25. Společenská funkce divadelního a filmového umění
- Základní pojmy
o drama – kořeny v antice, realizované na jevišti prostřednictvím herců, monology a dialogy
o tragédie – hrdina se setkává se silnějšími silami a podléhá (Romeo a Julie)
o komedie – vychází z průvodů na oslavu Dionýsa, komické prvky, zesměšnění, šťastný konec (Zkrocení zlé ženy)
o fraška – hrubší komedie (Fidlovačka)
o činohra – psychologicky i společensky propracované postavy a jejich stavy duše (Maryša)
o absurdní drama – obsahuje prvky tragedie i komedie, často se skládá ze zdánlivě nesmyslných dialogů
- Pražská divadla
- Vývoj dramatu od středověku po současnost
o 14. stol. – první drama „Mastičkář“
o 15. – 18.stol. – loutkové hry (Matěj Kopecký); Interludia – Komenský (škola na jevišti, lidová hra se zpěvy)
o 18. stol. – Národní obrození – 80. léta vznik Novočeského divadla;
1738 – stálé německé divadlo „V Kotcích“
1771 – první česká hra – „Kníže Honzík“,
„Stavovské divadlo“, „Bouda“ (Václav Thám – vlastenecké hry)
o 20. léta 19. stol. – V. K. Klickpera – „Divotvorný klobouk“
Josef Kajetán Tyl – hry se sociální kritikou „Pražský flamendr“, „Paličova dcera“, „Fidlovačka“ (hymna), „Strakonický dudák“
o 2. pol. 19. stol. – Realismus - L. Stroupežnický – „Naši furianti“ (hl.-žádost voj. vysloužilce Bláhy a krejčího Fialy o funkci ponocného, furiantství, hra vzbudila pobouření), „Paní mincmistrová“ + „Zvíkovský rarášek“ (historické hry o Mikuláši Dačickém, rarášek je o jeho záletech); Alois a Vilém Mrštíkové – „Maryša“ (vynucené manželství se starcem, milenec Francek, Vávra vyhrožuje jeho zastřelením, Vávra otráven Maryšou); Gabriela Preissová – „Její pastorkyňa“ (nemanželské dítě se schovankou, libreto pro Janáčka), „Gazdina roba“ (odchází od manžela, končí sebevraždou); Alois Jirásek – „Lucerna“
Společenská funkce divadelního a filmového umění
o 20. stol. – kamenná divadla – vliv světového moderního dramatu na rozvoj českého, impresionismu – prohloubení psychologie postav, poetická náladovost (Kvapil – „Princezna Pampeliška“, F. Šrámek – „Měsíc nad řekou“) ovlivněna i historická dramata (Alois Jirásek);
množství zábavních scén, šantánů, zpěvných síní a počátky českého kabaretu („Červená sedma“), představitelé lidové komiky – Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian;
„avantgardní divadlo“ – 1926 založení „Osvobozeného divadla“ – rozvoj poetismu, spojení se životem, využití prostředků lidové zábavy, přímý dialog s divákem – Jiří Voskovec (1905-81), Jan Werich (1905-80), ve 30. letech spolupráce s Jaroslavem Ježkem – množství osobitých her, s nástupem fašismu hry nabývaly na společenské odpovědnosti („Golem“, „Caesar“, „Rub a líc“) některé z her zfilmovány
„D 34“ – náročná umělecká díla pro lidového diváka, zakladatel Emil František Burian, řešil aktuální problémy doby, usiloval o syntetické divadlo (spoj. různých divadelních prvků a žánrů)
po roce 1945 divadla malých forem – Semafor (zakladatel Suchý a Šlitr) hry – „Zuzana je sama doma“, „Jonáš a tingltangl“, „Člověk z půdy“, „Kytice“
Divadlo Na zábradlí
Divadlo Járy Cimrmana – Svěrák, Smoljak – „Dobytí Severního pólu“, „Dlouhý, Široký a Krátkozraký“, …
množství zábavních scén, šantánů, zpěvných síní a počátky českého kabaretu („Červená sedma“), představitelé lidové komiky – Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian;
„avantgardní divadlo“ – 1926 založení „Osvobozeného divadla“ – rozvoj poetismu, spojení se životem, využití prostředků lidové zábavy, přímý dialog s divákem – Jiří Voskovec (1905-81), Jan Werich (1905-80), ve 30. letech spolupráce s Jaroslavem Ježkem – množství osobitých her, s nástupem fašismu hry nabývaly na společenské odpovědnosti („Golem“, „Caesar“, „Rub a líc“) některé z her zfilmovány
„D 34“ – náročná umělecká díla pro lidového diváka, zakladatel Emil František Burian, řešil aktuální problémy doby, usiloval o syntetické divadlo (spoj. různých divadelních prvků a žánrů)
po roce 1945 divadla malých forem – Semafor (zakladatel Suchý a Šlitr) hry – „Zuzana je sama doma“, „Jonáš a tingltangl“, „Člověk z půdy“, „Kytice“
Divadlo Na zábradlí
Divadlo Járy Cimrmana – Svěrák, Smoljak – „Dobytí Severního pólu“, „Dlouhý, Široký a Krátkozraký“, …
Společenská funkce divadelního a filmového umění
- vývoj české kinematografie
o 15. 7. 1896 – kinematograf v Čechách; 15. 9. 1907 – Viktor Ponrepo – otevřel 1. pražské kino, vznik prvních českých filmů (od roku 1898), Jan Kříženecký – režisér a autor prvních českých aktualit, první český zvukový film „Tonka Šibenice“ (1931)
o 30. léta – zvukový film
Martin Frič – komedie „Hej rup!“, „Kristián“,
dramata „Jánošík“; Karel Lamač – první zvukové filmy s Vlastou Burianem „C. K. polní maršálek“, „Lelíček ve službách sherlocka Holmese“; Jindřich Honzl (spolupráce s Osvobozeným divadlem); Vančura – náměty k filmům „Před maturitou“, „Na sluneční straně“
o po roce 1945 – Otakar Vávra – „Němá barikáda“, „Jan Hus“;
Václav Krška – „Řeka čaruje“, „Měsíc nad řekou“, „Stříbrný vítr“, „Mikoláš Aleš“, „Z mého života“ (Smetana)
o nová vlna 60. léta – V. Chytilová – „O něčem jiném“;
Vojtěch Jasný – „Až přijde kocour“, „Všichni dobří rodáci“;
Ladislav Rychman – „Starci na chmelu“, „Dáma na kolejích“;
Miloš Forman – „Konkurz“, „Hoří má panenko“, „Lásky jedné plavovlásky“; Jiří Menzel – „Ostře sledované vlaky“ (1967 oceněn Oskarem), „Rozmarné léto“, „Skřivánci na niti“
o současný film, oceněné filmy: Oskary oceněno: „Kolja“
B: Projevy mluvené a psané, řečnický styl
- srovnání
o zvukové prostředky (větnou melodii) můžeme v textu nahradit interpunkcí
o úplnost, celistvost – v mluveném projevu něco vyplyne z předchozího kontextu, což v písemném nelze
o přehlednost – mluvený projev používá jednodušší věty což v psaném není nutné
- řečnický styl
o počátky v Antice
o Demostenes, u nás Hus a Palacký
o útvary
politický projev = hodnotící úvaha
přednáška
výklad
mluvený referát
o 15. 7. 1896 – kinematograf v Čechách; 15. 9. 1907 – Viktor Ponrepo – otevřel 1. pražské kino, vznik prvních českých filmů (od roku 1898), Jan Kříženecký – režisér a autor prvních českých aktualit, první český zvukový film „Tonka Šibenice“ (1931)
o 30. léta – zvukový film
Martin Frič – komedie „Hej rup!“, „Kristián“,
dramata „Jánošík“; Karel Lamač – první zvukové filmy s Vlastou Burianem „C. K. polní maršálek“, „Lelíček ve službách sherlocka Holmese“; Jindřich Honzl (spolupráce s Osvobozeným divadlem); Vančura – náměty k filmům „Před maturitou“, „Na sluneční straně“
o po roce 1945 – Otakar Vávra – „Němá barikáda“, „Jan Hus“;
Václav Krška – „Řeka čaruje“, „Měsíc nad řekou“, „Stříbrný vítr“, „Mikoláš Aleš“, „Z mého života“ (Smetana)
o nová vlna 60. léta – V. Chytilová – „O něčem jiném“;
Vojtěch Jasný – „Až přijde kocour“, „Všichni dobří rodáci“;
Ladislav Rychman – „Starci na chmelu“, „Dáma na kolejích“;
Miloš Forman – „Konkurz“, „Hoří má panenko“, „Lásky jedné plavovlásky“; Jiří Menzel – „Ostře sledované vlaky“ (1967 oceněn Oskarem), „Rozmarné léto“, „Skřivánci na niti“
o současný film, oceněné filmy: Oskary oceněno: „Kolja“
B: Projevy mluvené a psané, řečnický styl
- srovnání
o zvukové prostředky (větnou melodii) můžeme v textu nahradit interpunkcí
o úplnost, celistvost – v mluveném projevu něco vyplyne z předchozího kontextu, což v písemném nelze
o přehlednost – mluvený projev používá jednodušší věty což v psaném není nutné
- řečnický styl
o počátky v Antice
o Demostenes, u nás Hus a Palacký
o útvary
politický projev = hodnotící úvaha
přednáška
výklad
mluvený referát
Vývoj balady v české literatuře
4.) Česká balada v próze
a. Marie Majerová – „Havířská balada“ (po vzoru villonské balady, kontrasty domov x cizina, práce x nezaměstnanost, svět přátelství x nelidskosti)
b. Ivan Olbracht – „Nikola Šuhaj loupežník“ (inspiroval se skutečnou událostí z soudních spisů, válečný zběh z 1. světové války se stává novodobým zbojníkem, nakonec zrazen přáteli, prvky skutečnosti a mystiky, zpracováno Divadlem na provázku jako filmové představení „Balada pro banditu“); balada „O smutných očích Hany Kradžičové“ z díla „Golet v údolí“ (3 povídky ze života ortodoxních židů, dívka poruší jedno ze základních pravidel, provdá se ze křesťana a je vyhnána z komunity židů)
c. Vladislav Vančura – „Pekař Jan Marhoul“ (prostý pekař rozdává své zboží na dluh komukoliv – nehodí se do společnosti trhu peněz); „Markéta Lazarová“ (ze středověku, milenci ze nepřátelských rodů lapků Kozlíků a Lazarů, zfilmoval Fr. Vláčil)
d. Karel Čapek – „Hordubal“ (sedlák odejde do ciziny za výdělkem, po návratu zjišťuje, že se mu rozpadla rodina)
e. Jarmila Glazarová – „Advent“ (Františka s nemanželským synem se provdá za bezcitného sedláka, děj se odehrává na vesnici a za jednu noc)
B: Stavba věty jednoduché, jednočlenné a dvojčlenné věty
- skladba věty – podmět, přísudek
o je-li ve větě obojí -> věta dvojčlenná
o je-li ve větě jen jeden z členů (zpravidla přísudek – prší)
-> věta jednočlenná
a. Marie Majerová – „Havířská balada“ (po vzoru villonské balady, kontrasty domov x cizina, práce x nezaměstnanost, svět přátelství x nelidskosti)
b. Ivan Olbracht – „Nikola Šuhaj loupežník“ (inspiroval se skutečnou událostí z soudních spisů, válečný zběh z 1. světové války se stává novodobým zbojníkem, nakonec zrazen přáteli, prvky skutečnosti a mystiky, zpracováno Divadlem na provázku jako filmové představení „Balada pro banditu“); balada „O smutných očích Hany Kradžičové“ z díla „Golet v údolí“ (3 povídky ze života ortodoxních židů, dívka poruší jedno ze základních pravidel, provdá se ze křesťana a je vyhnána z komunity židů)
c. Vladislav Vančura – „Pekař Jan Marhoul“ (prostý pekař rozdává své zboží na dluh komukoliv – nehodí se do společnosti trhu peněz); „Markéta Lazarová“ (ze středověku, milenci ze nepřátelských rodů lapků Kozlíků a Lazarů, zfilmoval Fr. Vláčil)
d. Karel Čapek – „Hordubal“ (sedlák odejde do ciziny za výdělkem, po návratu zjišťuje, že se mu rozpadla rodina)
e. Jarmila Glazarová – „Advent“ (Františka s nemanželským synem se provdá za bezcitného sedláka, děj se odehrává na vesnici a za jednu noc)
B: Stavba věty jednoduché, jednočlenné a dvojčlenné věty
- skladba věty – podmět, přísudek
o je-li ve větě obojí -> věta dvojčlenná
o je-li ve větě jen jeden z členů (zpravidla přísudek – prší)
-> věta jednočlenná
Vzájemný vliv literatury a žurnalistiky v našich tradicích i v současnosti
24. Vzájemný vliv literatury a žurnalistiky v našich tradicích i v současnosti
- 1791 – V. M. Kramerius zakládá „Českou expedici“ – „Krameriusovy c. k. poštovské noviny“ (později přejmen. na …vlastenecké…)
- Národní obrození – J. Jungmann – časopis „Krok“ (vědecký); Čelakovský „Pražské noviny“; J. K. Tyl „Květy“ (soustředil se na mladé české autory), další jeho časopisy „Vlastimil“, „Pražský posel“ a „Selské noviny“ (zaměření na politiku a společenskou výchovu lidu)
- realismus – K. H. Borovský „Pražské noviny“ + příloha „Česká včela“, vlastnil „Národní noviny“ s přílohou „Šotek“ (myšlenky slovanské vzájemnosti, přispíval zde i Palacký), časopis „Slovan“ a v Kutné Hoře „Kutnohorské epištoly“;
Božena Němcová – novinářská činnost za pobytu na Domažlicku, publikovala národopisné studie – fejeton „Selská politika“ (o sociální stránce revolučního hnutí 1848), článek „Hospodyně na slovíčko“
- Májovci – Jan Neruda působil v „Národních listech“, psal literární kritiky, fejetony a cestopisy do „Lumír“ a „Květy“ (vyšlo knižně jako „Studie krátká a kratší“; Hálek a Arbes přispívali do „Národní listy“
- Lumírovci – Sládek, Vrchlický, Zeyer – překlady cizí literární tvorby do časopisu „Lumír“
- Anarchisté – Gellner, Šrámek, Toman, Machar přispívali do časopisu „Nový kult“, který řídil SKN; „Lidové noviny“ – Čapkové, Bass, Poláček, Vančura, Němec, Drda (sloupky, fejetony, soudničky)
- 20. stol – socialistické umění – 1919 – Rudé právo – (šéfredaktor – Josef Hora);
- 2. pol 20. stol – před r. 1968 uvolnění situace, po 1968 zakázány některé časopisy, např. „Tvář“ (přispívali absolventi Filosofické fakulty, povoleny 4 politické strany, které mohli vydávat vlastní noviny, jediný povolený zdroj byl TASS (Tisková agentura Sovětského svazu)
- současné noviny – Mladá fronta dnes
B: Publicistický styl a jeho útvary
- styl sdělovacích prostředků (i elektronické noviny)
- podoba
o písemná
o mluvená – rozhlas
o kombinovaná (mluvená + obraz) – Televizní noviny
- jazyk
o zprávy – pouze spisovný
o jazykové prostředky
aktualizace – neobvyklé prostředky pro oživení (neobvyklá spojení)
automatizace – rychlejší orientace v textu (př.: rozpor je „hluboký“); nebo ustálené výrazy
- 1791 – V. M. Kramerius zakládá „Českou expedici“ – „Krameriusovy c. k. poštovské noviny“ (později přejmen. na …vlastenecké…)
- Národní obrození – J. Jungmann – časopis „Krok“ (vědecký); Čelakovský „Pražské noviny“; J. K. Tyl „Květy“ (soustředil se na mladé české autory), další jeho časopisy „Vlastimil“, „Pražský posel“ a „Selské noviny“ (zaměření na politiku a společenskou výchovu lidu)
- realismus – K. H. Borovský „Pražské noviny“ + příloha „Česká včela“, vlastnil „Národní noviny“ s přílohou „Šotek“ (myšlenky slovanské vzájemnosti, přispíval zde i Palacký), časopis „Slovan“ a v Kutné Hoře „Kutnohorské epištoly“;
Božena Němcová – novinářská činnost za pobytu na Domažlicku, publikovala národopisné studie – fejeton „Selská politika“ (o sociální stránce revolučního hnutí 1848), článek „Hospodyně na slovíčko“
- Májovci – Jan Neruda působil v „Národních listech“, psal literární kritiky, fejetony a cestopisy do „Lumír“ a „Květy“ (vyšlo knižně jako „Studie krátká a kratší“; Hálek a Arbes přispívali do „Národní listy“
- Lumírovci – Sládek, Vrchlický, Zeyer – překlady cizí literární tvorby do časopisu „Lumír“
- Anarchisté – Gellner, Šrámek, Toman, Machar přispívali do časopisu „Nový kult“, který řídil SKN; „Lidové noviny“ – Čapkové, Bass, Poláček, Vančura, Němec, Drda (sloupky, fejetony, soudničky)
- 20. stol – socialistické umění – 1919 – Rudé právo – (šéfredaktor – Josef Hora);
- 2. pol 20. stol – před r. 1968 uvolnění situace, po 1968 zakázány některé časopisy, např. „Tvář“ (přispívali absolventi Filosofické fakulty, povoleny 4 politické strany, které mohli vydávat vlastní noviny, jediný povolený zdroj byl TASS (Tisková agentura Sovětského svazu)
- současné noviny – Mladá fronta dnes
B: Publicistický styl a jeho útvary
- styl sdělovacích prostředků (i elektronické noviny)
- podoba
o písemná
o mluvená – rozhlas
o kombinovaná (mluvená + obraz) – Televizní noviny
- jazyk
o zprávy – pouze spisovný
o jazykové prostředky
aktualizace – neobvyklé prostředky pro oživení (neobvyklá spojení)
automatizace – rychlejší orientace v textu (př.: rozpor je „hluboký“); nebo ustálené výrazy
Humor a satira v české literatuře
e. 20. stol. – Buřiči
i. F. Gellner – „Po nás ať přijde potopa“, „Radosti života“;
ii. Viktor Dick – „Satiry a sarkasmy“;
iii. Jaroslav Hašek – „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ (satyra na rakouský militarismus), množství humor. a satyr. povídek – „Trampoty pana Tenkráta“
f. 20. stol. – Okruh okolo LN
i. Karel Čapek – „Válka s mloky“ (satirická alegorie), „Ze života hmyzu“ (alegorie, drama), „Povídky z jedné a druhé kapsy“
ii. K. Poláček – satiry na maloměsto „Dům na předměstí“, tetralogie „Okresní město“ „Hrdinové táhnou do boje“ „Podzemní město“ „Vyprodáno“, „Muži v ofsajdu“, „Bylo nás pět“
iii. E. Bass – „Cirkus Humberto“, „Klapzubova jedenáctka“
iv. Vl. Vančura – „Rozmarné léto“ (maloměstské prostředí)
g. po roce 1945 – B. Hrabal – „Postřižiny“; F. Nepil – „Jak se staví chalupa“, „Dobré a ještě lepší jitro“; Miroslav Horníček – „Dobře utajené housle“; Miroslav Švandrlík – „Černí baroni“, „Drákulův švagr“;
Václav Havel – „Audience“
h. Divadla, Písničkáři, Současné humoristické časopisy, Noviny, TV, Kreslený humor
B: Národní jazyk a jeho útvary
- základní útvar – jazyk spisovný
o neutrální
o zabarvený (hovorový, knižní, básnický, odborný)
- nářečí
o obecná čeština – střední Čechy
o Hanáčtina – střední a jižní Morava
o Laština – Slezsko a východní Morava
- sociální útvary – podle vrstev
o argot (vězni)
o slang
i. F. Gellner – „Po nás ať přijde potopa“, „Radosti života“;
ii. Viktor Dick – „Satiry a sarkasmy“;
iii. Jaroslav Hašek – „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ (satyra na rakouský militarismus), množství humor. a satyr. povídek – „Trampoty pana Tenkráta“
f. 20. stol. – Okruh okolo LN
i. Karel Čapek – „Válka s mloky“ (satirická alegorie), „Ze života hmyzu“ (alegorie, drama), „Povídky z jedné a druhé kapsy“
ii. K. Poláček – satiry na maloměsto „Dům na předměstí“, tetralogie „Okresní město“ „Hrdinové táhnou do boje“ „Podzemní město“ „Vyprodáno“, „Muži v ofsajdu“, „Bylo nás pět“
iii. E. Bass – „Cirkus Humberto“, „Klapzubova jedenáctka“
iv. Vl. Vančura – „Rozmarné léto“ (maloměstské prostředí)
g. po roce 1945 – B. Hrabal – „Postřižiny“; F. Nepil – „Jak se staví chalupa“, „Dobré a ještě lepší jitro“; Miroslav Horníček – „Dobře utajené housle“; Miroslav Švandrlík – „Černí baroni“, „Drákulův švagr“;
Václav Havel – „Audience“
h. Divadla, Písničkáři, Současné humoristické časopisy, Noviny, TV, Kreslený humor
B: Národní jazyk a jeho útvary
- základní útvar – jazyk spisovný
o neutrální
o zabarvený (hovorový, knižní, básnický, odborný)
- nářečí
o obecná čeština – střední Čechy
o Hanáčtina – střední a jižní Morava
o Laština – Slezsko a východní Morava
- sociální útvary – podle vrstev
o argot (vězni)
o slang
Vývoj balady v české literatuře
23. Vývoj balady v české literatuře
1.) definice balady – lyricko-epická báseň zpěvného charakteru, pochmurným dějem, rychlého spádu, se stručnými dialogy a tragickým zakončením.
a. Baladu dělíme na
i. klasickou – neštěstí způsobeno přírodou či lidských vášněmi
ii. sociální – neštěstí způsobeno společností
iii. lidová = mýty, pověsti – inspirační zdroj pro baladu umělou
iv. umělá
2.) vývoj balady – nejstarší je balada francouzská, z ní se vyvinula villonská balada (strofická forma – 3 sloky o 7 – 12 verších a závěrečné poslání), staré francouzské baladě je též příbuzná i balada italská (2 strofy a 14 veršů, jako sonet)
3.) balada v Čechách – nejvíce balady s tématikou sociální
a. F. L. Čelakovský – „Toman a lesní panna“ (z „Ohlasy písní českých“ – první významná česká balada)
b. K. J. Erben – „Kytice“ (12 básní baladického charakteru, vycházel z pověstí různých národů, názor – člověk se nesmí postavit proti řádu, který určuje lidský život): „Mateřídouška“, „Poklad“, „Vodník“, „Polednice“, „Svatební košile“
c. Jan Neruda – „Pohádky z naší vesnice“
d. Jaroslav Vrchlický – „Selské balady“
e. Petr Bezruč – „Slezské písně“ („Maryčka Magdonová“)
f. 20. stol. – Jiří Wolker – „Těžká hodina“ – hlásí se k Erbenovu odkazu, námětem mu je bída a utrpení proletariátu a zároveň vyzívá k boji za spravedlivější společnost, prací a bojem přetvářet svět – „Balada o očích topičových“ …
g. 20. stol – Vítězslav Nezval – „Padesát dva hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“ (forma villonské balady, vydáno anonymně)
1.) definice balady – lyricko-epická báseň zpěvného charakteru, pochmurným dějem, rychlého spádu, se stručnými dialogy a tragickým zakončením.
