architektura - funkční jednoduchost, dokonalost, soulad; chrámy - obdélníkový půdorys, na vyvýšených místech –
akropolích, průčelí - architrávový systém - sloupy, na nich mramorové desky, na nich tympanon +
karyatidy, divadlo - důraz na pohodlí člověka
sochařství - snaha po souladu, dokonalém těle
Feidias - Athéna, Myrón - Diskobolos
malířství - nástěnné malby, mozaiky
pozdější inspirace: hlavně Bible, Egypt - Mika Valtari - Egypťan Sinuhet, Joyce - Odysseus,Freud - psychoanalýza (Oidipovský
komplex), Moliére - typy postav od Plauta
komunikace - jazyková - mluvená nebo písemná forma
mimojazyková - podání ruky, gesta, mimika, pantomima, zvukové a světelné signály ...
řeč - člověk vyjadřuje pomocí mluvidel své myšlenky
komunikativní, myšlenková, expresivní, apelová a estetická funkce
dorozumívání řečí - vytváření jazykových projevů a jejich chápání, předpoklad - znalost jazykového
systému
jazyk - soustava ustálených znaků; národní a mateřský
přirozený - přes 3000, vznikly vývojem lidské společnosti, zvuková i optická forma umělý - jazyk hluchoněmých, esperanto, programovací jazyky, matematické a fyzikální značky
Nejstarší písemné památky světa
Chetitské písemnictví - zhruba v dnešním Turecku, písmo rozluštil ho Bedřich Hrozný, piktogramy
Fénické písemnictví - používali abecední písmo, ale bez samohlásek, převzali jej Řekové
Indie - nejstarší písmo - védské (soubor hymnů), potom sanskrt
Mahábhárata, Rámájana - hrdinské eposy
vznikaly i dramata a bajky
Čína - vliv na evropskou lit. až v novověku, měli znakové písmo, psali štětcem na papír nebo hedvábí
Kniha písní - vznikala postupně, soubor nejstarší čínské poezie
Konfucius - Hovory - filozofické dílo o uspořádání světa, sepsané jeho žáky
Li Po, Tu Fu - středověcí básníci
Persie - Avesta - soubor básní, modliteb, mýtů...
Arábie - Korán - hlavní náboženská kniha zvěstovaná Mohamedem
Pohádky tisíce a jedné noci
MAYSKÁ LITERATURA – Popol Vuh – představa o stvoření světa
Fénické písemnictví - používali abecední písmo, ale bez samohlásek, převzali jej Řekové
Indie - nejstarší písmo - védské (soubor hymnů), potom sanskrt
Mahábhárata, Rámájana - hrdinské eposy
vznikaly i dramata a bajky
Čína - vliv na evropskou lit. až v novověku, měli znakové písmo, psali štětcem na papír nebo hedvábí
Kniha písní - vznikala postupně, soubor nejstarší čínské poezie
Konfucius - Hovory - filozofické dílo o uspořádání světa, sepsané jeho žáky
Li Po, Tu Fu - středověcí básníci
Persie - Avesta - soubor básní, modliteb, mýtů...
Arábie - Korán - hlavní náboženská kniha zvěstovaná Mohamedem
Pohádky tisíce a jedné noci
MAYSKÁ LITERATURA – Popol Vuh – představa o stvoření světa
ŘECKÁ LITERATURA
Antika – antikus – starodávný, starobylý
archaické období – (od 6. stol. př. n. l.) rapsódi - pěvci hrdinských eposů
Homér - Ilias a Odysea - z hrdinských eposů, soubor řecké mytologie a historických událostí; Ilias - Trójská
válka (Paris a Helena), Odysea - Odyseův návrat na Ithaku mnoho popisů Anakreon – Anakreontea - milostné a pijácké písně
Hesiodos – Práce a dni – bez práce nejsou koláče, musí se pracovat
Sapfó - intimní lyrika
Ezop - bajky
attické období – (5.-4. stol. př.n.l.) starořecké drama - tragédie, potom se oddělily komedie, sborové zpěvy na oslavu
Dionýsa; náměty - báje a hrdinské pověsti, hlavní téma - konflikt člověka s osudem
Tragédie:
Aischylos - zavedl do her dialog
Oresteia - mravní problém - krále zabila jeho manželka, její syn (Or.) ji musí zabít
Sofoklés - Král Oidipus - nemožnost vzepřít se osudu (syn zabije otce a ožení se se svou matkou)
Antigona - přes zákaz pohřbí svého bratra - odsouzena ke smrti
Euripídés - zavádí "deus ex machina"
Médea
Komedie:
Aristofanes - Lysistrate - komedie, válka Athén proti Spartě
Jezdci, Ptáci
Próza:
Herodotos - historik;
Historie (řecko-perské války)
Thukidides - zakladatel moderního dějepisectví
Dějiny Peloponéské války
Démosthénés - filipika - útočný projev, původně proti Filipovi II.
Sókratés - nejzákladnější je umět poznat sám sebe
Platón - objektivní idealismus, skutečnost se dá zachytit jen rozumem
Symposion, Kreón, Faidros
Aristoteles - vychovatel Alexandra Makedonského, mnoho vědních oborů
Poetika, Rétorika
helénistické období - řečtina po celém známém světě
Menandros – hra Škarohlíd
archaické období – (od 6. stol. př. n. l.) rapsódi - pěvci hrdinských eposů
Homér - Ilias a Odysea - z hrdinských eposů, soubor řecké mytologie a historických událostí; Ilias - Trójská
válka (Paris a Helena), Odysea - Odyseův návrat na Ithaku mnoho popisů Anakreon – Anakreontea - milostné a pijácké písně
Hesiodos – Práce a dni – bez práce nejsou koláče, musí se pracovat
Sapfó - intimní lyrika
Ezop - bajky
attické období – (5.-4. stol. př.n.l.) starořecké drama - tragédie, potom se oddělily komedie, sborové zpěvy na oslavu
Dionýsa; náměty - báje a hrdinské pověsti, hlavní téma - konflikt člověka s osudem
Tragédie:
Aischylos - zavedl do her dialog
Oresteia - mravní problém - krále zabila jeho manželka, její syn (Or.) ji musí zabít
Sofoklés - Král Oidipus - nemožnost vzepřít se osudu (syn zabije otce a ožení se se svou matkou)
Antigona - přes zákaz pohřbí svého bratra - odsouzena ke smrti
Euripídés - zavádí "deus ex machina"
Médea
Komedie:
Aristofanes - Lysistrate - komedie, válka Athén proti Spartě
Jezdci, Ptáci
Próza:
Herodotos - historik;
Historie (řecko-perské války)
Thukidides - zakladatel moderního dějepisectví
Dějiny Peloponéské války
Démosthénés - filipika - útočný projev, původně proti Filipovi II.
Sókratés - nejzákladnější je umět poznat sám sebe
Platón - objektivní idealismus, skutečnost se dá zachytit jen rozumem
Symposion, Kreón, Faidros
Aristoteles - vychovatel Alexandra Makedonského, mnoho vědních oborů
Poetika, Rétorika
helénistické období - řečtina po celém známém světě
Menandros – hra Škarohlíd
ŘÍMSKÁ LITERATURA
archaické období – (3.-2. stol.př.n.l.) velký vliv řecké literatury
Titus Maccius Plautus - komedie ze všedního života
Chlubný voják, Lišák Pseudolus
klasické období – (2.-1. stol.př.n.l.)
Marcus Tullius Cicero - řečník, prozaik a filozof, jeho jazyk - norma klasické latiny
Gaius Julius Caesar – Zápisky o válce gallské, Zápisky o válce občanské
Gaius Valerius Catullus - Nenávidím a miluji - poezie
Publius Vergilius Maro - Bucolica, Georgica - idyly
Aeneis - epos, oslava Říma, spojení jeho dějin s Trójou
Quintus Horatius Flaccus - Ódy
Publius Ovidius Naso
Proměny - zpracoval staré řecké a římské báje, v každé z nich motiv proměny
Žalozpěvy - elegie, touha po vlasti
Umění milovat – rady, jak si najít partnera
postklasické - rozvíjí se satyra
Petronius - Satirikon - kritika římské společnosti
Juvenalis - Satiry
Martialis - Epigramy - původně nápis na hrobě
Tacitus - Letopisy
Seneca - vychovatel Nerona, filozof
Listy Luciliovy – otázka okolo přátelství
Titus Maccius Plautus - komedie ze všedního života
Chlubný voják, Lišák Pseudolus
klasické období – (2.-1. stol.př.n.l.)
Marcus Tullius Cicero - řečník, prozaik a filozof, jeho jazyk - norma klasické latiny
Gaius Julius Caesar – Zápisky o válce gallské, Zápisky o válce občanské
Gaius Valerius Catullus - Nenávidím a miluji - poezie
Publius Vergilius Maro - Bucolica, Georgica - idyly
Aeneis - epos, oslava Říma, spojení jeho dějin s Trójou
Quintus Horatius Flaccus - Ódy
Publius Ovidius Naso
Proměny - zpracoval staré řecké a římské báje, v každé z nich motiv proměny
Žalozpěvy - elegie, touha po vlasti
Umění milovat – rady, jak si najít partnera
postklasické - rozvíjí se satyra
Petronius - Satirikon - kritika římské společnosti
Juvenalis - Satiry
Martialis - Epigramy - původně nápis na hrobě
Tacitus - Letopisy
Seneca - vychovatel Nerona, filozof
Listy Luciliovy – otázka okolo přátelství
Nejstarší písemné památky světa
vysoká úroveň, ale dochovala se jen malá část
Egypt - hieroglyfické písmo, nejdříve obrázkové, později až hláskové (rozluštil je Champollion); psali na papyrové svitky
třtinovým perem
literatura - hlavně báje a filozofické spisy
Naučení Ptahhotepovo – vztah muže a ženy, manžel by se měl starat, rozhodovat, žena má právo mlčet
Kniha mrtvých, živých - výběr nejdůležitějších egyptských textů, obsahuje morální zásady a magické formule, jak
uniknout nástrahám ze záhrobí
Mezopotámie - Sumerové, používali klínové písmo (psalo se trojhranným rydlem na hliněné destičky), později až abecední
písmo; psali Sumerštinou, která je později nahrazována Akkadštionou
Epos o Gilgamešovi - cyklus básní, Gilgameš - ze 2/3 božský, král, řeší základní otázky lidského života a hledá
tajemství nesmrtelnosti (je v činech), poprvé se objevuje motiv potopy
Egypt - hieroglyfické písmo, nejdříve obrázkové, později až hláskové (rozluštil je Champollion); psali na papyrové svitky
třtinovým perem
literatura - hlavně báje a filozofické spisy
Naučení Ptahhotepovo – vztah muže a ženy, manžel by se měl starat, rozhodovat, žena má právo mlčet
Kniha mrtvých, živých - výběr nejdůležitějších egyptských textů, obsahuje morální zásady a magické formule, jak
uniknout nástrahám ze záhrobí
Mezopotámie - Sumerové, používali klínové písmo (psalo se trojhranným rydlem na hliněné destičky), později až abecední
písmo; psali Sumerštinou, která je později nahrazována Akkadštionou
Epos o Gilgamešovi - cyklus básní, Gilgameš - ze 2/3 božský, král, řeší základní otázky lidského života a hledá
tajemství nesmrtelnosti (je v činech), poprvé se objevuje motiv potopy
HEBREJSKÉ PÍSEMNICTVÍ
Bible - soubor textů, pravidla náboženské morálky, (z řeckého biblia - knížky), vliv na další díla, mnoho jiných názvů (Kniha, Kniha knih, Písmo svaté...), vznikala postupně, je žánrově i tematicky bohatá, v 1. stol. po Kr. kanonizována - uzákonění jejího obsahu; součást - Starý zákon - nejstarší části hebrejsky, mladší aramejsky, obsahuje židovskou mytologii a historická vyprávění, 3 části Tóra - 5 knih Mojžíšových, nejvýznamnější - Genesis - o stvoření světa a člověka, Exodus, Leviticus, Numeri,
Deuteronomium
Knihy prorocké - skutky proroků, ti odsuzovali současnou společnost a prorokovali příchod mesiáše + dějiny
Izraele
Svaté spisy - různá díla - žalmy, Píseň písní, Knihy Žalmů, kniha Kazatel, dějiny Izraele (knihy soudců a
knihy královské), kniha přísloví, o Adamovi a Evě, potopa, Babylónská věž ... Mojžíš, David
Deuteronomium
Knihy prorocké - skutky proroků, ti odsuzovali současnou společnost a prorokovali příchod mesiáše + dějiny
Izraele
Svaté spisy - různá díla - žalmy, Píseň písní, Knihy Žalmů, kniha Kazatel, dějiny Izraele (knihy soudců a
knihy královské), kniha přísloví, o Adamovi a Evě, potopa, Babylónská věž ... Mojžíš, David
Starověké literatury 1/6
Starověké literatury 1.
