3.4 Internacionalizace obchodu / 3.4.1 Mezinárodní rozvojové strategie retailingu

Obecně pojem internacionalizace vyjadřuje zmezinárodnění, např. internacionalizace ekonomiky (viz. akademický slovník cizích slov, Academia Praha 1997).

V odvětví obchodu internacionalizace představuje jeden z vývojových trendů obchodních firem, zejména v posledním desetiletí:
- tržní dominance - znamená růst velikosti obchodních firem včetně jejich provozních jednotek, které získávají na trhu významné postavení (integrace a kooperace obchodních firem)
- diverzifikace obchodních firem (činností) - znamená jejich specializaci (zaměření ) na určitý druh činností charakterizovaný určitým sortimentem, cenovou úrovní, způsobem prodeje, typem prodejní jednotky a jejím umístěním, rozsahem služby i jejím zaměřením na zákaznický segment (např. IKEA)
- internacionalizace obchodních firem - znamená rozšiřování obchodní činnosti za hranice daného státu, přičemž nejde jen o klasický zahraniční obchod (export a import zboží), ale jde o vývoz obchodních činností, zejména činností maloobchodu.

Zde je na místě připomenout pojem retailing, který se často objevuje v odborné literatuře.

Internacionalizace maloobchodu její počátky spadají do prvního desetiletí tohoto století. Americká firma Woolworth v roce 1909 otevřela svoji první prodejnu mimo své území (Liverpool). Holandská firma s odíváním C+A v roce 1911 založila svoji prodejnu v Německu, ve 20. letech i ve Velké Británii. Internacionalizace maloobchodu byla výraznější od 60. let nejen v Americe a západní Evropě, ale i v zemích Východu, zejména ve třetí ekonomické zóně světa - Japonsku (např. vstup na americký trh). Od roku 1990 se vývoz činností obchodních firem rychle zvýšil a současně mezinárodní aktivity obchodních firem se stávají samozřejmostí.

Rozvoj mezinárodních aktivit však pokračuje pozvolna, s nestejnou intenzitou, často s opatrností. V této souvislosti hovoříme o třech stupních:

První stupeň je charakterizován zvýšenou opatrností, expanze vývozu činností obchodních firem se uskutečňuje převážně do sousedních států, zpravidla s obdobným obchodním prostředím i nároky spotřebitelů, popřípadě jazykovou blízkostí.

Druhý stupeň je charakterizován ještě opatrností, expanze vývozu činností obchodních firem se zvyšuje do více států, ale stále ještě na geografické i kulturní blízkosti včetně spotřebních zvyklostí.

Třetí stupeň klade již hlavní důraz na tržní možnosti v jednotlivých zemích, více než ohled na kulturní, geografickou či spotřební blízkost jednotlivých trhů zohledňuje růst výkonů i zisku obchodní firmy při vstupu do zahraničí. Vzniká otázka, jak má obchodní firma postupovat při vstupu na trh jiných zemí, aby předešla kolapsu firmy, jakou strategii zvolit.



3.4.1 Mezinárodní rozvojové strategie retailingu

Retailing využívá:
Multinacionální strategie obchodních firem představuje rozšiřování aktivit do cizích zemí důsledným přizpůsobováním sortimentu, služeb i svého chování na trh místním podmínkám.Tato aktivita je spojena s poměrně nevelkými náklady, absencí vlastní originality a neumožňuje agresivní cenovou politiku.

Globální strategie obchodních firem představuje důsledné uplatňování vlastní koncepce v zahraničí - hromadný nákup, jednotný know-how, společná reklama - globální obchodní společnosti prodávají stejné věci stejným způsobem všude kam vstupují. Tuto strategii však mohou aplikovat pouze firmy osvědčené a úspěšné, např. McDonald¢s, IKEA. I když je tato strategie uznávána, může pro většinu firem znamenat prohru. Proto je doporučována další strategie.

Transnacionální strategie obchodních firem představuje uplatňování vlastní jednotné strategie ve všech zemích při respektování zásadních zvláštností národních trhů a místních podmínek. Transnacionální strategie představuje kombinaci globální a multinacionální strategie pronikání na vnitřní trhy jiných zemí.

3.3 Transformace vnitřního obchodu v České republice od r. 1990

3.3.1 Záměr transformace
Významnou součástí transformace české ekonomiky se staly zásadní změny v liberalizaci obchodního podnikání a s nimi spojený vznik konkurenčního prostředí. Tyto změny daly v krátké době zcela novou kvalitu spotřebitelskému vnitřnímu trhu.

Liberalizace obchodního podnikání a změny vlastnických poměrů v obchodní podnikatelské sféře daly zaniknout dřívějšímu monopolnímu postavení zahraničního obchodu a institucionálnímu oddělení zahraničního a vnitřního obchodu. Stejně bylo překonáno oddělování výrobních a obchodních činností. Odvětví obchodu sehrává na jedné straně úlohu aktivního zprostředkujícího článku mezi produkcí, vývozem, dovozem a maloobchodní realizací vč. narůstajícího přínosu pro hrubý domácí produkt (HDP), na druhé straně se samo o sobě stává stále silnějším sektorem celé ekonomiky.

Základní výchozí transformační kroky (devalvace měny, liberalizace cen, decentralizace až atomizace podnikatelských struktur) měly zásadní vliv na vývoj soukromé spotřeby, resp. maloobchodního prodeje. Pokles tržní soukromé spotřeby (maloobchodního prodeje) ve srovnatelných cenách k roku 1989 byl v roce 1993 téměř čtvrtinový. Přitom v běžných cenách za stejné období vzrostl maloobchodní prodej v roce 1993 oproti 1989 o 74%. Pokles prodeje ve stálých cenách byl doprovázen rychlejším reálným poklesem nepotravinářského zboží a dočasným růstem podílu spotřeby a prodeje potravinářského zboží na celkovém maloobchodním prodeji. Makroekonomická hodnocení potvrzují, že domácí poptávka vyúsťující v růst spotřeby domácností se stala jedním z významných faktorů oživování ekonomiky v letech 1994-1995. Reálné mzdy jako nejvýznamnější faktor spotřeby se meziročně zvýšily v posledních letech tak, že v roce 1994 byl zaznamenán růst o 7,7% a stejně tak v roce 1995.

