Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

ANGLIE

v Anglii realistická tradice – poČátky už v 17. a 1. stol. (Daniel Defoe a jeho Robinson Crusoe, Jonathan Swift – satiristická utopie formou cestopisu Gulliverovy cesty). Největší rozmach realismu v Anglii nastal za vlády královny Viktorie.

Charles Dickens – nejpopulárnější představitel anglického realismu, dvě základní postavy – nešťastný dětský hrdina a dobrý boháč (ovlivnění vlastním životem). Mezi nejznámější díla patří např. Oliver Twist, David Copperfield, Nadějné vyhlídky. Kritizuje zejména sociální nespravedlnost, věrí ve vítězství dobra a nápravu, ke které hledá cesty. Jeho prvním románem byla Kronika Pickwickova klubu – humorné dílo, kterým se proslavil.

William Makepeace Thackeray – druhá generace realistních autorů. Skeptičtější a racionálnější pohled na skutečnost. Ve své Knize o snobech kritizuje zejména všemožné druhy šplhounství a kariérismu. Jeho nejvýznamnější dílo představuje román Trh marnosti – celistvý obraz anglické společnosti, kritizuje nemilosrdnou honbu za penězi a majetkem.

Sir Arthur Conan Doyle – prozaik, jeden z nejslavnějších autorů detektivních povídek a románů (Pes baskervillský, Příběhy Sherlocka Holmese).

RUSKO

- také navazuje na starší tvorbu, zejména Puškina a jeho Evžena Oněgina, který ve svém jednání směšuje romantické chování s realistickým

Nikolaj Vasiljevič Gogol – vidí kolem sebe jen záporné typy lidí, podvodníky s mrtvými dušemi, nebo jejich oběti (lidé slabí, hloupí). Popisuje i otřesné podmínky nevolnického Ruska.Nejvýznamnějšími díly jsou román Mrtvé duše a drama Revizor

Ivan Sergejevič Turgejev – vychován v blahobytu bohaté rodiny venkovské šlechty. Nejvýznamnější dílo představuje soubor povídek Lovcovy zápisky, kde kritizuje především nevolnictví

Lev Nikolajevič Tolstoj – ústřední postava ruského realismu, svou úrovní se vyrovnává světovým autorům, jeho základním ideálem byla prostota, přirozenost a pravda. Jeho dílo je veliké obsahem i rozsahem. Mezi ústřední díla patří dva rozsáhlé romány Vojna a mír a Anna Kareninová. Čtyřdílná historická epopej Vojna a mír spojuje události skutečné války s Napoleonem i vymyšlené a sleduje osudy obyčejných lidí ve válce, kteří většinou vůbec nechápou její význam.

Fjodor Michajlovič Dostojevkij – další v výrazných postav realismu v Rusku. Časté psychologické prvky v jeho románech. Zápisky z mrtvého domu – zde popisuje duševní stav člověka v okamžiku zatčení, následného odsouzení i pobytu na Sibiři. Jeho nejznámější dílo je román Zločin a trest (studie o lidském svědomí, realistický filozofický román – jestli má silný člověk právo zabít zbytečného ničemu).

Anton Pavlovič Čechov – zakladatel lyrického a psychologického dramatu (lyrické drama – potlačena dějovost, jemné dialogy, emocionálnost, děj nemá tradiční kompozici; např. Racek, Strýček Váňa, Višňový sad

Realismus

- převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. Vlivem rozvoje přírodních věd a technických objevů (parní stroj, Darwinova teorie vývoje druhů, lékařské objevy) během 19. století se mění myšlení společností. Lidstvo se naplnilo důvěrou v rozum, velkou měrou přispěla tomuto trend i průmyslová revoluce, která přeměnila tvář krajiny a venkova. Rozvoje doznala i filozofie, kde se uplatňoval tzv. positivismu (skutečné je jen to, co lze dokázat smysly, autorem této teorie je Auguste Comte).

Znaky
• Pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace) přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
• Typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné), literární hrdina se vyvíjí, někdy je jeden hlavní hrdina nahrazen skupinou
• Objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten děje, stojí nad příběhem)
• Kritika nedostatků ve společnosti (kritický realismus)

FRANCIE

- Francie doznala značný hospodářský vývoj, průmyslové revoluce i rozvoje věd. Zároveň však došlo k obrovské nespokojenosti obyvatelstva, která vyvrcholila revolucí v r. 1848. Literatura se proto zabývá i politikou, nejoblíbenějším žánrem se stává román na pokračování.

Honoré de Balzac – zanechal za sebou nesmírně rozsáhlé dílo, které dodnes slouží jako cenný historický materiál své doby. Studoval rozmanité obory (fyziku, medicínu, ekonomii …). Během života ho pronásledovali četné dluhy, které ho nutili horečně pracovat. To je jeden z důvodů, proč je jeho dílo tak rozsáhlé. Tvoří ho více než 100 románů a povídek zahrnutých do cyklu Lidská komedie. Cílem bylo zachytit pravdivě skutečnost a odhalit nejrůznější lidské osudy. Důraz kladl na popis různých prostředí a postav všech společenských vrstev. K tomu mu pomohla i dobrá znalost Paříže – jejích uliček, interiérů i charakteristických znaků architektury. V jeho Lidské komedie vystupuje před 3000 postav, které se později objevují i v dalších dílech v nových souvislostech. ÚstŘední teriologii Lidské komedie tvoří romány Otec Goriod, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán.

Gustave Flaubert – patřil k nejdokonalejším představitelům realistického románu ve Francii. Vynikal zejména v zobrazování lidských vášní a citů. Jeho román Paní Bovaryová je považován za vzor realistické tvorby. Jde o příběh ženy, která ve svém životě nemůže najít uspokojení a smysl vlastní existence. Tento román vyvolal soudní proces, ve kterém byl autor shledán člověk ohrožující mravnost. Prvky psychologického románu.

Jules Verne – prozaik a dramatik. Zakladatel moderního vědeckofantastického cestopisného žánru (Cesta na Měsíc, Dvacet tisíc mil pod mořem, Vynález zkázy)

Naturalismus – do krajnosti uplatňuje principy realismu, umělecká tvorba měla být co nejobjektivnější, nezaujatá a neosobní. Měla zobrazovat skutečnost se vší surovostí. Člověk je zde ovlivněn dědičností a prostředím. Člověk je chápán předavším po biologické stránce. Hrdinové naturalistických děl prohrávají vždy až po dlouhém boji.

Emile Zola – formuloval program naturalismu. Chtěl vytvořit monumentální dílo, podobně jako Balzac. Vyprávěl osudy svých hrdinů jako by popisoval pouze materiál lidského těla. Příčiny různých životní zvratů měly být odhalovány naprosto pravdivě. Popisoval obrazy trpících žen, udřených vykořisťovaných lidí a týraných dětí. Románový cyklus Rougon-Macquartové vyplňuje 32 hlavních postav rozvětvené rodiny. K nejznámějším románům cyklu patři Nana, Zabiják aj.

Guy de Maupassant – autor několika roánů a téměr 300 povídek. Navazuje na Zolu. Nezachycuje však už pouze fotograficky přítomnost. Jeho hrdinové mu nejsou lhostejní – autobiografické prvky, vlastní zkušenosti. Propukla u něho vážná duševní choroba. Nejznámějším jeho románem je Miláček (o pařížském novináři, který při rychlém kariérním postupu zneužívá ženy). Mistrovsky ovládal žánr povídek – např. Kulička

FRANCIE

- více podob, od „konzervativního“ po revoluční, současně se rozvíjeli i počátky realismu.

Viktor Hugo – představuje počátky francouzského romantismu i jeho vrchol. Byl básníkem, dramatikem i prozaikem, jednou z nejvýznamnějších postav francouzské literatury. Vrcholem básnické tvorby je Legenda věků, která zobrazuje vývoj lidstva z různých aspektů (inspirace pro Jaroslava Vrchlického – Zlomky epopeje). Hlavní myšlenkou je víra v lepší budoucnost.
Vrchol prozaické tvorby představuje Chrám Matky boží v Paříži (život středověké společnosti za vlády Ludvíka XI. – od žebráku až po šlechtu; známa postava zvoníka od Matky boží, hrbáče Qausimida). Dalším významným dílem je Ubožáci (přeloženo jako Bídníci). Většina významných děl vznikala v exilu, kde strávil takřka 20 let.

Alexandre Dumas st. – romanopisec, dramatik, autor více než 80 dobrodružných romantických románů, převážně s historickou tématikou, historicky nepřesné, ale velmi oblíbené. Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo

Stenal – přechod mezi realismem a romantismem, převažuje psychologická próza (hrdinové vášnivý, ctižádostivý, dostávají se do konfliktu se společností a často se přizpůsobují pravidlům, z konfliktu nacházejí většinou východisko (přizpůsobit se = pokrytectví nebo se nepřizpůsobí a hynou), vrcholným dílem je román Červený a Černý (symbolika vojenské uniformy a kněžské kariéry).

Romantismus a realismus ve světové literatuře

- romantismus – umělecký směr ve všech evropských zemích, životní postoj (touha po svobodě). Vznikl v období mezi dvěmi velkými revolucemi (1789 Francie a 1848 Evropa). Reagoval na osvícenství a jeho racionalismus, na první průmyslovou revoluci a na krizi civilizace po Velké francouzské revoluce a za napoleonských válek. Směr vyjadřuje naději po novém uspořádání společnosti (volnost, rovnost, bratrství). Tyto ideály se však nepodařilo splnit => nespokojenost člověka, buřičství. Romantismus je napínavý, dobrodružný, nevšední, citový, záhadný. Jde o poslední velký celoevropský sloh.
znaky:
• Důraz na city a fantazii (proti osvícenství a klasicismu, kde byl kladen důraz na rozum)
• Pocity osamění a odcizenosti jedince
• Kontrast sen x skutečnost
• Při hledání východiska se obrací k minulosti, mystice, k přírodě, exotika, uzavření do vlastního nitra
• Hrdina díla často splývá s autorem, je výjimečný, neschopnost splynout s okolím a společnosti, často na okraji společnosti
• Většinou se vyskytuje nešťastná láska

NĚMECKO,Anglie

- německý literární romantismus byl velmi různorodý

Novalis – byl nejvýznamnějším představitelem německého romantismu. Ve svých dílech spojuje skutečný a neskutečný svět. sbírka Hymna noci – kontrast dne, života (světla) x noci a smrti (tma), nachází se zde motiv ztracené lásky, touhy po smrti; nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá „modrý květ“ = symbol pravé poezie a smysl života. Podle tohoto motivu se celý proud spřízněné romantické literatury nazývá literatura „modrého květu“.

Bratři Grimmové – vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii, vydali sbírku německých lidových pohádek

ANGLIE
- měl zásadní význam pro celého Evropského romantismu

George Gordon Byron – ovlivnil svou tvorbou i svým životem vývoj romantismu v mnohých evropských zemí. Byl romantickým bouřlivákem, rozešel se s aristokratickým prostředím, ze kterého procházel. Většinu života strávil v cizině. Zemřel na morovou nákazu. Byronismus = spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům. Položil základ lyrickoepické povídce, podle něho zvané byronská. Jeho prvotinou je rozsáhlý epos Childe Heroldova pouť s autobiografickými prvky. Hrdina knihy se rozchází se svou společenskou vrstvou a vydává se na cestu po Evropě. Obdobné motivy se nacházejí i podobné motivy.

Percy Bysshe Shelley – dílo Odpoutaný Prométheus – obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň; obsahuje prvky tzv. titanismu = odpor proti bohu a nejvyšším autoritám

Walter Scott - sběratek lidových balad, stal se zakladatelem historické povídky a historického románu, Ivanhoe – děj se odehrává v Anglii 12. století, obsahuje prvky napětí, milostné tématiky, prostředí, rytířských soubojů aj. Atmosféra hrdinství, cti a vlastenectví.

Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl – poslední z významných osobností národního obrození. Narozen v Kutné Hoře. Zájem o divadlo se objevil během studií na gymnáziu. Později přerušil studia na filozofii v Praze a věnoval se ochotnickému divadlu. Po porážce revoluce byl vypovězen z Prahy a umírá v Plzni v hmotné bídě.
a) drama – nejcennější složka Tylovy tvorby. V nich Tyl viděl prostředek k výchově národa a lidu, a proto do nich Tyl vkládal veškerou energii a usilovně na nich pracoval.
Hry se současnosti
Věřil, že výchovou je možné získat lidi pro svoji věc (národní ideály apod.). Hry se současnost se týkaly dobových ožehavých otázek společenského života. Zápletku většinou tvoří láska dvou mladých lidí. Hry mají buď smírný konec, nebo obsahují tvrdou sociální kritiku (Pražský flamendr, Paličova dcera aj.). Slavnou se veselohra z lidového prostředí Prahy Fidlovačka (1834) – Kde domov můj, která zlidověla a stala se národní hymnou (hudba by František Škroup).
Dramatické báchorky, pohádky
Spojení komiky lidových postav a nadpřirozených jevů. Největší úspěch měla hra Strakonický dudák (titulní postava – dudák Švanda – ztělesňuje kladné i záporné vlastnosti českého člověka)
Historické
Kutnohorští Havíři, Jan Hus, Jan Žiška z Trocnova
c) próza – převládají povídky (Dekret kutnohorský – z české historie). Tyl objevil v české literatuře nové tématické oblasti – tovaryši, dělníci apod.
d) novinařina – významná novinářská činnost (redaktor Květy, Pražský posel)

Význam Tyla spočívá zejména v jeho buditelské činnosti, kdy všechny své osobní ambice podřídil národnímu uvědomění a české kultuře. Byl zakladatelem realistické tradice našeho dramatu.

