výhodné pro mikroekonomiku, firmy budou profitovat – snížení kursového rizika
Veškeré přínosy budou stejné ať už vstoupíme kdykoliv, ale nevýhody závisí na okamžiku vstupu, závisí na připravenosti ekonomiky na vstup = sladění vývoje hospodářského cyklu, úrovně cenové hladiny. Ceny zboží procházejícího ZO jsou srovnatelné, rozdíly jsou v cenách služeb. Nutné je i sladění příjmů (mezd a důchodů), klíčové pro srovnání cenových hladin je, že produktivita práce musí růst rychleji než v EU.
2 cesty k přibližování cenových hladin:
Buď poroste rychleji naše cenová hladina při stabilním kurzu nebo cenová hladina poroste pomaleji při růstu kurzu
EIB
1957 – Římskými dohodam o EHS, postupně se členy stávaly všechny země ES
sídlo v Lucemburku
Nejvyšší orgán: Rada guvernérů (zastoupeny všechny čl. země MF nebo guvernérem CB)
Činnost řídí Správní rada
Cílem je podporovat rychlejší rozvoj zaostalých oblastí, přispívat k modernizaci zastaralých a vytváření nových podniků, rozvoj infrastruktury, podpora menšího a středního podnikání, financovat výstavbu objektů společného zájmu, menší část prostředků může jít i mimo země EU (ale většinou do zemí se smlouvou o přidružení).
Z upsaného kapitálu členské země reálně splácejí 7,5%, zbytek je záruční kapitál na fin. trhu pro výpůjčky, kde banka získává prostředky díky emisi obligací. Snaží se navyšovat kapitál, protože ve stanovách je, že výpůjčky nesmějí přesáhnout 250% ZK.
Projekty posuzuje podle efektivnosti, ale i záruk státu. V případě, že směřuje mimo EU, tak i záruku společenství.
Nefinancuje víc než 50% projektů.
Úrokové podmínky závisí na délce úvěru, úroky jsou pouze na splacení úroků z obligací. Případný zisk jde do rezervního fondu. Marže použita na splacení. Splatnost podle účelu: 10-12 let do průmyslu, 15 let do infrastruktury.
Evropská banka pro obnovu a rozvoj EBRD
15.4.1991 – nejmladší instituce, sídlo v Londýně
cílem bylo urychlit transformaci ekonomik střední a V Evropy => tržní hospodářství
má asi 60 členů, většina evropské země a 2 instituce (EIB a komice EU), členy jsou bývalé země s CPE, země EU, Švýcarsko, USA, Mexiko, Austrálie...
Podporovala privatizaci státního sektoru – vznik soukromého sektoru, vznik nových menších a středních podniků, podpora rozvoje finančního systému (vč. rozvoje KT), infrastruktura, snaha zlepšit živ. prostředí.
Zdroje získává na mezinárodním FT => cizí zdroje, marže neobsahovala jen část na manipulační poplatky, ale i část na zajištění rizik => úrokové sazby, za které poskytovala úvěry, byly nevýhodné => neplnění cíle
cílem bylo urychlit transformaci ekonomik střední a V Evropy => tržní hospodářství
má asi 60 členů, většina evropské země a 2 instituce (EIB a komice EU), členy jsou bývalé země s CPE, země EU, Švýcarsko, USA, Mexiko, Austrálie...
Podporovala privatizaci státního sektoru – vznik soukromého sektoru, vznik nových menších a středních podniků, podpora rozvoje finančního systému (vč. rozvoje KT), infrastruktura, snaha zlepšit živ. prostředí.
Zdroje získává na mezinárodním FT => cizí zdroje, marže neobsahovala jen část na manipulační poplatky, ale i část na zajištění rizik => úrokové sazby, za které poskytovala úvěry, byly nevýhodné => neplnění cíle
Měnová politika ECB
předchůdce ECB – měnový institut (do 1994 do května 1999)
sledoval MP v jednotlivých zemích
4 přístupy k MP
MP založená na snaze podporovat ekonomický růst a zaměstnanost v krátkém období a v dlouhém období snaha o stabilní cenovou hladinu (např. Itálie)
PM založená na snaze cílování devizového kurzu (např. Nizozemsko, Rakousko), navázat kurz na stabilní měnu (Marka) a tím přebírat stabilitu německé Bundesbank. Nevýhoda – CB přichází o autonomii MP, nevhodné pro EU, protože neexistuje měna, na kterou by se dala společná měna navázat
monetaristický přístup – cílování peněžní zásoby, mezicílem je peněžní agregát, hlavním cílem stabilní cenová hladina (např. v Německu), dříve nejběžnější, ale ztrácel se vztah mezi agregáty peněžní zásoby a stabilitou cenové hladiny
na počátku většina přechází na cílování inflace – CB explicitně vyjádří stanovený cíl pro vývoj indexu (koridorem, bodově, cílové pásmo), podmínkou je nezávislost CB, vychází z podmíněných prognóz CB, CB působí na krátkodobé úrokové sazby, od 1997 i ČNB
EMI doporučil pragmatický přístup – kombinace 3 a 4. Hlavním cílem je stanovení nejvyšší přijatelné inflace v podobě HICP, jeho nárůst by měl být méně než 2%, nepřímý cíl je, že meziroční nárůst měnového agregátu M3 by neměl přesáhnout 4,5%
Nástroje: operace na volném trhu, hlavní sazbou je 14ti denní repo sazba, sazby s delším horizontem (měsíční), lombardní a diskontní sazba v rámci služeb pro finanční partnery.
PMR – 2%, úročeny repo sazbou (úroky nejsou zdaňovány)
ECB spravuje devizové rezervy, na počátku 1999 každá CB vstupující do EU převedla do ECB rezervy ve výši 50 mil. EUR, spravuje ERM II, v rámci ESCB se snaží o koordinaci MP bank stojících stále ještě mimo
Jednou z možností bylo zachování jednotlivých měn, ale pevných kurzů mezi nimi:
zůstaly by ale transakční náklady na směnu
transparentnost cen b byla menší
nedošlo by k úspoře přímých nákladů, podniky by musely vést účty v několika měnách
důvěryhodnost v unii by byla menší (země by mohly kdykoliv vystoupit.
Protože došlo k zavedení společné měny, která má vliv na růst disciplíny, jakákoliv odchylka je patrná. Snaha udělat konkurenci USD.
Pochybnost zda by mohlo dojít k vyrovnání jednotlivých úrokových sazeb jednotlivých ekonomik, aby byly udržovány pevné kurzy.
Upřednostňována MU se společnou měnou, jen přechodné období 3 let s přepočítávacími koeficienty.
sledoval MP v jednotlivých zemích
4 přístupy k MP
MP založená na snaze podporovat ekonomický růst a zaměstnanost v krátkém období a v dlouhém období snaha o stabilní cenovou hladinu (např. Itálie)
PM založená na snaze cílování devizového kurzu (např. Nizozemsko, Rakousko), navázat kurz na stabilní měnu (Marka) a tím přebírat stabilitu německé Bundesbank. Nevýhoda – CB přichází o autonomii MP, nevhodné pro EU, protože neexistuje měna, na kterou by se dala společná měna navázat
monetaristický přístup – cílování peněžní zásoby, mezicílem je peněžní agregát, hlavním cílem stabilní cenová hladina (např. v Německu), dříve nejběžnější, ale ztrácel se vztah mezi agregáty peněžní zásoby a stabilitou cenové hladiny
na počátku většina přechází na cílování inflace – CB explicitně vyjádří stanovený cíl pro vývoj indexu (koridorem, bodově, cílové pásmo), podmínkou je nezávislost CB, vychází z podmíněných prognóz CB, CB působí na krátkodobé úrokové sazby, od 1997 i ČNB
EMI doporučil pragmatický přístup – kombinace 3 a 4. Hlavním cílem je stanovení nejvyšší přijatelné inflace v podobě HICP, jeho nárůst by měl být méně než 2%, nepřímý cíl je, že meziroční nárůst měnového agregátu M3 by neměl přesáhnout 4,5%
Nástroje: operace na volném trhu, hlavní sazbou je 14ti denní repo sazba, sazby s delším horizontem (měsíční), lombardní a diskontní sazba v rámci služeb pro finanční partnery.
PMR – 2%, úročeny repo sazbou (úroky nejsou zdaňovány)
ECB spravuje devizové rezervy, na počátku 1999 každá CB vstupující do EU převedla do ECB rezervy ve výši 50 mil. EUR, spravuje ERM II, v rámci ESCB se snaží o koordinaci MP bank stojících stále ještě mimo
Jednou z možností bylo zachování jednotlivých měn, ale pevných kurzů mezi nimi:
zůstaly by ale transakční náklady na směnu
transparentnost cen b byla menší
nedošlo by k úspoře přímých nákladů, podniky by musely vést účty v několika měnách
důvěryhodnost v unii by byla menší (země by mohly kdykoliv vystoupit.
Protože došlo k zavedení společné měny, která má vliv na růst disciplíny, jakákoliv odchylka je patrná. Snaha udělat konkurenci USD.
Pochybnost zda by mohlo dojít k vyrovnání jednotlivých úrokových sazeb jednotlivých ekonomik, aby byly udržovány pevné kurzy.
Upřednostňována MU se společnou měnou, jen přechodné období 3 let s přepočítávacími koeficienty.
31.5.1998 – institut transformován na ECB
2.5.1998 došlo k neformální fixaci kurzů (stávajících bilaterálních kurzů), aby v průběhu roku nedošlo ke spekulacím => odlivu kapitálu
Ke konečné fixaci došlo 31.12.1998 => zanikly devizové kurzy národních měn, zafixované bilaterální kurzy se staly fixními přepočítávacími koeficienty. Oficiálně začíná působit ECB, od 1.1.1999 vzniká Evropský systém CB (ESCB) – sdružuje ECB a všechny národní CB všech zemí EU (ne jen MU) – koordinuje společnou MP a MP zemí, které ještě nevstoupily do MU.
MU v bezhotovostní podobě 1.1.1999 – 1.1.2002 – během 2 měsíců dochází k převodu na hotovostní – od 1.3.2002 zanikly měny = jen EURO.
Důvody zavedení MU
- odstranění kursového rizika => o pohybu kapitálu a vývoji EX a IM nerozhoduje vývoj kurzů
- úspora transakčních nákladů (cca 0,5% HDP EU)
- ceny v ekonomice byly nastaveny v 1 měně => není nutné přepočítávat cenové hladiny => posiluje obchod, sbližuje ceny, posiluje konkurenci => tlak na hospodářský růst
- zjednodušení a zrychlení platebního styku
- odpadly nepřímé náklady související s kusovými změnami
- stačí podnikům držen 1 účet v 1 měně
- snižuje nutnost držet větší množství devizových rezerv (nemusejí intervenovat)
- volně pohyblivá vůči všem dalším
- růst vážnosti EU – protiváha USD
Nebezpečí související se zavedením MU
- členské země a CB přišly o devizové kurzy své měny jako nástroj MP (devalvace měny => podpora EX)
- zanikla autonomie CB v oblasti ovlivňování MP (jako pobočky ECB) ekonomika se může dostat do problémů, pokud úroková sazby (3,25%) neodpovídá vývoji hospodářství (pro zemi s vysokou inflací je příliš nízká)
- teorie optimálních měnových zón (oblastí) – OCA
· MUNDELL – ve své teorii uvádí: aby země mohly využívat společnou MU, měly by mít vzájemně synchronizovaný hospodářský cyklus a shodně reagovat na případné vnější hospodářské šoky, které mohou být vystaven. Pokud tyto nejsou splněny, používání společné MP klade velký důraz na pružné pracovní trhy
· MC KINNON – OCA je oblast, která vylučuje volatilitu devizových kurzů vůči jakékoliv zemi s níž probíhá ZO (vyráběné zboží by mělo být také realizované uvnitř stejného teritoria)
Ke konečné fixaci došlo 31.12.1998 => zanikly devizové kurzy národních měn, zafixované bilaterální kurzy se staly fixními přepočítávacími koeficienty. Oficiálně začíná působit ECB, od 1.1.1999 vzniká Evropský systém CB (ESCB) – sdružuje ECB a všechny národní CB všech zemí EU (ne jen MU) – koordinuje společnou MP a MP zemí, které ještě nevstoupily do MU.
MU v bezhotovostní podobě 1.1.1999 – 1.1.2002 – během 2 měsíců dochází k převodu na hotovostní – od 1.3.2002 zanikly měny = jen EURO.
Důvody zavedení MU
- odstranění kursového rizika => o pohybu kapitálu a vývoji EX a IM nerozhoduje vývoj kurzů
- úspora transakčních nákladů (cca 0,5% HDP EU)
- ceny v ekonomice byly nastaveny v 1 měně => není nutné přepočítávat cenové hladiny => posiluje obchod, sbližuje ceny, posiluje konkurenci => tlak na hospodářský růst
- zjednodušení a zrychlení platebního styku
- odpadly nepřímé náklady související s kusovými změnami
- stačí podnikům držen 1 účet v 1 měně
- snižuje nutnost držet větší množství devizových rezerv (nemusejí intervenovat)
- volně pohyblivá vůči všem dalším
- růst vážnosti EU – protiváha USD
Nebezpečí související se zavedením MU
- členské země a CB přišly o devizové kurzy své měny jako nástroj MP (devalvace měny => podpora EX)
- zanikla autonomie CB v oblasti ovlivňování MP (jako pobočky ECB) ekonomika se může dostat do problémů, pokud úroková sazby (3,25%) neodpovídá vývoji hospodářství (pro zemi s vysokou inflací je příliš nízká)
- teorie optimálních měnových zón (oblastí) – OCA
· MUNDELL – ve své teorii uvádí: aby země mohly využívat společnou MU, měly by mít vzájemně synchronizovaný hospodářský cyklus a shodně reagovat na případné vnější hospodářské šoky, které mohou být vystaven. Pokud tyto nejsou splněny, používání společné MP klade velký důraz na pružné pracovní trhy
· MC KINNON – OCA je oblast, která vylučuje volatilitu devizových kurzů vůči jakékoliv zemi s níž probíhá ZO (vyráběné zboží by mělo být také realizované uvnitř stejného teritoria)
Stanovení podmínek vstupu do MU:
fiskální kritéria
· státní rozpočet – deficit nesmí přesáhnout 3%HDP
· výše státního dluhu nesmí přesáhnout 60% HDP (nebo se bude blížit)
měnová kritéria
· míra inflace nesmí přesáhnout o více než 1,5% průměrnou míru inflace ve 3 zemích, které ji mají nejnižší
· úrokové sazby (dlouhodobé ze státních CP) nesmí mít vyšší o víc než 2% než je průměrná úroková sazba ve 3 zemích s nejnižší mírou inflace
· minimálně 2 roky před vstupem se musí země účastnit ERM II – pevný kurz měny navázaný na EURO + udržovat kurz v oscilačním pásmu ± 2,25%
legislativní kritéria
· nezávislé CB
Zhodnocení konvergenčních kritérií
- bez problému splněno legislativní kritérium
- u měnových shoda, nedocházelo k diskusím
- kritizována účast v ERM II - ± 2,25% je neoficiální (oficiální je ±15%, které ale nevede ke stabilitě)
- největší diskuse u fiskálních kritérií, země tuší problém, jestliže dojde k problémům fungování MP => FP je jediný nástroj, jak ovlivnit vývoj hospodářství = kritéria ale omezují volnost. Deficity vytvářejí tlak na růst úrokových sazeb a můžou vést k omezení investic v soukromém sektoru => omezení růstu ekonomiky
- největší diskuse u státního dluhu, odporuje si s podmínkou 3% deficitu (např. Belgie – SD 120%, aby mohla splnit 60%, musela by 10 let dosahovat při 5% růstu HDP 3%ního přebytku). = > Aby státy mohly splňovat SD, musí dosahovat alespoň nějakého přebytku a mohly pokrýt dosavadní splátky dluhů, aby dále nenarůstaly.
1995 – madridský summit EU – rozhodnuto, že se nepovede splnit termín 1997 => 1.1.1999. Do 1995 se uvažovalo, že společnou měnou bude ECU, Německou nesouhlasilo => EURO, veškeré pohledávky a závazky, které byly vyjádřeny v ECU byly 1:1 převedeny na EURO. Současně rozhodnuto, že MU bude trvat v bezhotovostní podobě 3 roky a 2002 se zavede hotovostní EURO (počítalo se s 6 měsíci, ale stihlo se za 2)
1996 – summit v Dublinu – přijat Pakt stability a růstu, kde členské země deklarovaly, že vytvoření MU berou vážně + závazek, že hlavním cílem MU bude stabilita cenové hladiny, podpora hospodářského růstu. Země se dohodly, že podmínka 3% deficitu je nejen vstupní, ale země musí dodržovat i v průběhu. Pokud neplní => sankce 0,5% HDP uložena jako neúročné depozitum, pokud nedodržováno opakovaně =>depozitum by propadlo jako pokuta.
1997 – summit v Amsterodamu – potvrzen Pakt stability a růstu + diskuse o tom, kdo se opravdu MU zúčastní.
- poprvé jasné, že přechod bude postupný („vícerychlostní“), ne všechny země splňovaly kritéria
- rozhodnuto, že v 1998 země co nejdříve předají komici údaje o plnění konvergenčních kritérií. 25.3. – komise zveřejnila návrh zemí, které mohou vstoupit do MU (= 11 zemí), GB a Dánsko využili OPTING OUT = neměli chuť vstoupit, Řecko a Švédsko nesplnili konvergenční kritéria. U Belgie, Itálie a Finska přivřeny oči. Musel schválit Evropský parlament, 2.5.1998 se sešly vlády v Bruselu => vznik MU s 11 členy.
· státní rozpočet – deficit nesmí přesáhnout 3%HDP
· výše státního dluhu nesmí přesáhnout 60% HDP (nebo se bude blížit)
měnová kritéria
· míra inflace nesmí přesáhnout o více než 1,5% průměrnou míru inflace ve 3 zemích, které ji mají nejnižší
· úrokové sazby (dlouhodobé ze státních CP) nesmí mít vyšší o víc než 2% než je průměrná úroková sazba ve 3 zemích s nejnižší mírou inflace
· minimálně 2 roky před vstupem se musí země účastnit ERM II – pevný kurz měny navázaný na EURO + udržovat kurz v oscilačním pásmu ± 2,25%
legislativní kritéria
· nezávislé CB
Zhodnocení konvergenčních kritérií
- bez problému splněno legislativní kritérium
- u měnových shoda, nedocházelo k diskusím
- kritizována účast v ERM II - ± 2,25% je neoficiální (oficiální je ±15%, které ale nevede ke stabilitě)
- největší diskuse u fiskálních kritérií, země tuší problém, jestliže dojde k problémům fungování MP => FP je jediný nástroj, jak ovlivnit vývoj hospodářství = kritéria ale omezují volnost. Deficity vytvářejí tlak na růst úrokových sazeb a můžou vést k omezení investic v soukromém sektoru => omezení růstu ekonomiky
- největší diskuse u státního dluhu, odporuje si s podmínkou 3% deficitu (např. Belgie – SD 120%, aby mohla splnit 60%, musela by 10 let dosahovat při 5% růstu HDP 3%ního přebytku). = > Aby státy mohly splňovat SD, musí dosahovat alespoň nějakého přebytku a mohly pokrýt dosavadní splátky dluhů, aby dále nenarůstaly.
1995 – madridský summit EU – rozhodnuto, že se nepovede splnit termín 1997 => 1.1.1999. Do 1995 se uvažovalo, že společnou měnou bude ECU, Německou nesouhlasilo => EURO, veškeré pohledávky a závazky, které byly vyjádřeny v ECU byly 1:1 převedeny na EURO. Současně rozhodnuto, že MU bude trvat v bezhotovostní podobě 3 roky a 2002 se zavede hotovostní EURO (počítalo se s 6 měsíci, ale stihlo se za 2)
1996 – summit v Dublinu – přijat Pakt stability a růstu, kde členské země deklarovaly, že vytvoření MU berou vážně + závazek, že hlavním cílem MU bude stabilita cenové hladiny, podpora hospodářského růstu. Země se dohodly, že podmínka 3% deficitu je nejen vstupní, ale země musí dodržovat i v průběhu. Pokud neplní => sankce 0,5% HDP uložena jako neúročné depozitum, pokud nedodržováno opakovaně =>depozitum by propadlo jako pokuta.
1997 – summit v Amsterodamu – potvrzen Pakt stability a růstu + diskuse o tom, kdo se opravdu MU zúčastní.
- poprvé jasné, že přechod bude postupný („vícerychlostní“), ne všechny země splňovaly kritéria
- rozhodnuto, že v 1998 země co nejdříve předají komici údaje o plnění konvergenčních kritérií. 25.3. – komise zveřejnila návrh zemí, které mohou vstoupit do MU (= 11 zemí), GB a Dánsko využili OPTING OUT = neměli chuť vstoupit, Řecko a Švédsko nesplnili konvergenční kritéria. U Belgie, Itálie a Finska přivřeny oči. Musel schválit Evropský parlament, 2.5.1998 se sešly vlády v Bruselu => vznik MU s 11 členy.
Delorsova zpráva
- zpráva skupiny expertů (včetně konkrétních návrhů, jak ve třech etapách dosáhnout cíle jednotné měny ES), vedené předsedou Komise ES Jacquesem Delorsem, z dubna 1989 o nezbytných podmínkách vybudování Hospodářské a měnové unie (HMU) států ES.
- podklad pro jednání ES v Hanoveru (plný název Zpráva hospodářské a měnové unie v zemích ES)
- považována za 3. pokus o vytvoření měnové unie
- stala se závazným dokumentem, který vymezuje jak by měla vypadat, základní organizační principy
- 2 části:
1. zhodnocen vývoj v hospodářské a měnové oblasti a důvody, proč nedošlo k většímu pokroku = některé státy se neúčastnily kursového mechanismu nebo měly výjimky, nedocházelo k dostatečné koordinaci v oblasti fiskálních politik
2. jak by měl proces vypadat dále, specifikováno, že MU by měla být konstituována jako měnová oblast, kde MP bud řízena centrálně a bude používána 1 měna. Aby země mohla vstoupit do MU:
· plná a neodvolatelná směnitelnost
· liberalizován pohyb kapitálu
· zavedení pevných devizových kurzů členských měn bez kursového rozpětí
1.1.1993 – zaveden jednotný vnitřní trh => splněna první a druhá podmínka
K zavedení MU se mělo dospět ve 3 etapách
1. etapa – 1.7.1990 – konec 1993 – mělo dojít k větší koordinaci měnových i fiskálních politik a všechny členské země měly být zapojeny za jednotných pravidel do kursového mechanismu (ale v létě 1993 bylo povoleno širší OP některým zemím),
2. + 3. etapa - popsány povrchně, dořešeny na schůzce v Maastrichtu – 1991 – důvodem schůzky byly i výhrady vůči Delorsově zprávě
Toho, že v Delorsově zprávě bylo uvedeno, že souhlas států s 1. etapou znamená souhlas s dokončením projektu (stěžovala si hlavně GB => OPTING OUT = mohli zůstat mimo a mohli se rozhodnout, jestli vstoupí do MU nebo ne)
Státy přistupující po Maastrichtské dohodě se mohly stát přímo členy MU.
Otázkou bylo, zda vytvoření MU podpoří vývoj hospodářství nebo by mělo být až završením celého integračního procesu. Větší zastání měla druhá varianta.
Na schůzce byla schválena kritéria pro vstup do MU.
Projednány i další věci ohledně smlouvy ES (oblast ZO, soudnictví). Na základě těchto dodatků byl přijat nový název pro ES => EU.
Dohoda byla 7.2.1992 formálně podepsány, v platnost vstoupila 1.11.1993, kdy byla ratifikována parlamenty všech členských států.
3. etapa – 1.1.1994 – vznikla Evropský měnový institut – předchůdce ECB, mělo přispět větší koordinaci měnové politiky národních CB, hlídat a vyhodnocovat plnění konvergenčních kritérií a tím podporovat konvergenční proces, spolupracovat s členskými OB a doporučit vhodnou měnovou strategii, vybrat nejvhodnější pro budoucí společnou MP a navrhnout nástroje MP. Dále v MS variabilně stanoveno datum vstupu do závěrečné etapy – buď 1.1.1997 nebo v průběhu roku 1999, podle úrovně konvergenčního procesu a maastrichtských kritérií.
- podklad pro jednání ES v Hanoveru (plný název Zpráva hospodářské a měnové unie v zemích ES)
- považována za 3. pokus o vytvoření měnové unie
- stala se závazným dokumentem, který vymezuje jak by měla vypadat, základní organizační principy
- 2 části:
1. zhodnocen vývoj v hospodářské a měnové oblasti a důvody, proč nedošlo k většímu pokroku = některé státy se neúčastnily kursového mechanismu nebo měly výjimky, nedocházelo k dostatečné koordinaci v oblasti fiskálních politik
2. jak by měl proces vypadat dále, specifikováno, že MU by měla být konstituována jako měnová oblast, kde MP bud řízena centrálně a bude používána 1 měna. Aby země mohla vstoupit do MU:
· plná a neodvolatelná směnitelnost
· liberalizován pohyb kapitálu
· zavedení pevných devizových kurzů členských měn bez kursového rozpětí
1.1.1993 – zaveden jednotný vnitřní trh => splněna první a druhá podmínka
K zavedení MU se mělo dospět ve 3 etapách
1. etapa – 1.7.1990 – konec 1993 – mělo dojít k větší koordinaci měnových i fiskálních politik a všechny členské země měly být zapojeny za jednotných pravidel do kursového mechanismu (ale v létě 1993 bylo povoleno širší OP některým zemím),
2. + 3. etapa - popsány povrchně, dořešeny na schůzce v Maastrichtu – 1991 – důvodem schůzky byly i výhrady vůči Delorsově zprávě
Toho, že v Delorsově zprávě bylo uvedeno, že souhlas států s 1. etapou znamená souhlas s dokončením projektu (stěžovala si hlavně GB => OPTING OUT = mohli zůstat mimo a mohli se rozhodnout, jestli vstoupí do MU nebo ne)
Státy přistupující po Maastrichtské dohodě se mohly stát přímo členy MU.
Otázkou bylo, zda vytvoření MU podpoří vývoj hospodářství nebo by mělo být až završením celého integračního procesu. Větší zastání měla druhá varianta.
Na schůzce byla schválena kritéria pro vstup do MU.
Projednány i další věci ohledně smlouvy ES (oblast ZO, soudnictví). Na základě těchto dodatků byl přijat nový název pro ES => EU.