Orientální literatura
Mezi nejstarší literatury světa patří Sumerská a akkadská literatura
- Sumerové žili v jižní Mezopotámii na začátku 4. tis. přnl.
- spolu se Sumery žili v Mezopotámii i obyvatelé nesumerského původu Akkadové ( jazyk akkadština)
- Sumerové byli nejvyspělejším kulturním národem na Blízkém východě
- vynalezli, zcela určitě však zdokonalili klínové písmo, vytvořili rozsáhlou literaturu a všechny národy ve středověku ovlivnily.
- nejstarší památkou sumerské literatury je epos o Gilgamešovi
Gilgameš byl králem města Uruku (ze 2/3 bůh, z 1/3 člověk), na svých cestách se snažil dosáhnout nesmrtelnosti. Nejdříve ji chtěl zajistit hrdinskými činy. Po smrti přítele měl ještě větší strach ze smrti. Podařilo se mi získat ze dna moře květinu života. Časem ji ale ztratil.
Poučení: žádný člověk nemůže nesmrtelnosti dosáhnout
Egyptská literatura
- Egypťané psali hymny na oslavu egyptských bohyň a bohů, také psali modlitby
- Hymnus na slunce – napsal ho král Achnaton – líčí v něm blahodárné působení slunce na přírodu
- lidé zhotovovali na místech posledního odpočinku nápisy, zdobili stěny hrobek, psali je na rakve a do hrobek dávali Knihu mrtvých; někdy je zdobili i obrázky
- obsahově a literárně hodnotné jsou vyprávění Egypťana Sinuheta
Egypťan Sinuhet se po změně vladaře v Egyptě uchýlil do vyhnanství na jih Palestiny. Dosáhl významného postavení, zbyl zetěm tamějšího náčelníka. Snažil se pomáhat Egypťanům, ale stále toužil po návratu do vlasti. Nakonec se vrátil do Egypta a v Palestině zanechal své syny.
- Písmo hyreoglify, psalo se na papirus, nejstarší texty jsou:
- V hrobkách (o činech faraónů
- Oslavné písně (např.: Óda na Nil)
Indická literatura
- tato literatura nám umožňuje sledovat vývoj téměř 3 a půl tisíce let
- už někdy počátkem 1. tisíciletí přnl. vznikly tzv. védy (znamenají vědění nebo poznání) = sbírky poezie náboženského charakteru, pojednávaly o různých bozích a velebily je, byly zosobněny různé přírodní živly
- dochovaly se dva eposy:
Mahábhárata – pravděpodobně nejrozsáhlejší báseň na světě, která vypravuje o dlouholeté válce dvou královských rodů
Rámájana – o královském synu Rámovi, který byl 14 let ve vyhnanství se svou ženou Sítou, dále se líčí únos Síty démonem, boj Rámi s démonem a jeho vítězství (pomáhají mu opice v čele s Hanumanem)
- za největšího básníka staré Indie považujeme básníka Kálídásu (Kálí – jméno bohyně,
Orientální literatura
Mezi nejstarší literatury světa patří Sumerská a akkadská literatura
- Sumerové žili v jižní Mezopotámii na začátku 4. tis. přnl.
- spolu se Sumery žili v Mezopotámii i obyvatelé nesumerského původu Akkadové ( jazyk akkadština)
- Sumerové byli nejvyspělejším kulturním národem na Blízkém východě
- vynalezli, zcela určitě však zdokonalili klínové písmo, vytvořili rozsáhlou literaturu a všechny národy ve středověku ovlivnily.
- nejstarší památkou sumerské literatury je epos o Gilgamešovi
Gilgameš byl králem města Uruku (ze 2/3 bůh, z 1/3 člověk), na svých cestách se snažil dosáhnout nesmrtelnosti. Nejdříve ji chtěl zajistit hrdinskými činy. Po smrti přítele měl ještě větší strach ze smrti. Podařilo se mi získat ze dna moře květinu života. Časem ji ale ztratil.
Poučení: žádný člověk nemůže nesmrtelnosti dosáhnout
Egyptská literatura
- Egypťané psali hymny na oslavu egyptských bohyň a bohů, také psali modlitby
- Hymnus na slunce – napsal ho král Achnaton – líčí v něm blahodárné působení slunce na přírodu
- lidé zhotovovali na místech posledního odpočinku nápisy, zdobili stěny hrobek, psali je na rakve a do hrobek dávali Knihu mrtvých; někdy je zdobili i obrázky
- obsahově a literárně hodnotné jsou vyprávění Egypťana Sinuheta
Egypťan Sinuhet se po změně vladaře v Egyptě uchýlil do vyhnanství na jih Palestiny. Dosáhl významného postavení, zbyl zetěm tamějšího náčelníka. Snažil se pomáhat Egypťanům, ale stále toužil po návratu do vlasti. Nakonec se vrátil do Egypta a v Palestině zanechal své syny.
- Písmo hyreoglify, psalo se na papirus, nejstarší texty jsou:
- V hrobkách (o činech faraónů
- Oslavné písně (např.: Óda na Nil)
Indická literatura
- tato literatura nám umožňuje sledovat vývoj téměř 3 a půl tisíce let
- už někdy počátkem 1. tisíciletí přnl. vznikly tzv. védy (znamenají vědění nebo poznání) = sbírky poezie náboženského charakteru, pojednávaly o různých bozích a velebily je, byly zosobněny různé přírodní živly
- dochovaly se dva eposy:
Mahábhárata – pravděpodobně nejrozsáhlejší báseň na světě, která vypravuje o dlouholeté válce dvou královských rodů
Rámájana – o královském synu Rámovi, který byl 14 let ve vyhnanství se svou ženou Sítou, dále se líčí únos Síty démonem, boj Rámi s démonem a jeho vítězství (pomáhají mu opice v čele s Hanumanem)
- za největšího básníka staré Indie považujeme básníka Kálídásu (Kálí – jméno bohyně,
Starověké literatury 2/6
Dása = otrok; byl jejím otrokem za to, že mu dala schopnost psát básně), z jeho tvorby jen nejvýznamnější Oblak poslem lásky – tématem je odloučení milence od milé na 1 rok. Mladík posílá své milé milostné vzkazy po dešťovém mraku
Perská literatura
- vrcholným výtvorem perského epického básnictví je hrdinský epos Šáh-Náme (= Kniha králů), jehož autorem je Firdausí
Kniha vypravuje o vývoji lidstva podle tehdejších perských představ. Historické události se mísí s mýty a legendami. Barvitě líčí bitvy a války.
- druhým představitelem ne Nizámí, který je autorem 5 samostatných skladeb spojených do jednoho souboru Chamse. Nejpůsobivější příběh je vpravování 7 princezen
Čínská literatura
- v 8. století nl. vrcholí v Číně vývoj klasické poezie tvorbou mnoha básníků
- básníci byli uctíváni jako géniové nadpřirozeného původu
- především zůstala živá 2 jména – LI PO a TU FU
- LI PO byl typem věčného nespokojence – tuláka, psal verše o víně, přátelství, volnosti a přírodě; nějaký čas se přátelil s básníkem TU FU
- TU FU poznal hrůzy války, hladomor i smrt svých nejbližších; vytvořil obrazy válečné hrůzy a lidské tragedie
Antická literatura
Řecká literatura
- nejstaršími dochovanými literárními památkami jsou dva významné eposy Ilias a Odyssea, které jsou připisovány básníkovi Homérovi ( asi z 8. stol. přnl.)
- Sapfo – básnířka, skládala milostné písně
- Anakreón – vrstevník Sapfo, jeho básně oslavují lásku, víno a životní radosti; měl mnoho napodobovatelů
- Ezop – první tvůrce bajek, nejznámější soubor bajek Romulus
/pozn.: bajky psali také: Lou Fontaine, G.E. Leasing (Němec), I.A. Krylov (Rus), A.J. Puchmajer/
- EPOS – je rozsáhlá epická báseň (má děj
Drama
- 3 nejvýznamnější dramatičtí básníci: Aischylos, Sofokles, Euripides
- představitelem komedie je Aristofanes
Aischylos
- první světový dramatik, který ve svých hrách řeší všelidské otázky mravní povahy
- čerpal ze starých řeckých mýtů
- z jeho tvorby se dochovala jen některá dramata :
Prosebnice
Sedm proti Thébám
Spoutaný Prométheus
Perská literatura
- vrcholným výtvorem perského epického básnictví je hrdinský epos Šáh-Náme (= Kniha králů), jehož autorem je Firdausí
Kniha vypravuje o vývoji lidstva podle tehdejších perských představ. Historické události se mísí s mýty a legendami. Barvitě líčí bitvy a války.
- druhým představitelem ne Nizámí, který je autorem 5 samostatných skladeb spojených do jednoho souboru Chamse. Nejpůsobivější příběh je vpravování 7 princezen
Čínská literatura
- v 8. století nl. vrcholí v Číně vývoj klasické poezie tvorbou mnoha básníků
- básníci byli uctíváni jako géniové nadpřirozeného původu
- především zůstala živá 2 jména – LI PO a TU FU
- LI PO byl typem věčného nespokojence – tuláka, psal verše o víně, přátelství, volnosti a přírodě; nějaký čas se přátelil s básníkem TU FU
- TU FU poznal hrůzy války, hladomor i smrt svých nejbližších; vytvořil obrazy válečné hrůzy a lidské tragedie
Antická literatura
Řecká literatura
- nejstaršími dochovanými literárními památkami jsou dva významné eposy Ilias a Odyssea, které jsou připisovány básníkovi Homérovi ( asi z 8. stol. přnl.)