a. Baladu dělíme na
i. klasickou – neštěstí způsobeno přírodou či lidských vášněmi
ii. sociální – neštěstí způsobeno společností
iii. lidová = mýty, pověsti – inspirační zdroj pro baladu umělou
iv. umělá
2.) vývoj balady – nejstarší je balada francouzská, z ní se vyvinula villonská balada (strofická forma – 3 sloky o 7 – 12 verších a závěrečné poslání), staré francouzské baladě je též příbuzná i balada italská (2 strofy a 14 veršů, jako sonet)
3.) balada v Čechách – nejvíce balady s tématikou sociální
a. F. L. Čelakovský – „Toman a lesní panna“ (z „Ohlasy písní českých“ – první významná česká balada)
b. K. J. Erben – „Kytice“ (12 básní baladického charakteru, vycházel z pověstí různých národů, názor – člověk se nesmí postavit proti řádu, který určuje lidský život): „Mateřídouška“, „Poklad“, „Vodník“, „Polednice“, „Svatební košile“
c. Jan Neruda – „Pohádky z naší vesnice“
d. Jaroslav Vrchlický – „Selské balady“
e. Petr Bezruč – „Slezské písně“ („Maryčka Magdonová“)
f. 20. stol. – Jiří Wolker – „Těžká hodina“ – hlásí se k Erbenovu odkazu, námětem mu je bída a utrpení proletariátu a zároveň vyzívá k boji za spravedlivější společnost, prací a bojem přetvářet svět – „Balada o očích topičových“ …
g. 20. stol – Vítězslav Nezval – „Padesát dva hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“ (forma villonské balady, vydáno anonymně)
Historická tematika v literatuře od romantismu po současnost
- 20. stol. 1. pol. – Ivan Olbracht - „Ze starých letopisů“;Vl. Vančura - „Obrazy z dějin národa českého“, „Markéta Lazarová“; Miloš Václav Kratochvíl „Život pana Amose“;
Fr. Kubka – „Karštejnské virgilie“; K. Toman – „Torzo života“
- 20. stol. 2. pol. – Vladimír Neff – pentalogie o vzestupu a pádu 2 měšťanských rodin „Sňatky z rozumu“, „Císařské fialky“, „Zlá krev“, „Veselá vdova“, „Královský vozataj“, trilogie z 16. stol. „Královny nemají nohy“, „Prsten Borgiů“, „Krásná čarodějka“; Kaplický – „Kladivo na čarodějnice“;
Loukotková – „Navzdory básník zpívá“, „Spartakus“
- Světová historická literatura
o Humanismus – W. Shakespeare
o Romantismus – Hugo – „Bídníci“, „Chrám matky boží v Paříži“;
Scott – „Ivanhoe“ (konec 12. stol., rytířská tematika a souboje);
Dumas starší – „Tři mušketýři“
o Realismus – Tolstoj „Vojna a mír“ (války proti Napoleonovi),
„Idiot“ (hodný kníže Miškin, lidé ho považují z idiota)
o 20. stol. – K. Mann – „Mládí krále Jindřicha IV.“;
Waltary – „Egypťan Sinuhet“; Graves
B: Odborný styl
- slovní zásoba
o odborné termíny
o převažují přídavná jména, spisovný jazyk
o často trpný rod
o populárně naučná literatura (kuchařka, návod)
- Útvary odborného stylu
o výklad
o přednáška
o odborný popis
- Administrativní styl
o dopis
o žádost
o životopis …
Fr. Kubka – „Karštejnské virgilie“; K. Toman – „Torzo života“
- 20. stol. 2. pol. – Vladimír Neff – pentalogie o vzestupu a pádu 2 měšťanských rodin „Sňatky z rozumu“, „Císařské fialky“, „Zlá krev“, „Veselá vdova“, „Královský vozataj“, trilogie z 16. stol. „Královny nemají nohy“, „Prsten Borgiů“, „Krásná čarodějka“; Kaplický – „Kladivo na čarodějnice“;
Loukotková – „Navzdory básník zpívá“, „Spartakus“
- Světová historická literatura
o Humanismus – W. Shakespeare
o Romantismus – Hugo – „Bídníci“, „Chrám matky boží v Paříži“;
Scott – „Ivanhoe“ (konec 12. stol., rytířská tematika a souboje);
Dumas starší – „Tři mušketýři“
o Realismus – Tolstoj „Vojna a mír“ (války proti Napoleonovi),
„Idiot“ (hodný kníže Miškin, lidé ho považují z idiota)
o 20. stol. – K. Mann – „Mládí krále Jindřicha IV.“;
Waltary – „Egypťan Sinuhet“; Graves
B: Odborný styl
- slovní zásoba
o odborné termíny
o převažují přídavná jména, spisovný jazyk
o často trpný rod
o populárně naučná literatura (kuchařka, návod)
- Útvary odborného stylu
o výklad
o přednáška
o odborný popis
- Administrativní styl
o dopis
o žádost
o životopis …
22. Humor a satira v české literatuře
22. Humor a satira v české literatuře
= Vyjděte z citátu V. Vančury: „Humor není jen pro legraci, ale smát se znamená víc a lépe vědět“
2.) ironie – prostředek satyry a označuje pravý opak skutečnosti, satyra je kritika výsměchem a je to forma komedie
3.) Žánry – kritické a humorné vyjádření autora k různým jevů a nedostatkům ve společnosti
a. satirický román
b. píseň
c. báseň
d. drama
e. anekdota – humorný příběh
f. epigram – autorův názor vtipně a stručně, 2 části – naznačení námětu a vtipné řešení (původně řecké slovo pro nápis)
4.) počátky v Antice – posměšné básně
a. 14. stol. sociální satira – tvůrci – studenti „Podkoní a žák“; satirické drama „Mastičkář“ (o vypočítavosti obchodníka s mastmi), „Hradecký rukopis“ (2 části, „O řemeslnících a konšelích“ – o šizení a „Desatero kázanie božie“ – o nedodržování desatera), „Nové rady“ (napsal Smil Flaška z Pardubic – zvířata dávají rady Václavu IV. jak má vládnout)
b. 17. stol. – baroko – J. A. Komenský – „Labyrint světa a ráj srdce“ – alegorie, typický příklad baroka
c. 1. pol. 19. stol. – Národní obrození – F. L. Čelakovský – soubor epigramů „Kvítí“, satira v próze „Literatura krkonošská“, kritická satira na zaostalou společnost „Patrní dopisové nepatrných osob“, „Ohlasy písní českých“
d. 2. pol. 19. stol. – Realismus – K. H. Borovský – epigramy, „Tyrolské elegie“, „Král Lávra“ (původně stará irská pověst), „Křest svatého Vladimíra“; L. Stroupežnický – „Naši furianti“ (divadelní komedie); Májovec Jan Neruda – ironie a satira v celém díle, fejetony (Kam s ním), „Povídky Malostranské“; Ruchovec Svatopluk Čech – satirické básně, broučkiády; Lumírovec Jar. Vrchlický – veselohra „Noc na Karlštejně“
= Vyjděte z citátu V. Vančury: „Humor není jen pro legraci, ale smát se znamená víc a lépe vědět“
2.) ironie – prostředek satyry a označuje pravý opak skutečnosti, satyra je kritika výsměchem a je to forma komedie
3.) Žánry – kritické a humorné vyjádření autora k různým jevů a nedostatkům ve společnosti
a. satirický román
b. píseň
c. báseň
d. drama
e. anekdota – humorný příběh
f. epigram – autorův názor vtipně a stručně, 2 části – naznačení námětu a vtipné řešení (původně řecké slovo pro nápis)
4.) počátky v Antice – posměšné básně
a. 14. stol. sociální satira – tvůrci – studenti „Podkoní a žák“; satirické drama „Mastičkář“ (o vypočítavosti obchodníka s mastmi), „Hradecký rukopis“ (2 části, „O řemeslnících a konšelích“ – o šizení a „Desatero kázanie božie“ – o nedodržování desatera), „Nové rady“ (napsal Smil Flaška z Pardubic – zvířata dávají rady Václavu IV. jak má vládnout)
b. 17. stol. – baroko – J. A. Komenský – „Labyrint světa a ráj srdce“ – alegorie, typický příklad baroka
c. 1. pol. 19. stol. – Národní obrození – F. L. Čelakovský – soubor epigramů „Kvítí“, satira v próze „Literatura krkonošská“, kritická satira na zaostalou společnost „Patrní dopisové nepatrných osob“, „Ohlasy písní českých“
d. 2. pol. 19. stol. – Realismus – K. H. Borovský – epigramy, „Tyrolské elegie“, „Král Lávra“ (původně stará irská pověst), „Křest svatého Vladimíra“; L. Stroupežnický – „Naši furianti“ (divadelní komedie); Májovec Jan Neruda – ironie a satira v celém díle, fejetony (Kam s ním), „Povídky Malostranské“; Ruchovec Svatopluk Čech – satirické básně, broučkiády; Lumírovec Jar. Vrchlický – veselohra „Noc na Karlštejně“
Současné kulturní dění, zejména poezie, próza a drama
o samizdatová = jen v opisech (zakázaná) edice:
Petlice – L. Vaculík – „Český snář“
Expedice – V. Havel
Česká expedice – básníci Zahradníček, Mikulášek
Popelnice – Kryl, Hutka, Vodňanský, Skoumal
časopis „Vokno“ – Magor – „Magorovy labutí písně“; Egon Bondy – jeho básně zhudebněny
další autoři – poezie – Jan Skácel, Karel Šiktans, Ivan Wernish;
próza – Eva Kantůrková – „Přítelkyně z domu smutku“, Karel Pecka – „Motáky nezvěstnému“
o exilová = vydávaná v cizině
nakladatelství „sixty-eight publishers Toronto“ (Kanada)
nakladatelství „Rozmluvy“ v Londýně
nakladatelství „Index“ v Berlíně
autoři: V. Havel – „Dopisy Olze“; Škvorecký – „Zbabělci“, „Tankový prapor“, „Prima sezóna“; M. Kundera – „Monology“; Pavel Kohout – „Katyně“, „Kde je zakopán pes“; Karel Kryl – „Kníška Karla Kryla“
B: Principy českého pravopisu
základní příručka = pravidla českého pravopisu (platné od 94/95)
vývoj
- do r. 1300 – primitivní
- 13. stol. – spřežkový (měkkost ss -> š)
- 15. stol. – zjednodušení na diakritický (nabodeníčko krátké a dlouhé)
- 16. stol. – bratrský po c, z, s „y“; místo „j“ je „g“
- 19. stol. – národní obrození (Dobrovský – analogický pravopis = y,i)
Petlice – L. Vaculík – „Český snář“
Expedice – V. Havel
Česká expedice – básníci Zahradníček, Mikulášek
Popelnice – Kryl, Hutka, Vodňanský, Skoumal
časopis „Vokno“ – Magor – „Magorovy labutí písně“; Egon Bondy – jeho básně zhudebněny
další autoři – poezie – Jan Skácel, Karel Šiktans, Ivan Wernish;
próza – Eva Kantůrková – „Přítelkyně z domu smutku“, Karel Pecka – „Motáky nezvěstnému“
o exilová = vydávaná v cizině
nakladatelství „sixty-eight publishers Toronto“ (Kanada)
nakladatelství „Rozmluvy“ v Londýně
nakladatelství „Index“ v Berlíně
autoři: V. Havel – „Dopisy Olze“; Škvorecký – „Zbabělci“, „Tankový prapor“, „Prima sezóna“; M. Kundera – „Monology“; Pavel Kohout – „Katyně“, „Kde je zakopán pes“; Karel Kryl – „Kníška Karla Kryla“
B: Principy českého pravopisu
základní příručka = pravidla českého pravopisu (platné od 94/95)
vývoj
- do r. 1300 – primitivní
- 13. stol. – spřežkový (měkkost ss -> š)
- 15. stol. – zjednodušení na diakritický (nabodeníčko krátké a dlouhé)
- 16. stol. – bratrský po c, z, s „y“; místo „j“ je „g“
- 19. stol. – národní obrození (Dobrovský – analogický pravopis = y,i)
Historická tematika v literatuře od romantismu po současnost
21. Historická tematika v literatuře od romantismu po současnost
- význam a funkce historické literatury – zabývá se minulostí, událostmi a osobnostmi; funkce je zábavná, poznávací, výchovná a estetická, hrdiny v době Romantismu – rytíři, zbojníci
- 9. – 10. stol. – „Život Konstantinův“, „Život Metodějův“, Kosmova kronika
- 13. – 14. stol. – Dalimilova, kronika Zbraslavská
- 15. – 16. stol. – Humanismus a Renesance - Václav Hájek z Libočan – „Kronika česká“ – protihusitská, nevěrohodná
- 17. stol. – pověsti „O Žižkovi“, „O Blanických rytířích“
- 18. – 19. stol – Národní obrození – Josef Jungmann – „Historie literatury české“ (čerpal od Dobrovského); František Palacký – „Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě“ (dějiny od r. 1526 – nástupu Habsburků);
Pavel Josef Šafařík –„Slovanské starožitnosti“ (dějiny slovanů od 10. stol., spolutvůrci evr. kultury
- 19. stol – Romantismus - K.H.Mácha - „Obrazy ze života mého“;
- 19. stol – Ruchovci – Svatopluk Čech – „Adamité“, „Husita na Baltu“;
Lumírovci – Vrchlický – „Hilarion“ (o Egyptu), „Bar Kochba“ (vzpoura proti Římu a zničení Jeruzaléma), „Mýty I.“ (věnováno sv. Prokopovi zakl. Sázavského kláštera), „Mýty II.“ (selské balady, selský odboj v pol. 19. stol.); Zeyer – epický cyklus básní „Vyšehrad“ (ze starých čes. bájí), „Karolínská epopej“ (z Franských báji), „Báje Šošany“ (z Indických bájí)
- 19. stol – Realismus – A. Jirásek – husitství „Mezi proudy“ (Žižka, Hus, Václav IV.), „Proti všem“ (vrchol hus. revoluce, vznik Tábora, Bitva na Vítkově), „Bratrstvo“; po Bílé hoře (8.11.1620) „Temno“ (páter Koniáš, spálil 30 tis. evangelických knih), „Psohlavci“ (Kozina); Národní obrození 1775-1850 pentalogie „F.L. Věk“ (Hek, Thám…), tetralogie „U nás“ (hl. postava farář, Hronov a okolí), „Staré pověsti české“, hra „Lucerna“; Zikmund Winter – „Mistr Kampanus“ (rektor UK), povídka „Rozina sebranec“ (nalezenec Anežského kláštera trpí původem, zavražděna najatým vrahem žárlivého manžela)
- význam a funkce historické literatury – zabývá se minulostí, událostmi a osobnostmi; funkce je zábavná, poznávací, výchovná a estetická, hrdiny v době Romantismu – rytíři, zbojníci
- 9. – 10. stol. – „Život Konstantinův“, „Život Metodějův“, Kosmova kronika
- 13. – 14. stol. – Dalimilova, kronika Zbraslavská
- 15. – 16. stol. – Humanismus a Renesance - Václav Hájek z Libočan – „Kronika česká“ – protihusitská, nevěrohodná
- 17. stol. – pověsti „O Žižkovi“, „O Blanických rytířích“
- 18. – 19. stol – Národní obrození – Josef Jungmann – „Historie literatury české“ (čerpal od Dobrovského); František Palacký – „Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě“ (dějiny od r. 1526 – nástupu Habsburků);
Pavel Josef Šafařík –„Slovanské starožitnosti“ (dějiny slovanů od 10. stol., spolutvůrci evr. kultury
- 19. stol – Romantismus - K.H.Mácha - „Obrazy ze života mého“;
- 19. stol – Ruchovci – Svatopluk Čech – „Adamité“, „Husita na Baltu“;
Lumírovci – Vrchlický – „Hilarion“ (o Egyptu), „Bar Kochba“ (vzpoura proti Římu a zničení Jeruzaléma), „Mýty I.“ (věnováno sv. Prokopovi zakl. Sázavského kláštera), „Mýty II.“ (selské balady, selský odboj v pol. 19. stol.); Zeyer – epický cyklus básní „Vyšehrad“ (ze starých čes. bájí), „Karolínská epopej“ (z Franských báji), „Báje Šošany“ (z Indických bájí)
- 19. stol – Realismus – A. Jirásek – husitství „Mezi proudy“ (Žižka, Hus, Václav IV.), „Proti všem“ (vrchol hus. revoluce, vznik Tábora, Bitva na Vítkově), „Bratrstvo“; po Bílé hoře (8.11.1620) „Temno“ (páter Koniáš, spálil 30 tis. evangelických knih), „Psohlavci“ (Kozina); Národní obrození 1775-1850 pentalogie „F.L. Věk“ (Hek, Thám…), tetralogie „U nás“ (hl. postava farář, Hronov a okolí), „Staré pověsti české“, hra „Lucerna“; Zikmund Winter – „Mistr Kampanus“ (rektor UK), povídka „Rozina sebranec“ (nalezenec Anežského kláštera trpí původem, zavražděna najatým vrahem žárlivého manžela)
Vývoj poválečné prózy
Vl. Páral
• Černá série: „Veletrh splněných přání“ (ml. chemik, stereotyp); „Soukromá vichřice“ (4 páry chtějí rozbít stereotyp, nedaří se); „Katapult“ (ml. chemik odpoví na 7 inzerátů a žije tak 8 životů); „Milenci a vrazi“ (domovník sleduje lidičky v domě a cítí se Bohem)
• Bílé série – 70. léta (poplatné době): „Mladý muž a bílá velryba“ (chce v chemičce ulovit velrybu a nový postup zaplatí životem); „Válka s mnohozvířetem“ (sci-fi)
Lad. Fuks – „Spalovač mrtvol“, „Pan Theodor Mundstock“
o samizdatová a exilová
Jos. Škvorecký – nar. v Náchodě, vystudoval filosof. fakultu, 51-53 na vojně -> „Tankový prapor“, 69 emigrace se ženou do Toronta v Kanadě; „Zbabělci“ (konec války na malém městě, bez hrdinství, češi líčení jako mluvkové, vypravěč je Dany Smiřický a jeho reakce je, že se s kamarády věnuje jazzu a dívkám); „Legenda o Emöke“ (podniková dovolená, vztah židovky s redaktorem, redaktor zničen tupým učitelem); soubor detektivek „Smutek poručíka Borůvky“; výbor z povídek „Hořkej svět“ (obs. „Babylonský příběh“ – sexuální vztahy Češek s US vojáky za žvejku)
Milan Kundera – prof. na FAMU, v Pařížské sorbonně; „Směšné lásky“ (velmi kritické – blběnky, odezva od Zd. Salivarové „Pánská jízda“; román „Žert“ (žert VŠ nedozírné následky); „Nesnesitelná lehkost bytí“ (zfilmováno)
o Období po r. 1989
vypravěčská próza – Michal Viewegh – „Nápady laskavého čtenáře“, „Báječná léta pod psa“, „Báječná léta s Klausem“
experimentální próza – destrukce příběhu
• Daniela Hodrová – „Trýznivé město“ (magická Praha)
• Michal Ajvaz – „2. město“ (magická Praha)
B: Sloh, Slohotvorní činitelé
- Sloh = způsob výběru jazykových prostředků
- Slohotvorní činitelé = co působí na výběr jazykových prostředků
o projev (komu – situace)
o písemný či mluvený
o účel
funkční styly
• prostě sdělovací
• odborný (věda)
• publicistický (masmedia)
• umělecký
• Černá série: „Veletrh splněných přání“ (ml. chemik, stereotyp); „Soukromá vichřice“ (4 páry chtějí rozbít stereotyp, nedaří se); „Katapult“ (ml. chemik odpoví na 7 inzerátů a žije tak 8 životů); „Milenci a vrazi“ (domovník sleduje lidičky v domě a cítí se Bohem)
• Bílé série – 70. léta (poplatné době): „Mladý muž a bílá velryba“ (chce v chemičce ulovit velrybu a nový postup zaplatí životem); „Válka s mnohozvířetem“ (sci-fi)
Lad. Fuks – „Spalovač mrtvol“, „Pan Theodor Mundstock“
o samizdatová a exilová
Jos. Škvorecký – nar. v Náchodě, vystudoval filosof. fakultu, 51-53 na vojně -> „Tankový prapor“, 69 emigrace se ženou do Toronta v Kanadě; „Zbabělci“ (konec války na malém městě, bez hrdinství, češi líčení jako mluvkové, vypravěč je Dany Smiřický a jeho reakce je, že se s kamarády věnuje jazzu a dívkám); „Legenda o Emöke“ (podniková dovolená, vztah židovky s redaktorem, redaktor zničen tupým učitelem); soubor detektivek „Smutek poručíka Borůvky“; výbor z povídek „Hořkej svět“ (obs. „Babylonský příběh“ – sexuální vztahy Češek s US vojáky za žvejku)
Milan Kundera – prof. na FAMU, v Pařížské sorbonně; „Směšné lásky“ (velmi kritické – blběnky, odezva od Zd. Salivarové „Pánská jízda“; román „Žert“ (žert VŠ nedozírné následky); „Nesnesitelná lehkost bytí“ (zfilmováno)
o Období po r. 1989
vypravěčská próza – Michal Viewegh – „Nápady laskavého čtenáře“, „Báječná léta pod psa“, „Báječná léta s Klausem“
experimentální próza – destrukce příběhu
• Daniela Hodrová – „Trýznivé město“ (magická Praha)
• Michal Ajvaz – „2. město“ (magická Praha)
B: Sloh, Slohotvorní činitelé
- Sloh = způsob výběru jazykových prostředků
- Slohotvorní činitelé = co působí na výběr jazykových prostředků
o projev (komu – situace)
o písemný či mluvený
o účel
funkční styly
• prostě sdělovací
• odborný (věda)
• publicistický (masmedia)
• umělecký
Současné kulturní dění, zejména poezie, próza a drama
20. Současné kulturní dění, zejména poezie, próza a drama
= to je od konce 70. let, ve světě se prosazuje Postmodernismus
- základní rysy – ve světě se vydává literatura zábavné oddechová, na rozdíl od Čech kde spisovatelé věří že prostřednictvím svých děl změní svět.
70. a 80. léta – Normalizace – literatura se musí podřizovat dobovým ideám, je omezována určitými požadavky (cenzura)
- dělení literatury
o oficiální = běžně v prodeji
utíkají k minulosti, nebo píší o současnosti podrobené autocenzuře (bez hodnocení doby)
B. Hrabal, Páral, Fuks, Seifert, Hrubín, Pavel; poezie: Jiří Žáček
historie – Jiří Šotola – „Tovaryšstvo Ježíšovo“
o mladých – Radek John – „Džínový svět“, „Memento“;
Jan Otčenášek – „Když v ráji pršelo“
sport – Ota Pavel – „Pohádka o Raškovi“, „Dukla mezi mrakodrapy“, „Plná bedna šampaňského“ + vzpomínky na dobu dětství „Smrt krásných srnců“
Valja Stýblová – z nemocničního prostředí;
Škvorecký – detektivky s inspektorem Borůvkou
= to je od konce 70. let, ve světě se prosazuje Postmodernismus
- základní rysy – ve světě se vydává literatura zábavné oddechová, na rozdíl od Čech kde spisovatelé věří že prostřednictvím svých děl změní svět.
70. a 80. léta – Normalizace – literatura se musí podřizovat dobovým ideám, je omezována určitými požadavky (cenzura)
- dělení literatury
o oficiální = běžně v prodeji
utíkají k minulosti, nebo píší o současnosti podrobené autocenzuře (bez hodnocení doby)
B. Hrabal, Páral, Fuks, Seifert, Hrubín, Pavel; poezie: Jiří Žáček
historie – Jiří Šotola – „Tovaryšstvo Ježíšovo“
o mladých – Radek John – „Džínový svět“, „Memento“;
Jan Otčenášek – „Když v ráji pršelo“
sport – Ota Pavel – „Pohádka o Raškovi“, „Dukla mezi mrakodrapy“, „Plná bedna šampaňského“ + vzpomínky na dobu dětství „Smrt krásných srnců“
Valja Stýblová – z nemocničního prostředí;
Škvorecký – detektivky s inspektorem Borůvkou
Vývoj poválečné prózy
19. Vývoj poválečné prózy
= spol. vývoj v ČR po roce 1945; 8.5. den osvobození od fašismu; únor 48 komunisti převzali moc; po únoru 1948 1. vlna emigrace J. Voskovec a P. Tigrid;
- 50. léta politické procesy (M. Horáková – popravena, pracovní tábory v Jáchymově – uranové doly); frézistická poezie; 60. léta – doba uvolnění, 1953 umírá Stalin, reformní komunisté (Dubček), konec uvolnění 21.8.1968; 2. vlna emigrace (Škvorecký, Landovský, Kryl, Kundera); 70. léta – normalizace = do řady, nebo odejít do disentu na okraj spol. či emigrace, charta 77 – text vytvořený disidenty (Havel, Hájek) – připomenutí lidských práv a jejich nedodržování u nás; 80. léta – nástup Gorbatčova (1985) -> uvolnění v Rusku a 1989 Sameťák u nás.
- období 1945-68
o Válečná próza
1. vlna vzniká po válce – Jan Drda „Němá barikáda“ (povídková sb., lidé v mezních situacích v době mezi válkou a květnovým povstáním; povídka „Vyšší princip“ – schválení atentátu na Heidricha – vražda tyrana není zločin; „Hlídač dynamitu“ – Milec schovává dynamit na německé vlaky); Julius Fučík „Reportáž psaná na oprátce“; Jiří Weis „Život s hvězdou“
2. vlna - přelom 50. a 60. let – Arnošt Lustig „Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou“, „Démanty noci“, „Noc naděje“; Ludvík Aškenázy próza (hravá a jemně humorná) „Vajíčko“; Norbert Frýd „Krabice živých“; Jan Otčenášek – totálně nasazen za války „Romeo Julie a tma“, „Kulhavý Orfeus“ (volné pokračování osudů Pavla z před.); Ladislav Fuks „Pan Theodor Mundstock“, „Spalovač mrtvol“; Bohumil Hrabal „Ostře sledované vlaky“, „Zbabělci“
3. vlna – Ota Pavel „Smrt krásných srnců“
o Budovatelský román + osidlování pohraničí – odehrává se ve výrobě při budování lepších zítřků, jednoznačně kladné a záporné postavy bez psychol. analýz
Tomáš Svatopluk „Bez šéfa“
Jan Otčenášek „Plným krokem“ (osídlování pohraničí)
Václav Řezáč „Nástup a bitva“
= spol. vývoj v ČR po roce 1945; 8.5. den osvobození od fašismu; únor 48 komunisti převzali moc; po únoru 1948 1. vlna emigrace J. Voskovec a P. Tigrid;
- 50. léta politické procesy (M. Horáková – popravena, pracovní tábory v Jáchymově – uranové doly); frézistická poezie; 60. léta – doba uvolnění, 1953 umírá Stalin, reformní komunisté (Dubček), konec uvolnění 21.8.1968; 2. vlna emigrace (Škvorecký, Landovský, Kryl, Kundera); 70. léta – normalizace = do řady, nebo odejít do disentu na okraj spol. či emigrace, charta 77 – text vytvořený disidenty (Havel, Hájek) – připomenutí lidských práv a jejich nedodržování u nás; 80. léta – nástup Gorbatčova (1985) -> uvolnění v Rusku a 1989 Sameťák u nás.
