přezíravý vztah k domácím poměrům:
- listy: ≠dopis – měl adresáta, oslovení, ale obsah překračoval prosté sdělení
- úvaha či pojednání o závažných otázkách duchovního, morálního, společenského i politického života; vyjádření humanistického přesvědčení pisatele
- vysoká stylistická úroveň umělecké dílo; vznik příruček, jak je psát
- citace antických autorit, rozumové, nikoli náboženské, argumenty → humanismus
- odmítnutí násilí a války v náboženských záležitostech – oproti Chelčickému však hledisko zdravého rozumu a lidskosti
- Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1460-1510): studium na italských univerzitách, styky se zahraničím, zejména poezie (viz antika: rým), kolem něj skupina humanistických učenců
- vyspělá latina, časomíra; dobové satiry, epigramy, oslavné ódy a elegie , přírodní idyly
De miseria humana (=O lidské bídě, 1495): úvahová próza, čerpá z cest po Středomoří
- východiskem z veškerého trápení je moudrost, se kterou se člověk k životu staví
- rozsáhlá korespondence: moralizování, kritický a přezíravý vztah k domácím poměrům:
- listy: ≠dopis – měl adresáta, oslovení, ale obsah překračoval prosté sdělení
- úvaha či pojednání o závažných otázkách duchovního, morálního, společenského i politického života; vyjádření humanistického přesvědčení pisatele
- vysoká stylistická úroveň umělecké dílo; vznik příruček, jak je psát
ČESKÝ HUMANISMUS
- Viktorin Kornel z Všehrd (1460-1520): utrakvista, z počátku členem Hasištejnského kroužku, pak k přešel k češtině → zakladatel č.humanismu, původem měšťan, povýšen na šlechtice
- snaha o srozumitelnost širokým společenským vrstvám (jako husiti), překlady z latiny
- původní právnické dílo O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery
- konec 15.stol, za života nevyšlo, jeho zkušenosti jako úředníka u zemského soudu
- výklad tzv. zvykového práva, polemika s právní svévolí šlechty
např. Elegie na smrt císaře Karla, Óda na Karlovy Vary
např. od Augustina Olomouckého
- Řehoř Hrubý z Jelení: navazoval na Všehrda, humanistický samouk, utrakvista, hl. překlady z latiny – 1513 překlad Erasmovy Chvály bláznivosti: 1. překlad do národního jazyka v Evropě
- prostřednictvím překladů se chtěl vyjadřovat k soudobé společenské nebo náboženské situaci
- snaha o srozumitelnost širokým společenským vrstvám (jako husiti), překlady z latiny
- původní právnické dílo O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery
- konec 15.stol, za života nevyšlo, jeho zkušenosti jako úředníka u zemského soudu
- výklad tzv. zvykového práva, polemika s právní svévolí šlechty
např. Elegie na smrt císaře Karla, Óda na Karlovy Vary
např. od Augustina Olomouckého
- Řehoř Hrubý z Jelení: navazoval na Všehrda, humanistický samouk, utrakvista, hl. překlady z latiny – 1513 překlad Erasmovy Chvály bláznivosti: 1. překlad do národního jazyka v Evropě
- prostřednictvím překladů se chtěl vyjadřovat k soudobé společenské nebo náboženské situaci
4. Humanismus, renesance v literatuře naší provenience
- Vladislav Jagellonský
- 1485 usmíření mezi utrakvistickou (kališnickou) a katolickou stranou konec nábožensko-politických zápasů
- po smrti Matyáše Korvína (1490) opět podřídil země Koruny české jedinému vládci
- důsledkem husitských revolučních proměn napětí mezi šlechtou a měšťanstvem
- 1517 Svatováclavská smlouva (vzájemné ústupky)
- 1526 smrt Ludvíka Jagellonského volba Františka Habsburského na český trůn
- 20. léta 16.stol. vliv evropské náboženské reformace (návaznost na husity, Luther, Calvin) → podpora, posílení sebevědomí českých nekatolíků
- kolem r. 1450 objev knihtisku (Johannes Gutenberg) → 1470 1.česká kniha: Trojánská kronika, během 16.stol. v Čechách založena řada tiskáren, hl. tiskárna Jiřího Melantricha z Aventina, jeho nástupce Daniela Adama z Veleslavína a tiskárna Jednoty bratrské v Kralicích na Moravě
- humanismus: člověk jako centrum zájmu, filologické vzdělání, zájem o antickou literatury, latina, důraz na rozum a vědy… viz 9. okruh
- česká literatura ovlivněna spíše humanismem než renesancí
- 1485 usmíření mezi utrakvistickou (kališnickou) a katolickou stranou konec nábožensko-politických zápasů
- po smrti Matyáše Korvína (1490) opět podřídil země Koruny české jedinému vládci
- důsledkem husitských revolučních proměn napětí mezi šlechtou a měšťanstvem
- 1517 Svatováclavská smlouva (vzájemné ústupky)
- 1526 smrt Ludvíka Jagellonského volba Františka Habsburského na český trůn
- 20. léta 16.stol. vliv evropské náboženské reformace (návaznost na husity, Luther, Calvin) → podpora, posílení sebevědomí českých nekatolíků
- kolem r. 1450 objev knihtisku (Johannes Gutenberg) → 1470 1.česká kniha: Trojánská kronika, během 16.stol. v Čechách založena řada tiskáren, hl. tiskárna Jiřího Melantricha z Aventina, jeho nástupce Daniela Adama z Veleslavína a tiskárna Jednoty bratrské v Kralicích na Moravě
- humanismus: člověk jako centrum zájmu, filologické vzdělání, zájem o antickou literatury, latina, důraz na rozum a vědy… viz 9. okruh
- česká literatura ovlivněna spíše humanismem než renesancí
LATINSKÝ HUMANISMUS
- předehra už za K4 díky návštěvě Petrarcy → tyto podněty zanikly v Čechách v husitském hnutí, ale na Moravě husitství tak intenzivně nezasáhlo, proto se zde
uherský král, ovládal mj. Moravu a další přilehlé země
za husitů posílili své postavení, kterého se nechtěli vzdát, přičemž šlechta cítila větší oprávnění ‚být nahoře‘
uchoval a rozvinul 2.pol.14.stol. tzv. moravský humanismus: ‚přinesl‘ ho Jan ze Středy, kancléř K4, biskup v Litomyšli a Olomouci; následovník Augustin Olomoucký
LATINSKÝ HUMANISMUS
- Jan z Rabštejna (1437-1473): diplomat Jiřího z Poděbrad
Dialogus (1469): první české humanistické dílo
- smyšlený rozhovor čtyř žijících postav (autor + tři přátelé) o dobově naléhavé problematice – papežská politika vůči králi Jiřímu a náboženské poměry v Čechách
- formou dopisu (dopis italskému učenci, se kterým se opravdu znal)
uherský král, ovládal mj. Moravu a další přilehlé země
za husitů posílili své postavení, kterého se nechtěli vzdát, přičemž šlechta cítila větší oprávnění ‚být nahoře‘
uchoval a rozvinul 2.pol.14.stol. tzv. moravský humanismus: ‚přinesl‘ ho Jan ze Středy, kancléř K4, biskup v Litomyšli a Olomouci; následovník Augustin Olomoucký
LATINSKÝ HUMANISMUS
- Jan z Rabštejna (1437-1473): diplomat Jiřího z Poděbrad
Dialogus (1469): první české humanistické dílo
- smyšlený rozhovor čtyř žijících postav (autor + tři přátelé) o dobově naléhavé problematice – papežská politika vůči králi Jiřímu a náboženské poměry v Čechách
- formou dopisu (dopis italskému učenci, se kterým se opravdu znal)
Jistebnický kancionál:
- Jistebnický kancionál: 20.léta 15.stol., zpěvník, české (+pár latinských) duchovní písně, 2 texty od Husa a 2 od táborského kněze Jana Čapka, nejpopulárnější bojovné a válečné:
- Povstaň, povstaň veliké město Pražské, Ktož jsú boží bojovníci (hymna táborských vojsk)
- Vavřinec z Březové (1370-1437): univerzitně vzdělaný písař v kanceláři Václava IV.
Píseň o vítězství u Domažlic neboli Báseň vznešené koruny české - bitva 1431, latinská, verše
Chronicon (Husitská kronika): nedokončená, od r.1414 do r.1421→od utváření husitské reformace po počátky její revoluční fáze; zde k husitství zdrženlivý, odmítá táborský radikalismus, včetně obrazoborectví
- spory: Hádání Prahy s Kutnou Horou – součástí Budyšínského rukopisu, alegorie, soudní přelíčení za přítomnosti Krista: prohusitská Praha (krásná žena) katolická Kutná Hora (žena ošklivá), Kristus dá za pravdu samozřejmě Praze
- součástí Budyšínského rukopisu také Žaloba koruny české k Bohu na krále uherského a sbor kostnický: stížnost (plankt), odpor k Zikmundovi, usilujícímu o český trůn
- Povstaň, povstaň veliké město Pražské, Ktož jsú boží bojovníci (hymna táborských vojsk)
- Vavřinec z Březové (1370-1437): univerzitně vzdělaný písař v kanceláři Václava IV.