Od počátku transformace se klíčovým faktorem, působícím na úroveň životních nákladů a na kvantitativní a strukturální vývoj soukromé spotřeby, stala liberalizace spotřebitelských cen a jejich následný vývoj vyjadřovaný indexem spotřebitelských cen (ISC). Důsledky deregulace cen jsou mj. v kvalitativní přeměně spotřebitelského trhu, jehož původní trvalá deficitnost ustoupila a postupně spolu s konkurenční aktivitou výrobců a dovozců spotřebního zboží, jakož i aktivitou a soutěživostí obchodníků dává spotřebitelskému trhu charakter „trhu kupujících".

V některých sortimentech spotřebního zboží dominují dovážené výrobky. Příznačným jevem je mohutný nárůst nabídky a prodeje levného oděvního zboží (textil, oděvy, obuv) různého zahraničního původu vč. partiového a použitého zboží (second hand). To souvisí s velmi liberálním přístupem k rozvoji ambulantního (stánkového) prodeje a k poskytování podnikatelského oprávnění osobám zahraničního původu.

Podíl dováženého zboží byl oceněn v roce 1993 na 14,3% (nárůst z 9,9% od roku 1990 o 4,4%), z toho u potravinářského zboží na 9,1% a u nepotravinářského zboží na 19,4%.

Transformace ekonomiky spojená s privatizací, restitucemi a pronikáním zahraničního kapitálu a liberalizací podmínek obchodního podnikání značně pozměnily předchozí vlastnické struktury českého vnitřního obchodu:
- v roce 1995 maloobchodní prodej realizoval již z 94% nestátní sektor
- na rozdíl od vyspělých tržních ekonomik, charakterizovaných vysokou koncentrací obchodního podnikání, v České republice realizovali drobní podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku do roku 1995 téměř 50 % maloobchodního prodeje; míra koncentrace obchodního podnikání běžná v ekonomikách EU je tedy teprve před námi
- dynamicky se zatím vyvíjí podíl maloobchodního prodeje realizovaný firmami do 24 osob, které v roce 1995 realizovaly asi 17% celkového maloobchodního prodeje

podstatnější koncentraci zatím neprokázal podíl firem s 25 a více pracovníky; vlivem velké privatizace počet dřívějších velkých podniků státního obchodu ubýval, a teprve v posledním období dochází k začátku koncentračního pohybu směrem k větším společnostem vč.

řetězcových a filiálních, především zahraničních a smíšených firem. Do roku 1995 se vytvořily mnohočetné, stále se ještě měnící obchodní podnikatelské struktury. Vnitřnímu obchodu se podařilo vrátit odpovídající ekonomickou a společenskou roli. Současně však atomizace podnikatelských subjektů dává obchodu podobu, v níž byl v tržních ekonomikách zhruba v 60. letech. To potvrzují i mezinárodní srovnání a lze to považovat i za určitou "daň" obnově soukromého podnikání ve vnitřním obchodě a službách v České republice.

Za tříleté období lze již ocenit kvalitativní změny díky rozsáhlým rekonstrukcím provozních jednotek, modernizacím interiérů, propojování sousedících provozních prostor, rozšiřování prodejních a provozních ploch na úkor skladovacích a jiných ploch apod.. Stavební a strojní investice bezpochyby ve větší míře přijdou, ale už dnes můžeme vytipovat řadu příkladů (IKEA v Praze-Zličíně, OBI v Praze-Lhotce, BAUMAX v Praze-Chodově a hypermarkety GLOBUS, HYPERNOVA, TESCO).

Základní existenční a rozvojové podmínky vnitřního obchodu a tudíž i kvality práce a služeb spočívají v obchodní marži. Ta je rozhodujícím zdrojem úhrady nákladů obchodního podnikání a jeho zisku, ale také cenou za výkon, provozní pohotovost, přiblížení se zákazníkům a kvalitu služeb poskytovaných obchodem v konkurenčním prostředí. Marže jako "deregulovaná cena činnosti obchodu" je z principu určovaná tržními podmínkami jako součást spotřebitelských cen. Oproti výši v centralizované ekonomice marže vzrostla. S poukazem na znatelně vyšší marži v tržních ekonomikách je však stále považována za nízkou. Nelze však opomíjet skutečnost, že ani celková úroveň obchodu, včetně jeho služeb zákazníkovi není ještě na takové úrovni jako v zahraničí

V roce 2003 dosáhla maloobchodní marže cca 18,7 %, velkoobchodní marže cca 12,7% a v pohostinství cca 37,1%. Objem dosažené marže v obchodě ukazuje v podstatě na podíl obchodu na hrubém domácím produktu.

3.2.3 Pohostinství / 3.2.4 Cestovní ruch

3.2.3 Pohostinství (veřejné stravování a ubytování)

3.2.3.1 Předmět činnosti pohostinství a veřejného stravování
1) společné stravování je činnost spojená s výrobou, prodejem a spotřebou jídel a nápojů pro zákazníky mimo domácnosti a mnohdy i mimo místo trvalého bydliště

2) společné stravování je specifická oblast lidské ekonomické činnosti, jejímž obsahem je výroba pokrmů a nápojů určená v převážné míře k bezprostřednímu prodeji a k bezprostřední konzumaci (spotřebě)

3) základními formami společného stravování jsou restaurační stravování na plně komerční (tržní) bázi, závodní stravování při částečné finanční účasti strávníka a částečné finanční účasti zaměstnavatele, školní stravování při částečné finanční účasti žáka (rodičů) a částečné finanční účasti státu a uzavřené formy společného stravování (armáda, bezpečnost, nemocnice, sociální ústavy, věznice apod.) při 100% nebo částečné finační účasti státu a nulové nebo částečné finanční účasti strávníků

4) ubytování je činnost spojená s dočasným a přechodným ubytováním obyvatel (hostů) mimo místo jejich trvalého bydliště

5) poskytováním ubytovacích služeb je zpravidla spojeno s poskytováním navazujících služeb (především stravovacích, společensko zábavních, sportovních, kulturních, komunálních, zprostředkovatelských a jiných)

6) předmět činnosti subsystému pohostinství má úzkou návaznost na činnost subsystému cestovní ruch, na vzájemné ekonomické propojení společného stravování a domácího a zahraničního cestovního ruchu, na výkony, výnosy a hospodářské výsledky obou subsystémů, zejména komerčních (tržních) segmentů obou subsystémů.

3.2.3.2 Členění subsystému pohostinství
Síť provozních jednotek pohostinství je uspořádaná soustava jednotek, které poskytují obyvatelstvu a zahraničním turistům stravovací, ubytovací, společensko-zábavní a další druhy služeb.