- období 1945-68
o Válečná próza
1. vlna vzniká po válce – Jan Drda „Němá barikáda“ (povídková sb., lidé v mezních situacích v době mezi válkou a květnovým povstáním; povídka „Vyšší princip“ – schválení atentátu na Heidricha – vražda tyrana není zločin; „Hlídač dynamitu“ – Milec schovává dynamit na německé vlaky); Julius Fučík „Reportáž psaná na oprátce“; Jiří Weis „Život s hvězdou“
2. vlna - přelom 50. a 60. let – Arnošt Lustig „Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou“, „Démanty noci“, „Noc naděje“; Ludvík Aškenázy próza (hravá a jemně humorná) „Vajíčko“; Norbert Frýd „Krabice živých“; Jan Otčenášek – totálně nasazen za války „Romeo Julie a tma“, „Kulhavý Orfeus“ (volné pokračování osudů Pavla z před.); Ladislav Fuks „Pan Theodor Mundstock“, „Spalovač mrtvol“; Bohumil Hrabal „Ostře sledované vlaky“, „Zbabělci“
3. vlna – Ota Pavel „Smrt krásných srnců“
o Budovatelský román + osidlování pohraničí – odehrává se ve výrobě při budování lepších zítřků, jednoznačně kladné a záporné postavy bez psychol. analýz
Tomáš Svatopluk „Bez šéfa“
Jan Otčenášek „Plným krokem“ (osídlování pohraničí)
Václav Řezáč „Nástup a bitva“
Vývoj poválečné prózy
o Historický román
Vladimír Neff – pentalogie o vzestupu a pádu 2 měšťanských rodin „Sňatky z rozumu“, „Císařské fialky“, „Zlá krev“, „Veselá vdova“, „Královský vozataj“, trilogie z 16. stol. „Královny nemají nohy“, „Prsten Borgiů“, „Krásná čarodějka“
Václav Kaplický „Kladivo na čarodějnice“
Miloš Václav Kratochvíl „Život pana Amose“
Jarmila Loukotková „Spartakus“ (nejmohutnější vzpoura otroků v Římě), „Navzdory básník zpívá“ (o Villonovi)
o Psychologický román
Jiří Mucha – za války u letectva v západním odboji, v roce 51 odsouzen na 6 let žaláře; „Válka pokračuje“ (návrat vojáka po 2. světové do vlasti, zklamán emigruje)
- období 70.-80. let
o oficiální
B. Hrabal – dětství v Nymburce, otec správcem pivovaru -> „Postřižiny“; nedokončil studia práv, živil se v mnoha povoláních z čehož vycházel ve svých dílech (výpravčí -> „Ostře sledované vlaky“; pracoval u Martinských pecí -> „Skřivánci na niti“) 1963 1. kniha „Perlička na dně“ (lidé na okraji spol., každém je něco dobrého); „Pábitelé“ (staří odpudiví lidé chtějí žít protože život je k zešílení krásnej); novela „Taneční hodiny pro starší a pokročilé“ (1 věta – proud zážitků strýce Pepina); „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“; volná trilogie „Postřižiny“, „Krasosmutnění“, „Harlequinovy miliony“ (hl. postavy jsou Hrabalovi rodiče); povídkový soubor „Slavnosti sněženek“
Ota Pavel – vl. jm. Popper – také sportovní novinář, trpěl maniodepresemi. Tvorba: sport a vzpomínky na rodinu; letěl s fotbalovým mužstvem do Ameriky a tak napsal „Dukla mezi mrakodrapy“; sb. sportovní povídek „Plná bedna šampaňského“, „Syn celerového krále“; novela „Pohádka o Raškovi“ (sportovci jsou nositelé mravních hodnot); povídkové knihy „Smrt krásných srnců“, „Jak jsem potkal ryby“
Vladimír Neff – pentalogie o vzestupu a pádu 2 měšťanských rodin „Sňatky z rozumu“, „Císařské fialky“, „Zlá krev“, „Veselá vdova“, „Královský vozataj“, trilogie z 16. stol. „Královny nemají nohy“, „Prsten Borgiů“, „Krásná čarodějka“
Václav Kaplický „Kladivo na čarodějnice“
Miloš Václav Kratochvíl „Život pana Amose“
Jarmila Loukotková „Spartakus“ (nejmohutnější vzpoura otroků v Římě), „Navzdory básník zpívá“ (o Villonovi)
o Psychologický román
Jiří Mucha – za války u letectva v západním odboji, v roce 51 odsouzen na 6 let žaláře; „Válka pokračuje“ (návrat vojáka po 2. světové do vlasti, zklamán emigruje)
- období 70.-80. let
o oficiální
B. Hrabal – dětství v Nymburce, otec správcem pivovaru -> „Postřižiny“; nedokončil studia práv, živil se v mnoha povoláních z čehož vycházel ve svých dílech (výpravčí -> „Ostře sledované vlaky“; pracoval u Martinských pecí -> „Skřivánci na niti“) 1963 1. kniha „Perlička na dně“ (lidé na okraji spol., každém je něco dobrého); „Pábitelé“ (staří odpudiví lidé chtějí žít protože život je k zešílení krásnej); novela „Taneční hodiny pro starší a pokročilé“ (1 věta – proud zážitků strýce Pepina); „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“; volná trilogie „Postřižiny“, „Krasosmutnění“, „Harlequinovy miliony“ (hl. postavy jsou Hrabalovi rodiče); povídkový soubor „Slavnosti sněženek“
Ota Pavel – vl. jm. Popper – také sportovní novinář, trpěl maniodepresemi. Tvorba: sport a vzpomínky na rodinu; letěl s fotbalovým mužstvem do Ameriky a tak napsal „Dukla mezi mrakodrapy“; sb. sportovní povídek „Plná bedna šampaňského“, „Syn celerového krále“; novela „Pohádka o Raškovi“ (sportovci jsou nositelé mravních hodnot); povídkové knihy „Smrt krásných srnců“, „Jak jsem potkal ryby“
Zrání nových básnických generací v poválečné poezii
- období 48-55
o Ladislav Štoll – „30 let bojů za českou socialistickou poezii“ (seznam zakázaných málo ideologických spisovatelů)
o Seifert – „Maminka“ (r. 54), kritika od Štola za málo ideologie, podepsal chartu 77, 1984 Nobelovka, samizdat „Morový sloup“, „Deštník z Piccadily“
o Nezval – oslavné básně o Stalinovi, „Zpěv míru“, div. hra „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“
o Kohout
- období 55-68 – uvolnění
o Hrubín – „Můj zpěv“ (přírodní lyrika, 2 části „Zpěv lásky k životu“ a o krajině Jižních Čech), „Romance pro křídlovku“ (vlastní zážitky z mládí kdy se setkává s láskou, smrtí …)
o Seifert – samizdat „Morový sloup“, „Deštník z Piccadily“
o Jan Skácel – „Kolik příležitostí má růže“ (r. 57), „Směnka“ (r. 66), od 1968 zákaz – píše pro exilová nakladatelství
o Václav Hrabě – zemřel v 25 letech, jeho sbírky vyšly posmrtně a některé byly i zhudebněny, v 90. letech vydány všechny jeho básně v souboru „Blues pro bláznovou holku“
o Jiří Suchý – básník a písničkář
- 70. a 80. léta – po 1968 návrat k tvrdé totalitě, v lit. 3 proudy
o Oficiální – nejlepší básníci nejsou vydáváni, nebo se zpožděním
Ivan Skála – slogan při odsouzení komunisty „psovi psí smrt“
Karel Sýs
Jiří Žáček – slovní hříčky
Miroslav Florián
Jan Pilař
o Ladislav Štoll – „30 let bojů za českou socialistickou poezii“ (seznam zakázaných málo ideologických spisovatelů)
o Seifert – „Maminka“ (r. 54), kritika od Štola za málo ideologie, podepsal chartu 77, 1984 Nobelovka, samizdat „Morový sloup“, „Deštník z Piccadily“
o Nezval – oslavné básně o Stalinovi, „Zpěv míru“, div. hra „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“
o Kohout
- období 55-68 – uvolnění
o Hrubín – „Můj zpěv“ (přírodní lyrika, 2 části „Zpěv lásky k životu“ a o krajině Jižních Čech), „Romance pro křídlovku“ (vlastní zážitky z mládí kdy se setkává s láskou, smrtí …)
o Seifert – samizdat „Morový sloup“, „Deštník z Piccadily“
o Jan Skácel – „Kolik příležitostí má růže“ (r. 57), „Směnka“ (r. 66), od 1968 zákaz – píše pro exilová nakladatelství
o Václav Hrabě – zemřel v 25 letech, jeho sbírky vyšly posmrtně a některé byly i zhudebněny, v 90. letech vydány všechny jeho básně v souboru „Blues pro bláznovou holku“
o Jiří Suchý – básník a písničkář
- 70. a 80. léta – po 1968 návrat k tvrdé totalitě, v lit. 3 proudy
o Oficiální – nejlepší básníci nejsou vydáváni, nebo se zpožděním
Ivan Skála – slogan při odsouzení komunisty „psovi psí smrt“
Karel Sýs
Jiří Žáček – slovní hříčky
Miroslav Florián
Jan Pilař
Zrání nových básnických generací v poválečné poezii
o Samizdat – neoficiální, vydává sám autor, šíří se v opisech edice
Petlice (L. Vaculík) – Seifert – „Morový sloup“, „Deštník z Piccadily“
Expedice – Ivan Martin Jirous (Magor), vůdce českého undergroundu, „Labutí písně“ (-> uvězněn ve Valdicích)
Vokno
Spektrum
o Exilový proud – vznik v zahraniční od emigrantů, bez cenzury, bohatší zdroj informací, ale bez názoru českého čtenáře
exilové nakladatelství Mnichov „Poezie mimo domov“ – Jáchym Topol; Karel Kryl „Kníška Karla Kryla“
exilové nakladatelství Toronto „Sixty-eight publishers Toronto” (Zdena Salivarová) – Karel Kryl „Slovíčka“
o zvláštní proud Písničkáři
Jaromír Nohavica; Pepa Nos; Jiří Dědeček; Vladimír Merta; František Horáček (Jim Čert)
v 80. odchází do zahraničí: Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Vlasta Třešňák
B: Tvoření slov
- odvozování (přípony)
- skládání
- zkratky
- zkratková slova
- sousloví
- přejímání z cizích jazyků
Petlice (L. Vaculík) – Seifert – „Morový sloup“, „Deštník z Piccadily“
Expedice – Ivan Martin Jirous (Magor), vůdce českého undergroundu, „Labutí písně“ (-> uvězněn ve Valdicích)
Vokno
Spektrum
o Exilový proud – vznik v zahraniční od emigrantů, bez cenzury, bohatší zdroj informací, ale bez názoru českého čtenáře
exilové nakladatelství Mnichov „Poezie mimo domov“ – Jáchym Topol; Karel Kryl „Kníška Karla Kryla“
exilové nakladatelství Toronto „Sixty-eight publishers Toronto” (Zdena Salivarová) – Karel Kryl „Slovíčka“
o zvláštní proud Písničkáři
Jaromír Nohavica; Pepa Nos; Jiří Dědeček; Vladimír Merta; František Horáček (Jim Čert)
v 80. odchází do zahraničí: Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Vlasta Třešňák
B: Tvoření slov
- odvozování (přípony)
- skládání
- zkratky
- zkratková slova
- sousloví
- přejímání z cizích jazyků
Česká a světová literatura v boji proti fašismu a válce
o Světová literatura
Německá: E. M. Remarque - „Vítězný oblouk“;
Günter Grass - „Plechový bubínek“
Americká: Jos. Heller - „Hlava 22“ (absurdní část voj. řádu o zvyšování letových hodin na italském ostrůvku);
William Styron - „Sophiina volba“ (polka se rozhoduje který ze 2 synů půjde do plynu a které dostane šanci na přežití, končí svůj život sebevraždou)
Francouzská: Antoine de Saint-Exipery - „Noční let“, „Válečný pilot“; Patric Ryan - „Jak jsem vyhrál válku“
Holandská: Anna Franková - „Deník Anny Frankové“
Italská: Alberto Moravia - „Horalka“
Polská: Jerzy Kosinsky - „Nabarvené ptáče“
B: Druhy vět podle postoje mluvčího
- Oznamovací – prosté sdělení, klidné pronesení s klesnutím na konci
- Tázací - ?, melodie se zvyšuje
o zjišťovací (ověření tvrzení); doplňovací (doplnění času, místa); vylučovací (buď a nebo)
- žádací
o rozkazovací; přací
- zvolací – emoce
- Aktuální členění výpovědi
o obvykle v kontextu
o východisko (co známe z předešlého - na začátku věty); jádro (nová informace - v 2. pol. věty)
o objektivní pořádek = pokud je pořadí dodrženo, pokud ne = subjektivní pořádek
Německá: E. M. Remarque - „Vítězný oblouk“;
Günter Grass - „Plechový bubínek“
Americká: Jos. Heller - „Hlava 22“ (absurdní část voj. řádu o zvyšování letových hodin na italském ostrůvku);
William Styron - „Sophiina volba“ (polka se rozhoduje který ze 2 synů půjde do plynu a které dostane šanci na přežití, končí svůj život sebevraždou)
Francouzská: Antoine de Saint-Exipery - „Noční let“, „Válečný pilot“; Patric Ryan - „Jak jsem vyhrál válku“
Holandská: Anna Franková - „Deník Anny Frankové“
Italská: Alberto Moravia - „Horalka“
Polská: Jerzy Kosinsky - „Nabarvené ptáče“
B: Druhy vět podle postoje mluvčího
- Oznamovací – prosté sdělení, klidné pronesení s klesnutím na konci
- Tázací - ?, melodie se zvyšuje
o zjišťovací (ověření tvrzení); doplňovací (doplnění času, místa); vylučovací (buď a nebo)
- žádací
o rozkazovací; přací
- zvolací – emoce
- Aktuální členění výpovědi
o obvykle v kontextu
o východisko (co známe z předešlého - na začátku věty); jádro (nová informace - v 2. pol. věty)
o objektivní pořádek = pokud je pořadí dodrženo, pokud ne = subjektivní pořádek
Zrání nových básnických generací v poválečné poezii
18. Zrání nových básnických generací v poválečné poezii
= spol. vývoj v ČR po roce 1945; 8.5. den osvobození od fašismu; únor 48 komunisti převzali moc; po únoru 1948 1. vlna emigrace J. Voskovec a P. Tigrid;
- 50. léta politické procesy (M. Horáková – popravena, pracovní tábory v Jáchymově – uranové doly); frézistická poezie; 60. léta – doba uvolnění, 1953 umírá Stalin, reformní komunisté (Dubček), konec uvolnění 21.8.1968; 2. vlna emigrace (Škvorecký, Landovský, Kryl, Kundera); 70. léta – normalizace = do řady, nebo odejít do disentu na okraj spol. či emigrace, charta 77 – text vytvořený disidenty (Havel, Hájek) – připomenutí lidských práv a jejich nedodržování u nás; 80. léta – nástup Gorbatčova (1985) -> uvolnění v Rusku a 1989 Sameťák u nás.
- poezie 1945-48
o reakce na válku
F. Šrámek – „Rány růže“
V. Nezval – „Přišli včas“
F. Hrubín – „Řeka nezapomnění“ (věnováno zahynulým spis. básníkům za fašismu Vančura, Orten)
Vl. Holan – cyklus „Rudoarmějci“ (ztělesnění dobra)
SKN – „Bezedný rok“
Seifert – „Přilba hlíny“
o skupina 42
Josef Kainar – černý humor, texty rock a blues, sb. „Nové mýty“ („Stříhali dohola malého chlapečka“), po r. 1948 „Český sen“, ke konci 50. let „Člověka hořce mám rád“, „Moje blues“ (zhudebněno Suchým), pro rozhlas vtipné fejetony tzv. Rozhlásky, výběr z písňových textů „Miss Otis lituje“
Jiří Kolář – sb. „Dny v roce“ (městská civilizace, periférie, venkov x město), „Prométheova játra“ (zkonfiskována v rukopise), zákaz od konce 60. let do 1989
o skupina RP
Ivan Skála – komunista
o skupina surrealistů
Efenberger
= spol. vývoj v ČR po roce 1945; 8.5. den osvobození od fašismu; únor 48 komunisti převzali moc; po únoru 1948 1. vlna emigrace J. Voskovec a P. Tigrid;
- 50. léta politické procesy (M. Horáková – popravena, pracovní tábory v Jáchymově – uranové doly); frézistická poezie; 60. léta – doba uvolnění, 1953 umírá Stalin, reformní komunisté (Dubček), konec uvolnění 21.8.1968; 2. vlna emigrace (Škvorecký, Landovský, Kryl, Kundera); 70. léta – normalizace = do řady, nebo odejít do disentu na okraj spol. či emigrace, charta 77 – text vytvořený disidenty (Havel, Hájek) – připomenutí lidských práv a jejich nedodržování u nás; 80. léta – nástup Gorbatčova (1985) -> uvolnění v Rusku a 1989 Sameťák u nás.
- poezie 1945-48
o reakce na válku
F. Šrámek – „Rány růže“
V. Nezval – „Přišli včas“
F. Hrubín – „Řeka nezapomnění“ (věnováno zahynulým spis. básníkům za fašismu Vančura, Orten)
Vl. Holan – cyklus „Rudoarmějci“ (ztělesnění dobra)
SKN – „Bezedný rok“
Seifert – „Přilba hlíny“
o skupina 42
Josef Kainar – černý humor, texty rock a blues, sb. „Nové mýty“ („Stříhali dohola malého chlapečka“), po r. 1948 „Český sen“, ke konci 50. let „Člověka hořce mám rád“, „Moje blues“ (zhudebněno Suchým), pro rozhlas vtipné fejetony tzv. Rozhlásky, výběr z písňových textů „Miss Otis lituje“
Jiří Kolář – sb. „Dny v roce“ (městská civilizace, periférie, venkov x město), „Prométheova játra“ (zkonfiskována v rukopise), zákaz od konce 60. let do 1989
o skupina RP
Ivan Skála – komunista
o skupina surrealistů
Efenberger
Česká a světová literatura v boji proti fašismu a válce
17. Česká a světová literatura v boji proti fašismu a válce
=Fašismus: nacionální a rasistické hnutí, diktátorská forma vlády, vznik ve 20. letech v Itálii (ucelená forma v Německu), Bible nacistů = Mein Kampf (Hitler), rozvoj v Itálii (22-25), Německo (33-45), Španělsko - gen. Franco (39-75), Slovensko - J. Tiso (39-45); vývoj září 38 Mnichov (Musolini, Hitler, Chaberlain, Daladier) – Sudety, 15. března 39 – obsazení Čech a Moravy (= protektorát), 1. září 39 – začátek 2. sv. války napadením Polska
(konec 8. května 45)
- 30 léta v české literatuře
o K. Čapek - „Válka s mloky“, „Bílá nemoc“, „Matka“
o Voskovec a Werich
politické satiry: „Caésar“, „Osel a stín“, „Kat a blázen“, „Těžká Barbora“
o básníci se snaží nacházet jistotu v hodnotách čes. historii
Josef Hora - „Domov“
Jar. Seifert - „Zhasněte světla“, „Kamenný most“, „Světlem oděná“
Halas - „Dokořán“, „Torzo naděje“
Holan - „Září 1938“
V. Nezval - „Matka naděje“
- Období okupace (39-45)
o židovští autoři nuceni vydávat pod pseudonymy
Vlastimil Rada (=K. Poláček) - „Hostinec u kamenného stolu“
o zákaz vydávání některých další autorů (levicových) Olbracht, Majerová…
o 17. 11. 39 – stávka studentů <- zavření VŠ němci
o Próza v době okupace
návrat k minulosti (jinotaje)
• Vl. Vančura - „Obrazy z dějin národa českého“
• Ivan Olbracht - „Ze starých letopisů“
• znovuvydaný Máchův Máj (v cenzurované podobě)
• díla popis. život slavných osobností
o Fr. Kožík - „Největší z pierotů“
o Fr. Kubka - „Karštejnské virgilie“
Psychologická próza (zaměř. na nitro obyč. člověka)
• Václav Řezáč - „Černé světlo“
• E. Bass - „Cirkus Humberto“
• Jan Drda - „Městečko na dlani“
=Fašismus: nacionální a rasistické hnutí, diktátorská forma vlády, vznik ve 20. letech v Itálii (ucelená forma v Německu), Bible nacistů = Mein Kampf (Hitler), rozvoj v Itálii (22-25), Německo (33-45), Španělsko - gen. Franco (39-75), Slovensko - J. Tiso (39-45); vývoj září 38 Mnichov (Musolini, Hitler, Chaberlain, Daladier) – Sudety, 15. března 39 – obsazení Čech a Moravy (= protektorát), 1. září 39 – začátek 2. sv. války napadením Polska
(konec 8. května 45)
- 30 léta v české literatuře
o K. Čapek - „Válka s mloky“, „Bílá nemoc“, „Matka“
o Voskovec a Werich
politické satiry: „Caésar“, „Osel a stín“, „Kat a blázen“, „Těžká Barbora“
o básníci se snaží nacházet jistotu v hodnotách čes. historii
Josef Hora - „Domov“
Jar. Seifert - „Zhasněte světla“, „Kamenný most“, „Světlem oděná“
Halas - „Dokořán“, „Torzo naděje“
Holan - „Září 1938“
V. Nezval - „Matka naděje“
- Období okupace (39-45)
o židovští autoři nuceni vydávat pod pseudonymy
Vlastimil Rada (=K. Poláček) - „Hostinec u kamenného stolu“
o zákaz vydávání některých další autorů (levicových) Olbracht, Majerová…
o 17. 11. 39 – stávka studentů <- zavření VŠ němci
o Próza v době okupace
návrat k minulosti (jinotaje)
• Vl. Vančura - „Obrazy z dějin národa českého“
• Ivan Olbracht - „Ze starých letopisů“
• znovuvydaný Máchův Máj (v cenzurované podobě)
• díla popis. život slavných osobností
o Fr. Kožík - „Největší z pierotů“
o Fr. Kubka - „Karštejnské virgilie“
Psychologická próza (zaměř. na nitro obyč. člověka)
• Václav Řezáč - „Černé světlo“
• E. Bass - „Cirkus Humberto“
• Jan Drda - „Městečko na dlani“
Česká a světová literatura v boji proti fašismu a válce
o Poezie (návrat k pozitivním hodnotám, jinotaje)
Halas - „Naše paní Božena Němcová“
Seifert - „Vějíř Boženy Němcové“, „Světlem oděná“
Jiří Ortren (žid) - „Cesta k mrazu“, Jeremijášův pláč“
drama - Nezval - „Manon Lescaut“
- Téma 2. sv. války v české literatuře
o Jan Drda - „Němá barikáda“
o Jul. Fučík - „Reportáž psaná na oprátce“ (popraven 1943)
o Jos. Škvorecký - „Zbabělci“
o Lad. Fuks - „Spalovač mrtvol“, „Pan Teodor Mudstock“ (pražský žid čekající na transport)
o Jiří Veis - „Život s hvězdou“
o Jan Otčenášek - „Romeo, Julie a tma“ (pozadí - temná doba)
o Norbert Fýd - „Krabice živých“ (koncentrační tábor)
o Arnošt Lustig - „Démanty noci“ (koncentrační tábor)
o Boh. Hrabal - „Ostře sledované vlaky“
o Ota Pavel - „Smrt krásných srnců“
Halas - „Naše paní Božena Němcová“
Seifert - „Vějíř Boženy Němcové“, „Světlem oděná“
Jiří Ortren (žid) - „Cesta k mrazu“, Jeremijášův pláč“
drama - Nezval - „Manon Lescaut“
- Téma 2. sv. války v české literatuře
o Jan Drda - „Němá barikáda“
o Jul. Fučík - „Reportáž psaná na oprátce“ (popraven 1943)
o Jos. Škvorecký - „Zbabělci“
o Lad. Fuks - „Spalovač mrtvol“, „Pan Teodor Mudstock“ (pražský žid čekající na transport)
o Jiří Veis - „Život s hvězdou“
o Jan Otčenášek - „Romeo, Julie a tma“ (pozadí - temná doba)
o Norbert Fýd - „Krabice živých“ (koncentrační tábor)
o Arnošt Lustig - „Démanty noci“ (koncentrační tábor)
o Boh. Hrabal - „Ostře sledované vlaky“
o Ota Pavel - „Smrt krásných srnců“
Vývoj meziválečné prózy
- Česká próza proudy:
o Sociální próza
Ivan Olbracht – „Anna proletářka“; „Nikola Šuhaj loupežník“; „Golet v údolí“ (3 povídky z žid prostředí)
Marie Majerová – „Siréna“ (4 generace rodiny Hudců – Kladno); „Havířská balada“ (pokračování „Sirény“)
Marie Pujmanová – „Pacientka doktora Hegla“ (svobodná matka);
„Lidé na křižovatce“ (město Úly=Zlín, nelítostný kapitalista Kazmar=Baťa)
o Demokratický proud (kolem LN)
Karel Čapek – fejetonistické knížky – „Měl jsem psa a kočku“;
překlady – „Francouzská poezie nové doby“;
samostatné knihy –„Krakatit“, „Válka s mloky“;
divadelní hry – „Loupežník“, „Věc Makropulos“, „RUR“
Josef Čapek – „Povídání o pejskovi a kočičce“; „Stín kapradiny“
Karel Poláček – „Muži v ofsajdu“; „Bylo nás pět“; „Hostinec u kamenného stolu“
Eduard Bass – „Cirkus Humberto“; „Klapzubova jedenáctka“
Rudolf Těsnohlídek – „Liška Bystrouška“
o Experimentální proud
Vladislav Vančura – „Pekař Jan Marhoul“; „Rozmarné léto“; „Markéta Lazarová“ (znepřátelené rody lapků Lazarové a Kozlíkové, Kozlík má dítě s Lazarovou); „Josefína“ (zpěvačka sebraná z ulice, naučená dobrým způsobům)
o Sociální próza
Ivan Olbracht – „Anna proletářka“; „Nikola Šuhaj loupežník“; „Golet v údolí“ (3 povídky z žid prostředí)
Marie Majerová – „Siréna“ (4 generace rodiny Hudců – Kladno); „Havířská balada“ (pokračování „Sirény“)
Marie Pujmanová – „Pacientka doktora Hegla“ (svobodná matka);
„Lidé na křižovatce“ (město Úly=Zlín, nelítostný kapitalista Kazmar=Baťa)
o Demokratický proud (kolem LN)
Karel Čapek – fejetonistické knížky – „Měl jsem psa a kočku“;
překlady – „Francouzská poezie nové doby“;
samostatné knihy –„Krakatit“, „Válka s mloky“;
divadelní hry – „Loupežník“, „Věc Makropulos“, „RUR“
Josef Čapek – „Povídání o pejskovi a kočičce“; „Stín kapradiny“
Karel Poláček – „Muži v ofsajdu“; „Bylo nás pět“; „Hostinec u kamenného stolu“
Eduard Bass – „Cirkus Humberto“; „Klapzubova jedenáctka“
Rudolf Těsnohlídek – „Liška Bystrouška“
o Experimentální proud
Vladislav Vančura – „Pekař Jan Marhoul“; „Rozmarné léto“; „Markéta Lazarová“ (znepřátelené rody lapků Lazarové a Kozlíkové, Kozlík má dítě s Lazarovou); „Josefína“ (zpěvačka sebraná z ulice, naučená dobrým způsobům)
Vývoj meziválečné prózy
o Katolická póza
Jakub Deml – „Zapomenuté světlo“ (farář chrání kostel před komunisty); „Moji přátelé“ (básně v póze)
Jar. Durich – „Bloudění“ (historický román z 30leté války)
o Válečná próza a legionářská literatura
Jaroslav Hašek – „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“; povídky „Trampoty pana Tenkráta“, „Můj obchod se psy a jiné humoresky“
Jaromír John – „Večery na slamníku“ (z monologů prostých lidí ve válce)
Legionářská l. – Rudolf Medek – pentalogie „Anabáze“ (o bojích legií v Rusku a cestě domů); Josef Kopta – trilogie „Třetí rota“;
František Langer – „Jízdní hlídka“ (legionáři obklíčeni ruskými bolševiky)
o Psychologický román
Jarmila Glazarová – „Vlčí jáma“ (manželství pro peníze, vztah schovanky a ženatého muže se nenaplňuje); „Advent“ (svobodná matka se mylně snaží zabezpečit syna sňatkem s vdovcem)
Jaroslav Havlíček – román „Petrolejové lampy“ (chudá Štěpka si bere bratrance Pavla a neví, že je syfilitik a končí v blázinci); román „Neviditelný“ (kariérista se přižení do rodiny s duševní chorobou)
B: Nepravidelnosti ve větné skladbě – samostatný větný člen, vsuvka
Jakub Deml – „Zapomenuté světlo“ (farář chrání kostel před komunisty); „Moji přátelé“ (básně v póze)
Jar. Durich – „Bloudění“ (historický román z 30leté války)
o Válečná próza a legionářská literatura
Jaroslav Hašek – „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“; povídky „Trampoty pana Tenkráta“, „Můj obchod se psy a jiné humoresky“
Jaromír John – „Večery na slamníku“ (z monologů prostých lidí ve válce)
Legionářská l. – Rudolf Medek – pentalogie „Anabáze“ (o bojích legií v Rusku a cestě domů); Josef Kopta – trilogie „Třetí rota“;
František Langer – „Jízdní hlídka“ (legionáři obklíčeni ruskými bolševiky)
o Psychologický román
Jarmila Glazarová – „Vlčí jáma“ (manželství pro peníze, vztah schovanky a ženatého muže se nenaplňuje); „Advent“ (svobodná matka se mylně snaží zabezpečit syna sňatkem s vdovcem)
Jaroslav Havlíček – román „Petrolejové lampy“ (chudá Štěpka si bere bratrance Pavla a neví, že je syfilitik a končí v blázinci); román „Neviditelný“ (kariérista se přižení do rodiny s duševní chorobou)
B: Nepravidelnosti ve větné skladbě – samostatný větný člen, vsuvka
Vývoj české poezie 20. a 30. let
Vývoj české poezie 20. a 30. let
- proletářská poezie – revolučnost, kolektivnost, programový manifest v časopise „Var“ (= Seifert – „proletářské umění“)
o Jiří Wolker – „Host do domu“ („Poštovní schránka“), „Těžká hodina“ („Balada o nenarozeném dítěti“, „… o očích topičových“)
o Josef Hora – levičák, novinář v RP, „Pracující den“, „Dělnická madona“
- Poetismus
o Nezval – „Zpáteční lístek“, „Praha s prsty deště“, „52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“, sb. „5 minut za městem“
o Jaroslav Seifert – „Město v slzách“
- Meditativní lyrika
o Josef Hora – „Máchovské variace“ (ke 100. výročí Máchy), „Domov“
o Seifert – sb. „Sépie“ („Nechci jaro“), sb. „Kohout plaší smrt“ („Staré ženy“), sb. „Dokořán“, sb. „Naše paní Božena Němcová“
o Vl. Holan – abstraktní meditativní poezie „Triumf smrti“
- křesťanský proud
o Jan Zahradníček a Bohuslav Dejmek – poezie jako modlitba
- poezie domova, rodné země a reakce na Mnichov
o Fr. Hrubín – sb.: „Zpíváno z dálky“, „Krásná po chudobě“, „Včelí plást“, „Země sudička“; reakce na Mnichov „Zhasněte světla“, „Světlem oděná“
o Vl. Holan – „Havraním brkem“ („Září 1938“, „Odpověď Francii“)
o Josef Hora – „Domov“
Devětsil (=sdružení začínajících českých avantgardních umělců na Žižkově), vznik 1920; vycházejí z proletářské lit. po vstupu Nezvala odklon, představitelé jsou V. Nezval (mnohostranný) a Karel Tajge; hra fantazie, má působit na více smyslů;
- Nezval – „Most“, „Pantomima“ (manifest poetismu „Papoušek na motocyklu“), „Abeceda“ (inspir. tvarem písma), „Podivuhodný kouzelník“ (inspir. Apolinerem), „Básně noci“ („Akrobat“, „Edison“)
B: Změny slovního významu
- obsah pojmu = soubor znaků odlišujících pojem od ostatních („čtyřúhelník“ = rovinný útvar omezený 4 úsečkami)
- rozsah pojmu = soubor předmětů vykazujících stanovené znaky („obdélník“, „čtverec“)
- zužování – nábytek = co člověk nabyl, dnes – vybavení bytu
- rozšiřování – zápas = souboj kdy se soupeři chytají za pas, dnes – jakékoli utkání
- přenos významu – na základě podobnosti (metafora); věcná souvislost (metonymie) – psaní = jak činnost, tak i dopis
Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek
- proletářská poezie – revolučnost, kolektivnost, programový manifest v časopise „Var“ (= Seifert – „proletářské umění“)
o Jiří Wolker – „Host do domu“ („Poštovní schránka“), „Těžká hodina“ („Balada o nenarozeném dítěti“, „… o očích topičových“)
o Josef Hora – levičák, novinář v RP, „Pracující den“, „Dělnická madona“
- Poetismus
o Nezval – „Zpáteční lístek“, „Praha s prsty deště“, „52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“, sb. „5 minut za městem“
o Jaroslav Seifert – „Město v slzách“
- Meditativní lyrika
o Josef Hora – „Máchovské variace“ (ke 100. výročí Máchy), „Domov“
o Seifert – sb. „Sépie“ („Nechci jaro“), sb. „Kohout plaší smrt“ („Staré ženy“), sb. „Dokořán“, sb. „Naše paní Božena Němcová“
o Vl. Holan – abstraktní meditativní poezie „Triumf smrti“
- křesťanský proud
o Jan Zahradníček a Bohuslav Dejmek – poezie jako modlitba
- poezie domova, rodné země a reakce na Mnichov
o Fr. Hrubín – sb.: „Zpíváno z dálky“, „Krásná po chudobě“, „Včelí plást“, „Země sudička“; reakce na Mnichov „Zhasněte světla“, „Světlem oděná“
o Vl. Holan – „Havraním brkem“ („Září 1938“, „Odpověď Francii“)
o Josef Hora – „Domov“
Devětsil (=sdružení začínajících českých avantgardních umělců na Žižkově), vznik 1920; vycházejí z proletářské lit. po vstupu Nezvala odklon, představitelé jsou V. Nezval (mnohostranný) a Karel Tajge; hra fantazie, má působit na více smyslů;
- Nezval – „Most“, „Pantomima“ (manifest poetismu „Papoušek na motocyklu“), „Abeceda“ (inspir. tvarem písma), „Podivuhodný kouzelník“ (inspir. Apolinerem), „Básně noci“ („Akrobat“, „Edison“)
B: Změny slovního významu
- obsah pojmu = soubor znaků odlišujících pojem od ostatních („čtyřúhelník“ = rovinný útvar omezený 4 úsečkami)
- rozsah pojmu = soubor předmětů vykazujících stanovené znaky („obdélník“, „čtverec“)
- zužování – nábytek = co člověk nabyl, dnes – vybavení bytu
- rozšiřování – zápas = souboj kdy se soupeři chytají za pas, dnes – jakékoli utkání
- přenos významu – na základě podobnosti (metafora); věcná souvislost (metonymie) – psaní = jak činnost, tak i dopis
Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek
Vývoj meziválečné prózy
16. Vývoj meziválečné prózy
=po 1. světové válce se nově utváří svět, mnohé státy se dávají na cestu demokracie (po vzoru VB či FR a to i ČSR) některé po revoluci (VŘSR v SSSR – 1917) komunismus a někde i podpora fašismu (Itálie 1920), Hospodářská krize 1929-33 (1933 – nástup Hitlera v Německu); výrazně členitá, vysoká umělecká úroveň
- Světová próza
a. Francie
i. Romain Rolland – životopisy + romány o Beethovenovi, Tolstém, Michalangelo a Gandhí; románový cyklus „Jan Kryštof“; román „Dobrý člověk ještě žije“ (o burguském vinaři); novela „Petr a Lucie“
ii. Henri Barbussi – „Oheň“
iii. A. de S. Exipéry – „Noční let“, „Válečný pilet“, „Citadela“, „Malý princ“
iv. Marcel Proust – 8mi dílný román „Hledání ztraceného času“
b. Německo
i. Thomas Mann – „Buddenbroockové“, „Mário a kouzelník“
ii. Heinrich Mann – „Profesor Neřád“, „Mládí…“ a „Zrání krále Jindřicha IV“
iii. E.M. Remargue
c. Pražská německá literatura – Kafka – „Proces“ (o narozeninách zatčení a po roce popraven)
d. USA
i. Hemingway
ii. Steinbeck – „Hrozny hněvu“
e. Anglie
i. John Galsworthy – „Sága rodu Forsythů“
ii. James Joyce – „Odysseus“
=po 1. světové válce se nově utváří svět, mnohé státy se dávají na cestu demokracie (po vzoru VB či FR a to i ČSR) některé po revoluci (VŘSR v SSSR – 1917) komunismus a někde i podpora fašismu (Itálie 1920), Hospodářská krize 1929-33 (1933 – nástup Hitlera v Německu); výrazně členitá, vysoká umělecká úroveň
- Světová próza
a. Francie
i. Romain Rolland – životopisy + romány o Beethovenovi, Tolstém, Michalangelo a Gandhí; románový cyklus „Jan Kryštof“; román „Dobrý člověk ještě žije“ (o burguském vinaři); novela „Petr a Lucie“
ii. Henri Barbussi – „Oheň“
iii. A. de S. Exipéry – „Noční let“, „Válečný pilet“, „Citadela“, „Malý princ“
iv. Marcel Proust – 8mi dílný román „Hledání ztraceného času“
b. Německo
i. Thomas Mann – „Buddenbroockové“, „Mário a kouzelník“
ii. Heinrich Mann – „Profesor Neřád“, „Mládí…“ a „Zrání krále Jindřicha IV“
iii. E.M. Remargue
c. Pražská německá literatura – Kafka – „Proces“ (o narozeninách zatčení a po roce popraven)
d. USA
i. Hemingway
ii. Steinbeck – „Hrozny hněvu“
e. Anglie
i. John Galsworthy – „Sága rodu Forsythů“
ii. James Joyce – „Odysseus“
Obraz 1. světové války v literatuře
- Francie
o Romain Rolland – životopisy slavných (Beethoven); „Petr a Lucie“
o Henri Barbuse – román „Oheň“ (zážitky z fronty)
- Německo
o E. M. Remarque – „Na západní frontě klid“ (zážitky mladých vojáků); „Cesta zpátky“ (návrat z války – volné pokračování)
- USA – ztracená generace (poznamenáni zkušenostmi 1. světové války)
o Ernest Hemingway – „Sbohem armádo“ (vlastní zážitky z fronty); „Komu zvoní hrana“
o John Steinbeck – „Hrozny hněvu“, „Na východ od ráje“
o F.S. Fitzgerald – „Velký Gatsby“, „Berenika stříhá vlasy“ (předloha pro Gedeonovo „Indiánské léto“)
o David Lawrence – „Milenec lady Chatterlyové“ (1928)
- Anglie – John Galsworthy – „Sága rodu Forsythů“(realistický román o životě vyšších vrstev)
o James Joyce – „Odysseus“
- Rakousko
o Arnold Zweig – „Velká válka bílých mužů“ (cyklus románů, v 1 z nich – neprávem popravený seržant Gruša)
- Rusko
o Michail Šolchov – „Tichý Don“ (osudy donských kozáků)
B: Interpunkce ve větě jednoduché a souvětí
o Romain Rolland – životopisy slavných (Beethoven); „Petr a Lucie“
o Henri Barbuse – román „Oheň“ (zážitky z fronty)
- Německo
o E. M. Remarque – „Na západní frontě klid“ (zážitky mladých vojáků); „Cesta zpátky“ (návrat z války – volné pokračování)
- USA – ztracená generace (poznamenáni zkušenostmi 1. světové války)
o Ernest Hemingway – „Sbohem armádo“ (vlastní zážitky z fronty); „Komu zvoní hrana“
o John Steinbeck – „Hrozny hněvu“, „Na východ od ráje“
o F.S. Fitzgerald – „Velký Gatsby“, „Berenika stříhá vlasy“ (předloha pro Gedeonovo „Indiánské léto“)
o David Lawrence – „Milenec lady Chatterlyové“ (1928)
- Anglie – John Galsworthy – „Sága rodu Forsythů“(realistický román o životě vyšších vrstev)
o James Joyce – „Odysseus“
- Rakousko
o Arnold Zweig – „Velká válka bílých mužů“ (cyklus románů, v 1 z nich – neprávem popravený seržant Gruša)
- Rusko
o Michail Šolchov – „Tichý Don“ (osudy donských kozáků)
B: Interpunkce ve větě jednoduché a souvětí
Meziválečná umělecká avantgarda
15. Meziválečná umělecká avantgarda. Vývoj české poezie 20. a 30. let
=Společenská situace v 1. pol. 20. stol – Hospodářská krize, hrozba fašizmu, novátorské směry navazující na směry na přelomu století
- surrealismus – psychoanalytické učení S. Freuda, klíčové je podvědomí, útržky myšlenek před usnutím… - A. Breton (hl. představitel), S. Dalí (malíř); u nás Jindřich Štyrský a malířka Toyen
- kubismus – cubus – krychle; Picaso; pohledy z několika stran současně; Guilame Apolinaire („Alkoholy“)
- expresionismus – vznik v Německu; vyjádření pocitů hlavně z hrůz válek a nejistoty z budoucnosti; malířství těžké barvy, u nás Emil Fila, Norsko Edvard Munch
- dadaismus – dada = z fr. hračka; vznik v Curychu mezi intelektuály jako odpor proti nesmyslné válce, provokace měšťáků; Tristan Tzara
- futurismus – založil Tomasso Marinetti; odpor proti měšťáctví a dosavadnímu umění („zbourejte muzea“); chtějí osvobodit slovo z věty a zrušit interpunkci; v poezii mnoho obrazů najednou, Vladimír Majakovski (ovlivněn VŘSR, rozsáhlé básně na Lenina a nakonec prohlédl a zastřelil se)
- funkcionalismus – v architektuře je prvořadá funkce
- Thomas Stearns Eliot – Angličan pocházející z USA, vychází z fr. symbolistů, báseň „Pustina“ (marnost života v moderním světě, prolínání historických epoch)
- James Langston Hughes – americký černý básník, hodně cestoval a vystřídal hodně profesí; „Unavené blues“ (čerpá z jazzu atd.)