Píseň o vítězství u Domažlic neboli Báseň vznešené koruny české - bitva 1431, latinská, verše
Chronicon (Husitská kronika): nedokončená, od r.1414 do r.1421→od utváření husitské reformace po počátky její revoluční fáze; zde k husitství zdrženlivý, odmítá táborský radikalismus, včetně obrazoborectví
- spory: Hádání Prahy s Kutnou Horou – součástí Budyšínského rukopisu, alegorie, soudní přelíčení za přítomnosti Krista: prohusitská Praha (krásná žena) katolická Kutná Hora (žena ošklivá), Kristus dá za pravdu samozřejmě Praze
- součástí Budyšínského rukopisu také Žaloba koruny české k Bohu na krále uherského a sbor kostnický: stížnost (plankt), odpor k Zikmundovi, usilujícímu o český trůn
Petr Chelčický (1390-1460):
- Petr Chelčický (1390-1460): pravděpodobně drobný zeman v jižních Čechách, kolem r.1420 se v Praze seznámil s husitstvím, později ve Vodňanech, Písku a Táboře sledoval nábožensko-společenské spory
Václav IV. Jím změnil poměr hlasů ve vedení univerzity ve prospěch českých mistrů
zákaz církevních obřadů
do Kostnice svolán kongres kvůli papežskému schizmatu, ale po změně vedení koncilu odsouzen
- jeho literární práce a polemiky protipólem k římské církvi a částečně i k husitství; požaduje rovnost všech (ne duchovenstvo, páni a poddaní)
- odvrat od školské vzdělanosti
Postila (1441): úvahy ve formě kázání; válka, zabíjení, trest smrti, msta → zločiny
Sieť viery pravé (1441): alegorie – vychází z biblického vyprávění o rybářích, kteří díky Kristovi nalovili tolik ryb, až se sítě trhaly; síť = Kristova církev, kterou protrhly dvě velryby: císař a papež
- zásadní odmítnutí státu (protipól duchovní moci), kritika sloučení duchovní a světské moci
- první spisovatelé jednoty bratrské vycházeli z jeho myšlenek a prací
Václav IV. Jím změnil poměr hlasů ve vedení univerzity ve prospěch českých mistrů
zákaz církevních obřadů
do Kostnice svolán kongres kvůli papežskému schizmatu, ale po změně vedení koncilu odsouzen
- jeho literární práce a polemiky protipólem k římské církvi a částečně i k husitství; požaduje rovnost všech (ne duchovenstvo, páni a poddaní)
- odvrat od školské vzdělanosti
Postila (1441): úvahy ve formě kázání; válka, zabíjení, trest smrti, msta → zločiny
Sieť viery pravé (1441): alegorie – vychází z biblického vyprávění o rybářích, kteří díky Kristovi nalovili tolik ryb, až se sítě trhaly; síť = Kristova církev, kterou protrhly dvě velryby: císař a papež
- zásadní odmítnutí státu (protipól duchovní moci), kritika sloučení duchovní a světské moci
- první spisovatelé jednoty bratrské vycházeli z jeho myšlenek a prací
Světská lyrika:
- světská lyrika: hl. lyrika milostná (konec 14.stol.): píseň, anonymní, často studenti, motivem kurtoazní lyrika, ale ‚živý‘ cit – Dřěvo sě listem odievá, Stratilať jsem milého, Slóvce M, Závišova píseň (žákovská skladba, nářek nad nepřístupností milované ženy)
- spory: názorové střety mezi zastánci protikladných postojů – Spor duše s tělem (20.léta 14.stol.) – spor, zda viníkem lidských hříchů je duše nebo tělo
- výchovná a satirická poezie: O ženě zlobivé, veršované zpracování Ezopových bajek, Bajka o lišcě a čbánu (součást Hradeckého rukopisu)
o Hradecký rukopis (1370): sborník satir o řemeslnících, kritika záporů města
Smil Flaška z Pardubic (1350-1402): zemský písař, význam. představitel panské jednoty
Nová rada – sněm zvířat, který radí lvovi, jakožto nastupujícímu králi zvířat; některé se dotýkají poměrů za Václava IV.
- drama: z mystérií, mirákulí a moralit, která se hrála v kostele, a frašek
Hra tří Marií – 1.pol.14.stol., přechod mezi duchovní a světskou literaturou
- 3 biblické ženy chystající se balzamovat Kristovo tělo, náboženská velikonoční hra
- veršovaná scéna z městského tržiště: Mastičkář – hrán před kostelem, fraška
- překlady dvou cestopisů – zájem o vzdálené východní země Mandevilla (spíše fantazijní představy, přeložil Vavřinec z Březové) a Milion (Marco Polo, cesta do Číny a zpět do Itálie)
- spory: názorové střety mezi zastánci protikladných postojů – Spor duše s tělem (20.léta 14.stol.) – spor, zda viníkem lidských hříchů je duše nebo tělo
- výchovná a satirická poezie: O ženě zlobivé, veršované zpracování Ezopových bajek, Bajka o lišcě a čbánu (součást Hradeckého rukopisu)
o Hradecký rukopis (1370): sborník satir o řemeslnících, kritika záporů města
Smil Flaška z Pardubic (1350-1402): zemský písař, význam. představitel panské jednoty
Nová rada – sněm zvířat, který radí lvovi, jakožto nastupujícímu králi zvířat; některé se dotýkají poměrů za Václava IV.
- drama: z mystérií, mirákulí a moralit, která se hrála v kostele, a frašek
Hra tří Marií – 1.pol.14.stol., přechod mezi duchovní a světskou literaturou
- 3 biblické ženy chystající se balzamovat Kristovo tělo, náboženská velikonoční hra
- veršovaná scéna z městského tržiště: Mastičkář – hrán před kostelem, fraška
- překlady dvou cestopisů – zájem o vzdálené východní země Mandevilla (spíše fantazijní představy, přeložil Vavřinec z Březové) a Milion (Marco Polo, cesta do Číny a zpět do Itálie)
Husovi předchůdci:
Jan Milíč z Kroměříže: považován za otce reformačního hnutí, státní úředník, stal se kazatelem v Praze, založil dům Nový Jeruzalém, kázal česky pro chudinu; Libellus de Antichristo (=Knížka o Antikristu)
Matěj z Janova: kázání v němčině a latině o změně společ. systému, donucen odvolat své učení; Regulae Veteris et Novi testamenti (= Pravidla Starého a Nového zákona)
Tomáš Štítný ze Štítného (1333-poč.15.stol.): jihočeský zeman, ‚široce vzdělaný laik‘, ovlivněn Milíčem, naučná próza - polopaticky vysvětloval např. věroučné otázky
- sborníky traktátů Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (1376): o životě a vztazích; Řeči besední: formou rozhovoru otce s dětmi, filosofie; Řeči nedělní a sváteční: základy křesťanství
- John Wycliffe: Oxford, De veritate Sacrae Scripturae: ohlas na UK, hl.autoritou Bible
- Tkadleček (přelom 14. a 15.stol.): filosoficko-teologická próza , spor Neštěstí a Tkadlečka (nevěra), otázka nakolik člověk určuje svůj osud sám a nakolik je omezován boží vůlí
≈ Johannes von Saaz: Oráč z Čech (1399) - oráčsmrt
Matěj z Janova: kázání v němčině a latině o změně společ. systému, donucen odvolat své učení; Regulae Veteris et Novi testamenti (= Pravidla Starého a Nového zákona)
Tomáš Štítný ze Štítného (1333-poč.15.stol.): jihočeský zeman, ‚široce vzdělaný laik‘, ovlivněn Milíčem, naučná próza - polopaticky vysvětloval např. věroučné otázky
- sborníky traktátů Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (1376): o životě a vztazích; Řeči besední: formou rozhovoru otce s dětmi, filosofie; Řeči nedělní a sváteční: základy křesťanství
- John Wycliffe: Oxford, De veritate Sacrae Scripturae: ohlas na UK, hl.autoritou Bible
- Tkadleček (přelom 14. a 15.stol.): filosoficko-teologická próza , spor Neštěstí a Tkadlečka (nevěra), otázka nakolik člověk určuje svůj osud sám a nakolik je omezován boží vůlí
≈ Johannes von Saaz: Oráč z Čech (1399) - oráčsmrt
HUSITSKÁ REFORMACE
alegorie; proč je na světě utrpení a neštěstí, proč jim Bůh zcela nezabrání
- Jan Hus (1370?-1415): *v Husinci u Prachatic, studia na UK, přednášel, vysvěcen na kněze, po vydání Kutnohorského dekretu (1409) na čas zvolen rektorem vysokého učení, 1402 jmenován kazatelem v Betlémské kapli, 10 let zde v češtině kázal, vyhrocení reformního úsilí v ostrou kritiku společenského života a stavu církve, proti odpustkům papež ho dal do klatby a nad Prahou byl vyhlášen interdikt odešel na venkov, 6.8.1415 upálen
- zpočátku latinská (hl. teologická), pak česká díla
- De ecclesia (O církvi): autorita Písma nad papežem, není třeba uznávat hodnostáře, pokud se nedrží učení Kristova; součástí obžaloby v Kostnici
- české spisy: Postila (= soubor kázání), Výklad Viery, Desatera a Páteře, Knížky o svatokupectví (korupce), O šesti bludiech (v češtině i latině), Dcerka (jak má žít žena)
- pravděpodobně i autorem De orthographia Bohemica (= O českém pravopisu; návrhy na zjednodušení), věnoval se malířství a hudbě (navrhl změny duchovních písní)
- po Husově smrti v Čechách vlna odporu proti církvi, 1419 1.defenestrace pod vedením Jana Želivského svrženi protireformně smýšlející konšelé, ničení výzdob kostelů,…
- Jan Hus (1370?-1415): *v Husinci u Prachatic, studia na UK, přednášel, vysvěcen na kněze, po vydání Kutnohorského dekretu (1409) na čas zvolen rektorem vysokého učení, 1402 jmenován kazatelem v Betlémské kapli, 10 let zde v češtině kázal, vyhrocení reformního úsilí v ostrou kritiku společenského života a stavu církve, proti odpustkům papež ho dal do klatby a nad Prahou byl vyhlášen interdikt odešel na venkov, 6.8.1415 upálen
- zpočátku latinská (hl. teologická), pak česká díla
- De ecclesia (O církvi): autorita Písma nad papežem, není třeba uznávat hodnostáře, pokud se nedrží učení Kristova; součástí obžaloby v Kostnici
- české spisy: Postila (= soubor kázání), Výklad Viery, Desatera a Páteře, Knížky o svatokupectví (korupce), O šesti bludiech (v češtině i latině), Dcerka (jak má žít žena)
- pravděpodobně i autorem De orthographia Bohemica (= O českém pravopisu; návrhy na zjednodušení), věnoval se malířství a hudbě (navrhl změny duchovních písní)
- po Husově smrti v Čechách vlna odporu proti církvi, 1419 1.defenestrace pod vedením Jana Želivského svrženi protireformně smýšlející konšelé, ničení výzdob kostelů,…
