Komunikace = dovednost, kterou lze osvojit studiem (teorie) a hlavně tréninkem (praxe).
Specifický problém pro ČR: lidé, manažeři…
= předávání a přijímání sdělení nejméně mezi dvěma subjekty.
Sdělení = vše, co je předmětem komunikace.
Cíl: srozumitelně a v pravou chvíli na pravém místě sdělit druhým lidem srozumitelně svoje myšlenky.
Faktory komunikace
srozumitelnost
vypovídací schopnost
Základní úlohy komunikace v managemetnu
vzájemná výměna co největšího množství objemu sdělení mezi subjekty za čas
přenášení sdělení mezi subjekty s co nejmenší ztrátou hodnoty sdělení („šum“)
proč třeba komunikovat
kdy komunikovat
kde komunikovat
Druhové členění komunikace
slovní (verbální)
zraková (vizuální)
hlasová (vokální)
Slovní komunikace
- základem jsou písmena abecedy a čísla číselné soustavy
- 2 formy
o aktivní (psaní a hovor) = dávají impuls k zahájení komunikace ~ výsledek
o pasivní (naslouchání a čtení) = impuls již byl dán, ale není to tak, že by nemohly ovlivnit výsledek komunikace
Zraková komunikace
- základem jsou pohyby těla, změny vzdálenosti, výrazy a projevy
Pokud si při poradě účastník klade ruce za hlavu = projev nadhledu nad problémem.
Přistupování blíž při komunikace manažera s podřízeným = vyjadřování důvěry.
Rozšiřování zorniček při diskusi = projev zájmu o diskutovanou věc.
Nošení oblečení modré barvy pracovníkem OJ = vnitřní pohoda a vyrovnanost.
Zásadní přicházení pozdě na schůzky s managementem = vlastník vyjadřuje svoji pozici.
Hlasová komunikace
- základem je využívání intenzity a barvitosti hlasu
- charakteristiky hlasu manažera
o kvalita (libozvučnost hlasu = příznivé ovzduší při komunikaci)
o tón (bez používání změny tónu => jednotvárnost a monotónost)
o melodičnost
o síla (silnější hlas = vyjádření dominance komunikujícího subjektu)
o rychlost
o pauzy (=> pro zdůraznění nebo obnovení pozornosti)
Žádné komentáře:
Okomentovat