Základní členění subsystému pohostinství podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností:
A) zařízení hotelového typu se stravovacími středisky nebo bez stravovacích středisek
B) zařízení kempů a jiného přechodného ubytování (turistické noclehárny, chaty, kempy, tábořiště, vysokoškolské koleje, domovy mládeže)
C) restaurace, bufety a pod.
D) výčepy, bary a pod.
E) stravování závodní, školní, ústavní (uzavřené) a jiné účelové



3.2.4 Cestovní ruch

3.2.4.1 Předmět činnosti cestovního ruchu
1) za cestovní ruch se považuje činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa ležícího mimo její běžné prostředí (nezahrnují se cesty v rámci místa bydliště a pravidelné cesty do a z místa zaměstnání), přičemž hlavní účel cesty je jiný než výkon placené činnosti v navštíveném místě (WTO Ottava 1991)

2) cestovní ruch je činnost se zásadním významem pro život národů, protože má přímý vliv na sociální, kulturní, výchovné a ekonomické aspekty života a na mezinárodní vztahy. Rozvoj cestovního ruchu je spojen se společenským a ekonomickým rozvojem národů a států (Manilská deklarace o mezinárodním cestovním ruchu přijatá na světové konferenci v Manile 1980)

3) předmětem činnosti cestovního ruchu je organizace poskytování služeb a nabídka zboží pro nákup nebo pro pronájem s těmito službami souvisejícími. Předmět činnosti zahrnuje nabídku místa, času, délky pobytu, formy, dopravy, ubytování, stravování, doprovodného programu a ceny služeb pro účastníky cestovního ruchu. Na základě nabídky a po uzavření smlouvy s klientem, zabezpečení služeb v dohodnutém rozsahu, termínu, místě a v dohodnuté kvalitě

4) nositelem činností a služeb subsystému cestovního ruchu jsou cestovní kanceláře, jiné právnické osoby nebo fyzické (soukromé) osoby jako organizátoři cestovního ruchu.

5) na rozdíl od ostatních subsystémů vnitřního obchodu je velká část výkonů subsystému cestovního ruchu realizována nákupem služeb od specializovaných organizací, pro něž výkon pro subsystém cestovního ruchu je jen částí jejich výkonů. Jedná se o osobní dopravu, ubytování, stravování a některé nakupované doprovodné služby, za něž si cestovní kanceláře účtují ceny za zprostředkování, pojištění, doprovod a ziskovou přirážku cestovní kanceláře

6) předmětem činnosti cestovní kanceláře je zprostředkování, organizování a zabezpečení služeb souvisejících s účastí na cestovním ruchu. Cestovní kancelář zprostředkovává především služby dopravní, ubytovací a stravovací, poskytuje vlastní služby průvodcovské a informační a prodává vybraný sortiment zboží (upomínkové předměty, turistické mapy a turistickou literaturu). Výsledkem činností cestovní kanceláře je její produkt - balík služeb (package tour)

3.2.4.2 Členění subsystému cestovního ruchu
Klasifikace provozní sítě cestovního ruchu vyjadřuje vztah k hlavním druhům služeb cestovního ruchu. Jednotlivé druhy zařízení cestovního ruchu kladou specifické požadavky na jejich výstavbu i provoz a na výkony pracovníků.

Členění provozních jednotek cestovního ruchu podle druhových souborů zařízení Odvětvové klasifikace ekonomických činností (převzato z různých oddílů OKEČ, protože cestovní ruch samostatný oddíl OKEČ nemá):
A) cestovní kanceláře, průvodcovská činnost
B) zprostředkovací zařízení
C) dopravní zařízení /železniční doprava; jiná pozemní osobní doprava (zájezdové autobusy, lanové dráhy, městská hromadná doprava, meziměstská linková autobusová doprava, výletní a vyhlídková vodní doprava); letecká doprava pravidelná a nepravidelná/
D) stravovací zařízení /provoz restaurací, bufetů, výčepů, barů apod./
E) ubytovací zařízení /provoz zařízení hotelového typu, provoz kempů a jiné přechodné ubytování/
F) kulturně-společenská a sportovně-rekreační zařízení /rekreační, kulturní a sportovní činnosti/
G) obchodní zařízení /obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží; maloobchod, opravy spotřebního zboží (kromě motorových vozidel)/
H) zařízení komunálních služeb /čištění města; ostatní služby/
I) zařízení doplňkových služeb /z různých oddílů OKEČ/

3.2.1 Velkoobchod / 3.2.2 Maloobchod

3.2.1 Velkoobchod

3.2.1.1 Předmět činnosti velkoobchodu
1) nákup velkých objemů spotřebního zboží z výroby a dovozu, jejich skladování a prodej maloobchodu;

2) vyrovnávání časových rozdílů mezi výrobou a spotřebou vytvářením zásob a sezónním (před)zásobováním maloobchodu;

3) vyrovnávání prostorových rozdílů mezi specializovanou a koncentrovanou výrobou na jedné straně a decentralizovanou spotřebou širokého sortimentu zboží a služeb na druhé straně;

4) vytváření širokého obchodního (spotřebního) sortimentu pro maloobchod z relativně úzkého sortimentu výrobního a dovozního;

5) péče o kvalitu, nabídku a poptávku po zboží;

6) velkoobchodní výzkum trhu.


3.2.1.2 Členění subsystému velkoobchodu
Velkoobchod je soustava obchodně provozních jednotek pro příjem, skladování a expedici zboží ve velkém, pro tvorbu širokého obchodního sortimentu z úzkého sortimentu výrobního, pro tvorbu zásob spotřebního zboží a pro systematické zásobování maloobchodní sítě.