Duchovní epika:
- duchovní epika: hl. legendy (např. o sv. Dorotě a o sv. Prokopu)
Legenda o sv. Kateřině: žila na poč. 4.stol. v Alexandrii (děj), nábožensky propagační → mimoliterární cíl, prvky dvorského románu (světsky milostné pocity ke Kristovi), barevná symbolika při umučení Kateřiny (na jejím těle se objevují barvy související v kurtoazní poezii s láskou a čistotou)
o Otep myrrhy
- díky UK do Prahy mládež z celé Evropy – nový stav: žáci vznik žákovské literatury
- specifická, počátek české satiry, ironie, sarkasmus; poezie, spory (Podkoní a žák)
oproti tomu starší i soudobé latinské skladby si volí za hrdiny české světce
pokud psal i česky, tak to nepodepsal, nehodilo se to – přisuzuje se mu ale česká Legenda o sv. Kateřině
vídeňský kazatel, reformátor, kázal německy a latinsky
Legenda o sv. Kateřině: žila na poč. 4.stol. v Alexandrii (děj), nábožensky propagační → mimoliterární cíl, prvky dvorského románu (světsky milostné pocity ke Kristovi), barevná symbolika při umučení Kateřiny (na jejím těle se objevují barvy související v kurtoazní poezii s láskou a čistotou)
o Otep myrrhy
- díky UK do Prahy mládež z celé Evropy – nový stav: žáci vznik žákovské literatury
- specifická, počátek české satiry, ironie, sarkasmus; poezie, spory (Podkoní a žák)
oproti tomu starší i soudobé latinské skladby si volí za hrdiny české světce
pokud psal i česky, tak to nepodepsal, nehodilo se to – přisuzuje se mu ale česká Legenda o sv. Kateřině
vídeňský kazatel, reformátor, kázal německy a latinsky
Kronika tak řečeného Dalimila (1310-1314),
- Kronika tak řečeného Dalimila (1310-1314), kompletní, anonymní, verš bezrozměrný
- příběhy z českých dějin od bájných počátků (začíná od příchodu praotce Čecha) až po současnost → účinné doklady kladných vlastností současných šlechticů
- v době nástupu Jana Lucemburského zdůrazňuje nebezpečí plynoucí z vlivu cizinců na domácí politiku
- komunikace se čtenářem, pouze národní význam (hezká čeština, politický význam)
- převyprávěný Kosmas, Dalimilovi ji přiřkl Václav Hájek z Libočan
- ‚hrdinská epika‘ – autor se vyžívá v líčení srdnatých skutků Čechů
Pauel dal geft Plouícouicih zemu (Pavel dal jest Ploskovicím zemi)
Slovo do světa stvořenie a Vítaj kráľu všemohúcí – názvy podle vstupních veršů
- legendy: často čerpají podněty, motivy i dějovou osnovu ze souboru Legenda aurea, pojednávají především o biblických postavách a cizích světcích (umučení Krista, Panna Marie, apoštolové, papež sv. Silvestr…)
- Legenda o Jidášovi: barvitá, dramatický děj, narážka na vymření Přemyslovců
- příběhy z českých dějin od bájných počátků (začíná od příchodu praotce Čecha) až po současnost → účinné doklady kladných vlastností současných šlechticů
- v době nástupu Jana Lucemburského zdůrazňuje nebezpečí plynoucí z vlivu cizinců na domácí politiku
- komunikace se čtenářem, pouze národní význam (hezká čeština, politický význam)
- převyprávěný Kosmas, Dalimilovi ji přiřkl Václav Hájek z Libočan
- ‚hrdinská epika‘ – autor se vyžívá v líčení srdnatých skutků Čechů
Pauel dal geft Plouícouicih zemu (Pavel dal jest Ploskovicím zemi)
Slovo do světa stvořenie a Vítaj kráľu všemohúcí – názvy podle vstupních veršů
- legendy: často čerpají podněty, motivy i dějovou osnovu ze souboru Legenda aurea, pojednávají především o biblických postavách a cizích světcích (umučení Krista, Panna Marie, apoštolové, papež sv. Silvestr…)
- Legenda o Jidášovi: barvitá, dramatický děj, narážka na vymření Přemyslovců
LATINSKÉ PÍSEMNICTVÍ
- Zbraslavská kronika: autorem opat Zbraslavského kláštera, končí r. 1338 → Čechy za Přemyslovců, srovnatelná s Kronikou českou
- Karel IV.: 1346 K4 králem římským, 1347 králem českým, 1355 římským císařem, Praha-důležité postavení: 1344 arcibiskupství, 1348 UK
- veškerá díla latinsky , Korunovační řád, 1.zemský zákoník: Majestas Carolina
Vita Caroli (= Život Karlův): životopis, určen synům → výchovný, filosofické úvahy, panování: služba Bohu, nejen lidem; snažil se být ‚lidový panovník‘
- přispíval k tvorbě legend (Legenda o sv. Václavu), napsal kapitoly do Kroniky králů (autorem Přibík Pulkava z Radenína)
- dopisoval si s Petrarcou věděl o italské renesanci, ale v Čechách se choval jako klasický středověký panovník; pozval do Prahy Konráda Waldhausera
ZLATÝ VĚK ČESKÉ LITERATURY 2. pol.14.stol.
- Legenda Aurea (Zlatá legenda, Legenda světců) – kniha prozaických legend, před r.1260 ji pořídil italský dominikán Jakub de Voragine, ve středověku obrovská popularita, přeložena do všech evropských jazyků; u nás byla předlohou českého Pasionálu (sbírka životopisů světců, sepsaná za vlády Karla IV., v němž byli někteří cizí světci nahrazeni českými, včetně Karlovy vlastní Legendy o sv. Václavu, počátky české umělecké prózy)
dokazuje to, že lidé měli přehled o evropské literatuře
- Karel IV.: 1346 K4 králem římským, 1347 králem českým, 1355 římským císařem, Praha-důležité postavení: 1344 arcibiskupství, 1348 UK
- veškerá díla latinsky , Korunovační řád, 1.zemský zákoník: Majestas Carolina
Vita Caroli (= Život Karlův): životopis, určen synům → výchovný, filosofické úvahy, panování: služba Bohu, nejen lidem; snažil se být ‚lidový panovník‘
- přispíval k tvorbě legend (Legenda o sv. Václavu), napsal kapitoly do Kroniky králů (autorem Přibík Pulkava z Radenína)
- dopisoval si s Petrarcou věděl o italské renesanci, ale v Čechách se choval jako klasický středověký panovník; pozval do Prahy Konráda Waldhausera
ZLATÝ VĚK ČESKÉ LITERATURY 2. pol.14.stol.
- Legenda Aurea (Zlatá legenda, Legenda světců) – kniha prozaických legend, před r.1260 ji pořídil italský dominikán Jakub de Voragine, ve středověku obrovská popularita, přeložena do všech evropských jazyků; u nás byla předlohou českého Pasionálu (sbírka životopisů světců, sepsaná za vlády Karla IV., v němž byli někteří cizí světci nahrazeni českými, včetně Karlovy vlastní Legendy o sv. Václavu, počátky české umělecké prózy)
dokazuje to, že lidé měli přehled o evropské literatuře
První česky psaná věta:
- první česky psaná věta: přípisek k latinské zakládací listině litoměřické kapituly (1057), přípisek je z počátku 13. století
- 12.-13.stol. Svatý Václave, vévodo České země – původně 3 sloky, v 15.stol 9 slok
- duchovní lyrika: české překlady modliteb a obřadních formulí (Otčenáš, Krédo, Desatero, křestní a svatební formule), původní Ostrovská píseň (2. pol. 13. stol) a Kunhutina modlitba (1300, abatyše u sv. Jiří, otázka přeměny hostie v Kristovo tělo)
- 14.stol.: po neúspěšném pokusu německého patriciátu o získání moci v Čechách je německá literatura kvůli vlně nacionalismu zavržena rozvoj české literatury, 2.pol.14.stol. zlaté období českého písemnictví
- 13.stol. rozvoj měst → vznik měšťanstva; vzrůst významu šlechty → vznik lit.děl i při panských sídlech zesvětštění literatury
- 14.stol.: Alexandreida – anonym, osmislabičný verš, latinská předloha, zachovány asi 2/5
- antický námět přenesen do středověku: křesťanští bojovníci proti pohanům
- Alexandr na vrcholu slávy a moci umírá – zmarem pýcha, rozmařilost a zrada → závěr básně výstrahou, zamyšlením nad smyslem života
- Alexandr: rysy ideálního soudobého českého šlechtice a panovníka
- politické názory české šlechty, nadřazenost, vlastenecké a protiněmecké cítění
- gnómata: usměrňující výroky o životě a moci a Aristotelovy výchovné rady Alex.
- 12.-13.stol. Svatý Václave, vévodo České země – původně 3 sloky, v 15.stol 9 slok
- duchovní lyrika: české překlady modliteb a obřadních formulí (Otčenáš, Krédo, Desatero, křestní a svatební formule), původní Ostrovská píseň (2. pol. 13. stol) a Kunhutina modlitba (1300, abatyše u sv. Jiří, otázka přeměny hostie v Kristovo tělo)
- 14.stol.: po neúspěšném pokusu německého patriciátu o získání moci v Čechách je německá literatura kvůli vlně nacionalismu zavržena rozvoj české literatury, 2.pol.14.stol. zlaté období českého písemnictví
- 13.stol. rozvoj měst → vznik měšťanstva; vzrůst významu šlechty → vznik lit.děl i při panských sídlech zesvětštění literatury
- 14.stol.: Alexandreida – anonym, osmislabičný verš, latinská předloha, zachovány asi 2/5
- antický námět přenesen do středověku: křesťanští bojovníci proti pohanům
- Alexandr na vrcholu slávy a moci umírá – zmarem pýcha, rozmařilost a zrada → závěr básně výstrahou, zamyšlením nad smyslem života
- Alexandr: rysy ideálního soudobého českého šlechtice a panovníka
- politické názory české šlechty, nadřazenost, vlastenecké a protiněmecké cítění
- gnómata: usměrňující výroky o životě a moci a Aristotelovy výchovné rady Alex.
Erasmus Rotterdamský (1466-1536):
- Erasmus Rotterdamský (1466-1536): Holanďan, studoval a působil ve Francii, Itálii, Anglii, Belgii, Německu, delší dobu pobýval v Basileji. Znalec antiky, předchůdce Lutherovy reformace (útočil na scholastickou strnulost), psal latinsky
Chvála bláznovství (1509): satira, alegorizovaná bláznivost sama vychvaluje svou všudypřítomnost v životě, vykládaném jako světový blázinec plný absurdit, pošetilostí, lichocení a klamu
řecky ú = ne, topos = místo
Poznámka: Karlova univerzita se původně jmenovala Pražská, ale v rámci zkracování používám zkratku UK
3. Literatura XIV. a XV. století na našem území
ČESKY PSANÁ LITERATURA 1. pol. 14. stol.