=Společenská situace v 1. pol. 20. stol – Hospodářská krize, hrozba fašizmu, novátorské směry navazující na směry na přelomu století
- surrealismus – psychoanalytické učení S. Freuda, klíčové je podvědomí, útržky myšlenek před usnutím… - A. Breton (hl. představitel), S. Dalí (malíř); u nás Jindřich Štyrský a malířka Toyen
- kubismus – cubus – krychle; Picaso; pohledy z několika stran současně; Guilame Apolinaire („Alkoholy“)
- expresionismus – vznik v Německu; vyjádření pocitů hlavně z hrůz válek a nejistoty z budoucnosti; malířství těžké barvy, u nás Emil Fila, Norsko Edvard Munch
- dadaismus – dada = z fr. hračka; vznik v Curychu mezi intelektuály jako odpor proti nesmyslné válce, provokace měšťáků; Tristan Tzara
- futurismus – založil Tomasso Marinetti; odpor proti měšťáctví a dosavadnímu umění („zbourejte muzea“); chtějí osvobodit slovo z věty a zrušit interpunkci; v poezii mnoho obrazů najednou, Vladimír Majakovski (ovlivněn VŘSR, rozsáhlé básně na Lenina a nakonec prohlédl a zastřelil se)
- funkcionalismus – v architektuře je prvořadá funkce
- Thomas Stearns Eliot – Angličan pocházející z USA, vychází z fr. symbolistů, báseň „Pustina“ (marnost života v moderním světě, prolínání historických epoch)
- James Langston Hughes – americký černý básník, hodně cestoval a vystřídal hodně profesí; „Unavené blues“ (čerpá z jazzu atd.)
Negace měšťáctví a hledání pozitivních hodnot v umění na přelomu 19. a 20. století
13. Negace měšťáctví a hledání pozitivních hodnot v umění na přelomu 19. a 20. století
= rozmach dělnických hnutí, odborových hnutí a sociálně demokratické strany
= generace Buřiči a Anarchisté – velmi kriticky posuzují současnost, touží po radikální přeměně a jejich postoje jsou spjaty s anarchismem (anarchie = bezvládí). Scházeli se v olšanské vile S.K.Neumanna (okolo časopisu „Nový kult“) – Hašek, Šrámek, Gellner, Dyk, Toman, S.K.Neumann
- F. Šrámek – na vojně byl o rok déle kvůli antimilitarismu, po návratu se věnoval pouze literatuře, spolupráce s anarchisty v časopise Nový kult, 2x vězněn pro účast na různých demonstracích; poezie „Života bído přec tě mám rád“, „Modrý a rudý“ (vojáci proti anarchistům – antimilitarismus), některé básně zlidověli „Píšou mi psaní“; lyrické básně „Splav“ (oslava života a přírody), „Rány růže“ (v roce 1945, reakce na okupaci a osvobození); romány a povídky „Stříbrný vítr“ (citové konflikty mladých mužů), „Tělo“, „Žasnoucí voják“; div. hry „Léto“, „Měsíc nad řekou“
- F. Gellner – „Po nás ať přijde potopa“, „Radosti života“ (v roli zhýralce, cynika provokuje měšťáckou spol. tabu tématy)
- V. Dyk – „Marnosti“, kritika současnosti, lenost, zkorumpovanost politiků; „Satiry a sarkasmy“, „Pohádky z naší vesnice“ (zesměšnění Hálka), váleč. tetralogie („Lehké a těžké kroky“, „Anebo“, „Okno – Země mluví“, „Poslední rok“); póza „Krysař“; drama „Zmoudření Dona Quijota“
- K. Toman – nedokončil práva, cestuje, „Pohádky krve“, „Torzo života“, „Melancholická pouť“ „Verše rodinné a jiné“
- P. Bezruč – poštovní úředník „Slezské písně“
B: Slovní zásoba a její slohové rozvrstvení
- Spisovný jazyk
o slohově neutrální
o slohově zabarvená (citově; hovorová; knižní-poetizmy, archaismy;odborné termíny; oblastní)
- Nespisovný jazyk: slang (vojenský, studentský, zednický); argot; vulgarismy; nářečí; obecná č.
= rozmach dělnických hnutí, odborových hnutí a sociálně demokratické strany
= generace Buřiči a Anarchisté – velmi kriticky posuzují současnost, touží po radikální přeměně a jejich postoje jsou spjaty s anarchismem (anarchie = bezvládí). Scházeli se v olšanské vile S.K.Neumanna (okolo časopisu „Nový kult“) – Hašek, Šrámek, Gellner, Dyk, Toman, S.K.Neumann
- F. Šrámek – na vojně byl o rok déle kvůli antimilitarismu, po návratu se věnoval pouze literatuře, spolupráce s anarchisty v časopise Nový kult, 2x vězněn pro účast na různých demonstracích; poezie „Života bído přec tě mám rád“, „Modrý a rudý“ (vojáci proti anarchistům – antimilitarismus), některé básně zlidověli „Píšou mi psaní“; lyrické básně „Splav“ (oslava života a přírody), „Rány růže“ (v roce 1945, reakce na okupaci a osvobození); romány a povídky „Stříbrný vítr“ (citové konflikty mladých mužů), „Tělo“, „Žasnoucí voják“; div. hry „Léto“, „Měsíc nad řekou“
- F. Gellner – „Po nás ať přijde potopa“, „Radosti života“ (v roli zhýralce, cynika provokuje měšťáckou spol. tabu tématy)
- V. Dyk – „Marnosti“, kritika současnosti, lenost, zkorumpovanost politiků; „Satiry a sarkasmy“, „Pohádky z naší vesnice“ (zesměšnění Hálka), váleč. tetralogie („Lehké a těžké kroky“, „Anebo“, „Okno – Země mluví“, „Poslední rok“); póza „Krysař“; drama „Zmoudření Dona Quijota“
- K. Toman – nedokončil práva, cestuje, „Pohádky krve“, „Torzo života“, „Melancholická pouť“ „Verše rodinné a jiné“
- P. Bezruč – poštovní úředník „Slezské písně“
B: Slovní zásoba a její slohové rozvrstvení
- Spisovný jazyk
o slohově neutrální
o slohově zabarvená (citově; hovorová; knižní-poetizmy, archaismy;odborné termíny; oblastní)
- Nespisovný jazyk: slang (vojenský, studentský, zednický); argot; vulgarismy; nářečí; obecná č.
Obraz 1. světové války v literatuře
14. Obraz 1. světové války v literatuře
=po 1. světové válce se nově utváří svět, mnohé státy se dávají na cestu demokracie (po vzoru VB či FR a to i ČSR) některé po revoluci (VŘSR v SSSR – 1917) komunismus a někde i podpora fašismu (Itálie 1920), Hospodářská krize 1929-33 (1933 – nástup Hitlera v Německu); v literatuře příklon k oslavě života, ovlivněny i jiné druhy umění
- Česko
o J. Hašek – „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“
o Jaromír John – „Večery na slamníku“ (monology prostých lidí ve válce - slang
o F. Šrámek – „Modrý a rudý“, „Píšou mi psaní“; próza „Žasnoucí voják“
o Toman – „Pohádky krve“
o V. Dyk – „Válečná tetralogie“ („Lehké a těžké kroky“, „Anebo“, „Okno“ opustíš-li…, „Poslední rok“)
o V. Vančura – „Pole orná a válečná“ (na frontě i v zázemí)
o K. Poláček – tetralogie „Okresní město“, „Hrdinové táhnou do boje“, „Podzemní město“, „Vyprodáno“
o legionářská literatura
R. Medek – pentalogie „Anabáze“ (o válečných událostech v Rusku)
Josef Kopta – trilogie „Třetí rota“ (z příhod menší jednotky)
František Langer – drama „Jízdní hlídka“, próza „Železný vlk“
=po 1. světové válce se nově utváří svět, mnohé státy se dávají na cestu demokracie (po vzoru VB či FR a to i ČSR) některé po revoluci (VŘSR v SSSR – 1917) komunismus a někde i podpora fašismu (Itálie 1920), Hospodářská krize 1929-33 (1933 – nástup Hitlera v Německu); v literatuře příklon k oslavě života, ovlivněny i jiné druhy umění
- Česko
o J. Hašek – „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“
o Jaromír John – „Večery na slamníku“ (monology prostých lidí ve válce - slang
o F. Šrámek – „Modrý a rudý“, „Píšou mi psaní“; próza „Žasnoucí voják“
o Toman – „Pohádky krve“
o V. Dyk – „Válečná tetralogie“ („Lehké a těžké kroky“, „Anebo“, „Okno“ opustíš-li…, „Poslední rok“)
o V. Vančura – „Pole orná a válečná“ (na frontě i v zázemí)
o K. Poláček – tetralogie „Okresní město“, „Hrdinové táhnou do boje“, „Podzemní město“, „Vyprodáno“
o legionářská literatura
R. Medek – pentalogie „Anabáze“ (o válečných událostech v Rusku)
Josef Kopta – trilogie „Třetí rota“ (z příhod menší jednotky)
František Langer – drama „Jízdní hlídka“, próza „Železný vlk“
Moderní umělecké směry ve výtvarném umění a literatuře na přelomu 19. a 20. stol.
12. Moderní umělecké směry ve výtvarném umění a literatuře na přelomu 19. a 20. stol.
=temná doba, odpor ke společnosti a to zvláště u „prokletých básníků“.
- Impresionismus – vznik 80. léta, z fr. slova dojem z předmětu v prchavém okamžiku
o Malíři: Claude Monet – obraz „Imprese“ (východ slunce se zrcadlením na vodě); Edgar Degas; Auguste Renoire („Snídaně v trávě“); Paul Gagin; Vincent Van Gogh (prasklá váza se slunečnicemi); A. Slavíček
- Symbolismus – slovo má působit magicky, skutečnost má skrytý význam
- Dekadence – pesimismus, útěk od skutečnosti, individualismus
- Secese – hlavně v architektuře (Obecní dům v Praze na nám. Republiky), Muchovy plakáty, motivy zvířat a rostlin
- Prokletí básníci – fr. básníci s bohémským životem, provokovali morbidností, odpor k společenským zvyklostem. Používali směry shora (Impresionismus …)
o J. A. Rimbaud – vztah s Verlainem, 84 básní, psal už od 15 let, póza „Sezóna v pekle“, „Iluminace“
o P. Verlaine – básně „Písně beze slov“
o Ch. Baudleaire – kritiky na liter. a výtvarná díla, překlady E.A.Poa; básně „Květy zla“ (mravně závadné – pokuta)
- 90. léta v Čechách – negace k dosavadním ideálů a odpor proti uctívání rukopisů (mladí vědci UK J. Gebauer a T.G. Masaryk), Hilsneriáda
o Omladina – vystoupení studentské a dělnické mládeže včetně S.K.Neumanna
=temná doba, odpor ke společnosti a to zvláště u „prokletých básníků“.
- Impresionismus – vznik 80. léta, z fr. slova dojem z předmětu v prchavém okamžiku
o Malíři: Claude Monet – obraz „Imprese“ (východ slunce se zrcadlením na vodě); Edgar Degas; Auguste Renoire („Snídaně v trávě“); Paul Gagin; Vincent Van Gogh (prasklá váza se slunečnicemi); A. Slavíček
- Symbolismus – slovo má působit magicky, skutečnost má skrytý význam
- Dekadence – pesimismus, útěk od skutečnosti, individualismus
- Secese – hlavně v architektuře (Obecní dům v Praze na nám. Republiky), Muchovy plakáty, motivy zvířat a rostlin
- Prokletí básníci – fr. básníci s bohémským životem, provokovali morbidností, odpor k společenským zvyklostem. Používali směry shora (Impresionismus …)
o J. A. Rimbaud – vztah s Verlainem, 84 básní, psal už od 15 let, póza „Sezóna v pekle“, „Iluminace“
o P. Verlaine – básně „Písně beze slov“
o Ch. Baudleaire – kritiky na liter. a výtvarná díla, překlady E.A.Poa; básně „Květy zla“ (mravně závadné – pokuta)
- 90. léta v Čechách – negace k dosavadním ideálů a odpor proti uctívání rukopisů (mladí vědci UK J. Gebauer a T.G. Masaryk), Hilsneriáda
o Omladina – vystoupení studentské a dělnické mládeže včetně S.K.Neumanna
Moderní umělecké směry ve výtvarném umění a literatuře na přelomu 19. a 20. stol.
- Česká moderna = manifest vydaný 1895 mladou literární generací v časopise Rozhledy, právo jednice na vlastní tvůrčí cestu
o A. Sova – přírodní poezie (imprese) „Z mého kraje“, „Květy intimních nálad“, „Zlomená duše“, střet génia a odpor ke společnosti „Smetanovo kvarteto z mého života“; poezie symbolismu „Vybouřené smutky“ (fantaskní krajina, skutečný svět se mu oškliví), „Údolí nového království“ (vize o sociálně spravedlivé spol.)
o O. Březina vl.jm. V. Jebavý – dával přednost duchovnu před realitou, založil akademii pro muže; sb. básní „Tajemné dálky“ (posmrtný život), „Svítání na západě“ (smrt je branou do jiné formy existence), „Větry od pólů“ (vývoj lidstva k duchovní jednotě), „Stavitelé chrámů“, „Ruce“ těžce dešifrovatelný, mnoho metafor
o Svatopluk Machar – hlásí se k realismu, přispívá do pražských časopisů, po vytvoření ČSR je v čs. akademii ve významné funkci, později se rozešel s TGM a vzdal se funkce. Přešel na stranu pravice, důraz na individuálnost (dějiny tvoří silné osobnosti); dílo „Confiteor“ (zpověď o osobním milostném zklamání); politické verše „Tristium vindobona“, o postavení žen ve společnosti „Zde by měly kvést růže“, „Magdaléna“ (román ve verších), cyklus básní inspir. Hugem a Vrchlickým „Svědomí věků“
o F. X. Šalda – kritik; soubor článků „Boje o zítřek“, „Šaldův zápisník“
- Česká dekadence – pesimismus, útěk od skutečnosti, individualismus
o K. Hlaváček – tvorba = výkřiky z blázince; „Pozdě k ránu“ (snová krajina mezi dnem a nocí, do monotónnosti vsadí zmar), „Mstivá kantiléna“ (vzpoura proti nespravedlnosti, gézové – zchudlí potomci nizozemské šlechty proti španělským okupantům v 16. století; napsáno melancholicky a smutně), „Hrál kdosi na hoboj“
B: Zvuková stránka jazyka
- slovní a větný přízvuk
o přízvuk na 1. slabice (spojeně s předložkou) mimo případ když je důraz na slově po předložce, nebo když následuje slovo které se neskloňuje. U dlouhých slov je přízvuk i na dalších lichých slabikách
o větná melodie: oznamovací (klesne na posledním slovu), zvolací (střídavá), rozkazovací (důraz na rozkazu, pak klesající), tázací zjišťovací –ano/ne– (klesne na předložce a pak roste), tázací doplňovací (klesající)
o A. Sova – přírodní poezie (imprese) „Z mého kraje“, „Květy intimních nálad“, „Zlomená duše“, střet génia a odpor ke společnosti „Smetanovo kvarteto z mého života“; poezie symbolismu „Vybouřené smutky“ (fantaskní krajina, skutečný svět se mu oškliví), „Údolí nového království“ (vize o sociálně spravedlivé spol.)
o O. Březina vl.jm. V. Jebavý – dával přednost duchovnu před realitou, založil akademii pro muže; sb. básní „Tajemné dálky“ (posmrtný život), „Svítání na západě“ (smrt je branou do jiné formy existence), „Větry od pólů“ (vývoj lidstva k duchovní jednotě), „Stavitelé chrámů“, „Ruce“ těžce dešifrovatelný, mnoho metafor
o Svatopluk Machar – hlásí se k realismu, přispívá do pražských časopisů, po vytvoření ČSR je v čs. akademii ve významné funkci, později se rozešel s TGM a vzdal se funkce. Přešel na stranu pravice, důraz na individuálnost (dějiny tvoří silné osobnosti); dílo „Confiteor“ (zpověď o osobním milostném zklamání); politické verše „Tristium vindobona“, o postavení žen ve společnosti „Zde by měly kvést růže“, „Magdaléna“ (román ve verších), cyklus básní inspir. Hugem a Vrchlickým „Svědomí věků“
o F. X. Šalda – kritik; soubor článků „Boje o zítřek“, „Šaldův zápisník“
- Česká dekadence – pesimismus, útěk od skutečnosti, individualismus
o K. Hlaváček – tvorba = výkřiky z blázince; „Pozdě k ránu“ (snová krajina mezi dnem a nocí, do monotónnosti vsadí zmar), „Mstivá kantiléna“ (vzpoura proti nespravedlnosti, gézové – zchudlí potomci nizozemské šlechty proti španělským okupantům v 16. století; napsáno melancholicky a smutně), „Hrál kdosi na hoboj“
B: Zvuková stránka jazyka
- slovní a větný přízvuk
o přízvuk na 1. slabice (spojeně s předložkou) mimo případ když je důraz na slově po předložce, nebo když následuje slovo které se neskloňuje. U dlouhých slov je přízvuk i na dalších lichých slabikách
o větná melodie: oznamovací (klesne na posledním slovu), zvolací (střídavá), rozkazovací (důraz na rozkazu, pak klesající), tázací zjišťovací –ano/ne– (klesne na předložce a pak roste), tázací doplňovací (klesající)
Tematická a žánrová rozrůzněnost v tvorbě ruchovců a lumírovců
11. Tematická a žánrová rozrůzněnost v tvorbě ruchovců a lumírovců
=konec 50. let 19. stol. pád Bachova absolutismu; 1861 – nová ústava -> politický a kulturní rozvoj.
- Základní rysy tvorby – ruchovci – vlastenecký směr; lumírovci – kosmopolitní směr
- Ruchovci
o Svatopluk Čech (1848 – 1908) – poezie (důraz na myšlenku), psal epiku s tématy:
husitství – „Adamité“, „Husita na Baltu“
společenské – „Evropa“ (loď odváží komunardy do vyhnanství, vzbouří se) „Slávie“ (vzpoura mezi slovanskými národy na lodi, nakonec oslava svatby Rusa a Polky)
venkovské – „Ve stínu lípy“ (venkované si vypráví před hostincem pod lípou)
„Lešetínský kovář“ (zkonfiskováno rak. cenzurou) – kovář položí život za svou kovárnu aby jí zachránil před něm. továrníkem
Satira: „Hanuman“; Alegorická sb.: „Písně otroka“ (otroci v orientu=Čechy a otrokáři Němci); „Jitřní písně“; „Nové písně“
Próza: Broučkiády: „Výlet pana Broučka do měsíce“ (měsíčňané se živí vůní květin a žijí pro umění – opak Broučka); „Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. století“ (v husitské době odhalena jeho malost a zbabělost, odsouzen k smrti, probouzí se v sudu u hospody na Vikárce)
o Eliška Krásnohorská (1877 – 1926) – boj za práva žen, založila ženskou gymnázium Minerva, zásluhy o přijetí žen na VŠ
libreta k operám B. Smetany: „Hubička“; „Tajemství“; „Čertova stěna“
dívčí román „Svéhlavička“
„Z pohádky do pohádky“
=konec 50. let 19. stol. pád Bachova absolutismu; 1861 – nová ústava -> politický a kulturní rozvoj.
- Základní rysy tvorby – ruchovci – vlastenecký směr; lumírovci – kosmopolitní směr
- Ruchovci
o Svatopluk Čech (1848 – 1908) – poezie (důraz na myšlenku), psal epiku s tématy:
husitství – „Adamité“, „Husita na Baltu“
společenské – „Evropa“ (loď odváží komunardy do vyhnanství, vzbouří se) „Slávie“ (vzpoura mezi slovanskými národy na lodi, nakonec oslava svatby Rusa a Polky)
venkovské – „Ve stínu lípy“ (venkované si vypráví před hostincem pod lípou)
„Lešetínský kovář“ (zkonfiskováno rak. cenzurou) – kovář položí život za svou kovárnu aby jí zachránil před něm. továrníkem
Satira: „Hanuman“; Alegorická sb.: „Písně otroka“ (otroci v orientu=Čechy a otrokáři Němci); „Jitřní písně“; „Nové písně“
Próza: Broučkiády: „Výlet pana Broučka do měsíce“ (měsíčňané se živí vůní květin a žijí pro umění – opak Broučka); „Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. století“ (v husitské době odhalena jeho malost a zbabělost, odsouzen k smrti, probouzí se v sudu u hospody na Vikárce)
o Eliška Krásnohorská (1877 – 1926) – boj za práva žen, založila ženskou gymnázium Minerva, zásluhy o přijetí žen na VŠ
libreta k operám B. Smetany: „Hubička“; „Tajemství“; „Čertova stěna“
dívčí román „Svéhlavička“
„Z pohádky do pohádky“
Tematická a žánrová rozrůzněnost v tvorbě ruchovců a lumírovců
- Lumírovci – více kosmopolitní; hodně překladů; snahy o zařazení české lit. mezi evropskou; shromážděni kolem časopisu Lumír (J. V. Sládek)
o Jar. Vrchlický (1853 – 1912) – z Loun; vl. jm. Emil Frída; filozofie, vychovatel v Itálii, později prof. na UK; manželka Žofie Podlipská (sestra K. Světlé) 270 děl (2/3 překlady)
lyrická intimní poezie „Sny o štěstí“
optimistická poezie „Poutí k Eldorádu“, „Okna v bouři“ (Za trochu lásky …)
epické sb. „Zlomky epopeje lidstva“ (inspirován V. Hugem), „Hilarion“ (o Egyptu), „Bar Kochba“ (vzpoura proti Římu a zničení Jeruzaléma), „Mýty I.“ (věnováno sv. Prokopovi zakl. Sázavského kláštera), „Mýty II.“ (selské balady, selský odboj v pol. 19. stol.)
dramata „Noc na Karlštejně“ (veselohra), tragická trilogie „Hipodamie“ („Námluvy Pelopovy“, „Smír Tantalův“, „Smrt Hipodamie“)
překlady Dantova „Božská komedie“; z němčiny Goethe „Faust“; z francouzštiny Baudlaire „Květy zla“, Edmont Rostand „Ciráno z Bergeracu“
o Julius Zeyer (1841 – ?) – z německy mluvící rodiny, češtinu jen z pohádek od chůvy, nedostudoval techniku (měl převzít rodinný dřevařský podnik), hodně cestoval
epický cyklus básní „Vyšehrad“ (ze starých čes. bájí), „Karolínská epopej“ (z Franských báji), „Báje Šošany“ (z Indických bájí)
„Román o velkém přátelství Amise a Amila“ (srovnání rytíř. ctností se současnou morálkou)
psycho. romány „Jan Maria Plojhar“ (s autobiograf. prvky), „Dům u tonoucí hvězdy“
drama „Radúz a Mahulena“
o J. V. Sládek (1845 – 1912) – jazykovědec, publikoval verše v Květech, vychovatel v Chicagu (posílal články do Národních Listů), po návratu prof. angličtiny.