Dohoda byla 7.2.1992 formálně podepsány, v platnost vstoupila 1.11.1993, kdy byla ratifikována parlamenty všech členských států.
3. etapa – 1.1.1994 – vznikla Evropský měnový institut – předchůdce ECB, mělo přispět větší koordinaci měnové politiky národních CB, hlídat a vyhodnocovat plnění konvergenčních kritérií a tím podporovat konvergenční proces, spolupracovat s členskými OB a doporučit vhodnou měnovou strategii, vybrat nejvhodnější pro budoucí společnou MP a navrhnout nástroje MP. Dále v MS variabilně stanoveno datum vstupu do závěrečné etapy – buď 1.1.1997 nebo v průběhu roku 1999, podle úrovně konvergenčního procesu a maastrichtských kritérií.
13.3.1979 – založen EMS
Považován za druhý okus o vytvoření hospodářské a měnové unie
Členy se postupně stávaly všechny členské země ES, cílem bylo obnovit pevné a stabilní kurzové vztahy mezi národními měnami, což měno přispět k prohloubení ekonomické integrace.
Podstata fungování je založena na existenci:
· společné nadnárodní jednotky ECU
- emitována evropským fondem mezinárodní spolupráce FECOM,
- všechny členské země do fondu vkládaly 20% svých zlatých a dolarových rezerv a FECOM v této výši emitoval ECU (částečně kryté zlatem, částečně USD)
- výše obnovována každé 3 měsíce, aby odpovídala podílu zlatých a USD rezerv
- emise byla závislá na ceně zlata a vývoji kurzu USD
- ECU používány mezi CB ES jako zúčtovací jednotka, v souvislosti s poskytováním mezinárodních úvěrů, stanoveny v nich střední kurzy a pásma v rámci ERM
- v ECU sestavován rozpočet ES, ZK evropské investiční banky
- oficiální jednotky se směly používat jen jako zúčtovací jednotka, ne v soukromém sektoru
- emise je vždy bezhotovostní
- ECU je košová měna
- výhoda: stabilita úrokové sazby a kurzu. Proto se obdoba jednotek používala i v soukromém sektoru jako obchodní ECU, hodnota byla vyjádřena stejně jako u oficiálních. Rozdíl byl v tom, že emise obchodních ECU závisela na poptávce
- přijímány vklady, poskytovány úvěry, emitovány obligace
- v kosi měny zemí, které byly členy ES => dány jim váhy zastoupení, vypočítány měnové účasti
- hodnota ECU = Σ (MÚ * aktuální tržní kurzy)
- počítána každý den a vyhlašována Komisí ES
Členy se postupně stávaly všechny členské země ES, cílem bylo obnovit pevné a stabilní kurzové vztahy mezi národními měnami, což měno přispět k prohloubení ekonomické integrace.
Podstata fungování je založena na existenci:
· společné nadnárodní jednotky ECU
- emitována evropským fondem mezinárodní spolupráce FECOM,
- všechny členské země do fondu vkládaly 20% svých zlatých a dolarových rezerv a FECOM v této výši emitoval ECU (částečně kryté zlatem, částečně USD)
- výše obnovována každé 3 měsíce, aby odpovídala podílu zlatých a USD rezerv
- emise byla závislá na ceně zlata a vývoji kurzu USD
- ECU používány mezi CB ES jako zúčtovací jednotka, v souvislosti s poskytováním mezinárodních úvěrů, stanoveny v nich střední kurzy a pásma v rámci ERM
- v ECU sestavován rozpočet ES, ZK evropské investiční banky
- oficiální jednotky se směly používat jen jako zúčtovací jednotka, ne v soukromém sektoru
- emise je vždy bezhotovostní
- ECU je košová měna
- výhoda: stabilita úrokové sazby a kurzu. Proto se obdoba jednotek používala i v soukromém sektoru jako obchodní ECU, hodnota byla vyjádřena stejně jako u oficiálních. Rozdíl byl v tom, že emise obchodních ECU závisela na poptávce
- přijímány vklady, poskytovány úvěry, emitovány obligace
- v kosi měny zemí, které byly členy ES => dány jim váhy zastoupení, vypočítány měnové účasti
- hodnota ECU = Σ (MÚ * aktuální tržní kurzy)
- počítána každý den a vyhlašována Komisí ES
Společného kursového mechanismu ERM
- každá měna má stanoven střední kurz vůči ECU a současně povolené oscilační pásmo ± 2,25% (VB a Itálie měli výjimku ± 6%)
- přes střední kurz k ECU přepočítávány bilater. kurzy měn navzájem = paritní mřížka
- ERM založen na tom, že jednotlivé měny byly pohyblivé vůči 3. měnám = kombinace systému pevných devizových kurzů a volně plovoucích kurzů vůči ostatním
- založena na povinných intervencích, aby se bilaterální kurzy pohybovaly v OP a udržely kurz vůči ECU
-
· existenci úvěrového mechanismu
- zahrnoval 4 druhy úvěrových mechanismů
1) velmi krátkodobé úvěry – k intervenování na devizových trzích, splatnost 45 dní, úvěry na principu swapových obchodů
2) úvěry na principu krátkodobé podpory: na krátkodobé problémy s deficity PB, splatnost 3 měsíce
3) střednědobé finanční pomoci: na vážnější problémy s deficity PB, splat. 2-5 let
4) dlouhodobé úvěry: na vážnější problémy s deficity PB, splatnost delší než 5 let
EMS splnil cíl, díky jeho fungování došlo ke zlepšení vnější (devizové kurzy) i vnitřní (nízké míry inflace = stabilita cenové hladiny) měnové stability (průměrná míra inflace klesla z 11% v 70. letech na 3% na počátku 90. let), snížení rozdílů inflace mezi členskými zeměmi => podstatné pro fungování ERM.
Vysoká míra inflace se projevuje v tlaku na znehodnocení měny.
1979 – rozdíl mezi největší a nejmenší inflací 16%
do 1986 došlo ke 13 úpravám středních kurzů
1979-1986 – fáze konsolidace
1986 – 1999 – stabilní situace, nové snahy o vytvoření MU, výjimkou stability podzim 1992-1993, kdy došlo k několika měnovým krizím, postiženy slabší evropské měny (FRF, lira, peseta), = tlak na znehodnocení. Spekulanti spekulovali na znehodnocení FRF => odkláněli se k DEM => skutečné znehodnocení FRF (Francie - zvýšení úrokových sazeb, intervence, Německo – v rámci zachování stability udržovala nízkou úrokovou sazbu).
Srpen 1993 – rozšířena OP ± 15% (postrádá prvky systémů pevných devizových kurzů) = snaha odradit spekulanty, zachovat ERM, založit MU.
Díky EMS posílena integrace zbožového a finančního trhu, přibližování hospodářství zemí, přeorientování na politiku stability.
- přes střední kurz k ECU přepočítávány bilater. kurzy měn navzájem = paritní mřížka
- ERM založen na tom, že jednotlivé měny byly pohyblivé vůči 3. měnám = kombinace systému pevných devizových kurzů a volně plovoucích kurzů vůči ostatním
- založena na povinných intervencích, aby se bilaterální kurzy pohybovaly v OP a udržely kurz vůči ECU
-
· existenci úvěrového mechanismu
- zahrnoval 4 druhy úvěrových mechanismů
1) velmi krátkodobé úvěry – k intervenování na devizových trzích, splatnost 45 dní, úvěry na principu swapových obchodů
2) úvěry na principu krátkodobé podpory: na krátkodobé problémy s deficity PB, splatnost 3 měsíce
3) střednědobé finanční pomoci: na vážnější problémy s deficity PB, splat. 2-5 let
4) dlouhodobé úvěry: na vážnější problémy s deficity PB, splatnost delší než 5 let
EMS splnil cíl, díky jeho fungování došlo ke zlepšení vnější (devizové kurzy) i vnitřní (nízké míry inflace = stabilita cenové hladiny) měnové stability (průměrná míra inflace klesla z 11% v 70. letech na 3% na počátku 90. let), snížení rozdílů inflace mezi členskými zeměmi => podstatné pro fungování ERM.
Vysoká míra inflace se projevuje v tlaku na znehodnocení měny.
1979 – rozdíl mezi největší a nejmenší inflací 16%
do 1986 došlo ke 13 úpravám středních kurzů
1979-1986 – fáze konsolidace
1986 – 1999 – stabilní situace, nové snahy o vytvoření MU, výjimkou stability podzim 1992-1993, kdy došlo k několika měnovým krizím, postiženy slabší evropské měny (FRF, lira, peseta), = tlak na znehodnocení. Spekulanti spekulovali na znehodnocení FRF => odkláněli se k DEM => skutečné znehodnocení FRF (Francie - zvýšení úrokových sazeb, intervence, Německo – v rámci zachování stability udržovala nízkou úrokovou sazbu).
Srpen 1993 – rozšířena OP ± 15% (postrádá prvky systémů pevných devizových kurzů) = snaha odradit spekulanty, zachovat ERM, založit MU.
Díky EMS posílena integrace zbožového a finančního trhu, přibližování hospodářství zemí, přeorientování na politiku stability.
Po ratifikaci Maastrichtských dohod – 1993 - EU
MP nebyla v římských dohodách upravena a zůstávala v kompetenci jednotlivých zemí
Problémy v 60. letech, kdy tlak na devalvaci dolaru vyvolal krize v ostatních zemí (1968 – Francie – zavedla devizová omezení, 1969 devalvoval FRF, revalvovala DEM – protože: při oslabování USD opouštěli investoři USA => investovali do DEM => posilováním marky se ale znehodnocovaly slabší evropské měny => nezbytnost vytvoření MP => vznik myšlenky měnové unie).
1969 na konferenci v Haagu – konkrétní podnět na vytvoření MU
Plán vypracovala skupina pod vedením P. Wernera (Lucemburčan) => Wernerova zpráva. Návrh spočíval v tom, že v průběhu 10 let má být vytvořena hospodářská a měnová unie, předpokládal úplné a neodvolatelné zavedení směnitelnosti měn (bez omezení), to při stabilitě devizových kurzů. Plán předpokládal převedení odpovědnosti za MP na nějaký konkrétní společný orgán. Předpokládal jednotnou politiku v oblasti kapitálu.
Ztroskotal na odporu některých zemí (např. Francie) – považovali za přílišný zásah do suverenity. Nahrazen Rezolucí rady ES z 1971 o etapovitém uskutečňování hosp. a MU. Problém byl v tom, že podle ŘS není rezoluce pro státy závazná.
1971 – mezinárodní měnová krize, zrušení směnitelnosti USD, jednotlivé země opouštěly systém pevných kurzů založený na oscilačním pásmu ± 1%. K uklidnění krize došlo na konci 18.12.1971 – Washingtonské dohody – rozšířeno OP ± 2,25%.
Problém rozšíření pro evropské národní měny, protože byly stále vázány na USD, pokud 1 měna byla na okraji apreciačního a druhá na okraji depreciačního pásma => rozdíl až 9%
ECB se dohodly (1972) intervenovat na devizových trzích, aby se bilaterální kurzy pohybovaly ± 2,25%, ale ne k USD, ale mezi nimi navzájem = systém měnového hada (had v tunelu)
V zemích byl rozdílný hospodářský vývoj (někde více restriktivní, jinde uvolněnější politika) => země nebyly schopny udržet => vystupovali
Propukla krize BW systému, země opouštěly systém měn. hada i BWS a přecházely z pevného kurzu na systém volně pohyblivých devizových kurzů.
Problémy v 60. letech, kdy tlak na devalvaci dolaru vyvolal krize v ostatních zemí (1968 – Francie – zavedla devizová omezení, 1969 devalvoval FRF, revalvovala DEM – protože: při oslabování USD opouštěli investoři USA => investovali do DEM => posilováním marky se ale znehodnocovaly slabší evropské měny => nezbytnost vytvoření MP => vznik myšlenky měnové unie).
1969 na konferenci v Haagu – konkrétní podnět na vytvoření MU
Plán vypracovala skupina pod vedením P. Wernera (Lucemburčan) => Wernerova zpráva. Návrh spočíval v tom, že v průběhu 10 let má být vytvořena hospodářská a měnová unie, předpokládal úplné a neodvolatelné zavedení směnitelnosti měn (bez omezení), to při stabilitě devizových kurzů. Plán předpokládal převedení odpovědnosti za MP na nějaký konkrétní společný orgán. Předpokládal jednotnou politiku v oblasti kapitálu.
Ztroskotal na odporu některých zemí (např. Francie) – považovali za přílišný zásah do suverenity. Nahrazen Rezolucí rady ES z 1971 o etapovitém uskutečňování hosp. a MU. Problém byl v tom, že podle ŘS není rezoluce pro státy závazná.
1971 – mezinárodní měnová krize, zrušení směnitelnosti USD, jednotlivé země opouštěly systém pevných kurzů založený na oscilačním pásmu ± 1%. K uklidnění krize došlo na konci 18.12.1971 – Washingtonské dohody – rozšířeno OP ± 2,25%.
Problém rozšíření pro evropské národní měny, protože byly stále vázány na USD, pokud 1 měna byla na okraji apreciačního a druhá na okraji depreciačního pásma => rozdíl až 9%
ECB se dohodly (1972) intervenovat na devizových trzích, aby se bilaterální kurzy pohybovaly ± 2,25%, ale ne k USD, ale mezi nimi navzájem = systém měnového hada (had v tunelu)
V zemích byl rozdílný hospodářský vývoj (někde více restriktivní, jinde uvolněnější politika) => země nebyly schopny udržet => vystupovali
Propukla krize BW systému, země opouštěly systém měn. hada i BWS a přecházely z pevného kurzu na systém volně pohyblivých devizových kurzů.
OEEC, OECD
Po 2WW se používal bilaterální clearing => brzda rozvoje mezinárodního obchodu, 19747 a 1949 dohody o mnohostranném měn. clearingu.
Cílem bylo postupně zavést volnou směnitelnost evropských měn. K tomu mělo sloužit i založení OEEC (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci) – 1948. Později z ní vzniklo OECD (1960) – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.
Cílem bylo oživení vzájemných obchodních vztahů, postupně odstraňování dovozních omezení a zlepšit platební mechanismus.
EPU
Evropská platební unie
Vznikla ze stejného důvodu jako OEEC, tedy odstranění devizových omezení a zavedení volné směnitelnosti národních měn členských států.
Mezi členskými zeměmi byl mnohostranný clearing, vyrovnávání měsíčních sald v UDS nebo ve zlatě, zemím v deficitu poskytovány úvěry. Zúčtovací operace prováděla BIS.
Činnost skončila v roce 1958 – zavedení vnitřní směnitelnosti většiny členských národních měn.
Na činnost EPU navázala 1958 Evropská měnová dohoda, cílem zavedení vnitřní směnitelnosti v ostatních zemích, kde ještě nebyla
1957 Římskými smlouvami založeno EHS – Německo, Francie, Itálie, BENELUX
1973 – VB, Irsko, Dánsko
1983 – Řecko
1986 – Španělsko, Portugalsko
1995 – Rakousko, Švédsko, Finsko
2004 – ČR, Slovensko, Slovinko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko,
Malta, Kypr
1952 – Evropské společenství uhlí a oceli
1956 – Evropské společenství pro atomovou energii – EUROATOM
1965 – slučovací smlouva => vytvořeny společné orgány pro EHS, ESUO, EUROATOM, 1967 po ratifikacích společný název EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ
Cílem bylo postupně zavést volnou směnitelnost evropských měn. K tomu mělo sloužit i založení OEEC (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci) – 1948. Později z ní vzniklo OECD (1960) – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.
Cílem bylo oživení vzájemných obchodních vztahů, postupně odstraňování dovozních omezení a zlepšit platební mechanismus.
EPU
Evropská platební unie
Vznikla ze stejného důvodu jako OEEC, tedy odstranění devizových omezení a zavedení volné směnitelnosti národních měn členských států.
Mezi členskými zeměmi byl mnohostranný clearing, vyrovnávání měsíčních sald v UDS nebo ve zlatě, zemím v deficitu poskytovány úvěry. Zúčtovací operace prováděla BIS.
Činnost skončila v roce 1958 – zavedení vnitřní směnitelnosti většiny členských národních měn.
Na činnost EPU navázala 1958 Evropská měnová dohoda, cílem zavedení vnitřní směnitelnosti v ostatních zemích, kde ještě nebyla
1957 Římskými smlouvami založeno EHS – Německo, Francie, Itálie, BENELUX
1973 – VB, Irsko, Dánsko
1983 – Řecko
1986 – Španělsko, Portugalsko
1995 – Rakousko, Švédsko, Finsko
2004 – ČR, Slovensko, Slovinko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko,
Malta, Kypr
1952 – Evropské společenství uhlí a oceli
1956 – Evropské společenství pro atomovou energii – EUROATOM
1965 – slučovací smlouva => vytvořeny společné orgány pro EHS, ESUO, EUROATOM, 1967 po ratifikacích společný název EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ
BIS - Banka pro mezinárodní platby
1930 – založena, nejstarší instituce v Evropě
Cílem je zkvalitnit nesystematické vztahy mezi CB.
Zakládajícími členy: CB Belgie, Německa, Francie, Itálie, VB, konsorcium Japonských bank, seskupení několika amerických bank.
V průběhu dalších 2 let se přidalo 19 evropských CB => převaha evropských CB. V současnosti jsou členy všechny evropské banky včetně ECB a CB USA, Kanady, Japonska, Austrálie, JAR, Argentiny, Filipín... (celkem 55 členů).
Sídlo má v Basileji, není subjektem švýcarského práva, je osvobozena od placení daní, má veškeré výsady centrálních bank.
ZK 1.500 mil. zlatých franků, který je rozdělen na 600 tisíc akcií po 2.500 francích. Tyto akcie jsou rozděleny mezi členské země.
Splacený kapitál tvoří 20% (300mil. franků). Dalšími zdroji jsou depozita ve volně směnitelných měnách (USD, EUR), zlatě, depozita mají krátkodobou splatnost – max. 1 rok.
Odhaduje se, že spravuje 10% celkových rezerv CB.
Aktiva tvoří CP ve volně směnitelných měnách, úvěry, zlato. Aktiva jsou vysoce likvidní. Většina zisku je přerozdělena ve prospěch rezervních fondů.
Hlavní cíle:
snaha přispívat k rozvoji spolupráce mezi CB a vytvářet příznivé podmínky pro mezinárodní finanční operace. Spolupráce se týká MP, při řízení devizových rezerv, důležitou oblastí je BRaD. Je bankou pro CB, uskutečňuje pro ně operace – nakupuje a prodává zahraniční měny a CP (jak na vlastní účet tak na účet CB), poskytuje úvěry, nakupuje a prodává zlato, je největším obchodníkem se zlatem, přijímá deponované zlato..., eskontuje směnky, šeky, krátkodobé CP, otevírá běžné a termínované účty pro a u CB. Nesmí emitovat CP splatné na požádání, poskytovat úvěry vládám (v rozporu s MP), vládám otevírat účty, nabývat nemovitosti, neprovádí žádné operace pro běžné klienty. Veškeré operace musí dát na vědomí a musí být v souladu s MP CB
vystupuje jako splnomocněnec v mezinárodních finančních operacích a transakcích a při jednáních
jejím prostřednictvím mohou provádět operace i 3 osoby, které tu nemají zastoupení
centrum mezinárodního měnového a ekonomického výzkumu
Konzultační činnost: pravidelné schůzky guvernérů členských CB, řeší případné měnové problémy v oblasti MP, opatření na podporu měny.
Shromažďuje velké množství informací. Vydává přehledy o vývoji světové ekonomiky, měnových systémech. Přehled o těžbě a držbě zlata, bankovních systémech v zemích, PB.
Nejvyšší orgán: Valná hromada
Schází se 1x ročně, schvaluje výroční zprávu, závěrečnou bilanci, rozděluje zisk do fondů
Řídící orgán: Správní rada
Schází se 1x měsíčně, rozhoduje prostou většinou hlasů
Krizovým obdobím v činnosti BIS bylo období 2WW, vydala zlato, které bylo deponováno ČSNB ve prospěch Říšské banky. Na konferenci v BW se uvažovalo o zrušení a rozdělení jejich činností mezi IBRD a IDA. Zachována proto, že plnila funkci regionálního zaměření.
Je to banka nadnárodní, ale svou činností a složením (většina evropských bank) je spíš regionální.
Cílem je zkvalitnit nesystematické vztahy mezi CB.
Zakládajícími členy: CB Belgie, Německa, Francie, Itálie, VB, konsorcium Japonských bank, seskupení několika amerických bank.
V průběhu dalších 2 let se přidalo 19 evropských CB => převaha evropských CB. V současnosti jsou členy všechny evropské banky včetně ECB a CB USA, Kanady, Japonska, Austrálie, JAR, Argentiny, Filipín... (celkem 55 členů).
Sídlo má v Basileji, není subjektem švýcarského práva, je osvobozena od placení daní, má veškeré výsady centrálních bank.
ZK 1.500 mil. zlatých franků, který je rozdělen na 600 tisíc akcií po 2.500 francích. Tyto akcie jsou rozděleny mezi členské země.
Splacený kapitál tvoří 20% (300mil. franků). Dalšími zdroji jsou depozita ve volně směnitelných měnách (USD, EUR), zlatě, depozita mají krátkodobou splatnost – max. 1 rok.
Odhaduje se, že spravuje 10% celkových rezerv CB.
Aktiva tvoří CP ve volně směnitelných měnách, úvěry, zlato. Aktiva jsou vysoce likvidní. Většina zisku je přerozdělena ve prospěch rezervních fondů.
Hlavní cíle:
snaha přispívat k rozvoji spolupráce mezi CB a vytvářet příznivé podmínky pro mezinárodní finanční operace. Spolupráce se týká MP, při řízení devizových rezerv, důležitou oblastí je BRaD. Je bankou pro CB, uskutečňuje pro ně operace – nakupuje a prodává zahraniční měny a CP (jak na vlastní účet tak na účet CB), poskytuje úvěry, nakupuje a prodává zlato, je největším obchodníkem se zlatem, přijímá deponované zlato..., eskontuje směnky, šeky, krátkodobé CP, otevírá běžné a termínované účty pro a u CB. Nesmí emitovat CP splatné na požádání, poskytovat úvěry vládám (v rozporu s MP), vládám otevírat účty, nabývat nemovitosti, neprovádí žádné operace pro běžné klienty. Veškeré operace musí dát na vědomí a musí být v souladu s MP CB
vystupuje jako splnomocněnec v mezinárodních finančních operacích a transakcích a při jednáních
jejím prostřednictvím mohou provádět operace i 3 osoby, které tu nemají zastoupení
centrum mezinárodního měnového a ekonomického výzkumu
Konzultační činnost: pravidelné schůzky guvernérů členských CB, řeší případné měnové problémy v oblasti MP, opatření na podporu měny.
Shromažďuje velké množství informací. Vydává přehledy o vývoji světové ekonomiky, měnových systémech. Přehled o těžbě a držbě zlata, bankovních systémech v zemích, PB.
Nejvyšší orgán: Valná hromada
Schází se 1x ročně, schvaluje výroční zprávu, závěrečnou bilanci, rozděluje zisk do fondů
Řídící orgán: Správní rada
Schází se 1x měsíčně, rozhoduje prostou většinou hlasů
Krizovým obdobím v činnosti BIS bylo období 2WW, vydala zlato, které bylo deponováno ČSNB ve prospěch Říšské banky. Na konferenci v BW se uvažovalo o zrušení a rozdělení jejich činností mezi IBRD a IDA. Zachována proto, že plnila funkci regionálního zaměření.
Je to banka nadnárodní, ale svou činností a složením (většina evropských bank) je spíš regionální.
MIGA
1988, cílem je podporovat příliv přímých zahraničních investic do rozvojových zemí tím, že poskytuje záruky na neobchodní rizika (jako pojištění), riziko zestátnění investic, válečného konfliktu. Účtuje si pojistné prémie za poskytnutí záruky (na vytváření rezervního fondu na případné škody + administrativní činnost).
ICSID
1966 přijetím Washingtonské úmluvy (úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států)
Cílem je podporovat příliv zahraničních investic, zvyšuje počet jistoty pro investory.
Činnost založena na činnosti smírčích soudců – snaží se dosáhnout dohody výhodné pro obě strany, pokud se nedohodnou v rámci smírčího řízení, rozhodne se ve prospěch oprávněného u rozhodčího řízení. Činnost placena poplatky, pokud nestačí, doplácí členské státy na základě členských kvót.
Poskytuje informační činnost, poradenství v oblasti zahraničních investic, práva...
ICSID
1966 přijetím Washingtonské úmluvy (úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států)
Cílem je podporovat příliv zahraničních investic, zvyšuje počet jistoty pro investory.
Činnost založena na činnosti smírčích soudců – snaží se dosáhnout dohody výhodné pro obě strany, pokud se nedohodnou v rámci smírčího řízení, rozhodne se ve prospěch oprávněného u rozhodčího řízení. Činnost placena poplatky, pokud nestačí, doplácí členské státy na základě členských kvót.
Poskytuje informační činnost, poradenství v oblasti zahraničních investic, práva...
IDA
1960 založena, sídlo ve Washingtonu
hl. cílem je poskytnout velmi výhodné (téměř bezúročné) půjčky vládám nejchudších zemí
hranice je stanovena podle HDP/osobu (11 USD/os.) => pro asi 50 nejchudších
rozdělena na 2 části:
50 nejchudších – symbolický příspěvek v národní měně
vyspělejší země – splácejí příspěvek ve volně směnitelných měnách, dobrovolná výše, opakují se každé 3 roky
Zdrojem pro úvěry je část zisku IBRD + dobrovolné příspěvky.
Bezúročné půjčky, účtován jen manipulační poplatek 0,5% na úhradu admin. nákladů, splatnost 30-40 let s možností odkladu splátek až 10 let
Část úvěrů může vláda chudé země poskytnout soukromému investorovi (rozdíl mezi úroky od investora může použít na úhradu salda PB).
IFC
1956 založena, poskytuje úvěry soukromému a družstevnímu sektoru rozvoj. zemí. Základní kapitál je tvořen členskými vklady, odvozeny od kvót u banky, ZJ ve výši 3 mld. USD. Zdroje získává emisí svých obligací.
Členské země splácejí celou část členské kvóty ve volně směnitelných měnách.