- první kroky při uplatnění češtiny jako literárního jazyka: bohemika: jednotlivá slova vřazovaná do cizojazyčných textů, glosy: překlady slov či slovních spojení, vepisované dovnitř anebo na okraj latinských děl, první pocházejí z doby kolem r. 1100
Chvála bláznovství (1509): satira, alegorizovaná bláznivost sama vychvaluje svou všudypřítomnost v životě, vykládaném jako světový blázinec plný absurdit, pošetilostí, lichocení a klamu
řecky ú = ne, topos = místo
Poznámka: Karlova univerzita se původně jmenovala Pražská, ale v rámci zkracování používám zkratku UK
3. Literatura XIV. a XV. století na našem území
ČESKY PSANÁ LITERATURA 1. pol. 14. stol.
- první kroky při uplatnění češtiny jako literárního jazyka: bohemika: jednotlivá slova vřazovaná do cizojazyčných textů, glosy: překlady slov či slovních spojení, vepisované dovnitř anebo na okraj latinských děl, první pocházejí z doby kolem r. 1100
William Shakespeare (1564-1616):
- William Shakespeare (1564-1616): * ve Stratfordu nad Avonou, v 18ti se oženil (3 děti), někdy po r.1585 přišel do Londýna jako herec a dramatik, stal se spolumajitelem divadla The Globe, 39 her; čerpal z antické a britské historie, italských i domácích novel a básní, starších her, lidových balad
- do r.1600 především komedie a historie: Titus Andronicus, Jindřich IV., Richard III., Veselé Windsdorské paničky, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie (1595)
- ženské postavy – ztělesnění renesanční ideálů osvobozeného člověka
- po r.1600 částečná deziluze, bezvýchodnost nesnesitelných situací: Hamlet (1601) – typický renesanční hrdina, humanista, ale uvědomuje se si meze lidské existence; Othello, Makbeth, Král Lear
- od r. 1609 romantické hry, alternativní svět (Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře), Sonety (1609): 154 sonetů, nejčastější formou blankvers (čistý verš) – nerýmovaný pětistopý jamb, neobyčejně proměnlivý, kontrastován s rýmovanými verši nebo prózou (hovorová řeč)
- do r.1600 především komedie a historie: Titus Andronicus, Jindřich IV., Richard III., Veselé Windsdorské paničky, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie (1595)
- ženské postavy – ztělesnění renesanční ideálů osvobozeného člověka
- po r.1600 částečná deziluze, bezvýchodnost nesnesitelných situací: Hamlet (1601) – typický renesanční hrdina, humanista, ale uvědomuje se si meze lidské existence; Othello, Makbeth, Král Lear
- od r. 1609 romantické hry, alternativní svět (Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře), Sonety (1609): 154 sonetů, nejčastější formou blankvers (čistý verš) – nerýmovaný pětistopý jamb, neobyčejně proměnlivý, kontrastován s rýmovanými verši nebo prózou (hovorová řeč)
Velká závěť (1461):
Velká závěť (1461): básně o pomíjivosti a bídě lidského života, strachu ze smrti a lítosti z promarněného mládí; některé z básní psány formou tzv. francouzské balady
- středověký pocit všemocnosti smrti, ale ne mystika a askeze
- střídá se smyslové opojení životem se zoufalstvím a radost s melancholií
- François Rabelaise (1494-1553): původně mnich, pak lékař, věnoval se filosofii, archeologii, studiu starých jazyků a přírodním vědám
Gargantua a Pantagruel (1532-posmrtně): pětidílná epopej v próze, z námětu oblíbené lidové četby o životě obrů → groteskní zveličování, satira na všechny oblasti současného života a středověkého církevního myšlení; první 2 knihy: Rabelaisovy ideály, pokračování se neslo v duchu obnovené inkvizice, kdy byli jeho přátelé učenci upalováni
- veřejně odsouzeny katolickou universitou, Sorbonnou
- básnická skupina Plejáda: hlavou Pierre de Ronsard (1524-1585): milostná poezie po vzoru Petrarcy převážně formou sonetu: Sonety pro Helenu (1571 a 1577)
- Michel de Montaigne: Eseje (3 knihy, od r.1580): úvahy o sobě samém, vše vztahoval k sobě, kritická ironie, smysl života hledal v životě konkrétního člověka, odpor k autoritám i dogmatům Eseje zakázal Ludvík XIV. a papež dal do klatby.
- esej : rozprava o otázkách filosofických, uměleckých či vědeckých, na rozhraní vědeckého a uměleckého podání a zdůrazňuje osobní pojetí; po Montaignových Esejích se rozšířil v Anglii, hl. v uměleckokritické literatuře.
- středověký pocit všemocnosti smrti, ale ne mystika a askeze
- střídá se smyslové opojení životem se zoufalstvím a radost s melancholií
- François Rabelaise (1494-1553): původně mnich, pak lékař, věnoval se filosofii, archeologii, studiu starých jazyků a přírodním vědám
Gargantua a Pantagruel (1532-posmrtně): pětidílná epopej v próze, z námětu oblíbené lidové četby o životě obrů → groteskní zveličování, satira na všechny oblasti současného života a středověkého církevního myšlení; první 2 knihy: Rabelaisovy ideály, pokračování se neslo v duchu obnovené inkvizice, kdy byli jeho přátelé učenci upalováni
- veřejně odsouzeny katolickou universitou, Sorbonnou
- básnická skupina Plejáda: hlavou Pierre de Ronsard (1524-1585): milostná poezie po vzoru Petrarcy převážně formou sonetu: Sonety pro Helenu (1571 a 1577)
- Michel de Montaigne: Eseje (3 knihy, od r.1580): úvahy o sobě samém, vše vztahoval k sobě, kritická ironie, smysl života hledal v životě konkrétního člověka, odpor k autoritám i dogmatům Eseje zakázal Ludvík XIV. a papež dal do klatby.
- esej : rozprava o otázkách filosofických, uměleckých či vědeckých, na rozhraní vědeckého a uměleckého podání a zdůrazňuje osobní pojetí; po Montaignových Esejích se rozšířil v Anglii, hl. v uměleckokritické literatuře.
ANGLICKÁ RENESANČNÍ A HUMANISTICKÁ TVORBA
- koncem 14.stol., ale teprve za Alžběty I. (1558-1603) a po vítězství nad Španělskem v r.1588, nastal v Anglii velký rozmach hospodářský i kulturní
= Villonova balada; ve středověké lyrice, hl. provensálské, 3 delší sloky a dozpěv (=poslání), ve všech slokách se opakovaly stejné rýmy, poslední verš 1. sloky zároveň písňový refrén v závěru dvou dalších slok i poslání
z franc. essai - pokus
- Geoffrey Chaucer (1340-1400): Canterburské povídky: pestrá, humorná drobnokresba charakterů i situací, 23 veršovaných příběhů, jež si vyprávějí poutníci na cestě do Canterbury
- Thomas More (1478-1535): humanista, navázal na díla Platóna a sv. Augustýna;
Utopie (1516): latinsky, ideální stát na ostrově Utopia , kde lidé zrušili soukromé vlastnictví a žijí podle zárodečných zásad komunismu.
- stal se předchůdcem mnoha dalších myslitelů - utopických socialistů (myslitelé 18.-19.stol., Claudie Henri de Saint-Simon, Robert Owen, Pierre Joseph Proudhon)), název utopie se obecně ujal pro označení ideálních představ o budoucnosti.
- Tommas Campanella: Sluneční stát; Francis Bacon: Nová Atlantida, ovlivnil ale i společensko-kritické romány - Jonathan Swift: Gulliverovy cesty, Anatol France: Ostrov tučňáků, science fiction, antiutopie – RUR, …
= Villonova balada; ve středověké lyrice, hl. provensálské, 3 delší sloky a dozpěv (=poslání), ve všech slokách se opakovaly stejné rýmy, poslední verš 1. sloky zároveň písňový refrén v závěru dvou dalších slok i poslání
z franc. essai - pokus
- Geoffrey Chaucer (1340-1400): Canterburské povídky: pestrá, humorná drobnokresba charakterů i situací, 23 veršovaných příběhů, jež si vyprávějí poutníci na cestě do Canterbury
- Thomas More (1478-1535): humanista, navázal na díla Platóna a sv. Augustýna;
Utopie (1516): latinsky, ideální stát na ostrově Utopia , kde lidé zrušili soukromé vlastnictví a žijí podle zárodečných zásad komunismu.
- stal se předchůdcem mnoha dalších myslitelů - utopických socialistů (myslitelé 18.-19.stol., Claudie Henri de Saint-Simon, Robert Owen, Pierre Joseph Proudhon)), název utopie se obecně ujal pro označení ideálních představ o budoucnosti.
- Tommas Campanella: Sluneční stát; Francis Bacon: Nová Atlantida, ovlivnil ale i společensko-kritické romány - Jonathan Swift: Gulliverovy cesty, Anatol France: Ostrov tučňáků, science fiction, antiutopie – RUR, …
DRAMA:
- DRAMA: komedia – národní dramatický žánr, veršované drama, 3 akty, do přestávek mezi akty se vkládaly samostatné výstupy, často anekdoty, tzv. mezihry. Za tvůrce považován:
- Lope de Vega (1562-1635): dramatik, prozaik i básník, složil prý kolem 2000 her, nejrozmanitější náměty, často komedie pláště a dýky (např. Zahradníkův pes, Valencijská vdova, Učitel tance, Vzbouření v blázinci aj.). Nejoceňovanější dramata, která čerpala ze španělských dějin:
Fuente Ovejuna: zlotřilý komtur Gomez je vesničany zabit, král nařídí jejich mučení, ale stejně se nikdo nepřizná → znemožní to vykonat nespravedlivý trest.