Základní členění velkoobchodu podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností:
A) velkoobchod motorovými vozidly, součástkami a příslušenstvím motorových vozidel
B) velkoobchod s potravinami, nápoji a tabákem
C) velkoobchod s ovocem, zeleninou a bramborami
D) velkoobchod s textilem, textilní galanterií, oděvy, obuví a koženou galanterií
E) velkoobchod průmyslovým zbožím (s potřebami pro domácnost, s drobným spotřebním zbožím, drogistickým spotřebním zbožím, nábytkem, hodinami, klenoty a starožitnostmi, knihami)
F) velkoobchod s farmaceutickými výrobky, zdravotnickými přístroji a ortopedickými výrobky
G) velkoobchod se spotřebními výrobky jinde neuvedenými




3.2.2 Maloobchod

3.2.2.1 Předmět činnosti maloobchodu
1) nákup spotřebního zboží z velkoobchodu, výroby a dovozu, jeho skladování, příprava k prodeji a prodej konečným spotřebitelům vč. eventuelní konzumace na místě za účelem uspokojení jejich potřeb; prodej v prodejnách, na trzích, tržištích a v tržnicích, v ambulantních zařízeních, zásilkový prodej pomocí katalogů, dobírkový prodej, teletextový prodej, zprostředkovatelský (osobní, dealerský) prodej, komisionelní prodej, automatový prodej, přímý prodej v domácnostech,

2) poskytování služeb, které přímo souvisejí se zbožím (předváděcí a zaváděcí prodej, splátkový prodej (leasing), reklamace, donáška a dovážka zboží na místo určení, poradenské služby, subskripční služby, degustace, prodej spojený s možností konzumace na místě, módní přehlídky, předvádění zboží, vystavování zboží ve funkčních souvislostech, propagační výherní soutěže, propagační nabídka slev na zboží, doprodeje, kompletace, montážní a dokončovací operace související s prodejem zboží, půjčování zboží, vybrané opravárenské služby),

3) vyrovnávání spotřeby s nabídkou v prostoru podle místních (krajových,regionálních) poptávkových specifik,

4) vyrovnávání spotřeby s nabídkou v čase podle sezónnosti poptávky,

5) rozvoj sítě prodejen a provozoven, sortimentních typů prodejen, rozvoj způsobů a technik prodeje, kvality nákupních podmínek obyvatel a materiálních i nemateriálních složek životní úrovně,

6) péče o kvalitu, šíři a strukturu sortimentu, nabídku a propagaci sortimentu, vhodné a účelné rozšiřování sortimentu,

7) výzkum spotřebitelské poptávky a výzkum trhu spotřebními předměty,

8) kultivace nákupních zvyklostí obyvatel, výživových a zdravotních pravidel, úrovně bydlení, kulturní úrovně, životního stylu, vkusu a ekologických přístupů k životnímu prostředí.


3.2.2.2 Členění subsystému maloobchodu
Maloobchod je systematicky uspořádaná soustava provozních jednotek maloobchodu určených pro prodej spotřebního zboží a poskytování služeb přímému (konečnému) spotřebiteli.

Základní členění maloobchodu podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností:
A) maloobchod se smíšeným zbožím
B) plnosortimentní a specializovaný maloobchod s potravinami a pochutinami
C) maloobchod ve specializovaných prodejnách s farmaceutickým a kosmetickým zboží
D) maloobchod s textilem, oděvy, obuví, textilní a koženou galanterií
E) maloobchod s průmyslovým zbožím (domácí potřeby, drobné zboží, drogistické zboží, nábytek, knihy a tisk
F) ostatní specializovaný maloobchod v prodejnách (optické přístroje a fotozboží, hodiny, klenoty a bižuterie, sportovní potřeby a zboží pro volný čas, květiny a zboží pro pěstitele a chovatele, zboží pro dopravu, prodej pevných, tekutých a plynných paliv, prodej ostatního zboží jinde neuvedeného)
G) maloobchod s použitým zbožím v prodejnách (vč. starožitností) jinde neuvedeného
H) maloobchod neprovozovaný v řádných prodejnách (zásilkový obchod, prodej na trzích, tržištích, v tržnicích a ve stáncích)
I) opravy osobního zboží a potřeb pro domácnost,
J) půjčovny průmyslového zboží.

3.2 Členění systému vnitřního obchodu

VELKOOBCHOD - velkoobchod spotřebním zbožím:
- dodávkový (obslužný) velkoobchod
- zprostředkovatelský (agenturní, traťový) velkoobchod
- samoobslužný velkoobchod (C & C)
- regálový (komisionální) velkoobchod
- prodejní sklady
- ostatní nezařazený velkoobchod;

MALOOBCHOD - maloobchod spotřebním zbožím:
- maloobchod se smíšeným (univerzálním) zbožím
- potravinářský maloobchod
- nepotravinářský maloobchod
- zásilkový maloobchod
- prodejní sklady
- přímý maloobchod
- maloobchod ambulantní
- ostatní nezařazený maloobchod;

POHOSTINSTVÍ - stravovací a ubytovací služby:
- restaurační stravování
- závodní stravování
- školní stravování
- ostatní uzavřené formy stravování
- hotely s ubytovacími a stravovacími službami
- ubytování bez stravovacích služeb
- stravovací služby ambulantní
- ostatní nezařazené pohostinství;

CESTOVNÍ RUCH - služby cestovního ruchu:
- cestovní kanceláře
- dopravní služby vč. nakupovaných
- ubytovací služby vč. nakupovaných
- stravovací služby vč. nakupovaných
- ostatní nezařazené služby cestovního ruchu vč. nakupovaných

3. SYSTÉM A PODSYSTÉMY VNITŘNÍHO OBCHODU

Cíl: seznámit studenty se základními právními formami obchodních firem

Anotace: v této kapitole je vymezen pojem podnikání, kdo je podnikatel, hospodářská soutěž,
právní formy obchodních firem podle zákona č.513/1991 Sb. (obchodní zákoník) a
zákona č.77/1997 Sb. (zákon o státním podniku), živností podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb.

Význam (upotřebení): pro obchodní podnikání získat teoretický přehled o právních formách podnikatelských subjektů, které se uplatňují při podnikání v subsystémech vnitřní obchod.



3.1 Systém a subsystémy vnitřního obchodu
Obchod je specifická lidská ekonomická činnost obecně charakterizovaná existencí zbožní výroby a v rámci ní směňováním zboží tj. užitnou hodnotou a hodnotou.

Historicky je vznik obchodu podmíněn společenskou dělbou práce - vyčleněním samostatné zemědělské činnosti, samostatné řemeslné činnosti a vyčleněním samostatné směnné činnosti zprostředkující výměnu (směnu) výrobků. Společenskou dělbu práce doprovází růst společenské produktivity práce, růst objemu produkce, která zčásti může být nabídnuta ke směně (prodeji).
Postupně obchod vytváří samostatné odvětví národního hospodářství a integruje se do relativně samostatného systému s určitými vyhraněnými funkcemi.

Z věcného hlediska je systém vnitřního obchodu vymezen předmětem činnosti tj. nákupem a prodejem v rozhodující míře spotřebního zboží a s ním spojenými službami. To znamená, že je v podstatě vyloučen prodej a nákup materiálů, surovin a polotovarů pro výrobu, výrobní spotřebu a mezispotřebu, ale také nákup a prodej spotřebního zboží a služeb určených pro export.