Úvěry poskytují za komerčních podmínek, stanoveny podmínky, jak má projekt vypadat:
minimálně 20 mld. UDS, IFC kryje max. 25% celkových nákladů, celkový podíl korporace max. 100 mld. USD
splatnost 7-12 let
pomáhá restrukturalizace, privatizace a rozvoj KT
hl. cílem je poskytnout velmi výhodné (téměř bezúročné) půjčky vládám nejchudších zemí
hranice je stanovena podle HDP/osobu (11 USD/os.) => pro asi 50 nejchudších
rozdělena na 2 části:
50 nejchudších – symbolický příspěvek v národní měně
vyspělejší země – splácejí příspěvek ve volně směnitelných měnách, dobrovolná výše, opakují se každé 3 roky
Zdrojem pro úvěry je část zisku IBRD + dobrovolné příspěvky.
Bezúročné půjčky, účtován jen manipulační poplatek 0,5% na úhradu admin. nákladů, splatnost 30-40 let s možností odkladu splátek až 10 let
Část úvěrů může vláda chudé země poskytnout soukromému investorovi (rozdíl mezi úroky od investora může použít na úhradu salda PB).
IFC
1956 založena, poskytuje úvěry soukromému a družstevnímu sektoru rozvoj. zemí. Základní kapitál je tvořen členskými vklady, odvozeny od kvót u banky, ZJ ve výši 3 mld. USD. Zdroje získává emisí svých obligací.
Členské země splácejí celou část členské kvóty ve volně směnitelných měnách.
Úvěry poskytují za komerčních podmínek, stanoveny podmínky, jak má projekt vypadat:
minimálně 20 mld. UDS, IFC kryje max. 25% celkových nákladů, celkový podíl korporace max. 100 mld. USD
splatnost 7-12 let
pomáhá restrukturalizace, privatizace a rozvoj KT
Devizový kurz SDR
- je pak sumou součinu měnové účasti a aktuálního tržního kurzu konkrétní měny, vůči níž jsme tu jednotku chtěli vyjádřit
- od 1999 – v koši 5 měn, ale u DEM a FRF se užíval kurz EUR přepočtený koeficientem národní měny vůči EUR
- od 2002 – 4 měny – EUR (0,41), USD (0,632), JPY (18,4), GBP (0,09)
o ER/USD 1,26 ....
- Kurzy SDR kotovány každých 20 minut od 11 do 18 hod po-pá (washington. času)
- kurz SDR z CZK = 1,47 * 22,58 = 33,2
- úročení jednotky SDR
o původně í=1,5% (1970) – nepůsobilo stimulativně na věřitelské země, od 1974 5%, od 1981 se počítá podobně jako hodnota SDR:
MÚ ER/USD IR Σ
EUR 0,41 * 0,854 * 3,46 = 1,21
JPY 18,4 * 0,005 * 0,33 = 0,03
GBP 0,09 * 1,26 * 4,96 = 0,56
USD 0,632 * 0,68 * 5,00 = 2,17
3,99
stanoveno vždy v pondělí, platí týden
Podíl jednotek nepřesáhl 5% celkových devizových rezerv => původní záměr nenaplněn. Významnou roli v devizových rezervách začali hrát i ostatní měny, kromě USD i EUR, GBP... OD 70. let poklesla potřeba devizových rezerv => po přechodu na volný floating
výzkumně informační a poradenská činnost
- fond disponuje obrovským množstvím údajů za ekonomiky členských zemí a zaměstnává velký počet ekonomických analytiků
- významná je i publikační činnosti => publikuje výroční zprávu, mezinárodní finanční statistiku (ročenky, měsíčníky), statistiku PB
- od 1999 – v koši 5 měn, ale u DEM a FRF se užíval kurz EUR přepočtený koeficientem národní měny vůči EUR
- od 2002 – 4 měny – EUR (0,41), USD (0,632), JPY (18,4), GBP (0,09)
o ER/USD 1,26 ....
- Kurzy SDR kotovány každých 20 minut od 11 do 18 hod po-pá (washington. času)
- kurz SDR z CZK = 1,47 * 22,58 = 33,2
- úročení jednotky SDR
o původně í=1,5% (1970) – nepůsobilo stimulativně na věřitelské země, od 1974 5%, od 1981 se počítá podobně jako hodnota SDR:
MÚ ER/USD IR Σ
EUR 0,41 * 0,854 * 3,46 = 1,21
JPY 18,4 * 0,005 * 0,33 = 0,03
GBP 0,09 * 1,26 * 4,96 = 0,56
USD 0,632 * 0,68 * 5,00 = 2,17
3,99
stanoveno vždy v pondělí, platí týden
Podíl jednotek nepřesáhl 5% celkových devizových rezerv => původní záměr nenaplněn. Významnou roli v devizových rezervách začali hrát i ostatní měny, kromě USD i EUR, GBP... OD 70. let poklesla potřeba devizových rezerv => po přechodu na volný floating
výzkumně informační a poradenská činnost
- fond disponuje obrovským množstvím údajů za ekonomiky členských zemí a zaměstnává velký počet ekonomických analytiků
- významná je i publikační činnosti => publikuje výroční zprávu, mezinárodní finanční statistiku (ročenky, měsíčníky), statistiku PB
SKUPINA SVĚTOVÉ BANKY
5 institucí:
· IBRD – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
· IDA – Mezinárodní sdružení pro rozvoj
· IFC – Mezinárodní finanční korporace
· MIGA – Agentura pro poskytování mnohostranných investičních záruk
· ISCID – Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů
SB = IBRD + IDA
IBRD
1946 – zahájení činnosti, Washington, členy jsou členské země IMF (189), založena s IMF v BW, členství naznamená automaticky členství v přidružených institucích, ale je podmínkou pro členství v nich.
Původním cílem (1944) bylo přispívat na poválečnou obnovu válkou zničených ekonomik členských zemí. Po přijetí Marshallova plánu, který převzal tuto roli, přesunula svou činnost do financování rozvoje hospodářství rozvojových zemí.
Od 80. let pomoc směřuje převážně do rozvojových zemí – asi 95% (v 90. létech – VE bloku)
Poskytuje úvěry na konkrétní projekty vládám členských zemí (v určité době především na infrastrukturu – elektřina, doprava... s cílem vytvořit podmínky pro příchod soukr. kap.)
Později část prostředků i na podporu zemědělství, školství, zdravotnictví, konkrétní projekty, které mohly podporovat proexportní zaměření = zaměření na strukturální adaptaci
Část úvěrů je také spojena s privatizací státního sektoru.
Úvěry jsou poskytovány za komerčních podmínek – posouzení návratnosti a efektivnosti investice, jsou poskytovány s variabilní úrokovou mírou, která je o 0,5% vyšší, než za jakou zdroje získala IBRD.
IBRD emituje obligace na mezinárodním kap. trhu x IMF ze svých zdrojů.
Celá členská kvóta se nesplácí, je odvozena od kvóty IMF, reálně splaceno 10% = záruční kapitál.
Úvěrová činnosti nesmí přesáhnout výši ZJ a rezervního fondu. Někdy dochází k navyšování členských kvót => navýšení rezervních fondů (částí), ze zbytku se přispívá do IDA.
Část zdrojů z emise, která není využita na úvěrovou činnost investuje do CP na mezinárodním KT.
Organizace je totožná s organizací IMF:
vrcholný orgán: Sbor guvernérů – zastoupeny všechny země guvernéry CB nebo ministrem financí, schází se 1x ročně
Výkonný sbor: řídí faktickou činnost – 24 členů
IBRD úvěruje projekty => na základě výběrových řízení posílá soukromé investory.
· IBRD – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
· IDA – Mezinárodní sdružení pro rozvoj
· IFC – Mezinárodní finanční korporace
· MIGA – Agentura pro poskytování mnohostranných investičních záruk
· ISCID – Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů
SB = IBRD + IDA
IBRD
1946 – zahájení činnosti, Washington, členy jsou členské země IMF (189), založena s IMF v BW, členství naznamená automaticky členství v přidružených institucích, ale je podmínkou pro členství v nich.
Původním cílem (1944) bylo přispívat na poválečnou obnovu válkou zničených ekonomik členských zemí. Po přijetí Marshallova plánu, který převzal tuto roli, přesunula svou činnost do financování rozvoje hospodářství rozvojových zemí.
Od 80. let pomoc směřuje převážně do rozvojových zemí – asi 95% (v 90. létech – VE bloku)
Poskytuje úvěry na konkrétní projekty vládám členských zemí (v určité době především na infrastrukturu – elektřina, doprava... s cílem vytvořit podmínky pro příchod soukr. kap.)
Později část prostředků i na podporu zemědělství, školství, zdravotnictví, konkrétní projekty, které mohly podporovat proexportní zaměření = zaměření na strukturální adaptaci
Část úvěrů je také spojena s privatizací státního sektoru.
Úvěry jsou poskytovány za komerčních podmínek – posouzení návratnosti a efektivnosti investice, jsou poskytovány s variabilní úrokovou mírou, která je o 0,5% vyšší, než za jakou zdroje získala IBRD.
IBRD emituje obligace na mezinárodním kap. trhu x IMF ze svých zdrojů.
Celá členská kvóta se nesplácí, je odvozena od kvóty IMF, reálně splaceno 10% = záruční kapitál.
Úvěrová činnosti nesmí přesáhnout výši ZJ a rezervního fondu. Někdy dochází k navyšování členských kvót => navýšení rezervních fondů (částí), ze zbytku se přispívá do IDA.
Část zdrojů z emise, která není využita na úvěrovou činnost investuje do CP na mezinárodním KT.
Organizace je totožná s organizací IMF:
vrcholný orgán: Sbor guvernérů – zastoupeny všechny země guvernéry CB nebo ministrem financí, schází se 1x ročně
Výkonný sbor: řídí faktickou činnost – 24 členů
IBRD úvěruje projekty => na základě výběrových řízení posílá soukromé investory.
5. Politika MMF v oblasti mezinárodní likvidity
= stav celosvětových devizových rezerv k objemu celosvětového ZO
- na konci 60. let klesl podíl z 60% na 30% (od začátku 50. let), obava z narušení platebního styku a narušení ZO. MMF měl snahu řešit => doplnit devizové rezervy (dominantní postavení USD a zlato). Vztah dolaru a zlata = negativní korelace = růst kurzu USD = pokles ceny zlata => vyrovnává se)
- od 1999 v devizových rezervách EURO => plní funkci vyrovnání místo zlata
- objem zlata v DR zvyšovat nešel, ostatní se do DR dostává přes deficit platební bilance dané země => musel by být deficit PB v USA => dolar se dostává na kapitálový trh a ostatní země mohou nakupovat možné řešení => yaveden9 alternativních jednotek - 1967 - Rio de Janeiro – SDR
- první emise – 1.1.1970, doposud 6 emisí, do oběhu dáno 21,4 mld. SDR, poslední emise 1981 – přes 4 mld. SDR, 1997 projednávána nová emise, ale doposud neproběhla
- SDR = bezhotovostní nadnárodní jednotka, emise rozdělena mezi členské země podle členské kvóty
- SDR jsou jen v držení členských zemí
- v SDR může být splácena kvóta, různé poplatky, platby mezi jednotlivými členskými zeměmi. dále je může používat i 16 institucí
- Používají se k vyrovnání salda PB, země s přebytkem poskytne zemi s deficitem její měnu výměnou za SDR. V případě, že by výměna vedla k tomu, že by byl překročen limit, může zamítnout poskytnutí domácí měny
- země mezi sebou mohou obchodovat (prostřednictvím promptních nebo swapových operací) a získávat tím volně směnitelnou měnu
- operace mezi členy fondu a MMF probíhají také částečně pomocí SDR, 70% SDR drží členské státy, 30% MMF.
- SDR se používají jako mezinárodní zúčtovací jednotka = vyjadřuje rezervní pozici fondu, devizové kurzy, výsledky PB. Od konce 70. let je SDR využívaná jako zúčtovací jednotka i v soukromém sektoru – některé banky mohou přijímat depozita, poskytovat úvěry ... v SDR, konkrétní čerpání úvěru ale probíhá v konkrétní měně
- vyjádření hodnoty: původně ve zlatě – vyjádřena parita SDR = 0,888671 g (= stejná parita jakou měl v té době USD = 35 USD za trojskou unci zlata, 1:1 k USD)
- po zrušení směnitelnosti USD a devalvací (1971 a 1974) přepočítán poměr SDR k USD (SDR větší hodnota než USD)
- 1974 hodnota SDR určována košem měn (košová jednotka), závisí na vývoji devizových kurzů měn obsažených v koši
- původní koš měl 16 měn (1974), které měli největší podíl na MO. V 1978 podíl měn v koši přepočítán, ale pořád 16 měn.
- 1981v koši zastoupeno 5 měn, jejich zastoupení bylo odvozeno od zapojení do MO a jaký podíl měli na devizových rezervách (USD – 39%, DEM – 21%, JPY – 18%, GBP – 11%, FRF – 11%)
- měnová účast v koši = součin procentního podílu a průměrného devizového kurzu za poslední 3 měsíce
- na konci 60. let klesl podíl z 60% na 30% (od začátku 50. let), obava z narušení platebního styku a narušení ZO. MMF měl snahu řešit => doplnit devizové rezervy (dominantní postavení USD a zlato). Vztah dolaru a zlata = negativní korelace = růst kurzu USD = pokles ceny zlata => vyrovnává se)
- od 1999 v devizových rezervách EURO => plní funkci vyrovnání místo zlata
- objem zlata v DR zvyšovat nešel, ostatní se do DR dostává přes deficit platební bilance dané země => musel by být deficit PB v USA => dolar se dostává na kapitálový trh a ostatní země mohou nakupovat možné řešení => yaveden9 alternativních jednotek - 1967 - Rio de Janeiro – SDR
- první emise – 1.1.1970, doposud 6 emisí, do oběhu dáno 21,4 mld. SDR, poslední emise 1981 – přes 4 mld. SDR, 1997 projednávána nová emise, ale doposud neproběhla
- SDR = bezhotovostní nadnárodní jednotka, emise rozdělena mezi členské země podle členské kvóty
- SDR jsou jen v držení členských zemí
- v SDR může být splácena kvóta, různé poplatky, platby mezi jednotlivými členskými zeměmi. dále je může používat i 16 institucí
- Používají se k vyrovnání salda PB, země s přebytkem poskytne zemi s deficitem její měnu výměnou za SDR. V případě, že by výměna vedla k tomu, že by byl překročen limit, může zamítnout poskytnutí domácí měny
- země mezi sebou mohou obchodovat (prostřednictvím promptních nebo swapových operací) a získávat tím volně směnitelnou měnu
- operace mezi členy fondu a MMF probíhají také částečně pomocí SDR, 70% SDR drží členské státy, 30% MMF.
- SDR se používají jako mezinárodní zúčtovací jednotka = vyjadřuje rezervní pozici fondu, devizové kurzy, výsledky PB. Od konce 70. let je SDR využívaná jako zúčtovací jednotka i v soukromém sektoru – některé banky mohou přijímat depozita, poskytovat úvěry ... v SDR, konkrétní čerpání úvěru ale probíhá v konkrétní měně
- vyjádření hodnoty: původně ve zlatě – vyjádřena parita SDR = 0,888671 g (= stejná parita jakou měl v té době USD = 35 USD za trojskou unci zlata, 1:1 k USD)
- po zrušení směnitelnosti USD a devalvací (1971 a 1974) přepočítán poměr SDR k USD (SDR větší hodnota než USD)
- 1974 hodnota SDR určována košem měn (košová jednotka), závisí na vývoji devizových kurzů měn obsažených v koši
- původní koš měl 16 měn (1974), které měli největší podíl na MO. V 1978 podíl měn v koši přepočítán, ale pořád 16 měn.
- 1981v koši zastoupeno 5 měn, jejich zastoupení bylo odvozeno od zapojení do MO a jaký podíl měli na devizových rezervách (USD – 39%, DEM – 21%, JPY – 18%, GBP – 11%, FRF – 11%)
- měnová účast v koši = součin procentního podílu a průměrného devizového kurzu za poslední 3 měsíce
Další oblasti činnosti
2. politika v oblasti rušení devizových omezení
- cílem zavádění volné směnitelnosti čl. 8 stanov = taková měna, která nemá žádné omezení při transakcích na běžném účtu PB
- ze cca 190 členských zemí má 60% volnou směnitelnost
3. úvěrová politika
- cílem poskytovat výhodné úvěry členským zemím, když se dostanou do problému s deficity PB
- má přispět k plynulejšímu mezinárodnímu platebnímu styku, čímž se má přispět ke stabilnímu vývoji devizových kurzů
Úvěrovou pomoc poskytuje ze svých vlastních zdrojů:
- vnesené členské příspěvky – množství kvót se zvyšuje, dochází k přijímání nových členů (300 mld. USD)
- emitované jednotky SDR – připisovány na účet členských států podle kvót
- všeobecná dohoda o zápůjčce (GAB) – dříve; 11 nejvyspělejších zemí se dohodlo, že v případě potřeby půjčí fondu až 17 mld. SDR; později Nová dohoda o zápůjčce (NAB) – zvýšení na 46 mld. USD
- bilaterální smlouvy MMF se členskými státy
- zlato, které drží fond z dřívějších splátek kvót ve zlatě
Poskytování:
- formou swapových operací, buď s SDR nebo národní měnou dlužnické země
- země poskytne své jednotky SDR, MMF poskytne volně směnitelnou měnu
- při splácení se jí vrací SDR
- pokud nemá => domácí => nemění se rozsah úvěrových zdrojů fondu, jen jeho struktura
Typy poskytnutých úvěrů:
a) běžné facility
· spadá sem rezervní tranše – může automaticky čerpat členská země do 25% členské kvóty, není vázáno na splnění žádných podmínek (nákup volně směnitelné měny za ekvivalent)
· úvěrová tranše – postupné čerpání 4 po sobě následujících úvěrů po 25% => až 100%, vázané na podmínky, stand-by arangements = provedení opatření, která povedou ke zlepšení PB nebo celkové devizové situace země, např. změna devizového systému.
· rozšířená facilita – k financování ještě vážnějších poruch PB, možnost čerpat až do 160%
b) speciální facility
· doplňková finanční facilita
o na profinancování výrazných nerovnováh v PB
o navazuje na čerpání běžných facilit => politika zvyšování schodku
· kompenzační financování
o pro rozvojové země, které jsou závislé na vývozu určitého zboží, dochází k výkyvům
o do výše 120%, část určena na řešení potravinového problému
· financování nárazníkových zásob
o rozvojové země závislé na exportu komodity -> na trhu spekulace
o překlenutí období, aby nebi závislí na vývozu této suroviny
o až 45%
o např. ropná facilita 1974-6 pro země závislé na dovozu ropy
c) facility pro chudé země
o původně svěřenecký fond a operace v rámci -> poskytuje úvěry nejchudším členským zemím, až 70%, nebyl úročen, jen manipulační poplatek 0,5% p. a.
o facilita podporující růst a redukující zadluženost, využívá 50-60 zemí
o dána pravidla pro využívání úvěrů, zadlužení by nemělo přesáhnout 550% členské kvóty
Lhůty splacení: běžných facilit – 3-5 let
speciálních facilit – až 10 let
facilit pro chudé země – až 10 let
4.řešení globálního problému rozvojových zemí
Snaha vymýšlet úvěry výhodné pro rozvojové země, postupně přišel s další iniciativou HIPC = iniciativa pro silně zadlužené chudé země, má sloužit ke snížení zadlužení s postupným odpouštěním částí dluhů
- cílem zavádění volné směnitelnosti čl. 8 stanov = taková měna, která nemá žádné omezení při transakcích na běžném účtu PB
- ze cca 190 členských zemí má 60% volnou směnitelnost
3. úvěrová politika
- cílem poskytovat výhodné úvěry členským zemím, když se dostanou do problému s deficity PB
- má přispět k plynulejšímu mezinárodnímu platebnímu styku, čímž se má přispět ke stabilnímu vývoji devizových kurzů
Úvěrovou pomoc poskytuje ze svých vlastních zdrojů:
- vnesené členské příspěvky – množství kvót se zvyšuje, dochází k přijímání nových členů (300 mld. USD)
- emitované jednotky SDR – připisovány na účet členských států podle kvót
- všeobecná dohoda o zápůjčce (GAB) – dříve; 11 nejvyspělejších zemí se dohodlo, že v případě potřeby půjčí fondu až 17 mld. SDR; později Nová dohoda o zápůjčce (NAB) – zvýšení na 46 mld. USD
- bilaterální smlouvy MMF se členskými státy
- zlato, které drží fond z dřívějších splátek kvót ve zlatě
Poskytování:
- formou swapových operací, buď s SDR nebo národní měnou dlužnické země
- země poskytne své jednotky SDR, MMF poskytne volně směnitelnou měnu
- při splácení se jí vrací SDR
- pokud nemá => domácí => nemění se rozsah úvěrových zdrojů fondu, jen jeho struktura
Typy poskytnutých úvěrů:
a) běžné facility
· spadá sem rezervní tranše – může automaticky čerpat členská země do 25% členské kvóty, není vázáno na splnění žádných podmínek (nákup volně směnitelné měny za ekvivalent)
· úvěrová tranše – postupné čerpání 4 po sobě následujících úvěrů po 25% => až 100%, vázané na podmínky, stand-by arangements = provedení opatření, která povedou ke zlepšení PB nebo celkové devizové situace země, např. změna devizového systému.
· rozšířená facilita – k financování ještě vážnějších poruch PB, možnost čerpat až do 160%
b) speciální facility
· doplňková finanční facilita
o na profinancování výrazných nerovnováh v PB
o navazuje na čerpání běžných facilit => politika zvyšování schodku
· kompenzační financování
o pro rozvojové země, které jsou závislé na vývozu určitého zboží, dochází k výkyvům
o do výše 120%, část určena na řešení potravinového problému
· financování nárazníkových zásob
o rozvojové země závislé na exportu komodity -> na trhu spekulace
o překlenutí období, aby nebi závislí na vývozu této suroviny
o až 45%
o např. ropná facilita 1974-6 pro země závislé na dovozu ropy
c) facility pro chudé země
o původně svěřenecký fond a operace v rámci -> poskytuje úvěry nejchudším členským zemím, až 70%, nebyl úročen, jen manipulační poplatek 0,5% p. a.
o facilita podporující růst a redukující zadluženost, využívá 50-60 zemí
o dána pravidla pro využívání úvěrů, zadlužení by nemělo přesáhnout 550% členské kvóty
Lhůty splacení: běžných facilit – 3-5 let
speciálních facilit – až 10 let
facilit pro chudé země – až 10 let
4.řešení globálního problému rozvojových zemí
Snaha vymýšlet úvěry výhodné pro rozvojové země, postupně přišel s další iniciativou HIPC = iniciativa pro silně zadlužené chudé země, má sloužit ke snížení zadlužení s postupným odpouštěním částí dluhů
Výkonný sbor
- 24 výkonných ředitelů + generální ředitel
- složení: 8 členů platících největší kvóty má zástupce + Čína + 15 volených členů, kteří zastupují vždy určitou oblast
- hlasování probíhá na principu a. s., každá členská země má 250 základních hlasů a za každých 100.000 jednotek členské kvóty má další hlas
Členem se může stát každá země, která zažádá a shoduje se s principy IMF.
Každá země musí splatit členskou kvótu, jejíž výše závisí na ekonomickém potenciálu (HDP), zapojení do ZO (obrat), výši devizových rezerv.
25% musí splatit v USD nebo jednotkách SDR, zbytek může v národní měně.
Podle výše členské kvóty je dáno hlasovací právo, rozsah úvěrů, které může země od fondu čerpat, objem jednotek SDR (pokud dojde k emisi => rozdělena podle kvót)
Další povinnosti:
- splácet úvěry
- zvolit si a zabezpečovat racionální kursový systém národní měny
- snaha odbourávat devizová omezení a zavést volnou směnitelnost
- snaha odstraňovat poruchy PB
- prosazovat hospodářskou politiku, umožňující stabilní růst ekonomiky při stabilním měnovém vývoji
- informační – o stavu ekonomiky, HDP, cenových indexech, PB, ZO, devizových rezervách, mezinárodních investicích, devizových omezeních, jestliže nějaká uplatňuje, držbě zlata...
Pokud země odmítne spolupráci, fond přestane poskytovat úvěry, může být i vyloučen z IMF.
Výhody členství ve fondu:
- možnost čerpání výhodných úvěrů v případě problémů s deficitem PB
- možnost spolurozhodovat o vývoji mezinárodního měnového systému
- členství v IMF je podmínkou pro členství v IBRD
- možnost využívat poradenství
- složení: 8 členů platících největší kvóty má zástupce + Čína + 15 volených členů, kteří zastupují vždy určitou oblast
- hlasování probíhá na principu a. s., každá členská země má 250 základních hlasů a za každých 100.000 jednotek členské kvóty má další hlas
Členem se může stát každá země, která zažádá a shoduje se s principy IMF.
Každá země musí splatit členskou kvótu, jejíž výše závisí na ekonomickém potenciálu (HDP), zapojení do ZO (obrat), výši devizových rezerv.
25% musí splatit v USD nebo jednotkách SDR, zbytek může v národní měně.
Podle výše členské kvóty je dáno hlasovací právo, rozsah úvěrů, které může země od fondu čerpat, objem jednotek SDR (pokud dojde k emisi => rozdělena podle kvót)
Další povinnosti:
- splácet úvěry
- zvolit si a zabezpečovat racionální kursový systém národní měny
- snaha odbourávat devizová omezení a zavést volnou směnitelnost
- snaha odstraňovat poruchy PB
- prosazovat hospodářskou politiku, umožňující stabilní růst ekonomiky při stabilním měnovém vývoji
- informační – o stavu ekonomiky, HDP, cenových indexech, PB, ZO, devizových rezervách, mezinárodních investicích, devizových omezeních, jestliže nějaká uplatňuje, držbě zlata...
Pokud země odmítne spolupráci, fond přestane poskytovat úvěry, může být i vyloučen z IMF.
Výhody členství ve fondu:
- možnost čerpání výhodných úvěrů v případě problémů s deficitem PB
- možnost spolurozhodovat o vývoji mezinárodního měnového systému
- členství v IMF je podmínkou pro členství v IBRD
- možnost využívat poradenství
Oblasti činnosti
1. kursová politika fondu
- po 2WW nutnost nastavit systém zabraňující výkyvům => BW měnový systém = pevné devizové kurzy = každá země měla stanovený pevný korz vůči USD, který byl směnitelný za zlato ve slitcích => měny měly zlatou paritu. Členské země měly povinnost udržovat kurz k USD v oscilačním pásmu ± 1%.