- Tirso de Molina (1584-1648): Svůdce sevillský a kamenný host (1630): Don Juan
- Pedro Calderón de la Barca (1600-1681): komedie pláště a dýky, protireformační katolicismus přechod k baroknímu divadelnictví, četné filozofické a symbolické hry
Život je sen: princ Segismundo zvítězí nad zlou věštbou i nad sebe samým, když projde sebepoznáním. Pak je osvobozen z vězení, kam ho uvrhl otec, a ‚stane se skutečně svobodným a odpovědným jedincem‘
- Lope de Vega (1562-1635): dramatik, prozaik i básník, složil prý kolem 2000 her, nejrozmanitější náměty, často komedie pláště a dýky (např. Zahradníkův pes, Valencijská vdova, Učitel tance, Vzbouření v blázinci aj.). Nejoceňovanější dramata, která čerpala ze španělských dějin:
Fuente Ovejuna: zlotřilý komtur Gomez je vesničany zabit, král nařídí jejich mučení, ale stejně se nikdo nepřizná → znemožní to vykonat nespravedlivý trest.
- Tirso de Molina (1584-1648): Svůdce sevillský a kamenný host (1630): Don Juan
- Pedro Calderón de la Barca (1600-1681): komedie pláště a dýky, protireformační katolicismus přechod k baroknímu divadelnictví, četné filozofické a symbolické hry
Život je sen: princ Segismundo zvítězí nad zlou věštbou i nad sebe samým, když projde sebepoznáním. Pak je osvobozen z vězení, kam ho uvrhl otec, a ‚stane se skutečně svobodným a odpovědným jedincem‘
Protireformace:
- protireformace: úsilí katolické církve o potlačení reformace v 16.-18.stol. a o opětovné získání nadvlády nad větší částí Evropy, snaha podrobit jakýkoli duševní rozvoj církevní autoritě
- z literatury sice nezmizel pozemský svět ani smyslová zkušenost, ale ztrácejí svůj původní význam a smysl, poznávaná skutečnost se mění v symboly.
- poezie náboženského rozjímání a mystického vytržení: hl. Terezie z Ávily (1515-1582) a Jan od Kříže (1542-1591): představa, že největší vzepjetí lidského ducha tkví v duchovním spojení s Kristem (viz. svatební mystika Terezie z Ávily)
FRANCOUZSKÁ RENESANCE
- konec stoleté války, anglická okupace Paříže, Panna orleánská…atd.
- François Villon (1431-po r.1463): vychován knězem, který mu umožnil studia na universitě (1452 Mistrem svobodných umění), bouřlivý život studentské bohémy, toulal se po Francii s jednou z četných tlup společenských vyděděnců (při jedné šarvátce zabil kněze → trest smrti, nakonec jen vyhnanství z Paříže)
Malá závěť (1456): komická přání a odkazy přátelům i nepřátelům (satira)
- z literatury sice nezmizel pozemský svět ani smyslová zkušenost, ale ztrácejí svůj původní význam a smysl, poznávaná skutečnost se mění v symboly.
- poezie náboženského rozjímání a mystického vytržení: hl. Terezie z Ávily (1515-1582) a Jan od Kříže (1542-1591): představa, že největší vzepjetí lidského ducha tkví v duchovním spojení s Kristem (viz. svatební mystika Terezie z Ávily)
FRANCOUZSKÁ RENESANCE
- konec stoleté války, anglická okupace Paříže, Panna orleánská…atd.
- François Villon (1431-po r.1463): vychován knězem, který mu umožnil studia na universitě (1452 Mistrem svobodných umění), bouřlivý život studentské bohémy, toulal se po Francii s jednou z četných tlup společenských vyděděnců (při jedné šarvátce zabil kněze → trest smrti, nakonec jen vyhnanství z Paříže)
Malá závěť (1456): komická přání a odkazy přátelům i nepřátelům (satira)
ŠPANĚLSKÁ RENESANCE
- konec 15.stol. vznik Španělského národního státu, 16.stol. námořní velmoc a největší koloniální stát, následoval rychlý hospodářský úpadek v kulturním životě se začínal znovu projevovat silný vliv katolicismu, což podporovala i tvrdá inkvizice
- 16. a 17.stol.: zlatý věk španělského písemnictví: rozvoj tradice domácí literatury, čerpající i ze zdrojů lidové tvorby → vznik velkého množství literárních forem
- ROMÁN: ve Francii v 12.stol., větší epické dílo (i veršované) psané v domácím (románském) jazyce. I překlady a zpracování antických příběhů, alegorická zvířecí vyprávění a rytířské romány: 15. a 16.stol., dobrodružné příběhy rytířů, první četba zasahující široký čtenářský okruh.
v antice byl pouhou znělkou, slokou, která se pravidelně opakovala; v renesanci se stala samostatnou básnickou formou; 14 veršů: 2x4 verše /oktáva/ + 2x3 verše /sestina/
epický prozaický žánr menšího rozsahu, který se vyvinul z ústního lidového vyprávění, končí výmluvnou pointou; převládající žánr renesanční prózy, položila základy k novodobému románu
odtud název: déka – řecky deset
původ v orientálním a středověkém písemnictví; spojila novely v organickou jednotu, zobrazující nejrozmanitější rysy lidského života
- 16. a 17.stol.: zlatý věk španělského písemnictví: rozvoj tradice domácí literatury, čerpající i ze zdrojů lidové tvorby → vznik velkého množství literárních forem
- ROMÁN: ve Francii v 12.stol., větší epické dílo (i veršované) psané v domácím (románském) jazyce. I překlady a zpracování antických příběhů, alegorická zvířecí vyprávění a rytířské romány: 15. a 16.stol., dobrodružné příběhy rytířů, první četba zasahující široký čtenářský okruh.
v antice byl pouhou znělkou, slokou, která se pravidelně opakovala; v renesanci se stala samostatnou básnickou formou; 14 veršů: 2x4 verše /oktáva/ + 2x3 verše /sestina/
epický prozaický žánr menšího rozsahu, který se vyvinul z ústního lidového vyprávění, končí výmluvnou pointou; převládající žánr renesanční prózy, položila základy k novodobému románu
odtud název: déka – řecky deset
původ v orientálním a středověkém písemnictví; spojila novely v organickou jednotu, zobrazující nejrozmanitější rysy lidského života
Román pikareskní:
- román pikareskní: hrdina picaro (šibal, šejdíř): tulák, který se snaží překonat svůj bědný osud a jelikož to nejde poctivou prací, pomáhá si podvody; zpravidla je v zápase o existenci poražen. Sérii těchto románů zahájil anonymní Lazarillo z Tormesu
- Miguel de Cervantes Saavedra (1547-1616): z rodiny zchudlého šlechtice, v mládí těžce zmrzačen v bojích proti Turkům, 5 let v zajetí alžírských pirátů, žil v bídě, psal verše, dramata, mezihry, novely i romány
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Macha: (1605 a 1615): zchudlý vesnický hidalgo (zeman), vášnivý čtenář rytířských románů, pokřtí starou herku Rosinante, děvče ze sousední vesnice učiní paní svého srdce coby princeznu Dulcineu z Tobosy a vydá se na cesty… Na další cestě získá zbrojnoše Sancha Panzu atd.
- původně jako satira na rytířské romány a rytířství – rytířské romány byly založeny na idealizovaných představách o životě Cervantes postihoval podstatu společenských vztahů své doby, svár mezi odumírajícím feudalismem a právě se rodící kapitalistickou společností založenou na svobodě jedince
→ považován za zakladatele novodobého románu
- Miguel de Cervantes Saavedra (1547-1616): z rodiny zchudlého šlechtice, v mládí těžce zmrzačen v bojích proti Turkům, 5 let v zajetí alžírských pirátů, žil v bídě, psal verše, dramata, mezihry, novely i romány
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Macha: (1605 a 1615): zchudlý vesnický hidalgo (zeman), vášnivý čtenář rytířských románů, pokřtí starou herku Rosinante, děvče ze sousední vesnice učiní paní svého srdce coby princeznu Dulcineu z Tobosy a vydá se na cesty… Na další cestě získá zbrojnoše Sancha Panzu atd.
- původně jako satira na rytířské romány a rytířství – rytířské romány byly založeny na idealizovaných představách o životě Cervantes postihoval podstatu společenských vztahů své doby, svár mezi odumírajícím feudalismem a právě se rodící kapitalistickou společností založenou na svobodě jedince
→ považován za zakladatele novodobého románu
Francesco Petrarca
- Francesco Petrarca (1304-1374): italský básník, psal eposy, životopisy, traktáty; jeho otec byl spolu s Dantem vypovězen z Florencie, politik (setkal se s Karlem IV.), nazýván otcem humanismu (znalost antické kultury a klasické filologie, sám psal latinská díla → snil od obnovení Římské říše a zlatém věku římské literatury)
Od slova signore - pán
trecento (14.stol. – zrod renesance), quattrocento (15.stol. – rozkvět: Florencie, lineární perspektiva), cinquecento (po r. 1500, zájem o realistické zobrazení lidského těla, Mona Lisa)
Zpěvník: rozdělený na dvě části: In Vitam, In Mortem (jakoby „nový letopočet“, před a po smrti milované ženy), celý věnovaný Lauře, ideální obraz milované ženy – při vší idealizaci, ale má rysy reálné, pozemské ženy; 366 italsky psaných básní, nejčastěji psané formou sonetu - Petrarca z něj vytvořil ‚dokonalý nástroj k vyjádření nejhlubších myšlenek a citů‘.
Od slova signore - pán
trecento (14.stol. – zrod renesance), quattrocento (15.stol. – rozkvět: Florencie, lineární perspektiva), cinquecento (po r. 1500, zájem o realistické zobrazení lidského těla, Mona Lisa)
Zpěvník: rozdělený na dvě části: In Vitam, In Mortem (jakoby „nový letopočet“, před a po smrti milované ženy), celý věnovaný Lauře, ideální obraz milované ženy – při vší idealizaci, ale má rysy reálné, pozemské ženy; 366 italsky psaných básní, nejčastěji psané formou sonetu - Petrarca z něj vytvořil ‚dokonalý nástroj k vyjádření nejhlubších myšlenek a citů‘.