Božena Němcová

Božena Němcová – vytvořila první česká realistická prozaická díla, v nichž zachycuje především oraz českého venkova. Narodila se ve Vídni, jako dcera panského kočího, provdala se za úředníka finanční stráže (vlastenec, po revoluci 1848 zbaven svého místa). Celý život žila v hmotné bídě, nakonec umírá po nemoci vyčerpaná tělesným i duševním strádáním.
a) národopisné práce – při svých cestách sbírala Božena Němcová lidovou slovesnost jako pohádky, pověsti i legendy. Ty pak převyprávěla a vydala v souhrnné knize Národní báchorky a pověsti, později vydala i Slovenské pohádky a pověsti, které se však lišily především důrazem na národopisnou a sběratelskou hodnotu)
b) próza – snaha zobrazit národní život a především kladný typ českého člověka. Vrchole, je Babička – úsměvná kniha plná pohody a vřelých lidských vztahů. Tato kniha byla sepsána po smrti syna Hynka. Autorka se snažila uniknou tíživé realitě života. Celá kniha je proto značně zidealizovaná. Hlavním zdrojem byly vzpomínky na vlastní dětství, které autorka obohatila o národopisné poznatky. Hlavním záměrem bylo ukázat život prostých lidí. Postava babičky ztělesňuje představu o ideálním člověku. Dobrého člověka ukazuje i v dalších svých dílech (např. Divá Bára, Pan učitel…). Další linie tvorby se dotýká společenských rozporů. Nejrealističtěji podala autorka svět v povídce V zámku a podzámčí, kde využila kontrastu mezi chudobou a bohatstvím a jeho rozmařilostí.

Božena Němcová patři mezi stěžejní autory českých dějin. Její dílo, přesto, že obsahuje značné idealizující prvky, ukazuje realistický pohled na svět. Měla smysl pro skutečný život a sociální nerovnosti mezi lidmi.

Karel Hynek Mácha

– nejvýznamnější představitel českého romantismu, narodil se v Praze, studoval původně práva, rád cestoval, jeho dílo vyjadřuje odpor k tehdejším poměrům, pocit osamění a pesimismu, zklamání, touhu po lepším světě, kontrasty (sen x skutečnost, život x smrt, krása x ošklivost), proslavil se zejména svojí básnickou tvorbou
Máj – nejhodnotnější Máchovo dílo, je považováno za základ moderní české poezie, vyšlo na náklad autora, odehrává se v okolí Doks a Bezdězu (autorův oblíbený kraj), dílo má prostý děj – 3 lidské tragédie (Jarmila, Vilém, obecně lidská). Jde o tragický příběh milenců Jarmily a Viléma. Vilém zjistí, že jeho dívka již byla svedena a rozhodne se svůdce zabít. Tímto svůdcem je však jeho otec, kterého v dětství ani nepoznal. S Vilémem se setkáváme ve vězení, později končí na popravišti. Jarmila umírá v jezeře. V závěru básně vstupuje do díla autor a dozvídá se smutný osud obou milenců.
- filozofické úvahy o smyslu života, vyjadřuje ostrou kritiku tehdejší společnosti, autor se sžívá s postavou Viléma
Kompozice:
o 1. zpěv – obraz májové přírody, motivy lásky x první tragédie
o 2. zpěv – znázornění času – věčnost přírody x doba do popravy zločince Viléma
o 3. zpěv – vrchol díla – krása přírody x lidský osud, láska k rodné zemi, vzpomínka na dětství = nejkrásnější období života
o 4. zpěv – závěr díla, ztotožnění básníka a Viléma i poutníka, který se po letech vrací na popraviště

o 2 intermezza: (půlnoční popraviště, obraz horské přírody)
umělecké prostředky:
obraz přírody
kompoziční princip - kontrasty, dramatický vzestup, vrchol a sestup (jako drama)

- Máj by ve své době nepochopen a odsouzen. Nebyl dostatečně vlastenecký, hrdina nedošel nápravě (spor s Čelakovským)

další díla

• próza
o román Cikáni – důraz na epickou stránku díla,složité lidské vztahy, život vyděděnců společnosti, romantické tragické zápletky
o povídky Obrazy ze života mého – autobiografické prvky
o Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku; Marinka = ideál krásy x drastická životní skutečnost, prostŘedí chudoby
• náměty historické
• Křivoklát

Mácha je označován za knížete české poezie. Byl prvním, kdo se odvážil nahlas kritizovat poměry ve společnosti. Po prvotním nepochopení a nepřijetí jeho tvorby součastníky se dočkal pochopení až od májové generace. Již nikdo však nedokázal dosáhnout Machovu literární úroveň, ani originalitu.

Počátky realismu

Karel Jaromír Erben – navazuje na tradici tvorby Čelakovského. Studoval filozofii a práva v Praze. Zde se seznámil s Palackým, se kterým pak spolupracoval celý život. Zabýval se sběrem lidové slovesnosti a staročeských písemných památek, které vydával. Jeho jediným původním dílem je Kytice, jedno z nejznámějších děl české literatury. Základním motivem jeho díla je motiv viny a trestu, který je v jeho baladách různě obměňován. Sbírka má složku pohanskou, mýtickou (osudová nutnost, víra v nadosobní řád, nutnost trestu po prohřešení se proti zákonům přírody) a křesťanskou (přesvědčení o moci lásky, pokání a odpuštění). Báseň Záhořovo lože lze považovat za určitou polemiku s Máchovým Májem.
Význam K.J.R. spočívá ve vytvoření velkolepého obrazu života a kultury Slovanů. Pohádky a písně, které sebral a vydal jsou kulturním dědictvím celého národa. Básnická sbírka Kytice je pak mistrovským dílem s vysokou úrovní jazyka i obsahu. Později inspiroval mnohé další umělce.

Karel Havlíček Borovský – byl nejvýznamnější představitel kritického satirismu své doby. Usiloval o pozitivní práci pro národ, nikoli o pouhé „plané vlastenčení“ a slovní revolucionářství. Narodil se v Borové u Přibyslavi. Studoval filozofii v Praze, kde vstoupil do kněžského semináře, odkud však zklamaně odešel. Pak působil jako vychovatel v Rusku, kde měl možnost poznat tamější prostředí a situaci. Po návratu se stává redaktorem (Pražské noviny, Národní noviny, Slovan); usiloval o zpolitizování novin a posílení jejich výchovné složky. Byl zastáncem austroslavismu, byl zvolen do říšského sněmu. Za ostrou kritiku rak. vlády byl vykázán do Tyrolska, do Čech se mohl vrátit až roku 1855. Zemřel o rok později.
a) kritická tvorba – Obrazy z Rus
b) politická satira – těžiště Havlíčkovy tvorby, převládají epigramy, zaměřeny na církev, krále, vlast, svět. Nejlepší díla vytvořil v období svého vyhnanství (Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra –nedokončeno)

Význam Karla Havlíčka Borovského spočívá ve vytvoření osobitého stylu politické satiry (používání hyperboly, ironie, parodie apod.). Mezi lidmi byl velmi oblíbený.

Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský

- těžiště v epických zpěvech (RZ též lyr. a lyr.-ep.básně)
- měly dělat dojem vzorků rozsáhlých rukopisů
- RK - 13.stol; RZ - 10.stol.
- idealizovaly českou minulost
- vysoká um. úroveň
- přijaty většinou za pravé ( mimo Dobrovského )
- v pol. 19.stol - spory o pravost
- Masaryk, Goll, Gebauer - důkaz nepravosti
- významná inspirace (Mácha, Zeyer, Mánes, Smetana)
- autoři Václav Hanka (archivář muzea, sběratel slovesnosti)
Josef Linda - novinář
- hist. román Záře nad pohanstvem
Jan Kollár (1793-1852)
- Slovák
- evangelické bohoslovectví v Jeně
- zakladatel české poezie nové doby
- myšlenka slovanství
- setkání s Wilhelminou Friedrichovou - Mína - často v dílech
bás. sbírka Básně - city k jeho lásce
Slávy dcera - nejznámější sbírka znělek - 1824 - 150 znělek
- poslední vydání 615 znělek v 7 částích
- putování po významných zemích (pro slovanstvo)
- části Sála, Labe, Rýn, Vltava, Dunaj
- Léthé, Achreon
- ohlas na Božskou komedii a Byrona
- básník je doprovázen bůžkem Mílkem a Mínou
- Mílek - komentuje cestu a historii
- básník - mluvčí národa
- alegorie
- myšlenka Slávy dcera vyložena též v díle O literárnej vzájemnosti mezi kmeny s nářečími
- program slovanství staví na myšlence humanity
Paměti
iniciátorem Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky
- proti štůrovcům a jejich spis. slovenštině

Romantismus a počátky realismu v české literatuře

- romantismus – umělecký směr ve všech evropských zemích, životní postoj (touha po svobodě). Vznikl v období mezi dvěmi velkými revolucemi (1789 Francie a 1848 Evropa). Směr vyjadřuje naději po novém uspořádání společnosti (volnost, rovnost, bratrství). Tyto ideály se však nepodařilo splnit => nespokojenost člověka, buřičství
znaky:
• Důraz na city a fantazii (proti osvícenství a klasicismu, kde byl kladen důraz na rozum)
• Pocity osamění a odcizenosti jedince
• Kontrast sen x skutečnost
• Při hledání východiska se obrací k minulosti, mystice, k přírodě, exotika, uzavření do vlastního nitra
• Hrdina díla často splývá s autorem, je výjimečný, neschopnost splynout s okolím a společnosti, často na okraji společnosti
• Většinou se vyskytuje nešťastná láska
- v Čechách složitější situace – doznívající vliv nar. Obrození => hlavní úkol literatury je výchova k vlastenectví, tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu

Krásná literatura - orientuje se na lidové čtenáře

1791 - Václav Matěj Kramerius - nakladatelství Česká expedice
- novinář a překladatel
- Krameriovy královské české poštovské noviny
- úpravy starších děl pro lidové čtenáře (Mandevillův cestopis, Příhody Václava Vratislava z Mitrovic)
Divadlo
- od r.1738 - v Kotcích německá opera a činohra
- od r.1783 - Stavovské (Nosticovo) divadlo
- česky jen vyjímečně
První české divadlo - 1786 - tzv.Bouda.
- organizoval Václav Thám
- psal většinu her- kvalita nebyla valná
- centrum NO
Prokop Šedivý - lidové frašky z pražského prostředí
- Masné krámy, Pražští sládci
Antonín Josef Zíma - vlastenecká hra Oldřich a Božena
Václav Kliment Klicpera - několik desítek her
- první skutečný dramatik
- Hadrián z Římsu, Divotvorný klobouk ...
Poezie:
- první dílo - almanach V.Tháma Básně v řeči vázané
- obranné cíle
- básnické hodnoty starší poezie
- moderní anakreontská lyrika
- první básnická škola - básník Antonín Jaroslav Puchmajer
- 5 almanachů: Sebrání básní a zpěvů (1.,2.)
Nové básně ( zbytek )
- přízvučný verš, evropský klasicismus
- óda, popisná lyrika, bajka, burleskní balada, hrdinský epos, komický epos
- Puchmajer - Óda na Jana Žižku, Hlas Čecha
- Hněvkovský - k lid. publiku
další osobnosti: Gelasius Dobner (historik)
F.M.Pelcl - první prof. češtiny

DRUHÁ ETAPA

- víra v budoucnost českého jazyka a lit.
- básník, překladatel, organizátor, jazykovědec, historik
- narodil se v Hudlicích u Berouna
- učitel v Praze a Litom.
básně: první česká romance Oldřich a Božena
překlady:
Ztracený ráj (John Milton) - epos
Atala (Chateubriand) - povídky básnické
básně Schillera a Goetha
- chtěl dokázat, že se čeština vyrovná němčině
- rozšíření sl. zásoby (přejímání, novotvary)
lit. historie:
Slovesnost - výuka češtiny
- teorie lit. a čítanka
historie
Historie literatury české - 7 oddílů
- 7 období dějin a hodnotí vzdělanost, situaci, jazyk,literaturu
- bibliografická pomůcka
Slovník německo český - ustálil a doplnil jazyk
Zápisky - názory a zkušenosti
- těsně před smrtí
- sblížen s Voltairem
- deník
- sestavil plán na vytvoření české encyklopedie
- vytvořil Jungmanovu básnickou a vědeckou školu
- Presl, Purkyně, Marek, Vetešník
- vliv - Kollár, Šafařík, Čelakovský

František Palacký (1798 - 1876)
- studoval estetiku
- spolu s P.J.Šafaříkem Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie - kritika prozodickému systému
historie:
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě
- od nejstarších dob až do r.1526- nejvýše cenní husitství
- boj němčiny s češtinou - odvěký
- nejprůbojnější knihy v 19. stol
- též politicky činný
- v r. 1848 - australoslavista

Česká literatura 1. a 2. fáze národního obrození

- národní obrození = proces, který započal v naší literatuře a umění v 70.letech 18. století a vyvrcholil v roce 1848. Byla opět vytvořena takřka neexistující česká literatura, česká věda, novinářství a divadlo. Byl vytvořen spisovný jazyk.
Příčiny:- společenský vývoj (rozpad feudalismu)
- osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II.
- povinná školní docházka (vyšší vzdělanost)
- zrušení jezuitů a toleranční patent
- zrušení nevolnictví (volný pohyb vesn. obyv =>počešťování měst)
- ve světě: Voltaire, Rousseau
NO - 3 etapy:
1) 1771 - 1813
2) 1813 - 1830
3) 1830 - 1848
PRVNÍ ETAPA (obranná)
- základy vědy, divadla, básnictví
- spisovný jazyk
Počátky české vědy - rok 1774 - založení Královské české společnosti nauk v Praze (ČSAV - dnes). Spisovným jazyk české vědy v počátcích je němčina.
Rostoucí národní uvědomění => obrana češtiny proti germanizaci.
Spisovatelé vydávají tzv. obrany (Balbín,Thám).Odsuzují se barokní puristé a navazuje se na jazyk doby veleslavínské. Uvolňuje se pouto mezi jazykem lidu a spisovnou češtinou.
Josef Dobrovský (1753 - 1825)
- jazykovědec a literární historik
- vystudoval bohosloveckou fakultu a stal se vychovatelem u Nosticů
- studijní cesty: Rusko, Švédsko
- skeptický pohled na možnosti česky psané lit.
- nedával se unášet vlasteneckými vášněmi
- nevěřil v použití češtiny jako jazyka vědy a umění
- usiloval o ustálení rozkolísané jazykové normy

Podrobná mluvnice češtiny - vyšla v němčině
dvojdílný česko-německý slovník
- těmito díly položil základy spis. češtiny
básnická tvorba - pravidelná přízvučná prozodie
Latinská mluvnice staroslověnštiny - položil základy slavistiky
Dějiny českého jazyka a literatury - lit. historie- německy
- vrchol lit. považuje období veleslavínské

Jednota místa, času a děje.