- Sapfo – básnířka, skládala milostné písně
- Anakreón – vrstevník Sapfo, jeho básně oslavují lásku, víno a životní radosti; měl mnoho napodobovatelů
- Ezop – první tvůrce bajek, nejznámější soubor bajek Romulus
/pozn.: bajky psali také: Lou Fontaine, G.E. Leasing (Němec), I.A. Krylov (Rus), A.J. Puchmajer/
- EPOS – je rozsáhlá epická báseň (má děj
Drama
- 3 nejvýznamnější dramatičtí básníci: Aischylos, Sofokles, Euripides
- představitelem komedie je Aristofanes
Aischylos
- první světový dramatik, který ve svých hrách řeší všelidské otázky mravní povahy
- čerpal ze starých řeckých mýtů
- z jeho tvorby se dochovala jen některá dramata :
Prosebnice
Sedm proti Thébám
Spoutaný Prométheus
Starověké literatury 3/6
3 dílná tragedie Oresteia
- z okruhu trojských pověstí
- ústřední postavou je Klytaimnestra (jeho matka, která vystupuje ve všech částech)
- v 1. části se dopouští vraždy (Agamemnona)
- v 2. části je potrestána synem (Orestes ji zabije)
- ve 3. části burcuje její stín bohyně pomsty k odplatě na synovi (vystupuje v podobě výčitek Orestea)
Sofokles
- většina námětů z okruhu trojských bájí a pověstí o thébském královském rodu
- jeho nejlepší tragedie je Král Oidipus
- ústřední motiv je konflikt mezi slepým osudem a lidskou vůlí vzdorovat proti rozhodnutí bohů
- tragedie Antigona
- zobrazuje konflikt mezi „proměnlivými“ zákony vládců a věčnými příkazy morálky
Euripides
- ideologicky šel mnohem dále než Aischylos a Sofokles – uvedl do svých her i sympatické postavy otroků a všímal si nedostatků aténské demokracie /kritický postoj k mýtům, zájem o skutečné lidi/
- nedovedl vyřešit ideové a mravní konflikty hrdinů, unikal zásahem božstva do děje
- snažil se proniknout do psychologie postav
- k nejlepším tragediím patří Medeia
- děj zpracovává pověst o mytologických plavcích argonautech, usilujících o získání zlatého rouna; jeho vlastník měl dosáhnout vlády jako dědic krále Kréthea
Aristofanes
- jeho komedie se při výsměchu nezastaví před ničím
- pozvedl řeckou komedii na vysokou úroveň
- komedie Žáby
- vysmívá se literárním snobům a zároveň míří proti Euripidovi ( i v jiných jeho dílech)
Filosofická próza
Platon
- filosof a řečník
- volil pro své spisy formu dialogu
- základem jeho učení byla víra ve věčné a neproměněné „ideje“ (pravda a dobro se zrcadlí ve skutečných věcech)
- jeho názory na uspořádání společnosti byly protidemokratické
- jeho pokračovatelem byl Aristoteles
Aristoteles
- ve svém díle shrnul všechno vědění starověku
- tvůrce poetiky
- jeho poetika stanoví některé zásady slovesného umění, zejména pravidlo, že dramatické dílo se má odehrávat na jednom místě, v jedné době a má mít jeden
- z okruhu trojských pověstí
- ústřední postavou je Klytaimnestra (jeho matka, která vystupuje ve všech částech)
- v 1. části se dopouští vraždy (Agamemnona)
- v 2. části je potrestána synem (Orestes ji zabije)
- ve 3. části burcuje její stín bohyně pomsty k odplatě na synovi (vystupuje v podobě výčitek Orestea)
Sofokles
- většina námětů z okruhu trojských bájí a pověstí o thébském královském rodu
- jeho nejlepší tragedie je Král Oidipus
- ústřední motiv je konflikt mezi slepým osudem a lidskou vůlí vzdorovat proti rozhodnutí bohů
- tragedie Antigona
- zobrazuje konflikt mezi „proměnlivými“ zákony vládců a věčnými příkazy morálky
Euripides
- ideologicky šel mnohem dále než Aischylos a Sofokles – uvedl do svých her i sympatické postavy otroků a všímal si nedostatků aténské demokracie /kritický postoj k mýtům, zájem o skutečné lidi/
- nedovedl vyřešit ideové a mravní konflikty hrdinů, unikal zásahem božstva do děje
- snažil se proniknout do psychologie postav
- k nejlepším tragediím patří Medeia
- děj zpracovává pověst o mytologických plavcích argonautech, usilujících o získání zlatého rouna; jeho vlastník měl dosáhnout vlády jako dědic krále Kréthea
Aristofanes
- jeho komedie se při výsměchu nezastaví před ničím
- pozvedl řeckou komedii na vysokou úroveň
- komedie Žáby
- vysmívá se literárním snobům a zároveň míří proti Euripidovi ( i v jiných jeho dílech)
Filosofická próza
Platon
- filosof a řečník
- volil pro své spisy formu dialogu
- základem jeho učení byla víra ve věčné a neproměněné „ideje“ (pravda a dobro se zrcadlí ve skutečných věcech)
- jeho názory na uspořádání společnosti byly protidemokratické
- jeho pokračovatelem byl Aristoteles
Aristoteles
- ve svém díle shrnul všechno vědění starověku
- tvůrce poetiky
- jeho poetika stanoví některé zásady slovesného umění, zejména pravidlo, že dramatické dílo se má odehrávat na jednom místě, v jedné době a má mít jeden
Starověké literatury 4/6
dějový proud – zásada tří jednot ( až do 17. století bylo toto pravidlo považováno za závazné)
- jeho filosofie obsahuje i prvky materialismu
- svými myšlenkami ovlivnil středověkou filosofii, neboť jeho dílo patřilo k nemnoha hodnotám, které křesťanství antiky přijalo
Římská literatura
- není zdaleka tak bohatá a původní jako řecká literatura
- dlouho přebírala hotové útvary a témata od řecké literatury
- vrcholu dosáhla až 1. stol. přnl.
- její světový význam je, že jejím prostřednictvím pronikla do evropské kultury znalost antické, zvláště řecké literatury
Titus Maccius Plautus
- podle vzorů řecké komedie rozvinul římskou dramatickou tvorbu
- z jeho her jsou nejlepší Komedie o hrnci a Vychloubačný voják
- příběh svých komedii volí z denního života kolem sebe
- představuje v nich mladíky, dívky v otroctví, nevěsty, otroky, lakomce, zamilované
- jeho komedie inspirovali řadu dramatiků, např. Moliére – Lakomec
- v Římě bylo hodně pěstováno řečnictví, jeho představitelem:
Marcus Tullius Cicero
- jeho listy, psané vybroušeným slohem, se později staly vzorem dokonalé latiny
- měl bohatý sloh, logickou propracovanost, působivý jazyk
Gaius Valerius Catullus
- básník plný vnitřních rozporů
- zastupoval lyrickou poezii
- jeho ústředním tématem byla jeho láska k divce Lesbii v nejrůznějších podobách milostného citu
- první římský císař Augustu usiloval o upevnění státu, podle jeho názoru měla státní zřízení posilovat i literární tvorba, proto podporoval zejména básníky, kteří byli ochotní připomínat staré římské ctnosti označované jako „virtus“ – plnění závazků k bohům, vlasti a rodině, statečnost a poctivost
- tyto snahy propagoval ve svých dílech
Publius Vergilius Maro
- byl pokládán svými současníky i ve středověku za největšího římského básníka
- jeho Zpěvy pastýřské a Zpěvy rolnické zdůrazňují význam práce a půvab života na venkově
- jeho nejproslulejší dílo je epos Aeneis
- zapojuje představitele římského impéria do přímého vztahu s řeckou minulostí
- po vzoru Homérova Odyssea prošel dobrodružstvími než se dostal k břehům Itálie, kde položil základy římského státu
- hrdina plní všechny cti /Augustu/
- jeho filosofie obsahuje i prvky materialismu
- svými myšlenkami ovlivnil středověkou filosofii, neboť jeho dílo patřilo k nemnoha hodnotám, které křesťanství antiky přijalo
Římská literatura
- není zdaleka tak bohatá a původní jako řecká literatura
- dlouho přebírala hotové útvary a témata od řecké literatury
- vrcholu dosáhla až 1. stol. přnl.
- její světový význam je, že jejím prostřednictvím pronikla do evropské kultury znalost antické, zvláště řecké literatury
Titus Maccius Plautus
- podle vzorů řecké komedie rozvinul římskou dramatickou tvorbu
- z jeho her jsou nejlepší Komedie o hrnci a Vychloubačný voják
- příběh svých komedii volí z denního života kolem sebe
- představuje v nich mladíky, dívky v otroctví, nevěsty, otroky, lakomce, zamilované
- jeho komedie inspirovali řadu dramatiků, např. Moliére – Lakomec
- v Římě bylo hodně pěstováno řečnictví, jeho představitelem:
Marcus Tullius Cicero
- jeho listy, psané vybroušeným slohem, se později staly vzorem dokonalé latiny
- měl bohatý sloh, logickou propracovanost, působivý jazyk
Gaius Valerius Catullus
- básník plný vnitřních rozporů
- zastupoval lyrickou poezii
- jeho ústředním tématem byla jeho láska k divce Lesbii v nejrůznějších podobách milostného citu
- první římský císař Augustu usiloval o upevnění státu, podle jeho názoru měla státní zřízení posilovat i literární tvorba, proto podporoval zejména básníky, kteří byli ochotní připomínat staré římské ctnosti označované jako „virtus“ – plnění závazků k bohům, vlasti a rodině, statečnost a poctivost
- tyto snahy propagoval ve svých dílech
Publius Vergilius Maro
- byl pokládán svými současníky i ve středověku za největšího římského básníka
- jeho Zpěvy pastýřské a Zpěvy rolnické zdůrazňují význam práce a půvab života na venkově
- jeho nejproslulejší dílo je epos Aeneis
- zapojuje představitele římského impéria do přímého vztahu s řeckou minulostí
- po vzoru Homérova Odyssea prošel dobrodružstvími než se dostal k břehům Itálie, kde položil základy římského státu
- hrdina plní všechny cti /Augustu/
Starověké literatury 5/6
Publius Ovidius Naso
- jeden z nejnadanějších autorů antické literatury
- byl vypovězen ze země císařem Augustem
- toužil po návratu k přátelům a rodině
- svůj stesk marně ukládal do básnických žalozpěvů (Trista) ???
- návrat do Říma mu nebyl povolen
- jeho poezie dodnes udivuje svou svěžestí, fantazií a analýzou milostných citů, např. Umění milovat, Lásky
- Proměny (Metamofoses)
- vyprávějí nejslavnější řádské a římské báje, jsou vzájemně spojeny v celek tím, že v každé z nich dochází k proměně, nejčastější námět je láska
Listy heroin – jsou to fiktivní dopisy významných ženských postav z římských dějin nebo mytologie ve kterých vysvětlují své skutky (Penelopa).
Quintus Horatius Flaccus
- básník Augustovy doby
- psal eposy se společenskou tematikou a často s ostrým kritickým zaměřením
- psal také reflexivní lyriku s úvahami o filosofických a mravních otázkách
Seneka
- filosof
- Dopisy Luciliovi - výklad názoru o tom, jak je potřeba žít
- filosofie učí snášet osud
Bible – PÍSMO SVATÉ
Staré hebrejské písemnictví obohatilo světovou kulturu o soubor slovesných památek zvaných PÍSMO SVATÉ neboli BIBLE – Kniha knih. Původně šlo o hebrejské náboženské texty, které křesťanství označilo jako STARÝ ZÁKON učinilo jej součástí bible.