Giovanni Boccaccio (1313-1375):
- Giovanni Boccaccio (1313-1375): z Florencie, vystudoval práva v Neapoli, pod Petrarcovým vlivem se zaujal pro humanismus, autorem řady latinských pojednání (Dantův životopis a komentáře k Božské komedii); ve stáří se kvůli představě posmrtné odplaty od humanismu odklonil
Dekameron (1348-1353): cyklus 100 novel , rozdělených po deseti na 10 dní
- 7 dívek a 3 muži, kteří odjeli kvůli moru (1348) z Florencie na venkov a krátí si čas vyprávěním historek, denně na jiné téma – jsou tedy zasazeny do společného dějového rámce a spolu s ním vytvářejí jeden celek, tzv. rámcovou povídku .
- náměty čerpal z antických, orientálních a současných (např. francouzských) pramenů
- církev dílo zakázala za nemorálnost, později ho římský inkvizitor upravil (ironická kritika soudobých mravů, milostné příběhy)
- Niccolò Machiavelli (1469-1527): florentský politik, v době, kdy byl zbaven funkce se zabýval literaturou:
Vladař (1513): M. rozebírá příčiny současného úpadku Itálie a hledá cestu k nápravě, přičemž se nevyhýbá ani použití násilí
Dekameron (1348-1353): cyklus 100 novel , rozdělených po deseti na 10 dní
- 7 dívek a 3 muži, kteří odjeli kvůli moru (1348) z Florencie na venkov a krátí si čas vyprávěním historek, denně na jiné téma – jsou tedy zasazeny do společného dějového rámce a spolu s ním vytvářejí jeden celek, tzv. rámcovou povídku .
- náměty čerpal z antických, orientálních a současných (např. francouzských) pramenů
- církev dílo zakázala za nemorálnost, později ho římský inkvizitor upravil (ironická kritika soudobých mravů, milostné příběhy)
- Niccolò Machiavelli (1469-1527): florentský politik, v době, kdy byl zbaven funkce se zabýval literaturou:
Vladař (1513): M. rozebírá příčiny současného úpadku Itálie a hledá cestu k nápravě, přičemž se nevyhýbá ani použití násilí
2. Evropská literatura renesanční a humanistická
- od 14. stol. v Itálii
- osvobození z područí feudální a církevní ideologie, od nadějí v posmrtné vykoupení se obraceli k plnému, přímo vášnivému vyžití pozemského života
- znovuzrození, obrození – antická kultura: hl. řečtí a italští učenci kriticky zkoumali a vykládali antické rukopisy → humanisté
- odborné rozbory bible a její překlady do národních jazyků i obyčejný člověk o ní mohl uvažovat
- asi 1450 knihtisk: Johannes Gutenberg
- změny původně podníceny rozvojem výroby, který vedl k zrušení feudálního řádu. Kritika církve přerůstala v některých zemích v revoluční lidová hnutí, např.sto let po husitech v Německu vzplanula tzv. selská válka (1525)
- pátrání po nových obchodních trzích zámořské objevy, 1519-1522 první obeplutí zeměkoule
- hlavními nositeli pokroku: měšťané, kteří se nejrázněji osvobozovali ze závislosti na feudálech; zprvu podporovali všechny směry ve vědě a umění
- osvobození z područí feudální a církevní ideologie, od nadějí v posmrtné vykoupení se obraceli k plnému, přímo vášnivému vyžití pozemského života
- znovuzrození, obrození – antická kultura: hl. řečtí a italští učenci kriticky zkoumali a vykládali antické rukopisy → humanisté
- odborné rozbory bible a její překlady do národních jazyků i obyčejný člověk o ní mohl uvažovat
- asi 1450 knihtisk: Johannes Gutenberg
- změny původně podníceny rozvojem výroby, který vedl k zrušení feudálního řádu. Kritika církve přerůstala v některých zemích v revoluční lidová hnutí, např.sto let po husitech v Německu vzplanula tzv. selská válka (1525)
- pátrání po nových obchodních trzích zámořské objevy, 1519-1522 první obeplutí zeměkoule
- hlavními nositeli pokroku: měšťané, kteří se nejrázněji osvobozovali ze závislosti na feudálech; zprvu podporovali všechny směry ve vědě a umění
ITALSKÁ RENESANCE
- 1.pol.14.stol.: S Itálie nejrozvinutější část Evropy (obchod a řemeslná výroba), územně roztříštěna do silných městských států – patricijové se pozvolna zmocňovali vlády, až bylo republikánské zřízení nahrazeno vládou jedince → vznik tzv. signorií
- patricijové se obklopovali přepychem a zvali na své dvory i nejvýznamnější umělce a spisovatele
- malíři objevili perspektivu, velká pozornost lidským postavám, nahá těla, záliba v portrétu
- 15. stol. hl. ve Florencii: Leonardo da Vinci (1452-1519), Raffael Santi (1483-1520), Michelangelo Buonarroti (1475-1564), Sandro Boticcelli, Tizian; architekt Filippo Brunelleschi (1. renesanční stavba: Špitál neviňátek); sochař Donatello
- studia divina – divinus = božský, božská studia (středověké pojetí věd, které vycházelo z teologie), renesance se zaměřila pouze na studia humana (nauky o člověku, které učinila nezávislými na teologii) – odtud potom pojem humanismus
- Dante Alighieri (1266-1321): Florencie, z drobné šlechty; horlivý politik ve službách Florentské republiky. Když se vlády zmocnili jeho političtí odpůrci (hájící patricije), byl poslán do vyhnanství za „hájení městské svobody a vzpírání se papežským nárokům“. Posledních 20 let života strávil ve Veroně a Ravenně
- patricijové se obklopovali přepychem a zvali na své dvory i nejvýznamnější umělce a spisovatele
- malíři objevili perspektivu, velká pozornost lidským postavám, nahá těla, záliba v portrétu
- 15. stol. hl. ve Florencii: Leonardo da Vinci (1452-1519), Raffael Santi (1483-1520), Michelangelo Buonarroti (1475-1564), Sandro Boticcelli, Tizian; architekt Filippo Brunelleschi (1. renesanční stavba: Špitál neviňátek); sochař Donatello
- studia divina – divinus = božský, božská studia (středověké pojetí věd, které vycházelo z teologie), renesance se zaměřila pouze na studia humana (nauky o člověku, které učinila nezávislými na teologii) – odtud potom pojem humanismus
- Dante Alighieri (1266-1321): Florencie, z drobné šlechty; horlivý politik ve službách Florentské republiky. Když se vlády zmocnili jeho političtí odpůrci (hájící patricije), byl poslán do vyhnanství za „hájení městské svobody a vzpírání se papežským nárokům“. Posledních 20 let života strávil ve Veroně a Ravenně
Božská komedie:
Božská komedie: alegorický epos, Peklo, Očistec (průvodcem Vergilius = symbol pozemského vědění) a Ráj (Beatrice, symbol nadpozemské dokonalosti, a sv. Bernard = symbol mystického splývání s božstvím); Očistec pro středověké lidi nejdůležitější – poprvé jim někdo vštípil myšlenku, že se dostanou do Ráje, i když si budou užívat života
- 3krát 33 zpěvů + 1. zpěv Pekla, což je úvod k celé básni; tříveršové strofy – tzv.tercin
- hl. postava Dante sám, soudí politiku své doby, vyřizuje si účty se svými odpůrci, vládci a papeži, které v Pekle stíhá za jejich zločiny; silným motivem i Dantova láska k Florencii
- svár katolického středověku s renesancí (např. Odysseus je potrestán ztroskotáním za překročení hranice lidského poznání, stanovené božskou mocí oslavuje v něm horoucí touhu člověka po poznání a pravdě)
- název ‚Božská komedie‘ se ujal až později, přízvisko ‚Božská‘ přidal až Boccaccio
- inspirovala např. Labyrint světa a ráj srdce
- 3krát 33 zpěvů + 1. zpěv Pekla, což je úvod k celé básni; tříveršové strofy – tzv.tercin
- hl. postava Dante sám, soudí politiku své doby, vyřizuje si účty se svými odpůrci, vládci a papeži, které v Pekle stíhá za jejich zločiny; silným motivem i Dantova láska k Florencii
- svár katolického středověku s renesancí (např. Odysseus je potrestán ztroskotáním za překročení hranice lidského poznání, stanovené božskou mocí oslavuje v něm horoucí touhu člověka po poznání a pravdě)
- název ‚Božská komedie‘ se ujal až později, přízvisko ‚Božská‘ přidal až Boccaccio
- inspirovala např. Labyrint světa a ráj srdce
První kroky při uplatnění češtiny ...
- první kroky při uplatnění češtiny jako literárního jazyka: bohemika: jednotlivá slova vřazovaná do cizojazyčných textů, glosy: překlady slov či slovních spojení, vepisované dovnitř anebo na okraj latinských děl, první pocházejí z doby kolem r. 1100
- legendy se v základu opíraly o dějinná fakta rozvoj kronik. Chronica Boemorum (Kronika česká) – Kosmas, kanovník a pak děkan pražské kapituly, od bájných počátků až po jeho pohřeb (1125), vznik asi během 1.1/4 12.stol., 3 části: 1. potopa – babylonská věž – praotec Čech – Bořivoj, 2. Břetislav I., 3. Břetislav II.; zastánce latinské liturgie→opomíjí stsl.kulturu, tzv. Kosmovi pokračovatelé – cenné historické záznamy, ale slovesně nesrovnatelní s K.
- pol. 12. stol. Opatovický homiliář (Kázání o narození Pána našeho Ježíše Krista) – mnoho autorů, homilie - druh kázání vázaný k mravoučnému námětu z bible (pasáž x celý námět)
- přelom 12. a 13. stol. Přemysl I. Otakar (1197-1230): české knížectví→království (1212 Zlatá bula sicilská – vydána králem a římským císařem Friedrichem II. pro POII., uznávala suverenitu č.krále, nedělitelnost území, císař měl právo udělit Čechy v léno jen v Čechách zvolenému panovníkovi přední místo v rámci SŘŘ)
- legendy se v základu opíraly o dějinná fakta rozvoj kronik. Chronica Boemorum (Kronika česká) – Kosmas, kanovník a pak děkan pražské kapituly, od bájných počátků až po jeho pohřeb (1125), vznik asi během 1.1/4 12.stol., 3 části: 1. potopa – babylonská věž – praotec Čech – Bořivoj, 2. Břetislav I., 3. Břetislav II.; zastánce latinské liturgie→opomíjí stsl.kulturu, tzv. Kosmovi pokračovatelé – cenné historické záznamy, ale slovesně nesrovnatelní s K.