FRANCIE – především drama

• tragédie
Pierre Corneille – „tvůrce moderní tragédie“, v jeho dílech je zobrazován stŘet osobních citů s nadosobními povinnostmi, hrdiny jeho her jsou lidé silní a svobodní, nejznámější Cid

Jean Racine – vytvořil psychologickou tragédii, dokonale realizoval zásady klasicismu v dramatu, jeho dílo patří k vrcholům klasické tragédie, náměty čerpal z antiky, postavy soudobé, Faidra – láska ženy k nevlastnímu synovi

• komedie
Moliére – jeden z nejvýznamnějších autorů komedií světa, v jeho dílech se odráží kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, kritika mravních nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktů, celkem 33 komedií
Tartuffe – kritika pokrytectví církve, dlouho ji nemohl prosadit (na svou dobu velmi odvážná kritika)
Lakomec – patří k vrcholu jeho tvorbu, hlavní postava Harpagon, který je pro peníze schopný udělat cokoliv
• bajky
Jean de La Fontaine – psal především bajky, shrnuje mravní naučení ve smyslu praktické životní morálky, kniha Bajky

ITÁLIE
- tzv. komedie dell´arte – lidová veselohra, problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí, herci měli k dispozici jen stručný scénář s dějovou osnovou a sami improvizovali, stále stejné postavy,

Osvícenství

vznik v Anglii a Francii, stoupenci tohoto myšlenkového proudu požadují svobodu ve vědeckém bádání na úkor náboženství a feudalismu, typický je racionalismus (viz výše), víra v pokrok, optimismus, zkušenost a osvícený rozum, volá po rovnoprávnosti všech občanů
- osvícenství přineslo nesmírný pokrok vědy, techniky a kultury, šlechta a panovník dávala podnět k zakládání knihoven, muzeí, vědeckých sbírek apod. Věda postupně nahrazuje náboženství, autoři osvícené literatury byli zároveň vědci, filozofy a historiky

FRANCIE

Charles Louis Montesquieu [monteskijé] – román Perské listy – satira, kritika společnosti a politických poměrů
Voltaire – historik, filozof, dramatik, básník, prozaik, publicista, považován za nejvýznamnějšího představitele osvícenství, kritik absolutismu, církevního fanatismu
Candide neboli Optimismus – filozofický román o hledání lidského štěstí, útočí na nesnášenlivost, lidskou hloupost

encyklopedie

Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel – kolektiv autorů v čele s Denisem Diderotem – naučný slovník obsahoval souhrn poznatků ze soudobé vědy, umění a techniky
- další díla Diderota – Jeptiška – román v dopisech, autobiografie dívky, která je přinucena vstoupit do kláštera), Jakub fatalista – o otázkách společenské morálky, dialog sluhy s pánem

Hlavní díla světového baroka, klasicismu a osvícenství

ANGLIE
John Milton – náboženská epopej Ztracený ráj (střet samostatného lidského rozhodování s boží vůlí a neměností osudů)

ŠPANĚLSKO
dramatická tvorba - Pedro Calderon de la Barca - dramatik, psal duchovní dramata, psal o konfliktu mezi osudem člověka a jeho svobodnou vůlí, o týrání obyčejných lidí – Život je sen

NĚMECKO
-Hans Jacob Christoffel von Grimmelshausen- dílo: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus = kronika třicetileté války- zachycuje válku očima dvanáctiletého chlapce zajatého vojtary- ti vyloupili a zapálili jeho dům a zabili mu rodiče, je prostý, utíká do vlastního nitra, modlí se, pak se dostane na pustý ostrov, kde žije jako Robinson, nakonec dojde vykoupení

Klasicismus

- vznik ve Francii, vychází z antických ideálů (vidí zde vzor dokonalosti), úzce souvisí s filozofií tzv. racionalismu (rozumem lze dosáhnout poznání, které bude průkazné a pevné, rozumově lze vše vysvětlit – „Myslím, tedy jsem“ – René Descart). Klasicismus je určitá oposice x baroku, jeho mystičnosti a odvratu od myšlení.
znaky
• jednotné principy a pevný řád
• cit podřízen povinnosti a rozumu (x baroku)
• návrat k přírodě (obraz krásy)
• vzor – antické umění
• literární žánry
o vysoké (óda, epos, tragédie) – o životě vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců); rýmovaný verš
o nízké (komedie, fraška, bajka, satira) – postavy neurozené, náměty ze současnosti a běžného života; verš i próza

Česká barokní tvorba

- období válek (např. třicetiletá vláda) a nejistoty, hospodářský úpadek, epidemie moru, rozdíly v životních úrovní obyvatelstva, náboženský útlak (rekatolizace), posilování absolutní moci panovníka na úkor stavů => vlna emigrací, inteligence odchází z Českých zemí
znaky
• nedůvěra v rozum
• odvrat od přírody směrem k vlastnímu nitru
• nereálnost, mysticismus, duchovnost – pravda je člověku zjevena
• naturalismus (obrazy utrpení, bezmoci, bolesti)
• důraz na citovost, snaha ohromit člověka, snaha přesvědčit člověk o všemocnosti boha a naopak o své vlastní malosti a bezmocnosti
• kontrasty (zlo x dobro, války x ráj, chudoba x bohatě zdobené monumentální chrámy)
Česká pobělohorská literatura
- nekatolíci z vyšších vrstev opouštějí zemi
- úbytek čtenářstva
- měšťanstvo se poněmčuje - nositelem národní kultury - lid
- rozrůstá se písemnictví latinské
- česky psané - pouze náboženská lit.
- čeští emigranti - velká aktivita
- lidová tvořivost

EXULANTSKÁ LITERATURA

Jan Amos Komenský (1592 – 1670) – narozen v Nivnici na Moravě, vyrůstá v měšťanském prostředí, studium na bratrské škole, poté studium v zahraničí, představuje spojení renesančních ideálů a víry v boha, poslední biskup jednoty bratrské (základní myšlenky: snášenlivost; lidskost, mír, vlastenectví)
Dílo:
a) před odchodem z vlasti
Labyrint světa a ráj srdce – alegorie, poutník prochází světem za doprovodu Vševěda Všudybuda (lidská zvídavost) a Mámení (lidský klam). Mámení špatně nasadilo poutníkovi brýle, což mu umožňuje vidění světa dvojím způsobem – správné a klamné. Pře cestě navštěvují město a pozorují různá zaměstnání a profese. Hrad království Moudrosti přináší zklamání (barokní nedůvěra v rozum). Jediné východisko představuje návratu do vlastního nitra (ráj srdce ) = k bohu. Dílo vyjadřuje ostrou kritiku soudobé společnosti, je psáno dokonalou formou a bohatým jazykem.
Listové z nebe – věnováno postavení chudých (5 fiktivních dopisů chudých Kristovi)
b) pedagogické práce
Velká didaktika – latinsky, shrnutí základů moderního vyučování:
- snažil se odstranit mechanické vědomosti
- zásada porozumění - názornost vyučování (příklady)
- snadnost, zajímavost
- výchovný cíl
- vedle rozumu rozvíjí vůli i cit
- učení pro praxi
- výuka v mateřském jazyce
- vyučování všem přístupné bez ohledu na rod, původ a pohlaví
- vyučování zdarma
- výcvik tělesných schopností
- několikastupňová škola: mateřská do 6 let, národní 6-12 let, gymnasia 12-18 let, university 18-24 let
- odmítá tělesné tresty

Informatorium školy mateřské – věnováno matkám a chůvám, výchova dětí v předškolním věku; Škola hrou – rozvíjí smyslové schopnosti

Svět v obrazech – čtyřjazyčná učebnice kombinovaná s názornými ilustracemi (první obrázková učebnice)

DOMÁCÍ LITERATURA

• oficiální ( především jezuitská), snaha přesvědčit, že Čechy jsou odjakživa katolické => hledání v minulosti, upravování dějin, vydána Svatováclavská bible (místo Kralické bible)

nauková

Bohuslav Balbín – příslušník jezuitského řádu, misijní a kazatelská činnost, Rozprava na obrana jazyka slovanského, zvláště českého – pojednání proti vytlačování češtiny ze společenského života, zdůrazňování kvality češtiny, dílo bylo vydáno až v době Národního obrození (Pelcl); Učené Čechy – české kulturní a literární dějiny

duchovní tvorba

Bedřich Briedl – jezuitský misionář, překladatel, profesor rétoriky, poetiky. Psál básně i prózu. Dílo Co bůh, co člověk – evropská úroveň, díky filozofické stránce i bohatému výrazovému umění, jde o úvahu o boží dokonalosti x o nicotě lidské existence. Jesličky – sbírka vánočních písní, ukazuje autorovo hluboké lidství
Adam Michna z Otradovic – skladatel a varhaník

historická tvorba

Jan František Beckovský – Poselkyně starých příběhův českých – adaptace Hájkovy kroniky

- docházelo k pašovaní zahraničních děl do Čech v podobě tzv. špalíčků, cenzurování, ničení českých nekatolických knih, byl vydán tzv. soupis zakázaných knih
- český jazyk upadal, přejímání cizích slov, zužování čtenářské základny

• tvorba lidová a pololidová – tvorba pololidová vychází z lidové, ne však zcela – často je znám autor

o pololidová – kramářské písně (věnují se aktuálním společenským tématům – zločin, válka, zázraky apod. v podstatě nahrazují noviny; knížky lidového čtení – jednoduché převyprávění klasické literatury

Václav František Kocmánek – autor 7 interludií (= fraška z lidového Života pro drobné měšťanstvo, nevybíravá kritika,

o lidová slovesnost – tvorba lidu, především venkovského, tématická bohatost, odraz životní situace a běžných problémů, písně, pohátky, lidové balady, v době Národního obrození se stala bohatým inspiračním zdrojem.

Humanismus a renesance v evropských zemích

Renesance je umělecký směr, který se začal prosazovat asi v 15. stol. Vznikl v Itálii a rozšířil se do západní a střední Evropy. Tento styl usiloval o myšlenkovou a formální obrodu antiky. S renesancí úzce souvisí i humanismus. Vyjadřuje úctu k člověku, k lidské důstojnosti. Zdůrazňuje pozemský život člověka. Znamená i nový ideál ve vzdělání, který se místo poznávání boha zaměřuje na poznávání člověka. Impulsem ke vzniku tohoto myšlenkového a uměleckého směru byly vědecké objevy, zámořské cesty, rozvoj vědy a techniky a příchod kapitalismu. Období humanismu a renesance je období vzdělanosti, návratu k přírodě a svobodě člověka. Cení se individualita. Renesanční člověk musí mít všeobecné vzdělání, neodděluje umění, a vědu a techniku (např. Leonardo da Vinci, který byl mnohostranným umělcem i vědcem).

ITÁLIE

Dante Alighieri – je považován za prvního představitele nového typu literatury. Narozen v nepříliš bohaté šlechtické rodině, dostalo se mu značného vzdělání. Za svůj protipapežský postoj byl vypovězen do vyhnanství, odsouzen k smrti. Jeho tvorba byla poznamenána osudovou láskou k dívce Beatrici. Jeho nejznámější dílo představuje Božská komedie – jde o duchovní epos, pokus o umělecké zobrazení celého tehdejšího světa. Dílo má tři hlavní části: Peklo, Očistec a Ráj. Autorovým průvodcem se stává Vergilius, spolu procházejí peklem a očistcem, setkávají se s mnoha vladaři. Rájem autora provází Beatrice. Dílo vyjadřuje lásku k vlasti, touhu po poznání, prožitek lásky a obdiv antické vzdělanosti. Příběh má bohatý děj. Obsahuje typické renesanční znaky (touha po poznání, trest za lidské viny, obdiv k antice, láska k vlasti)

Giovanni Boccaccio

Považován za zakladatele renesanční novely, bohatý a pestrý život. Proslavil se knihou Dekameron – popisuje útěk 10 mladých lidí před morem, cestou (10 dní) si vypravují příběhy (10 / den). Poprvé užita forma novely – kratší román s menším počtem postav, nezabírá dlouhý časový úsek. Základem jsou zcela světská témata (láska, nevěra). Dílo popisuje soudobou morálku v Itálii, objevuje, že pozemský život má i své dobré stránky.

Francesco Petrarca

Žil také ve vyhnanství, hodně cestoval. Sbírka Sonety Lauře (milostné verše věnované jedné ženě. Skutečný citový prožitek. Forma sonet (znělka).

ŠPANĚLSKO-Anglie

Miguel de Cervantes y Saavedra

Rytířský román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – původně zamýšleno jako parodie na rytířské romány. Román se však stal oslavou lidské touhy po pravdě, svobodě a spravedlnosti a oslavou čistého srdce. Hlavního hrdinu představuje zchudlý venkovský šlechtic. Tvoři nerozlučnou dvojici se svým sluhou (zdravý, selský rozum, smysl pro realitu). Don Quijote touží po obnově slávy středověkých rytířů – konání dobra, náprava křivd, které vidí kolem sebe.