Křesťané bibli nazývají posvátnou knihou. Bible vznikla z řeckého slova kniha. Na její tvorbě se podílelo mnoho lidí v různých krajích alespoň v průběhu 1000 let. Texty vznikaly pravděpodobně od 12. – 2. stol. př. n. l.
Bible se dělí na:
Starý zákon – hebrejská část
Nový zákon – křesťanská část
Starý zákon
Nejstarší část Starého zákona tvoří tzv. TÓRA neboli Pentateuch - Pět knih Mojžíšových - obsahují báje o stvoření světa a člověka a historii a zákony Židů (praotci židovského národa : Abraham, Izák, Jákob, Josef ).Na pět knih Mojžíšových navazují Knihy soudců s příběhem o silném Samsonovi.
Knihy královské líčí dějiny židovského národa za vlády prvních králů ( Saula, Davida a Šalamouna)
Tato část Starého zákona obsahuje i lyrické partie – žalmy a milostnou lyriku, Píseň písní (Píseň Šalamounova)
Starý zákon věnuje velkou pozornost činnosti proroků.
- jeden z nejnadanějších autorů antické literatury
- byl vypovězen ze země císařem Augustem
- toužil po návratu k přátelům a rodině
- svůj stesk marně ukládal do básnických žalozpěvů (Trista) ???
- návrat do Říma mu nebyl povolen
- jeho poezie dodnes udivuje svou svěžestí, fantazií a analýzou milostných citů, např. Umění milovat, Lásky
- Proměny (Metamofoses)
- vyprávějí nejslavnější řádské a římské báje, jsou vzájemně spojeny v celek tím, že v každé z nich dochází k proměně, nejčastější námět je láska
Listy heroin – jsou to fiktivní dopisy významných ženských postav z římských dějin nebo mytologie ve kterých vysvětlují své skutky (Penelopa).
Quintus Horatius Flaccus
- básník Augustovy doby
- psal eposy se společenskou tematikou a často s ostrým kritickým zaměřením
- psal také reflexivní lyriku s úvahami o filosofických a mravních otázkách
Seneka
- filosof
- Dopisy Luciliovi - výklad názoru o tom, jak je potřeba žít
- filosofie učí snášet osud
Bible – PÍSMO SVATÉ
Staré hebrejské písemnictví obohatilo světovou kulturu o soubor slovesných památek zvaných PÍSMO SVATÉ neboli BIBLE – Kniha knih. Původně šlo o hebrejské náboženské texty, které křesťanství označilo jako STARÝ ZÁKON učinilo jej součástí bible.
Křesťané bibli nazývají posvátnou knihou. Bible vznikla z řeckého slova kniha. Na její tvorbě se podílelo mnoho lidí v různých krajích alespoň v průběhu 1000 let. Texty vznikaly pravděpodobně od 12. – 2. stol. př. n. l.
Bible se dělí na:
Starý zákon – hebrejská část
Nový zákon – křesťanská část
Starý zákon
Nejstarší část Starého zákona tvoří tzv. TÓRA neboli Pentateuch - Pět knih Mojžíšových - obsahují báje o stvoření světa a člověka a historii a zákony Židů (praotci židovského národa : Abraham, Izák, Jákob, Josef ).Na pět knih Mojžíšových navazují Knihy soudců s příběhem o silném Samsonovi.
Knihy královské líčí dějiny židovského národa za vlády prvních králů ( Saula, Davida a Šalamouna)
Tato část Starého zákona obsahuje i lyrické partie – žalmy a milostnou lyriku, Píseň písní (Píseň Šalamounova)
Starý zákon věnuje velkou pozornost činnosti proroků.
Starověké literatury 6/6
Začátek první knihy ( Genesis ) vypráví o stvoření prvních lidí - Adama a Evy. Když však neuposlechli Hospodinův příkaz a utrhli si ovoce ze stromu poznání, byli vyhnáni z ráje, ztratili nesmrtelnost a museli pracovat.
Jejich syn Kain se dopustil prvního zločinu. Ze závisti zabil svého bratra Ábela. Když se mezi lidmi množili zločiny, Hospodin se rozhodl, že vyhladí lidstvo potopou.
Zachránil se pouze Noe se svou rodinou, když na boží příkaz postavil koráb a vzal do něho po páru od všech živočichů, aby po opadnutí vody opět zalidnil Zemi. Ani Noemovi potomci se nepolepšili. Začali stavět věž Babylonskou, aby se vyrovnali Bohovi. Bůh je však potrestal zmatením jazyků, a tak lidstvo rozdělil na národy s odlišnými jazyky. Proto stavbu nikdy nedokončili.
Z Noemových potomků byl nejslavnější Abrahám, jímž začínají biblické dějiny Hebrejů. Abrahám vyvedl lid svého kočovného kmene z Mezopotámie do Palestiny. Hospodin si chtěl ověřit oddanost Abraháma, a tak po něm žádal, aby mu obětoval svého syna Izáka, a teprve v poslední chvíli zadržel Abrahámovu smrtící ruku. Izákův syn Jákob, přestože připravil lstivě staršího bratra Ezaua o právo prvorozenství, stal se božím vyvolencem a dostal jméno Izrael, když si v zápase s Hospodinem vynutil jeho požehnání.
Pohnuté životní osudy měl jeden z dvanácti synů Jákobových, Josef, jehož prodali bratři do egyptského otroctví.V Egyptě se však Josef domohl svým uměním vykládat sny významného postavení na faraónově dvoře, a když později vypukl v Kannanské zemi, kde žili Hebrejové, hlad, vypravili se Jákobovi synové do Egypta nakoupit potraviny. Setkali se se svým bratrem, tehdy už královským místodržícím. Josef bratrům odpustila přemluvil je, aby se s celým rodem usadili v Egyptě. Jákobovi synové se potom stali v Egyptě praotci jednotlivých hebrejských kmenů. Postupem doby upadli však jejich potomci do nevolnictví, z něhož je vysvobodil Mojžíš.
S Hospodinovou pomocí převedl svůj lid zázračně přes Rudé moře a na poušti Sinajské jej zachránil před hledem. Na hoře Sinaj obdržel Mojžíš pro svůj lid od Hospodina Desatero, soubor mravních přikázání a obřadních pravidel , která měli zachovávat v poměru k Bohu i mezi sebou.
Na pět knih Mojžíšových navazují Knihy soudců s poutavým příběhem o silném Samsonovi, jeho bojích proti Filištínským a zrádné Daile, která jej vydala nepřátelům. Knihy královské líčí dějiny židovského národa za vlády prvních králů Saula, Davida a Šalamouna. Tato část Starého zákona obsahuje také lyrické partie: žalmy připisované Davidovi, milostnou lyriku Píseň písní ( Píseň Šalamounova ) a vyprávění o Davidově boji s obrem Goliášem.
Nový zákon
Je soubor 27 řecky psaných knih. Jádro tvoří 4 evangelia ( Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo ) – popisují život, umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Dál obsahuje epištoly – listy apoštolů věřícím, Skutky apoštolské a Zjevení sv. Jana ( Apokalypsa ) – polomystický spis o konci světa o posledním soudu.
Legendy - doporučená zbožná četní
- původně se předčítaly v kostele
- jejich pramenem byly příběhy spojené z Kristovým životem
Podle křesťanského mýtu je Ježíš Kristus boží syn, vytoužený Mesiáš předpovídaný starozákonními proroky, který obětoval svůj život, aby vykoupil hříchy světa. Jeho narození v Betlémě je ohlášeno kometou, která k němu a jeho matce Marii dovede tři krále – mudrce z Východu. Jako nemluvně je Ježíš s pomocí pěstouna Josefa zachráněn před nástrahami židovského vládce Heroda. Až jako muž veřejně vystoupí a je uznán posledním z proroků, Janem Křtitelem, za Mesiáše. Seskupí kolem sebe první učedníky ( apoštoly ), prochází se s nimi zemí, hlásá svou nauku, určenou pro bědné a dotvrzuje své poslání zázraky, promění o svatební hostině vodu za víno, několika rybami a chleby nasytí zástupy, uzdravuje nemocné a křísí mrtvé např. Lazara. O Velikonocích, vítán lidem, slavnostně vstoupí do Jeruzaléma. Poděšen jeho vlivem a oblibou ho vládnoucí kněžská kasta zajme s pomocí jeho zrádného učedníka Jidáše a vynutí si na římském místodržiteli Pilátovi souhlas s Kristovou smrtí. Kristus je na potupu jako nepravý Mesiáš ukřižován s dvěma lotry. Vstane však po třech dnech z mrtvých a než vstoupí na nebesa, rozešle své učedníky do celého světa, aby šířili jeho učení. Podle něj čeká lidi dodržující jeho přikázání posmrtná blaženost v ráji. Činnost apoštolů líčí novozákonní knihy, k nimž se pak připojuje soubor domnělých listů apoštolů některých raně křesťanským obcím
Jejich syn Kain se dopustil prvního zločinu. Ze závisti zabil svého bratra Ábela. Když se mezi lidmi množili zločiny, Hospodin se rozhodl, že vyhladí lidstvo potopou.
Zachránil se pouze Noe se svou rodinou, když na boží příkaz postavil koráb a vzal do něho po páru od všech živočichů, aby po opadnutí vody opět zalidnil Zemi. Ani Noemovi potomci se nepolepšili. Začali stavět věž Babylonskou, aby se vyrovnali Bohovi. Bůh je však potrestal zmatením jazyků, a tak lidstvo rozdělil na národy s odlišnými jazyky. Proto stavbu nikdy nedokončili.
Z Noemových potomků byl nejslavnější Abrahám, jímž začínají biblické dějiny Hebrejů. Abrahám vyvedl lid svého kočovného kmene z Mezopotámie do Palestiny. Hospodin si chtěl ověřit oddanost Abraháma, a tak po něm žádal, aby mu obětoval svého syna Izáka, a teprve v poslední chvíli zadržel Abrahámovu smrtící ruku. Izákův syn Jákob, přestože připravil lstivě staršího bratra Ezaua o právo prvorozenství, stal se božím vyvolencem a dostal jméno Izrael, když si v zápase s Hospodinem vynutil jeho požehnání.
Pohnuté životní osudy měl jeden z dvanácti synů Jákobových, Josef, jehož prodali bratři do egyptského otroctví.V Egyptě se však Josef domohl svým uměním vykládat sny významného postavení na faraónově dvoře, a když později vypukl v Kannanské zemi, kde žili Hebrejové, hlad, vypravili se Jákobovi synové do Egypta nakoupit potraviny. Setkali se se svým bratrem, tehdy už královským místodržícím. Josef bratrům odpustila přemluvil je, aby se s celým rodem usadili v Egyptě. Jákobovi synové se potom stali v Egyptě praotci jednotlivých hebrejských kmenů. Postupem doby upadli však jejich potomci do nevolnictví, z něhož je vysvobodil Mojžíš.