Z prostorového hlediska je systém vnitřního obchodu vymezen hranicemi státu, nepočítáme-li do systému vnitřního obchodu činnost našich specializovaných obchodních firem realizovanou v zahraničí. Naopak do systému vnitřního obchodu jsou zahrnuty zahraniční firmy a zastoupení zahraničních firem působící v České republice a obchodující se spotřebním zbožím a službami.

Z časového hlediska je systém vnitřního obchodu vymezen celoročně při respektování sezónních vlivů působících na poptávku a nabídku.

Z legislativního hlediska je obchodní operací každá změna vlastníka hmotného i nehmotného statku a hmotného i nehmotného užitného efektu provedená na základě kupní smlouvy písemné nebo ústní a jejích konkrétních věcných modifikací. Tyto obchodní operace procházejí napříč všemi reprodukčními fázemi.

V systému vnitřního obchodu na straně prodávajícího vystupují především obchodní, výrobní, dovozní a služby poskytující organizace a jednotlivci jako právnické a fyzické osoby. Na straně kupujícího kromě výše uvedených navíc především spotřebitel (kupující, klient, zákazník, host).
Vnitřní obchod jako systém má celou řadu obecných a specifických funkcí.

Patří mezi ně především:
1/ funkce směnná jako funkce obecná přesahující námi vymezený systém vnitřního obchodu. Obecně se směnná funkce promítá do všech dodavatelsko odběratelských (kupně-prodejních) vztahů; určitá specifičnost je ve směnném vztahu prodávající-zákazník na konci reprodukčního koloběhu, po němž je zboží určeno ke konečné (definitivní) spotřebě;

2/ funkce spojovací, která je jako propojení více centralizované a více koncentrované výroby s prostorově rozptýlenou a decentralizovanou spotřebou;

3/ funkce překlenovací představuje:
- přeměnu absolutně i relativně úzkého výrobního sortimentu na široký sortiment obchodní
(funkce překlenovací věcná);
- překlenutí míst výroby a míst spotřeby a dosažení rovnoměrnosti a vyrovnanosti nabídky
(funkce překlenovací prostorová);
- překlenutí časového nesouladu výroby a spotřeby k dosažení pohotovosti prodeje, rovnoměrné a dostatečné celoroční nabídky (funkce překlenovací časová);

4/ funkce hodnototvorná vyplývá z ekonomického charakteru obchodních činností a představuje:
- tvorbu a realizaci hodnoty zboží a podíl odvětví na tvorbě hrubého domácího produktu
- existenci a realizaci užitné hodnoty zboží a spoluúčast odvětví na uspokojování reálných potřeb obyvatelstva
- garanci kvality zboží a služeb v souladu s kvalitativními normami výroby a péče o zboží, garančními termíny výroby a spotřeby zboží, strukturovanou nabídkou spotřebitelského balení ve hmotnostním vějíři podle poptávky

5/ funkce iniciační, která znamená:
- vytváření podmínek pro výzkum trhu a sortimentu
- aktivní ovlivňování výroby a dovozu spotřebního zboží k iniciaci nabídky a poptávky
- podporu motivace zákazníků pro rozvoj moderního, zdravého a kulturního životního stylu v oblastech výživy, bydlení, módy, kultury, ekologie apod.

6/ funkce racionalizační při oběhu zboží od výroby ke spotřebiteli tzn. především snižování úrovně nákladů uvnitř systému, růst výkonů na nákladovou jednotku, zdokonalování konkurence jako racionalizačního instrumentu apod.

7/ funkce reprodukční – představuje podíl vnitřního obchodu na opakování procesu oběhu zboží
(včetně služeb) od výroby přes systém vnitřního obchodu ke konečnému spotřebiteli; souvisí
s funkcí kontrolní.

8/ funkce kontrolní podporují a zabezpečují v systému obchodu plynulý a bezporuchový reprodukční koloběh, odstraňují zjištěné nedostatky vč. sankčních postihů a ve vztahu k zákazníkovi garantují kvalitu a poctivost prodeje zboží a poskytovaných služeb.

9/ funkce ekologická – obchod plní úkoly, které jsou směřovány k životnímu prostředí a jeho
ochraně v rámci svých činností. Týká se zejména odpadů, jejich recyklace a likvidace,
vratných obalů, používaných dopravních prostředků (emise), zprostředkovaně i dalších prvků
činnosti subsystémů vnitřního obchodů


Systém vnitřního obchodu plní své funkce prostřednictvím jednotlivých věcných subsystémů. Lze je vymezovat podle různých hledisek a podle různých úhlů pohledu. Níže uvedené vymezení rozhodujících podsystémů vnitřního obchodu akcentuje především pedagogicko-vědecký úhel pohledu.

2.3 Poptávka a nabídka

Cenové relace komodit jsou velmi významné v prostředí konkurence. Jsou obvykle dány vztahem poptávky a nabídky.

Analýza poptávky:
Nápomocnou teorií je prostá poptávková křivka mezi dvěma proměnnými:
- množstvím
- cenou

Křivka poptávky

Kupující zatím není na trhu pánem.
Je ovlivněn možnostními kapacitami strany prodávajících (KVM = křivka výrobních možností)


Ale pozor! Na hranici poptávkového maxima může nastat obrat ve prospěch vyšších cen !


Schéma č.8 Změna křivky poptávky

Analýza nabídky
= množství statků, které jsou ochotny firmy vyrábět a prodávat na trhu za určitou tržní cenu.. Nabídka je tedy ovlivňována tržní cenou !

Schéma č.9 Křivka nabídky

Křivka nabídky

Křivka “S“ charakterizuje relaci jednoho výrobce na změnu ceny na trhu, ale i chování všech výrobců na trhu. Hovoříme o agregátní nabídce !

Křivky nabídky se budou lišit v závislosti na charakteru výrobce :
- malého zde je důležitý prvek očekávání výrobců ( expektace )
- oligopolního může ovlivnit nabídku dříve než dojde ke změnám na trhu !
- monopolního

Rovnováha nabídky a poptávky

Schéma č.10 Rovnováha nabídky a poptávky

Změna křivky nabídky je podmíněna :
- chováním firem a to je ovlivňováno ziskovým motivem a výrobními nálady

Schéma č. 11 Změna křivky nabídky

Změna křivky nabídky

Cenová pružnost - elasticita

Cenová pružnost poptávky
Pohyb ceny po křivce poptávky nemusí mít ve své stejné hodnotě pro prodávajícího stejné důsledky.