ANGLIE

William Shakespeare

Největší světový dramatik, připisuje se mu 36 her. V prvním životním období převládaly komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojanské apod.). Ve většině z nich z nich hrají výrazné ženské postavy coby nositelky renesančních ideálů. Vítězí spravedlnost a láska. Historické hry líči události z Anglické historie (Jindřich VI.) či antické dějiny (Julius Caesar). Shakespeare proslul především svými tragédiemi (Romeo a Julie, Othelo, Král Lear). V tomto období proniká do tvory pesimismus a životní zklamání. Na konci tvorby však dochází ke smířlivému vyrovnání (Zimní pohádka).
Znaky shakespearovského dramatu:
- Neomezenost látky, času
- Obraz pozemského života (kladné i záporné lidské vlastnosti)
- Silné postavy žen
- Komické prvky nejsou ostře oddělené od tragických
- Verše se střídá s prózou

HUMANISTICKÁ LITERATURA

- dobré podmínky pro rozvoj díky dobovým podmínkám, humanismus se spojil s reformací, řeší se svobody myšlení a společenského řádu

Latinská humanistická literatura

omezena na nejvyšší vzdělané vrstvy – nemá větší ohlas, je psána v upřímném, vlasteneckém duchu, autoři dodržují moderní vědecké zásady (ad fontes = k pramenům) = nutnost zkoumání a znalosti podkladů, objevuje se prvek konfrontace, dogmata jsou odstraněny
Jan z Rabštejna – ve svém spise Dialogus hájí politiku krále Jiřího z Poděbrad v době, kdy katolické panstvo vypovědělo Jiřímu poslušnost, prvek tzv. konfrontace = odstraňování dogmat

Česká humanistická tvorba

určena pro běžné lidi (srozumitelná)
naučná literatura
Viktorin Kornal ze Všehrd – formuloval program národního humanismu ve své předmluvě k překladu Knih o napravení padlého (ke zprostředkování myšlenek požaduje češtinu). Byl i věhlasný právník (Knihy devatery).

cestopisy
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – cestopisy (Benátky, Egypt)

kroniky
Václav Hájek z Libočan – Kronika Česká - české dějiny od příchodu praotce Čecha do roku 1526, vypráví poutavě, patrná snaha zavděčit se bohaté šlechtě (oslava katolické šlechty, přesto se stala jedním z hlavních historických pramenů pro toto období) Byla velmi oblíbená až do 18. století.

péče o jazyk, překlady
Jan Blahoslav – znalec jazyka, mnohostranný vzdělanec, biskup jednoty bratrské
Filipiky proti misomusům (=nepřátelům vzdělání) – skvěle napsané, názory na potřebu vzdělání, vytvořil podmínky pro rozvoj vzdělání.
Gramatika česká – pojednává o jazykové správnosti, vytříbenosti, kráse mateřského jazyka, usiluje o ustálení jazykové formy
Muzika – základní příručka o hudbě a sborovém zpěvu, vznikla s přípravami na jeho Šalamounský kancionál – obsahuje 26 bratrských písní, ale i písně od Blahoslava,
Překlad Nového zákona – stal se podnětem k překladu celé bible – Bible kralická – kolektivní dílo českých bratří, rozhodující vliv na ustálení jazykové formy našeho spisovného jazyka

Zlatý věk českého písemnictví – od 70. let 16. století (= doba veleslavínská), rozvoj národní vzdělanosti a kultury za vlády Rudolfa II.

Mistr Jan Hus (asi 1371 – 1415)

- narodil se v Husinci u Prachatic, vystudoval artistickou fakultu – titul mistr svobodných umění, r. 1400 vysvěcen knězem, působil jako univerzitní profesor, později se stal rektorem
- kázal v Betlémské kapli a česky – přístupné lidem
- útočil na církev – představitelé nežijí v souladu s „božím zákonem“
- jeho kázání se stávaly stále radikálnější a útočnější » odpor církve
- Hus vystoupil x kramaření a odpustkům, papež vyhlásil nad Husem klatbu + interdikt (zákaz náboženských obřadů), věřícím zákaz styku s Husem
- Hus odchází na venkov, kde píše své česky psaná díla a kázal pro venkovský lid
- roku 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své učení obhájil v Kostnici
- koncilem byl shledán vinným z kacířství a dne 6. července 1415 upálen na hranici
dílo:
• latinsky – spis O církvi – pro učence, popírá papežovo postavení – hlavou církve je Kristus a příslušníkem jen ten, kdo nemá žádný hřích
• česky – pro lid
- Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, nejútočnější, Hus odsuzuje způsoby, kterými církev získává prachy – zejména braní peněz za obřady
- Výklad Viery, Desatera a Páteře – Hus uvažuje o otázkách mravního života, kritika společnosti, výklad tří modliteb
- Postila – výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu
- Dcerka – obrací se k ženám – o správném životě žen a dívek
- Listy z Kostnice – obdoba kázání během Husova uvěznění
• Pravopis – Hus je zřejmě autorem spisu O pravopise českém – navrhuje zjednodušení cz pravopisu (čárky a nabodeníčka)

- Husovo učení vyvolalo obrovské revoluční hnutí s náboženským a sociálním charakterem
Jan Želivský – kazatel a mluvčí pražské chudiny, geniální vojevůdce, autor Vojenského řádu = zákoník husitských vojsk

DOBA POHUSITSKÁ

- své učení zaměřil proti všem válkám a násilí, odsoudil celou tehdejší společnost, odmítl potřebu vyššího vzdělání i instituce státu
- O boji duchovním – odmítl i spravedlivou válku a připouští jen boj duchovní
- traktát O trojím lidu (myšlenka rovnosti všech lidí – odsuzuje dělení středověké společnosti na tři stavy – kněžský, vojenský a robotnický)
- traktát Siet viery pravé – kritika církve a majetku, síť = pravá křesťanská víra, jako největší hříšníky a ničitele sítě Chelčický odsuzuje papeže a panovníka
- Postila – kázání s úvahami o soudobé společnosti
- na základě myšlenek Chelčického vznikla jednota bratrská – nejdříve odmítali jakoukoli učenost, nakonec povolili, posledním biskupem byl Jan Ámos Komenský

- objevuje se i literatura zábavná, zejména za Jiřího z Poděbrad (pro oživení kulturních a politických styků vyslal skupinu jezdit po Evropě) – Deník Václava Šaška z Bířkova cesta Lva z Rožmitálu s družinou po Evropě)

Humanismus a renesance v české literatuře, vymezení evropských souvislostí

- v době rozvoje humanismu ve světě bylo Česko izolováno od Evropského dění (Husitské hnutí, válka, snaha o reformace), dokonce i za vlády Jiřího z Poděbrad k nám humanismus a renesance pronikala velmi pozvolna
- větší pronikání humanismu a renesance až za vlády Jagellonců, renesance se však v pravém smyslu neprosadila, pouze v knížkách lidového čtení a zábavné próze (Historie o bratru Palečkovi)
- český humanismus má některé specifické znaky:

• Snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti
• Snaha o vyrovnání se s evropskou literaturou
• Obsahově převládá naukový charakter
• Literatura pro měšťanstvo, zaměřená na životní praxi
• Vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny

RENESANČNÍ LITERATURA

- velmi málo původní děl a tvořivých autorů, převládá překládání, omezení veršované tvorby, prudký rozvoj naukové literatury (právnická a řečnická), rozšíření knihtisku, pomalu mizí anonymita literárního díla, autor často cestuje, nebo čte cestopisy, vznikají první odborné spisy (o hornictví, vojenství apod.), příprava překladu bible, latina působí na češtinu jako vzor po různých jazykových stránkách

Legendy

- dva proudy:
• zájem o současný život, srozumitelná (Legena o sv. Prokopu – první opat Sázavského kláštera, lidová, střízlivá, přístupná)
• snaha o vysoký a náročný jazyk, výlučnost (Legenda o sv. Kateřině – jedno z nejnáročnějších českých středověkých děl)

Světská lyrika

- milostné píseň, písně s přírodními motivy – Závišova píseň
- obdoba západoevropské trubadúrské tradice, c cz vznikali tzv. alba = svítáníčka

Duchovní lyrika

- duchovní píseň Modlitba Kunhutina

Satira

a) žákovská (vagantská) poezie – Píseň veselé chudiny (o bídě, když si studenti musí získávat prachy žebráním); Podkoní a žák (dialog mezi viz název, srovnávají kdo se má lépe formou dialogu, vyplývá špatná situace obou)
b) sociální satira – kritizuje vady společnosti i církve (vůbec poprvé) – Hradecký rukopis – Satiry o řemeslnících a konšelích (odsuzuje nepoctivost příslušníků různých povolání; Desatero kázáníI božie – kritizuje celou středověkou společnost; objevuje se zde i první čeká bajka – Bajka o lišce a džbánu
c) drama – Mastičkář – nejstarší české světské drama, část scény z náboženské hry, drama Mastičkář zachycuje prostředí středověkého tržiště (3 Marie si jdou koupit vonné masti) – šarlatánství prodejců, jazyk knižní x hovorový (i vulgarismy). Střídání češtiny a latiny (= makaronismy

LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ

probíhá prohlubování sporů ve společnosti i v církvi, roste počet lidí, kteří stav kritizují:
- odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku církve
- úsilí o nápravu, reformu
- rostoucí zájem o bibli – úplný překlad do češtiny
- na české reformátory působí práce Johna Wycliffa
- do popředí se dostávají satira, duchovní píseň, traktáty (učené pojednání, středověká náb. úvaha), kroniky a kázání
- převládá prostá forma, srozumitelnost, vrcholí procesy počešťování, demokratizace a laicizace

předchůdci Mistra Jana Husa

Konrád Waldhauser – kněz, který byl do Čech pozván Karlem IV., soucit s chudinou – vyzýval bohaté, aby se vzdali majetku ve prospěch chudých, kázal německy = omezení
Jan Milíč z Kroměříže – vzdal se majetku a žil v chudobě. Jeho žák – Matěj z Janova
Tomáš Štítný – o náboženských věcech psal česky, Knížky šestery o obecných věcech křesťanství (traktáty o dokonalém životě); důležitý díky zpřístupnění vzdělanosti nejširšímu publiku (psal česky), věcné vyjadřování, srozumitelný a dokonalý jazyk

přípravy na husitské hnutí

Ladislav Fuks

Ladislav Fuks – prozaista, který píše především romány, povídky a novely, vystudoval psychologii, což uplatňuje ve svých dílech. Ve svých dílech vyjadřuje především pocity strachu, úzkosti, obavy, nálady temna, vědomí blížícího se katastrofy. Současně s tím však hrdinové jeho románů mají snahu čelit těmto hrozbám. Hrdinové však nejsou vyrovnaní a většinou podléhají, nemají vůli se vzepřít. Mezi jeho významná díla patří román Pan Theodor Mundstock, ve kterém líčí osudy pražského žida za války, který čeká na transport do koncentračního tábora. Detailně se připravuje na všechny situace do kterých by se mohl dostat. Nakonec umírá, když ho přejede auto během cesty na nádraží, kde má nastoupit na transport. Dalším dílem je cyklus povídek Mí černovlasí bratři. Dalším významným dílem se stal román Spalovač mrtvol. Tento román nese prvky hororu, hlavní postava pracuje v krematoriu, který časem podléhá fašistické ideologii a vyvraždí celou rodinu (vidí to jako dobrý čin, kterým jim pomůže, nechce aby trpěli, protože nejsou čistí). V druhé etapě tvorby Lustig přijímá ideály normalizace a jeho díla jsou značně angažovaná a tendenční

Literatura vrcholného středověku (přelom 13. a 14. stol. – 15. stol.)

ČESKY PSANÁ LITERATURA

- čeština pronikala do literatury pozvolna, z té doby zejména glosy = vpisky do latinských knih, stále probíhá demokratizace literatury a její postupné zesvětšťování
- výlučné postavení měl verš (vliv ústní lidové slovesnosti), nezájem o původnost námětu, anonymita
žánry:
• Duchovní lyrika
• Duchovní epika
• Světská lyrika
• Světská epika
• Sociální satiry
• Drama
• Zábavná a odborná próza

- příznivější podmínky pro rozvoj české literatury nastaly na přelomu 13. a 14. století za vlády Karla IV. (velký kulturní i hospodářský rozvoj, Čechy důležitým centrem Evropy) – arcibiskupství (1344), pražská univerzita (1348)

Rytířská epika

- navazuje na podobný proud literatury v Evropě, dobrodružné a milostné náměty
Alexandreis – přelom 13. a 14. století. Vypravuje o řeckém králi Alexandru Velikém. Podobných „alexandreisů“ vznikalo po Evropě v té době mnoho. Autor je neznámý, ale podle stylu usuzujeme na člena vyšších vrstev (šlechtic) - veršované, rytířský epos. Psané v češtině.
Tristan a Izolda – veršovaný rytířský epos, milostný námět autor převzal z francouzského příběhu, zábavná próza
Kronika trojanská – psáno v próze, vypráví o trojské válce. Jde o první knihu tištěnou v Čechách.

Kronikářství

Dalimilova kronika (14. stol.) – je to první česká veršovaná kronika. Zachycuje české dějiny od příchodu praotce Čecha až do r. 1314. Příběhy z českých mají působit na současníky a zdůrazňují potřebu vlastenectví, národní hrdosti … Historicky však kniha není příliš důvěryhodná. Autor zřejmě příslušník vlastenecké šlechty.