S Hospodinovou pomocí převedl svůj lid zázračně přes Rudé moře a na poušti Sinajské jej zachránil před hledem. Na hoře Sinaj obdržel Mojžíš pro svůj lid od Hospodina Desatero, soubor mravních přikázání a obřadních pravidel , která měli zachovávat v poměru k Bohu i mezi sebou.
Na pět knih Mojžíšových navazují Knihy soudců s poutavým příběhem o silném Samsonovi, jeho bojích proti Filištínským a zrádné Daile, která jej vydala nepřátelům. Knihy královské líčí dějiny židovského národa za vlády prvních králů Saula, Davida a Šalamouna. Tato část Starého zákona obsahuje také lyrické partie: žalmy připisované Davidovi, milostnou lyriku Píseň písní ( Píseň Šalamounova ) a vyprávění o Davidově boji s obrem Goliášem.
Nový zákon
Je soubor 27 řecky psaných knih. Jádro tvoří 4 evangelia ( Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo ) – popisují život, umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Dál obsahuje epištoly – listy apoštolů věřícím, Skutky apoštolské a Zjevení sv. Jana ( Apokalypsa ) – polomystický spis o konci světa o posledním soudu.
Legendy - doporučená zbožná četní
- původně se předčítaly v kostele
- jejich pramenem byly příběhy spojené z Kristovým životem
Podle křesťanského mýtu je Ježíš Kristus boží syn, vytoužený Mesiáš předpovídaný starozákonními proroky, který obětoval svůj život, aby vykoupil hříchy světa. Jeho narození v Betlémě je ohlášeno kometou, která k němu a jeho matce Marii dovede tři krále – mudrce z Východu. Jako nemluvně je Ježíš s pomocí pěstouna Josefa zachráněn před nástrahami židovského vládce Heroda. Až jako muž veřejně vystoupí a je uznán posledním z proroků, Janem Křtitelem, za Mesiáše. Seskupí kolem sebe první učedníky ( apoštoly ), prochází se s nimi zemí, hlásá svou nauku, určenou pro bědné a dotvrzuje své poslání zázraky, promění o svatební hostině vodu za víno, několika rybami a chleby nasytí zástupy, uzdravuje nemocné a křísí mrtvé např. Lazara. O Velikonocích, vítán lidem, slavnostně vstoupí do Jeruzaléma. Poděšen jeho vlivem a oblibou ho vládnoucí kněžská kasta zajme s pomocí jeho zrádného učedníka Jidáše a vynutí si na římském místodržiteli Pilátovi souhlas s Kristovou smrtí. Kristus je na potupu jako nepravý Mesiáš ukřižován s dvěma lotry. Vstane však po třech dnech z mrtvých a než vstoupí na nebesa, rozešle své učedníky do celého světa, aby šířili jeho učení. Podle něj čeká lidi dodržující jeho přikázání posmrtná blaženost v ráji. Činnost apoštolů líčí novozákonní knihy, k nimž se pak připojuje soubor domnělých listů apoštolů některých raně křesťanským obcím
Renesance a humanismus ve světové a české literatuře
Renesance a humanismus ve světové a české literatuře
- Její počátek ve 13stol. v Itálii. Nazývá se podle znovuzrození Antiky, je to konec středověku a začátek novověku. Je to úplný převrat v chápání světa a v postavení člověka v něm.
V počátcích křesťanství (Románský sloh) působily církevní stavby, jako místa kam člověk rád dojde a kde se dozví něco o bohu.
V pozdním středověku (Gotický sloh) působily kostely svou výškou, bohatou výzdobou na člověka tak, že vnímal svoji malost svoji neschopnost dokonce strach před trestajícím bohem. Bůh byl středem veškerého myšlení.
V renesanci se středem myšlením stává člověk.
- V renesanci nastává obrovský rozmach přírodních věd a umění. Renesanční člověk je přesvědčen, že lidské schopnosti nemají hranice a že rozumem lze dosáhnout dalších a dalších výsledků.
Architektura – obydlí se mění na pohodlné zámky . Zámky a kláštery mají často čtvercový půdorys s vnitřním dvorem, který je obklopen stropovými arkádami. Důraz je kladen na pohodlí a krásu, méně na opevnění. Nastává rozvoj měst.
Vědy –
1. Medicína: Rozšiřuje vědomosti díky pitvám a díky znalostem pocházející ze starých spisů.
2. Astronomie: Objevuje se HELIOCENTRICKÝ názor (slunce je střede, Země obíhá)
Nové objevy – Amerika:představa Země je kulatá
Nejvýznamnější renesanční umělci
Centrem se stala Florencie, která dala desítky vynikajících umělců.
Leonardo Da Vinci
– byl malíř, sochař, stavitel a vynálezce. Nejvýznamnější obraz je Mona Lisa. Žil většinu života mimo Florencie, snažil se docílit dokonalosti. Vymýšlel obléhací stroje, létající stroje. Psal poezii.
Michelangello Budnarotti
– Žil ve Florencii a v Římě byl geniální sochař, malíř, architekt, básník. Nejznámější soch jsou: David, Piety (pana Maria s mrtvým tělem Krista), vymaloval Sixtinskou kapli a psal sonety. Jeho dílo je vrcholem renesančního umění. Dokonale zachytil pohyb.
Dante Alighieri
Pocházel z Florencie, byl významný i v politice a proto při změně vlády musel do vyhnanství. Napsal alegorickou skladbu
- Božská komedie – básník zabloudí v lese, kde ho ohrožují 3šelmy. Les přestavuje svět a šelmy 3 hřích (smyslnost, pýchu a lakotu). Vysvobodí ho Vergilius a ukáže mu peklo a očistec, aby básník pochopil kam hříchy vedou.
Peklo - představuje trychtýř s 9 soustředními kruhy. Zde jsou umístěni hříšníci nejtěžší v devátém kruhu a jsou popsány jejich muka ještě v duchu středověku.
Očistec – představuje ostrov, tvořený horou 9 stupni. Stoupá se k nejmenším hříchům.
Peklem a očistcem provází Danteho Vergilius, který nemůže do ráje, protože je pohan. Rájem provází Beutrich básníkova láska a můza.
Francesco Petratch
Nejvýznamnější lyrický básník. Dovedl do dokonalosti renesanční poezie, která opěvovala krásu ženy a lásku.
Zpěvník – je soubor sonetů, které věnoval své lásce Lauře. Laura je dokonalá bytost, kterou básník nikdy nezíská a jeho láska nemá nic společného s láskou tělesnou.
Sonet (znělka) – je lyrická báseň typická pro renesanci. Má 4 sloky. První dvě mají 4 verše, druhé dvě 3 verše.
Giovanni Boccaccio
- Původem z Florencie, psal prózu zábavnou a satirickou
Dílo:
DEKAMERON – je 100 vtipných novel, které si vypráví 10 mladých lidí ve venkovské vile kam se uchýlily před morem. Část příběhů je na motivy jak někdo dokázal jak je hloupý nebo jak chytrý sluha napálil pána, jak záletná žena vyzrála na manžela. Některé příběhy jsou dost pikantní. Jeho slovník je spíše lidový a nevyhýbá se i některým vulgárním slovům.
Nicolo Machiavelli
Žil ve Florencii, kde se neustále bojovalo o vládu. Proto napsal knihu
Vladař – zdůrazňuje, že vládce není od boha a že to má být ten, který má pro vládu schopnosti. Aby si vladař udržel moc, má rychle zlikvidovat nepřátele a zbývající si zavázat, aby se proti němu nebouřili. Někdy jeho názory můžeme popsat, jako že účel světí prostředky.
- Její počátek ve 13stol. v Itálii. Nazývá se podle znovuzrození Antiky, je to konec středověku a začátek novověku. Je to úplný převrat v chápání světa a v postavení člověka v něm.
V počátcích křesťanství (Románský sloh) působily církevní stavby, jako místa kam člověk rád dojde a kde se dozví něco o bohu.
V pozdním středověku (Gotický sloh) působily kostely svou výškou, bohatou výzdobou na člověka tak, že vnímal svoji malost svoji neschopnost dokonce strach před trestajícím bohem. Bůh byl středem veškerého myšlení.
V renesanci se středem myšlením stává člověk.
- V renesanci nastává obrovský rozmach přírodních věd a umění. Renesanční člověk je přesvědčen, že lidské schopnosti nemají hranice a že rozumem lze dosáhnout dalších a dalších výsledků.
Architektura – obydlí se mění na pohodlné zámky . Zámky a kláštery mají často čtvercový půdorys s vnitřním dvorem, který je obklopen stropovými arkádami. Důraz je kladen na pohodlí a krásu, méně na opevnění. Nastává rozvoj měst.
Vědy –
1. Medicína: Rozšiřuje vědomosti díky pitvám a díky znalostem pocházející ze starých spisů.
2. Astronomie: Objevuje se HELIOCENTRICKÝ názor (slunce je střede, Země obíhá)
Nové objevy – Amerika:představa Země je kulatá
Nejvýznamnější renesanční umělci
Centrem se stala Florencie, která dala desítky vynikajících umělců.
Leonardo Da Vinci
– byl malíř, sochař, stavitel a vynálezce. Nejvýznamnější obraz je Mona Lisa. Žil většinu života mimo Florencie, snažil se docílit dokonalosti. Vymýšlel obléhací stroje, létající stroje. Psal poezii.
Michelangello Budnarotti
– Žil ve Florencii a v Římě byl geniální sochař, malíř, architekt, básník. Nejznámější soch jsou: David, Piety (pana Maria s mrtvým tělem Krista), vymaloval Sixtinskou kapli a psal sonety. Jeho dílo je vrcholem renesančního umění. Dokonale zachytil pohyb.
Dante Alighieri
Pocházel z Florencie, byl významný i v politice a proto při změně vlády musel do vyhnanství. Napsal alegorickou skladbu
- Božská komedie – básník zabloudí v lese, kde ho ohrožují 3šelmy. Les přestavuje svět a šelmy 3 hřích (smyslnost, pýchu a lakotu). Vysvobodí ho Vergilius a ukáže mu peklo a očistec, aby básník pochopil kam hříchy vedou.
Peklo - představuje trychtýř s 9 soustředními kruhy. Zde jsou umístěni hříšníci nejtěžší v devátém kruhu a jsou popsány jejich muka ještě v duchu středověku.
Očistec – představuje ostrov, tvořený horou 9 stupni. Stoupá se k nejmenším hříchům.
Peklem a očistcem provází Danteho Vergilius, který nemůže do ráje, protože je pohan. Rájem provází Beutrich básníkova láska a můza.
Francesco Petratch
Nejvýznamnější lyrický básník. Dovedl do dokonalosti renesanční poezie, která opěvovala krásu ženy a lásku.
Zpěvník – je soubor sonetů, které věnoval své lásce Lauře. Laura je dokonalá bytost, kterou básník nikdy nezíská a jeho láska nemá nic společného s láskou tělesnou.
Sonet (znělka) – je lyrická báseň typická pro renesanci. Má 4 sloky. První dvě mají 4 verše, druhé dvě 3 verše.
Giovanni Boccaccio
- Původem z Florencie, psal prózu zábavnou a satirickou
Dílo:
DEKAMERON – je 100 vtipných novel, které si vypráví 10 mladých lidí ve venkovské vile kam se uchýlily před morem. Část příběhů je na motivy jak někdo dokázal jak je hloupý nebo jak chytrý sluha napálil pána, jak záletná žena vyzrála na manžela. Některé příběhy jsou dost pikantní. Jeho slovník je spíše lidový a nevyhýbá se i některým vulgárním slovům.