- pokud státy chtěly re-/devalvovat měnu o více než 10% =>nutnost konzultovat s IMF
- BW přispěl ke stabilitě kurzů především do 50. let -> silná pozice USD -> stabilní kursový systém
- problémy na přelomu 50. a 60. let -> slábne pozice USC, USA má vnitřní hospodářské problémy + inflace + ztrácejí odbytiště v Evropě a Asii + pokračuje vývoz kapitálu => oslabení USD
Členské země se snažily zabránit devalvaci USD => 1961 ZLATÝ POOL – fond sloužící k intervenování na Londýnském zlatém trhu s cílem zachovat hodnotu zlata
1968 – rozpuštění poolu, zastavení intervenování, zavedení dvojího trhu se zlatem:
- pro oficiální instituce – zachována původní cena (banky) – 35USD/tu
- obchodní trh
1971 – devalvace USD z 35 na 38 USD/tu + zrušení směnitelnosti za zlato
1971 – jednotlivé sáty opouští systém pevných kurzů, devalvují, přechod na systém volně pohyblivých kurzů, v prosinci rozšířeno oscilační pásmo ± 2,25 %
1973 – další devalvace na 42,22 USD/tu
od 1971 dochází postupně k rozpadu BW => přechod na volný floating
1976 – mezinárodní měnová konference na Jamice – umožnila oficiální používání volného floatingu, ve svých stanovách omezila funkci zlata, část funkcí, které zlato plnilo, nahrazeno SDR.
po 1976 – úprava stanov fondu
- po ratifikaci upuštěno od kursové stability
- možnost zvolit si jakýkoliv systém
BW nahrazen Jamajským systémem
Fond se nezabývá kursovou otázkou, řeší jen případné krize.
- po 2WW nutnost nastavit systém zabraňující výkyvům => BW měnový systém = pevné devizové kurzy = každá země měla stanovený pevný korz vůči USD, který byl směnitelný za zlato ve slitcích => měny měly zlatou paritu. Členské země měly povinnost udržovat kurz k USD v oscilačním pásmu ± 1%.
- pokud státy chtěly re-/devalvovat měnu o více než 10% =>nutnost konzultovat s IMF
- BW přispěl ke stabilitě kurzů především do 50. let -> silná pozice USD -> stabilní kursový systém
- problémy na přelomu 50. a 60. let -> slábne pozice USC, USA má vnitřní hospodářské problémy + inflace + ztrácejí odbytiště v Evropě a Asii + pokračuje vývoz kapitálu => oslabení USD
Členské země se snažily zabránit devalvaci USD => 1961 ZLATÝ POOL – fond sloužící k intervenování na Londýnském zlatém trhu s cílem zachovat hodnotu zlata
1968 – rozpuštění poolu, zastavení intervenování, zavedení dvojího trhu se zlatem:
- pro oficiální instituce – zachována původní cena (banky) – 35USD/tu
- obchodní trh
1971 – devalvace USD z 35 na 38 USD/tu + zrušení směnitelnosti za zlato
1971 – jednotlivé sáty opouští systém pevných kurzů, devalvují, přechod na systém volně pohyblivých kurzů, v prosinci rozšířeno oscilační pásmo ± 2,25 %
1973 – další devalvace na 42,22 USD/tu
od 1971 dochází postupně k rozpadu BW => přechod na volný floating
1976 – mezinárodní měnová konference na Jamice – umožnila oficiální používání volného floatingu, ve svých stanovách omezila funkci zlata, část funkcí, které zlato plnilo, nahrazeno SDR.
po 1976 – úprava stanov fondu
- po ratifikaci upuštěno od kursové stability
- možnost zvolit si jakýkoliv systém
BW nahrazen Jamajským systémem
Fond se nezabývá kursovou otázkou, řeší jen případné krize.
MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND (IMF)
červenec 1944 – uzavřena dohoda
prosinec 1945 – vystoupila v platnost
březen 1947 – oficiálně začíná IMF fungovat
Sídlo: Washington
IMF je samostatná autonomní organizace, je na základě zvláštních dohod přičleněna k OSN.
IMF je rozhodující místo pro projednávání měnově-finančních otázek, centrum mnohostranného platebního styku, přední regulátor dluhového problému rozvojových zemí.
Cíle:
Při vzniku:
- snaha přispět k zavedení kurzového systému, zabraňujícímu prudkým výkyvům devizového kurzu, přispět k udržení stability (=podpora obchodu,...)
- pomoci členským státům k posupnému odbourávání devizových omezení a zavádění směnitelnosti měn
- poskytování devizových úvěrů s cílem vyrovnat potíže s deficity PB členských zemí
- vzájemná spolupráce a konzultace v měnových otázkách
Postupným vývojem na devizových trzích IMF upravuje svoje cíle:
- politika v oblasti mezinárodní likvidity = zavedení jednotek SDR (po rozpadu BW – 1971)
- regulace rostoucího dluhového problému rozvojových zemí
- výzkumně-informační a poradenská činnost
Orgány IMF
Sbor guvernérů – nejvyšší orgán
- zastoupeny všechny členské země ministrem financí nebo guvernérem CB (v ČR zastupuje na jednáních IMF ministr financí, na zasedáních skupiny světové banky guvernér – jejich funkce jsou zastupitelné)
- schází se jednou ročně
- rozhoduje o hlavních otázkách v činnosti fondu – např. změna statutu (cílů), přijímání nových členů, jednotkách SDR, změnách členských kvót
prosinec 1945 – vystoupila v platnost
březen 1947 – oficiálně začíná IMF fungovat
Sídlo: Washington
IMF je samostatná autonomní organizace, je na základě zvláštních dohod přičleněna k OSN.
IMF je rozhodující místo pro projednávání měnově-finančních otázek, centrum mnohostranného platebního styku, přední regulátor dluhového problému rozvojových zemí.
Cíle:
Při vzniku:
- snaha přispět k zavedení kurzového systému, zabraňujícímu prudkým výkyvům devizového kurzu, přispět k udržení stability (=podpora obchodu,...)
- pomoci členským státům k posupnému odbourávání devizových omezení a zavádění směnitelnosti měn
- poskytování devizových úvěrů s cílem vyrovnat potíže s deficity PB členských zemí
- vzájemná spolupráce a konzultace v měnových otázkách
Postupným vývojem na devizových trzích IMF upravuje svoje cíle:
- politika v oblasti mezinárodní likvidity = zavedení jednotek SDR (po rozpadu BW – 1971)
- regulace rostoucího dluhového problému rozvojových zemí
- výzkumně-informační a poradenská činnost
Orgány IMF
Sbor guvernérů – nejvyšší orgán
- zastoupeny všechny členské země ministrem financí nebo guvernérem CB (v ČR zastupuje na jednáních IMF ministr financí, na zasedáních skupiny světové banky guvernér – jejich funkce jsou zastupitelné)
- schází se jednou ročně
- rozhoduje o hlavních otázkách v činnosti fondu – např. změna statutu (cílů), přijímání nových členů, jednotkách SDR, změnách členských kvót
Standard zlatého slitku
– bankovky znovu směnitelní za zlato pouze ve slitcích, kdy minimální hmotnost slitku = 12 kg => směnitelné jen pro banky, např. USD, GBP (1925), FRF (1928)
standard zlaté devizy – měna směnitelná za USD, GBP nebo FRF a prostřednictvím těchto směnitelné za zlato
Na počátku 30 let – krize, měny s charakterem standardu silnější,. Vlivem krize státy od zlatého standardu ustupují. I v USA – zlatý standard v původní podobě do 1933 (zlaté mince).
1934 devalvace dolaru => přechod na standard zlatého slitku.
Poslední snaha o udržení zlatého standardu v hospodářské krizi => dohoda o vytvoření zlatého bloku: Belgie, Holandsko, Francie, Švýcarsko, Itálie
Členové vyjadřovali paritu měn ve zlatě, udržovali kurzy. 1936 – rozpad.
Negativní důsledky:
vytvořil se prostor pro zásahy státu do svých peněžních oběhů
státy zavádí devizové omezení, tykající se nákupů a prodejů zahraničních měn a zlata a vyrovnávání pohledávek
pokles důvěryhodnosti v národní měny => využívání clearingových forem platebního styku. Pohledávky a závazky se vyrovnávají v nejdůležitějších měnách => vytváření měnových uskupení kolem měn: librový, dolarový...
Pro bloky charakteristické:
státy udržují pevný kurz měn jednotlivých států vůči hlavní měně, drží v těchto měnách většinu rezerv, ke kompenzaci pohledávek a závazků dochází v těchto měnách.
Problém: státy, které se soustředily na nějakou měnu se uzavíraly sami do sebe => negativní opatření mezi jednotlivými bloky
=> vytvoření trojstranných dohod: Francie + USA + Británie => o odbourání negativních jevů z minulosti, dohody o vzájemné konzultaci devalvací měn.
Ve 2. světové válce dochází k rozpadu již tak špatných vztahů a dohod. 1944 spojenci řeší otázku budoucího uspořádání vztahů.
1.-22.7.1944 – měn. konference v Bretton Woods => o budoucím uspoř. 34 států => 2 návrhy:
Britský plán
Keynesův
Americký plán
Whiteův
- nekladli důraz na zlato
- prosazovali zlato, velké zásoby
- válkou postižené ekonomiky
evropské země jako dlužníci
- válkou téměř nedotčené
USA věřitel
problém ve výši finanční pomoci
prosazování devizových opatření
- proti devizovým opatřením
Výsledkem jednání => vznikl MMF a mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD).
MMF měl řešit měnové vztahy, zaměřen na kursovou politiku, aby v poválečném období fungoval kursový mechanismus => prosazen USA => měny navázány na zlato. Za cíl ml omezování devizových opatření a tlak na volnou směnitelnost. MMF měl poskytovat úvěrovou pomoc jen za účelem vyrovnání deficitů PB. Spolupráce, poradenství v měnových otázkách.
IBRD – cílem bylo poskytovat úvěry na poválečnou obnovu. Obnovu převzal Marshallův plán =>banka se zaměřila na poskytování úvěrů na konkrétní projekty ekonomik.
standard zlaté devizy – měna směnitelná za USD, GBP nebo FRF a prostřednictvím těchto směnitelné za zlato
Na počátku 30 let – krize, měny s charakterem standardu silnější,. Vlivem krize státy od zlatého standardu ustupují. I v USA – zlatý standard v původní podobě do 1933 (zlaté mince).
1934 devalvace dolaru => přechod na standard zlatého slitku.
Poslední snaha o udržení zlatého standardu v hospodářské krizi => dohoda o vytvoření zlatého bloku: Belgie, Holandsko, Francie, Švýcarsko, Itálie
Členové vyjadřovali paritu měn ve zlatě, udržovali kurzy. 1936 – rozpad.
Negativní důsledky:
vytvořil se prostor pro zásahy státu do svých peněžních oběhů
státy zavádí devizové omezení, tykající se nákupů a prodejů zahraničních měn a zlata a vyrovnávání pohledávek
pokles důvěryhodnosti v národní měny => využívání clearingových forem platebního styku. Pohledávky a závazky se vyrovnávají v nejdůležitějších měnách => vytváření měnových uskupení kolem měn: librový, dolarový...
Pro bloky charakteristické:
státy udržují pevný kurz měn jednotlivých států vůči hlavní měně, drží v těchto měnách většinu rezerv, ke kompenzaci pohledávek a závazků dochází v těchto měnách.
Problém: státy, které se soustředily na nějakou měnu se uzavíraly sami do sebe => negativní opatření mezi jednotlivými bloky
=> vytvoření trojstranných dohod: Francie + USA + Británie => o odbourání negativních jevů z minulosti, dohody o vzájemné konzultaci devalvací měn.
Ve 2. světové válce dochází k rozpadu již tak špatných vztahů a dohod. 1944 spojenci řeší otázku budoucího uspořádání vztahů.
1.-22.7.1944 – měn. konference v Bretton Woods => o budoucím uspoř. 34 států => 2 návrhy:
Britský plán
Keynesův
Americký plán
Whiteův
- nekladli důraz na zlato
- prosazovali zlato, velké zásoby
- válkou postižené ekonomiky
evropské země jako dlužníci
- válkou téměř nedotčené
USA věřitel
problém ve výši finanční pomoci
prosazování devizových opatření
- proti devizovým opatřením
Výsledkem jednání => vznikl MMF a mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD).
MMF měl řešit měnové vztahy, zaměřen na kursovou politiku, aby v poválečném období fungoval kursový mechanismus => prosazen USA => měny navázány na zlato. Za cíl ml omezování devizových opatření a tlak na volnou směnitelnost. MMF měl poskytovat úvěrovou pomoc jen za účelem vyrovnání deficitů PB. Spolupráce, poradenství v měnových otázkách.
IBRD – cílem bylo poskytovat úvěry na poválečnou obnovu. Obnovu převzal Marshallův plán =>banka se zaměřila na poskytování úvěrů na konkrétní projekty ekonomik.
Vývoj do 2. světové války
Cílem institucí a dohod mezi státy bylo vyřešit problém. Poté zanikly proto, že nebylo v silách problém vyřešit, nebo fungovaly dál a upravovaly si cíle a zaměření (MMF).
Členění institucí:
měnový charakter – MMF
bankovní (finanční) charakter – skupina Světové banky (IBRD a IDA)
Evropská měnová unie a jí předcházející Evropský měnový systém
V rámci EMU vznikl Evropský institut, nyní ECB.
Z hlediska teritoriálního:
regionální – v rámci EU
nadregionální – MMF, BIS, IBRD
BIS sdružuje CB z celého světa, převažují ale evropské.
První formy měnové spolupráce na konci 19. století měly podobu dohod a unií mezi státy:
Latinská mincovní unie (1865) – Francie, Belgie, Švýcarsko, Itálie
- snaha o udržení měnového bimetalismu (proti zlatému standardu)
- funkci měnového kovu mělo plnit zlato i stříbro v poměru 1:15,5
- 1878 – rozpad, ražba stříbrných mincí zastavena, proto byl tlak na znehodnocení stříbra => docházelo k odlivu zlatých mincí => vyměňovány
Skandinávská mincovní unie (1872)
- usilovali o přechod na standart zlaté mince
- dochází postupně v Evropě i USA k přechodu na standard zlaté mince = měn. systém, kde:
o jsou raženy jen zlaté mince
o další typy peněz (bank, státu) jsou směnitelné za zlato
o volný dovoz a vývoz zlata
- Výhody:
o automatická regulace množství peněz v oběhu
o tlak na vyrovnanost platební bilance
- fungoval do WW1, kdy byla ukončena ražba zlatých mincí a směnitelnost (státy tiskly peníze na financování bojů => neudržela se směnitelnost => hyperinflace, hosp. převrat
Po válce snaha o zavedení zlatého standardu.
Konference 1920 – Brusel, Haag, Janov... => zavádění modifikovaných zlatých standardů:
Členění institucí:
měnový charakter – MMF
bankovní (finanční) charakter – skupina Světové banky (IBRD a IDA)
Evropská měnová unie a jí předcházející Evropský měnový systém
V rámci EMU vznikl Evropský institut, nyní ECB.
Z hlediska teritoriálního:
regionální – v rámci EU
nadregionální – MMF, BIS, IBRD
BIS sdružuje CB z celého světa, převažují ale evropské.
První formy měnové spolupráce na konci 19. století měly podobu dohod a unií mezi státy:
Latinská mincovní unie (1865) – Francie, Belgie, Švýcarsko, Itálie
- snaha o udržení měnového bimetalismu (proti zlatému standardu)
- funkci měnového kovu mělo plnit zlato i stříbro v poměru 1:15,5
- 1878 – rozpad, ražba stříbrných mincí zastavena, proto byl tlak na znehodnocení stříbra => docházelo k odlivu zlatých mincí => vyměňovány
Skandinávská mincovní unie (1872)
- usilovali o přechod na standart zlaté mince
- dochází postupně v Evropě i USA k přechodu na standard zlaté mince = měn. systém, kde:
o jsou raženy jen zlaté mince
o další typy peněz (bank, státu) jsou směnitelné za zlato
o volný dovoz a vývoz zlata
- Výhody:
o automatická regulace množství peněz v oběhu
o tlak na vyrovnanost platební bilance
- fungoval do WW1, kdy byla ukončena ražba zlatých mincí a směnitelnost (státy tiskly peníze na financování bojů => neudržela se směnitelnost => hyperinflace, hosp. převrat
Po válce snaha o zavedení zlatého standardu.
Konference 1920 – Brusel, Haag, Janov... => zavádění modifikovaných zlatých standardů:
23.3 Destabilizační pohyby spekulativního kapitálu
· spekulativní kapitál se rozvíjí od počátku 70.let
· spekulátoři se chovají tržně: mohou dosáhnout lepších výsledků než CB, která se tržně chovat nemusí
· spekulační pohyby K mají destabilizační účinky na devizový kurz z těchto příčin:
· spekulátoři mají dobré informace, ale nemají dobrý odhad
· spekulátoři nemají správné informace, reagují na informace politického charakteru (např, před volbami)
· velká část spekulantů se řídí chováním ostatních spekulantů
· spekulátoři jsou ve vleku chybných informací
· mohou nastat 2 situace
· odliv spekulativního kapitálu
· spekulace na znehodnocení CZK
· odliv K → poptávka D1 na devizovém trhu se zvýší na D2→ znehodnocení kurzů
· export se stává výhodnější a omezuje se Import Ex-Im>O
· negativní jevy: ↑ inflačních tlaků → zdražení importu
· nežádoucí přerozdělení mezi exp a imp, zhoršení směnných relací
· pokud má CB dostatek DR, může intervenovat → tlak na zhodnocení kurzu, S1 na S2 (CB prodej svých DR)
· rovnováha se ustálí na ER1, při stejném kurzu, ale vyšším množství
· příliv spekulativního kapitálu
· výchozí situace : rovnovážný stav na úrovni ER1
· příliv K → nabídka se zvýší z S1 na S2, dojde k apreciaci kurzu
· zhorší se saldo výkonové bilance, kurz je takto lepší pro IM a horší pro EX
· → EX-IM<0 deficit výkonové bilance = země se zadlužuje a negativní rozdělení mezi Im a Ex
· CB chce uchovat původní kurz, tzn. že teď bude nakupovat devizy, tzn, že zvýší D po devizách na D2 (nahoru, doprava)
· kurz se ustálí na ER1, ale vyšší množství
Doporučená literatura:
· JANKOVSKÁ, A., SPONER, M.: „Mezinárodní finance“. MU, Brno, rok 1999.
· SPONER, M.: „Mezinárodní finance“. Distanční studijní opora, MU, Brno, rok 2004.
· DURČÁKOVÁ, J., MANDEL, M.: „Mezinárodní finance“. Ekopress, Praha, rok 2006.
· spekulátoři se chovají tržně: mohou dosáhnout lepších výsledků než CB, která se tržně chovat nemusí
· spekulační pohyby K mají destabilizační účinky na devizový kurz z těchto příčin:
· spekulátoři mají dobré informace, ale nemají dobrý odhad
· spekulátoři nemají správné informace, reagují na informace politického charakteru (např, před volbami)
· velká část spekulantů se řídí chováním ostatních spekulantů
· spekulátoři jsou ve vleku chybných informací
· mohou nastat 2 situace
· odliv spekulativního kapitálu
· spekulace na znehodnocení CZK
· odliv K → poptávka D1 na devizovém trhu se zvýší na D2→ znehodnocení kurzů
· export se stává výhodnější a omezuje se Import Ex-Im>O
· negativní jevy: ↑ inflačních tlaků → zdražení importu
· nežádoucí přerozdělení mezi exp a imp, zhoršení směnných relací
· pokud má CB dostatek DR, může intervenovat → tlak na zhodnocení kurzu, S1 na S2 (CB prodej svých DR)
· rovnováha se ustálí na ER1, při stejném kurzu, ale vyšším množství
· příliv spekulativního kapitálu
· výchozí situace : rovnovážný stav na úrovni ER1
· příliv K → nabídka se zvýší z S1 na S2, dojde k apreciaci kurzu
· zhorší se saldo výkonové bilance, kurz je takto lepší pro IM a horší pro EX
· → EX-IM<0 deficit výkonové bilance = země se zadlužuje a negativní rozdělení mezi Im a Ex
· CB chce uchovat původní kurz, tzn. že teď bude nakupovat devizy, tzn, že zvýší D po devizách na D2 (nahoru, doprava)
· kurz se ustálí na ER1, ale vyšší množství
Doporučená literatura:
· JANKOVSKÁ, A., SPONER, M.: „Mezinárodní finance“. MU, Brno, rok 1999.
· SPONER, M.: „Mezinárodní finance“. Distanční studijní opora, MU, Brno, rok 2004.
· DURČÁKOVÁ, J., MANDEL, M.: „Mezinárodní finance“. Ekopress, Praha, rok 2006.
23 Devizové intervence centrální banky.
Jsou nutné k vyrovnání nestability devizového kurzu
23.1 Pokrytí cyklických výkyvů salda výkonové bilance
· ↑ D po devizách – intervenuje se pomocí nákupu deviz
· ↓ D po devizách - zvyšuje se S deviz
· Hypotetický příklad:
· Devizová nabídka se v průběhu roku mění v určitém pravidelném cyklu
· např. u zemědělsky orientovaných zemí můžou být tyto výkyvy způsobeny právě střídáním ročního období
· V prvním pololetí , kdy je devizová S relativně vysoká v důsledku sklizně a prodeje zemědělských produktů do zahraničí, zvyšuje CEB poptávku po devizách prostřednictvím intervenčních nákupů (D1 se posouvá do D2 nahoru), aby nedošlo k cyklickému zhodnocení kurzu domácí měny
· Ve druhém pololetí, kdy je devizová nabídka relativně nízká, zvyšuje CEB nabídku deviz (posun z S1 do S2 doleva ), aby tak zabránila cyklickému znehodnocování kurzu
· při absolutní symetrii tohoto cyklu se budou přírůstky a úbytky DR navzájem kompenzovat, přičemž pozitivním výsledkem bude zajištění kurzové stability v dlouhém období
23.2 Při jednorázových deficitních impulsech výkonové bilance
· impulsy jsou např. ropné šoky
· devizové rezervy v těchto případech fungují jako nárazník proti jednorázovému a prudkému znehodnocení devizového kursu
· nejsou zde automatické předpoklady pro doplnění DR opačným typem dev. intervence
· CB musí mít dostatek DR
· je možné si půjčit cizí měnu na intervenci, ale tím by se znehodnocení pouze oddálilo
23.1 Pokrytí cyklických výkyvů salda výkonové bilance
· ↑ D po devizách – intervenuje se pomocí nákupu deviz
· ↓ D po devizách - zvyšuje se S deviz
· Hypotetický příklad:
· Devizová nabídka se v průběhu roku mění v určitém pravidelném cyklu
· např. u zemědělsky orientovaných zemí můžou být tyto výkyvy způsobeny právě střídáním ročního období
· V prvním pololetí , kdy je devizová S relativně vysoká v důsledku sklizně a prodeje zemědělských produktů do zahraničí, zvyšuje CEB poptávku po devizách prostřednictvím intervenčních nákupů (D1 se posouvá do D2 nahoru), aby nedošlo k cyklickému zhodnocení kurzu domácí měny
· Ve druhém pololetí, kdy je devizová nabídka relativně nízká, zvyšuje CEB nabídku deviz (posun z S1 do S2 doleva ), aby tak zabránila cyklickému znehodnocování kurzu
· při absolutní symetrii tohoto cyklu se budou přírůstky a úbytky DR navzájem kompenzovat, přičemž pozitivním výsledkem bude zajištění kurzové stability v dlouhém období
23.2 Při jednorázových deficitních impulsech výkonové bilance
· impulsy jsou např. ropné šoky
· devizové rezervy v těchto případech fungují jako nárazník proti jednorázovému a prudkému znehodnocení devizového kursu
· nejsou zde automatické předpoklady pro doplnění DR opačným typem dev. intervence
· CB musí mít dostatek DR
· je možné si půjčit cizí měnu na intervenci, ale tím by se znehodnocení pouze oddálilo
22 Devizové rezervy (charakteristika DR, složení DR, bilance CEB…).
DR – slouží k pokrytí deficitních cyklických výkyvů salda výkonové bilance a jako nárazník proti jednorázovým deficitním impulsům.
22.1 Bilance CB a DR
DR nejsou všemi stejně definovány, vymezení se může lišit z hlediska subjektového (jen dev. aktiva CB nebo i OB), objektového (jen ve volně směnitelných měnách nebo i v clearingových měnách) a časového (jen krátkodobá nebo i dlouhodobá)
DR – hrubé devizové rezervy jsou tvořeny aktivy CB ve třetím okruhu:
DR = Z + CVSM + CSCP + SDR + RPF
CDR – čisté devizové rezervy jsou rozdílem aktiv a pasiv ve 3. okruhu:
CDR = DR – KSP
DPCB – devizová pozice CB je rozdíl veškerých aktiv a pasiv ve 2. a 3. okruhu:
DPCB = CDR + CA + DSA – CP – DSP
DPCB nejobjektivněji vystihuje celkové dlouhodobé postavení CB ve vztahu k zahraničním a domácím subjektům.
22.2 Složky DR
· cizí volně směnitelné měny (mezinárodní rezervní měny)
· hlavně USD, JPY, EUR, CHF
· do DR se dostávají prostřednictvím devizových intervencí CB, kdy CB nakupuje cizí měnu a současně prodává měnu domácí
· k emisi měn do mezinárodního oběhu dochází buď prostřednictvím deficitu výkonové bilance nebo deficitu bilance (čistí importéři zboží a služeb) dlouhodobého kapitálu (čistí vývozci K)
· další způsob tvorby DR je multiplikací DR prostřednictvím euroměnového trhu
· special drawing rights (SDR)
· konec 60. let – potřeba zavést nový prvek mezinárodní likvidity
· 1970 – MMF poprvé emitoval SDR
· využívají se hlavně k vyrovnání sald PB členských zemí MMF, mohou být volně směňovány za národní měny, členské země se mohou dohodnout na promptních, termínových i swapových operacích s jednotkami SDR
· kurz SDR je určován košovou metodou (původně 16 měn, dnes 4 měny)
· úroková sazba z jednotek SDR se stanovuje jako součin měnových účastí měn zastoupených v koši, krátkodobé tržní úrokové sazby a kurzu příslušné měny k jednotce SDR v dané měně
· rezervní pozice v MMF
· základem je ta část z členské kvóty členské země MMF, kterou skládá ve volně směnitelné měně (tedy 25%), zvyšuje se o půjčky poskytnuté Fondu a snižuje o úvěry od Fondu
· zlato
· tvoří cca 20-30% z celkového objemu DR, ale jejich podíl klesá
· zlatý peněžní oběh je velmi nákladný a nepružný a zásoby zlata nestačí rychle se vyvíjejícím mezinárodním hospodářským vztahům
· proces demonetizace zlata je ukončen (1971 zrušena směnitelnost USD za zlato, 1976 Jamajská konference zakázala definovat parity národních měn a devizové kurzy v Au)
· plní hlavně úlohu uchovatele hodnot a optimalizuje portfolio DR CB, protože je negativně korelováno vůči USD)
22.1 Bilance CB a DR
DR nejsou všemi stejně definovány, vymezení se může lišit z hlediska subjektového (jen dev. aktiva CB nebo i OB), objektového (jen ve volně směnitelných měnách nebo i v clearingových měnách) a časového (jen krátkodobá nebo i dlouhodobá)
DR – hrubé devizové rezervy jsou tvořeny aktivy CB ve třetím okruhu:
DR = Z + CVSM + CSCP + SDR + RPF
CDR – čisté devizové rezervy jsou rozdílem aktiv a pasiv ve 3. okruhu:
CDR = DR – KSP
DPCB – devizová pozice CB je rozdíl veškerých aktiv a pasiv ve 2. a 3. okruhu:
DPCB = CDR + CA + DSA – CP – DSP
DPCB nejobjektivněji vystihuje celkové dlouhodobé postavení CB ve vztahu k zahraničním a domácím subjektům.