Česká próza od poloviny 40. let do konce 60. let 20. století

- po skončení WWII zaplavila Československo vlna euforie a uvolnění, v prvních letech po válce autoři většinou vyjadřují pocity radosti a štěstí z konce válečného konfliktu a ukončení okupace Československa a osvobození od fašismu. Toto radostné období však trvá pouze do konce 40. let, protože ke konci desetiletí u nás moc definitivně přebírají komunisti a Československo se dostává pod správu Sovětského svazu. Je u nás rozvíjen kult stalinismu, je zaváděna cenzura, oficiální literatura má budovatelskou tématiku a musí být podřízena budování socialismu a komunismu. Řadě autorů je znemožněno svobodně tvořit. Roku 1953 se však smrt Stalina stala jakýmsi impulsem k postupnému uvolňování situace a poměrů ve společnosti a kultuře, cenzura je postupně rušena a řada autorů může začít opět psát legálně. Uvolňování poměrů trvá až do roku 1968, kdy situace vyvrcholí Pražským jarem. Československo dosahuje takové míry svobody, jaké se nepodařilo dosáhnout žádné jiné zemi východního bloku. Cesta ke svobodě je však ukončena intervencí a následnou okupací ČSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Později začíná proces zvaný normalizace, kdy byli zrušeny všechny demokratické reformy, které byli zavedeny v předešlých letech. Je nastolena totalitní vláda komunistické strany. Během uvolňování situace v 60. letech vzniklo několik hlavních literárních skupin, které tvořili.

REAKCE NA VÁLKU

Českou poválečnou literaturu můžeme rozdělit do několika hlavních proudů. Těsně po skončení WWII se autoři věnovali hlavně reakci na válku. Tato válečná literatura může být rozdělena do několika hlavních obdobích. První vlna ohlasů na válku je především informativní. Vyznačuje se faktografičností, reportážním charakterem, často má formu reportáže nebo očitého svědectví. Nejvýznamnější představitelé tohoto proudu literatury jsou Jan Drda a Julius Fučík.

První vlna

Julius Fučík – byl literárním vědcem, žurnalistou. Byl to komunistický zaměřený autor. Jeho nejznámějším dílem je Reportáž psaná na oprátce, která se ve své době stala nesmírně populární. Jde o autentickou reportáž, kterou autor psal v době svého věznění během WWII. Údajně ji psal na kousky papíru, které byly pašovány ven z vězení a následně poskládány a vydány souhrnně v jedné knize. O tomto díle mluvíme jako o umělecké reportáži.

Jan Drda – byl prozaikem a dramatikem, do literatury vstoupil během války (Městečko na dlani). Po válce vydal soubor povídek Němá barikáda, kde popisuje boj proti fašismu, všímá si hrdinství běžných lidí nebo dětí v mezních situacích.


Druhá vlna (50. léta) – v tomto období se autoři opouští faktografické popisovaní válečných události, ale snaží se spíše vystihnou psychiku postavy, její pocity a vývoj.

Arnošt Lustig – autor próz se židovskou tématikou. Lustig byl silně poznamenán svým židovským původem, léta 1942-45 strávil v koncentračním táboře, roku 1945 uprchl z transportu smrti a do konce války se musel skrývat, v roce 1968 odešel do emigrace. Jeho dílo je značně autentické, neboť většinu toho, o čem píše, sám zažil. Jako tématiku používá člověka, který se dostane do krajní situace a musí ji řešit, jeho hrdinové se vyznačují morální silou, která jim pomůže situaci překonat. Jeho stěžejním dílem je novela Motlitba pro Kateřinou Horovitzovou (toto dílo tvořeno v duchu neorealismu, bez patosu, kontrastuje s líčenými událostmi, líčí osudy mladé židovky, která je vězněna v koncentračním táboře, v umývárně před koncentračním táboře zastřelí německého důstojníka => najde v sobě morální sílu na vzpouru x pasivita ostatních vězňů). Dalším dílem, který používá podobnou tématikou je novela Nemilovaná, kde líčí osudy prostitutky v terezínském ghettu)

NEOREALISMUS

NEOREALISMUS (nemá žádný skrytý význam, pouze realisticky zachycuje běžný život, všímá si lidí na okraji společnosti)

Alberto Moravia – patří k nejznámějším italským autorům, některá zfilmována, věnuje se situaci ve válečné i poválečné Itálii, např. román Horalka

BEAT GENERATION (hnutí US básníků a prozaiku 60. let v USA, dílem i životním stylem vyjadřují nesouhlas s ideály USA a konzumním životem, hlásali dobrovolnou chudobu, člověk by se podle nich měl živit rukama, hrdinové těchto románů jsou většinu lidé na okraji společnosti, na rozdíl od neorealismu dobrovolně, uznávají drogy jako životní styl)

Jack Kerouac – prozaik, tulák, román Na cestě
Allen Ginsberg – básník, ve svém díle vyjadřuje hrůzu a smutek ze současného světa, sbírka Kvílení
Charles Bukowski – tvoří v 80. letech, navazuje na beatniky, ve svých dílech vyjadřuje pocity totální hnus, nudy, nespokojenosti, hlavní hrdina představuje autora samotného, je to flákač, pije, střídá ženy, např. povídková kniha Všechny řitě světa i ta má, Hollywood

ROZHNĚVANÍ MLADÍ MUŽI (hnutí anglických básníků a dramatiků, vystupují proti anglickému konservatismu, konvencím, bariérami mezi lidmi různých postavení, proti kariérismu, pokrytectví a pohodlnosti)

Kingsley Amise – vytvořil tzv. universitní román Šťastný Jim (hrdina začíná učit na malé venkovské universitě, ale nedokáže proniknout mezi profesorskou společnost)

NOVÝ ROMÁN

NOVÝ ROMÁN (vyvinul se ve Francii v 50. letech, odmítá stylizované prostředí postav a prostředí, kde vypravěč dává všemu smysl, odmítá vševidoucího vyprávěče, protože pak skutečnost působí uspořádaně, oslabuje příběh, tradiční postavy i vypravěče, místo toho se v textu objevují úvahy, popisy věcí bez souvislostí, několik úhlů pohledu, postavy nezřetelné a často beze jmen)

Alain Robbe Grillet – román Žárlivost (zde si všímá psychologie postav, popisuje sérii setkání A…, ženy plantážníka se, se svým milencem. Vše je sledováno očima klamného manžela, jehož přítomnost je pouze naznačována – 3 židle, 3 příbory, nemůžeme poznat podstatu, pouze ze situací poznáváme o co jde)

FANTASIJNÍ LITERATURA (tvoří vlastní světy, které se řídí vlastními zákony a jsou odlišné, fantasijní literatura má tři hlavní významy – poskytuje jakousi formu úniku z reality všedního dne, navíc je zábavná, ale dává i určité varování, když ukazuje, kam až by mohla společnost dospět. Autoři při tvorbě uplatňují postup kopírování tématu, kdy pouze obměňují prostředí, postavy apod., ale základní myšlenka zůstává stejná)

Sci-fi

Ray Bradbury – americký spisovatel, nejznámějším dílem je soubor povídek Marťanská kronika (popisuje kolonizaci Marsu lidmi, kniha má tři oddíly – v prvním popisuje první začátky kolonizace, ve druhém její rozkvět, ve třetím zuří na Zemi atomová válka a obyvatelstvo kolonie odlétá bojovat zpět domů)

Arthur C. Clark – Vesmírná odyssea

OBDOBÍ OD 2. POLOVINY 50. LET DO KONCE 60. LET

- toto období je charakteristické především uvolňováním poměrů, které přicházelo v několika vlnách. Stalinova smrt v roce 53 se stala impulsem k politickému i kulturnímu uvolnění, které v české literatuře trvá do roku 1957. Pak liberalismus opět ustupuje až do roku 1962. Po něm nastává opět uvolnění až do roku 1968, kdy Československo dosahuje vysokého stupně svobody. Jsou otevřeny hranice na západ a literatura zažívá nebývalý rozkvět. Toto období je ukončeno okupací Československa armádami Varšavské smlouvy, po kterém se vrací tvrdý totalitní režim.
- toto období je jedním z nejúspěšnějším v české historii. Rozkvět tentokrát zaznamenávají zejména divadla malých forem (Semafor). Ty jsou často poloprofesionální a využívají nejrůznější dramatické formy (klasické, kabaretní složky, hudba, tanec, groteska …). Rozkvět zaznamenalo i absurdní drama, které zobrazuje člověka, který ztratil smysl života. Objevují se tzv. i generační hry, ve kterých spolu vedou dialogy příslušníci 2-3 generací o smyslu života. Mezi nejvýznamnější osobnosti patří Ivan Vyskočil (Kdyby tisíc klarinetů – spolupráce s Jiřím Suchým), Josef Topol (hry o současných mladých lidech – Jejich den – ideály x výnosné zaměstnání), Václav Havel (Zahradní slavnost, Vyrozumění)

Jiří Suchý – původním povoláním grafik, od roku 1956 působil v divadlech malých forem. Od roku 1959 pracuje v Semaforu (sedm malých forem), které založil. Semafor byl v 60. letech velmi oblíbený, srovnatelně s Osvobozeným divadlem v letech 30.. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl Jiří Šlitr. Dnes je mu partnerem Jitka Moravcová. Mezi nejlepší hry patří Člověk z půdy, Zuzana je sama doma aj.

70. a 80. LÉTA

- 70. a 80. léta jsou silně poznamenány normalizací, množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiný odcházejí do emigrace. Významnou roli hrála v oblasti dramatické tvorby 70. a 80. hrála Česká televize a její oblíbené seriály. Nejúspěšnější pocházejí od Jiřího Dietla -Chalupáři, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem). Svou oblibu si udržují divadla malých forem (Studio Ypsilon, HA-divadlo, Divadlo Járy Cimrmana, Sklep = dřívější Semafor aj. Mezi nejvýznamnější osobnosti divadel malých forem patřili např. Zdeněk Svěrák, Bolek Polívka, Jiří Suchý, Miroslav Šimek, Jiří Kramol aj. Existují i hry v samizdatu, ty většinou zůstávají v čtené podobě, nebo jsou inscenované v zahraničí

Oldřich Daněk – vystudoval pražskou AMU. Pracoval jako scénárista filmového studia Barrandov. Potom se věnuje pouze literární práci. Píše hry, ve kterých odkrývá rozdíly mezi individuálním a kolektivním pojetím morálky. Klade důraz na odpovědnost jedince vůči společnosti. Jeho drama je dialog s divákem o člověku, životě a době. Např. Válka vypukne po přestávce, Zpráva o chirurgii města N aj.

Jaroslav Dietl – narodil se v Jugoslávii, brzy po narození se jeho rodina stěhuje do Československa. Studoval dramaturgii na FAMU. Svou tvorbou patří mezi nejproduktivnější soudobé autory. Proslavil se zejména tvorbou seriálu pro ČST – Žena za pultem, Nemocnice na kraji města aj.

Světová literatura 2. poloviny 20. století

- poválečná literatura čerpá především z otřesných zážitků 2. světové války a reaguje na ní. Obraz války je velmi rozmanitý od protestu, přes vyjadřování její nesmyslnosti až po oslavu hrdinství a statečnosti. Autoři si také začínají všímat vzrůstajícího napětí mezi USA a SSSR a reagují na začínající studenou válku. Další inspiraci poskytuje prudký rozvoj vědy a techniky a začátek výzkumu vesmíru. Všímají si i ekologických problému, které se začínají objevovat. Inspiraci poskytuje i drogová problematika, organizovaný zločin. V devadesátých letech se hojně věnují zhroucení východního bloku a rozpadu SSSR.
- autoři vyjadřují zejména pocity osamění a izolace, díky čemuž se hojně rozvíjí existencionalismus. Literatura druhé poloviny 20. století je značně různorodá a nedá se vysledovat žádná dominantní tendence, která by sdružovala větší část autorů. To zejména proto, že společnost 20. století je velmi rozdílná.
- v literatuře se objevují především tyto žánry a tendence:

Poezie

• Surrealismus
• Existencionalismus
• Experimentální
• Křesťansky orientovaná
• Postmoderní

Próza

• Reakce na válku
• Existencionalismus
• Magický realismus
• Socialistický realismus (měl vést k výchově lidi k socialismu)
• Neorealismus
• Nový román
• Absurdní literatura
• Scifi + okrajová literatura
• Beatnická generace
• Postmodernismus
• Rozhněvaní mladí muži

České drama od 2. poloviny 40. let po současnost

OBDOBÍ 1945 – 48

- toto období je silně poznamenané radostí a nadšením z konce 2. světové války a ze znovuzískání svobody. Doznívají ideály meziválečné literatury, autoři navazují především na její demokratické a humanistické tradice. Zároveň se objevují spontánní reakce na válku z konce nově získaného míru
- po 2. světové válce nastává nakrátko i rozkvět dramatické tvorby. Především se dále uplatňují žánry, které se realizovali během války – alegorie, pohádka a historie. Obnovuje se tradice Osvobozeného divadla, o které se snaží po návratu z Ameriky Jiří Voskovec a Jan Werich. Vrací se i tradice tzv. „déček“.

Jan Drda – byl dramatikem, prozaikem a redaktorem. Studoval filozofii v Praze. Nejprve pracoval jako redaktor, později jako šéfredaktor Lidových novin. Od 60. let odmítal veřejné funkce a roku 68 odsoudil okupaci Československa. Byl autorem první kvalitní české poválečné hry – Hrátky s čertem. Pohádkový námět měla i jeho druhá hra – Dalskabáty, hříšná ves.

OBDOBÍ 1948 - polovina 50. let

- počátkem období je „Vítězný únor 1948“, který znamená nastolení vlády komunistů v Československu. Proces totalizace se nevyhnul ani spisovatelům, Někteří autoři jsou popraveni, jiní umlčeni, další odcházejí do emigrace. Oficiální literatura je zcela podřízena režimu.
- rok 1948 je přelomový i pro české drama. Znamená počátek úpadku, který trvá po mnoho dalších let. Zaniká Divadlo Voskovce a Wericha. Začíná se prosazovat socialistický realismus, vznikají především hry vracející se k druhé světové válce a do historie. Aktuální bylo také budovatelské drama. Některé díla čerpají i z venkovského prostředí a procesu kolektivizace.