„Básně“ (pesimistické, zážitky z Ameriky); „Světlou stopou“; „Na prahu ráje“
dětská poezie „Zlatý máj“, „Skřivánčí písně“, „Zvony a zvonky“ (inspirován rodinným štěstím)
„Selské písně“, „České znělky“ (pronik. kapitalismu na venkov – negativní pohled)
B: Jazyk a jeho funkce:
- Indoevropské jazyky – germánské j., románské j., baltské j., slovanské
o slovanské – západní (čes., sloven., pol.); východní (ruština, bělorus., ukrajinčina); jižní (srb., chrvat., slovin.)
- komunikační (sdělení – mluvené – verbální, neverbální; psané)
o Jar. Vrchlický (1853 – 1912) – z Loun; vl. jm. Emil Frída; filozofie, vychovatel v Itálii, později prof. na UK; manželka Žofie Podlipská (sestra K. Světlé) 270 děl (2/3 překlady)
lyrická intimní poezie „Sny o štěstí“
optimistická poezie „Poutí k Eldorádu“, „Okna v bouři“ (Za trochu lásky …)
epické sb. „Zlomky epopeje lidstva“ (inspirován V. Hugem), „Hilarion“ (o Egyptu), „Bar Kochba“ (vzpoura proti Římu a zničení Jeruzaléma), „Mýty I.“ (věnováno sv. Prokopovi zakl. Sázavského kláštera), „Mýty II.“ (selské balady, selský odboj v pol. 19. stol.)
dramata „Noc na Karlštejně“ (veselohra), tragická trilogie „Hipodamie“ („Námluvy Pelopovy“, „Smír Tantalův“, „Smrt Hipodamie“)
překlady Dantova „Božská komedie“; z němčiny Goethe „Faust“; z francouzštiny Baudlaire „Květy zla“, Edmont Rostand „Ciráno z Bergeracu“
o Julius Zeyer (1841 – ?) – z německy mluvící rodiny, češtinu jen z pohádek od chůvy, nedostudoval techniku (měl převzít rodinný dřevařský podnik), hodně cestoval
epický cyklus básní „Vyšehrad“ (ze starých čes. bájí), „Karolínská epopej“ (z Franských báji), „Báje Šošany“ (z Indických bájí)
„Román o velkém přátelství Amise a Amila“ (srovnání rytíř. ctností se současnou morálkou)
psycho. romány „Jan Maria Plojhar“ (s autobiograf. prvky), „Dům u tonoucí hvězdy“
drama „Radúz a Mahulena“
o J. V. Sládek (1845 – 1912) – jazykovědec, publikoval verše v Květech, vychovatel v Chicagu (posílal články do Národních Listů), po návratu prof. angličtiny.
„Básně“ (pesimistické, zážitky z Ameriky); „Světlou stopou“; „Na prahu ráje“
dětská poezie „Zlatý máj“, „Skřivánčí písně“, „Zvony a zvonky“ (inspirován rodinným štěstím)
„Selské písně“, „České znělky“ (pronik. kapitalismu na venkov – negativní pohled)
B: Jazyk a jeho funkce:
- Indoevropské jazyky – germánské j., románské j., baltské j., slovanské
o slovanské – západní (čes., sloven., pol.); východní (ruština, bělorus., ukrajinčina); jižní (srb., chrvat., slovin.)
- komunikační (sdělení – mluvené – verbální, neverbální; psané)
Realismus 19. stol. ve světové a české literatuře
- Český realismus
o K. H. Borovský (1821-56) – měl se stát knězem, studia nedokončil, vadil mu dril; setkal se s Šafaříkem a ten ho doporučil jako vychovatele do Ruska -> setkání s Gogolem; „Obrazy z Rus“ (zjištění, že v Rusku i v Rakousku je prostý lid utlačován stejně); vydává kritický časopis Slovan; redaktor Národní novin; 1849 souzen a posléze vyhoštěn do Brixenu; 3 rozsáhlé satir. skladby „Tyrolské elegie“ (přechod Alp; opovržení rakouskou nadvládou; ironie, sarkasmus), „Král Lávra“, „Křest svatého Vladimíra“ (Car Vl. nechce uznat boha Peruna a nechá ho utopit, vyhlášen konkurz na boha -> parodie na hrdinské eposy); Epigramy (=krátké satirické básničky; poučení; dělil je na církvi, králi, vlasti, múzám a světu
o Božena Němcová (1820-62) – vl.jm. Bar. Panklová; otázkou jejího původu se zabývají Miroslav Ivanov – lit. faktu „Zahrada paní Betty“ a Helena Sobková – „Tajemství Barunky Panklové“; měla 4 děti a v roce 1853 umírá v 15ti její nejnadanější syn Hynek utekla do krajiny svého snu a píše „Babičku“ (z vlastních zážitků s babičkou v Ratibořicích, kde trávila dětství); 1861 jí zve Josef Augusta do Litomyšle k vydání „Sebraných spisů“, nakonec nevydáno, Němcová 21.1.1862 v Praze umírá; pohádková tvorba: „Národní báchorky a pověsti“, „Slovenské pověsti a pohádky“ („O 12 měsíčkách“; přímá řeč slovensky, vypravěč česky); vesnické povídky: „Chýše pod horami“, „Karla“, „Divá Bára“, „V zámku a v podzámčí“ (nelidskost zbohatlíků v kruté době), „BABIČKA“ (vnější rámec roční cyklus vesnice s obyčeji; zfilmováno 1973 A. Moskalyk); novinářská činnost -> Selská politika (fejeton); umělci inspir. BN: K. Pokorný (sochař), Jar. Seifert („Vějíř Boženy Němcové“), F. Halas („Naše paní Božena Němcová“)
o vesnice – K. Světlá – „Kříž u potoka“; Karel Václav Reis – „Západ“ (osud čes. inteligence na vesnici – učitelka, farář), „Zapadlí vlastenci“, „Výměnkáři“ + „Rodiče a děti“ (vztahy a osudy některých vejminkářů); Teréza Nováková – „Jan Jílek“ (tajný český bratr); „Jiří Šmatlán“ (hloubavec, nakonec dochází k utopickému socialismu); „Drašar“ (vlastenecký kněz); Antal Stašek – vl.jm. Antonín Zeman, cyklus povídek „Blouznivci našich hor“ (spiritismus), „O ševci Matoušovi a jeho přátelích“ (buřič Matouš seznamuje vesnici s komunismem); Jindřich Šimon Baar – z Chodska, „Jan Cimbura“ (protižidovský směr); Karel Klosterman – z Šumavy, „Mlhy na blatech“; Vítězslav Hálek – „Na vejminku“
o K. H. Borovský (1821-56) – měl se stát knězem, studia nedokončil, vadil mu dril; setkal se s Šafaříkem a ten ho doporučil jako vychovatele do Ruska -> setkání s Gogolem; „Obrazy z Rus“ (zjištění, že v Rusku i v Rakousku je prostý lid utlačován stejně); vydává kritický časopis Slovan; redaktor Národní novin; 1849 souzen a posléze vyhoštěn do Brixenu; 3 rozsáhlé satir. skladby „Tyrolské elegie“ (přechod Alp; opovržení rakouskou nadvládou; ironie, sarkasmus), „Král Lávra“, „Křest svatého Vladimíra“ (Car Vl. nechce uznat boha Peruna a nechá ho utopit, vyhlášen konkurz na boha -> parodie na hrdinské eposy); Epigramy (=krátké satirické básničky; poučení; dělil je na církvi, králi, vlasti, múzám a světu
o Božena Němcová (1820-62) – vl.jm. Bar. Panklová; otázkou jejího původu se zabývají Miroslav Ivanov – lit. faktu „Zahrada paní Betty“ a Helena Sobková – „Tajemství Barunky Panklové“; měla 4 děti a v roce 1853 umírá v 15ti její nejnadanější syn Hynek utekla do krajiny svého snu a píše „Babičku“ (z vlastních zážitků s babičkou v Ratibořicích, kde trávila dětství); 1861 jí zve Josef Augusta do Litomyšle k vydání „Sebraných spisů“, nakonec nevydáno, Němcová 21.1.1862 v Praze umírá; pohádková tvorba: „Národní báchorky a pověsti“, „Slovenské pověsti a pohádky“ („O 12 měsíčkách“; přímá řeč slovensky, vypravěč česky); vesnické povídky: „Chýše pod horami“, „Karla“, „Divá Bára“, „V zámku a v podzámčí“ (nelidskost zbohatlíků v kruté době), „BABIČKA“ (vnější rámec roční cyklus vesnice s obyčeji; zfilmováno 1973 A. Moskalyk); novinářská činnost -> Selská politika (fejeton); umělci inspir. BN: K. Pokorný (sochař), Jar. Seifert („Vějíř Boženy Němcové“), F. Halas („Naše paní Božena Němcová“)
o vesnice – K. Světlá – „Kříž u potoka“; Karel Václav Reis – „Západ“ (osud čes. inteligence na vesnici – učitelka, farář), „Zapadlí vlastenci“, „Výměnkáři“ + „Rodiče a děti“ (vztahy a osudy některých vejminkářů); Teréza Nováková – „Jan Jílek“ (tajný český bratr); „Jiří Šmatlán“ (hloubavec, nakonec dochází k utopickému socialismu); „Drašar“ (vlastenecký kněz); Antal Stašek – vl.jm. Antonín Zeman, cyklus povídek „Blouznivci našich hor“ (spiritismus), „O ševci Matoušovi a jeho přátelích“ (buřič Matouš seznamuje vesnici s komunismem); Jindřich Šimon Baar – z Chodska, „Jan Cimbura“ (protižidovský směr); Karel Klosterman – z Šumavy, „Mlhy na blatech“; Vítězslav Hálek – „Na vejminku“
Realismus 19. stol. ve světové a české literatuře
o město – J. Neruda – „Povídky malostranské“; K. Světlá „Černý Petříček“; Vítězslav Hálek – „Poldík rumař“
o historie – A. Jirásek – husitství „Mezi proudy“ (Žižka, Hus, Václav IV.), „Proti všem“ (vrchol hus. revoluce, vznik Tábora, Bitva na Vítkově), „Bratrstvo“; po Bílé hoře (8.11.1620) „Temno“ (páter Koniáš, spálil 30 tis. evangelických knih), „Psohlavci“ (Kozina); Národní obrození 1775-1850 pentalogie „F.L. Věk“ (Hek, Thám…), tetralogie „U nás“ (hl. postava farář, Hronov a okolí), „Staré pověsti české“, hra „Lucerna“; Zikmund Winter – „Mistr Kampanus“ (rektor UK), povídka „Rozina sebranec“ (nalezenec Anežského kláštera trpí původem, zavražděna najatým vrahem žárlivého manžela)
o Realistické drama – Ladislav Stroupežnický – „Naši furianti“ (hl.-žádost voj. vysloužilce Bláhy a krejčího Fialy o funkci ponocného, furiantství, hra vzbudila pobouření), „Paní mincmistrová“ + „Zvíkovský rarášek“ (historické hry o Mikuláši Dačickém, rarášek je o jeho záletech); Alois a Vilém Mrštíkové – „Maryša“ (vynucené manželství se starcem, milenec Francek, Vávra vyhrožuje jeho zastřelením, Vávra otráven Maryšou); Gabriela Preissová – „Její pastorkyňa“ (nemanželské dítě se schovankou, libreto pro Janáčka), „Gazdina roba“ (odchází od manžela, končí sebevraždou)
B: Tvarosloví sloves: mluvnické kategorie sloves – osoba, číslo, způsob, čas, rod (trpný činný), vid, třída, vzor (1. nese, bere, maže, peče umře; 2. tiskne, mine, začne; 3. kryje, kupuje; 4. prosí, trpí, sází; 5. dělá)
o historie – A. Jirásek – husitství „Mezi proudy“ (Žižka, Hus, Václav IV.), „Proti všem“ (vrchol hus. revoluce, vznik Tábora, Bitva na Vítkově), „Bratrstvo“; po Bílé hoře (8.11.1620) „Temno“ (páter Koniáš, spálil 30 tis. evangelických knih), „Psohlavci“ (Kozina); Národní obrození 1775-1850 pentalogie „F.L. Věk“ (Hek, Thám…), tetralogie „U nás“ (hl. postava farář, Hronov a okolí), „Staré pověsti české“, hra „Lucerna“; Zikmund Winter – „Mistr Kampanus“ (rektor UK), povídka „Rozina sebranec“ (nalezenec Anežského kláštera trpí původem, zavražděna najatým vrahem žárlivého manžela)
o Realistické drama – Ladislav Stroupežnický – „Naši furianti“ (hl.-žádost voj. vysloužilce Bláhy a krejčího Fialy o funkci ponocného, furiantství, hra vzbudila pobouření), „Paní mincmistrová“ + „Zvíkovský rarášek“ (historické hry o Mikuláši Dačickém, rarášek je o jeho záletech); Alois a Vilém Mrštíkové – „Maryša“ (vynucené manželství se starcem, milenec Francek, Vávra vyhrožuje jeho zastřelením, Vávra otráven Maryšou); Gabriela Preissová – „Její pastorkyňa“ (nemanželské dítě se schovankou, libreto pro Janáčka), „Gazdina roba“ (odchází od manžela, končí sebevraždou)
B: Tvarosloví sloves: mluvnické kategorie sloves – osoba, číslo, způsob, čas, rod (trpný činný), vid, třída, vzor (1. nese, bere, maže, peče umře; 2. tiskne, mine, začne; 3. kryje, kupuje; 4. prosí, trpí, sází; 5. dělá)
Kulturní, společenský rozmach české společnosti v 60. letech 19. stol.
10. Kulturní, společenský rozmach české společnosti v 60. letech 19. stol.
=1851-59 – Bachův absolutismus – i přes útlum v liter. vydání almanachu Máj (sborník příspěvků začínajících autorů), Erbenovy Kytice a Babičky
- 60. léta rozvinutí kultury, almanach Máj, 1868 – základní kámen Národního divadla
- Májovci: odvrat od minulosti, rozhled po evr. kultuře, snaha o zobrazení skutečnosti, české liter. na světovou, zklamání rozdílem mezi ideálem a skutečností.
o Jan Neruda – z Malé Strany (dům U dvou slunců), novinář (N. Listy), fejeton (přes 2000) – „Kam s ním“; Básně: „Knihy veršů“, „Písně kosmické“, „Balady a romance“ („Balada česká“, „Balada o polce“, „Romance o Karlu IV.“, „Zpěvy páteční“); Próza: „Trhani“ (trhali skálu na stavbě železnice); „Povídky malostranské“ (13, obyč. lidech)
o Vítězslav Hálek – z venkova, novinář (NL), založil časopis Zlatá Praha; Poezie: „Lyrické písně (večerní)“, „V přírodě“; Próza: Povídky „Na vejminku“, „Muzikantská Liduška“, „Poldík rumař“
o Karolína Světlá – vl.jm. Johanna Rottová; romány a povídky z Prahy: „Černý Petříček“, „První Češka“; romány a povídky z Podještědí: „Hubička“ (použila E. Krásnohorská k libretu pro Smetanu), „Vesnický román“, „Nemodlenec“ (o sektách v severních Čechách)
o Jakub Arbes – ze Smíchova, romaneto (krátké, záhada postupně vysvětlena věd. způsobem); Dílo: „Newtonův mozek“; romány se soc. tematikou: „Kandidáti existence“, „Moderní upíři“
B: Tvarosloví jmen: rod, číslo pád, vzor
=1851-59 – Bachův absolutismus – i přes útlum v liter. vydání almanachu Máj (sborník příspěvků začínajících autorů), Erbenovy Kytice a Babičky
- 60. léta rozvinutí kultury, almanach Máj, 1868 – základní kámen Národního divadla
- Májovci: odvrat od minulosti, rozhled po evr. kultuře, snaha o zobrazení skutečnosti, české liter. na světovou, zklamání rozdílem mezi ideálem a skutečností.
o Jan Neruda – z Malé Strany (dům U dvou slunců), novinář (N. Listy), fejeton (přes 2000) – „Kam s ním“; Básně: „Knihy veršů“, „Písně kosmické“, „Balady a romance“ („Balada česká“, „Balada o polce“, „Romance o Karlu IV.“, „Zpěvy páteční“); Próza: „Trhani“ (trhali skálu na stavbě železnice); „Povídky malostranské“ (13, obyč. lidech)
o Vítězslav Hálek – z venkova, novinář (NL), založil časopis Zlatá Praha; Poezie: „Lyrické písně (večerní)“, „V přírodě“; Próza: Povídky „Na vejminku“, „Muzikantská Liduška“, „Poldík rumař“
o Karolína Světlá – vl.jm. Johanna Rottová; romány a povídky z Prahy: „Černý Petříček“, „První Češka“; romány a povídky z Podještědí: „Hubička“ (použila E. Krásnohorská k libretu pro Smetanu), „Vesnický román“, „Nemodlenec“ (o sektách v severních Čechách)
o Jakub Arbes – ze Smíchova, romaneto (krátké, záhada postupně vysvětlena věd. způsobem); Dílo: „Newtonův mozek“; romány se soc. tematikou: „Kandidáti existence“, „Moderní upíři“
B: Tvarosloví jmen: rod, číslo pád, vzor
Romantismus jako umělecká metoda a životní postoj
- Francie
o Stendhal – přechod mezi romantismem a realismem, stoupenec revoluce, účastník napoleon. válek „Červený a černý“ (červená=revoluce, a voj. uniforma; černá=despotismus; přes milenky postavení ve společnosti, ale končí na popravišti)
o Victor Hugo – cyklus básní „Legenda věků“ (víra v lepší budoucnost lidstva); „Chrám Matky Boží v Paříži“; „Bídníci“ (Jean Valjean – galejník, později vážený občan a starosta)
o Alfred de Musset – „Zpověď dítěte svého věku“ (román s autobigraf. prvky v ich formě; syn boháče utrácí jmění svého otce, po vyčerpání přátelé mizí)
- Rusko
o Alexander Sergejevič Puškin – 2x ve vyhnanství; ze šlechtické rodiny; „Evžen Oněgin“ (stereotyp, na venkově se s přítelem zamil. do stejné Taťány a Oněgin v souboji umírá); „Piková dáma“; „Kapitánská dcerka“ (zachycuje selské povstání v Rusku)
- Německo
o J. W. Goethe – „Bouře a vzdor“, „Utrpení mladého Wertera“; filosof. a dramatická báseň „Faust“
o Heinrich Heine – „Kniha písní“
- USA
o Edgar Allan Poe – zakladatel amer. novely, detektivky a hororu; báseň „Havran“ (předch. nového směru „symbolismus“); „Jáma a kyvadlo“; „Maska Červené smrti“ (prózy s fantastickým a hrůzným dějem)
- Oproti Klasicismu (pevná pravidla – 3 jednoty u dramatu: za 1 den, 1 místo, 1 dějová linka) má romantismus úplnou volnost a neuznává žádná pravidla
B: Druhy přívlastků a jejich užití
- rozvíjející větný člen (rozvíjí podst. jm.)
- shodný – shoduje se s podst. jm. v pádě, rodu, čísle a bývá před jménem
- neshodný – za jménem
- těsný, volný, několikanásobný
- ztrhané struny zvuk
o Stendhal – přechod mezi romantismem a realismem, stoupenec revoluce, účastník napoleon. válek „Červený a černý“ (červená=revoluce, a voj. uniforma; černá=despotismus; přes milenky postavení ve společnosti, ale končí na popravišti)
o Victor Hugo – cyklus básní „Legenda věků“ (víra v lepší budoucnost lidstva); „Chrám Matky Boží v Paříži“; „Bídníci“ (Jean Valjean – galejník, později vážený občan a starosta)
o Alfred de Musset – „Zpověď dítěte svého věku“ (román s autobigraf. prvky v ich formě; syn boháče utrácí jmění svého otce, po vyčerpání přátelé mizí)
- Rusko
o Alexander Sergejevič Puškin – 2x ve vyhnanství; ze šlechtické rodiny; „Evžen Oněgin“ (stereotyp, na venkově se s přítelem zamil. do stejné Taťány a Oněgin v souboji umírá); „Piková dáma“; „Kapitánská dcerka“ (zachycuje selské povstání v Rusku)
- Německo
o J. W. Goethe – „Bouře a vzdor“, „Utrpení mladého Wertera“; filosof. a dramatická báseň „Faust“
o Heinrich Heine – „Kniha písní“
- USA
o Edgar Allan Poe – zakladatel amer. novely, detektivky a hororu; báseň „Havran“ (předch. nového směru „symbolismus“); „Jáma a kyvadlo“; „Maska Červené smrti“ (prózy s fantastickým a hrůzným dějem)
- Oproti Klasicismu (pevná pravidla – 3 jednoty u dramatu: za 1 den, 1 místo, 1 dějová linka) má romantismus úplnou volnost a neuznává žádná pravidla
B: Druhy přívlastků a jejich užití
- rozvíjející větný člen (rozvíjí podst. jm.)
- shodný – shoduje se s podst. jm. v pádě, rodu, čísle a bývá před jménem
- neshodný – za jménem
- těsný, volný, několikanásobný
- ztrhané struny zvuk
Realismus 19. stol. ve světové a české literatuře
9. Realismus 19. stol. ve světové a české literatuře
=realis z francouzštiny – skutečný; vznik v pol 19. stol. Francie; kritický realismus (nedostatky ve společnosti); rozvoj kapitalismu a průmyslové výroby v Evropě, důvěra rozumu (Charles Darwin -> Naturalismus – příroda = člověk – bio. bytost zmítaná pudy)
- mimo literatury i v malířství a stavitelství (Heónere Daumiér, K. Purkyně, J. Mánes); opera Carmen; Verdi
- znaky v liter.: typický jedinec se znaky celé skupiny, vyvíjí se charakter, autor je nad věcí (er forma), podrobný popis prostředí
- Světový realismus
o Francie
Honoré de Balzac – psal protože aby splatil dluhy z podnikání; „Lidská komedie“ („Otec Goriot“ – bohatství dcerám, které se na něho vykašlou; „Ztracené iluze“ – protiklady neúspěchu poctivce a úspěchu prohnaného, který jde přes mrtvoly; „Lesk a bída kurtizán“ – vztahy společenských špiček a podsvětí; „Evženie Grandetová“ – otec brání ve sňatku své dcery aby nemusel dát věno). Přesný popis postav a prostředí, nevyhýbal se žádnému druhu postav.
Gustav Flaubert – psycho. prvky v díle „Paní Bováriová“ (pokrytectví v manželství – opustí ji milenci a ona se v dluzích otráví jedem na krysy; z mrav. d. zakázáno)
Alexandr Dumas ml. – „Dáma s Kaméliemi“ (šlapka a ml. muž z dobré rodiny, šlapka umírá na TBC)
Naturalismus
• Émile Zola – zakladatel Fr. naturalistické školy „Zabiják“ (román o alkoholu – delirium tremens; dělník závislý na alkoholu, halucinace, deprese – poslední stádium); „Nana“ (volné pokračování Zabijáka; prostitutka ve vyšších kruzích)
• Quy de Maupassant – „Kulička“ (novela; odehrává se za prusko-francouzské války ve Normandii; skupina cestujících chce z obsazeného města, prostitutka pod nátlakem cestujících s pruským důstojníkem, potom jí pohrdají)
=realis z francouzštiny – skutečný; vznik v pol 19. stol. Francie; kritický realismus (nedostatky ve společnosti); rozvoj kapitalismu a průmyslové výroby v Evropě, důvěra rozumu (Charles Darwin -> Naturalismus – příroda = člověk – bio. bytost zmítaná pudy)
- mimo literatury i v malířství a stavitelství (Heónere Daumiér, K. Purkyně, J. Mánes); opera Carmen; Verdi
- znaky v liter.: typický jedinec se znaky celé skupiny, vyvíjí se charakter, autor je nad věcí (er forma), podrobný popis prostředí
- Světový realismus
o Francie
Honoré de Balzac – psal protože aby splatil dluhy z podnikání; „Lidská komedie“ („Otec Goriot“ – bohatství dcerám, které se na něho vykašlou; „Ztracené iluze“ – protiklady neúspěchu poctivce a úspěchu prohnaného, který jde přes mrtvoly; „Lesk a bída kurtizán“ – vztahy společenských špiček a podsvětí; „Evženie Grandetová“ – otec brání ve sňatku své dcery aby nemusel dát věno). Přesný popis postav a prostředí, nevyhýbal se žádnému druhu postav.