22.2 Složky DR
· cizí volně směnitelné měny (mezinárodní rezervní měny)
· hlavně USD, JPY, EUR, CHF
· do DR se dostávají prostřednictvím devizových intervencí CB, kdy CB nakupuje cizí měnu a současně prodává měnu domácí
· k emisi měn do mezinárodního oběhu dochází buď prostřednictvím deficitu výkonové bilance nebo deficitu bilance (čistí importéři zboží a služeb) dlouhodobého kapitálu (čistí vývozci K)
· další způsob tvorby DR je multiplikací DR prostřednictvím euroměnového trhu
· special drawing rights (SDR)
· konec 60. let – potřeba zavést nový prvek mezinárodní likvidity
· 1970 – MMF poprvé emitoval SDR
· využívají se hlavně k vyrovnání sald PB členských zemí MMF, mohou být volně směňovány za národní měny, členské země se mohou dohodnout na promptních, termínových i swapových operacích s jednotkami SDR
· kurz SDR je určován košovou metodou (původně 16 měn, dnes 4 měny)
· úroková sazba z jednotek SDR se stanovuje jako součin měnových účastí měn zastoupených v koši, krátkodobé tržní úrokové sazby a kurzu příslušné měny k jednotce SDR v dané měně
· rezervní pozice v MMF
· základem je ta část z členské kvóty členské země MMF, kterou skládá ve volně směnitelné měně (tedy 25%), zvyšuje se o půjčky poskytnuté Fondu a snižuje o úvěry od Fondu
· zlato
· tvoří cca 20-30% z celkového objemu DR, ale jejich podíl klesá
· zlatý peněžní oběh je velmi nákladný a nepružný a zásoby zlata nestačí rychle se vyvíjejícím mezinárodním hospodářským vztahům
· proces demonetizace zlata je ukončen (1971 zrušena směnitelnost USD za zlato, 1976 Jamajská konference zakázala definovat parity národních měn a devizové kurzy v Au)
· plní hlavně úlohu uchovatele hodnot a optimalizuje portfolio DR CB, protože je negativně korelováno vůči USD)
21.1 ERDI (Exchange Rate Deviation Index)
· poměr tržního kurzu a PKS.
· vyjadřuje, kolikrát je cenová hladina koše v porovnávané zemi vyšší než v domácí ekonomice
· vypovídá o faktickém znehodnocení domácí měny vůči zahraniční
· při transformaci ČR kurz záměrně podhodnocen, ale díky vyšší inflaci u nás než v Evropě se ERDI snižoval a koruna reálně zhodnocovala a přibližovala se poměru cenových hladin (PKS). To ale znevýhodňuje exportéry, ti volají po devalvaci, která zvyšuje hodnotu ERDI (praxe ukázala, že devalvace je oprávněná, pokud je ERDI 1,5 až 1,3)
Vliv kurzových změn na mezinárodní konkurenceschopnost jako celek vůči všem obchodním partnerům vyjadřují EFEKTIVNÍ KURZY, které se stanovují mnohostranně metodou koše, jednak jako nominální, jednak jako reálné. Pro jejich vyjádření se používá např. mnohostranný model devizového kurzu MERM (Multinational Exchange Rate Model), který vyjadřuje kurz dané měny ve vztahu k 17 měnám vyspělých zemí.
Intenzita vlivu DK je rozdílná podle uplatňovaného systému DK.
· vyjadřuje, kolikrát je cenová hladina koše v porovnávané zemi vyšší než v domácí ekonomice
· vypovídá o faktickém znehodnocení domácí měny vůči zahraniční
· při transformaci ČR kurz záměrně podhodnocen, ale díky vyšší inflaci u nás než v Evropě se ERDI snižoval a koruna reálně zhodnocovala a přibližovala se poměru cenových hladin (PKS). To ale znevýhodňuje exportéry, ti volají po devalvaci, která zvyšuje hodnotu ERDI (praxe ukázala, že devalvace je oprávněná, pokud je ERDI 1,5 až 1,3)
Vliv kurzových změn na mezinárodní konkurenceschopnost jako celek vůči všem obchodním partnerům vyjadřují EFEKTIVNÍ KURZY, které se stanovují mnohostranně metodou koše, jednak jako nominální, jednak jako reálné. Pro jejich vyjádření se používá např. mnohostranný model devizového kurzu MERM (Multinational Exchange Rate Model), který vyjadřuje kurz dané měny ve vztahu k 17 měnám vyspělých zemí.
Intenzita vlivu DK je rozdílná podle uplatňovaného systému DK.
21 Působení devizového kurzu na rozhodování exportérů a importérů.
Apreciace domácí měny podporuje růst dovozu, omezuje vývoz. Depreciace naopak.
Depreciace: - cena domácího zboží se po přepočtu na zahraniční měnu snižuje, tržby domácích exportérů se při stejné hodnotě zahraniční měny zvyšují
- poptávka po importu se snižuje (IM je dražší), tržby importérů budou nižší
Apreciace: - domácí zboží je dražší, klesá po něm poptávka a tím tržby exportérů
- růst poptávky po IM, růst tržeb importérů
Podobně působí i devalvace a revalvace, jen je třeba rozlišit jejich krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé účinky:
- Krátkodobý efekt devalvace: - ceny a mzdy se nemění. Ceny IM v domácí měně rostou, ceny exportu v zahraniční měně klesají => oba vlivy zvyšují konkurenceschopnost domácích výrobků
- může vést k deficitu OB (v dlouhém období se ale export zvyšuje => přebytek OB – efekt J-křivky)
- Střednědobý efekt devalvace: - závisí na velikosti domácí nabídky – pokud má ekonomika volné zdroje, může pokrýt vzestup AD (↑ výroby a ↓ nezaměstnanosti). Pokud ale ekonomika vyrábí při plné zaměstnanosti a plném využití kapacit, nedokáže vyprodukovat více zboží => vyšší AD vyvolá ↑ cen a mezd. Může dojít ke ↑ konkurenceschopnosti domácích výrobků v zahraničí, pokud vhodná fiskální politika zabrání ↑ AD (a tím cen)
- Dlouhodobý efekt devalvace: - může pozitivně působit jen pokud dojde k odpovídajícím změnám v reálné ekonomice
Mezinárodní konkurenceschopnost domácího exportu se měří pomocí REÁLNÉHO KURZU (ERR)
↑ ERR…..znehodnocení (↑ konkurenceschopnosti domácích výrobků)
↓ ERR ….zhodnocení (↓ konkurenceschopnosti domácích výrobků)
Kurz odpovídající PKS vyjadřuje výši nominálního kurzu, při které by reálný kurz zůstal stabilní.
Depreciace: - cena domácího zboží se po přepočtu na zahraniční měnu snižuje, tržby domácích exportérů se při stejné hodnotě zahraniční měny zvyšují
- poptávka po importu se snižuje (IM je dražší), tržby importérů budou nižší
Apreciace: - domácí zboží je dražší, klesá po něm poptávka a tím tržby exportérů
- růst poptávky po IM, růst tržeb importérů
Podobně působí i devalvace a revalvace, jen je třeba rozlišit jejich krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé účinky:
- Krátkodobý efekt devalvace: - ceny a mzdy se nemění. Ceny IM v domácí měně rostou, ceny exportu v zahraniční měně klesají => oba vlivy zvyšují konkurenceschopnost domácích výrobků
- může vést k deficitu OB (v dlouhém období se ale export zvyšuje => přebytek OB – efekt J-křivky)
- Střednědobý efekt devalvace: - závisí na velikosti domácí nabídky – pokud má ekonomika volné zdroje, může pokrýt vzestup AD (↑ výroby a ↓ nezaměstnanosti). Pokud ale ekonomika vyrábí při plné zaměstnanosti a plném využití kapacit, nedokáže vyprodukovat více zboží => vyšší AD vyvolá ↑ cen a mezd. Může dojít ke ↑ konkurenceschopnosti domácích výrobků v zahraničí, pokud vhodná fiskální politika zabrání ↑ AD (a tím cen)
- Dlouhodobý efekt devalvace: - může pozitivně působit jen pokud dojde k odpovídajícím změnám v reálné ekonomice
Mezinárodní konkurenceschopnost domácího exportu se měří pomocí REÁLNÉHO KURZU (ERR)
↑ ERR…..znehodnocení (↑ konkurenceschopnosti domácích výrobků)
↓ ERR ….zhodnocení (↓ konkurenceschopnosti domácích výrobků)
Kurz odpovídající PKS vyjadřuje výši nominálního kurzu, při které by reálný kurz zůstal stabilní.
20.2 Podle účelu
· spekulace – na budoucí vývoj a přizpůsobování svého jednání této spekulaci
· využívá kurzových rozdílů v různém čase, založena na očekávaném pohybu dev. kurzu
· očekávané zhodnocení cizí měny => nákup CM v čase t0 a její prodej v čase t1
· očekávané znehodnocení cizí měny => prodej CM v čase t0 a její nákup v čase t1
· arbitráž – na rozdíl od spekulace jde o takovou posloupnost obchodů, která zaručí předem známý a předem definovatelný zisk
· krytá úroková arbitráž – k realizaci zisku využívá nejen rozdílných kurzů, ale i rozdílných úrokových sazeb
· přímá - v urč. okamžiku na promptním nebo termínovém trhu jsem schopen nakoupit a současně prodat s předem definovaným ziskem
· nepřímá (trojúhelníková) - mezi třemi nebo více měnami dojde k narušení tzv. křížového pravidla
· hedging – zajištění kurzového rizika
· Pohledávka v cizí měně:
· Půjčím si částku v cizí měně, na kterou mi zní pohledávka
· Částka pohledávky bude snížena o úrokovou míru domácí
· Splatnost půjčky se shoduje se splatností pohledávky
· Vypůjčenou měnu převedu na měnu domácí
· Částku uložím při domácí úrokové míře a tímto způsobem pokryjeme riziko
· Závazek v cizí měně:
· Půjčím si částku v domácí měně
· Množství domácí měně se rovná množství v cizí měně sníženou o zahraniční úrokovou míru
· Částku převedu na cizí měnu
· Tu uložím
· Stejná splatnost závazku jako půjčky
· využívá kurzových rozdílů v různém čase, založena na očekávaném pohybu dev. kurzu
· očekávané zhodnocení cizí měny => nákup CM v čase t0 a její prodej v čase t1
· očekávané znehodnocení cizí měny => prodej CM v čase t0 a její nákup v čase t1
· arbitráž – na rozdíl od spekulace jde o takovou posloupnost obchodů, která zaručí předem známý a předem definovatelný zisk
· krytá úroková arbitráž – k realizaci zisku využívá nejen rozdílných kurzů, ale i rozdílných úrokových sazeb
· přímá - v urč. okamžiku na promptním nebo termínovém trhu jsem schopen nakoupit a současně prodat s předem definovaným ziskem
· nepřímá (trojúhelníková) - mezi třemi nebo více měnami dojde k narušení tzv. křížového pravidla
· hedging – zajištění kurzového rizika
· Pohledávka v cizí měně:
· Půjčím si částku v cizí měně, na kterou mi zní pohledávka
· Částka pohledávky bude snížena o úrokovou míru domácí
· Splatnost půjčky se shoduje se splatností pohledávky
· Vypůjčenou měnu převedu na měnu domácí
· Částku uložím při domácí úrokové míře a tímto způsobem pokryjeme riziko
· Závazek v cizí měně:
· Půjčím si částku v domácí měně
· Množství domácí měně se rovná množství v cizí měně sníženou o zahraniční úrokovou míru
· Částku převedu na cizí měnu
· Tu uložím
· Stejná splatnost závazku jako půjčky
20 Devizové operace na devizových trzích.
20.1 Z hlediska provádění
· promptní (spotové) – jak dohoda, tak uskutečnění probíhá dnes. Pouze je možnost prodlení z důvodu přesunu peněz mezi dvěma účty.
· termínové (forwardové) – dnes se dohodne množství a cena a forwardový kurz. Termínové kontrakty členíme do několika skupin:
forward (individuální)
· nestandardizované, mimoburzovní, šité na míru, ale špatně obchodovatelné
· kupující musí po uplynutí doby forwardu převzít a prodávající dodat dohodnuté množství měny při dohodnutém kurzu
· apreciace cizí měny => zisk kupujícího, ztráta prodávajícího
· depreciace cizí měny => ztráta kupujícího, zisk prodávajícího
· forwardové kurzy se kotují buď přímo (celá hodnota forwardového kurzu), v bodech (rozdíl mezi termínovým a spotovým kurzem) nebo v procentech (procentní změna forwardového kurzu oproti spotovému)
futures (standardizované)
· pouze na burze a pouze ve vybraných měnách, výše a doba jsou standardizované
· kupující musí po uplynutí doby futures převzít a prodávající dodat dohodnuté množství měny při dohodnutém kurzu
· cena se stanovuje jako kurz USD k ostatním obchodovaným měnám
opce (standardizované)
· majitel má právo, ale ne povinnost, nakoupit (call opce) nebo prodat (put opce)
· cena opce = opční prémie
· kombinace promptní a termínové operace je swap (dnes nakoupím, v budoucnu prodám, dnes prodám, v budoucnu nakoupím)
· kurz – u promptní operace aktuální spotový kurz, u termínové operace forwardový kurz)
· promptní (spotové) – jak dohoda, tak uskutečnění probíhá dnes. Pouze je možnost prodlení z důvodu přesunu peněz mezi dvěma účty.
· termínové (forwardové) – dnes se dohodne množství a cena a forwardový kurz. Termínové kontrakty členíme do několika skupin:
forward (individuální)
· nestandardizované, mimoburzovní, šité na míru, ale špatně obchodovatelné
· kupující musí po uplynutí doby forwardu převzít a prodávající dodat dohodnuté množství měny při dohodnutém kurzu
· apreciace cizí měny => zisk kupujícího, ztráta prodávajícího
· depreciace cizí měny => ztráta kupujícího, zisk prodávajícího
· forwardové kurzy se kotují buď přímo (celá hodnota forwardového kurzu), v bodech (rozdíl mezi termínovým a spotovým kurzem) nebo v procentech (procentní změna forwardového kurzu oproti spotovému)
futures (standardizované)
· pouze na burze a pouze ve vybraných měnách, výše a doba jsou standardizované
· kupující musí po uplynutí doby futures převzít a prodávající dodat dohodnuté množství měny při dohodnutém kurzu
· cena se stanovuje jako kurz USD k ostatním obchodovaným měnám
opce (standardizované)
· majitel má právo, ale ne povinnost, nakoupit (call opce) nebo prodat (put opce)
· cena opce = opční prémie
· kombinace promptní a termínové operace je swap (dnes nakoupím, v budoucnu prodám, dnes prodám, v budoucnu nakoupím)
· kurz – u promptní operace aktuální spotový kurz, u termínové operace forwardový kurz)
19 Charakteristika devizového trhu.
DT = místo, na kterém se střetává poptávka (debetní operace z hlediska PB) po peněžních instrumentech nenominovaných v jedné národní měně s nabídkou (kreditní operace z hlediska PB) peněžních instrumentů nenominovaných v jiné národní měně. Na DT tedy dochází ke konverzi jedné měny do druhé.
· na DT vstupují ekonomické subjekty, aby zde získaly prostředky k zabezpečení mezinárodních plateb nebo aby se zajistily proti kurzovým rizikům, příp. dosáhli kurzových zisků
· většina světových měn je volně směnitelná, není v současnosti tedy již omezeno obchodování s nimi pouze na území jejich emise, ale je diverzifikováno po celém světě
· nejvýznamnější DT: Tokio, Frankfurt, Curych, Paříž, Londýn, New York, San Francisco) => s devizami je možné obchodovat 24 hodin denně
· DT není úvěrový trh, dochází na něm jen ke konverzi jedné měny do druhé!!! (úvěry v cizích měnách lze čerpat na mezinárodních finančních trzích, to nejsou devizové trhy)
· objemy operací se na DT vyjadřují jako obrat za určité období (x na finančních trzích jako stav k určitému okamžiku)
· denní obrat činí 1,5 mld, což převyšuje obrat celosvětového obchodu
19.1 Organizační struktura a subjekty DT
· operace na DT mají neformální charakter (nepodrobuje se žádným pravidlům)
· blíží se k charakteru dokonale konkurenčního trhu→ obchod s devizami je homogenní zboží
· existuje velké množství prodávajících a nakupujících, kteří mají dokonalý přehled o cenách
· převažující způsob obchodování je neorganizovaný OVER THE COUNTER (OTC, přes přepážku)
· Maloobchodní devizový trh:
· obchodní banky nabízejí exportujícím podnikům směňovat jejich devizová aktiva do národní měny a
· naopak importujícím podnikům umožňují směnu národní měny do potřebného aktiva v cizí měně
· jedná se jak o promptní, tak forwardové operace
· kurzy se kotují zvlášť pro každou operaci (může tak být neustále obnovována rovnováha DT)
· Velkoobchodní devizový trh:
· 3 skupiny: dealeři OB, dealeři CB, a brokeři
· brokeři jsou zprostředkovatelé devizových operací mezi jednotlivými dealery
· neobchodují na vlastní účet, a stanovené operace provádí za předem stanovený poplatek z realizovaného obchodu
· mají dokonalý přehled o nákupních a prodejních kurzech
· pomáhají zrychlovat obchody na DT
· spread – rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou
· SWIFT – celosvětový systém (založen 1977), jehož pomocí lze provádět devizové obchody na všech DT
· na DT vstupují ekonomické subjekty, aby zde získaly prostředky k zabezpečení mezinárodních plateb nebo aby se zajistily proti kurzovým rizikům, příp. dosáhli kurzových zisků
· většina světových měn je volně směnitelná, není v současnosti tedy již omezeno obchodování s nimi pouze na území jejich emise, ale je diverzifikováno po celém světě
· nejvýznamnější DT: Tokio, Frankfurt, Curych, Paříž, Londýn, New York, San Francisco) => s devizami je možné obchodovat 24 hodin denně
· DT není úvěrový trh, dochází na něm jen ke konverzi jedné měny do druhé!!! (úvěry v cizích měnách lze čerpat na mezinárodních finančních trzích, to nejsou devizové trhy)
· objemy operací se na DT vyjadřují jako obrat za určité období (x na finančních trzích jako stav k určitému okamžiku)
· denní obrat činí 1,5 mld, což převyšuje obrat celosvětového obchodu
19.1 Organizační struktura a subjekty DT
· operace na DT mají neformální charakter (nepodrobuje se žádným pravidlům)
· blíží se k charakteru dokonale konkurenčního trhu→ obchod s devizami je homogenní zboží
· existuje velké množství prodávajících a nakupujících, kteří mají dokonalý přehled o cenách
· převažující způsob obchodování je neorganizovaný OVER THE COUNTER (OTC, přes přepážku)
· Maloobchodní devizový trh:
· obchodní banky nabízejí exportujícím podnikům směňovat jejich devizová aktiva do národní měny a
· naopak importujícím podnikům umožňují směnu národní měny do potřebného aktiva v cizí měně
· jedná se jak o promptní, tak forwardové operace
· kurzy se kotují zvlášť pro každou operaci (může tak být neustále obnovována rovnováha DT)
· Velkoobchodní devizový trh:
· 3 skupiny: dealeři OB, dealeři CB, a brokeři
· brokeři jsou zprostředkovatelé devizových operací mezi jednotlivými dealery
· neobchodují na vlastní účet, a stanovené operace provádí za předem stanovený poplatek z realizovaného obchodu
· mají dokonalý přehled o nákupních a prodejních kurzech
· pomáhají zrychlovat obchody na DT
· spread – rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou
· SWIFT – celosvětový systém (založen 1977), jehož pomocí lze provádět devizové obchody na všech DT
19.2 Účastníci DT
· firmy(exportní a importní podniky) a finanční instituce nebankovního charakteru
· motivy pro vstup na DT:
· zajištění plateb souvisejících se zahraničním obchodem a investicemi
· zajištění proti kurzovému riziku
· hledání optimální měnové struktury svých devizových účtů
· pro své operace využívají služeb obchodních bank
· zpravidla drží uzavřenou devizovou pozici (dev. pozice = vztah dev. aktiv a pasiv podniku, určujícími charakteristikami jsou kvantitativní, měnová, úroková a časová struktura), tzn. nejsou v čase vystaveny rizikům změny dev. kurzu
· obchodní banky
· poskytovat služby svým klientům
· optimální struktura svých devizových A a P z hlediska rizika, výnosu a likvidity
· operace s cílem dosáhnout zisku z kurzových a úrokových rozdílů
· drží spekulační, otevřenou devizovou pozici
· aktivní (dlouhá) pozice - pohledávky jsou vyšší než závazky, tzn, že spekulují na zhodnocení urč. měny
· pasivní (krátká) pozice - závazky převyšují pohledávky, tzn., že spekulují na znehodnocení devizového kurzu urč. měny
· v maloobchodním okruhu realizují zisk z rozdílů mezi nákupním a prodejním kurzem, z poplatků a z floatu (při promptních operacích dochází k vypořádání během dvou dnů a během dvou dnů může devizy uložit na nějaké zhodnocení a tím získává zisk)
· další zdroj zisku – devizová arbitráž na promptním nebo termínovém trhu nebo mezi promptním a termínovým trhem
· centrální banky
· zodpovídají za vnitřní stabilitu měny a za udržení stability domácí měny vůči zahraničním měnám
· motivy pro vstup na DT:
· zajištění plateb souvisejících se zahraničním obchodem a investicemi
· zajištění proti kurzovému riziku
· hledání optimální měnové struktury svých devizových účtů
· pro své operace využívají služeb obchodních bank
· zpravidla drží uzavřenou devizovou pozici (dev. pozice = vztah dev. aktiv a pasiv podniku, určujícími charakteristikami jsou kvantitativní, měnová, úroková a časová struktura), tzn. nejsou v čase vystaveny rizikům změny dev. kurzu
· obchodní banky
· poskytovat služby svým klientům
· optimální struktura svých devizových A a P z hlediska rizika, výnosu a likvidity
· operace s cílem dosáhnout zisku z kurzových a úrokových rozdílů
· drží spekulační, otevřenou devizovou pozici
· aktivní (dlouhá) pozice - pohledávky jsou vyšší než závazky, tzn, že spekulují na zhodnocení urč. měny
· pasivní (krátká) pozice - závazky převyšují pohledávky, tzn., že spekulují na znehodnocení devizového kurzu urč. měny
· v maloobchodním okruhu realizují zisk z rozdílů mezi nákupním a prodejním kurzem, z poplatků a z floatu (při promptních operacích dochází k vypořádání během dvou dnů a během dvou dnů může devizy uložit na nějaké zhodnocení a tím získává zisk)
· další zdroj zisku – devizová arbitráž na promptním nebo termínovém trhu nebo mezi promptním a termínovým trhem
· centrální banky
· zodpovídají za vnitřní stabilitu měny a za udržení stability domácí měny vůči zahraničním měnám
18.5 Zavedení vnější směnitelnosti koruny, rozšíření fluktuačního pásma
· 1.10.1995 – novela devizového zákona, zaveden a vnější směnitelnost Kč. Pouze na kapitálovém účtu zůstala 3 omezení, která měla zabránit odlivu kapitálu do zahraničí:
- nesměli jsme si bez povolení ČNB otevřít účet v zahraničí
- nesměli jsme nakupovat CP v cizích měnách
- nesměli jsme poskytovat úvěry do zahraničí
· úrokový diferenciál ČR – vyspělé zahr. ekonomiky asi 7% a kurz v pásmu => nebylo devizové riziko, což lákalo příliv zahraničního kapitálu (bohužel ale spekulativní) => tlak na růst peněžní zásoby (protože ČNB musela intervenovat) => tlak na inflaci. ČNB se snažila přebytečnou peněžní zásobu stahovat – emitovala pokladniční poukázky (= sterilizace) a zvedala úrokové sazby, aby motivovala komerční banky, aby si pokladniční poukázky kupovaly, ale zvyšování úrokových sazeb zase zvyšovalo úrokový diferenciál => sterilizace byla ze 60% neúčinná.