Nicolo Machiavelli
Žil ve Florencii, kde se neustále bojovalo o vládu. Proto napsal knihu
Vladař – zdůrazňuje, že vládce není od boha a že to má být ten, který má pro vládu schopnosti. Aby si vladař udržel moc, má rychle zlikvidovat nepřátele a zbývající si zavázat, aby se proti němu nebouřili. Někdy jeho názory můžeme popsat, jako že účel světí prostředky.
Francouzská renesance
FRANCOUZSKÁ RENESANCE
Jedním z nejvýznamějších básníků je:
Franςois Villon (Francoá Vijón)
Jeho poezie svým způsobem předběhla doby, můžeme o něm říct, že je předchůdcem tzv. Prokletých básníků. Vystudoval Pařížskou Univerzitu, ale celý život se pohyboval ve společnosti pařížské spodiny. (žebráci, zloději, lehké ženy atd.)
Byl odsouzen za účast na loupeži, měl být popraven, ale na přímluvu svého ochránce byl propuštěn.
Můžeme ho považovat za 1 moderního básníka. Jednak proto, že důsledně používá lidového jazyka také proto, že své náměty hledá v okruhu horších stránek lidského života a v přístupu k životu i k sobě samému, kdy nic nebere vážně a ze všeho si dělá legraci.
Jeho díla jsou shrnuty do 2 knížek:
Velký testament (závěť)
Malý testament (závěť)
-Je to soubor básní nejčastěji balad, které posměšně parafrázují (napodobují) písně trubadurů, ale tam kde tyto písně jsou vznešené a oslavné Vioncká balada oslavuje ošklivost, hnus, bídu apod.
Např. Balada o tlusté Margot
Byl výrazný kritik církevního pokrytectví a stavěl se někdy až jako nevěrec.
Franςois Rabelais
Syn bohatého advokáta, vstoupil do kláštera. V dospělosti vystudoval medicínu a působil jako lékař. Ve svém díle se vysmívá všemu co bylo na tehdejší společnosti špatného. Je velice ostrý, kde si všímá hlouposti, která se tváří jako moudrost
Dílo:
Gargantua a Pantargel (Gargantyna a Partangyel)
- středověký román ve kterém není souvislá dějová linie, ale je to rozsáhlý soubor příběhů, úvah, dialogů zamyšlení i anekdot. Často se vysmívá planému rádoby vědeckému diskutování o ničem tak že tuto diskusí paraduje např. ve vulgární podobě. Hlavními postavami jsou 2 obři, kteří propagují přirozené chování, které by nemělo být omezeno žádnými předsudky. Např. Klášterem
Jedním z nejvýznamějších básníků je:
Franςois Villon (Francoá Vijón)
Jeho poezie svým způsobem předběhla doby, můžeme o něm říct, že je předchůdcem tzv. Prokletých básníků. Vystudoval Pařížskou Univerzitu, ale celý život se pohyboval ve společnosti pařížské spodiny. (žebráci, zloději, lehké ženy atd.)
Byl odsouzen za účast na loupeži, měl být popraven, ale na přímluvu svého ochránce byl propuštěn.
Můžeme ho považovat za 1 moderního básníka. Jednak proto, že důsledně používá lidového jazyka také proto, že své náměty hledá v okruhu horších stránek lidského života a v přístupu k životu i k sobě samému, kdy nic nebere vážně a ze všeho si dělá legraci.
Jeho díla jsou shrnuty do 2 knížek:
Velký testament (závěť)
Malý testament (závěť)
-Je to soubor básní nejčastěji balad, které posměšně parafrázují (napodobují) písně trubadurů, ale tam kde tyto písně jsou vznešené a oslavné Vioncká balada oslavuje ošklivost, hnus, bídu apod.
Např. Balada o tlusté Margot
Byl výrazný kritik církevního pokrytectví a stavěl se někdy až jako nevěrec.
Franςois Rabelais
Syn bohatého advokáta, vstoupil do kláštera. V dospělosti vystudoval medicínu a působil jako lékař. Ve svém díle se vysmívá všemu co bylo na tehdejší společnosti špatného. Je velice ostrý, kde si všímá hlouposti, která se tváří jako moudrost
Dílo:
Gargantua a Pantargel (Gargantyna a Partangyel)
- středověký román ve kterém není souvislá dějová linie, ale je to rozsáhlý soubor příběhů, úvah, dialogů zamyšlení i anekdot. Často se vysmívá planému rádoby vědeckému diskutování o ničem tak že tuto diskusí paraduje např. ve vulgární podobě. Hlavními postavami jsou 2 obři, kteří propagují přirozené chování, které by nemělo být omezeno žádnými předsudky. Např. Klášterem
Anglická renesance
ANGLICKÁ RENESANCE
William Shakespeare
(1564-1616)
Narodil se ve Stratfordu nad Avonou. Otec byl rukavičkář. V 18letech se oženil. Není známo kde a jak dlouho studoval. Několik let o něm nejsou informace. Později se objevil v Londýně jako herec a později spolumajitel divadla The Globe (zeměkoule).
Na stáří se vrátil do Stratfordu. Občas se objevují pochybnosti o autorství jeho her, ale nikde nelze najít žádné důkazy.
V tehdejším Alžbětinském divadle se hrálo na scéně, která nebyla vyvýšená, diváci byli těsně vedle scény, nepoužívaly se kulisy jenom minimum pomůcek (např. trůn, stůl, meče) Každé jednání uváděl herec, který říkal nebo měl napsané kde se děj odehrává.
Psal tragedie i komedie a romány na historické náměty, buď z anglických nebo z antických dějin.
Nejznámější tragedie
Romeo a julie
Znepřátelené rody jsou Montekové (Romeo) a Capuleti (Julie). Romeo a Julie se milují, tajně se vezmou. Romeo v souboji pomstí svého přítele a zabije Julietinýho bratrance. Musí uprchnout. Julie vypije nápoj po kterém vypadá jako mrtvá. Romeo nezná pravdu zabije se a Julie také.
Hamlet
Tragedie muže, který má pomstít vraždu svého otce, ale nemůže se k tomu odhodlat dokud nemá jistotu. Hamlet předstírá že je blázen nešťastnou náhodou zabije otce své lásky Ofélie. Během divadelního představení získá jistotu, že jeho strýc jeho otce zabil.
V závěrečné scéně souboje zemřou všichni zůčastněni.
Othello
Je velitel Benátské armády, jeho žena Desdemona odmítne Jaga. Ten se jí pomstí tím že ji nařkne z nevěry. Othello uvěří a Desdemonu zabije (uškrtí), když se dozví pravdu spáchá sebevraždu.
Tragedie na motivy z Anglických dějin:
Richard II., Richard III., Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Král Lear, Machbeth
Král Lear – Pozdě pozná, že ublížil jediné dceři, která ho měla ráda
Machbeth – Tragédie ctižádostivce, který chce vraždami získat trůn. (pohnul se Šervůtskej les)
Hry na Antické motivy:
Antonius a Kleopatra – Oba pro lásku zapomenou na své povinnosti vladařské a vojenské.
Julius Ceasar – Brutus se rozhoduje k vraždě, aby zachránil Staré zásady římské.
Koristanus
Veselo hry:
Zkrocení zlé ženy – Hubatá Kateřina se podle otcova příkazu musí vdát první. Na konec se najde ženich, který ji zkrotí hlavně tím, že je poznat že jí má rád a že mu nejde o věno. Na konec se ukáže že mladší sestra Bianka jenom předstírala, že je tichá a milá.
Veselé paničky Windsorské – hlavní postavou je Falstaf, který představuje muže, který umí užívat života, dobré jídlo, pití, ženy. Je vtipný znalec života.
Sen noci svatojánské – V kouzelné noci se v lese dostanou pod moc, čár a kouzel 3 páry. Nejprve se promíchají, ale nakonec se ti kteří se milují dostanou k sobě.
Kupec Benátský – Bohatý žid poskytl vysokou půjčku pokud nebude splacena může si vyříznout 1 lybru masa z těla dlužníka. Moudrý soud rozhodne, že se nesmí prolít ani kapka krve.
Thomas More
UTOPIE
Popsal zde vymyšlený ostrov na kterém žije dokonalá společnost. Všichni pracují společně, všichni se mají dobře volný čas věnují kultuře. Není zde náboženská nesnášenlivost.
Francis Bacon
NOVÁ ATLANTIDA
Popsal ostrovní říše ve které vládnou vědci a proto je zde všechno řízeno dobře a spravedlivě. Byl to i významný vědec a filozof. Formuloval nový vědecký způsob poznání (nejprve sesbírat množství jevů a na jejich základě vytvářet teorie).
Geoffrey Chaucer (ŽOFRY ČOSR)
Vrstevník Boccacciova a napsal i podobné dílo:
CANTERBURSKÉ POVÍDKY - Do rámce poutníků, kteří putují do Canterbury a čas si krátí vypravováním zasadil vtipné příběhy, pohádky, lidová vyprávění, milostné historky. (Žena vypráví o svých 5 manželích)
William Shakespeare
(1564-1616)
Narodil se ve Stratfordu nad Avonou. Otec byl rukavičkář. V 18letech se oženil. Není známo kde a jak dlouho studoval. Několik let o něm nejsou informace. Později se objevil v Londýně jako herec a později spolumajitel divadla The Globe (zeměkoule).
Na stáří se vrátil do Stratfordu. Občas se objevují pochybnosti o autorství jeho her, ale nikde nelze najít žádné důkazy.
V tehdejším Alžbětinském divadle se hrálo na scéně, která nebyla vyvýšená, diváci byli těsně vedle scény, nepoužívaly se kulisy jenom minimum pomůcek (např. trůn, stůl, meče) Každé jednání uváděl herec, který říkal nebo měl napsané kde se děj odehrává.
Psal tragedie i komedie a romány na historické náměty, buď z anglických nebo z antických dějin.
Nejznámější tragedie
Romeo a julie
Znepřátelené rody jsou Montekové (Romeo) a Capuleti (Julie). Romeo a Julie se milují, tajně se vezmou. Romeo v souboji pomstí svého přítele a zabije Julietinýho bratrance. Musí uprchnout. Julie vypije nápoj po kterém vypadá jako mrtvá. Romeo nezná pravdu zabije se a Julie také.
Hamlet
Tragedie muže, který má pomstít vraždu svého otce, ale nemůže se k tomu odhodlat dokud nemá jistotu. Hamlet předstírá že je blázen nešťastnou náhodou zabije otce své lásky Ofélie. Během divadelního představení získá jistotu, že jeho strýc jeho otce zabil.
V závěrečné scéně souboje zemřou všichni zůčastněni.
Othello
Je velitel Benátské armády, jeho žena Desdemona odmítne Jaga. Ten se jí pomstí tím že ji nařkne z nevěry. Othello uvěří a Desdemonu zabije (uškrtí), když se dozví pravdu spáchá sebevraždu.
Tragedie na motivy z Anglických dějin:
Richard II., Richard III., Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Jindřich VIII., Král Lear, Machbeth
Král Lear – Pozdě pozná, že ublížil jediné dceři, která ho měla ráda
Machbeth – Tragédie ctižádostivce, který chce vraždami získat trůn. (pohnul se Šervůtskej les)
Hry na Antické motivy:
Antonius a Kleopatra – Oba pro lásku zapomenou na své povinnosti vladařské a vojenské.