Gustav Flaubert – psycho. prvky v díle „Paní Bováriová“ (pokrytectví v manželství – opustí ji milenci a ona se v dluzích otráví jedem na krysy; z mrav. d. zakázáno)
Alexandr Dumas ml. – „Dáma s Kaméliemi“ (šlapka a ml. muž z dobré rodiny, šlapka umírá na TBC)
Naturalismus
• Émile Zola – zakladatel Fr. naturalistické školy „Zabiják“ (román o alkoholu – delirium tremens; dělník závislý na alkoholu, halucinace, deprese – poslední stádium); „Nana“ (volné pokračování Zabijáka; prostitutka ve vyšších kruzích)
• Quy de Maupassant – „Kulička“ (novela; odehrává se za prusko-francouzské války ve Normandii; skupina cestujících chce z obsazeného města, prostitutka pod nátlakem cestujících s pruským důstojníkem, potom jí pohrdají)
Realismus 19. stol. ve světové a české literatuře
o Anglie
Charles Dickens (1812-70) – rodiče skončili ve vězení pro dlužníky; on od 11ti let v továrně na černidla -> smysl pro utrpení -> „Oliver Twist“ (dítě mezi kapsáři; kritika dětské práce); „David Copperfield“ (autobiografie); „Malá Dorritka“; „Nadějné vyhlídky“; „Kronika Pickwickova klubu“ (humorný román)
Robert Stevenson – „Ostrov pokladů“; „Příběh dr. Jackylla a pana Hyda“ (přípravek na změnu osobnosti)
o Rusko
Nikolaj Vasiljevič Gogol – „Revizor“ (falešný revizor Chlestakov); „Mrtvé duše“ (Čičikov projíždí Rusem a skupuje jména mrtvých nevolníků)
Fjodor Michajlovič Dostojevskij – šlechtic; dílo ovliv. omilostněním až na popravišti; „Zápisky z mrtvého domu“; „Zločin a trest“ (Rastolnikov zabije lichvářku a její sestru, utají to, psychická krize; setkává se s dcerou opilce, která šlape aby uživila rodinu, je odveden na Sibiř a ona ho doprovází); „Bratři Karamazovi“ (otcovražda, hledání viníka mezi 3 bratry)
Lev Nikolajevič Tolstoj – šlechtic; autobiografická trilogie „Dětství“, „Chlapectví“, „Jinošství“; tetralogie „Vojna a mír“ (války proti Napoleonovi), „Idiot“ (hodný kníže Miškin, lidé ho považují z idiota), „Anna Karenina“ (2 milostné příběhy, i divadelní hra)
o Norsko
Henrik Ibsen – (1828-1926) „Nora – Dům loutek“ (drama; žena opustí svou rodinu, protože si v ní připadá jako loutka); „Peer Gynet“ (pohádková hra; rváč a dobrodruh, neschopen zdolávat překážky, sní, promarní vše i lásku)
o Dánsko
H. Ch. Andersen – „Malá mořská víla“; „Cínový vojáček“; „Sněhová královna“
o Amerika
Mark Twain – vl.jm. Samuel Langhorne Clemens, pseudonym z dob když se plavil na Mississippi – označení hloubky; „Dobrodružství Toma Sowyera“; „Dobrodružství Huckelberryho Fina“; „Princ a chuďas“; „Yankee“; „Na dvoře krále Artuše“ (parodie na středověk)
Charles Dickens (1812-70) – rodiče skončili ve vězení pro dlužníky; on od 11ti let v továrně na černidla -> smysl pro utrpení -> „Oliver Twist“ (dítě mezi kapsáři; kritika dětské práce); „David Copperfield“ (autobiografie); „Malá Dorritka“; „Nadějné vyhlídky“; „Kronika Pickwickova klubu“ (humorný román)
Robert Stevenson – „Ostrov pokladů“; „Příběh dr. Jackylla a pana Hyda“ (přípravek na změnu osobnosti)
o Rusko
Nikolaj Vasiljevič Gogol – „Revizor“ (falešný revizor Chlestakov); „Mrtvé duše“ (Čičikov projíždí Rusem a skupuje jména mrtvých nevolníků)
Fjodor Michajlovič Dostojevskij – šlechtic; dílo ovliv. omilostněním až na popravišti; „Zápisky z mrtvého domu“; „Zločin a trest“ (Rastolnikov zabije lichvářku a její sestru, utají to, psychická krize; setkává se s dcerou opilce, která šlape aby uživila rodinu, je odveden na Sibiř a ona ho doprovází); „Bratři Karamazovi“ (otcovražda, hledání viníka mezi 3 bratry)
Lev Nikolajevič Tolstoj – šlechtic; autobiografická trilogie „Dětství“, „Chlapectví“, „Jinošství“; tetralogie „Vojna a mír“ (války proti Napoleonovi), „Idiot“ (hodný kníže Miškin, lidé ho považují z idiota), „Anna Karenina“ (2 milostné příběhy, i divadelní hra)
o Norsko
Henrik Ibsen – (1828-1926) „Nora – Dům loutek“ (drama; žena opustí svou rodinu, protože si v ní připadá jako loutka); „Peer Gynet“ (pohádková hra; rváč a dobrodruh, neschopen zdolávat překážky, sní, promarní vše i lásku)
o Dánsko
H. Ch. Andersen – „Malá mořská víla“; „Cínový vojáček“; „Sněhová královna“
o Amerika
Mark Twain – vl.jm. Samuel Langhorne Clemens, pseudonym z dob když se plavil na Mississippi – označení hloubky; „Dobrodružství Toma Sowyera“; „Dobrodružství Huckelberryho Fina“; „Princ a chuďas“; „Yankee“; „Na dvoře krále Artuše“ (parodie na středověk)
Lidová slovesnost a její inspirační zdroj
- Spisovatelé ovlivnění lidovou slovesností na přelomu 19. a 20. stol do současnosti
o E. Krásnohorská (1847 – 1926) – Andersehenovy pohádky a soubor „Z pohádky do pohádky“
o J. Štefan Kubín (1864 – 1965) – „Pohádky z Kladska“, „Kudrnaté povídky“ (lidové nářečí)
o Petr Bezruč vl.jm. Vladimír Vašek (1867 – 1958) – „Slezské písně“ („Marička Magdová“)
o I. Olbracht vl.jm. Kamil Zeman (1882 – 1952) – „Nikola Šuhaj loupežník; pro děti „Ze starých letopisů“, „O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách“
o M. Majerová (1882 – 1967) – „Siréna“, „Havířská balada“
o R. Těsnohlídek (1882 – 1928) – „Liška Bystrouška“ (moravský dialekt)
o J. Čapek (1887 – 1945) – „Povídání o pejskovi a kočičce“
o E. Bass vl.jm.Ed. Schmidt (1888 – 1946) – „Klapzubova jedenáctka“
o K. Čapek (1890 – 1938) – „Dášenka čili život štěněte“, „Devatero pohádek“
o V. Vančura (1891 – 1942) – „Markéta Lazarová“ (nepřátelství mezi Kozlíky a Lazary); „Kubula a Kuba Kubikula“
o Karel Schulz (1899 – 1943) – „Princezna a kapradí“
o Jiří Wolker (1900 – 1924) – moderní pohádky „O milionáři který ukradl slunce“; balady „B. o očích topičových“, „B. o nenarozeném dítěti“
o V. Nezval (1900 – 1958) – sb. villonských balad „52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“ (anonymní vydání, soc. problémy); hra „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“
o Jarmila Glazarová (1901 – 1977) – román „Advent“ (těžký život svobodné matky na vesnici, odehr. během 1 noci)
o E. F. Burian (1904 – 1959); Fr. Hrubín (1910 – 1971)
o B. Hrabal (1914 – 1997) – „Postřižiny“
o J. Drda (1915 – 1970) – „Městečko na dlani“, hra „Hrátky s čertem“
o O. Pavel (1930 – 1973) – „Pohádka o Raškovi“ (moderní pohádka)
o V. Čtvrtek (1911 – 1976) – „Rumcajs“, „Křemílek a Vochomůrka“
o Fr. Nepil – „Jak zvedli ševci vojnu pro červenou sukni“
B: Slovní druhy a princip jejich třídění
o E. Krásnohorská (1847 – 1926) – Andersehenovy pohádky a soubor „Z pohádky do pohádky“
o J. Štefan Kubín (1864 – 1965) – „Pohádky z Kladska“, „Kudrnaté povídky“ (lidové nářečí)
o Petr Bezruč vl.jm. Vladimír Vašek (1867 – 1958) – „Slezské písně“ („Marička Magdová“)
o I. Olbracht vl.jm. Kamil Zeman (1882 – 1952) – „Nikola Šuhaj loupežník; pro děti „Ze starých letopisů“, „O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách“
o M. Majerová (1882 – 1967) – „Siréna“, „Havířská balada“
o R. Těsnohlídek (1882 – 1928) – „Liška Bystrouška“ (moravský dialekt)
o J. Čapek (1887 – 1945) – „Povídání o pejskovi a kočičce“
o E. Bass vl.jm.Ed. Schmidt (1888 – 1946) – „Klapzubova jedenáctka“
o K. Čapek (1890 – 1938) – „Dášenka čili život štěněte“, „Devatero pohádek“
o V. Vančura (1891 – 1942) – „Markéta Lazarová“ (nepřátelství mezi Kozlíky a Lazary); „Kubula a Kuba Kubikula“
o Karel Schulz (1899 – 1943) – „Princezna a kapradí“
o Jiří Wolker (1900 – 1924) – moderní pohádky „O milionáři který ukradl slunce“; balady „B. o očích topičových“, „B. o nenarozeném dítěti“
o V. Nezval (1900 – 1958) – sb. villonských balad „52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“ (anonymní vydání, soc. problémy); hra „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“
o Jarmila Glazarová (1901 – 1977) – román „Advent“ (těžký život svobodné matky na vesnici, odehr. během 1 noci)
o E. F. Burian (1904 – 1959); Fr. Hrubín (1910 – 1971)
o B. Hrabal (1914 – 1997) – „Postřižiny“
o J. Drda (1915 – 1970) – „Městečko na dlani“, hra „Hrátky s čertem“
o O. Pavel (1930 – 1973) – „Pohádka o Raškovi“ (moderní pohádka)
o V. Čtvrtek (1911 – 1976) – „Rumcajs“, „Křemílek a Vochomůrka“
o Fr. Nepil – „Jak zvedli ševci vojnu pro červenou sukni“
B: Slovní druhy a princip jejich třídění
Romantismus jako umělecká metoda a životní postoj
8. Romantismus jako umělecká metoda a životní postoj
=1. pol. 19. stol., doznívání Fr. buržoazní revoluce (nespokojenost ze situace, jako vždy po revoluci, rozpor mezi skutečností a představami), nástup kapitalismu, sentiment, hledání svobody a snů, které nelze najít; hrdina většinou=autor; znaky: cit (sentiment nad rozumem), subjektivní pohled na svět, individualismus (výjimečný jedinec ve výjimečných situacích), romantický hrdina (osamělý, rozháraný, uvědom. rozdíl mezi snem a skutečností), zájem o cestování a historii
- Romantismus v české literatuře – pokrač. vlasteneckých a národních snah, špatná spol. situace, generace 30. let usiluje o vytvoření liter. odpovíd. nynějším potřebám národa
o K. H. Mácha – nejvýzn. básník č. romantismu; moderní č. poezie; umírá 1836 (1939 ostatky na Vyšehrad); „Máj“ (lyrickoepická skl.; 4 zpěvy; krajina kolem Doks); póza „Cikáni“ (Kokořínské údolí, vyděděnci); „Obrazy ze života mého“; „Pouť Krkonošská“; „Márynka“ (kontrast krása, hrubé prostředí)
o K. J. Erben (1811-?) – archivář v Praze, zájem o lid. tvorbu a lid. mýty; „Kytice“ (15 balad); „Prostonárodní české písně a říkadla“; „Hrnečku, vař“ (soubor českých národních pohádek)
o K. Sabina – práskač, donašeč; Oživené hroby (z vlastních zkušeností, románový deník z vězení); Úvod povahopisný (kladná kritická studie o Máchovi); libreta k operám „Prodané nevěstě“, „Braniboři v Čechách“ (Smetana)
- Anglie
o George Gordom Byron – romantický bouřlivák dílem i životem, opustil rodinu a zemřel v Řecku na mor – „Childe Haroldova pouť“ (rozsáhlý epos s autobiogr. prvky, píše o slavné minulosti zemí); „Korzár“, „Lara“ (revoltující hrdinové)
o Water Scott – sběratel lidových balad, psal historické romány z dějin Anglie; „Ivanhoe“ (konec 12. stol., rytířská tematika a souboje)
o Percy Bysshe Shelly – „Odpoutaný Prométheus“ (osvobození člověka; téma z antického mýtu)
=1. pol. 19. stol., doznívání Fr. buržoazní revoluce (nespokojenost ze situace, jako vždy po revoluci, rozpor mezi skutečností a představami), nástup kapitalismu, sentiment, hledání svobody a snů, které nelze najít; hrdina většinou=autor; znaky: cit (sentiment nad rozumem), subjektivní pohled na svět, individualismus (výjimečný jedinec ve výjimečných situacích), romantický hrdina (osamělý, rozháraný, uvědom. rozdíl mezi snem a skutečností), zájem o cestování a historii
- Romantismus v české literatuře – pokrač. vlasteneckých a národních snah, špatná spol. situace, generace 30. let usiluje o vytvoření liter. odpovíd. nynějším potřebám národa
o K. H. Mácha – nejvýzn. básník č. romantismu; moderní č. poezie; umírá 1836 (1939 ostatky na Vyšehrad); „Máj“ (lyrickoepická skl.; 4 zpěvy; krajina kolem Doks); póza „Cikáni“ (Kokořínské údolí, vyděděnci); „Obrazy ze života mého“; „Pouť Krkonošská“; „Márynka“ (kontrast krása, hrubé prostředí)
o K. J. Erben (1811-?) – archivář v Praze, zájem o lid. tvorbu a lid. mýty; „Kytice“ (15 balad); „Prostonárodní české písně a říkadla“; „Hrnečku, vař“ (soubor českých národních pohádek)
o K. Sabina – práskač, donašeč; Oživené hroby (z vlastních zkušeností, románový deník z vězení); Úvod povahopisný (kladná kritická studie o Máchovi); libreta k operám „Prodané nevěstě“, „Braniboři v Čechách“ (Smetana)
- Anglie
o George Gordom Byron – romantický bouřlivák dílem i životem, opustil rodinu a zemřel v Řecku na mor – „Childe Haroldova pouť“ (rozsáhlý epos s autobiogr. prvky, píše o slavné minulosti zemí); „Korzár“, „Lara“ (revoltující hrdinové)
o Water Scott – sběratel lidových balad, psal historické romány z dějin Anglie; „Ivanhoe“ (konec 12. stol., rytířská tematika a souboje)
o Percy Bysshe Shelly – „Odpoutaný Prométheus“ (osvobození člověka; téma z antického mýtu)
Úloha vědy a myšlenky slovanské vzájemnosti v době národního obrození
- Evropská kultura
o Osvícenství – navazuje na myšlenky renesance (víra v rozum, svoboda myšlení) Anglie – Jonathan Swift – „Gulliverovy cesty“;
Daniel Defoe – „Robinson Crusoe“;
o Klasicismus – vystihuje rozumovou kázeň, pravdu, soulad s přírodou Francie – Moliere – „Tartuffe“, „Lakomec“;
Itálie – Carlo Goldoni – Commedia dell arte – „Sluha dvou pánů“, „Poprask na laguně“
B: Jazykověda a její disciplíny: Lingua -> lingvistika
- slovníky
o překladové
o výkladové (cizích slov)
o encyklopedické
o etymologické
- hláskosloví
o měkké; tvrdé …
o souhlásky; samohlásky
- Gramatika = mluvnice – nauka o tvorbě slov -> skládání, odvozování
o Tvarosloví – časování; skloňování
o Skladba – nauka o stavbě vět a souvětí
- Stylistika = nauka o slohu
- Nauka o spisovné výslovnosti a pravopisu – vývoj jazykovědy
o 14. stol. – slovník mistra Klareta
o 15. stol. – J. Hus a jeho pravopisná reforma
o 16. stol. – Jan Blahoslav „Stylistika česká“; Daniel Adam z Veleslavína
o 17. stol. Komenský „Poklad jazyka českého“; jazykové učebnice
o 18. – 19. stol. – Josef Dobrovský „Podrobná mluvnice jaz. českého“;
Jan Gebauer „Mluvnice česká“
o 20. stol. – 1918 vznik Pražské jazykové školy (Vilém Mathesius, jeho žáci Bohuslav Havránek a Alois Jedlička „Stručná mluvnice česká“)
o Osvícenství – navazuje na myšlenky renesance (víra v rozum, svoboda myšlení) Anglie – Jonathan Swift – „Gulliverovy cesty“;
Daniel Defoe – „Robinson Crusoe“;
o Klasicismus – vystihuje rozumovou kázeň, pravdu, soulad s přírodou Francie – Moliere – „Tartuffe“, „Lakomec“;
Itálie – Carlo Goldoni – Commedia dell arte – „Sluha dvou pánů“, „Poprask na laguně“
B: Jazykověda a její disciplíny: Lingua -> lingvistika
- slovníky
o překladové
o výkladové (cizích slov)
o encyklopedické
o etymologické
- hláskosloví
o měkké; tvrdé …
o souhlásky; samohlásky
- Gramatika = mluvnice – nauka o tvorbě slov -> skládání, odvozování
o Tvarosloví – časování; skloňování
o Skladba – nauka o stavbě vět a souvětí
- Stylistika = nauka o slohu
- Nauka o spisovné výslovnosti a pravopisu – vývoj jazykovědy
o 14. stol. – slovník mistra Klareta
o 15. stol. – J. Hus a jeho pravopisná reforma
o 16. stol. – Jan Blahoslav „Stylistika česká“; Daniel Adam z Veleslavína
o 17. stol. Komenský „Poklad jazyka českého“; jazykové učebnice
o 18. – 19. stol. – Josef Dobrovský „Podrobná mluvnice jaz. českého“;
Jan Gebauer „Mluvnice česká“
o 20. stol. – 1918 vznik Pražské jazykové školy (Vilém Mathesius, jeho žáci Bohuslav Havránek a Alois Jedlička „Stručná mluvnice česká“)
Lidová slovesnost a její inspirační zdroj
7. Lidová slovesnost a její inspirační zdroj
=předáváno pouze ústně, posléze sepsáno, hlavním znakem je anonymita a venkovské prostředí – folklór
- Rozvoj – nejvíce v době pobělohorské, kdy díky migraci obyvatelstva byla utlumena česká literatura. V době národního obrození byla lidová slovesnost vyzdvihována pro pozvednutí národního sebevědomí
- Lidová próza – Pohádka (nadpřirozené bytosti, vítězství nad zlem); Balada (tragická báseň); Pověst, Báj (pravdivý základ, proroctví); Bajka; Povídka (jednoduchý děj); Hogiografie (o svatých – ne legenda)
- Lidová poezie – Říkadla; Pranostiky; Koledy; Přísloví; Ukolébavky
- Lidové drama – od 18. stol.
- Folklór – zvyky
- Spisovatelé ovlivnění lidovou slovesností
o F. L. Čelakovský (1799 – 1852) – redaktor „Pražských novin“; napsal: „Slovanské národní písně“, „Mudrosloví národu Slovanského v příslovích“, „Ohlasy písní ruských“ (epické vyprávění z dob bojů s Turky a Tatary, vychází z ruských Bylin), „Ohlasy písní českých (lyrika satira a balady – „Toman a lesní panna“)
o J. K. Tyl (1808 – 1856) – největší dramatik č. obrození; dramatické báchorky; usiloval o výchovu k vlastenectví; divadlo; ochotník; povídka „Rozina Rudhardova“; „Dekret Kutnohorský“; „Poslední Čech“; dramata ze současnosti „Paličova dcera“; „Fidlovačka“ (pražské lidové vrstvy); „Strakonický dudák“ (Švanda – záporné i kladné vlastnosti č. člověka)
o K. J. Erben (1811 – 1870) – také sekretář N. Muzea; „Kytice“; „Prostonárodní písně a říkadla“
o B. Němcová (1820 – 1862) – vl.jm. Barbora Panklová; dětství trávila v Ratibořicích, kde se o ní starala babička -> „Babička“ (soulad mezi lidmi různých vrstev); „Národní báchorky a pověsti“ (upravené lidové vyprávění z Chodska; „Bajaja“; rovnost lidí a vítězství dobra), „Slovenské pohádky a pověsti“ (spíše záznamy; „O 12 měsíčkách“)
o V. Hálek (1835 – 1874) – „Pohádky z naší vesnice“ (obraz čes. venkova)
=předáváno pouze ústně, posléze sepsáno, hlavním znakem je anonymita a venkovské prostředí – folklór
- Rozvoj – nejvíce v době pobělohorské, kdy díky migraci obyvatelstva byla utlumena česká literatura. V době národního obrození byla lidová slovesnost vyzdvihována pro pozvednutí národního sebevědomí
- Lidová próza – Pohádka (nadpřirozené bytosti, vítězství nad zlem); Balada (tragická báseň); Pověst, Báj (pravdivý základ, proroctví); Bajka; Povídka (jednoduchý děj); Hogiografie (o svatých – ne legenda)
- Lidová poezie – Říkadla; Pranostiky; Koledy; Přísloví; Ukolébavky
- Lidové drama – od 18. stol.
- Folklór – zvyky
- Spisovatelé ovlivnění lidovou slovesností
o F. L. Čelakovský (1799 – 1852) – redaktor „Pražských novin“; napsal: „Slovanské národní písně“, „Mudrosloví národu Slovanského v příslovích“, „Ohlasy písní ruských“ (epické vyprávění z dob bojů s Turky a Tatary, vychází z ruských Bylin), „Ohlasy písní českých (lyrika satira a balady – „Toman a lesní panna“)
o J. K. Tyl (1808 – 1856) – největší dramatik č. obrození; dramatické báchorky; usiloval o výchovu k vlastenectví; divadlo; ochotník; povídka „Rozina Rudhardova“; „Dekret Kutnohorský“; „Poslední Čech“; dramata ze současnosti „Paličova dcera“; „Fidlovačka“ (pražské lidové vrstvy); „Strakonický dudák“ (Švanda – záporné i kladné vlastnosti č. člověka)
o K. J. Erben (1811 – 1870) – také sekretář N. Muzea; „Kytice“; „Prostonárodní písně a říkadla“
o B. Němcová (1820 – 1862) – vl.jm. Barbora Panklová; dětství trávila v Ratibořicích, kde se o ní starala babička -> „Babička“ (soulad mezi lidmi různých vrstev); „Národní báchorky a pověsti“ (upravené lidové vyprávění z Chodska; „Bajaja“; rovnost lidí a vítězství dobra), „Slovenské pohádky a pověsti“ (spíše záznamy; „O 12 měsíčkách“)
o V. Hálek (1835 – 1874) – „Pohádky z naší vesnice“ (obraz čes. venkova)
Humanismus a renesance ve světové a české literatuře
o Směr používající humanistickou latinu:
Jan z Rabštejna – „Dialogus“ – fiktivní rozhovor 3 čes. šlechticů různých polit. názorů
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – největší muž 80. let 15. stol.; „Satira k sv. Václavu“ – latinská báseň
o Národní humanismus užívající češtinu:
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460 – 1520) přeložil z latiny „Knihy o napravení padlého“ od řeckého spisovatele Jana Zlatoústého
Jan Blahoslav (1523 – 1571) vyučoval na bratrských školách; „Gramatika česká“; „Filipika proti Misomusům“ – bojová řeč proti odpůrcům vyššího vzdělání; přeložil z řečtiny Nový zákon, později součást Kralické bible -> Jednota Bratrská opatřila překlad celé bible, která vycházela v Kralicích 1579 – 1593
Václav Hájek z Libočan – „Kronika česká“ – protihusitská, nevěrohodná
Václav Šašek z Bířkova – „Cesta pana Lva z Rožmitálu“ – putování na pomoc proti papeži; „Historie o bratru Janu Palečkovi“ – 12 příběhů o šaškovi Jiřího z Poděbrad
B: Homonyma, Synonyma, Antonyma
- Homonyma = stejně znějící, ale různý význam
- Synonyma = stejný, podobný význam
- Antonyma = slova opačného významu
Jan z Rabštejna – „Dialogus“ – fiktivní rozhovor 3 čes. šlechticů různých polit. názorů
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – největší muž 80. let 15. stol.; „Satira k sv. Václavu“ – latinská báseň
o Národní humanismus užívající češtinu:
Viktorin Kornel ze Všehrd (1460 – 1520) přeložil z latiny „Knihy o napravení padlého“ od řeckého spisovatele Jana Zlatoústého
Jan Blahoslav (1523 – 1571) vyučoval na bratrských školách; „Gramatika česká“; „Filipika proti Misomusům“ – bojová řeč proti odpůrcům vyššího vzdělání; přeložil z řečtiny Nový zákon, později součást Kralické bible -> Jednota Bratrská opatřila překlad celé bible, která vycházela v Kralicích 1579 – 1593
Václav Hájek z Libočan – „Kronika česká“ – protihusitská, nevěrohodná
Václav Šašek z Bířkova – „Cesta pana Lva z Rožmitálu“ – putování na pomoc proti papeži; „Historie o bratru Janu Palečkovi“ – 12 příběhů o šaškovi Jiřího z Poděbrad
B: Homonyma, Synonyma, Antonyma
- Homonyma = stejně znějící, ale různý význam
- Synonyma = stejný, podobný význam
- Antonyma = slova opačného významu
Barokní umění a česká literatura v době pobělohorské
5. Barokní umění a česká literatura v době pobělohorské
= Charakteristika doby v Evropě i u nás: Evropa zmítána třicetiletou válkou, je upevněna moc katolické církve. U nás je pobělohorská doba=doba temna (posílení habsburské moci, útlak českého národa), společensko-kulturního úpadku, vzdělanci v emigraci, doma chybí nejen tvůrci literatury, ale i čtenáři. Barokní myšlení a jeho odraz v umění: člověk přestává věřit rozumu, pravda je mu zjevena, naturalistická konkrétnost, smysl pro dramatičnost, nedokonalost lidská proti božské, odvrat od přírody k bohu, člověk bezmocný proti osudu; architektura (kopule, oblouky, mramor); malířství (stíny, barevnost).
- Španělsko – Calderon de la Barca – „Život je sen“ (báseň)
- Anglie – spisovatel John Milton – „Ztracený ráj“ (prvotní hřích v ráji)
- Holandsko – malíři
o Rembrandt – obrazy se šerosvitem („Noční hlídka“)
o Rubens – hra světla a stínu
- Baroko u nás: malíři K. Škéta (portréty), P. Brandl; sochaři M. Braun (24 soch na zámku Kuks)
- Bílá Hora (1620) -> hospodářský rozvrat -> upevnění vlády Habsburků, vytlačování češtiny němčinou; literatura oficiální – duchovní (Bohuslav Balbín (jezuita) – obhajoval právo na vlastní jazyk „Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého“; „Učené Čechy“ (latinsky)), pololidová (interludia – krátká fraška ze života sedláků), lidová (lidová slovesnost – pohádky … jen mluvené)
- J. A. Komenský (1592 – 1670) „Listové do nebe“ (situace chudých); „Hlubina bezpečnosti“ (svět jako kolo jehož středem je Bůh); „Labyrint světa a ráj srdce“ (pouť světem, záchrana ve víře v boha a návrat do vlastního srdce); „Velká didaktika“ (postupy při výuce); „Brána jazyků otevřena“ (učebnice latiny); „Orbis Pictus“ (Svět v obrazech);“Škola hrou“; „O nápravě věcí lidských“ (nedokončeno)
B: Stavba souvětí: Když odešel do vyhnanství, musel se J. A. Komenský přizpůsobovat cizímu prostředí, a proto začal psát latinsky, aby si ostatní národy, které měly zájem o novou organizaci vyučování, mohly s jeho zásadami seznámit.
V1 (časová) -> H2 -> (důsledek) ->H3 <- účelová) <- 5 (přívlastková)
= Charakteristika doby v Evropě i u nás: Evropa zmítána třicetiletou válkou, je upevněna moc katolické církve. U nás je pobělohorská doba=doba temna (posílení habsburské moci, útlak českého národa), společensko-kulturního úpadku, vzdělanci v emigraci, doma chybí nejen tvůrci literatury, ale i čtenáři. Barokní myšlení a jeho odraz v umění: člověk přestává věřit rozumu, pravda je mu zjevena, naturalistická konkrétnost, smysl pro dramatičnost, nedokonalost lidská proti božské, odvrat od přírody k bohu, člověk bezmocný proti osudu; architektura (kopule, oblouky, mramor); malířství (stíny, barevnost).
- Španělsko – Calderon de la Barca – „Život je sen“ (báseň)
- Anglie – spisovatel John Milton – „Ztracený ráj“ (prvotní hřích v ráji)
- Holandsko – malíři
o Rembrandt – obrazy se šerosvitem („Noční hlídka“)
o Rubens – hra světla a stínu
- Baroko u nás: malíři K. Škéta (portréty), P. Brandl; sochaři M. Braun (24 soch na zámku Kuks)
- Bílá Hora (1620) -> hospodářský rozvrat -> upevnění vlády Habsburků, vytlačování češtiny němčinou; literatura oficiální – duchovní (Bohuslav Balbín (jezuita) – obhajoval právo na vlastní jazyk „Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého“; „Učené Čechy“ (latinsky)), pololidová (interludia – krátká fraška ze života sedláků), lidová (lidová slovesnost – pohádky … jen mluvené)
- J. A. Komenský (1592 – 1670) „Listové do nebe“ (situace chudých); „Hlubina bezpečnosti“ (svět jako kolo jehož středem je Bůh); „Labyrint světa a ráj srdce“ (pouť světem, záchrana ve víře v boha a návrat do vlastního srdce); „Velká didaktika“ (postupy při výuce); „Brána jazyků otevřena“ (učebnice latiny); „Orbis Pictus“ (Svět v obrazech);“Škola hrou“; „O nápravě věcí lidských“ (nedokončeno)
B: Stavba souvětí: Když odešel do vyhnanství, musel se J. A. Komenský přizpůsobovat cizímu prostředí, a proto začal psát latinsky, aby si ostatní národy, které měly zájem o novou organizaci vyučování, mohly s jeho zásadami seznámit.