· 1995/1996 – jak neúčinnosti zabránit? – př. devalvovat ústřední kurz, ale ČNB udělala lepší možnost – 28.2.1996 rozšířila oscilační pásmo na ± 7,5% (což je pokles záruky pro investory => odliv spekulativního kapitálu)
· počátek 1997 – spekulace, že dojde k devalvaci Kč, protože v r. 1996 jsme mělo druhý nejvyšší deficit (po Thajsku) PB na světě. Kč ale zpočátku 1997 nelogicky posilovala, protože ČNB doplňovala devizové rezervy tím, že emitovala korunové obligace. Posilování Kč zase znevýhodňovalo exportéry, a tak ČNB prohlášeními uklidňovala trh, že je to pro ni negativní a že kdyby to přetrvávalo, bude devalvovat – vyvolala spekulace na snížení úrokových sazeb v ekonomice a na znehodnocení DK. ČNB intervenovala ústně, v květnu devizami, aby udržela kurz v pásmu. Repo, lombard 50-55% (mělo udržet investory v ČR, protože termínované účty nesly 18% a donutit komerční banky prodávat devizy a podpořit tak ČNB v intervencích – odhaduj se, že ČNB přišla o 3 mld. Kč) – ale nedrželo to kurz v pásmu => ČNB mohla:
- devalvovat
- rozšířit oscilační pásma
· přešla na systém řízeného floatingu (s fixním kurzem) – 26. května => Kč se znehodnotila o 10-15%, ale od konce 1997 se stabilizovala a od té doby posiluje
· posledního ¾ roku je posilování velké a je otázkou, co bude dál
· v r. 2005 bylo 35 Kč/USD a říkalo se, že je to dobré pro vstup do EMU
· i přes posilování exportéři táhnou růst ekonomiky na 5-6%, takže to nemá žádný dopad
· cenová hladina před vstupem do EMU by se měla srovnat (ceny obchodovatelného zboží jsou srovnatelné, ale ceny služeb jsou u nás stále nižší než v EMU – je třeba, aby u nás vzrostly mzdy, k čemuž je potřeba, aby produktivita práce u nás byla větší než v EU, abychom si udrželi konkurenceschopnost i při posilování kurzu)
· systém řízeného floatingu se zdá být u nás dobrý
· pokud by Kč posilovala moc, ČNB by intervenovala přímo (teď ČNB hlásí, že když Kč dále posílí, sníží úrokové sazby)
· přestože jsou nástroje, strategie a sazby stejné v ČR jako u ECB, neznamená to, že naše ekonomika je připravená na vstup do EMU. Náš hospodářský cyklus musí být sladěn s cyklem v EU (v ČR 6%, EU 2%, Slovenská republika 14% růst HDP => Slováci nemusí tak spěchat)
- nesměli jsme si bez povolení ČNB otevřít účet v zahraničí
- nesměli jsme nakupovat CP v cizích měnách
- nesměli jsme poskytovat úvěry do zahraničí
· úrokový diferenciál ČR – vyspělé zahr. ekonomiky asi 7% a kurz v pásmu => nebylo devizové riziko, což lákalo příliv zahraničního kapitálu (bohužel ale spekulativní) => tlak na růst peněžní zásoby (protože ČNB musela intervenovat) => tlak na inflaci. ČNB se snažila přebytečnou peněžní zásobu stahovat – emitovala pokladniční poukázky (= sterilizace) a zvedala úrokové sazby, aby motivovala komerční banky, aby si pokladniční poukázky kupovaly, ale zvyšování úrokových sazeb zase zvyšovalo úrokový diferenciál => sterilizace byla ze 60% neúčinná.
· 1995/1996 – jak neúčinnosti zabránit? – př. devalvovat ústřední kurz, ale ČNB udělala lepší možnost – 28.2.1996 rozšířila oscilační pásmo na ± 7,5% (což je pokles záruky pro investory => odliv spekulativního kapitálu)
· počátek 1997 – spekulace, že dojde k devalvaci Kč, protože v r. 1996 jsme mělo druhý nejvyšší deficit (po Thajsku) PB na světě. Kč ale zpočátku 1997 nelogicky posilovala, protože ČNB doplňovala devizové rezervy tím, že emitovala korunové obligace. Posilování Kč zase znevýhodňovalo exportéry, a tak ČNB prohlášeními uklidňovala trh, že je to pro ni negativní a že kdyby to přetrvávalo, bude devalvovat – vyvolala spekulace na snížení úrokových sazeb v ekonomice a na znehodnocení DK. ČNB intervenovala ústně, v květnu devizami, aby udržela kurz v pásmu. Repo, lombard 50-55% (mělo udržet investory v ČR, protože termínované účty nesly 18% a donutit komerční banky prodávat devizy a podpořit tak ČNB v intervencích – odhaduj se, že ČNB přišla o 3 mld. Kč) – ale nedrželo to kurz v pásmu => ČNB mohla:
- devalvovat
- rozšířit oscilační pásma
· přešla na systém řízeného floatingu (s fixním kurzem) – 26. května => Kč se znehodnotila o 10-15%, ale od konce 1997 se stabilizovala a od té doby posiluje
· posledního ¾ roku je posilování velké a je otázkou, co bude dál
· v r. 2005 bylo 35 Kč/USD a říkalo se, že je to dobré pro vstup do EMU
· i přes posilování exportéři táhnou růst ekonomiky na 5-6%, takže to nemá žádný dopad
· cenová hladina před vstupem do EMU by se měla srovnat (ceny obchodovatelného zboží jsou srovnatelné, ale ceny služeb jsou u nás stále nižší než v EMU – je třeba, aby u nás vzrostly mzdy, k čemuž je potřeba, aby produktivita práce u nás byla větší než v EU, abychom si udrželi konkurenceschopnost i při posilování kurzu)
· systém řízeného floatingu se zdá být u nás dobrý
· pokud by Kč posilovala moc, ČNB by intervenovala přímo (teď ČNB hlásí, že když Kč dále posílí, sníží úrokové sazby)
· přestože jsou nástroje, strategie a sazby stejné v ČR jako u ECB, neznamená to, že naše ekonomika je připravená na vstup do EMU. Náš hospodářský cyklus musí být sladěn s cyklem v EU (v ČR 6%, EU 2%, Slovenská republika 14% růst HDP => Slováci nemusí tak spěchat)
18.3 Období vytváření předpokladů pro směnitelnost měny
· leden 1989 – bylo vidět, že systém musí být změněn => jednosložkový kurz (bez přirážek) a poprvé od r. 1953 devalvován – různě dle druhu plateb (pro obchodní platby 2,75x; pro neobchodní platby 1,75x)
· v průběhu roku 1989 zavedeny devizové aukce – předchůdce dev. trhu – nabídku tvořili exportéři, kteří měli stanoveno plánem, kolik musí odvést do st. rozpočtu a co obdrželi nad rámec devizového normativu, mohli na dev. aukcích prodávat a importéři kupovat (kurz k USD se pohyboval 123 → 130 → 35 Kč/USD)
· v průběhu roku 1990 postupně 3 devalvace o 120%, naposledy 28.12.1990 na 28 Kč/USD, což byl počáteční nastavený ústř. kurz pro vnitřní směnitelnost koruny
· v r. 1990 sjednoceny kurzy pro neobchodní platby, vyčleněn byl jen turistický kurz (38 Kč/USD), aby se zabránilo vekslákům, aby s devizami obchodovali (stejně obchodovali). Byli jsme „bufetem Evropy“ – 80% exportérů bylo při této úrovni DK konkurenceschopných v zahraničním obchodě. Kdyby byla devalvace větší (30 Kč/USD), nemělo by to už na export vliv, ale mohlo by to způsobit problémy s naší inflací (protože by se dráž dováželo, což by zvýšilo ceny i u nás). Kdyby byla naopak devalvace menší (26 Kč/USD), mohli bychom mít problémy s PB, že by byl pro nás IM výhodnější => víc bychom se zadlužovali. (tedy 3 dopady: inflace, dopad na PB, dopad na dev. rezervy a zahraniční zadlužení)
18.4 Zavedení vnitřní směnitelnosti koruny
· 1991 – vnitřní směnitelnost koruny, dev. aukce nahradil vnitřní devizový trh. Koruna byla interně směnitelná měna a vázána na nestandardní měnový koš, v němž bylo nejprve 5 měn (DEM, USD, ATS, CHF, FRF), jejichž devizy ČNB převážně držela. Vnitřní kurz stanoven na 28 Kč/USD, vyvíjel se kolem.
· 1.4.1993 – pětiměnový koš nahrazen dvouměnovým (65% DEM, 35% USD)
· září 1992 – devizový fixing (doplnil vázaný systém) = nominální tržní kurz se mohl pohybovat v oscilačních pásmech ± 0,5%, tzn. projevilo se v DK, jak obchodovaly komerční banky s CB
· konec 1992 – výrazný úbytek dev. rezerv, protože si investoři mysleli, že po rozdělení depreciují kurzy obou měn
· 8.2.1993 – měnová odluka. Ukázalo se, že spekulace byla špatná a dev. rezervy zase vzrostly
· v průběhu roku 1993 ČNB poprvé emitovala dluhopisy ČNB na evropských trzích i v Japonsku a tak doplňuje sv= dev. rezervy, protože ČNB uvažovala o zavedení vnější směnitelnosti. ČNB pomáhali zahraniční investoři, protože od 1994 v ČR hodně investovali. Příliv kapitálu => posilování Kč, ale ČNB musela nakupovat dev. rezervy, aby udržela Kč v osc. pásmu (tím si zvyšovala DR). Pozitivní efekty přílivu kapitálu:
- rozvoj ekonomiky
- navyšování DR, možnost splatit předčasně některé úvěry od MMF a WB
- pomoc v přípravě na vnější směnitelnost
Negativní efekt přílivu krátkodobých investic – ČNB vlévala peněžní zásobu do ekonomiky, čímž zvyšovala tlak na růst inflace
· v průběhu roku 1989 zavedeny devizové aukce – předchůdce dev. trhu – nabídku tvořili exportéři, kteří měli stanoveno plánem, kolik musí odvést do st. rozpočtu a co obdrželi nad rámec devizového normativu, mohli na dev. aukcích prodávat a importéři kupovat (kurz k USD se pohyboval 123 → 130 → 35 Kč/USD)
· v průběhu roku 1990 postupně 3 devalvace o 120%, naposledy 28.12.1990 na 28 Kč/USD, což byl počáteční nastavený ústř. kurz pro vnitřní směnitelnost koruny
· v r. 1990 sjednoceny kurzy pro neobchodní platby, vyčleněn byl jen turistický kurz (38 Kč/USD), aby se zabránilo vekslákům, aby s devizami obchodovali (stejně obchodovali). Byli jsme „bufetem Evropy“ – 80% exportérů bylo při této úrovni DK konkurenceschopných v zahraničním obchodě. Kdyby byla devalvace větší (30 Kč/USD), nemělo by to už na export vliv, ale mohlo by to způsobit problémy s naší inflací (protože by se dráž dováželo, což by zvýšilo ceny i u nás). Kdyby byla naopak devalvace menší (26 Kč/USD), mohli bychom mít problémy s PB, že by byl pro nás IM výhodnější => víc bychom se zadlužovali. (tedy 3 dopady: inflace, dopad na PB, dopad na dev. rezervy a zahraniční zadlužení)
18.4 Zavedení vnitřní směnitelnosti koruny
· 1991 – vnitřní směnitelnost koruny, dev. aukce nahradil vnitřní devizový trh. Koruna byla interně směnitelná měna a vázána na nestandardní měnový koš, v němž bylo nejprve 5 měn (DEM, USD, ATS, CHF, FRF), jejichž devizy ČNB převážně držela. Vnitřní kurz stanoven na 28 Kč/USD, vyvíjel se kolem.
· 1.4.1993 – pětiměnový koš nahrazen dvouměnovým (65% DEM, 35% USD)
· září 1992 – devizový fixing (doplnil vázaný systém) = nominální tržní kurz se mohl pohybovat v oscilačních pásmech ± 0,5%, tzn. projevilo se v DK, jak obchodovaly komerční banky s CB
· konec 1992 – výrazný úbytek dev. rezerv, protože si investoři mysleli, že po rozdělení depreciují kurzy obou měn
· 8.2.1993 – měnová odluka. Ukázalo se, že spekulace byla špatná a dev. rezervy zase vzrostly
· v průběhu roku 1993 ČNB poprvé emitovala dluhopisy ČNB na evropských trzích i v Japonsku a tak doplňuje sv= dev. rezervy, protože ČNB uvažovala o zavedení vnější směnitelnosti. ČNB pomáhali zahraniční investoři, protože od 1994 v ČR hodně investovali. Příliv kapitálu => posilování Kč, ale ČNB musela nakupovat dev. rezervy, aby udržela Kč v osc. pásmu (tím si zvyšovala DR). Pozitivní efekty přílivu kapitálu:
- rozvoj ekonomiky
- navyšování DR, možnost splatit předčasně některé úvěry od MMF a WB
- pomoc v přípravě na vnější směnitelnost
Negativní efekt přílivu krátkodobých investic – ČNB vlévala peněžní zásobu do ekonomiky, čímž zvyšovala tlak na růst inflace
18 Historický vývoj kurzu CZK.
1.1 Vývoj mezi první a druhou světovou válkou
· čsl. koruna jako samostatná měna zavedena 25.2.1919 – měnová odluka od Rak-Uh bankovek
· zpočátku obíhaly okolkované původní Rak-Uh bankovky (nešlo rychle vydat nové bankovky)
· A. Rašín – přísná měnová politika k zastavení inflace (1921 se ji podařilo zbrzdit)
- pokusy o návrat ke zlatému standardu (do 1. SV obíhaly bankovky směnitelné za AU => nedocházelo k nárůstu oběživa a inflaci, státy neměly deficity PB, vyrovnávali si je v AU)
- vytvořeny 2 modifikované systémy zlatého standardu:
- standard zlatého slitku – USD, FRF, GBP dál směnitelné za AU, ale jen pro CB a ve velkém množství
- standard zlaté devizy – ostatní měny se navázaly na USD, FRF a GBP a tím i na Au (to chtěl Rašín i pro ČSR, povedlo se v r. 1929, za to mu vynadali exportéři a Engliš, protože začínala hosp. krize a naše měna byla díky navázání stabilní, což poškodilo exportéry)
· 1934 – první devalvace koruny
· 1936 – druhá devalvace koruny (přesto stále jedna z nejstabilnějších evr. měn)
· březen 1939 – Protektorát Čechy a Morava – koruna není samostatná měna, vznik celní unie s německou říší, nuceně tu obíhá Říšská marka (10 Kčs/1 ŘM, přitom reálně 6-7 Kčs/1ŘM), podhodnotili náš kurz
· čsl. banka měla zlaté rezervy u Banky pro mezinárodní platby a ty byly ve 2. SV zkonfiskovány
· listopad 1945 – samostatná Kčs, systém Bretton-woodských pevných kurzů, ústřední kurz k USD 50 Kčs/USD (USD měl stanovenou zlatou paritu 0,888 kg : 50 => zlatá parita Kčs 0,0177)
1.2 Poválečný vývoj
· období nepohyblivého oficiálního kurzu odvozeného od zlaté parity
· 1953 – peněžní reforma, dev. kurz vyjadřován ne k USD, ale k sovětskému rublu – 1,80 Kčs/rubl a z toho se odvozovaly DK k volně směnitelným měnám (např. 7,20 Kčs/USD). Zvýšila se kupní síla Kč 5x, ceny byly doma sníženy na 20% (tzn. z 50 Kčs/USD měl být 10 Kčs/USD, ale Kč byla nadhodnocena)
· od r. 1953 systém nepohyblivého oficiálního kurzu => DK neplnil v ekonomice funkce => negativní dopady na celou ekonomiku (DK nerespektoval vývoj PB, neovlivňoval efektivitu zahr. obchodu)
· v dalších letech zavedeny kurzové překážky (např. turisté, kteří jeli k nám, dostali ke kurzu víc, my když jsme cestovali do zahraničí, dostali jsme méně), dobří exportéři museli nějaké přebytky odvádět do st. rozpočtu
· čsl. koruna jako samostatná měna zavedena 25.2.1919 – měnová odluka od Rak-Uh bankovek
· zpočátku obíhaly okolkované původní Rak-Uh bankovky (nešlo rychle vydat nové bankovky)
· A. Rašín – přísná měnová politika k zastavení inflace (1921 se ji podařilo zbrzdit)
- pokusy o návrat ke zlatému standardu (do 1. SV obíhaly bankovky směnitelné za AU => nedocházelo k nárůstu oběživa a inflaci, státy neměly deficity PB, vyrovnávali si je v AU)
- vytvořeny 2 modifikované systémy zlatého standardu:
- standard zlatého slitku – USD, FRF, GBP dál směnitelné za AU, ale jen pro CB a ve velkém množství
- standard zlaté devizy – ostatní měny se navázaly na USD, FRF a GBP a tím i na Au (to chtěl Rašín i pro ČSR, povedlo se v r. 1929, za to mu vynadali exportéři a Engliš, protože začínala hosp. krize a naše měna byla díky navázání stabilní, což poškodilo exportéry)
· 1934 – první devalvace koruny
· 1936 – druhá devalvace koruny (přesto stále jedna z nejstabilnějších evr. měn)
· březen 1939 – Protektorát Čechy a Morava – koruna není samostatná měna, vznik celní unie s německou říší, nuceně tu obíhá Říšská marka (10 Kčs/1 ŘM, přitom reálně 6-7 Kčs/1ŘM), podhodnotili náš kurz
· čsl. banka měla zlaté rezervy u Banky pro mezinárodní platby a ty byly ve 2. SV zkonfiskovány
· listopad 1945 – samostatná Kčs, systém Bretton-woodských pevných kurzů, ústřední kurz k USD 50 Kčs/USD (USD měl stanovenou zlatou paritu 0,888 kg : 50 => zlatá parita Kčs 0,0177)
1.2 Poválečný vývoj
· období nepohyblivého oficiálního kurzu odvozeného od zlaté parity
· 1953 – peněžní reforma, dev. kurz vyjadřován ne k USD, ale k sovětskému rublu – 1,80 Kčs/rubl a z toho se odvozovaly DK k volně směnitelným měnám (např. 7,20 Kčs/USD). Zvýšila se kupní síla Kč 5x, ceny byly doma sníženy na 20% (tzn. z 50 Kčs/USD měl být 10 Kčs/USD, ale Kč byla nadhodnocena)
· od r. 1953 systém nepohyblivého oficiálního kurzu => DK neplnil v ekonomice funkce => negativní dopady na celou ekonomiku (DK nerespektoval vývoj PB, neovlivňoval efektivitu zahr. obchodu)
· v dalších letech zavedeny kurzové překážky (např. turisté, kteří jeli k nám, dostali ke kurzu víc, my když jsme cestovali do zahraničí, dostali jsme méně), dobří exportéři museli nějaké přebytky odvádět do st. rozpočtu
17 Systémy kurzů s postupnými změnami parit.
· na rozdíl od pevných kurzů (kde se ústřední kurz mění skokově) se ústř. kurz mění postupně a pravidelně
VÝHODA:
· je dlouhodobě možné udržet reálnou hodnotu dev. kurzu a krátkodobě udržuje stabilizaci dev. kurzu (kompromis mezi systémem volně pohyblivých a pevných kurzů
· využívají jej země s rostoucí mírou inflace, CB ji zakomponují do ústř. kurzu
· v 90. letech jej využívaly polská a maďarská CB (měli 50%, 25%, 20% inflaci)
· posun ústř. kurzu vázán na kritéria, např. vývoj PB, průměr dev. kurzů z minulých období, inflace
· problém – kvůli rostoucí inflaci dochází k postupným devalvacím => odliv K, což musí CB kompenzovat zvyšováním úr. měr
VÝHODA:
· je dlouhodobě možné udržet reálnou hodnotu dev. kurzu a krátkodobě udržuje stabilizaci dev. kurzu (kompromis mezi systémem volně pohyblivých a pevných kurzů
· využívají jej země s rostoucí mírou inflace, CB ji zakomponují do ústř. kurzu
· v 90. letech jej využívaly polská a maďarská CB (měli 50%, 25%, 20% inflaci)
· posun ústř. kurzu vázán na kritéria, např. vývoj PB, průměr dev. kurzů z minulých období, inflace
· problém – kvůli rostoucí inflaci dochází k postupným devalvacím => odliv K, což musí CB kompenzovat zvyšováním úr. měr
16 Měnový mechanismus EMS.
Systém regionálních pevných kurzů
· 1979-1999 v rámci Evropského měnového systému (ERM – Evropský kurzový mechanismus, ERM II) – každá z měn měla nastaven ústřední kurz k ECU, když se přepočítávaly kurzy navzájem, získaly se střední kurzy a sestavila se paritní mřížka (z bilaterálních kurzů), ta byla doplněna o oscilační pásmo +- 2,25% (Portugalsko a Španělsko +- 6%)
· smyslem bylo udržovat stabilní dev. kurz, ale 1979-1986 velké rozdíly v mírách inflace zemí => nucené úpravy v ústředních kurzech (asi 13x)
· od r. 1986 systém stabilní, začíná se mluvit o vytvoření systému jedné měny
· tyto kurzy byly ale volně pohyblivé ke kurzům měn třetích zemí = kombinace pevného kurzu uvnitř regionu a systému volně pohyblivých kurzů vůči třetím zemím
· v době turbulence bylo pásmo rozšířeno na +- 15%, po odeznění (spekulace) bylo v r. 1991 vráceno zpět na +- 2,25% a je to zapsáno v Maastrichtské smlouvě
· 1999 vytvořena měnová unie – státy v ní mají měnu EUR, zbylé státy musí 2 roky před vstupem do EMU vstoupit do ERM II, kde je oscilační pásmo k EUR +- 2,25% a po 2 roky nesmí devalvovat nastavený ústřední kurz (SNB od r. 2005 v ERM II, ČNB není)
· 1979-1999 v rámci Evropského měnového systému (ERM – Evropský kurzový mechanismus, ERM II) – každá z měn měla nastaven ústřední kurz k ECU, když se přepočítávaly kurzy navzájem, získaly se střední kurzy a sestavila se paritní mřížka (z bilaterálních kurzů), ta byla doplněna o oscilační pásmo +- 2,25% (Portugalsko a Španělsko +- 6%)
· smyslem bylo udržovat stabilní dev. kurz, ale 1979-1986 velké rozdíly v mírách inflace zemí => nucené úpravy v ústředních kurzech (asi 13x)
· od r. 1986 systém stabilní, začíná se mluvit o vytvoření systému jedné měny
· tyto kurzy byly ale volně pohyblivé ke kurzům měn třetích zemí = kombinace pevného kurzu uvnitř regionu a systému volně pohyblivých kurzů vůči třetím zemím
· v době turbulence bylo pásmo rozšířeno na +- 15%, po odeznění (spekulace) bylo v r. 1991 vráceno zpět na +- 2,25% a je to zapsáno v Maastrichtské smlouvě
· 1999 vytvořena měnová unie – státy v ní mají měnu EUR, zbylé státy musí 2 roky před vstupem do EMU vstoupit do ERM II, kde je oscilační pásmo k EUR +- 2,25% a po 2 roky nesmí devalvovat nastavený ústřední kurz (SNB od r. 2005 v ERM II, ČNB není)
15 Systémy pevných devizových kurzů a systémy kurzů vázaných.
15.1 Systém pevného kurzu
· jedna z variant pružných systémů
· historicky nejstarší
· systém pevných (Bretton-woodských) kurzů zaveden po 2. SV – název dle Konference v červnu 1944 – dohoda spojenců – založen na výlučné pozici USD, který byl směnitelný za zlato, ostatní měny byly navázány na USD, od ústředního kurzu se mohly pohybovat +- 1% a tím mohla být stanovena zlatá parita měn, které tento systém používaly
· CB povinna udržovat kurz v pásmech
VÝHODY:
· snižuje dev. riziko, stabilizuje podmínky v ekonomice
NEVÝHODY:
· musí se udržovat značné devizové rezervy
· CB nemůže uplatňovat nezávislou měnovou politiku
· pokud ho CB uplatňuje, musí správně nastavit ústřední kurz, na něm je kurz dlouhodobě udržitelný jen pokud se ekonomika vyvíjí rovnoměrně a odpovídá nastaveným podmínkám, po určité době se ústř. kurz přizpůsobuje podmínkám (nejčastěji se devalvuje)
15.2 Systém vázaného kurzu
· kurz domácí měny navázaný na jednu cizí měnu nebo koš cizích měn bez pásem oscilace
· standardní měnový koš – koš jednotek SDR – v něm USD, GBP, JPY, EUR
· dříve byl i koš jednotky ECU
· jedna z variant pružných systémů
· historicky nejstarší
· systém pevných (Bretton-woodských) kurzů zaveden po 2. SV – název dle Konference v červnu 1944 – dohoda spojenců – založen na výlučné pozici USD, který byl směnitelný za zlato, ostatní měny byly navázány na USD, od ústředního kurzu se mohly pohybovat +- 1% a tím mohla být stanovena zlatá parita měn, které tento systém používaly
· CB povinna udržovat kurz v pásmech
VÝHODY:
· snižuje dev. riziko, stabilizuje podmínky v ekonomice
NEVÝHODY:
· musí se udržovat značné devizové rezervy
· CB nemůže uplatňovat nezávislou měnovou politiku
· pokud ho CB uplatňuje, musí správně nastavit ústřední kurz, na něm je kurz dlouhodobě udržitelný jen pokud se ekonomika vyvíjí rovnoměrně a odpovídá nastaveným podmínkám, po určité době se ústř. kurz přizpůsobuje podmínkám (nejčastěji se devalvuje)
15.2 Systém vázaného kurzu
· kurz domácí měny navázaný na jednu cizí měnu nebo koš cizích měn bez pásem oscilace
· standardní měnový koš – koš jednotek SDR – v něm USD, GBP, JPY, EUR
· dříve byl i koš jednotky ECU
14 Systémy DK s řízenou pohyblivostí.
· založen 1987 Pařížskou dohodou (Louvre accord)
· reakce na rozkolísanost ekonomik zemí s plovoucím kurzem
· mezi systémem volného floatingu a pevným kurzem se širokým pásmem oscilace
· není vymezen ústřední kurz
· tržní kurz se vyvíjí na základě tržních faktorů, vývoje S a D a jen když výrazně posiluje/oslabuje a mělo by to vliv na PB a měnovou politiku, tak CB zasahuje
VÝHODY:
· krátkodobě umožňuje stabilizovat kurz a zabránit neúměrným výkyvům
· užívá ho i ČNB (a bude až do vstupu do měnové unie)
· reakce na rozkolísanost ekonomik zemí s plovoucím kurzem
· mezi systémem volného floatingu a pevným kurzem se širokým pásmem oscilace
· není vymezen ústřední kurz
· tržní kurz se vyvíjí na základě tržních faktorů, vývoje S a D a jen když výrazně posiluje/oslabuje a mělo by to vliv na PB a měnovou politiku, tak CB zasahuje
VÝHODY:
· krátkodobě umožňuje stabilizovat kurz a zabránit neúměrným výkyvům
· užívá ho i ČNB (a bude až do vstupu do měnové unie)
13 Systémy volně pohyblivých devizových kurzů.
· jen u volně směnitelných měn
· nemají vymezen ústřední kurz
· jejich tržní kurz je ovlivňován všemi faktory (vývoj inflace, úrokových sazeb, stavu PB,...)