Miloslav Stehlík – zpracovává především téma vesnice a kolektivizace. Byl považován za nejtalentovanějšího dramatika 50. let, protože jeho tvorba byla v souladu s režimem. Jeho prvotinou se stala hra Vesnice Mladá, kde čerpá z historie boje rolníků za svá práva. Jeho další významnou hrou je Jarní hromobití, kde popisuje proces kolektivizace vesnice.

PRÓZA

- během okupace se česká próza dostává do pozadí, rozvíjí se především próza psychologická (Řezáč – Černá světlo, Pujmanová – Předtucha¸ Hostovský – Úkryt, Havlíček - Helimadoe), dále se rozvíjí próza historická, která má za úkol posilovat národní sebevědomí. Mezi nejvýznamnější díla tohoto směru tvorby patří Vančurovy Obrazy z dějin národa českého. Dále F. Kubka a jeho Skytský jezdec, Karlštejnská vigilie (novely, zdánlivě bezstarostně vypráví milostné a křesťanské příběhy). Další linii tvorby představuje próza tzv. českého génia – jde o oslavu pracovitosti a schopností českého člověka proslavit se a dobýt svět. V duchu této myšlenky tvoří zejména E. Bass (Cirkus Humberto). Dalším námětem je inspirace lidovou tradicí – Glazarová – Chudá přadlena. Dále Jan Drda a jeho Městečko na dlani (zobrazuje idylický obraz krajiny, popisuje osudy obyčejných lidí, vyjadřuje radostný vztah k životu). V tvorbě pokračují i humanisticky zaměření autoři – Karel Poláček, Hostinec u kamenného stolu, Bylo nás pět.

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ

Francis Scott Fitzgerald – představitel ztracené generace (studenti, kteří odešli do války jako dobrovolníci s ideály boje za svobodu. Ve válce šok, jsou do konce života poznamenáni a po návratu se nejsou schopni zařadit zpět do společnosti). Ve své tvorbě používá stále stejné schéma – jedinec se vypracuje, získá moc a peníze. Fitzgerald proklamuje, že za peníze e dá koupit všechno. Nejznámějším dílem je román Velký Gatsby.

Ernest Hemingway – další představitel ztracené generace, oceněn Nobelovou cenou. Stal se velmi oblíbeným autorem, zejména díky napětí a spádu jeho děl. Inspirován první světovou válkou, napsal román Sbohem Armádo. Zde popisuje vlastní zážitky z fronty, hrdinové jsou zmatení, a proto se upínají k základním lidským hodnotám (láska, přátelství, odvaha). Jako podklad pro další román Komu zvoní hrana posloužila občanská válka ve Španělsku. Kritizuje fašismus. Dalším jeho významným dílem je novela Stařec a moře (zobrazen boj člověka s přírodou a zlem do posledních chvil člověka. Pokud se člověk vzdá, ztratí důstojnost). Hemingwayův styl je velmi specifický a zajímavý. Díla jsou velmi napínavá a dramatická, to je ale skryto pod podrobnými popisy a dialogy. V podtextu je zachycena atmosféra situace a charakter hrdinů.

John Steinbeck – největší inspirací mu byl rodný kraj v Kalifornii. Zobrazuje osudy drobných farmářů v době hospodářské krize – kritizuje sociání poměry. Mezi jeho nejznámější díla patří O myších a lidech (problematika bezzemků) a Hrozny hněvu (o sociální situaci bezzemků, pouští se do polemiky s náboženskými dogmaty – jak by člověk měl žít x jak žije; jestli je možné žít podle církve)

Česká literatura 1. poloviny 40. let 20. století

- od roku 1938 byla naše země okupována Německem a zaveden tzv. protektorát. To mělo za následek potlačení velké části umělecké tvorby, která do roku 1938 vzkvétala. Byla zavedena cenzura, některým autorům bylo úplně zakázáno vydávat díla. Někteří autoři byli dokonce fyzicky zlikvidováni, nebo deportováni do koncentračních táborů. To mělo za následek úpadek české literární tvorby a kultury vůbec. Mnoho spisovatelé však pokračovalo ve své tvorbě ilegálně. Většinou se obracejí do minulosti do slavných událostí, kterými náš národ v průběhu dějin prošel, čímž se snaží národ povzbudit. Často také volí tématiku rodné země, aby v lidech vyvolat pocity vlastenectví a spoluodpovědnosti za osudy národa.

POEZIE

- snaží se povzbudit národ. Toho dosahují zejména volbou témat ve své tvorbě – rodná země, domov, významné postavy českých dějin a kultury (např. Halas – Naše paní Božena Němcová, Seifert – Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná). Umělci ve svých dílech často využívají náznaků a jinotaje (vleklá zima, tma). Také oslavují češtinu jako národní jazyk, kterého je třeba si vážit a kterou vidí jako symbol národní existence. Toho docilují melodičností a libozvučností svých veršů. Mnozí básníci se ve svých dílech obracejí k dětem (např. Halas, Hrubín). Během okupace fungovaly 2 skupiny – skupina RA (surrealismus – Vančura) a skupina 42 (přísně proti surrealismu, autoři inspirováni běžným životem, např. chodem města, snaží se o bezprostřední obraz skutečnosti, používá přesná označení skutečnosti, epičnost, autoři často vyjadřují pocity osamocení a strachu, např. Jiří Kolář, Josef Kainar). Představitelem nejmladší generace básníků je Jiří Orten.

Jiří Orten – narodil se v Kutné Hoře v rodině židovského obchodníka, studoval konzervatoř, v roce 39 byl z rasových důvodů vyloučen, odmítl emigrovat kvůli lásce k dívce, která ho však později opouští, v den svých 22. narozenin byl přejet německým vojenským autem. Byl nejtalentovanější z nastupující generace autorů. První sbírkou se stala Čítanka jaro, která je ještě důvěřivá a optimistická. Další sbírky jsou již ovlivněny nástupem fašismu a okupací. Cesta k mrazu již vyjadřuje pocity samoty a pocity strachu. V tomto duchu se nesou i jeho další dvě sbírky – Jeremiášův pláč a Ohnice. V nich si všímá zejména masové persekuce obyvatelstva, příkořím, osamocením a pocity strachu a úzkosti. Poezie Jiřího Ortena je meditativní a melodická. Je osobní, hluboce citová, prostá a poznamenaná jeho těžkým životem.

Jiří Kolář – vyučil se truhlářem, ale vystřídal nejrůznější zaměstnání, světově se proslavil svou výtvarnou činností, zejména kolážemi. Od konce 60. let patřil mezi zakázané autory. Jeho první sbírkou se stal Křestní list (využívá běžnou mluvenou řeč a kontrastů), na květnové povstání v Praze reagoval sbírkou Sedm kantát. Ve své tvorbě experimentuje s tématy a jazykem.

Josef Kainar – pocházel z Přerova, studoval na filozofické fakultě v Praze, ale jeho studium bylo přerušeno uzavíráním vysokých škol v roce 1939. Po válce se již věnuje především literatuře. Je představitel existencionalismu. Jeho tvorba je nepatetická, záměrně nepoetická a neidealizující. První sbírkou se staly Příběhy a menší básně

Ivan Blatný – roku 1948 se básník nevrátil ze stipendijního pobytu v Londýně. Od té doby žil v emigraci. Většinu života strávil v protialkoholní léčebně, tvořil až do konce svého života. Mezi jeho první knihy patří sbírka Paní Jitřenka (navozuje příjemné pocity, zobrazuje melancholické procházky Brnem) a Melancholické procházky

NĚMECKO

- v Německu, které bylo velmi krutě zasaženo válkou, se rozvíjí zejména expresionismus. Přesto se však v oboru umělecké prózy proslavili zejména autoři tvořící v duchu humanismu, kteří dále rozvíjeli tradice realistického románu.

Thomas Mann – patří k největším humanistickým autorům své doby. Za své dílo obdržel Nobelovu cenu. Pocházel ze staré zámožné rodiny. V roce 33 je nucen pro svůj židovský původ opustit Německo.
- zejména prostředí, ve kterém vyrostl ho inspirovalo k napsání generačního románu Buddenbrookovi, ve kterém popisuje vzestup a pád podnikatelské rodiny.

Erich Maria Remarque – patří k nejčtenějším autorům 20. století. Prožil dramatický a dobrodružný život, který mu byl inspirací v jeho tvorbě. Jeho otřesné zážitky z fronty WWI ho inspirovaly k napsání prvního románu Na západní frontě klid. Toto dílo patří k nejznámějším románům vůbec. Své renomé si vydobyl zejména díky úžasné autentičnosti a reálným popisováním otřesných zážitků z fronty. Hlavní postavy představuje parta mladých kamarádů, kteří společně bojují. Postupně ztrácejí veškeré životní iluze, protestují, ale hlavně se snaží přežít. Volným pokračováním je román Cesta zpátky, kde líčí návrat lidí zničených válkou zpět domů. V této linii tvorby pokračuje i v románu Tři kamarádi. V reakcích na aktuální společenské dění pokračuje i po válce, kdy v románu Černý obelisk kritizuje situaci v Německu po WWI. Druhou světovou válku popisuje v dílech Jiskra života, Čas žít, čas umírat aj.

Lion Feuchtwanger – patřil k autorům historických románů. Zaměřoval se především na židovskou problematiku a postavení židů v průběhu historie. Mezi nejznámější díla patří např. Židovka z Toleda, trilogie Židovská válka. Romány Lišky na vinici a Bláznova moudrost se odehrávají během francouzské revoluce aj.

Bertolt Brecht – dramatik, tvoří v duchu socialistického realismu. Byl nesmiřitelným kritikem fašismem. Přišel s novou koncepcí divadla – tzv. epické divadlo (ruší divadelní iluzi, nutí diváka přemýšlet a zaujímat postoje, toho dociluje pomocí zcizovacích prostředků – divák je oslovován ze scény, písně, mezihry, mezihry, ve kterých líčí diváky přemýšlet). Nejznámější díla představují hry Žebrácká opera, Matka kuráž a její děti (zpracovává putování matky a jejich dětí za vojsky WWI, táhne s sebou vozík se zbožím, které prodává vojákům, postupně přichází o všechny děti, vozík je pořád těžší = těžký životní úděl)

RUSKO

- autoři byli pod silným vlivem stalinovského režimu, který likvidoval autoři, kteří kritizovali komunistický režim, nebo jej dostatečně nepropagovali. Autoři navazují především na tradice kritického realismu 19. století.

Michail Bulgakov – ve svém díle spojuje humanismus a filozofii. Jeho nejvýznamnějším románem je Mistr a Markétka. V tomto románu se objevují tři linie děje – první je filozofická, kdy Bulgakov uvažuje, kam až je člověk ochoten zajít, aby byl šťastný. Druhá je historická a třetí realistická.

Jevgenij Zamjatin – do literatury vstoupil prózou My. Jde o moderní bezdějový text plný úvah na nejrůznější témata, kdy kritizuje poměry v Rusku a stalinismus. Román se odehrává v Jednotném státě, který vše řídí, hlavní hrdina chystá vzpouru, která je však potlačena.

ANGLIE

James Joyce – narodil se v Dublinu, později odchází na kontinent a střídavě žije v různých zemích, od mládí trpěl oční chorobou, na posledním díle pracoval již slepý. Jeho tvůrčí styl je velmi osobitý a Joyce patří mezi prozaické novátory první poloviny 20. století. Jeho jedinečnost spočívá v metodě, kterou používal – tzv. metoda volného proudu vědomí. Jde o mnohovýznamový sled dojmů a obrazů. Svému rodnému městu věnoval povídkový soubor Dubliňané. Jeho nejslavnějším dílem se stal román Odysseus (zamýšlí se nad všedností a banálností života, ale zdůrazňuje i jeho neopakovatelnost), kde parafrázuje antický mýtus, který je podán sledem obrazů ze současného Dublinu. Joyce používá velmi působivý jazyk.

John Galsworthy – v jeho díle vrcholí tradice anglického kritického realismu. Jeho nejznámějším díle je trilogie Sága rodu Forsythů, kde podává věrný obraz života vyšších vrstev v době viktoriánské Anglii.

Futurismus

Směr futurismus se taktéž obrací k budoucnosti, zobrazuje moderní život. Obrazy světa v pohybu, který je často zachycen rozložením do časově následných fází. Slovní stavbou a odstraněním interpunkce zdůrazňuje rychlost pohybu. Výraznou úlohu hraje i grafická podoba básně.
Spojením malířského stylu kubismu a literárního futurismu vzniká směr kubofuturismus. Spojuje rychlost a dynamiku futurismu s kubistickým pohledem na svět. Snaží se zachytit složitou skutečnost z mnoha úhlů pohledu. Hlavními znaky jsou polytematičnost, prolínání různých časových rovin. Důležitou úlohu hraje i grafická podoba básně, kdy jsou často používané tzv. obrazové básně (kaligramy).
Jako protest proti válce a násilí se zrodil dadaismus. Vyjadřuje nesmyslnost válečného konfliktu, pocity nesmyslnosti života. Používá princip náhodných souvislostí a volných asociací. Snaží se šokovat, burcovat, provokovat. Zakladatelem se stal francouzský básník Tristan Tzara.
Jako další z moderních avantgardních směrů se vyvinul surrealismus. Vzniká po první světové válce. Roku 1924 byl vydán Manifest surrealismu, kde byly shrnuty požadavky tohoto nového uměleckého směru. Zakladatelem se stal André Breton. Styl využívá obrazotvornosti a fantasie. Často se setkáváme s psychickým automatismem (= volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran). Surrealisté vyjadřují bezprostřední subjektivní dojmy, fantazii a sny.
Ve 30. letech se z některých filozofických výkladů vyvinul existencionalismus. Popisuje člověka jako osamoceného a odcizeného jedince, který se nedokáže zapojit do společnosti. Zobrazuje lidi trpící vnitřními pochybami, v mezních situacích prožívají pocity beznaděje a zoufalství. Život chápou pouze jako cestu ke smrti. V české literatuře zejména F. Kavka.
S rozvojem a sílení marxismu se objevuje proletářská literatura a socialistický realismus. Zobrazují třídní boj, sociální situaci, nabádají k revoluci, vyzdvihují úlohu komunistické strany, jsou značně tendenční a optimistické. Sní o spravedlivé společnosti. Prvky patosu a kolektivismu. U nás např. Wolker.