V1 (časová) -> H2 -> (důsledek) ->H3 <- účelová) <- 5 (přívlastková)
Úloha vědy a myšlenky slovanské vzájemnosti v době národního obrození
6. Úloha vědy a myšlenky slovanské vzájemnosti v době národního obrození
= 70. léta 18. stol. a pol. 19. stol; konec vlády Marie Terezie (zavedla povinnou školní docházku); spisovným jazykem čeština a němčina; vládce – Josef II. (zrušení nevolnictví -1781), toleranční patent – náboženská svoboda; nový směr – Osvícenství (rozhoduje lidský rozum – ne bůh -> racionalismus
- Fáze obraná – obrana češtiny (položení základu jazyka)
o Josef Dobrovský - „Zevrubná mluvnice jazyka českého“;
„Německo-český slovník“ (2 díly); „Mluvnice staroslověnštiny“ (latinsky)
-> Slavistika (psaní o slovanských národech); zavedl analogický pravopis (y,i v koncovkách)
o Václav Matěj Kramerius – vydavatel „Krameriusovy c. k. poštovské noviny“ (později přejmen. na …vlastenecké…); zal. Českou expedici
o Václav Thám – „Básně v řeči vázané“; překlady Shakespearových her
- Fáze ofenzivní – od 19. stol. – 20. léta 19. stol.; napoleonské války
Generace 20. let – nové podmínky pro lit. život, ústup osvícenství před nástupem romantismu
o Josef Jungmann – jazykovědec, historik a překladatel; narodil se u Berouna; gymnázium, filozofie, práva; učil češtinu v Berouně pak v Praze
Slovník česko-německý (5 dílů); „Historie literatury české“ (čerpal od Dobrovského); „Oldřich a Božena“ (1. česká romance)
o František Palacký – zastánce toho abychom zůstali součástí Rak.-Uher.; „Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě“ (dějiny od r. 1526 – nástupu Habsburků); „Staří letopisové čeští“ (kroniky 14. – 16. stol.)
o Pavel Josef Šafařík – ze Slovenska; psal česky a německy; „Slovanské starožitnosti“ (dějiny slovanů od 10. stol., spolutvůrci evr. kultury
o Jan Kollár – ze Slovenska; evangelický kněz; oženil se s Mínou (dcerou pastora), kterou opěvuje v dílech jako bohyni slovanstva; „Slávy dcera“ – dějiny slovanů do 10. stol., myšlenka sjednotit slovany (600 sonetů = znělka o 2 slokách)
o František Čelakovský – redaktor Pražských novin; profesor slavistiky; „Slovanské národní písně“; „Toman a lesní panna“ (1. česká umělá balada); „Ohlasy písní ruských“ (vychází z ruských bylin – ruské pověsti s bohatýry); „Ohlasy písní českých“ (obraz venkovského života, odpor k vrchnosti)
o Rukopis královédvorský a zelenohorský
1817 RK – epické a lyrické básně
1818 RZ
Dobrovský odmítl pravost, o posudek byl požádán Jungmann à podvrh Václava Lindy a Josefa Hanky
1843 – Slováci vytvořili vlastní jazyk (1. roztržka mezi Čechy a Slováky
1848 – vrchol NO
= 70. léta 18. stol. a pol. 19. stol; konec vlády Marie Terezie (zavedla povinnou školní docházku); spisovným jazykem čeština a němčina; vládce – Josef II. (zrušení nevolnictví -1781), toleranční patent – náboženská svoboda; nový směr – Osvícenství (rozhoduje lidský rozum – ne bůh -> racionalismus
- Fáze obraná – obrana češtiny (položení základu jazyka)
o Josef Dobrovský - „Zevrubná mluvnice jazyka českého“;
„Německo-český slovník“ (2 díly); „Mluvnice staroslověnštiny“ (latinsky)
-> Slavistika (psaní o slovanských národech); zavedl analogický pravopis (y,i v koncovkách)
o Václav Matěj Kramerius – vydavatel „Krameriusovy c. k. poštovské noviny“ (později přejmen. na …vlastenecké…); zal. Českou expedici
o Václav Thám – „Básně v řeči vázané“; překlady Shakespearových her
- Fáze ofenzivní – od 19. stol. – 20. léta 19. stol.; napoleonské války
Generace 20. let – nové podmínky pro lit. život, ústup osvícenství před nástupem romantismu
o Josef Jungmann – jazykovědec, historik a překladatel; narodil se u Berouna; gymnázium, filozofie, práva; učil češtinu v Berouně pak v Praze
Slovník česko-německý (5 dílů); „Historie literatury české“ (čerpal od Dobrovského); „Oldřich a Božena“ (1. česká romance)
o František Palacký – zastánce toho abychom zůstali součástí Rak.-Uher.; „Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě“ (dějiny od r. 1526 – nástupu Habsburků); „Staří letopisové čeští“ (kroniky 14. – 16. stol.)
o Pavel Josef Šafařík – ze Slovenska; psal česky a německy; „Slovanské starožitnosti“ (dějiny slovanů od 10. stol., spolutvůrci evr. kultury
o Jan Kollár – ze Slovenska; evangelický kněz; oženil se s Mínou (dcerou pastora), kterou opěvuje v dílech jako bohyni slovanstva; „Slávy dcera“ – dějiny slovanů do 10. stol., myšlenka sjednotit slovany (600 sonetů = znělka o 2 slokách)
o František Čelakovský – redaktor Pražských novin; profesor slavistiky; „Slovanské národní písně“; „Toman a lesní panna“ (1. česká umělá balada); „Ohlasy písní ruských“ (vychází z ruských bylin – ruské pověsti s bohatýry); „Ohlasy písní českých“ (obraz venkovského života, odpor k vrchnosti)
o Rukopis královédvorský a zelenohorský
1817 RK – epické a lyrické básně
1818 RZ
Dobrovský odmítl pravost, o posudek byl požádán Jungmann à podvrh Václava Lindy a Josefa Hanky
1843 – Slováci vytvořili vlastní jazyk (1. roztržka mezi Čechy a Slováky
1848 – vrchol NO
Středověké umění, zvláště literatura
II. Vztah českého a slovenského jazyka
-> slovenština je nejbližší češtině
->společné soužití ve VM
-> po rozpadu VM Češi a Slováci odděleni až do roku 1918, znovu odtrženi za Protektorátu 1939 (®Slovenský štát) od r. 1993 Slovenská republika
-> spisovná slovenština od 19. stol. (Ľudovít Štůr)
-> jazykové rozdíly č. j. a s. j. hlavně v hláskosloví, větná stavba podobná
= ô [uo]
= ä [e]
3. Snahy o nápravu církve a společnosti v české literatury 14. a 15. stol.
=vrchol demokratizačních snah v úrovni nábož. i spol., nové reformní myšlenky pronášejí univerzitní mistři a později kazatelé jako mluvčí lidu.
- Husitská liter. (předchůdci Husa: Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Tomáš Štítný ze Štítného)
- Hus – kázal v Betlémské kapli, vyhozen za svou kritiku vykázán z Prahy, kázal na Kozím Hrádku a na Krakovci. Zasloužil se o vydání Kutnohorského dekretu
(=UK-vliv cizinců omezen). Upálen 6. 7. 1415 -> start husitství (1419)
Dílo: „O církvi“ – hlavou není papež ale Kristus, duchovní se mají chovat podle Bible; „Výklad viery, desatera a páteře“ – viera=zákl. křesť. motlitba, desatero=morální kodex, Páteř=Otčenáš;
„Postila“ – soubor kázání; „Knížky o svatokupectví“ – o poplatcích církvi (viz. maturitní text); „O českém pravopise“ – diakritika; „Listy“ – dopisy z Kostnice
- Husitství - program = 4 artikuly pražské (požadavky nábož. – dopad sociální).
o Velké změny v liter., písně popěvky, satira; Jistebnický kancionál (obsah. „Ktož sú boží bojovníci“); „Budyšínský rukopis“ (obsah. „Hádání Prahy s Kutnou Horou“ – alegorie)
o Hlavní zásluhy: zlidovění kultury, vzdělání ženám, zpřístupnění Bible, počeštění měst, rozvoj češtiny na celém území
o Důsledek poražení: utužení poddanství, postavení mimo evr. kulturu
- Po Lipanech – lit. polemika a lit. zábavná – Václav Šašek z Bířkova „Deník“ (cesta čes. Poselstva po evr.); Jan z Rabštejna „Dialogus“ (zájem státu nad z. církve); „Žilinská kniha“ (1. slovenská památka, česky se slovanismy);
Petr Chelčický „Sieť viery pravé“ (alegorie, síť trhají 2 velryby – král a papež)
Z jeho učení vychází Jednota Bratrská jejímž posledním biskupem byl Komenský -> Bible Kralická
B: Vývoj národního jazyka: Indoevr. j. -> Praslovanština (z, v, jižní) -> Staroslověnština (Cyril, Metoděj) -> Soupeř. Latiny a Staroslověnštiny (9.-11. stol.) -> Bohemika (jednotlivá česká slova + nejstarší česká věta se spřežkami – 11. – 12. stol.) -> Diakritika (Hus 14. – 15. stol.) -> rozvoj české lit. -> temno – Bílá Hora (16. – 18. stol. úpadek -> č.j. pouze na venkově) -> Národní obrození (18. – 19. stol.)
-> slovenština je nejbližší češtině
->společné soužití ve VM
-> po rozpadu VM Češi a Slováci odděleni až do roku 1918, znovu odtrženi za Protektorátu 1939 (®Slovenský štát) od r. 1993 Slovenská republika
-> spisovná slovenština od 19. stol. (Ľudovít Štůr)
-> jazykové rozdíly č. j. a s. j. hlavně v hláskosloví, větná stavba podobná
= ô [uo]
= ä [e]
3. Snahy o nápravu církve a společnosti v české literatury 14. a 15. stol.
=vrchol demokratizačních snah v úrovni nábož. i spol., nové reformní myšlenky pronášejí univerzitní mistři a později kazatelé jako mluvčí lidu.
- Husitská liter. (předchůdci Husa: Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Tomáš Štítný ze Štítného)
- Hus – kázal v Betlémské kapli, vyhozen za svou kritiku vykázán z Prahy, kázal na Kozím Hrádku a na Krakovci. Zasloužil se o vydání Kutnohorského dekretu
(=UK-vliv cizinců omezen). Upálen 6. 7. 1415 -> start husitství (1419)
Dílo: „O církvi“ – hlavou není papež ale Kristus, duchovní se mají chovat podle Bible; „Výklad viery, desatera a páteře“ – viera=zákl. křesť. motlitba, desatero=morální kodex, Páteř=Otčenáš;
„Postila“ – soubor kázání; „Knížky o svatokupectví“ – o poplatcích církvi (viz. maturitní text); „O českém pravopise“ – diakritika; „Listy“ – dopisy z Kostnice
- Husitství - program = 4 artikuly pražské (požadavky nábož. – dopad sociální).
o Velké změny v liter., písně popěvky, satira; Jistebnický kancionál (obsah. „Ktož sú boží bojovníci“); „Budyšínský rukopis“ (obsah. „Hádání Prahy s Kutnou Horou“ – alegorie)
o Hlavní zásluhy: zlidovění kultury, vzdělání ženám, zpřístupnění Bible, počeštění měst, rozvoj češtiny na celém území
o Důsledek poražení: utužení poddanství, postavení mimo evr. kulturu
- Po Lipanech – lit. polemika a lit. zábavná – Václav Šašek z Bířkova „Deník“ (cesta čes. Poselstva po evr.); Jan z Rabštejna „Dialogus“ (zájem státu nad z. církve); „Žilinská kniha“ (1. slovenská památka, česky se slovanismy);
Petr Chelčický „Sieť viery pravé“ (alegorie, síť trhají 2 velryby – král a papež)
Z jeho učení vychází Jednota Bratrská jejímž posledním biskupem byl Komenský -> Bible Kralická
B: Vývoj národního jazyka: Indoevr. j. -> Praslovanština (z, v, jižní) -> Staroslověnština (Cyril, Metoděj) -> Soupeř. Latiny a Staroslověnštiny (9.-11. stol.) -> Bohemika (jednotlivá česká slova + nejstarší česká věta se spřežkami – 11. – 12. stol.) -> Diakritika (Hus 14. – 15. stol.) -> rozvoj české lit. -> temno – Bílá Hora (16. – 18. stol. úpadek -> č.j. pouze na venkově) -> Národní obrození (18. – 19. stol.)
Humanismus a renesance ve světové a české literatuře
4. Humanismus a renesance ve světové a české literatuře
= vznik v Itálii v 13. stol.; human=lidský, zaměření na vzdělání a poznání člověka; rozvoj veškerých vědních oborů; odvrat od církve; renesance = obrození výtvarných umění a zvláště antických vzorů. Objevy přírodních věd (Galileo Galiley), zámořské objevy a vynález Knihtisku, renesance se projevila i v jiných druzích umění, hlavně ve výtvarném (Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonaroti)
- Itálie
o Dante Alighieri (1265 – 1321) 20 let ve vyhnanství, láska k Beatrici se odrazila v duchovním eposu „Božská komedie“ – hlavní hrdina Dante, 3 díly: Peklo, Očistec (průvodce Vergilius) a Ráj (provádí Beatricie); nové myšlenky: touha po svobodě myšlení, snaha po poznání, myšlenky sjednocení Itálie
o Giovani Boccaccio (1304 – 1374) „Dekameron“ – 10 šlechticů prchá před morem ve Florencii na venkovský statek, kde si vypráví různé příběhy
o Francesco Petrarca (1304 – 1374) vypovězen z Florencie a žil v jižní Francii; „Sonety Lauře“; Sonet = znělka – dramatické, 2 sloky
- Španělsko
o Miguel de Cervantes (1547 – 1616) „Důmyslný rytíř Don Quichote“
- Francie
o Francois Villon (1431- 1463) (proklatý básník) „Malý testament“ Velký testament“; Villonská balada – lyrická báseň, 2 – 3 rýmy, 7 – 12 veršů; jeho životopisný román napsala Jarmila Loukotková („Navzdory básník zpívá“)
- Anglie
o William Shakespeare (1564 – 1616)
- U nás – Snaha o vyrovnání s kulturou jiných zemí (Itálie, Německo…); odpor ke středověké latině
= vznik v Itálii v 13. stol.; human=lidský, zaměření na vzdělání a poznání člověka; rozvoj veškerých vědních oborů; odvrat od církve; renesance = obrození výtvarných umění a zvláště antických vzorů. Objevy přírodních věd (Galileo Galiley), zámořské objevy a vynález Knihtisku, renesance se projevila i v jiných druzích umění, hlavně ve výtvarném (Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonaroti)
- Itálie
o Dante Alighieri (1265 – 1321) 20 let ve vyhnanství, láska k Beatrici se odrazila v duchovním eposu „Božská komedie“ – hlavní hrdina Dante, 3 díly: Peklo, Očistec (průvodce Vergilius) a Ráj (provádí Beatricie); nové myšlenky: touha po svobodě myšlení, snaha po poznání, myšlenky sjednocení Itálie
o Giovani Boccaccio (1304 – 1374) „Dekameron“ – 10 šlechticů prchá před morem ve Florencii na venkovský statek, kde si vypráví různé příběhy
o Francesco Petrarca (1304 – 1374) vypovězen z Florencie a žil v jižní Francii; „Sonety Lauře“; Sonet = znělka – dramatické, 2 sloky
- Španělsko
o Miguel de Cervantes (1547 – 1616) „Důmyslný rytíř Don Quichote“
- Francie
o Francois Villon (1431- 1463) (proklatý básník) „Malý testament“ Velký testament“; Villonská balada – lyrická báseň, 2 – 3 rýmy, 7 – 12 veršů; jeho životopisný román napsala Jarmila Loukotková („Navzdory básník zpívá“)
- Anglie
o William Shakespeare (1564 – 1616)
- U nás – Snaha o vyrovnání s kulturou jiných zemí (Itálie, Německo…); odpor ke středověké latině
Středověké umění, zvláště literatura
2. Středověké umění, zvláště literatura
-> 5. až 15 století n. l. (Starověk – Novověk -> Středověk)
-> Začátky školství – 1. klášterní školy
-> Feudální řád – vznik na troskách Římské říše (v Římě otrokářství)
= o moc se dělí
církev (papež + duchovenstvo)
světský panovník (král, císař)
= společnost rozdělena na
feudály (panovník + šlechta)
duchovenstvo
poddaní
= ideologie – křesťanství
uznávané náboženství
představa o posmrtném životě
společenský řád dán Bohem a člověk se podřizuje
přináší závislost na vůli boží
II. Umělecké styly na našem území
-> Románský:
rotundy, baziliky, kláštery, některé domy na Starém Městě
-> Gotický:
Lomený oblouk
Hrady, katedrály, kláštery, Prašná brána, Karlův most
-> Renesanční
Zámky, letohrádky (Belvedér)
III. Státní útvary na našem území
-> 9. stol. – Velká Morava
-> 10. stol. – Přemyslovský stát
-> 5. až 15 století n. l. (Starověk – Novověk -> Středověk)
-> Začátky školství – 1. klášterní školy
-> Feudální řád – vznik na troskách Římské říše (v Římě otrokářství)
= o moc se dělí
církev (papež + duchovenstvo)
světský panovník (král, císař)
= společnost rozdělena na
feudály (panovník + šlechta)
duchovenstvo
poddaní
= ideologie – křesťanství
uznávané náboženství
představa o posmrtném životě
společenský řád dán Bohem a člověk se podřizuje
přináší závislost na vůli boží
II. Umělecké styly na našem území
-> Románský:
rotundy, baziliky, kláštery, některé domy na Starém Městě
-> Gotický:
Lomený oblouk
Hrady, katedrály, kláštery, Prašná brána, Karlův most
-> Renesanční
Zámky, letohrádky (Belvedér)
III. Státní útvary na našem území
-> 9. stol. – Velká Morava
-> 10. stol. – Přemyslovský stát
Středověké umění, zvláště literatura
IV. na území Velké Moravy se šíří křesťanství od Franků (ze západu) a z druhého směru z říše Byzantské. Vládce Velké Moravy Rastislav žádá byzantského císaře o vyslání věrozvěstů aby odolal tlakům Francké říše.
-> r. 863 příchod věrozvěstů Konstantina (Cyrila) a Metoděje (svátek 6.7.), na Velkou Moravu i politický charakter a upevnila se tak moc knížete Rastislava a církve.
= Cyril a Metoděj - základy vzdělanosti, Staroslověnština a písmo Hlaholice (malá písmena řecké abecedy - rozsypaný čaj na maturitním textu) a Cyrilice (velká písmena řecké abecedy) přeložena důležitá díla (Bible, modlitby). Proglas (veršovaná předmluva k Bibli, který zdůrazňuje právo na vlastní jazyk)
-> r. 973 vznik biskupství
-> r. 995 vyvraždění Slavníkovců
-> Středisko staroslověnské vzdělanosti - Sázavský klášter (1032 - 1097)
-> Staroslověnská literatura
= Život sv. Václava (= legenda)
-> Latinská literatura (souběžně se staroslověnskou l.)
= Kristiánova legenda („Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily“)
-> 11. stol.
= staroslověnská literatura ztrácí své pozice, dále jen modlitbách
= Staroslověnština přijímá české prvky - nejstarší duchovní píseň „Hospodine, pomiluj ny“, původně staroslověnská, vyjadřuje prosbu o mír a úrodu
= péče o písemnictví je pouze v rukách duchovenstva (latina)
= Kosmas – kronika česká (latinsky)
1. dílo o osudech národa
politický cíl – upevnění ČS, bez zmínky o slovanské liturgii
prameny – bájná vyprávění starců, svědectví, vlastní zážitky
Kosmas – vzdělaný a scestovalý
= Pronikání češtiny do náboženství – Glosy
= Duchovní píseň „Svatý Václave“ – prosba k patronu české země o ochranu národa
-> r. 863 příchod věrozvěstů Konstantina (Cyrila) a Metoděje (svátek 6.7.), na Velkou Moravu i politický charakter a upevnila se tak moc knížete Rastislava a církve.
= Cyril a Metoděj - základy vzdělanosti, Staroslověnština a písmo Hlaholice (malá písmena řecké abecedy - rozsypaný čaj na maturitním textu) a Cyrilice (velká písmena řecké abecedy) přeložena důležitá díla (Bible, modlitby). Proglas (veršovaná předmluva k Bibli, který zdůrazňuje právo na vlastní jazyk)
-> r. 973 vznik biskupství
-> r. 995 vyvraždění Slavníkovců
-> Středisko staroslověnské vzdělanosti - Sázavský klášter (1032 - 1097)
-> Staroslověnská literatura
= Život sv. Václava (= legenda)
-> Latinská literatura (souběžně se staroslověnskou l.)
= Kristiánova legenda („Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily“)
-> 11. stol.
= staroslověnská literatura ztrácí své pozice, dále jen modlitbách
= Staroslověnština přijímá české prvky - nejstarší duchovní píseň „Hospodine, pomiluj ny“, původně staroslověnská, vyjadřuje prosbu o mír a úrodu
= péče o písemnictví je pouze v rukách duchovenstva (latina)
= Kosmas – kronika česká (latinsky)
1. dílo o osudech národa
politický cíl – upevnění ČS, bez zmínky o slovanské liturgii
prameny – bájná vyprávění starců, svědectví, vlastní zážitky
Kosmas – vzdělaný a scestovalý
= Pronikání češtiny do náboženství – Glosy
= Duchovní píseň „Svatý Václave“ – prosba k patronu české země o ochranu národa
Středověké umění, zvláště literatura
V. Písemnictví vrcholného feudalismu
-> vznik a rozvoj česky psané literatury
-> Přemysl Otakar I. – zlikvid. feud roztříštěnost a vytvořil pevný stát
-> 1212 - Zlatá bula sicilská – upravuje postavení státu a krále
-> Rozvoj česky psané literatury
= snaha osvobodit lit. od závislosti na duchovenstvu
= vznik světské tvorby
= tvůrci z řad šlechty a později vzdělanci spjati s měšťanstvem
-> Nejstarší dochované skladby
= duchovní lyrika – Ostrovská píseň, Kunhutina motlitba
= duchovní epika – legendy – O Jidášovi
= Kronika Zbraslavská 13. – 14. stol.
= Pasionál abatyše Kunhuty (z Jiřského kláštera)
= hlavní dílo světské epiky – Alexandreis
= Dalimilova kronika – 1. česky psaná (veršovaná) neznámý vlastenecký autor (odpor proti cizím vlivům) – dějiny od příchodu praotce Čecha
B: Čeština a příbuzné jaz. (hlavně Slovenština)
I. Indoevropské jazyky
-> germánské j.
->románské j.
->baltské j.
-> slovanské j.
= západní
čeština
slovenština
polština
= východní
ruština
Bělorusčina
Ukrajinčina
= jižní
srbština
chorvatština
slovinština
-> vznik a rozvoj česky psané literatury
-> Přemysl Otakar I. – zlikvid. feud roztříštěnost a vytvořil pevný stát
-> 1212 - Zlatá bula sicilská – upravuje postavení státu a krále
-> Rozvoj česky psané literatury
= snaha osvobodit lit. od závislosti na duchovenstvu
= vznik světské tvorby
= tvůrci z řad šlechty a později vzdělanci spjati s měšťanstvem
-> Nejstarší dochované skladby
= duchovní lyrika – Ostrovská píseň, Kunhutina motlitba
= duchovní epika – legendy – O Jidášovi
= Kronika Zbraslavská 13. – 14. stol.
= Pasionál abatyše Kunhuty (z Jiřského kláštera)
= hlavní dílo světské epiky – Alexandreis
= Dalimilova kronika – 1. česky psaná (veršovaná) neznámý vlastenecký autor (odpor proti cizím vlivům) – dějiny od příchodu praotce Čecha
B: Čeština a příbuzné jaz. (hlavně Slovenština)
I. Indoevropské jazyky
-> germánské j.
->románské j.
->baltské j.
-> slovanské j.
= západní
čeština
slovenština
polština
= východní
ruština
Bělorusčina
Ukrajinčina
= jižní
srbština
chorvatština
slovinština
Literatura a její společenská funkce
IV. Literární druhy (Žánry)
1. Lyrika
A) bez příběhu, vyjadřuje pocity, nezachycuje čas
B) původně báseň za doprovodu lyry
C) často v poezii
D) dělí se na
a) přírodní (Antonín Sova báseň Olše)
b) milostnou (Vítězslav Hálek - Večerní písně)
c) reflexivní - úvahová (K. H. Mácha - Máj)
d) společenskou (Jan Neruda - Zpěvy páteční)
2. Epika
A) vyprávění, má příběh
B) častěji v próze (málokdy v poezii)
C) dělí se podle rozsahu na
a) malou
= příběh, bajka - Ezop
b) střední
= mýty – Prométheus
= báje
= pověsti – Faust
= pohádky
= povídky
-> jednoduchý děj, hlavní postava se nevyvíjí
-> dělí se na
městské (Neruda – Povídky Malostranské)
venkovské (Němcová – Divá Bára, Babička)
historické (Jirásek – Filosofská historie)
sci-fi (O. Neff)
novela
c) velkou
= Epos (veršované)
= Román (rozsáhlé, vedlejší děje, někdy veršované)
-> dělí se na
dobrodružný (Jules Werne)
sci-fi, fantasy
psychologický (Jaroslav Havlíček – Petrolejové lampy)
životopisný
historický (Vladimír Neff)
1. Lyrika
A) bez příběhu, vyjadřuje pocity, nezachycuje čas
B) původně báseň za doprovodu lyry
C) často v poezii
D) dělí se na
a) přírodní (Antonín Sova báseň Olše)
b) milostnou (Vítězslav Hálek - Večerní písně)
c) reflexivní - úvahová (K. H. Mácha - Máj)
d) společenskou (Jan Neruda - Zpěvy páteční)
2. Epika
A) vyprávění, má příběh
B) častěji v próze (málokdy v poezii)
C) dělí se podle rozsahu na
a) malou
= příběh, bajka - Ezop
b) střední
= mýty – Prométheus
= báje
= pověsti – Faust
= pohádky
= povídky
-> jednoduchý děj, hlavní postava se nevyvíjí
-> dělí se na
městské (Neruda – Povídky Malostranské)
venkovské (Němcová – Divá Bára, Babička)
historické (Jirásek – Filosofská historie)
sci-fi (O. Neff)
novela
c) velkou
= Epos (veršované)
= Román (rozsáhlé, vedlejší děje, někdy veršované)
-> dělí se na
dobrodružný (Jules Werne)
sci-fi, fantasy
psychologický (Jaroslav Havlíček – Petrolejové lampy)
životopisný
historický (Vladimír Neff)
Literatura a její společenská funkce
3. Drama
A) realizované na jevišti prostřednictvím herců
B) dramatický text (monology a dialogy)
C) kořeny v antice
a) tragédie – hrdina se setkává se silnějšími silami a podléhá (Romeo a Julie)
b) komedie – vychází z průvodů na oslavu Dionýsa, komické prvky, zesměšnění, šťastný konec (Zkrocení zlé ženy)
c) fraška – hrubší komedie (Fidlovačka)
d) činohra – psychologicky i společensky propracované postavy a jejich stavy duše (Maryša)
e) muzikál – děj + hudba + tanec
f) opera
g) opereta
B: Základy informatiky (bibliografie knihy; knihovny)
I. Sestavit bibliografii knihy
1. autor
2. název
3. překlad
4. ilustrace
5. nakladatel
6. pořadí vydání
7. rok vydání
II. Knihovny
1. dělení podle přístupnosti
A) veřejné
B) poloveřejné (v podnicích, ústavech, školách …)
2. dělení podle velikosti
A) malé (obvodní)
B) velké (Městská, Univerzitní – Mariánské nám.)
= možnost i půjčení CD
3. výpůjčky
A) malé knihovny – knihy jsou řazeny abecedně podle autorů
B) velké knihovny
a) elektronický knihovnický katalog „Koniáš“ (vstup pomocí elektromagnetické karty
b) klasické katalogy s papírovou kartotékou (podle jmen autorů), systematické (=podle vědních oborů)
= katalogizační lístek – anotace (zhuštěná informace o tématu a pro koho je dílo určeno)
A) realizované na jevišti prostřednictvím herců
B) dramatický text (monology a dialogy)
C) kořeny v antice
a) tragédie – hrdina se setkává se silnějšími silami a podléhá (Romeo a Julie)
b) komedie – vychází z průvodů na oslavu Dionýsa, komické prvky, zesměšnění, šťastný konec (Zkrocení zlé ženy)
c) fraška – hrubší komedie (Fidlovačka)
d) činohra – psychologicky i společensky propracované postavy a jejich stavy duše (Maryša)
e) muzikál – děj + hudba + tanec
f) opera
g) opereta
B: Základy informatiky (bibliografie knihy; knihovny)
I. Sestavit bibliografii knihy
1. autor
2. název
3. překlad
4. ilustrace
5. nakladatel
6. pořadí vydání
7. rok vydání
II. Knihovny
1. dělení podle přístupnosti
A) veřejné
B) poloveřejné (v podnicích, ústavech, školách …)
2. dělení podle velikosti
A) malé (obvodní)
B) velké (Městská, Univerzitní – Mariánské nám.)
= možnost i půjčení CD
3. výpůjčky
A) malé knihovny – knihy jsou řazeny abecedně podle autorů
B) velké knihovny
a) elektronický knihovnický katalog „Koniáš“ (vstup pomocí elektromagnetické karty
b) klasické katalogy s papírovou kartotékou (podle jmen autorů), systematické (=podle vědních oborů)
= katalogizační lístek – anotace (zhuštěná informace o tématu a pro koho je dílo určeno)
Literatura a její společenská funkce
1. Literatura a její společenská funkce
=Literatura je jedním z druhů umění – estetická funkce (krása, ošklivost)Každé umění má nějaký základní materiál (liter -> písmeno -> slovo -> slovesnost)
I. Dělení podle
1. formy
A) psaná
B) ústní
2. obsahu
A) odborná
B) jednací (administrativní)
C) umělecká (beletrie)
3. rozšíření
A) národní
B) světová (díla obecně uznávaná - Jar. Hašek - Švejk)
II. Funkce
1. estetická - zachycuje realitu (nepřesně uměleckým způsobem)
2. vyslovení se k aktuálním problémům (J.X. Doležal - Marihuana)
3. poučení (nové poznatky)
III. Složky literárního díla
1. jazyková
A) stylové rozvrstvení, slovní zásoby (styl neutrální či zabarvený)
B) spisovný či nespisovný jazyk
C) skladební prostředky (větná skladba - rozsáhlá souvětí či krátké věty)
2. tematická
A) o čem se píše
B) jaké jevy ze skutečnosti vybírá
C) hlavní téma = hlavní postava
D) epizoda = samostatně stojící příběh vložený do díla
3. kompoziční
A) uspořádání díla
a) v čase
= chronologický
= retrospektivní (návrat v čase uprostřed či na konci děje)
= střídání časových rovin
=Literatura je jedním z druhů umění – estetická funkce (krása, ošklivost)Každé umění má nějaký základní materiál (liter -> písmeno -> slovo -> slovesnost)
I. Dělení podle
1. formy
A) psaná
B) ústní
2. obsahu
A) odborná
B) jednací (administrativní)
C) umělecká (beletrie)
3. rozšíření
A) národní
B) světová (díla obecně uznávaná - Jar. Hašek - Švejk)
II. Funkce
1. estetická - zachycuje realitu (nepřesně uměleckým způsobem)
2. vyslovení se k aktuálním problémům (J.X. Doležal - Marihuana)
3. poučení (nové poznatky)
III. Složky literárního díla
1. jazyková
A) stylové rozvrstvení, slovní zásoby (styl neutrální či zabarvený)
B) spisovný či nespisovný jazyk
C) skladební prostředky (větná skladba - rozsáhlá souvětí či krátké věty)
2. tematická
A) o čem se píše
B) jaké jevy ze skutečnosti vybírá
C) hlavní téma = hlavní postava
D) epizoda = samostatně stojící příběh vložený do díla
3. kompoziční
A) uspořádání díla
a) v čase
= chronologický
= retrospektivní (návrat v čase uprostřed či na konci děje)
= střídání časových rovin
ČESKÉ DRAMA 20. ST.