Julius Ceasar – Brutus se rozhoduje k vraždě, aby zachránil Staré zásady římské.
Koristanus
Veselo hry:
Zkrocení zlé ženy – Hubatá Kateřina se podle otcova příkazu musí vdát první. Na konec se najde ženich, který ji zkrotí hlavně tím, že je poznat že jí má rád a že mu nejde o věno. Na konec se ukáže že mladší sestra Bianka jenom předstírala, že je tichá a milá.
Veselé paničky Windsorské – hlavní postavou je Falstaf, který představuje muže, který umí užívat života, dobré jídlo, pití, ženy. Je vtipný znalec života.
Sen noci svatojánské – V kouzelné noci se v lese dostanou pod moc, čár a kouzel 3 páry. Nejprve se promíchají, ale nakonec se ti kteří se milují dostanou k sobě.
Kupec Benátský – Bohatý žid poskytl vysokou půjčku pokud nebude splacena může si vyříznout 1 lybru masa z těla dlužníka. Moudrý soud rozhodne, že se nesmí prolít ani kapka krve.
Thomas More
UTOPIE
Popsal zde vymyšlený ostrov na kterém žije dokonalá společnost. Všichni pracují společně, všichni se mají dobře volný čas věnují kultuře. Není zde náboženská nesnášenlivost.
Francis Bacon
NOVÁ ATLANTIDA
Popsal ostrovní říše ve které vládnou vědci a proto je zde všechno řízeno dobře a spravedlivě. Byl to i významný vědec a filozof. Formuloval nový vědecký způsob poznání (nejprve sesbírat množství jevů a na jejich základě vytvářet teorie).
Geoffrey Chaucer (ŽOFRY ČOSR)
Vrstevník Boccacciova a napsal i podobné dílo:
CANTERBURSKÉ POVÍDKY - Do rámce poutníků, kteří putují do Canterbury a čas si krátí vypravováním zasadil vtipné příběhy, pohádky, lidová vyprávění, milostné historky. (Žena vypráví o svých 5 manželích)
Španělská renesance
ŠPANĚLSKÁ RENESANCE
Miguel de Cervantes – (Servantes)
Pocházel ze zchudlé zemanské rodiny. Následkem zranění v námořní bitvě u Lepanta mu
ochrnula levá ruka. Při návratu do Španělska byl zajat piráty, z berberského otroctví se vrátil po 5letech. Působil jako zásobovací komisař armády a výběrčí daní. Dvakrát byl uvězněn pro dluhy.
Díla:
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
Chudý šlechtič čte rytířské romány rozhodne se chovat stejně jako rytíři. Má koně Rosinantu a sluhu Sancha Panzu (je tlustý). Jeho rytířské skutky se většinou obrátí proti němu je v nich směšný. Autor vlastně říká, že v jeho době už rytířské ideály jsou minulostí, že se přežily. Motivy z této knihy často zpacovávají i další autoři např. V. Dyk ve hře Zmoudření Dona Quijote
Lope de Vega
Nejvýznamnější autor divadelních her patří do zlatého pokladu dramatiky.
Fuenta ovejuna (ovčí pramen)
První drama ve kterém vystupuje lid jako hlavní hrdina, ubrání se proti bezpráví. Vesničané jsou sužování pánem, který si násilím bere jejich dcery. Postížený starostu (znásilnil mu dceru) zabije pána a při výšetřování celá vesnice bere vinu na sebe.
Tirso de Molina - Sevillský svůdce aneb kamenný host
Poprvé zde bylo zpracováno téma s postavou Dona Juana. Don Juan svádí a opouští ženy, páchá další hřích a v podstatě se vysmívá bohu, že proti němu ještě nezakročil. Když jedné svedené dívce zabije otce a ještě se posmívá jeho bezmoci socha zavražděného přijímá pozvání na večeři a Don Juan umírá v jejím obětí.
Miguel de Cervantes – (Servantes)
Pocházel ze zchudlé zemanské rodiny. Následkem zranění v námořní bitvě u Lepanta mu
ochrnula levá ruka. Při návratu do Španělska byl zajat piráty, z berberského otroctví se vrátil po 5letech. Působil jako zásobovací komisař armády a výběrčí daní. Dvakrát byl uvězněn pro dluhy.
Díla:
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
Chudý šlechtič čte rytířské romány rozhodne se chovat stejně jako rytíři. Má koně Rosinantu a sluhu Sancha Panzu (je tlustý). Jeho rytířské skutky se většinou obrátí proti němu je v nich směšný. Autor vlastně říká, že v jeho době už rytířské ideály jsou minulostí, že se přežily. Motivy z této knihy často zpacovávají i další autoři např. V. Dyk ve hře Zmoudření Dona Quijote
Lope de Vega
Nejvýznamnější autor divadelních her patří do zlatého pokladu dramatiky.
Fuenta ovejuna (ovčí pramen)
První drama ve kterém vystupuje lid jako hlavní hrdina, ubrání se proti bezpráví. Vesničané jsou sužování pánem, který si násilím bere jejich dcery. Postížený starostu (znásilnil mu dceru) zabije pána a při výšetřování celá vesnice bere vinu na sebe.
Tirso de Molina - Sevillský svůdce aneb kamenný host
Poprvé zde bylo zpracováno téma s postavou Dona Juana. Don Juan svádí a opouští ženy, páchá další hřích a v podstatě se vysmívá bohu, že proti němu ještě nezakročil. Když jedné svedené dívce zabije otce a ještě se posmívá jeho bezmoci socha zavražděného přijímá pozvání na večeři a Don Juan umírá v jejím obětí.
Česká renesance a humanismus od 2pol. 15stol.
Česká renesance a humanismus od 2pol. 15stol.
U nás se nerozvinula typicky renesanční literatura jako Dekanern, protože přetrvali náboženské spory. Pro českou literaturu je charakteristický až humanismus, který zdůrazňoval vzdělání, literární úroveň a bohatost jazyk.
- Rozšiřování vzdělání umožňoval knihtisk. U nás Jednota Bratrská, tiskárna v Kralicích. Vydala 1 ucelené vydání biblí s překladem nového zákona.
Jan Blahoslav
Biskup Jednoty bratrské, přeložil nový zákon pro bibli Kralickou. Napsal – gramatiku českou - doplnil již starší gramatiku a určil je pro potřeby tiskařů a překladatelů
- Filipika proti mizomůzům – proti nepřátelům vzdělání.V Praze další významné nakladatelství Melantrich vydávalo české knihy a jeho majitel Daniel Adam z Veleslavína se zasloužil o to, aby byli vydávány pouze knihy napsané bohatou a správnému češtinou. V těchto knihách později národní buditelé hledali základ spisovní češtiny.
Zábavná literatura
V oblibě byli kroniky, cestopisy a knížky lidového čtení.
Václav Hájek z Libočan (Kronika česká)
- Velmi oblíbená, autor byl vynikající vypravěč, ale ne vždy se držel pravdy.
Oldřich Prefát z Vlkanova (Cesta z Prahy do Benátek)
- Autor se vypravil až do Jeruzaléma a svoji cestu velice podrobně popsal např. smlouvu s lodníkem nebo místo kde byl Kristus ukřižován.
Karel Starší ze Žerotína (Obrana) = Apologia
- Významný politik člen jednoty bratrské ochránce tiskárny v Kralicích a ochránce Komenského.
- Krytyzuje poměry v českém království, kdy bohatí nedbají na úroveň země.
Knížky lidového čtení
Celou Evropou se šířil zájem o literaturu, která přinášela zábavné historky:
O bratru Palečkovi – jsou to vtipné historky o tom jak bratr Paleček (šašek krále Jiřího z Poděbrad ) pomohl chudým proti bohatým. (Král pochopil, že nemá čeleď krmit malými rybami)
O Enšpiglovi – Tyto historky mají původ v němčině. Chytrák Enšpígl napálí hlupáky a při tom pomůže prostým lidem.
O Faustovi – Na základě německé pověsti vzniká vyprávění o Dr. Faustovi, který upsal duši ďáblu proto aby získal i zapovězené vědění.
U nás se nerozvinula typicky renesanční literatura jako Dekanern, protože přetrvali náboženské spory. Pro českou literaturu je charakteristický až humanismus, který zdůrazňoval vzdělání, literární úroveň a bohatost jazyk.
- Rozšiřování vzdělání umožňoval knihtisk. U nás Jednota Bratrská, tiskárna v Kralicích. Vydala 1 ucelené vydání biblí s překladem nového zákona.
Jan Blahoslav
Biskup Jednoty bratrské, přeložil nový zákon pro bibli Kralickou. Napsal – gramatiku českou - doplnil již starší gramatiku a určil je pro potřeby tiskařů a překladatelů
- Filipika proti mizomůzům – proti nepřátelům vzdělání.V Praze další významné nakladatelství Melantrich vydávalo české knihy a jeho majitel Daniel Adam z Veleslavína se zasloužil o to, aby byli vydávány pouze knihy napsané bohatou a správnému češtinou. V těchto knihách později národní buditelé hledali základ spisovní češtiny.
Zábavná literatura
V oblibě byli kroniky, cestopisy a knížky lidového čtení.
Václav Hájek z Libočan (Kronika česká)
- Velmi oblíbená, autor byl vynikající vypravěč, ale ne vždy se držel pravdy.
Oldřich Prefát z Vlkanova (Cesta z Prahy do Benátek)
- Autor se vypravil až do Jeruzaléma a svoji cestu velice podrobně popsal např. smlouvu s lodníkem nebo místo kde byl Kristus ukřižován.
Karel Starší ze Žerotína (Obrana) = Apologia
- Významný politik člen jednoty bratrské ochránce tiskárny v Kralicích a ochránce Komenského.
- Krytyzuje poměry v českém království, kdy bohatí nedbají na úroveň země.
Knížky lidového čtení
Celou Evropou se šířil zájem o literaturu, která přinášela zábavné historky:
O bratru Palečkovi – jsou to vtipné historky o tom jak bratr Paleček (šašek krále Jiřího z Poděbrad ) pomohl chudým proti bohatým. (Král pochopil, že nemá čeleď krmit malými rybami)
O Enšpiglovi – Tyto historky mají původ v němčině. Chytrák Enšpígl napálí hlupáky a při tom pomůže prostým lidem.
O Faustovi – Na základě německé pověsti vzniká vyprávění o Dr. Faustovi, který upsal duši ďáblu proto aby získal i zapovězené vědění.
Literatura v období baroka ve světě a u nás, osobnost J. A. Komenského I.
Literatura v období baroka ve světě a u nás, osobnost J. A. Komenského
Slovo baroko pravděpodobně vzniklo z portugalského slova barocco - označující nepravidelnou perlu nebo perlovou ozdobu.
Baroko zahrnuje epochu dlouhou 200 let, začínající 2.polovinou 16.stol v Itálii a Španělsku. Odtud se rozšířilo do celé Evropy.
U nás baroko začíná po r. 1620 ( doba pobělohorská ).
O baroku se mluví v literatuře, v umění i v hudbě.
S renesancí zůstává společná touha po poznání, smyslovost a smyslnost.
