KROK 1 (klíčový prvek pro kvalitu celého řešení)
Převedení různorodé jednotky kvantitativní i kvalitativní povahy na „společného jmenovatele“ => zabezpečení porovnatelnosti důsledků jednotlivých variant (nahrazení číselného hodnocení variant v matici bodovým hodnocením = užitek, který daná varianta přináší ve prospěch plnění daného cíle).
Jedenáctibodová škála
0 = negativní extrém (daná varianta vůbec, resp. minimálně naplňuje daný cíl)
10 = pozitivní extrém (daná varianta naplňuje daný cíl v maximální možné míře).
Doporučuje se hodnotit ve sloupcích (všechny varianty se ohodnotí nejprve podle jednoho kritéria, pak podle druhého) => usnadnění propojení absolutního posuzování s posuzováním relativním.
Podstata této operace spočívá v tvůrčí práci a v subjektivním náhledu.
Uvedený způsob je aplikací metody přímého stanovení dílčích ohodnocení expertem. Subjektivní charakter tohoto hodnocení lze částečně objektivizovat tím, že dané hodnocení bude nezávisle prováděno skupinou expertů (zprůměrování, popřípadě diskuse).
Metodu bazické varianty
Používá se, pokud jsou všechna kritéria kvantitativního charakteru. Vychází z předpokladu, že změny hodnot kriterií jsou úměrné změnám užitku => daný vztah proto není získáván cestou subjektivního expertního hodnocení, ale výpočtem.
Bazická varianta = varianta, která dosahuje nejlepší hodnoty
Relativní hodnota dílčího užitku se pro kritérium výnosového typu počítá podle vztahu
Dij = xij/jb
a pro kriterium nákladového typu dle vztahu
Dij = xjb/xij
kde Dij …... dílčí ohodnocení i-té varianty vzhledem k j-tému kritériu
Xij …… hodnota i-té varianty pro j-té kritérium
Xjb……hodnota j-tého kritéria tzv. bazické varianty
=> dílčí užitky rostou s růstem hodnot kriterií výnosového typu lineárně, zatímco s růstem hodnot kriterií nákladového typu klesají degresivně (hyperbolická závislost).
Žádné komentáře:
Okomentovat