FRANCIE

Marcel Proust – pocházel z bohaté rodiny, otec byl lékař, matka bohatá židovka. Kvůli přehnané péči rodiny neměl dostatek vůle pro studium a práci a většinu času trávil s přáteli v salonech a divadlech. Až smrt rodičů ho donutila změnit životní styl. Uzavřel se do svého pokoje a poháněn strachem ze smrti horečně pracoval na svém díle. Když v roce 1922 umírá, osmidílný cyklus Hledání ztraceného času je hotov. Jeho poslední tři díly vycházejí až posmrtně. Ve svém románu detailně vyjádřil zážitky a pocity vypravěče. K vyjádření psychických procesů použil vnitřní monolog.
- Proustův význam spočívá v tom, ve svém díle překonal konveční postupy románové tvorby a našel cestu, jak vyjádřit psychické stavy jednotlivce.

Romain Rolland – byl představitel humanistické linie tvorby. Obdržel Nobelu cenu. Před válkou napsal 10 dílný cyklus Jan Kryštof (román-řeka, v knize popisuje osudy geniálního německého hudebníka). Svůj protiválečný postoj vyjadřuje ve své novele Petr a Lucie (v tomto díle Rolland pracuje s kontrasty – hrůzy války x vysněný svět milenců, shakespearovský motiv, odehrává se ve válečné Paříži, na konci oba milenci umírají v kostele = protiválečný postoj).

Henry Barbusse – účastnil se WWI jako dobrovolník, byl organizátorem protifašistických akcí)jeho nejznámější dílo představuje román Oheň. Jde o deník vojenské čety, uplatnil zde vlastní zážitky z fronty. Román má netradiční formu. Je to pouze pásmo scén, úvah a příběhů bez hlavního hrdiny.

Antoine de Saint – Exupéry – vášnivý letec, padl ve druhé světové válce, další z představitelů humanistické skupiny autorů, jeho silné morální cítění je zřetelné z každé z jeho děl. Jeho nejvýznamnějším dílem je moderní pohádková próza Malý princ (popisuje setkání letce s malým princem z neznámé; dílo vyjadřuje nutnost přátelství mezi národy a odpovědnosti. Exupéry napsal i několik leteckých románů (Noční let)

André Breton – byl zakladatelem surrealistické skupiny, přichází s experimentální prózou (automatický text). Jeho stěžejním dílem je román Nadja.

Světská literatura (v národních jazycích)

jiný obsah než náboženská literatura - obrací se k světu a životu, rozvoj mezi feudály, později také ve městech

šlechtická literatura
- hrdinská a rytířská epika, dvorská lyrika - oslava ideálního života šlechtice, rytíře a jeho ctností, úcta k ženě, nutnost chránit slabší, šíření a obhajoba křesťanství; později exotika a dobrodružství
- autoři většinou anonymní, náměty nebyly originální (typickým hrdinou byl Alexandr Veliký, presentován jako středoevropský panovník)
- nejčastější žánr hrdinské a rytířské epiky je epos:
- hrdinský národní - příběh s bohatým dějem, hlavní a vedlejší dějové linie, epická šíře, dlouhé popisy, mnoho postav, hlavní hrdina je statečný, odvážný, čestný, např. Píseň o Rollandovi, Píseň o Cidovi
- rytířský - ústřední postavou je rytíř, odvážný bojovník, spravedlivý vládce, ochránce chudých, žen apod., např. král Artur, Alexandr Veliký
dvorská literatura
- lyrika, milostná poezie, hluboký cit k ženě, rytíř usiluje o získání její přízeň, láska často neopětovaná, pochází z jižní Francie, tzv. trubadúrská literatura
- autoři děl tzv. trubadúři (ve Francii) = přednašeči, zpěváci, minnesängři (Německo)
- milostné, přírodní a společenské (často satira) témata
měšťanská literatura
- o soudobém životě, rozporech, nedostatcích, zábavnost a komika

POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ

- naše literatura patří mezi nejstarší v Evropě (přes 1000 let), 3 kulturní jazyky – latina, staroslověnština, čeština, 863 – příchod Cyrila a Metoděje (pocházeli ze Soluně) – přinesli písmo (hlaholice, z ní vznikla mladší cyrilice = základ azbuky) a některé náboženské texty, všeslovanský význam – šíření jazyka k jiným slovanským národům, nejstarší texty byly náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu

a) Staroslověnské písemné památky

- Proglas – předmluva k překladu evangelia, jde o nejstarší dochovanou slovanskou báseň, proklamuje nutnost vzdělání, právo na kulturu a náboženství ve srozumitelném jazyce = demokratizace literatury
- Život Konstantina, Život Metoděje – životopisy obou bratří, obrana jejich díla, slovanského jazyka a kultury; život = historické a životopisné vyprávění, próza, bez zázračných a nadpřirozených prvků
- Kyjevské listy – hlaholicí psaný zlomek mešní knihy v originále
- + další (viz kostka str. 11)

- po Metodějově smrti zákaz staroslověnské bohoslužby, staroslověnská kultura přežila pouze v Sázavském klášteře (= kulturní centrum přemyslovského státu), začala převaha latinské literatury, Metodějovi žáci odcházejí do sousedních zemí, převážně do přemyslovských Čech.
- latina postupně získávala nadvládu – centrem staroslověnské vzdělanosti se stal Sázavský klášter, z tohoto období pocházejí legendy (zachycují život svědců) – Legenda o sv. Václavu, Život knížete Václava (prostý styl, srozumitelnost), Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu (náročný styl, typická středověká legenda se zázraky)

b) Latinská literatura (centrem pražské biskupství)

- Kristiánova legenda – vypravuje o životě a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily (obrazné pojmenování, Václav je zobrazen jako chudý a pracovitý člověk)
legenda – vypráví o životě, skutcích, zázracích a mučednictví světců
- Kosmova Kronika česká – zachycuje osudy celého národa, nejstarší období Čechů zobrazuje v pověstech – příchod Čechů, o Krokovi a jeho dcerách, O Přemyslu Oráči. Dílo je psáno latinsky – svědčí o vítězství řeči v tomto období (Kosmas dokonce zamlčuje jakékoli zmínky o staroslověnské vzdělanosti = nadržování katolíkům). Kniha není úplně historicky věrná – Kosmas někdy přibarvil apod., aby byl děj zajímavější. Měl 3 druhy pramenů – nejstarší příběhy z doby pohanské, vyprávění pamětníků, zážitky Kosmovy. Kniha je podaná jako živé vypravování s přímou řečí a dialogy, podrobné charakteristiky postav. K.K.Č je revoluční dílo. Díky obsahu i stylu. Našla si celou řadu pokračovatelů

Světová próza a drama 1. poloviny 20. století

- Ve 20. století pokračovaly změny ve společnosti, které byly započaty na konci předešlého století. Mění se i životní styl, který se razantně zrychluje. Přiostřuje se konkurenční boj, člověk začíná být desorientovaný. Člověk si začíná uvědomovat, že toho začíná vědět víc, než je potřeba ke spokojenému žití. Tyto pochmurné nálady ve společnosti mají za následek vznik nových názorů a uměleckých směrů. První světová válka zničila všechny zbývající sociální jistoty. Ve státech pokračuje rozvoj kapitalismu a demokracie. V některých zemích stoupá podpora totalitních režimů. V návaznosti na předválečné umění se formují nové avantgardní směry, které mají za cíl mnohem více zasahovat do běžného života a společenských věcí. Velká část nadějí na změnu společnosti je však zničeno WWI. Mělo vliv na drama, poezii i prózu.
Z opojení rychlým rozvojem techniky vzniká civilismus. Zobrazuje možnosti technických vymožeností, moderního života a světa. Všímá si a oslavuje všední věci v životě, lidskou práci. Významným představitel tohoto stylu je např. americký básník W. Whitman
Umění taktéž reaguje na válku a vzniklou situaci člověka. Všímá si nejprostších darů života, oslavuje přírodu, domov a lásku. Tyto znaky obsahuje především směr pojmenovaný vitalismus.
Jako opozice k positivismu, naturalismu a impresionismu se vyhranil proud expresionismus, který vyjadřuje obavy o osud lidstva v souvislosti s novými technickými možnosti a prostorem, který se před lidmi najednou otevřel. Vyjadřuje taktéž úzkost, kterou moderní člověk pociťuje. Realitu chápe jako nitro člověk, snaží se vyjadřovat psychické stavy a pocity (děs, hrůza, násilí).

Literatura raného středověku (476. - do konce 13. století)

- vymezeno pádem říše západořímské (476 n.l.) a objevením Ameriky (1492)

EVROSPKÁ LITERATURA

- silný vliv křesťanství (státní ideologie, opora společnosti), rozdělení na Římskou a Byzantskou větev. Postupně více ovlivňovalo i světský život. Ideologie – naprostá závislost na božské vůli, smysl života člověka spatřovalo ve vztahu člověka a boha, život pouze příprava na posmrtný život v nebesích
- literatura zprvu zcela ve službách církve, časem pronikání světských prvků
- centry vzdělanosti byly kláštery, chrámy, školy, univerzity

a) náboženská

- základním textem, ze které vychází je bible, dvě části:
• starý zákon - viz hebrejská literatura
• nový zákon - křesťanská část bible, vznikl v řečtině. Obsahuje 4 evangelia = vyprávění o Kristově životě (Markovo, Matoušovo, Lukášovo, Janovo), epištoly = listy apoštolů věřícím , Apokalypsu = zjevení sv. Jana - spis o konci světa a posledním soudu, žalmy, hymny apod.
- literatura silně ovlivněna křesťanstvím - hrdinou většinou svěšet = ztělesnění dokonalosti
- velký rozmach legend (o životě a činech světců), duchovních písní, modliteb a náboženských dramat

DEORKATICKÝ PRODU LITERATURY

Karel Čapek – autor světové proslulosti a úrovně, nejvýznamnější představitel demokratického proudu v české meziválečné literatuře. Narodil se v Malých Svatoňovicích v Podkrkonoší, kde byl jeho otec lékařem. Studoval gymnázium a potom filozofii na UK v Praze, pak v Berlíně. Cestoval do Paříže, patřil k iniciátorům Almanachu na r. 1914. Krátce působil jako novinář v Národních listech, od roku 1921 až do své smrti v Lidových novinách. Po okupaci je Čapek soustavně napadán a neuznávám, což vyústilo v jeho smrt v roce 38, kdy podlehl nemoci.
• tvorba do roku 1921
V první období tvorby autor vychází z tzv. předválečné moderny. Prvním jeho samostatným dílem je povídková kniha Boží muka, kde si autor klade otázky svobody člověka a smyslu života, často se vyskytují motivy záhad a tajemství. V této linii tvorby pokračuje i další kniha Trapné povídky, která přináší prosté, všední příběhy relativistického typu.
• 1921 – 1927
Období dramatických a románových utopí. Ve všech se vyskytuje nějaký převratný vynález, který má však neblahé důsledky pro člověka. Čapek touto formou upozorňuje na možnosti zneužití techniky a varuje před katastrofou. Tuto linii tvorby představují zejména romány Továrna na absolutno a Krakatit. Čapek v těchto dílech odmítá radikální změny světa a naopak zdůrazňuje drobné každodenní práce a drobné objevy, které přinesou prospěch celému lidstvu.
• přelom desetiletí
V tomto období vznikají především drobná díla drobnějších prozaických žánrů - povídky, fejetony, sloupky a další novinářské útvary. Jako krátké povídky pro noviny vznikly Povídky z jedné a druhé kapsy. Vydává i několik cestopisných fejetonů (Italské listy, Anglické listy, Výlet do Špatněl) a knih, kde upíná svou pozornost k prostým věcem lidského života (Zahradníkův rok).
• 30. léta
V tomto období je stěžejním dílem románová noetická (noetika = nauka o poznání) trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. Jednotlivé díly nejsou spojeny tématicky, ale filozoficky (tzv. relativismus = snaha vidět skutečnost z několika stran, není jen jedna poznatelná pravda); řeší společný problém – zda je možné poznat pravdu o světě, o lidech i porozumět sobě samotnému.
- na konci 30. let jeho obavy dostávají konkrétní rozměry – vidí ohrožení lidskosti a civilizace fašismem, avizuje nutnost sjednotit síly pro boj s ním. Významná je filozoficky zaměřená kniha Hovory s T.G.M., která obsahuje fiktivní hovory s prvním čs. Prezidentem. Jeho další knihy znamenaly výzvu k boji – např. Válka s mloky. Román První parta se odehrává v hornickém prostředí, představuje návrat k ke každodennímu životu prostých lidí. Popisuje solidaritu prostých lidí během neštěstí, má i symbolický význam – proti zkáze se lze bránit. Poslední knihou, která však nebyla dokončena, je filozofický román Život a dílo skladatele Foltýna. Jde o návrat k problematice poznatelnosti člověka, kterému se Čapek věnoval na začátku 30. let.
• významná je i tvorba pro děti, kterou představuje především kniha Dášenka, čili Život štěněte
- Karel Čapek byl jedním z nejvýznamnějších myslitelů, demokratů a humanistou své doby.