Elasticita vyjadřuje růst celkových nákladů kupujících při nákupu určitého zboží

Elasticita poptávky


Schéma č. 12 Elasticita poptávky

Určení pružnosti poptávky:
- význam zboží v rozpočtu spotřebitelů
- substituty ( zboží s dobrými substituty = větší pružnost )
- povaha potřeb ( zboží luxusní má větší pružnost )
- čas ( vyšší životnost zboží = poptávka je elastická )


Cenová pružnost nabídky
Charakterizuje odezvu prodávajících výrobců na pohyb cen.
Elasticita se projevuje silnější reakcí na pohyb cen zvyšováním či omezováním výroby.


Elasticita nabídky


Schéma č. 13 Elasticita nabídky

Určení pružnosti nabídky :
- nákladné a obtížné skladování ( rychlokazící se potraviny = nízká elasticita “ S”)
- technologie výroby ( blízké substituty, snadno jiné zboží )
- čas

2.2 Potřeby

Východiskem úspěšného provozování obchodní činnosti je znalost a zkoumání potřeb (přání) zákazníka a snaha uspokojit tyto potřeby prostřednictvím trhu, což vyžaduje znalost prostředků, kterými je možno potřeby uspokojovat.

Tzn.:
- znalost zboží a druhu služeb
- zabezpečení prodejní sítě
- znalost pracovníků a obchodní technologie (potřeba výrobních faktorů)

Chování zákazníků ve vztahu ke spotřebě zboží a služeb lze identifikovat prostřednictvím projevů, na základě kterých zákazník vybírá, nakupuje a konzumuje zboží a služby obchodu.

Je možno rozlišit dva druhy vlivů, které působí na chování zákazníka:
1. osobní vlivy ( potřeby zjevné a skryté, vnímavost, zkušenosti, životní styl zákazníků )
2. mezilidské vztahy nacházejí odraz v chování zákazníka a to jako vliv kultury, společenské a sociální skupiny, vliv rodiny na spotřební chování zákazníka, apod.

Prostřednictvím motivace se lze dostat k určování potřeb jako pocitu určitého nedostatku.

Podle Maslowova jsou potřeby člověka dle významu hierarchicky uspořádány v pořadí:
1) Fyziologické potřeby ( hlad,žízeň, zima,......)
2) Potřeby jistoty ( ochrana před nebezpečím )
3) Sociální potřeby ( spolupatřičnost k určité skupině lidí )
4) Potřeby uznání, sebevědomí, poznání a postavení jedince ve společnosti
5) Potřeby seberealizace

Herzbergerova teorie potřeb, stejně jako Engelovo rozlišení potřeb, dělí potřeby na:
- nezbytné ( uspokojení je nutností lidského života )
- zbytné (uspokojují se tehdy, jsou-li uspokojeny potřeby nezbytné )
- luxusní (přepychové, exkluzivní )

Z ekonomicko psychologického hlediska jsou tržní potřeby projeveny spotřebitelským přáním podmíněným koupěschopností, která se projevuje ve spotřebitelské poptávce . V běžné praxi je potom poptávka po nezbytných předmětech uspokojena nejdříve a až po určitém stupni nasycení dochází k uspokojování zbytných a luxusních potřeb. Přitom je zřejmé, že určité nezbytné potřeby nejsou podmíněny koupěschopností (fyziologické potřeby ) nebo jsou uspokojovány ze společenských zdrojů (potřeby jistoty ).

S vymezením a vysvětlením potřeb úzce souvisí spotřeba jako kladný výsledek rozhodnutí uspokojit potřeby. Proces rozhodování o nákupu je ovlivňován zejména osobními charakteristikami spotřebitelů, jejich osobností, která je determinována zejména kulturou a subkulturou. Kultura a vyspělost spotřebitele jsou významnými faktory, které ovlivňují proces rozhodování se o nákupu.

Další faktory ovlivňující proces rozhodování u spotřebitelů vycházejí z jejich sociálních charakteristik:
- věk, pohlaví, zdravotní stav,
- rodinný stav,
- vlastní stadium životního věku kupujícího,
- sociální a profesní zařazení,......atd.



V určitém stadiu rozhodování spotřebitelé mohou zbystřit pozornost např. při inovaci známého výrobku, kdy si všímají inovačních prvků ve vztahu výrobku jako produktu. Jde-li o nový výrobek, spotřebitelé věnují pozornost výrobku z hlediska požadavku uspokojení potřeb a zjištění rozdílných úrovní uspokojení potřeby starým a novým výrobkem.

Osobní charakteristiky spotřebitelů působí na vznik určitých spotřebitelských skupin na straně poptávky a tím i na tvorbu jednotlivých trhů, které se tím vytváří. Při zkoumání potřeb těchto samostatných skupin je nutno identifikovat jejich potřeby a tím i vymezit jejich trh jako určité specifikum.

Při procesu rozhodování se o nákupu v uvedených pěti etapách na druhé straně musí obchodník z hlediska cíle prodávajících kvalitně uspokojit potřeby kupujícího a uvědomit si, že obchodník je na trhu pro kupujícího, pro spotřebitele a ne spotřebitel pro prodávajícího.

Pro obchodníka jsou velmi důležité informace o potřebách kupujících, aby mohl dostatečně rychle reagovat na jejich variabilitu. Jako podkladové materiály jsou nejvíce využívány výše maloobchodních obratů (odbytů ) u jednotlivých komodit. Nicméně přesnější prognostickou hodnotu mají ukazatele, charakterizující vybavenost domácností, které se získávají na základě posledního sčítání lidu- sociologickými výzkumy s uvedením vybavenosti domácností - terénními výzkumy (omnibusy,...)

V teorii pro značnou prognostickou hodnotu se používá logistická křivka Lewandovského, která vychází ze vztahu času a vybavenosti domácností ve vazbě na výpočet koeficientů příjmové pružnosti u předmětů postupné spotřeby.


Ze schématu č. 4 je patrné, který úsek křivky je pro obchodníky nejzajímavější. Rovněž poskytuje informace o jejím vývoji, zejména je zde důležitý moment 100 % nasycenosti, ve kterém by obchodníci měli mít připravený oživovací program na vyvolání další potřeby v domácnostech.