· jako první ho zavedla Kanada v r. 1950
· rozvoj počátkem 70. let po rozpadu bretton-woodského systému
VÝHODY:
· umožňuje pružně přizpůsobovat úroveň domácích výrobních nákladů a cen těm zahraničním
· umožňuje zabezpečit dlouhodobou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou
· pro CB – systém nevyžaduje udržování značného množství dev. rezerv a umožňuje jim uplatňovat nezávislou měnovou politiku (v systému pevných kurzů musí ústřední kurz navázat a pokud je v koši např. hodně DEM, přejímá ČNB politiku Bundesbank (CB Holandska a Rakouska před vstupem do EU schválně přebraly politiku Bundesbank) a tím, že udržuje kurz v pásmu oscilace, musí intervenovat a pokud domácí měna apreciuje, kupuje cizí menu a zvyšuje nabídku domácí měny a tím inflaci)
NEVÝHODY:
· pokud je dlouhodobý tlak na znehodnocování měny, je tlak na inflaci
· pokud měna znehodnocuje, zhoršují se dovozy, rostou ceny dovozů, zvyšuje se inflace a naopak
· to, že dev. kurz je volatilní, vede ke spekulacím => spekulativní pohyb K => kurzová rizika => vetší nestabilita pro celou ekonomiku
· v čisté variantě neexistuje dlouhodobě (pouze se mu blíží USD, EUR, JPY) – občas CB intervenuje (přímo, nepřímo – změnou úr. sazeb)
· to, že byly od 70. let velké spekulativní pohyby, vedlo ke vzniku:
· nemají vymezen ústřední kurz
· jejich tržní kurz je ovlivňován všemi faktory (vývoj inflace, úrokových sazeb, stavu PB,...)
· jako první ho zavedla Kanada v r. 1950
· rozvoj počátkem 70. let po rozpadu bretton-woodského systému
VÝHODY:
· umožňuje pružně přizpůsobovat úroveň domácích výrobních nákladů a cen těm zahraničním
· umožňuje zabezpečit dlouhodobou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou
· pro CB – systém nevyžaduje udržování značného množství dev. rezerv a umožňuje jim uplatňovat nezávislou měnovou politiku (v systému pevných kurzů musí ústřední kurz navázat a pokud je v koši např. hodně DEM, přejímá ČNB politiku Bundesbank (CB Holandska a Rakouska před vstupem do EU schválně přebraly politiku Bundesbank) a tím, že udržuje kurz v pásmu oscilace, musí intervenovat a pokud domácí měna apreciuje, kupuje cizí menu a zvyšuje nabídku domácí měny a tím inflaci)
NEVÝHODY:
· pokud je dlouhodobý tlak na znehodnocování měny, je tlak na inflaci
· pokud měna znehodnocuje, zhoršují se dovozy, rostou ceny dovozů, zvyšuje se inflace a naopak
· to, že dev. kurz je volatilní, vede ke spekulacím => spekulativní pohyb K => kurzová rizika => vetší nestabilita pro celou ekonomiku
· v čisté variantě neexistuje dlouhodobě (pouze se mu blíží USD, EUR, JPY) – občas CB intervenuje (přímo, nepřímo – změnou úr. sazeb)
· to, že byly od 70. let velké spekulativní pohyby, vedlo ke vzniku:
12 Systémy devizového kurzu (klasifikace systémů DK, faktory ovlivňující klasifikaci systémů DK).
· různé země používají různá pravidla a mechanismy pro determinaci devizového kurzu a jeho řízení
· systém těchto pravidel a mechanismů tvoří systém devizových kurzů
· rozdíly jso spojené s odlišnou úlohou CB a trhu a současně stabilitou (mírou pružnosti) kurzu
· kurzy mohou být pružné a nepružné
12.1 Pružné kurzy
· pro směnitelné měny
· kurz je utvářen na devizovém trhu, buď vnitřním nebo mezinárodním
· Fixní
· systém pevného kurzu s povolenými pásmy oscilace
· a systém vázaného kurzu (ústřední kurz navázán na jinou zahraniční měnu)
· Vázané
· Volný floating
· nemá ústřední kurz, nemá oscilace
· je to teoretický model
· USD, EUR, JPY by měly volně plovat
· Řízený floating
· má ho ČR
· ERM
· tam se to liší z úhlu pohledu
· uvnitř EU se udržuje kurz fixní
· mimo EU se uplatňuje volný floating
· 1.1.1999 – EURO – vůči třetím zemím uplatňují plovoucí kurzy
· ERM -> vyvinul se v ERM II, musí v něm být země 2 roky před vstupem, je to systém pevného kurzu s povolenými pásmy oscilace (± 15% teoreticky, prakticky se uplatňuje ± 2,25%)
· S postupnými změnami parit
Slovenská koruna vstoupila do ERM II od listopadu, od r. 2009 přechází na společnou měnu
12.2 Nepružné kurzy
· pro nesměnitelné měny
· kurzy administrativně nastaveny
12.3 Co ovlivňuje zařazení do systémů kurzů?
· Kvantitativní charakter měny
· měna je směnitelná (pružné kurzy) nebo nesměnitelná (nepružné kurzy)
· upravují to stanovy MMF (čl. č. VIII o tom, jak hodnotí směnitelnost)
· směnitelnost: transakce na BÚ PB nejsou redukovány
· míra používání dané měny v mezinárodním platebním styku
· Způsob vymezení ústředního kurzu
· platí pro nepružné kurzy a u variant pevných kurzů
· ústř. kurz je vymezen případně i na koš měn
· standardní měnový koš – SDR
· Změna ústředního kurzu
· pravidelně x nepravidelně
· skokem x postupně
· pravidelně a postupně se mění kurzy s postupnými změnami parit
· nepravidelně a skokem se to děje u pevných kurzů, v případě nutnosti intervence CB
· Intervence CB či nikoliv
· pouze ve výjimečných případech v rizikových situacích
· Rozsah oscilace
· širší pásmo – menší tlak na stabilitu
· čím užší pásmo, tím menší oscilace, tím větší intervence CB => nutnost držet větší devizové rezervy
· Regionální spolupráce
· systém těchto pravidel a mechanismů tvoří systém devizových kurzů
· rozdíly jso spojené s odlišnou úlohou CB a trhu a současně stabilitou (mírou pružnosti) kurzu
· kurzy mohou být pružné a nepružné
12.1 Pružné kurzy
· pro směnitelné měny
· kurz je utvářen na devizovém trhu, buď vnitřním nebo mezinárodním
· Fixní
· systém pevného kurzu s povolenými pásmy oscilace
· a systém vázaného kurzu (ústřední kurz navázán na jinou zahraniční měnu)
· Vázané
· Volný floating
· nemá ústřední kurz, nemá oscilace
· je to teoretický model
· USD, EUR, JPY by měly volně plovat
· Řízený floating
· má ho ČR
· ERM
· tam se to liší z úhlu pohledu
· uvnitř EU se udržuje kurz fixní
· mimo EU se uplatňuje volný floating
· 1.1.1999 – EURO – vůči třetím zemím uplatňují plovoucí kurzy
· ERM -> vyvinul se v ERM II, musí v něm být země 2 roky před vstupem, je to systém pevného kurzu s povolenými pásmy oscilace (± 15% teoreticky, prakticky se uplatňuje ± 2,25%)
· S postupnými změnami parit
Slovenská koruna vstoupila do ERM II od listopadu, od r. 2009 přechází na společnou měnu
12.2 Nepružné kurzy
· pro nesměnitelné měny
· kurzy administrativně nastaveny
12.3 Co ovlivňuje zařazení do systémů kurzů?
· Kvantitativní charakter měny
· měna je směnitelná (pružné kurzy) nebo nesměnitelná (nepružné kurzy)
· upravují to stanovy MMF (čl. č. VIII o tom, jak hodnotí směnitelnost)
· směnitelnost: transakce na BÚ PB nejsou redukovány
· míra používání dané měny v mezinárodním platebním styku
· Způsob vymezení ústředního kurzu
· platí pro nepružné kurzy a u variant pevných kurzů
· ústř. kurz je vymezen případně i na koš měn
· standardní měnový koš – SDR
· Změna ústředního kurzu
· pravidelně x nepravidelně
· skokem x postupně
· pravidelně a postupně se mění kurzy s postupnými změnami parit
· nepravidelně a skokem se to děje u pevných kurzů, v případě nutnosti intervence CB
· Intervence CB či nikoliv
· pouze ve výjimečných případech v rizikových situacích
· Rozsah oscilace
· širší pásmo – menší tlak na stabilitu
· čím užší pásmo, tím menší oscilace, tím větší intervence CB => nutnost držet větší devizové rezervy
· Regionální spolupráce
11 Reálný devizový kurz a jeho vypovídací schopnost.
REÁLNÝ DEVIZOVÝ KURZ
· Značí se . Je to tedy nominální DK upravený o inflační diferenciál. Pokud někdo investuje a investice je delší než jeden rok, měla by ho zajímat reálná výnosnost v cizí měně, použije tedy reálný DK. Zde se ale doporučuje používat následující inflační diferenciál: . Proč? Protože pokud míra inflace v zahraničí bude vyšší než doma, tak i ID bude větší a tím dojde ke znehodnocení reálného kurzu dom. měny (zvýší se konkurenceschopnost domácích výrobců).
· K jakým situacím může dojít?
· ERR může reálně zhodnocovat (to v případě, že se bude zhodnocovat nominální kurz nebo pokud nominální kurz zůstane stejný a domácí ekonomika má vyšší míru inflace než zahraničí). V průběhu 90. let docházelo (zpočátku) k inflaci o 8-10% vyšší než v Evropě a právě díky tomu docházelo k reálnému zhodnocování kurzu (pokles konkurenceschopnosti)
· ERR může reálně znehodnocovat (to v případě, že se bude znehodnocovat nominální kurz nebo pokud nominální kurz zůstane stejný a domácí ekonomika má nižší míru inflace než zahraničí).
· Reálný DK vypovídá o konkurenceschopnosti domácích výrobců a o kupní síle dané měny (pokud se dom. měna reálně zhodnocuje, tak její kupní síla roste).
· Značí se . Je to tedy nominální DK upravený o inflační diferenciál. Pokud někdo investuje a investice je delší než jeden rok, měla by ho zajímat reálná výnosnost v cizí měně, použije tedy reálný DK. Zde se ale doporučuje používat následující inflační diferenciál: . Proč? Protože pokud míra inflace v zahraničí bude vyšší než doma, tak i ID bude větší a tím dojde ke znehodnocení reálného kurzu dom. měny (zvýší se konkurenceschopnost domácích výrobců).
· K jakým situacím může dojít?
· ERR může reálně zhodnocovat (to v případě, že se bude zhodnocovat nominální kurz nebo pokud nominální kurz zůstane stejný a domácí ekonomika má vyšší míru inflace než zahraničí). V průběhu 90. let docházelo (zpočátku) k inflaci o 8-10% vyšší než v Evropě a právě díky tomu docházelo k reálnému zhodnocování kurzu (pokles konkurenceschopnosti)
· ERR může reálně znehodnocovat (to v případě, že se bude znehodnocovat nominální kurz nebo pokud nominální kurz zůstane stejný a domácí ekonomika má nižší míru inflace než zahraničí).
· Reálný DK vypovídá o konkurenceschopnosti domácích výrobců a o kupní síle dané měny (pokud se dom. měna reálně zhodnocuje, tak její kupní síla roste).
10 Mezinárodní Fischerův efekt a vývoj devizových kurzů.
· Nominální úroková míra se skládá z:
· IR = IRr + Pe IR….nominální úroková míra IRr….reálná úr. míra Pe…..očekávaní inflace
· Tato rovnice má mezinárodní podobu: IRD – IRZ = (IRRD – IRRZ) + (PDe – Pze). Vyjadřuje, že nominální úrokový diferenciál dvou zemí je dán součtem diferenciálu reálných úrokových měr a diferenciálu inflačních očekávání
· (IRRD – IRRZ)….diferenciály
· Platí, že:
· reálná úroková míra by měla být stejná, výnosnost také (stabilní)
· nominální úrokové sazby kolísají jen díky inflačnímu očekávání
· f = IRD – IRZ...termínová prémie (srážka) je determinována úrokovým diferenciálem, přičemž termínový kurz je indikátorem očekávaného promptního kurzu
· Snížení inflace => zvýšení úrokové míry => apreciace
· Zvýšení inflace => snížení úrokové míry, snížení výnosu => depreciace
· IR = IRr + Pe IR….nominální úroková míra IRr….reálná úr. míra Pe…..očekávaní inflace
· Tato rovnice má mezinárodní podobu: IRD – IRZ = (IRRD – IRRZ) + (PDe – Pze). Vyjadřuje, že nominální úrokový diferenciál dvou zemí je dán součtem diferenciálu reálných úrokových měr a diferenciálu inflačních očekávání
· (IRRD – IRRZ)….diferenciály
· Platí, že:
· reálná úroková míra by měla být stejná, výnosnost také (stabilní)
· nominální úrokové sazby kolísají jen díky inflačnímu očekávání
· f = IRD – IRZ...termínová prémie (srážka) je determinována úrokovým diferenciálem, přičemž termínový kurz je indikátorem očekávaného promptního kurzu
· Snížení inflace => zvýšení úrokové míry => apreciace
· Zvýšení inflace => snížení úrokové míry, snížení výnosu => depreciace
9 Úrokový diferenciál jako determinant devizového kurzu.
Parita úrokové míry, úrokový diferenciál
· Při determinaci vývoje dev. kurzů hraje významnou úlohu mez. pohyb kapitálu (od 80. let 20. stol.), odhad objemu dev. obchodů 2 biliony USD za den. Pohyb kapitálu je tedy významnějším faktorem než pohyb zboží.
· Parita úrokové míry by měla platit na mezinárodním kapitálovém trhu. Pokud bude existovat volný pohyb kapitálu, budou se investoři snažit dosahovat stejných výnosů bez ohledu na to, v jaké měně jsou daná aktiva denominována. Musí také platit, že náklady na půjčky by měly být ve všech měnách stejné.
· Výhodnost na různých trzích musí být ovlivněny pouze cenami nebo rizikem, ne však vývojem DK.
· Jak vypadá rozhodování investora – investovat doma nebo v zahraničí?
· Př. Volné peněžní prostředky 1000000 CZK na půl roku. Výchozí ER je 30 CZK/EUR, úroková míra doma je 9%, v zahraničí 5%.
· ČR: 1000000x1,045 – 1000000 = 45000 CZK
· EMU: 33333x1,025 – 33333 = 833 EUR
· Teď nemohu rozhodnout, co je lepší, ale pokud se s bankou dohodnu na forwardový kurz za půl roku, a rozhodnu se, co je výhodnější, říká se tomu krytá úroková arbitráž. V bance jsem si dohodla, že za půl roku ode mě odkoupí EURa za 30,95 CZK /EUR
· Tím na za půl roku budu mít 1057468,- CZK – to je lepší než kdybych investovala v CZK. Přestože je úroková míra v EMU nižší, mohu díky forwardovému kurzu dosáhnout lepšího výnosu než doma.
· Termínový kurz je významným indikátorem budoucího vývoje promptního kurzu. Termínový kurz se od promptního liší o úrokový diferenciál, pokud na dev. trhu existuje rovnováha (nastává parita úrokové míry).
· Úrokový diferenciál:
· Termínová prémie / srážka: - o kolik se kurzy liší
· k příkladu: . Termínový kurz 30,585 odpovídá paritě úr. míry (pokud bude > 30,585, bude výhodnější investovat v zahraničí, naopak pokud bude nižší, je výhodnější investovat doma.)
· Při determinaci vývoje dev. kurzů hraje významnou úlohu mez. pohyb kapitálu (od 80. let 20. stol.), odhad objemu dev. obchodů 2 biliony USD za den. Pohyb kapitálu je tedy významnějším faktorem než pohyb zboží.
· Parita úrokové míry by měla platit na mezinárodním kapitálovém trhu. Pokud bude existovat volný pohyb kapitálu, budou se investoři snažit dosahovat stejných výnosů bez ohledu na to, v jaké měně jsou daná aktiva denominována. Musí také platit, že náklady na půjčky by měly být ve všech měnách stejné.
· Výhodnost na různých trzích musí být ovlivněny pouze cenami nebo rizikem, ne však vývojem DK.
· Jak vypadá rozhodování investora – investovat doma nebo v zahraničí?
· Př. Volné peněžní prostředky 1000000 CZK na půl roku. Výchozí ER je 30 CZK/EUR, úroková míra doma je 9%, v zahraničí 5%.
· ČR: 1000000x1,045 – 1000000 = 45000 CZK
· EMU: 33333x1,025 – 33333 = 833 EUR
· Teď nemohu rozhodnout, co je lepší, ale pokud se s bankou dohodnu na forwardový kurz za půl roku, a rozhodnu se, co je výhodnější, říká se tomu krytá úroková arbitráž. V bance jsem si dohodla, že za půl roku ode mě odkoupí EURa za 30,95 CZK /EUR
· Tím na za půl roku budu mít 1057468,- CZK – to je lepší než kdybych investovala v CZK. Přestože je úroková míra v EMU nižší, mohu díky forwardovému kurzu dosáhnout lepšího výnosu než doma.
· Termínový kurz je významným indikátorem budoucího vývoje promptního kurzu. Termínový kurz se od promptního liší o úrokový diferenciál, pokud na dev. trhu existuje rovnováha (nastává parita úrokové míry).
· Úrokový diferenciál:
· Termínová prémie / srážka: - o kolik se kurzy liší
· k příkladu: . Termínový kurz 30,585 odpovídá paritě úr. míry (pokud bude > 30,585, bude výhodnější investovat v zahraničí, naopak pokud bude nižší, je výhodnější investovat doma.)
8 Inflační diferenciál jako determinant devizového kurzu.
Parita kupní síly, inflační diferenciál
· Dev. kurzy jednotlivých měn se vyvíjí ostře, často jsou velmi rozkolísané (značná volatilita), přesto se dá říci, že z dlouhodobého hlediska se vždy ve vývoji kurzu prosazuje dlouhodobější tendence. Tato tendence je odrazem parity kupní síly jednotlivých měn.
· Teorie parity kupní síly uvažuje ve vývoji dev. kurzů trh zboží (1. motiv z minulé přednášky) – založena na zákoně jedné ceny => identické zboží by mělo mít v různých zemích na různých trzích stejnou cenu. Pro teorii dev. kurzů z toho plyne závěr, že devizové kurzy měn se mění proto, aby byla zachována parita kupní síly srovnávaných měn.
Dvě verze PKS:
- absolutní – odvozuje DK od poměru cenových hladin v jedn. ekonomikách, dívá se na kurz staticky. . Je problematické najít identický zbožový koš, někdy problémy v měrných jednotkách.
- relativní – vyjadřuje dynamický pohled na DK – jak se bude měnit DK na základě vývoje cenových hladin ve srovnávaných ekonomikách. . ID – inflační diferenciál. (poměr měr inflace srovnávaných zemí).
Př. Míra inflace v ČR ve sledovaném období je 10%, míra inflace v zahraničí je 5%, počáteční dev. kurz je 30 CZK/EUR. Pak ID = 1,1/1,05 = 1,047. Nový rovnovážný kurz v čase (t+1) bude 30x1,047 = 31,41 CZK/EUR, což představuje depreciaci Koruny/apreciaci Eura od 4,7%.
Námitky proti teorii PKS:
· úroveň cenové hladiny v jednotlivých ekonomikách zahrnuje všechny výrobky a služby, které jsou v ekonomice nakupovány, ale pouze část z nich prochází mez. obchodem a pouze ty mohou ovlivnit vývoj DK
· je hodně problematické vymezení měr inflace (v každé zemi jiný zbožový koš, jiný cenový index, nejsou stejné preference spotřeby), čímž jsou jinak odráženy změny v kupní síle
· rozdíly v cenách v rámci mez. obchodu vytvářejí i případná cla a především dopravní náklady spojené s MO
· u relativní verze PKS se automaticky předpokládá, že výchozí kurz je správně nastaven a odpovídá rovnovážné úrovni (on ale nemusí být)
· říká, že DK se přizpůsobují vývoji ID perfektně (což není pravda, kdyby to pravda byla, tak budou vykazovat v delším období větší stabilitu)
· PKS není absolutně schopná vysvětlit pohyby DK v kratším období, kde v nabídce a poptávce se projevuje spíše motiv pohybu kapitálu (ne zboží)
Graf PKS ve skriptech, str. 51
· Dev. kurzy jednotlivých měn se vyvíjí ostře, často jsou velmi rozkolísané (značná volatilita), přesto se dá říci, že z dlouhodobého hlediska se vždy ve vývoji kurzu prosazuje dlouhodobější tendence. Tato tendence je odrazem parity kupní síly jednotlivých měn.
· Teorie parity kupní síly uvažuje ve vývoji dev. kurzů trh zboží (1. motiv z minulé přednášky) – založena na zákoně jedné ceny => identické zboží by mělo mít v různých zemích na různých trzích stejnou cenu. Pro teorii dev. kurzů z toho plyne závěr, že devizové kurzy měn se mění proto, aby byla zachována parita kupní síly srovnávaných měn.
Dvě verze PKS:
- absolutní – odvozuje DK od poměru cenových hladin v jedn. ekonomikách, dívá se na kurz staticky. . Je problematické najít identický zbožový koš, někdy problémy v měrných jednotkách.
- relativní – vyjadřuje dynamický pohled na DK – jak se bude měnit DK na základě vývoje cenových hladin ve srovnávaných ekonomikách. . ID – inflační diferenciál. (poměr měr inflace srovnávaných zemí).
Př. Míra inflace v ČR ve sledovaném období je 10%, míra inflace v zahraničí je 5%, počáteční dev. kurz je 30 CZK/EUR. Pak ID = 1,1/1,05 = 1,047. Nový rovnovážný kurz v čase (t+1) bude 30x1,047 = 31,41 CZK/EUR, což představuje depreciaci Koruny/apreciaci Eura od 4,7%.
Námitky proti teorii PKS:
· úroveň cenové hladiny v jednotlivých ekonomikách zahrnuje všechny výrobky a služby, které jsou v ekonomice nakupovány, ale pouze část z nich prochází mez. obchodem a pouze ty mohou ovlivnit vývoj DK
· je hodně problematické vymezení měr inflace (v každé zemi jiný zbožový koš, jiný cenový index, nejsou stejné preference spotřeby), čímž jsou jinak odráženy změny v kupní síle
· rozdíly v cenách v rámci mez. obchodu vytvářejí i případná cla a především dopravní náklady spojené s MO
· u relativní verze PKS se automaticky předpokládá, že výchozí kurz je správně nastaven a odpovídá rovnovážné úrovni (on ale nemusí být)
· říká, že DK se přizpůsobují vývoji ID perfektně (což není pravda, kdyby to pravda byla, tak budou vykazovat v delším období větší stabilitu)
· PKS není absolutně schopná vysvětlit pohyby DK v kratším období, kde v nabídce a poptávce se projevuje spíše motiv pohybu kapitálu (ne zboží)
Graf PKS ve skriptech, str. 51
7 Platební bilance a devizový kurz.
· nelze mluvit o saldu za rok, ale protože se situace neustále vyvíjí, je aktuální stav nabídky a poptávky (saldo) na devizovém trhu dán souhrnem všech tří předchozích motivů (graf 6)
· mohou nastat následující situacepřevaha poptávky nad nabídkou při určité úrovni kurzu = pasivní saldo PB => vyvolá tendenci k depreciaci, vyrovnání salda a dosažení rovnovážného DK
· převaha nabídky nad poptávkou při určité úrovni kurzu = aktivní saldo PB => vyvolá tendenci k apreciaci, vyrovnání salda a dosažení rovnovážného DK (graf 7). Pokud by posilování kurzu pokračovalo, byl by import výhodnější, a to by vyvolávalo znovu deficitní saldo PB, což by zase vedlo k depreciaci, vyrovnání salda….
POZN. V současnosti není vývoj devizových kurzů stabilní, ale je velmi ostrý, což je způsobeno zejména pohybem kaptálu.
· mohou nastat následující situacepřevaha poptávky nad nabídkou při určité úrovni kurzu = pasivní saldo PB => vyvolá tendenci k depreciaci, vyrovnání salda a dosažení rovnovážného DK
· převaha nabídky nad poptávkou při určité úrovni kurzu = aktivní saldo PB => vyvolá tendenci k apreciaci, vyrovnání salda a dosažení rovnovážného DK (graf 7). Pokud by posilování kurzu pokračovalo, byl by import výhodnější, a to by vyvolávalo znovu deficitní saldo PB, což by zase vedlo k depreciaci, vyrovnání salda….
POZN. V současnosti není vývoj devizových kurzů stabilní, ale je velmi ostrý, což je způsobeno zejména pohybem kaptálu.
6.3 Mezinárodní pohyb peněz
· (vše, co nejde zařadit do zboží, služeb a kapitálu) – výnosy, bežné převody (transfery), devizové intervence centrálních bank (nejvýznamnější)
· budeme se zabývat jen devizovými intervencemi centrálnch bank
· export a import zboží, služeb, kapitálu i transferů jsou endogenními (přirozenými) tržními faktory, které ovlivňují přirozený vývoje devizových kurzů
· protože ale devizové kurzy jsou významným faktorem ovlivňujícím ekonomiku a současně nástrojem hospodářské politiky, centrální banky do jejich vývoje často zasahují => zásahy centrálních bank do vývoje devizových kurzů jsou exogenními faktory
· CB zasahují buď přímo do vývoje a ovlivňují DK pomocí devizových intervencí (nakupují/prodávají cizí měny), nebo nepřímo (změnou úrokových sazeb, ústními prohlášeními)
· kromě CB mohou DK nepřímo ovlivnit i vlády prostřednictvím daňové politiky, zaváděním cel nebo jiných nástrojů v oblasti exportu a importu
· devizové intervence jsou tedy exogenním tržním faktorem ovlivňujícím DK
· cílem devizových intervencí je zpravidla stabilizovat měnu, zabránit nepřiměřeným výkyvům DK, a tím vytvářet stabilní ekonomické prostředí, které podporuje rozvo obchodu a investování (na tomto principu je založena měnová unie, všichni obchodující a investující se řídí jen vývojem cen a úrokových měr, nemusí se zabývat vývojem devizového kurzu)
· devizové intervence dělíme na:
· povinné – v případě, že CB uplatňuje systém pevného kurzu, musí udržet kurz v oscilačním pásmu
· dobrovolné – provádí CB, když chce sama ovlivnit vývoj určitých veličin v ekonomice (např. nyní když CZK posiluje, tak je to pro CB výhodné, protože je levný import, což tlačí na snižování inflace. Na druhou stranu, pokud by posilování bylo výrazné, může to ovlivnit konkurenceschopnost domácích exportérů a tím vývoj PB, hospodářský růst a zaměstnanost)
· CB banka může intervenovat:
· na vrub svých devizových rezerv – přímo rozpouštěním devizových rezerv, vytvářením dodatečné nabídky deviz => zhodnocení kurzu domácí měny (graf 4). Zpravidla se to stává v reakci na negativní vývoj poptávky po devizách (D1-> D2), kdy by došlo k znehodnocení kurzu, proto CB rozpustí část rezerv a zvýší nabídku deviz (S1->S2). [Nepřímé intervence by probíhaly pomocí omezování poptávky, a to CB zvýšením úrokových sazeb u domácí měny, nebo vláda uvalením cel na import, zvýšením daní, omezením vládních výdajů]
· ve prospěch svých devizových rezerv – smyslem je oslabení kurzu, zabránění významnějšímu posilování měny (graf 5). Přímo intervenuje CB zvýšením poptávky po devizách, nebo nepřímo snížením nabídky deviz pomocí snižování úrokových sazeb domácí měny. Vláda může nabídku deviz snížit uvalením exportních cel, kontingentů, snížením daňové zátěže, zvyšováním vládních výdajů.