České drama a divadlo 1. poloviny 20. století

- české drama byla v 1. polovině 20. století pod vlivem světového dramatu, a proto se v něm objevují i některé nové tendence – zejména symbolismus a impresionismus. Roku 1907 byla otevřena druhá stálá divadelní scéna – Městské divadlo na Vinohradech. Celou divadelní tvorbu 2. poloviny 20. století můžeme rozdělit do několika skupin:

1. oficiální divadlo (Národní divadlo, divadlo na Vinohradech)

a) impresionistická, vitalistická, symbolistická a poetistická tvorba
celá divadelní inscenace je pojata jako jeden umělecký celek (včetně textu, světla, hudby, scén …). Tuto linii tvorby representuje především Jaroslav Kvapil (od 1900 režisér Národního divadla) a jeho hry Princezna Pampeliška nebo Rusalka, která byla psaná jako libreto k Dvořákově opeře.
- tyto tendence se nejvýrazněji promítli do her Fráni Šrámka – Léto (oslava mládí a lásky, položeno do kontrastu s měšťáckým světem a nudným životem intelektuálů, podařilo se vykreslit lyrickou atmosféru horkých letních večerů) a Měsíc nad řekou (vyjadřuje pocity rezignace a tesku po mládí, odehrává se asi v Písku při sjezdu abiturientů – ironický úsměv nad dřívějšími plány, vyrovnanost a smír x život jejich dětí)
b) psychologická dramata (prohloubení psychologie postav)
Jaroslav Hilbert – Vina (odehrává se během jednoho odpoledne, hlavním tématem jsou mravní problémy svedené dívky, společenské předsudky)
c) historické drama
pod vlivem moderních vlivů, vedle realistických děl Jiráskova typu (Jan Hus) vznikají i díla s prvky symbolismu, impresionismu a filozofické reflexe - Jaroslav Hilbert – Falkenštejn. Do této linii tvorby spadá i Jiří Mahen, v jehož dílech můžeme vypozorovat i prvky sociálního protestu a anarchismu (Jánošík, Mrtvé moře). Zajímavý typ historického dramatu vytvořil Viktor Dyk ve svém Zmoudření dona Quijote (vliv symbolismu)
d) vážné drama (novoklasicisní) – František Langer, Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti)
e) expresionistická tvorba (prudká, křečovitá gesta)
Do této linie tvorby můžeme zařadit např. přístup Karla Huga Hilara (režisér) v jeho hry bratří Čapků Ze života hmyzu (kritika lidských chyb a nedostatků, které je obrazně ukázáno na chování jednotlivých druzích hmyzu)

2. neoficiální lidové divadlo
pro počátek 20. století u nás je typické množství zábavních scén, šantánů a kabaretů (např. Červená sedma – Eduard Bass). Kabaret se rozvinul především během WWI a po válce)
3. avantgardní divadlo
- vznikají jako protějšek ke „kamenným divadlům“. Jako tématika je nejčastěji použito prostředí lidových zábav, kabaretů, cirkusů. Mezi nejvýznamnější představitele avantgardního dramatu patřili:
Vítězslav Nezval – mezi jeho nejznámější díla patří Milenci z kiosku (můžeme ještě pozorovat některé znaky poetismu, ale dílo současně vyznívá i jako tvrdá kritika své doby a vybízí k revoluci) a Manon Lescaut, která vyšla během okupace.
Vladimír Vančura – Alchymista
- avantgardní autoři se sdružili roku 1925 kolem divadelní sekce Devětsilu a roku 1926 založili poloprofesionální Osvobozené divadlo, později vznikla scéna Dx.

Osvobozené divadlo

Vzniká ve 20. letech v souvislosti s rozvojem poetismu. Autoři se snažili bát tvůrčí, básničtí, spojení těsně s reálným životem a jeho problémy. Odstraňuje klasickou dramatickou jednotu času, místa a děje, vede přímý dialog s divákem, kterého nutí k aktivní spoluúčasti. S OD jsou neodmyslitelně spjati především dva autoři – Jiří Voskovec a Jan Werich. Na scéně OD vystupovali od roku 1927. Jejich prvním představením byla hra Vest pocket revue. Šlo o velmi uvolněnou hru plnou humoru a komiky, která parodovala tradiční dramatické žánry. Novinkou byly improvizované dialogy s obecenstvem. Ve 30. letech spolupracovali s hudebníkem Jaroslavem Ježkem. Během tohoto období realizovali množství her (Golem, Caesar, Osel a stín, Balada z hadrů, Těžká Barbora, Pěst na oko), jejich obsah postupně nabýval politické angažovanosti v souvislosti s růstem moci fašismu.

D 34 – 39

- šlo o avantgardní, experimentální scénu, která připravovala náročná umělecká díla pro lidového diváka. Nejvýraznější postavou divadla byl Emil František Burian. Usiloval o tzv. syntetické divadlo (spojení různých divadelních prvků jako zpěv, recitace, tanec, filmová projekce …). Mezi nejznámější hry uvedené Dx patří např. Vojna (montáž z lidové poezie). Roku 1941 bylo gestapem uzavřeno a Burian byl poslán do koncentračního tábora.

PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA

Egon Hostovský – pocházel z židovské rodiny, studoval na univerzitách v Praze a Vídni, ale studia nedokončil, působil jako nakladatelský redaktor v Praze, později v diplomatických službách, v zahraničí pak i zůstal jako emigrant, žil v USA.
- námětem jeho tvorby byli většinou osoby, které se z různých důvodů ocitli mimo společnost, jsou věčně pronásledované, věnuje se problematice vykořeněnosti, viny, úzkosti, rozkladu osobnosti. Do literatury vstoupil v meziválečném období několika sbírkami povídek (např. Zavřené dveře). Mezi zdařilá sbírka patří román Případ profesora Körnera (gymnazijní profesor, který prožívá hlubokou vnitřní krizi – nevěra manželky, domněnky o vlastní smrtelné nemoci, pocit odcizení, ztráty jistot, zoufalství). Díla která napsal během WWII vyšla v USA – např. Listy z vyhnanství
- Egon Hostovský si získal mezinárodní uznání, za své dílo byl oceněn literární cenou, která mu byla udělena v emigraci

Česká próza 30. let 20. století

rok 1900 neznamená v české literatuře žádný významný přelom, autoři na začátku 20. století v podstatě pouze přebírají, prohlubují a modifikují myšlenky a postoje, se kterými do literatury vstupovala generace 90. let 19. století.
- na počátku 20. století stále pokračují ve své tvorbě realisté (A. Jirásek), naturalisté (Šlejhar, bratři Mrštníkové), vrcholí proud impresionismu (F. Šrámek). Krátce se objevil směr novoklasicismus, který klade důraz na vyváženou formu a řád uměleckého díla. V období mezi dvěma světovými válkami dosáhla česká literatura světové úrovně. Rozvíjí se množství uměleckých směrů i tvůrčích individualit. Národní cítění je postupně utlačováno cítěním sociálním. Pocity vlastenectví se později vracejí v době okupace a nástupu fašismu.
- v prvních letech po WWI se objevuje mnoho děl, které bezprostředně reagují na válku a popisují válečné prožitky z front. Válku autoři většinou chápou jako nesmyslné vraždění. Do této linie tvorby patří i literatura legionářská, která se inspiruje bojem a osudy legionáři v Rusku. Třetí skupinou děl inspirovaných WWI jsou díla zaměřená na jednotlivce. V reakci na válku se rozvinul i vitalismus. Myšlenky sociálních reforem můžeme najít u brněnské Literární skupiny a jejím časopisem Host. V této skupině můžeme nalézt i mnohé prvky expresionismu.
- ve 30. letech literaturu silně ovlivnila velká ekonomická krize a předzvěst budoucí války. Nejrozvinutějším žánrem se v tomto období stal román v mnoha podobách. Mezi nejoblíbenější formu patřil román společenský, často označován jako román řeka, který vždy zachycuje osudy alespoň jedné generace. Dalším z oblíbených typů románů byl tzv. román individuální, který na pozadí společenské problematiky věnuje pozornost individuálnímu lidskému osudu. Rozvíjí se i kritický realismus, psychologická próza, próza s existencionalistickými tendencemi, próza ruralistická (vesnická) a katolická.

REAKCE NA I. SVĚTOVOU VÁLKU

Jaromír John – byl prozaikem, výtvarníkem a estetikem. Mezi nejzdařilejší z jeho děl patří povídkový soubor Večery na slamníku, kde prostí lidé zavlečení do války podávají svědectví o svých osudech. Působí velmi autenticky, postavy jsou sympatické a politováníhodné, ale i negativní a darebácké. V díle Zbloudilý syn popisuje osudy muže, který byl během války sadista, pak se z něj stává počestný živnostník a nakonec nacista.

Jaroslav Hašek – jeden z čelních českých prozaiků, tvůrce světového literárního typu – Švejka. Narodil se v Praze učitelské rodině, studia na gymnáziu nedokončil, později odmaturoval na Obchodní akademii, stal se bankovním úředníkem, brzy však toto povolání opustil a věnoval se literatuře a žurnalistice. Velký vliv na jeho tvorbu měly zkušenosti prožité během WWI – cesta na frontu, Ruské zajetí, vstup do čs. legií a následně do Rudé armády. Po návratu z války jeho život provází problémy, proto odchází na Vysočinu, kde píše a diktuje Osudy dobrého vojáka Švejka.
- Hašek už od 18 psal povídky a stal se známou osobností v pražských hospodách. Postava vojáka Švejka byla vytvořena již před válkou (Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky …). Ale až kniha Osudy dobrého vojáka Švejka přinesla Haškovi světovou proslulost i ocenění. Kniha však vinou autorovy předčasné smrti zůstala nedokončena. Kniha přináší obraz surovosti války a vystihuje její nesmyslnost. Snaží se být jakýmsi protestem proti ní.

KATOLICKY ORIENTOVANÁ PRÓZA

Jakub Deml – prozaik, básník, publicista, překladatel, představitel křesťanského spiritualismu a počátků existencionalismu. Narodil se v rolnické rodině. Vystudoval gymnázium a stal se katolickým knězem. Pro konflikty s církevními nadřízenými byl však vyloučen z duchovní správy a roku 1912 pensiován.
- prvním významným literárním počinem jsou básně v próze vydané pod názvem Moji přátelé, ve kterých je užita symbolika rostlin, hlásá život v pokoře. Protikladem jsou prózy Hrad smrti a Tanec smrti. Vyjadřují pocity děsu a strachu, pocity ohrožení a děsivé vize. Vrcholem jeho tvorby jsou prózy z 30. let předznamenávající tendence moderního českého existencionalismu – Zapomenuté světlo a svazky deníků shrnuté pod názvem Šlápěje.

Jaroslav Durych – představitel historické imaginativní prózy, narozen v Hradci Králové, oba rodiče záhy po jeho narození zemřeli. Vystudoval medicínu, působil jako vojenský lékař. Ve své tvorbě byl silně ovlivněn barokem.
- hlavním myšlenkou jeho tvorby je zdůrazňování života v chudobě, ale zároveň s pokorou (x od socialistické prózy a proletářské literatury). V tomto duchu se nese rozsáhlá novela Sedmikráska, kde se prolíná rovina pozemská s nadpozemskou. Vrcholem Durychovy tvorby jsou historické prózy zasazeny do období raného baroka – román Bloudění (= větší valdštejnská trilogie) a soubor tří povídek Rekviem (menší valdštejnská trilogie). Jeho tvorba představuje nový typ historické tvorby – barvitý obraz doby, metaforičnost, dějová sevřenost. V tom je i jeho největší význam.

SOCIÁLNÍ PRÓZA

Ivan Olbracht – vlastním jménem Kamil Zeman, byl synem Antala Staška, narodil se v Semilách. Studoval nejprve práva, pak filozofii, avšak ani jedno nedokončil. Stal se novinářem, nejprve ve Vídni, pak v Rudém právu v Praze. Na začátku tvorby se Olbracht věnuje lidem žijících na okraji společnosti a lidem vnitřně osamoceným. – např. kniha povídek O zlých samotářích, nebo společenský román Podivné přání herce Jesenia. Ve 20. letech se Olbracht začíná věnovat aktuálním společenským tématům. Tato linie tvorby je representována knihou Obrazy ze soudobého Ruska, nebo Anna proletářka (obraz dělnické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí). Tuto etapu angažované tvorby ukončila roztržka s novým vedením KSČ. Tím končí i jeho činnost v Rudém právu. Ve 30. letech se plně věnuje literatuře. Zajímá se především o oblast Podkarpatské Rusi. Odtamtud čerpá náměty pro knihu reportáží Hory a staletí, pro povídkovou knihu z židovského prostředí Golet v údolí a pro román-baladu Nikola Šuhaj loupežník, který se odehrává na konci světové války a během poválečných let ve vesnici Koločava (2 dějová pásma – vlastní příběh Nikolův = skutečnost x mýtus o nezranitelnosti; Nikola je válečný zběh, odbojník proti křivdě a bídě, ztělesnění touhy lidí po svobodě).
- během okupace se vrací k tradičním kulturním námětům – pro mládež převyprávěl některé příběhy Starého zákona v knihách Biblické příběhy, příběhy o české minulosti obsahuje kniha Ze starých letopisů a ze starých indických bajek čerpá v souboru O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách
- Ivan Olbracht se stal klasikem české prózy díky vytříbenému básnickému jazyku prózy, stylu a vypravěčském umění.

Marie Majerová – představitelka sociální prózy a socialistického realismu. Pochází z Úvalu u Prahy, již od mládí se společensky a politicky angažovala, nejprve je členkou sociální demokracie, potom vstupuje do KSČ. Byla redaktorkou Rudého práva. Roku 1929 se – podobně jako další autoři - rozchází s KSČ a věnuje se výhradně literatuře.
- v počátcích se ve svých dílech věnuje individuálním osudům žen – např. Panenka. Následoval román Náměstí republiky, ve kterém je patrný vliv anarchismu. Pak vznikají silně angažovaná díla – romány Nejkrásnější svět, utopický román Přehrada (vidina změny společnosti), podobně laděná Siréna (generační román z prostředí kladenského proletariátu). Za vrchol její tvorby je považována drobná próza Havířská balada (obraz hornického života