V oblasti zkoumání spotřeby se využívá rozdělení spotřeb do “škatulek”, které vymyslel Törnguist podle Engelových ekonomických zákonů.

Schéma č.5 Nezbytné, zbytné a luxusní zboží v závislosti na výdajích

Nezbytné, zbytné a luxusní zboží v závislosti na výdajích

Dnešní spotřebitel je zpravidla diferencován podle svých příjmů (důchodů) a mění se i jeho hodnocení životní úrovně, které vychází zejména z porovnání vlastních příjmů k určité srovnávací základně, např. k příjmům souseda, okolí, ...apod.. Řada výzkumů vykázala následující strukturu občanů podle jejich příjmů.

Schéma č.6 Křivka přírůstků příjmů v závislosti na struktuře občanů

Křivka přírůstků příjmů v závislosti na struktuře občanů

Spotřebitel vnímá potřebu (pocit nedostatku) jednak z genetického základu a jednak ze závislosti (subjektu) na okolním prostředí, protože je součástí životního cyklu přírody. Predispozice spotřebního chování mají různou podobu a mohou vyústit např. v postojích spotřebitele k určitému výrobku.

Vytváří se zde image spotřebitele, charakteristický chováním spotřebitele k image výrobku, který je ovlivněn chováním výrobců a obchodníků. Image lze potom charakterizovat jako “vytváření vícenásobného postoje subjektu či objektu”.

POSTOJE v této souvislosti lze dělit na:
• kognitivní (odráží myšlení, konání, přisuzování vlastností, ..)
• afektivní (prožívání emocí k tomuto výrobku, ..)
• konativní (nutí k určitému chování, např. k nákupu, ..)

U kognitivní stránky je důležitým prvkem znalost výrobku, značky, konkrétních vlastností, ... apod. na základě poskytovaných informací, např. formou propagace, reklamního působení, aby se u spotřebitele vytvářely podmíněné kladné reflexy.

U afektivní stránky potřeby je nutné vycházet z toho, že člověk by měl poznat všechno, co je nabízeno a je velmi příjemné.

U konativní stránky se vytváří pozitivní postoje zvyklostními způsoby, které jsou podmíněné např. návodem, metodikou, ... apod., jak obsluhovat (využívat) výrobek nebo možnosti si výrobek

2.1.3 Tržní mechanismus

Nenahraditelnost trhu
Základem fungování tržního mechanismu je “tržní chování” všech ekonomických subjektů, vládou počínaje a občanem konče.

Vláda se postupně musí přestat starat o všechny ekonomické procesy, ale musí vytvářet “pravidla hry” - zákony a předpisy, jimiž se bude řídit ekonomický život, založený na soutěži (konkurenci). Postupně by měl být vytvořen jemný mechanismus.

Trh nikdo nevymyslel, nikdo jej nenavrhl a nerealizoval, vznikl v průběhu tisíciletého vývoje zbožní výroby. Může být omezován, deformován, změněn, ale nemůže být zcela potlačen. Trh má svůj vnitřní řád a nepředstavuje žádnou anarchickou či chaotickou soustavu. Má své výhody i nevýhody. Zatím není v řadě oblastí ničím nahraditelný. Sám nemá účel, kromě funkcí, které plní. Je vnitřně značně strukturovaný a jeho jednotlivé části jsou relativně samostatné. Trh se neustále vyvíjí a vytváří nástroje koordinace činností lidí.

Zajišťuje informace o činnosti milionů lidí pro miliony jiných jednotlivců.
Informace se šíří autonomně a automaticky, aniž se o to někdo musí starat. Existují informace, které se nedají sumarizovat a které vznikají v konkrétním čase a na konkrétním místě. Tyto informace může využít pouze tržní mechanismus racionálně a efektivně.

Informace na trhu se rychle šíří, neboť každý ekonomický subjekt má určité zorné pole, které se překrývá s poli mnoha jiných subjektů, navíc tomu přispívá i snaha všech subjektů mít co nejvíce informací.

Tržní chování předpokládá především tvůrčí práci.

Formy konkurence
Už Adam Smith upozorňoval, že pozitivní stránky svobodného podnikání se mohou plně projevit jen tehdy, jestliže funguje dokonalá konkurence. Ta je v ekonomické teorii definována jako situace, při níž žádný výrobek, podnikatel či obchodník ani spotřebitel nemá vliv na tržní cenu. Jestliže vznikne tlak na vzestup či pokles cen, pak může vzniknout monopol, jehož důsledkem je nedokonalá konkurence.

Lze rozeznat dva typy konkurence:
1. cenovou konkurenci
2. necenovou konkurenci

Podstatou cenové konkurence je snaha výrobců prostřednictvím snižování cen vlastního zboží přilákat kupující.

Necenová konkurence je založena na snaze získat zákazníka jinými než cenovými metodami. Jde o metody prostřednictvím kvality, technické úrovně, image, novinek, tradic atp.

Dokonalá soutěž je teoretická abstrakce a v hospodářském životě neexistuje. Proto je vhodné vycházet ze skutečnosti, že jako přirozený důsledek hospodářského života a technického rozvoje se ve společnosti vytváří oligopoly - tj. situace, kdy vedle malých a středních podniků existuje několik velkých výrobců, kteří vytváří podstatnou část produkce a mezi sebou konkurují. Přičemž mohou vytvářet i monopoly. Monopol existuje jen tehdy, když je na trhu jeden prodávající.

O oligopolu mluvíme tehdy, když dominuje na trhu několik málo prodejců.


Administrativní monopol
Monopolní podniky vznikly převážně na základě administrativně vzniklé koncentrace.
Opatření k zabránění vzniku administrativního monopolu jsou např.:
- odstranit vzniklý monopol opět administrativně,
- vytvořit rozumné protimonopolní předpisy,
- připustit konkurenci zahraničních výrobců na našem trhu.


Trh výrobce a spotřebitele
Tato označení trhu výrobce se obvykle používají u špatně fungujícího trhu, kde výrobci v důsledku například chybné politiky vlády mohou získat převahu a rozhodují o podmínkách za jakých se na trhu prodává.

Trh kupujících je v neoklasickém pojetí cílem. Vychází z myšlenky suverenity spotřebitele.


Trh spotřebních a kapitálových statků
Rozdělení na trh výrobce a spotřebitele není totožné s rozdělením na trh spotřebních statků a služeb a na trh kapitálových statků.

