Obrázek

Pokud daná varianta spadá do levého dolního kvadrantu, je možné ji přijmout bez obav.
Varianta zařazená do pravého horního kvadrantu by měla být z dalšího řešení jednoznačně vyloučena.
Varianta nacházející se v levém horním kvadrantu platí, že je sice velmi pravděpodobné, že to nedopadne dobře, ale pokud se tak stane, žádné závažné důsledky to nebude mít.
Pravý dolní kvadrant = pravděpodobnost neúspěchu je sice nízká, nicméně pokud se tak stane, jsou důsledky fatální. Nicméně v praxi jsme často svědky toho, že nebezpečí plynoucí z podcenění sice málo pravděpodobných, ale přesto možných negativních důsledků je podceňováno a tyto varianty bývají realizovány, a to zvláště tehdy, kdy za předpokladu příznivého stavu okolí přinášejí vysoce pozitivní efekt.

Hodnocení prostřednictvím technik a pravidel rozhodovací analýzy
Varianty, které prošly sítem první a druhé dílčí fáze hodnocení, je třeba podrobit hodnocení prostřednictvím technik a pravidel rozhodovací analýzy s využitím zejména rozhodovacích matic.

Na tomto místě si připomeňme, že v rámci předchozích etap rozhodovacího procesu jsme si vymezili čtyři základní pojmy (prvky), jež s rozhodováním neodlučitelně souvisí a se kterými budeme v následujícím textu systematicky pracovat. Jsou to:
· cíle
· varianty chování (V)
· kritéria (K)
· stavy okolí (S)

Podle pravděpodobnosti stavů okolí rozlišujeme tři rozhodovací situace:
· Rozhodování v podmínkách jistoty. Stav okolí ve sledované oblasti je pouze jeden, pravděpodobnost jeho výskytu je 100 %.
· Rozhodování v podmínkách rizika. Stavů okolí ve sledované oblasti je více, známe jejich úplnou varietu. Pravděpodobnost výskytu jednotlivých stavů okolí je známa.
· Rozhodování v podmínkách nejistoty. Stavů okolí ve sledované oblasti je více, známe jejich úplnou varietu. Pravděpodobnost výskytu jednotlivých stavů okolí však známa není.

V praxi se setkáváme obvykle se situací rozhodování v podmínkách nejistoty (modifikace = není známa pravděpodobnost výskytu jednotlivých stavů okolí + není známa ani jejich úplná varieta)

Na místě je snaha o systematické generování různých scénářů budoucností a utvoření určitého vějíře pravděpodobných budoucností (co v předmětné oblasti může nastat a jak to, co nastane, ovlivní úspěšnost té které z variant navržených pro dosažení daného cíle).

Obecně platí, že jak variant chování, představujících různé možnosti chování, tak stavů okolí je větší počet. Množinu variant označujeme jako akční prostor, množinu stavů okolí jako stavový prostor.