· budeme se zabývat jen devizovými intervencemi centrálnch bank
· export a import zboží, služeb, kapitálu i transferů jsou endogenními (přirozenými) tržními faktory, které ovlivňují přirozený vývoje devizových kurzů
· protože ale devizové kurzy jsou významným faktorem ovlivňujícím ekonomiku a současně nástrojem hospodářské politiky, centrální banky do jejich vývoje často zasahují => zásahy centrálních bank do vývoje devizových kurzů jsou exogenními faktory
· CB zasahují buď přímo do vývoje a ovlivňují DK pomocí devizových intervencí (nakupují/prodávají cizí měny), nebo nepřímo (změnou úrokových sazeb, ústními prohlášeními)
· kromě CB mohou DK nepřímo ovlivnit i vlády prostřednictvím daňové politiky, zaváděním cel nebo jiných nástrojů v oblasti exportu a importu
· devizové intervence jsou tedy exogenním tržním faktorem ovlivňujícím DK
· cílem devizových intervencí je zpravidla stabilizovat měnu, zabránit nepřiměřeným výkyvům DK, a tím vytvářet stabilní ekonomické prostředí, které podporuje rozvo obchodu a investování (na tomto principu je založena měnová unie, všichni obchodující a investující se řídí jen vývojem cen a úrokových měr, nemusí se zabývat vývojem devizového kurzu)
· devizové intervence dělíme na:
· povinné – v případě, že CB uplatňuje systém pevného kurzu, musí udržet kurz v oscilačním pásmu
· dobrovolné – provádí CB, když chce sama ovlivnit vývoj určitých veličin v ekonomice (např. nyní když CZK posiluje, tak je to pro CB výhodné, protože je levný import, což tlačí na snižování inflace. Na druhou stranu, pokud by posilování bylo výrazné, může to ovlivnit konkurenceschopnost domácích exportérů a tím vývoj PB, hospodářský růst a zaměstnanost)
· CB banka může intervenovat:
· na vrub svých devizových rezerv – přímo rozpouštěním devizových rezerv, vytvářením dodatečné nabídky deviz => zhodnocení kurzu domácí měny (graf 4). Zpravidla se to stává v reakci na negativní vývoj poptávky po devizách (D1-> D2), kdy by došlo k znehodnocení kurzu, proto CB rozpustí část rezerv a zvýší nabídku deviz (S1->S2). [Nepřímé intervence by probíhaly pomocí omezování poptávky, a to CB zvýšením úrokových sazeb u domácí měny, nebo vláda uvalením cel na import, zvýšením daní, omezením vládních výdajů]
· ve prospěch svých devizových rezerv – smyslem je oslabení kurzu, zabránění významnějšímu posilování měny (graf 5). Přímo intervenuje CB zvýšením poptávky po devizách, nebo nepřímo snížením nabídky deviz pomocí snižování úrokových sazeb domácí měny. Vláda může nabídku deviz snížit uvalením exportních cel, kontingentů, snížením daňové zátěže, zvyšováním vládních výdajů.
5 Charakteristika devizového kurzu.
= poměr, ve kterém se dvě měny směňují
= cena zahraniční měny vyjádřená v jednotkách domácí měny (přímá kotace)
= cena domácí měny v jednotkách zahraniční měny (nepřímá kotace)
· standardnější na mez. dev. trhu jsou přímé kotace, nepřímá kotace se používá u GBP
· propojují domácí ekonomiku se zahr. ekonomikami a zprostředkovávají tak vliv vnějších ekonomických vztahů do domácí ekonomiky
· jejich vývoj ovlivňuje to, zda je pro spotřebitele výhodnější nakupovat doma či v zahraničí. Ovlivňuje rozhodování exportérů a importérů, investorů.
· DK jednotlivých měn se tvoří rozdílně podle toho, o jakou měnu se jedná:
· nesměnitelné – DK se nevytváří na trhu na základě S a D, ale vytvářen administrativně (institucionálně). Takto stanovený kurz bývá často nadhodnocen, nadhodnocení se ještě prohlubuje dlouhodobostí stanoveného kurzu. Existuje u nich pluralitní kurzová soustava (kurz turistický, průmyslový, černého trhu,…)
· směnitelné
· interní (vnitřní) směnitelnost – je možné ji používat jen ve vnitřním platebním styku, nemohou s ní volně disponovat devizoví cizozemci. Devizoví tuzemci mohou nabývat cizí měny a hradit v nich své závazky a vyjadřovat pohledávky. Není obchodovatelná na mezinárodním dev. trhu, ale pouze na interním dev. trhu. Poptávku a nabídku na interním dev. trhu tvoří domácí obchodní banky a centrální banka. V ČR byla vnitřní směnitelnost zavedena 1.1.1991.
· externí (vnější, volná) směnitelnost – měny, které se bez jakýchkoli omezení používají i v mezinárodním platebním styku. Mohou je tedy nabývat i devizoví cizozemci. Tyto měny se obchodují a jejich kurz se vytváří na mezinárodním dev. trhu, kde nabídku a poptávku vytvářejí velké obchodní banky a centrální banky různých zemí. Kurz se vytváří na základě bezhotovostní nabídky a poptávky. (Valutový kurz se vytváří na peněžním (hotovostním) trhu).
· SPREAD – rozdíl mezi kurzy poptávky a nabídky, na mez. devizovém trhu je minimální (tisíciny), zatímco na valutovém trhu (směnárny) se může jednat o rozdíl až několik desetin
· vývoj devizových kurzů je neustále v pohybu, což vyžaduje od příslušných oddělení v bankách 24hodinový provoz.
apreciace X revalvace, depreciace X devalvace
· devalvace, revalvace jsou administrativní v systému fixního kurzu (posun nastavení ústředního kurzu), pokud se v tomto systému kurz pohybuje v rámci oscilačního pásma, tak je to způsobeno trhem a jedná se o apreciaci nebo depreciaci;
· apreciace, depreciace jsou tržní změny kurzu v systému volného floatingu
= cena zahraniční měny vyjádřená v jednotkách domácí měny (přímá kotace)
= cena domácí měny v jednotkách zahraniční měny (nepřímá kotace)
· standardnější na mez. dev. trhu jsou přímé kotace, nepřímá kotace se používá u GBP
· propojují domácí ekonomiku se zahr. ekonomikami a zprostředkovávají tak vliv vnějších ekonomických vztahů do domácí ekonomiky
· jejich vývoj ovlivňuje to, zda je pro spotřebitele výhodnější nakupovat doma či v zahraničí. Ovlivňuje rozhodování exportérů a importérů, investorů.
· DK jednotlivých měn se tvoří rozdílně podle toho, o jakou měnu se jedná:
· nesměnitelné – DK se nevytváří na trhu na základě S a D, ale vytvářen administrativně (institucionálně). Takto stanovený kurz bývá často nadhodnocen, nadhodnocení se ještě prohlubuje dlouhodobostí stanoveného kurzu. Existuje u nich pluralitní kurzová soustava (kurz turistický, průmyslový, černého trhu,…)
· směnitelné
· interní (vnitřní) směnitelnost – je možné ji používat jen ve vnitřním platebním styku, nemohou s ní volně disponovat devizoví cizozemci. Devizoví tuzemci mohou nabývat cizí měny a hradit v nich své závazky a vyjadřovat pohledávky. Není obchodovatelná na mezinárodním dev. trhu, ale pouze na interním dev. trhu. Poptávku a nabídku na interním dev. trhu tvoří domácí obchodní banky a centrální banka. V ČR byla vnitřní směnitelnost zavedena 1.1.1991.
· externí (vnější, volná) směnitelnost – měny, které se bez jakýchkoli omezení používají i v mezinárodním platebním styku. Mohou je tedy nabývat i devizoví cizozemci. Tyto měny se obchodují a jejich kurz se vytváří na mezinárodním dev. trhu, kde nabídku a poptávku vytvářejí velké obchodní banky a centrální banky různých zemí. Kurz se vytváří na základě bezhotovostní nabídky a poptávky. (Valutový kurz se vytváří na peněžním (hotovostním) trhu).
· SPREAD – rozdíl mezi kurzy poptávky a nabídky, na mez. devizovém trhu je minimální (tisíciny), zatímco na valutovém trhu (směnárny) se může jednat o rozdíl až několik desetin
· vývoj devizových kurzů je neustále v pohybu, což vyžaduje od příslušných oddělení v bankách 24hodinový provoz.
apreciace X revalvace, depreciace X devalvace
· devalvace, revalvace jsou administrativní v systému fixního kurzu (posun nastavení ústředního kurzu), pokud se v tomto systému kurz pohybuje v rámci oscilačního pásma, tak je to způsobeno trhem a jedná se o apreciaci nebo depreciaci;
· apreciace, depreciace jsou tržní změny kurzu v systému volného floatingu
6 Determinanty devizového kurzu (PB a devizový kurz, inflační a úrokový diferenciál jako determinanty devizového kurzu, mezinárodní Fischerův efekt…)
· vývoj devizových kurzů je ovlivně vývojem platebních bilancí zemí
· nabídku a poptávku ovlivňují vývoje cenových hladin v zemích, úrokových sazeb v zemích
Jak jednotlivé položky platební bilance ovlivňují vývoj S a D po devizách:
Motivy:
6.1 Mezinárodní pohyb zboží a služeb
· importéři se rozhodují, zda importovat na základě ceny zboží (služeb) v zahraničí, doma a na základě vzájemného kurzu měn
· zpravidla se za import platí v měně výrobce (ne vždy), nebo v klíčové volně směnitelné měně (EUR, USD, JPY, GBP)
· pokud chci dovážet, musím nejprv vytvořit poptávku po devizách (musím nejprve nakoupit devizy, kterými budu za importované zboží platit)
· na výhodnosti importu závisí, jak bude vypadat křivka poptávky po devizách
· exportéři se také rozhodují na základě vývoje cen doma, v zahraničí a vývoje devizového kurzu
·
Qvelká část exportu je realizována v cizí volně směnitelné měně => exportéři přestavují nabídku deviz
6.2 Mezinárodní pohyb kapitálu
· předpokládejme situaci v grafu 2 - na trhu může vzniknout dodatečná poptávka po devizách z důvodu exportu kapitálu
pasivní saldo PBk exportu kapitálu dochází, když zahraniční investoři mají obavu, že se zhodnocování zastaví a dojde ke znehodnocování, příp. že dojde k poklesu úrokových sazeb, nebo když domácí investoři vycítí vyšší výnosy v zahraničí
· vznikne pasivní saldo PB, což způsobí znehodnocení devizového kurzu, rovnováha bude obnovena při novém kurzu ERE´. Nový devizový kurz ale zpětně ovlivní poptávku ze strany importérů, která klesne z QE na QIM. Exportéři zvýší nabídku devizi z QE na QEX.
· významným faktorem rozhodování investorů jsou jejich očekávání a s nimi spojená spekulace. Investoři spekulují na
· vývoj devizových kurzů:
· na zhodnocení DK => poptávka po měně poroste, nabídka se nezmění
· na znehodnocení DK => poptávka po měně se nezmění, nabídka poroste
· vývoj úrokových sazeb
· růst ÚS => poptávka po měně poroste, nabídka se nezmění
· pokles ÚS => poptávka se nezmění, nabídka poroste
· nabídku a poptávku ovlivňují vývoje cenových hladin v zemích, úrokových sazeb v zemích
Jak jednotlivé položky platební bilance ovlivňují vývoj S a D po devizách:
Motivy:
6.1 Mezinárodní pohyb zboží a služeb
· importéři se rozhodují, zda importovat na základě ceny zboží (služeb) v zahraničí, doma a na základě vzájemného kurzu měn
· zpravidla se za import platí v měně výrobce (ne vždy), nebo v klíčové volně směnitelné měně (EUR, USD, JPY, GBP)
· pokud chci dovážet, musím nejprv vytvořit poptávku po devizách (musím nejprve nakoupit devizy, kterými budu za importované zboží platit)
· na výhodnosti importu závisí, jak bude vypadat křivka poptávky po devizách
· exportéři se také rozhodují na základě vývoje cen doma, v zahraničí a vývoje devizového kurzu
·
Qvelká část exportu je realizována v cizí volně směnitelné měně => exportéři přestavují nabídku deviz
6.2 Mezinárodní pohyb kapitálu
· předpokládejme situaci v grafu 2 - na trhu může vzniknout dodatečná poptávka po devizách z důvodu exportu kapitálu
pasivní saldo PBk exportu kapitálu dochází, když zahraniční investoři mají obavu, že se zhodnocování zastaví a dojde ke znehodnocování, příp. že dojde k poklesu úrokových sazeb, nebo když domácí investoři vycítí vyšší výnosy v zahraničí
· vznikne pasivní saldo PB, což způsobí znehodnocení devizového kurzu, rovnováha bude obnovena při novém kurzu ERE´. Nový devizový kurz ale zpětně ovlivní poptávku ze strany importérů, která klesne z QE na QIM. Exportéři zvýší nabídku devizi z QE na QEX.
· významným faktorem rozhodování investorů jsou jejich očekávání a s nimi spojená spekulace. Investoři spekulují na
· vývoj devizových kurzů:
· na zhodnocení DK => poptávka po měně poroste, nabídka se nezmění
· na znehodnocení DK => poptávka po měně se nezmění, nabídka poroste
· vývoj úrokových sazeb
· růst ÚS => poptávka po měně poroste, nabídka se nezmění
· pokles ÚS => poptávka se nezmění, nabídka poroste
4 Vymezení salda platební bilance.
· lze sestrojit dvojím způsobem – buď dílčí salda PB nebo kumulativní salda PB. Rozdíl je ve způsobu získání a interpretace
· Dílčí saldo získáme na úrovni jedné nebo několika položek rozdílem mezi kreditní a debetní stranou (např. dílčí saldo obchodní bilance, dílčí saldo běžného účtu, dílčí saldo finančního účtu, dílčí saldo přímých investic, dílčí saldo všech položek kromě změny dev. rezerv (tomuto saldu se říká všeobecná bilance mezinárodních plateb)) – zajímá nás výsledek
· Kumulativní salda – vedu čáru někde mezi položkami PB, zajímá mě, jak je saldo položek nad čarou vyrovnáno saldem položek pod čarou. symslem je odhalit ve vývoji PB nějaké vztahy, které využije min. financí (celní opatření,…), CB (měnová a kurzová politika), investoři.
· KS výkonové bilance – nad čarou OB a BS, pod čarou ostatní
· KS běžné bilance – čára vedena pod položkou Běžné platby (nad čarou je celý BÚ)
· KS základní bilance – čára je vedena pod položkou Dlouhodobý kapitál (nad čarou BÚ, KÚ a dlouhodobé položky FÚ)
· KS maximální likvidity – čára vedena pod FÚ (pod čarou jen devizové rezervy)
· Dílčí saldo získáme na úrovni jedné nebo několika položek rozdílem mezi kreditní a debetní stranou (např. dílčí saldo obchodní bilance, dílčí saldo běžného účtu, dílčí saldo finančního účtu, dílčí saldo přímých investic, dílčí saldo všech položek kromě změny dev. rezerv (tomuto saldu se říká všeobecná bilance mezinárodních plateb)) – zajímá nás výsledek
· Kumulativní salda – vedu čáru někde mezi položkami PB, zajímá mě, jak je saldo položek nad čarou vyrovnáno saldem položek pod čarou. symslem je odhalit ve vývoji PB nějaké vztahy, které využije min. financí (celní opatření,…), CB (měnová a kurzová politika), investoři.
· KS výkonové bilance – nad čarou OB a BS, pod čarou ostatní
· KS běžné bilance – čára vedena pod položkou Běžné platby (nad čarou je celý BÚ)
· KS základní bilance – čára je vedena pod položkou Dlouhodobý kapitál (nad čarou BÚ, KÚ a dlouhodobé položky FÚ)
· KS maximální likvidity – čára vedena pod FÚ (pod čarou jen devizové rezervy)
2.4 Saldo chyb a opomenutí
1.1 Změna devizových rezerv
· devizové rezervy
· velmi likvidní aktiva centrálních bank znějící na cizí měny (v ČR 70% EUR, 30% USD)
· státní cenné papíry v cizích měnách
· zlato (jeho význam klesá, dříve vyrovnávalo pokles kurzu USD (když byl ještě navázán na zlato), když klesala, cena USD, rostla cena Au; problém zlata je, že aby CB mohla intervenovat, musí nejprve zlato vyměnit za nějakou měnu. po zavedení EUR ztratilo zlato tento význam, protože i kurz EUR vůči USD je negativně korelován, takže plní stejnou fci)
· jednotky SDR (emituje je MMF v době, kdy klesá celkový objem světových dev. rezerv v porovnání s mez. obchodem)
· mezinárodní měnová pozice u MMF (každá členská země (všechny země kromě Kuby, Jižní Korey a Kosova) má povinnost zaplatit členskou kvótu – 25% ve volně směnitelné měně a 75% v domácí měně; měnová pozice – základ tvoří 25% kvóty, odečítá se objem čerpaných úvěrů a přičítá se objem prostředků, které země poskytla)
Ø Nejvýznamnější položky jsou běžný a finanční účet. OB ČR končila ještě před několika let deficitem (i když jsme měli přebytek na službách, běžný účet končil deficitem, ten byl kompenzován přebytkem na kapitálovém účtu). Saldo PB musí být vždy nulové (vyrovnává se změnou dev. rezerv), nelze nikdy mluvit o celkovém saldu PB (saldo BÚ, KÚ a FÚ se vyrovnají změnou dev. rezerv - když skončí deficitem, dojde ke snížení dev. rezerv a naopak)
Ø Dvě skupiny zemí:
· ČR má deficit BÚ, který je kompenzován přebytkem FÚ, stejně jako např. USA.
· Opačně např. Japonsko nebo Německo, které mají dlouhodobě přebytek BÚ a deficit FÚ (jsou významnými investory)
Ø CB se má snažit, aby hodnota dev. rezerv příliš neklesala.
· devizové rezervy
· velmi likvidní aktiva centrálních bank znějící na cizí měny (v ČR 70% EUR, 30% USD)
· státní cenné papíry v cizích měnách
· zlato (jeho význam klesá, dříve vyrovnávalo pokles kurzu USD (když byl ještě navázán na zlato), když klesala, cena USD, rostla cena Au; problém zlata je, že aby CB mohla intervenovat, musí nejprve zlato vyměnit za nějakou měnu. po zavedení EUR ztratilo zlato tento význam, protože i kurz EUR vůči USD je negativně korelován, takže plní stejnou fci)
· jednotky SDR (emituje je MMF v době, kdy klesá celkový objem světových dev. rezerv v porovnání s mez. obchodem)
· mezinárodní měnová pozice u MMF (každá členská země (všechny země kromě Kuby, Jižní Korey a Kosova) má povinnost zaplatit členskou kvótu – 25% ve volně směnitelné měně a 75% v domácí měně; měnová pozice – základ tvoří 25% kvóty, odečítá se objem čerpaných úvěrů a přičítá se objem prostředků, které země poskytla)
Ø Nejvýznamnější položky jsou běžný a finanční účet. OB ČR končila ještě před několika let deficitem (i když jsme měli přebytek na službách, běžný účet končil deficitem, ten byl kompenzován přebytkem na kapitálovém účtu). Saldo PB musí být vždy nulové (vyrovnává se změnou dev. rezerv), nelze nikdy mluvit o celkovém saldu PB (saldo BÚ, KÚ a FÚ se vyrovnají změnou dev. rezerv - když skončí deficitem, dojde ke snížení dev. rezerv a naopak)
Ø Dvě skupiny zemí:
· ČR má deficit BÚ, který je kompenzován přebytkem FÚ, stejně jako např. USA.
· Opačně např. Japonsko nebo Německo, které mají dlouhodobě přebytek BÚ a deficit FÚ (jsou významnými investory)
Ø CB se má snažit, aby hodnota dev. rezerv příliš neklesala.
3 Vertikální struktura platební bilance.
KREDITNÍ
export zboží
export služeb
import výnosů
import běžných plateb
import kapitálu
snížení devizových rezerv
DEBETNÍ
import zboží
import služeb
export výnosů
export běžných plateb
export kapitálu
zvýšení devizových rezerv
export zboží
export služeb
import výnosů
import běžných plateb
import kapitálu
snížení devizových rezerv
DEBETNÍ
import zboží
import služeb
export výnosů
export běžných plateb
export kapitálu
zvýšení devizových rezerv
2 Horizontální struktura platební bilance.
1.1 Běžný účet
·obchodní bilance
· hodnoty vývozů a dovozů členěné podle jednotl. skupin – suroviny, průmyslové zboží, spotřební zboží, zemědělské produkty…
· důležité je časové hledisko, kdy je transakce v OB podchycena – zpravidla je to k datu, kdy zboží přejde přes hranice, nebo je možné podchycení operace v okamžiku, kdy se zboží převádí z vlastnictví exportéra do vlasnictví importéra
· cenové hledisko – z důvodu, aby v ceně ex/im zboží nedošlo k dvojímu zachycení dopravních nákladů, využívá se cena celní hranice dodavatele = v OB je zachycena cena zboží + dopravní náklady a náklady pojištění na hranici exportéra (za hranicí exportéra jsou tyto náklady zahrnuty v bilanci služeb)
·bilance služeb
· např. doprava související s exportem zboží a služeb, cestovní ruch, ostatní služby (telekomunikace, diplomatické a vojenské zastoupení apod.)
·bilance výnosů (důchodů)
· veškeré výnosy související s domácím kapitálem investovaným v zahraničí a veškeré výdaje související se zahr. kapitálem investovaným u nás (z toho plyne v ČR je deficitní)
· např. úroky, …
· nově zahrnuty i příjmy a náklady související s pracovními příjmy nerezidentů u nás a našich v zahraničí
·běžné platby (transfery)
· jednostranné platby, v souvislosti s kterými nevznikají pohledávky a závazky (převody důchodů, alimenty, hosp. pomoc, vojenské operace)
1.2 Kapitálový účet
· kapitálové převody související s migrací obyvatelstva, promíjení dluhů, převody pozemků nebo vlastnických práv k pozemnímu bohatství, převody nehmotných práv (patenty, licence)
1.3 Finanční účet
· zákl. členění na dlouhodobý a krátkodobý kapitál (už se moc nepoužívá)
· jedn. položky:
· přímé investice
· zahr. investor postaví pobočku nebo koupí část domácího podniku
· jde o investice do majetkových CP => investor získává významný podíl na společnosti, předpokládá se dlouhodobá investice a strategický záměr investora
· za přímou investici se nejčastěji považuje už 10% podíl zahr. investora na ZK (záleží na příslušné zemi a jejího devizového zákona)
· portfoliové investice
· investice do majetkových CP, které nesplňují hranici pro přímé investice
· investice do dluhových CP (státní obligace, dluhopisy firem,…)
· finanční deriváty
· ostatní investice (dále se člení na ost. dlouhodobé a ost. krátkodobé)
· dlouhodobé – různé typy úvěrů (dodavatelské, bankovní, mezivládní,…)
· krátkodobé – různé pohledávky a závazky z obch. styku se splatností kratší než 1 rok
·obchodní bilance
· hodnoty vývozů a dovozů členěné podle jednotl. skupin – suroviny, průmyslové zboží, spotřební zboží, zemědělské produkty…
· důležité je časové hledisko, kdy je transakce v OB podchycena – zpravidla je to k datu, kdy zboží přejde přes hranice, nebo je možné podchycení operace v okamžiku, kdy se zboží převádí z vlastnictví exportéra do vlasnictví importéra
· cenové hledisko – z důvodu, aby v ceně ex/im zboží nedošlo k dvojímu zachycení dopravních nákladů, využívá se cena celní hranice dodavatele = v OB je zachycena cena zboží + dopravní náklady a náklady pojištění na hranici exportéra (za hranicí exportéra jsou tyto náklady zahrnuty v bilanci služeb)
·bilance služeb
· např. doprava související s exportem zboží a služeb, cestovní ruch, ostatní služby (telekomunikace, diplomatické a vojenské zastoupení apod.)
·bilance výnosů (důchodů)
· veškeré výnosy související s domácím kapitálem investovaným v zahraničí a veškeré výdaje související se zahr. kapitálem investovaným u nás (z toho plyne v ČR je deficitní)
· např. úroky, …
· nově zahrnuty i příjmy a náklady související s pracovními příjmy nerezidentů u nás a našich v zahraničí
·běžné platby (transfery)
· jednostranné platby, v souvislosti s kterými nevznikají pohledávky a závazky (převody důchodů, alimenty, hosp. pomoc, vojenské operace)
1.2 Kapitálový účet
· kapitálové převody související s migrací obyvatelstva, promíjení dluhů, převody pozemků nebo vlastnických práv k pozemnímu bohatství, převody nehmotných práv (patenty, licence)
1.3 Finanční účet
· zákl. členění na dlouhodobý a krátkodobý kapitál (už se moc nepoužívá)
· jedn. položky:
· přímé investice
· zahr. investor postaví pobočku nebo koupí část domácího podniku
· jde o investice do majetkových CP => investor získává významný podíl na společnosti, předpokládá se dlouhodobá investice a strategický záměr investora
· za přímou investici se nejčastěji považuje už 10% podíl zahr. investora na ZK (záleží na příslušné zemi a jejího devizového zákona)
· portfoliové investice
· investice do majetkových CP, které nesplňují hranici pro přímé investice
· investice do dluhových CP (státní obligace, dluhopisy firem,…)
· finanční deriváty
· ostatní investice (dále se člení na ost. dlouhodobé a ost. krátkodobé)
· dlouhodobé – různé typy úvěrů (dodavatelské, bankovní, mezivládní,…)
· krátkodobé – různé pohledávky a závazky z obch. styku se splatností kratší než 1 rok
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)