- pol. 12. stol. Opatovický homiliář (Kázání o narození Pána našeho Ježíše Krista) – mnoho autorů, homilie - druh kázání vázaný k mravoučnému námětu z bible (pasáž x celý námět)
- přelom 12. a 13. stol. Přemysl I. Otakar (1197-1230): české knížectví→království (1212 Zlatá bula sicilská – vydána králem a římským císařem Friedrichem II. pro POII., uznávala suverenitu č.krále, nedělitelnost území, císař měl právo udělit Čechy v léno jen v Čechách zvolenému panovníkovi přední místo v rámci SŘŘ)
12.-13.stol. Svatý Václave, ...
vévodo České země – původně 3 sloky, v 15.stol 9 slok
- duchovní lyrika: Ostrovská píseň (2. pol. 13. stol) a Kunhutina motlitba (1300)
- Legenda Aurea (Zlatá legenda, Legenda světců) – kniha prozaických legend, před r. 1260 ji pořídil italský dominikán, ve středověku obrovská popularita, přeložena do všech evropských jazyků; u nás byla předlohou českého Pasionálu (soubor legend o křesťanských mučednících, sepsaný za vlády Karla IV., v němž byli někteří cizí světci nahrazeni českými, včetně Karlovy vlastní Legendy o sv. Václavu, počátky české umělecké prózy)
- od pol.13.stol. vliv západní, hl. německé kultury →dvorní básníci minnesingeři (=trubadúři) – např. Reinmar von Zwetter nebo Ulrich von Etzenbach, trubadúrské sklony měl i Václav II. Po neúspěšném pokusu SŘŘ o získání moci v Čechách byla německá kultura zavržena.
- 1389 po pogromu v pražské židovské obci se dochovaly jen trosky pražského židovského písemnictví, které mělo vliv i na německé a polské židy. Představitelé např. Abraham Chládek či Izak Or Zarua – Světlo vsáté (komentář k židovské bohoslužbě). Sociální a hospodářský a kulturní vzestup českých židů je jedním z projevu rozmachu českého království. Chebská bible - jeden z nejstarších hebrejských rukopisů v Čechách (13. stol. nebo 1. polovina 14. stol.)
- duchovní lyrika: Ostrovská píseň (2. pol. 13. stol) a Kunhutina motlitba (1300)
- Legenda Aurea (Zlatá legenda, Legenda světců) – kniha prozaických legend, před r. 1260 ji pořídil italský dominikán, ve středověku obrovská popularita, přeložena do všech evropských jazyků; u nás byla předlohou českého Pasionálu (soubor legend o křesťanských mučednících, sepsaný za vlády Karla IV., v němž byli někteří cizí světci nahrazeni českými, včetně Karlovy vlastní Legendy o sv. Václavu, počátky české umělecké prózy)
- od pol.13.stol. vliv západní, hl. německé kultury →dvorní básníci minnesingeři (=trubadúři) – např. Reinmar von Zwetter nebo Ulrich von Etzenbach, trubadúrské sklony měl i Václav II. Po neúspěšném pokusu SŘŘ o získání moci v Čechách byla německá kultura zavržena.
- 1389 po pogromu v pražské židovské obci se dochovaly jen trosky pražského židovského písemnictví, které mělo vliv i na německé a polské židy. Představitelé např. Abraham Chládek či Izak Or Zarua – Světlo vsáté (komentář k židovské bohoslužbě). Sociální a hospodářský a kulturní vzestup českých židů je jedním z projevu rozmachu českého království. Chebská bible - jeden z nejstarších hebrejských rukopisů v Čechách (13. stol. nebo 1. polovina 14. stol.)
Sázavský klášter
Sázavský klášter – vznik kolem r. 1032, jediné české středisko staroslověnského písemnictví a liturgie – téměř 3/4 stol. (vyjma 6 let 1055-1061, kdy je kníže Spytihněv II. dal vyhnat do Uher), 1096 slovanští mniši vyhnáni definitivně, viz dále.
Vojtěch horoval pro mocnou, nezávislou a kultivovanou organizaci křesťanů - Církev
Až do 12. stol. byli u nás výhradně benediktini, kteří přinesli Čechám rozkvět. Byli průkopníky většiny nových polnohospodářských a výrobních metod, neboť udržovali kontakty s celou Evropou a mezinárodní formát benediktinské řehole umožňoval, aby kláštery stmelovaly duchovní kultury roztříštěného raně středověkého světa.
- Hospodine, pomiluj ny (= Hospodine, smiluj se nad námi) – 2. pol. 10. stol., původem staroslověnská, dochovaná v počeštělé podobě, jednosložková, prosba k Bohu o úrodu a mír, autorství se někdy připisuje sv. Vojtěchu
- souběžně se staroslověnským písemnictvím se v Čechách v 10. a 11. stol. rozvíjela i slovesnost latinská a navazovala na stsl. legendy a oslavovala stsl. vzdělanost a kulturu.
Vojtěch horoval pro mocnou, nezávislou a kultivovanou organizaci křesťanů - Církev
Až do 12. stol. byli u nás výhradně benediktini, kteří přinesli Čechám rozkvět. Byli průkopníky většiny nových polnohospodářských a výrobních metod, neboť udržovali kontakty s celou Evropou a mezinárodní formát benediktinské řehole umožňoval, aby kláštery stmelovaly duchovní kultury roztříštěného raně středověkého světa.
- Hospodine, pomiluj ny (= Hospodine, smiluj se nad námi) – 2. pol. 10. stol., původem staroslověnská, dochovaná v počeštělé podobě, jednosložková, prosba k Bohu o úrodu a mír, autorství se někdy připisuje sv. Vojtěchu
- souběžně se staroslověnským písemnictvím se v Čechách v 10. a 11. stol. rozvíjela i slovesnost latinská a navazovala na stsl. legendy a oslavovala stsl. vzdělanost a kulturu.
Kristiánova legenda ...
Kristiánova legenda (aneb Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily) – líčí také dějiny křesťanství na VM i v Čechách a zdůrazňuje význam panovnického přemyslovského rodu, dala podnět ke vzniku pozdějších, opět převážně svatováclavských, legend /někteří literární historici označují Kristiána až za pozdější dílo, o jeho dataci se vedou podnes spory/
- kodex Vyšehradský: bohatě ilustrovaný rukopisný výtah z bible, pořízený v souvislosti s korunovací Vratislava II.
- v Čechách staroslověnština nenabyla převažujícího postavení jako na VM, ale soupeřila s latinou. Se staroslověnštinou skoncoval až Břetislav II., který na konci 11. stol vyhnal po papežském zákazu slovanské liturgie její kněze a mnichy ze Sázavského kláštera, čímž fakticky zrušil jeho základnu staroslověnské kultury u nás.
- 1054 Velké schizma – rozkol církve na katolickou (papež Mikuláš I.) a pravoslavnou (v čele patriarcha Foeti), přičemž stsl. kultura má být definitivně nahrazena latinskou.
- 1055 Zákon o seniorátu (nástupcem má být vždy nejstarší z rodu), 1189 Statuta Konrádova (první psaný zákoník, vydán Konrádem II. Otou, v originále nedochovaná, řešila vlastnické a soudní otázky)
- kodex Vyšehradský: bohatě ilustrovaný rukopisný výtah z bible, pořízený v souvislosti s korunovací Vratislava II.
- v Čechách staroslověnština nenabyla převažujícího postavení jako na VM, ale soupeřila s latinou. Se staroslověnštinou skoncoval až Břetislav II., který na konci 11. stol vyhnal po papežském zákazu slovanské liturgie její kněze a mnichy ze Sázavského kláštera, čímž fakticky zrušil jeho základnu staroslověnské kultury u nás.
- 1054 Velké schizma – rozkol církve na katolickou (papež Mikuláš I.) a pravoslavnou (v čele patriarcha Foeti), přičemž stsl. kultura má být definitivně nahrazena latinskou.
- 1055 Zákon o seniorátu (nástupcem má být vždy nejstarší z rodu), 1189 Statuta Konrádova (první psaný zákoník, vydán Konrádem II. Otou, v originále nedochovaná, řešila vlastnické a soudní otázky)
Po Metodějově smrti (885) Svatopluk odmítl...
- Po Metodějově smrti (885) Svatopluk odmítl slovanskou bohoslužbu, vyhnal její přívržence ze země (do Čech – uchýlili se do Sázavského kláštera – a dalších slovanských oblastí) a přiklonil se k západoevropskému pojetí mešních obřadů. 907 VMŘ zanikla.
- český kníže Bořivoj: spojenec VM, křesťan, usiloval o sjednocení českého státu pod ústřední moc, o vymýcení pohanství, snažil se rozšířit křesťanství a vybudovat církevní organizace, pokročilejší podoby však český stát nabyl až za Boleslava I.
- Český stát často ohrožován zvenčí, zmítán vnitřními rozpory, i v rámci vládnoucího rodu (vražda Ludmily i Václava), 995 vyvraždění Slavníkovců (Boleslav II.), kteří byli soupeři Přemyslovců v boji o výsadní postavení v knížectví.
- Život sv. Václava – 10.stol., dílo původní, jeví určitou podobnost s legendami o Konstantinovi a Metodějovi – obraz sv.Václava sloužil k dobovým, státně politickým účelům; Kniha o rodu a utrpení sv. knížete Václava – latinská předloha, spíše její překlad, zázračné události a jevy; Legenda o sv. Ludmile – doložena jen nepřímo, rukopis ani opis se nedochoval
- někteří staroslověnští kněží, kteří byli vypuzení z Čech, se usadili v Bulharsku a Rusku, kde šířili staroslověnskou kulturu, takže např. nejstarší písemné památky na Rusi sahají do 9. stol. a jsou psány jazykem staroslověnským a cyrilicí.
- český kníže Bořivoj: spojenec VM, křesťan, usiloval o sjednocení českého státu pod ústřední moc, o vymýcení pohanství, snažil se rozšířit křesťanství a vybudovat církevní organizace, pokročilejší podoby však český stát nabyl až za Boleslava I.
- Český stát často ohrožován zvenčí, zmítán vnitřními rozpory, i v rámci vládnoucího rodu (vražda Ludmily i Václava), 995 vyvraždění Slavníkovců (Boleslav II.), kteří byli soupeři Přemyslovců v boji o výsadní postavení v knížectví.