Kapitálové statky představují jeden z výrobních zdrojů, který je stejně vzácný jako předměty, které používají lidé ke svému životu. Růst výroby spotřebních statků vytváří nutnost část ekonomických zdrojů věnovat výrobě těchto vzácných kapitálových statků. Vzniká tak alokace mezi současnou a budoucí spotřebou. O vzdání se současné spotřeby na úkor budoucnosti v centrálních ekonomikách rozhodovaly politické orgány tak dlouho, až byla zcela odmítnuta. Tržní mechanismus toto vzdání se hodnoty okamžité spotřeby na úkor budoucnosti vyřeší racionálně pomocí trhu, pokud jsou zavedeny všechny segmenty trhu. Jde zde především o trh kapitálu, bez kterého by rozdělení na současnou a budoucí spotřebu nebylo možné.

Tržní mechanismus za určitých okolností může úspěšně řešit podmínky alokace, distribuce, informace, motivace, cen nabídky a poptávky v jednom okamžiku. Zabezpečuje statickou rovnováhu prodeje, ale je schopen zabezpečit i dynamickou rovnováhu, tj. rovnováhu v časové ose.


Cenový systém
Ceny hrají v tržním mechanismu klíčovou roli. Jsou založeny na principu ekvivalence. Každý statek má na trhu cenu. Cenu mají i výrobní faktory, jako je práce, půda a kapitál.
Na základě tržního mechanismu, v aktech milionů směn, dochází k vytváření rovnovážné soustavy cen, které regulují výrobu i spotřebu. To se děje na základě nabídky a poptávky.


Cena přenáší informaci, na jejímž základě jednají výrobci i spotřebitelé, vytváří zároveň podněty pro jejich ekonomická rozhodnutí. Celý tržní mechanismus je ohromným informačním a motivačním systémem. Vzájemná interakce všech subjektů na trhu vytváří impulsy jak v hledání nových možností, tak i v neustálém návratu nerovnováh k rovnovážnému stavu ekonomiky, jak na trzích jednotlivých druhů zboží a statků, tak na úrovni celé ekonomiky - agregátní rovnováze.

Schéma č.3 Tržní mechanismus


Tržní mechanismus a problémy tržního mechanismu
Dosud zatím jiný systém nepodněcuje tak mnoho lidí k tvůrčí práci, k podnikání, ke snaze zlepšit své ekonomické postavení. Ovšem je nutno i vidět nedostatky, které použití trhu přináší.
Tržní mechanismus vede k diferenci výrobků a vytváří nedokonalou konkurenci a monopolní trhy.

V ekonomickém životě se prolínají prvky monopolní a dokonalé konkurence. Monopolní konkurence ovšem převažuje. Konkurence probíhá nejen mezi výrobci téže produkce, ale i mezi odvětvími, neboť každý výrobek má řadu substitutů stejné užitné hodnoty, ale substitutem se může stát jakýkoliv nový statek o jiné užitečnosti.


Externality
Při působení trhu vznikají externality, ke kterým dochází při porušení principu ekvivalence. Externalita je jev, který se vymyká ekvivalenci a představuje nechtěný vedlejší efekt trhu. Zbožní vztah se v podstatě týká pouze prodávajícího a kupujícího a transakce by se neměla týkat nikoho jiného. Někdy se stává, že z transakce mohou mít užitek i jiné subjekty a dosahují neekvivalentní zisk - pozitivní externalita.

Negativní externalitou se rozumí situace, kdy nějaký subjekt je poškozován transakcí či mu vznikají dodatečné náklady z určité ekonomické aktivity jiných subjektů. Tyto náklady mu však nejsou hrazeny.

Tržní mechanismus produkuje tyto externality proto, že přesné vymezení vlastnických práv je v některých oblastech obtížné, někdy to ani není možné a snad ani vhodné.

Trh má tendenci podněcovat produkci takových aktivit, s nimiž je spojena produkce společenských nákladů - negativních externalit a nepodněcuje dostatečně pozitivní externality.
Příkladem negativních externalit je znehodnocování životního prostředí, vzduchu, vody atd., nebo neúměrně nákladné reklamy, které má zaplatit spotřebitel.

Kritika trhu
Trh není schopen podněcovat výrobu veřejných statků. Většina lidí i zastánců trhu se domnívá, že výrobu veřejných statků nelze ponechat v soukromých rukou, tzn. že udržování národní i veřejné bezpečnosti, dálnice, podpora základního výzkumu a vzdělanosti, zabezpečování zdraví atd. by mělo být záležitostí vlády.

Tržní ekonomika vede k nerovnoměrnému rozdělování důchodů a majetku. Vytváří tendenci na jedné straně k extrémnímu bohatství, na druhé vytváří pól chudoby.

Tržní ekonomiky trpí výkyvy především z krátkodobého hlediska. Tyto výkyvy jsou reakcí na vnější šoky - podněty i reakcí na vnitřní rozpory.

V tržních ekonomikách dochází k rychlejšímu snižování nákladů v odvětvích poskytujících hmotné statky, než v odvětvích produkujících veřejné i osobní služby. Podíl práce v odvětvích služby klesá pomaleji, než v odvětvích výroby materiálních statků, ale mzdy v obou odvětvích rostou přibližně stejně. Jsou oblasti, pro které je tržní mechanismus nepoužitelný nebo špatně fungující. V celé oblasti obrany, soudního systému, policejního systému, ale také v oblasti vzdělání, zdravotnictví a ekologie použití tržních motivací nepřináší nejlepší výsledky. Zde by fungování vlády mělo být založeno v zásadě na jiných, než tržních motivacích.

Tlak tržního mechanismu může být pro lidi příjemný svými důsledky, zároveň tržní mechanismus a ziskový princip pomohly rozšířit alkoholismus, cigarety, drogy a přispívá i k šíření takových jevů, jako je AIDS. Zvláště citlivé a rozporné je použití tržních mechanismů v umění a sportu.

Přes všechny výhrady neexistuje k trhu alternativa.


Struktura trhu
Struktura trhu je rozdělena z hlediska:
- teritoriálního
- komoditního

Některá zboží se prodávají na omezeném trhu města, jiná na trhu kraje, státu, ale pro jiné může být trhem celý svět (např. atomové elektrárny). Z hlediska komoditního existuje řada trhů nesčíslných druhů zboží a služeb, které jsou navzájem ve vysoké míře vzájemné závislosti.

Můžeme také rozlišovat:
- trh zboží či statků
- trh služeb
- trh inovací
- trh kapitálu
- trh práce
- trh peněz