Studio Y
v Liberci v sezóně 1963 – 1964, působil zde Luděk Sobota, Jiří Lábus, Ladislav Gerendáš, od r. 1978 v Praze
Večerní Brno
založeno r. 1959 hercem a autorem Lubomírem Černíkem (v 1. programu zpívala i Eva Pilarová), r. 1962 – 1966 uměleckým šéfem Evžen Sokolovský, 1963 – 1967 Ljuba Hermanová, 1970 – 1972 Milan Lasica, Julius Satinský
Viola
poetická vinárna v Praze, založena r. 1963
další malé scény: Divadlo X, Dostavník, Ha – Divadlo, Kladivadlo (Ústí)
Jan Werich
narodil se v Praze r. 1905, studia na gymnáziu, právnická fakulta – nedokončil, od r. 1927 se natrvalo věnoval divadelní činnosti
tvorba
filmy: Císařův pekař, pekařů císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour
několik knížek: Italské prázdniny – cestopisné črty z jeho cest po Rakousku a Itálii
Fimfárum – úsměvné, rozmarné příběhy, i kritické proti lidské hlouposti
Jan Werich vzpomíná … vlastně potlach
Jiří Voskovec
narodil se v Sázavě – Budech, studoval v Praze, Dijonu a na Karlově univerzitě, od r. 1938 žil převážně v USA, kde r. 1981 zemřel
tvorba
hra Klobouk v křoví
hrál ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů
autor vzpomínek na Osvobozené divadlo
tvorba W + V
hry: Vest Pocket Revue, Smoking Revue, Kostky jsou vrženy, Sever proti Jihu, Golem. Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko
filmy: Pudr a benzin, Hej rup, Peníze nebo život, Svět patří nám
v Liberci v sezóně 1963 – 1964, působil zde Luděk Sobota, Jiří Lábus, Ladislav Gerendáš, od r. 1978 v Praze
Večerní Brno
založeno r. 1959 hercem a autorem Lubomírem Černíkem (v 1. programu zpívala i Eva Pilarová), r. 1962 – 1966 uměleckým šéfem Evžen Sokolovský, 1963 – 1967 Ljuba Hermanová, 1970 – 1972 Milan Lasica, Julius Satinský
Viola
poetická vinárna v Praze, založena r. 1963
další malé scény: Divadlo X, Dostavník, Ha – Divadlo, Kladivadlo (Ústí)
Jan Werich
narodil se v Praze r. 1905, studia na gymnáziu, právnická fakulta – nedokončil, od r. 1927 se natrvalo věnoval divadelní činnosti
tvorba
filmy: Císařův pekař, pekařů císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour
několik knížek: Italské prázdniny – cestopisné črty z jeho cest po Rakousku a Itálii
Fimfárum – úsměvné, rozmarné příběhy, i kritické proti lidské hlouposti
Jan Werich vzpomíná … vlastně potlach
Jiří Voskovec
narodil se v Sázavě – Budech, studoval v Praze, Dijonu a na Karlově univerzitě, od r. 1938 žil převážně v USA, kde r. 1981 zemřel
tvorba
hra Klobouk v křoví
hrál ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů
autor vzpomínek na Osvobozené divadlo
tvorba W + V
hry: Vest Pocket Revue, Smoking Revue, Kostky jsou vrženy, Sever proti Jihu, Golem. Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko
filmy: Pudr a benzin, Hej rup, Peníze nebo život, Svět patří nám
ČESKÉ DRAMA 20. ST.
Pavel Kohout
básník, prozaik a dramatik, od r. 1978 v emigraci, v době normalizace patřil k disidentům (signatář Charty 77)
dramata
Taková láska – forma inscenovaného soudního procesu řešící sebevraždu studentky z nešťastné lásky
August, August, August – prvky absurdního dramatu z cirkusového prostředí
Ecce Constantia! – prolínání středověku se současností, hra o kostnickém koncilu koncipovaná jako zpravodajské pořady televizní stanice Ecce Constantia
Václav Havel
spisovatel, dramatik, veřejný činitel, ve letech 1989 – 2003 prezident státu
vyučil se chemickým laborantem, r. 1954 maturoval na večerním gymnáziu, později vystudoval dramaturgii na DAMU, působil v Divadle ABC, v Divadle Na zábradlí, Městských divadlech pražských, byl spoluautorem a mluvčím Charty 77, za své názory a postoje se několikrát ocitl ve vězení, v listopadu 1989 stál u zrodu Občanského fóra, v prosinci byl zvolen prezidentem státu, v letech 1993 – 2003 byl prezidentem ČR
tvorba
dramata – Zahradní slavnost, Vyrozumění, Audience, Pokoušení, Vernisáž, Largo desolato
eseje – Dopisy Olze, O lidskou identitu, Do různých stran
politické úvahy – Dálkový výslech: rozhovor s Karlem Hvížďalou, Letní přemítání
poezie – Antikódy
Zahradní slavnost
absurdní drama, manželé Oldřich a Božena Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem patří k typickým představitelům střední vrstvy, Hugovi má ke kariéře dopomoci bývalí otcův spolužák Kalabis, Hugo odchází na zahradní slavnost Likvidačního úřadu, kde svou řečnickou dovedností zmate pracovníka Zahajovačské služby Plzáka, tajemníka i ředitele instituce, stává se vedoucím Likvidačního úřadu, je pověřen zrušením Zahjovačské služby a vybudováním Ústřední komise pro zahajování a likvidování, ztrácí své bývalé „já“, oplývá prázdnými slovy, neosobními frázemi, stává se jiným člověkem, nemohou jej poznat ani vlastní rodiče
básník, prozaik a dramatik, od r. 1978 v emigraci, v době normalizace patřil k disidentům (signatář Charty 77)
dramata
Taková láska – forma inscenovaného soudního procesu řešící sebevraždu studentky z nešťastné lásky
August, August, August – prvky absurdního dramatu z cirkusového prostředí
Ecce Constantia! – prolínání středověku se současností, hra o kostnickém koncilu koncipovaná jako zpravodajské pořady televizní stanice Ecce Constantia
Václav Havel
spisovatel, dramatik, veřejný činitel, ve letech 1989 – 2003 prezident státu
vyučil se chemickým laborantem, r. 1954 maturoval na večerním gymnáziu, později vystudoval dramaturgii na DAMU, působil v Divadle ABC, v Divadle Na zábradlí, Městských divadlech pražských, byl spoluautorem a mluvčím Charty 77, za své názory a postoje se několikrát ocitl ve vězení, v listopadu 1989 stál u zrodu Občanského fóra, v prosinci byl zvolen prezidentem státu, v letech 1993 – 2003 byl prezidentem ČR
tvorba
dramata – Zahradní slavnost, Vyrozumění, Audience, Pokoušení, Vernisáž, Largo desolato
eseje – Dopisy Olze, O lidskou identitu, Do různých stran
politické úvahy – Dálkový výslech: rozhovor s Karlem Hvížďalou, Letní přemítání
poezie – Antikódy
Zahradní slavnost
absurdní drama, manželé Oldřich a Božena Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem patří k typickým představitelům střední vrstvy, Hugovi má ke kariéře dopomoci bývalí otcův spolužák Kalabis, Hugo odchází na zahradní slavnost Likvidačního úřadu, kde svou řečnickou dovedností zmate pracovníka Zahajovačské služby Plzáka, tajemníka i ředitele instituce, stává se vedoucím Likvidačního úřadu, je pověřen zrušením Zahjovačské služby a vybudováním Ústřední komise pro zahajování a likvidování, ztrácí své bývalé „já“, oplývá prázdnými slovy, neosobními frázemi, stává se jiným člověkem, nemohou jej poznat ani vlastní rodiče
ČESKÉ DRAMA 20. ST.
období 1956 – 1969
- obrovský rozvoj, zejména malé divadelní scény (autorská divadla = sami členové si je napsali, nebo námět převzali z textů jiných autorů)
- nejvýznamnější: Divadlo Na zábradlí (1958), Viola (1963), Járy Cimrmana (1967) v Praze, Semafor (1959), Studio Ypsilon (1963 – Liberec), Husa na provázku (1967 – Brno)
- nové profesionální scény: Činoherní klub (1965), Laterna Magika
- rozvoj loutkového divadla a pantomimy: Divadlo Spejbla a Hurvínka – po Skupově smrti nový protagonisti Miloš Kirschner
- písňová divadla: J. Suchý, J. Šlitr, J. Hutka, K. Kryl
- osobnosti: P. Kohout: kritická hra – Sbohem smutku, Chudáček
hra o mezilidských vztazích, velký ohlas – Taková láska
adaptace J. Verna, K. Čapka, J. Haška
O. Daněk: hry ze současnosti: Svatba sňatkového podvodníka, Máte rádi blázny?
F. Hrubín: Srpnová neděle, Křišťálová noc
J. Topol: Konec masopustu, Kočka na kolejích
M. Uhde: Král Vávra
V. Havel: Zahradní slavnost, Vyrozumění
I. Vyskočil: Kdyby tisíc klarinetů (s J. Suchým), Autostop
M. Kundera: Majitelé klíčů
období 1970 – 1989
- normalizace, někteří nesmějí oficiálně publikovat (Havel, Kohout, Topol, Kundera, Klíma, Uhde)
- odchod do exilu (Kohout, Pavel Landovský, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Tříska)
- rozvoj pantomimy (Boris Hybner, Bolek Polívka)
- rozvoj klubů (Mišík, Hutka, Nohavica, Dědeček)
- rozvoj televizní tvorby – seriály: J. Hubač – Sanitka, J. Dietl – Nemocnice na kraji města
- divadla se postavila v listopadu 1989 za studenty, 19. 11. bylo ustaveno v Činoherním klubu OF, týž den vyhlásila divadla stávku a besedovala s diváky
období 1990 – současnost
- hrají se dříve zakázané hry, klasika, muzikály
- obrovský rozvoj, zejména malé divadelní scény (autorská divadla = sami členové si je napsali, nebo námět převzali z textů jiných autorů)
- nejvýznamnější: Divadlo Na zábradlí (1958), Viola (1963), Járy Cimrmana (1967) v Praze, Semafor (1959), Studio Ypsilon (1963 – Liberec), Husa na provázku (1967 – Brno)
- nové profesionální scény: Činoherní klub (1965), Laterna Magika
- rozvoj loutkového divadla a pantomimy: Divadlo Spejbla a Hurvínka – po Skupově smrti nový protagonisti Miloš Kirschner
- písňová divadla: J. Suchý, J. Šlitr, J. Hutka, K. Kryl
- osobnosti: P. Kohout: kritická hra – Sbohem smutku, Chudáček
hra o mezilidských vztazích, velký ohlas – Taková láska
adaptace J. Verna, K. Čapka, J. Haška
O. Daněk: hry ze současnosti: Svatba sňatkového podvodníka, Máte rádi blázny?
F. Hrubín: Srpnová neděle, Křišťálová noc
J. Topol: Konec masopustu, Kočka na kolejích
M. Uhde: Král Vávra
V. Havel: Zahradní slavnost, Vyrozumění
I. Vyskočil: Kdyby tisíc klarinetů (s J. Suchým), Autostop
M. Kundera: Majitelé klíčů
období 1970 – 1989
- normalizace, někteří nesmějí oficiálně publikovat (Havel, Kohout, Topol, Kundera, Klíma, Uhde)
- odchod do exilu (Kohout, Pavel Landovský, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Tříska)
- rozvoj pantomimy (Boris Hybner, Bolek Polívka)
- rozvoj klubů (Mišík, Hutka, Nohavica, Dědeček)
- rozvoj televizní tvorby – seriály: J. Hubač – Sanitka, J. Dietl – Nemocnice na kraji města
- divadla se postavila v listopadu 1989 za studenty, 19. 11. bylo ustaveno v Činoherním klubu OF, týž den vyhlásila divadla stávku a besedovala s diváky
období 1990 – současnost
- hrají se dříve zakázané hry, klasika, muzikály
ČESKÉ DRAMA 20. ST.
MALÉ SCÉNY
Ateliér
Spálená ulice v Praze (někdejší divadelní klub Olympik)
skupiny kabaretní – Vodňanský + Skoumal, Vyskočil, Bošek, Olmerová, Novotný, Gargula, Tučný, bratři Juštové, Burian + Dědeček, Bednář + Krampol + skupina Traxlera
výslovně divadelní – skupina Císlera, Dvořáka, Klukové a dalších členů bývalého Kladivadla
koncepční a dramaturgická neúspěšnost splynutí s libereckým Studiem Y přejmenování na Ateliér Y
Červená sedma
studentské kabaretní sdružení založeno r. 1909, od r. 1914 se připojil i E. Bass, bez vlastní scény, existence do r. 1921/2, jevištěm tohoto kabaretu prošli např.: Vlasta Burian, Jaroslav Hašek, J. Plachta
Divadlo Járy Cimrmana
divadelní soubor v Praze založen r. 1967 tzv. Společností pro rehabilitaci osobnosti Járy C. (jmenovitě J. Šebánkem, Z. Svěrákem, L. Smoljakem, K. Velebným aj.) v Malostranské besedě, hostoval od r. 1970 v Redutě, pak Na zábradlí, v Žižkovském divadle a od r. 1975 v sále OKD Praha 4 Braník
hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince, Cimrman v říši hudby, Posel z Liptákova, Lijavec
Divadlo Na provázku
vznik 1967/8 jako amatérské studio profesionálů, od r. 1972 profesionální, součást Státního divadla v Brně (1978), názvem se tvůrci divadla přihlásili k Jiřímu Mahenovi (zde vystupoval i B. Polívka aj. např.: M. Donutil, J. Pecha, I. Bittová, hudba Miloš Štědroň, součástí i dětské studio
Ateliér
Spálená ulice v Praze (někdejší divadelní klub Olympik)
skupiny kabaretní – Vodňanský + Skoumal, Vyskočil, Bošek, Olmerová, Novotný, Gargula, Tučný, bratři Juštové, Burian + Dědeček, Bednář + Krampol + skupina Traxlera
výslovně divadelní – skupina Císlera, Dvořáka, Klukové a dalších členů bývalého Kladivadla
koncepční a dramaturgická neúspěšnost splynutí s libereckým Studiem Y přejmenování na Ateliér Y
Červená sedma
studentské kabaretní sdružení založeno r. 1909, od r. 1914 se připojil i E. Bass, bez vlastní scény, existence do r. 1921/2, jevištěm tohoto kabaretu prošli např.: Vlasta Burian, Jaroslav Hašek, J. Plachta
Divadlo Járy Cimrmana
divadelní soubor v Praze založen r. 1967 tzv. Společností pro rehabilitaci osobnosti Járy C. (jmenovitě J. Šebánkem, Z. Svěrákem, L. Smoljakem, K. Velebným aj.) v Malostranské besedě, hostoval od r. 1970 v Redutě, pak Na zábradlí, v Žižkovském divadle a od r. 1975 v sále OKD Praha 4 Braník
hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince, Cimrman v říši hudby, Posel z Liptákova, Lijavec
Divadlo Na provázku
vznik 1967/8 jako amatérské studio profesionálů, od r. 1972 profesionální, součást Státního divadla v Brně (1978), názvem se tvůrci divadla přihlásili k Jiřímu Mahenovi (zde vystupoval i B. Polívka aj. např.: M. Donutil, J. Pecha, I. Bittová, hudba Miloš Štědroň, součástí i dětské studio
ČESKÉ DRAMA 20. ST.
Divadlo Vlasty Buriana
vznik 1925 za spolupráce Buriana s režisérem, dramatikem, hercem a výtvarníkem Emilem Arturem Longenem, 20. léta – vedle Buriana vynikli Karel Noll, J. Plachta, Čeněk Šlégl, 30. léta – zejména Jaroslav Marvan
Osvobozené divadlo
počátek r. 1925 jako scéna divadelní sekce uměleckého avantgardního sdružení Devětsil pod vedením teoretika Jindřicha Honzla, hrálo v Umělecké besedě na Malé Straně, 1929 – 1938 v paláci U Nováků ve Vodičkově ulici (dnešní ABC), r. 1945 obnoveno, ukončeno r. 1948 rozchodem V + W
hry: Kat a blázen, Osel a stín, Balada z hadrů, Rub a líc, Nebe na zemi, Těžká Barbora, Pěst na oko
Reduta
původně vinárna v Praze, kde v letech 1957 – 1958 vznikaly první text – appealové večery Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého, na ně navazovalo Divadlo Na zábradlí, Semafor, Paraván aj. (Kladivadlo)
I. Vyskočil se počátkem 60. let do Reduty vrátil a založil tu tradici tzv. Nedivadla
Semafor
založen r. 1959 v dnešním Činoherním klubu Jiřím Suchým, název vznikl jako zkratka pro Sedm Malých Forem, Jiří Suchý a Jiří Šlitr, r. 1962 se trvale usídlil v pasáži Alfa, r. 1967 se rozšířil o velmi osobitou variantu text – appealového divadla, kterou představovala dvojici Grossmann – Šimek, praralelně má i vlastní autorskou scénu – tzv. divadelní klub Olympik (1963 – 1972), Šlitr ( 1969), Grossmann ( 1971) – obě tvůrčí skupiny Semaforu se rozšiřují (skupina Šimka o L. Sobotu a dočasně i P. Nárožného, Suchého skupina dočasně o J. Dvořáka), skupina J. Dvořáka se osamostatňuje jako 3. skupina
vliv Horníčka (1959 – 1960, 1964 – 1967, 1979 – 1984), a do své smrti 1980 i režisér Jan Roháč, po Šlitrovi vedoucím orchestru Ferdinand Havlík
inscenace: Člověk z půdy (1959), Zuzana je sama doma (1960), Jonáš a tingl – tangl (1962), Recitál (1964), Dobře placená procházka (1965), Návštěvní dny
Strana mírného pokroku v mezích zákona
fiktivní politická strana Jaroslava Haška, různé kabaretní aktovky ve vinohradských restauracích Kravín a U Zvěřinů, v letech 1911 – 1912, k ní se hlásí i František Langer, Gustav Robert Opočenský, členem i komunistický politik a tehdejší sociálně – demokratický poslanec Bohumír Šmeral, vliv na Osvobozené divadlo a Divadlo Járy Cimrmana
vznik 1925 za spolupráce Buriana s režisérem, dramatikem, hercem a výtvarníkem Emilem Arturem Longenem, 20. léta – vedle Buriana vynikli Karel Noll, J. Plachta, Čeněk Šlégl, 30. léta – zejména Jaroslav Marvan
Osvobozené divadlo
počátek r. 1925 jako scéna divadelní sekce uměleckého avantgardního sdružení Devětsil pod vedením teoretika Jindřicha Honzla, hrálo v Umělecké besedě na Malé Straně, 1929 – 1938 v paláci U Nováků ve Vodičkově ulici (dnešní ABC), r. 1945 obnoveno, ukončeno r. 1948 rozchodem V + W
hry: Kat a blázen, Osel a stín, Balada z hadrů, Rub a líc, Nebe na zemi, Těžká Barbora, Pěst na oko
Reduta
původně vinárna v Praze, kde v letech 1957 – 1958 vznikaly první text – appealové večery Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého, na ně navazovalo Divadlo Na zábradlí, Semafor, Paraván aj. (Kladivadlo)
I. Vyskočil se počátkem 60. let do Reduty vrátil a založil tu tradici tzv. Nedivadla
Semafor
založen r. 1959 v dnešním Činoherním klubu Jiřím Suchým, název vznikl jako zkratka pro Sedm Malých Forem, Jiří Suchý a Jiří Šlitr, r. 1962 se trvale usídlil v pasáži Alfa, r. 1967 se rozšířil o velmi osobitou variantu text – appealového divadla, kterou představovala dvojici Grossmann – Šimek, praralelně má i vlastní autorskou scénu – tzv. divadelní klub Olympik (1963 – 1972), Šlitr ( 1969), Grossmann ( 1971) – obě tvůrčí skupiny Semaforu se rozšiřují (skupina Šimka o L. Sobotu a dočasně i P. Nárožného, Suchého skupina dočasně o J. Dvořáka), skupina J. Dvořáka se osamostatňuje jako 3. skupina
vliv Horníčka (1959 – 1960, 1964 – 1967, 1979 – 1984), a do své smrti 1980 i režisér Jan Roháč, po Šlitrovi vedoucím orchestru Ferdinand Havlík
inscenace: Člověk z půdy (1959), Zuzana je sama doma (1960), Jonáš a tingl – tangl (1962), Recitál (1964), Dobře placená procházka (1965), Návštěvní dny
Strana mírného pokroku v mezích zákona
fiktivní politická strana Jaroslava Haška, různé kabaretní aktovky ve vinohradských restauracích Kravín a U Zvěřinů, v letech 1911 – 1912, k ní se hlásí i František Langer, Gustav Robert Opočenský, členem i komunistický politik a tehdejší sociálně – demokratický poslanec Bohumír Šmeral, vliv na Osvobozené divadlo a Divadlo Járy Cimrmana
ČESKÉ DRAMA 20. ST.
ČESKÉ DRAMA 20. ST.
období 1945 – 1948
- významní představitelé, kteří zemřeli za války (K. Čapek – 1938, J. Čapek – 1945 v koncentračním táboře, V. Vančura – popraven 1942)
- začínají opět pracovat: E. F. Burian, J. Skupa (tvůrce Spejbla a Hurvínka), z USA – Voskovec a Werich, Hugo Haas
- rozvíjí se divadelní tvorba v Národním a Vinohradském divadle
- nejvýznamnější tvůrci: E. F. Burian, Jiří Frejka a Alfréd Radok, hrají se hry českých i světových autorů
- 30. 12. 1945 ve Stavovském divadle premiéra komedie J. Drdy – Hrátky s čertem (napsaná již za války), 1947 zde uvedena prvotina Ferdinanda Peroutky – Oblak a valčík
- velký ohlas Divadlo satiry a Divadlo V + W (1945 – květen 1948 jediná hra – Pěst na oko)
- na nebezpečí použití atomové bomby ukazuje hra J. Kainara – Akce Aibiš
období 1948 – 1956
- období politických procesů, potlačování svobodné tvorby (J. Frejka, A. Radok), vznikají regionální divadla, tvorba v duchu socialistického realismu (M. Stehlík, V. Káňa)
- r. 1952 napsal svoji 1. hru P. Kohout – Dobrá píseň: veršovaná lyrická veselohra o mladých lidech plných budovatelského nadšení – naivní, odpovídá době vzniku, v 50. letech vyšla ještě jeho (na tehdejší dobu velmi kritická) hra Zářijové noci
- r. 1949 vyšla 1. absurdní česká hra: J. Kainar – Ubu se vrací, Dršťky nebudou – hrála se pouze 6x, diváci si mysleli, že se autor i herci zbláznili
- po r. 1953 velký rozvoj satiry a veselohry (Divadlo satiry – J. Werich + M. Horníček od r. 1955 -> aktualizované hry: Caesar, Balada z hadrů, Těžká Barbora)
- 1956 – V. Nezval - Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou
období 1945 – 1948
- významní představitelé, kteří zemřeli za války (K. Čapek – 1938, J. Čapek – 1945 v koncentračním táboře, V. Vančura – popraven 1942)
- začínají opět pracovat: E. F. Burian, J. Skupa (tvůrce Spejbla a Hurvínka), z USA – Voskovec a Werich, Hugo Haas
- rozvíjí se divadelní tvorba v Národním a Vinohradském divadle
- nejvýznamnější tvůrci: E. F. Burian, Jiří Frejka a Alfréd Radok, hrají se hry českých i světových autorů
- 30. 12. 1945 ve Stavovském divadle premiéra komedie J. Drdy – Hrátky s čertem (napsaná již za války), 1947 zde uvedena prvotina Ferdinanda Peroutky – Oblak a valčík
- velký ohlas Divadlo satiry a Divadlo V + W (1945 – květen 1948 jediná hra – Pěst na oko)
- na nebezpečí použití atomové bomby ukazuje hra J. Kainara – Akce Aibiš
období 1948 – 1956
- období politických procesů, potlačování svobodné tvorby (J. Frejka, A. Radok), vznikají regionální divadla, tvorba v duchu socialistického realismu (M. Stehlík, V. Káňa)
- r. 1952 napsal svoji 1. hru P. Kohout – Dobrá píseň: veršovaná lyrická veselohra o mladých lidech plných budovatelského nadšení – naivní, odpovídá době vzniku, v 50. letech vyšla ještě jeho (na tehdejší dobu velmi kritická) hra Zářijové noci
- r. 1949 vyšla 1. absurdní česká hra: J. Kainar – Ubu se vrací, Dršťky nebudou – hrála se pouze 6x, diváci si mysleli, že se autor i herci zbláznili
- po r. 1953 velký rozvoj satiry a veselohry (Divadlo satiry – J. Werich + M. Horníček od r. 1955 -> aktualizované hry: Caesar, Balada z hadrů, Těžká Barbora)
- 1956 – V. Nezval - Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou
ČESKÁ PRÓZA PO R. 1968
Vladimír Páral
jeden z nejčtenějších autorů současnosti, v současné době žije v Mariánských Lázních, původním povoláním inženýr chemie a prostředí chemických továren se objevuje v jeho prózách zejména v 60. a 70. letech 20. st., odehrávají se v nich příběhy lidí, kteří se snaží uniknout ze stereotypu konzumního způsobu života vyhledáváním nových milostných vztahů, v 80. letech napsal několik próz z ekologickou tematikou a po r. 1989 pracoval v nezávislé erotické iniciativě a napsal několik až eroticky laděných románů a povídek
tvorba
60. léta – Pět způsobů ukájení
Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Profesionální žena
70. léta
Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak
toto období uzavírá autobiografická próza Muka obraznosti
80. léta – sci-fi, ekologická tematika
Romeo a Julie 2300, Pokušení A – ZZ, Válka s mnohozvířetem, Země žen
Radek John
v 70. letech začal psát krátké prózy o tehdejší mládeži – Džínový svět – je deníkovým zachycením mládeže 70. let, v 80. letech jej proslavilo tehdy skandální dílo Memento, které otevřeně mluvilo o drogách, o kterých tehdejší společnost nechtěla mluvit, navštívil USA a z nich vydal knihu reportáží pod názvem Jak jsem viděl Ameriku, psal scénáře – např.: Bony a klid, v souvislosti s jeho publicistickou tvorbou se dostávají do povědomí lidí společensky závazná témata: drogy, národnostní menšiny, kriminalita, prostituce…
jeden z nejčtenějších autorů současnosti, v současné době žije v Mariánských Lázních, původním povoláním inženýr chemie a prostředí chemických továren se objevuje v jeho prózách zejména v 60. a 70. letech 20. st., odehrávají se v nich příběhy lidí, kteří se snaží uniknout ze stereotypu konzumního způsobu života vyhledáváním nových milostných vztahů, v 80. letech napsal několik próz z ekologickou tematikou a po r. 1989 pracoval v nezávislé erotické iniciativě a napsal několik až eroticky laděných románů a povídek
tvorba
60. léta – Pět způsobů ukájení
Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi, Profesionální žena
70. léta
Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak
toto období uzavírá autobiografická próza Muka obraznosti
80. léta – sci-fi, ekologická tematika
Romeo a Julie 2300, Pokušení A – ZZ, Válka s mnohozvířetem, Země žen
Radek John
v 70. letech začal psát krátké prózy o tehdejší mládeži – Džínový svět – je deníkovým zachycením mládeže 70. let, v 80. letech jej proslavilo tehdy skandální dílo Memento, které otevřeně mluvilo o drogách, o kterých tehdejší společnost nechtěla mluvit, navštívil USA a z nich vydal knihu reportáží pod názvem Jak jsem viděl Ameriku, psal scénáře – např.: Bony a klid, v souvislosti s jeho publicistickou tvorbou se dostávají do povědomí lidí společensky závazná témata: drogy, národnostní menšiny, kriminalita, prostituce…
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)