- Život sv. Václava – 10.stol., dílo původní, jeví určitou podobnost s legendami o Konstantinovi a Metodějovi – obraz sv.Václava sloužil k dobovým, státně politickým účelům; Kniha o rodu a utrpení sv. knížete Václava – latinská předloha, spíše její překlad, zázračné události a jevy; Legenda o sv. Ludmile – doložena jen nepřímo, rukopis ani opis se nedochoval
- někteří staroslověnští kněží, kteří byli vypuzení z Čech, se usadili v Bulharsku a Rusku, kde šířili staroslověnskou kulturu, takže např. nejstarší písemné památky na Rusi sahají do 9. stol. a jsou psány jazykem staroslověnským a cyrilicí.
Tato vzdělanost přišla do Kyjevské Rusi ...
Tato vzdělanost přišla do Kyjevské Rusi s misionáři z Bulharska. V Rusku se pak nalezly i překlady stsl. legend.
- Legenda o sv. Prokopu – latinská, věnována zakladateli Sázavského kláštera
- za vlády Boleslava II. se završila jednání Boleslava I. a byla zřízena pražská biskupská stolice (1. biskupem byl Němec Dětmar, druhým Slavníkovec Vojtěch (982) – snažil se v Čechách prosadit reformu církve (vymanit ji z moci politické) , po vyvraždění Slavníkovců odešel do Polska a později do Pruska obracet pohany na křesťanství, kde 997 zemřel.), uvedl do země benediktinské mnichy a v Čechách vznikly první kláštery.
- 992 Výsady Boleslavovy biskupu Vojtěchovi (první známá zákonodárná činnost v Čechách)
- na přelomu 10. a 11. století se ČS dostal do tísně, zúžil se na pouhé Čechy a nechal si zvenčí vnutit cizího panovníka (Vladivoje na knížecí stolec dosadil polský panovník Boleslav Chrabrý). Úspěšněji si vedl za Vratislava II. (1061-1092), kterému se podařilo omezit nebezpečně se rozmáhající moc domácí církve, čímž posílil stát zevnitř; získal titul krále (dědičně korunu získal až Vladislav II.)
- Legenda o sv. Prokopu – latinská, věnována zakladateli Sázavského kláštera
- za vlády Boleslava II. se završila jednání Boleslava I. a byla zřízena pražská biskupská stolice (1. biskupem byl Němec Dětmar, druhým Slavníkovec Vojtěch (982) – snažil se v Čechách prosadit reformu církve (vymanit ji z moci politické) , po vyvraždění Slavníkovců odešel do Polska a později do Pruska obracet pohany na křesťanství, kde 997 zemřel.), uvedl do země benediktinské mnichy a v Čechách vznikly první kláštery.
- 992 Výsady Boleslavovy biskupu Vojtěchovi (první známá zákonodárná činnost v Čechách)
- na přelomu 10. a 11. století se ČS dostal do tísně, zúžil se na pouhé Čechy a nechal si zvenčí vnutit cizího panovníka (Vladivoje na knížecí stolec dosadil polský panovník Boleslav Chrabrý). Úspěšněji si vedl za Vratislava II. (1061-1092), kterému se podařilo omezit nebezpečně se rozmáhající moc domácí církve, čímž posílil stát zevnitř; získal titul krále (dědičně korunu získal až Vladislav II.)
Osobně na Velké Moravě nepůsobili ...
Osobně na Velké Moravě nepůsobili dlouho, pokračovali jejich žáci.
a) původní díla:
- Proglas (předmluva k překladu evangelií) – veršovaný, křesťansky zaměřený, ale tématem je chvála a obhajoba staroslověnštiny jako vhodného nástroje pro sdělování boží pravdy, připisován Konstantinovi, považuje se za počátek našeho umělého básnictví
- pol. 9. stol. Zákon sudnyj ljudem („Soudní zákoník pro lid“, psaný staroslověnsky, byzantské vlivy)
- Abecední motlitba – veršované, původní dílo, pojaté jako motlitba kněze před hlásáním evangelia, připisována Konstantinovi
- Život Konstantinův (opis pochází z přelomu 12. a 13. stol., předpokládá se, že vznikla chvíli po jeho smrti z pera jeho žáka, pojednává i o složitějších teologických otázkách) a Život Metodějův (opis z 15. stol.) – usuzuje se, že vznikly v 2.pol.9.stol. na VM, odlišně rozsáhlé, charakter legendy, vyznívají jako výklad a obrana jejich práce → spíše životopisy. (= pannonské legendy)
b) překlady
- překlad čtyř evangelií z Nového zákona Konstantinem a Metodějem (tzv. Čtveroevangelium),
- Kyjevské listy (zlomek mešních motliteb ve staroslověnštině, vzniklé patrně ještě za pobytu Konstantina na VM)
- žaltář (výběr starozákonních žalmů, které se používaly při modlitbách)
a) původní díla:
- Proglas (předmluva k překladu evangelií) – veršovaný, křesťansky zaměřený, ale tématem je chvála a obhajoba staroslověnštiny jako vhodného nástroje pro sdělování boží pravdy, připisován Konstantinovi, považuje se za počátek našeho umělého básnictví
- pol. 9. stol. Zákon sudnyj ljudem („Soudní zákoník pro lid“, psaný staroslověnsky, byzantské vlivy)
- Abecední motlitba – veršované, původní dílo, pojaté jako motlitba kněze před hlásáním evangelia, připisována Konstantinovi
- Život Konstantinův (opis pochází z přelomu 12. a 13. stol., předpokládá se, že vznikla chvíli po jeho smrti z pera jeho žáka, pojednává i o složitějších teologických otázkách) a Život Metodějův (opis z 15. stol.) – usuzuje se, že vznikly v 2.pol.9.stol. na VM, odlišně rozsáhlé, charakter legendy, vyznívají jako výklad a obrana jejich práce → spíše životopisy. (= pannonské legendy)
b) překlady
- překlad čtyř evangelií z Nového zákona Konstantinem a Metodějem (tzv. Čtveroevangelium),
- Kyjevské listy (zlomek mešních motliteb ve staroslověnštině, vzniklé patrně ještě za pobytu Konstantina na VM)
- žaltář (výběr starozákonních žalmů, které se používaly při modlitbách)
OBSAH
1. První tři století písemnictví na našem území. Staroslověnská, latinská
a německá literatura IX. – XIII. století.
2. Evropská literatura renesanční a humanistická
3. Literatura XIV. a XV. století na našem území
4. Humanismus, renesance v literatuře naší provenience
5. České a světové baroko
6. Klasicismus, osvícenství a preromantismus ve světových literaturách
7. Národní obrození v české literatuře – od počátků do 50.let 19. století
8. Romantismus v evropské literatuře. Světová literatura na přechodu
mezi romantismem a realismem.
9. Generace májovců, ruchovců a lumírovců
10. Česká a světová realistická literatura 19. století
11. Světová moderna. Česká literatura na přelomu 19. a 20. století.
12. Světový modernismus a avantgarda. Světové divadlo v první
polovině 20. století.
13. Vybrané národní literatury první poloviny 20. století
14. Česká poezie ve 20. a 30. letech 20. století
15. Česká próza ve 20. a 30. letech 20. století
a německá literatura IX. – XIII. století.
2. Evropská literatura renesanční a humanistická
3. Literatura XIV. a XV. století na našem území
4. Humanismus, renesance v literatuře naší provenience
5. České a světové baroko
6. Klasicismus, osvícenství a preromantismus ve světových literaturách
7. Národní obrození v české literatuře – od počátků do 50.let 19. století
8. Romantismus v evropské literatuře. Světová literatura na přechodu
mezi romantismem a realismem.
9. Generace májovců, ruchovců a lumírovců
10. Česká a světová realistická literatura 19. století
11. Světová moderna. Česká literatura na přelomu 19. a 20. století.
12. Světový modernismus a avantgarda. Světové divadlo v první
polovině 20. století.
13. Vybrané národní literatury první poloviny 20. století
14. Česká poezie ve 20. a 30. letech 20. století
15. Česká próza ve 20. a 30. letech 20. století
1. První tři století písemnictví na našem území.
Staroslověnská, latinská a německá literatura IX. – XIII. století.
- asi od 6. stol. ústní lidová slovesnost – žádná písemná památka (asi mnohobožství)
- Velkomoravská říše (střediskem Mikulčice a Staré Město), historicky doložená od 30. let 9. stol., bohatá stylově samorostlá kultura
- Mojmír I. – 1. známý panovník, již zastánce křesťanství – zprvu z Východofranské říše → nebezpečí přílišného franského mocenského vlivu a pokusu o podrobení VMŘ → Rastislav (Mojmírův nástupce) se obrátil na Byzanc (východní část Říše římské), odkud toto nebezpečí nehrozilo a kde se netrvalo na řečtině a latině jako na jedině možných liturgických jazycích.
- 863 ze Soluně Konstantin (jazykový a literární talent) a Metoděj (diplomatické schopnosti), hlaholice (písmo na základě řecké abecedy), šíření křesťanství ve staroslověnštině (vytvořený na základě jihoslovanského nářečí) základy slovanské liturgie (= bohoslužba konaná slovansky).
- asi od 6. stol. ústní lidová slovesnost – žádná písemná památka (asi mnohobožství)
- Velkomoravská říše (střediskem Mikulčice a Staré Město), historicky doložená od 30. let 9. stol., bohatá stylově samorostlá kultura
- Mojmír I. – 1. známý panovník, již zastánce křesťanství – zprvu z Východofranské říše → nebezpečí přílišného franského mocenského vlivu a pokusu o podrobení VMŘ → Rastislav (Mojmírův nástupce) se obrátil na Byzanc (východní část Říše římské), odkud toto nebezpečí nehrozilo a kde se netrvalo na řečtině a latině jako na jedině možných liturgických jazycích.
- 863 ze Soluně Konstantin (jazykový a literární talent) a Metoděj (diplomatické schopnosti), hlaholice (písmo na základě řecké abecedy), šíření křesťanství ve staroslověnštině (vytvořený na základě jihoslovanského nářečí) základy slovanské liturgie (= bohoslužba konaná slovansky).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)