Pocity nejistoty barokního člověka souvisejí s obdobím třicetileté války. Druhý je pocit marnosti a
pomíjivosti světa pozemského, který souvisí s upevněním víry v nadpozemský život. Nad rozumem vítězí fantazie a víra, typické je líčení utrpení pozemského života a pekelných muk.
Vzrostal autorita církve i moc panovníka.
Znaky:
• nad rozum staví barokní člověk víru
• barokní člověk se odvrací od přírody a zaměřuje se k vlastnímu nitru (Komenský – Labyrint….)
• naturalistická konkrétnost – utrpení, bolest, bezmocnost
• monumentalita – snaha ohromit člověka
• kontrasty : chudoba x bohatství ; ďábel x bůh ; hmota x duch …
• duchovnost – pravda je zjevována
Architektura
Staví se řada kostelů a chrámů. Jsou to mohutné stavby. Mají kopule, oblouky a křivky. Využívají světla (prosklené stropy) – světlo shora zvětšovalo prostorový účinek. Na stropech jsou krásné malby.
Vnitřní výzdoba – přemíra ozdob a soch v kostelech.
Kryštof a Kilián Dienzenhoferovi ( otec a syn )
- chrám sv. Mikuláše ( Kryštof ), Loreta ( Kryštof ), vila Amerika ( Kilián )
Jan Santini
Další památky:
Chrám sv. Petra v Římě
Park Versailles v Paříži
Kostel sv. Tomáše v Brně
Sochařství
Barokní sochy jsou v pohybu. V obličeji mají křečovitý výraz. Někdy vyjadřují vnitřní napětí.
Matyáš Braun -
- sochy neřestí a ctností – Kuks, sv. Luitegarda – sousoší na Karlově mostě
Ferdinand Brokof
- sochy na Karlově mostě
Slovo baroko pravděpodobně vzniklo z portugalského slova barocco - označující nepravidelnou perlu nebo perlovou ozdobu.
Baroko zahrnuje epochu dlouhou 200 let, začínající 2.polovinou 16.stol v Itálii a Španělsku. Odtud se rozšířilo do celé Evropy.
U nás baroko začíná po r. 1620 ( doba pobělohorská ).
O baroku se mluví v literatuře, v umění i v hudbě.
S renesancí zůstává společná touha po poznání, smyslovost a smyslnost.
Pocity nejistoty barokního člověka souvisejí s obdobím třicetileté války. Druhý je pocit marnosti a
pomíjivosti světa pozemského, který souvisí s upevněním víry v nadpozemský život. Nad rozumem vítězí fantazie a víra, typické je líčení utrpení pozemského života a pekelných muk.
Vzrostal autorita církve i moc panovníka.
Znaky:
• nad rozum staví barokní člověk víru
• barokní člověk se odvrací od přírody a zaměřuje se k vlastnímu nitru (Komenský – Labyrint….)
• naturalistická konkrétnost – utrpení, bolest, bezmocnost
• monumentalita – snaha ohromit člověka
• kontrasty : chudoba x bohatství ; ďábel x bůh ; hmota x duch …
• duchovnost – pravda je zjevována
Architektura
Staví se řada kostelů a chrámů. Jsou to mohutné stavby. Mají kopule, oblouky a křivky. Využívají světla (prosklené stropy) – světlo shora zvětšovalo prostorový účinek. Na stropech jsou krásné malby.
Vnitřní výzdoba – přemíra ozdob a soch v kostelech.
Kryštof a Kilián Dienzenhoferovi ( otec a syn )
- chrám sv. Mikuláše ( Kryštof ), Loreta ( Kryštof ), vila Amerika ( Kilián )
Jan Santini
Další památky:
Chrám sv. Petra v Římě
Park Versailles v Paříži
Kostel sv. Tomáše v Brně
Sochařství
Barokní sochy jsou v pohybu. V obličeji mají křečovitý výraz. Někdy vyjadřují vnitřní napětí.
Matyáš Braun -
- sochy neřestí a ctností – Kuks, sv. Luitegarda – sousoší na Karlově mostě
Ferdinand Brokof
- sochy na Karlově mostě
Literatura v období baroka ve světě a u nás, osobnost J. A. Komenského II.
Malířství
Uplatňuje šerosvit – kontrast světla a stínu. Umělci vnášejí do svých děl dosud nezvyklý pohyb.
Karel Škréta – Rodina brusiče drahokamů
Petr Brandl – portrétista, tvůrce oltářů
Rembrandt – Noční hlídka
Paul Rubens – Venuše před zrcadlem
Hudba
Typická je varhanní hudba. Vzniká opera a balet.
J.S. Bach , J. Mysliveček , A. Vivaldi, F. Händel,
Jan Jakub Ryba – Česká mše vánoční
Literatura
Pěstuje se legenda, duchovní píseň, traktáty, eposy, úvahová (reflexivní) lyrika.
V Evropě je představitel
John Milton
Ztracený ráj
- duchovní epos
- na základě biblického příběhu o Adamu a Evě – o prvním hříchu
Domácí pobělohorská literatura
Českou pobělohorská literatura byla násilně rozdělena na dvě větve. Na domácí (katolickou) a na emigrantskou (evangelickou).
1) Domácí literatura
Domácí barokní literatura byla psána česky nebo latinsky. Později převažovala němčina. V popředí stojí duchovní literatura – vznikají legendy, náboženská dramata, životopisy svatých a duchovní písně. Pěstovalo se i kazatelství, duchovní básnictví a také jezuitská dramata. Hlavní vliv na literaturu měl jezuitský řád a někdy je tato literatura charakterizována jako tzv. jezuitská literatura. Literatura počátku 18. stol představuje nejvýraznější sestupný bod literárního vývoje. Alois Jirásek výstižně nazval tuto dobu dobou temna.
Knihy byly oficiální mocí páleny, lid je však schovával a tajně četl.
Bedřich Bridel
- člen jezuitského řádu
- řídil tiskárnu v pražském Klementinu
- píše filosofickou a duchovní literaturu
- píše česky
Co Bůh? Člověk?
- Rozsáhlá básnická skladba
- úvaha o dokonalosti boží a nicotě lidské existence
Uplatňuje šerosvit – kontrast světla a stínu. Umělci vnášejí do svých děl dosud nezvyklý pohyb.
Karel Škréta – Rodina brusiče drahokamů
Petr Brandl – portrétista, tvůrce oltářů
Rembrandt – Noční hlídka
Paul Rubens – Venuše před zrcadlem
Hudba
Typická je varhanní hudba. Vzniká opera a balet.
J.S. Bach , J. Mysliveček , A. Vivaldi, F. Händel,
Jan Jakub Ryba – Česká mše vánoční
Literatura
Pěstuje se legenda, duchovní píseň, traktáty, eposy, úvahová (reflexivní) lyrika.
V Evropě je představitel
John Milton
Ztracený ráj
- duchovní epos
- na základě biblického příběhu o Adamu a Evě – o prvním hříchu
Domácí pobělohorská literatura
Českou pobělohorská literatura byla násilně rozdělena na dvě větve. Na domácí (katolickou) a na emigrantskou (evangelickou).
1) Domácí literatura
Domácí barokní literatura byla psána česky nebo latinsky. Později převažovala němčina. V popředí stojí duchovní literatura – vznikají legendy, náboženská dramata, životopisy svatých a duchovní písně. Pěstovalo se i kazatelství, duchovní básnictví a také jezuitská dramata. Hlavní vliv na literaturu měl jezuitský řád a někdy je tato literatura charakterizována jako tzv. jezuitská literatura. Literatura počátku 18. stol představuje nejvýraznější sestupný bod literárního vývoje. Alois Jirásek výstižně nazval tuto dobu dobou temna.
Knihy byly oficiální mocí páleny, lid je však schovával a tajně četl.
Bedřich Bridel
- člen jezuitského řádu
- řídil tiskárnu v pražském Klementinu
- píše filosofickou a duchovní literaturu
- píše česky
Co Bůh? Člověk?
- Rozsáhlá básnická skladba
- úvaha o dokonalosti boží a nicotě lidské existence
Literatura v období baroka ve světě a u nás, osobnost J. A. Komenského III.
Adam Michna z Otradovic
- hudební skladatel a varhaník
- autor známých písní – Chtíc, aby spal; Hajej můj andílku
Oficiální literatura – psali jezuité
Bohuslav Balbín
- člen jezuitského řádu
- básník, dramatik, teoretik humanitních disciplín
- psal výhradně latinsky
Rozprava (Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého)
- vyjadřuje myšlenku práva na vlastní jazyk
- obhajuje češtinu jako kultivovaný jazyk využívaný ve všech oblastech písemnictví
- dílo vydáno až na počátku NO, ovlivnilo Josefa Dobrovského
Úroveň českého jazyka upadá, česky se mluví jen na venkově, české nekatolické knihy jsou páleny, nositelkou českého jazyka a české literatury je tzv. pololidová tvorba a ústní lidová slovesnost, která se vyvíjela souběžně s pobělohorskou literaturou.
Pololidová tvorba
Jde o přechod mezi oficiální lit. a lidovou slovesností. Je to literatura o lidu, ale není z pozic lidových vrstev, ale z měšťáckých znalost lidového prostředí.
Autoři psali interludia – krátké frašky z lidového prostředí plné satiry pro drobné měšťanstvo, často byly výsměchem sedlákům, které byly vkládány do smutných her, ale v 17. stol se osamostatnily.
Představitelem je kantor Václav František Kocmánek
- je autorem 7 interludií
Potulní kramáři s flašinetem a obrázkovým doprovodem zpívali kramářské písně, které měli jak funkci zábavnou, tak i informativní.
- hudební skladatel a varhaník
- autor známých písní – Chtíc, aby spal; Hajej můj andílku
Oficiální literatura – psali jezuité
Bohuslav Balbín
- člen jezuitského řádu
- básník, dramatik, teoretik humanitních disciplín
- psal výhradně latinsky
Rozprava (Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého)
- vyjadřuje myšlenku práva na vlastní jazyk
- obhajuje češtinu jako kultivovaný jazyk využívaný ve všech oblastech písemnictví
- dílo vydáno až na počátku NO, ovlivnilo Josefa Dobrovského
Úroveň českého jazyka upadá, česky se mluví jen na venkově, české nekatolické knihy jsou páleny, nositelkou českého jazyka a české literatury je tzv. pololidová tvorba a ústní lidová slovesnost, která se vyvíjela souběžně s pobělohorskou literaturou.
Pololidová tvorba
Jde o přechod mezi oficiální lit. a lidovou slovesností. Je to literatura o lidu, ale není z pozic lidových vrstev, ale z měšťáckých znalost lidového prostředí.
Autoři psali interludia – krátké frašky z lidového prostředí plné satiry pro drobné měšťanstvo, často byly výsměchem sedlákům, které byly vkládány do smutných her, ale v 17. stol se osamostatnily.
Představitelem je kantor Václav František Kocmánek
- je autorem 7 interludií
Potulní kramáři s flašinetem a obrázkovým doprovodem zpívali kramářské písně, které měli jak funkci zábavnou, tak i informativní.
Literatura v období baroka ve světě a u nás, osobnost J. A. Komenského IV.
Ústní lidová slovesnost
Vzniká převážně mezi venkovským lidem a uchovávána je po generace ústním podáním.
Hlavními žánry jsou:
a) sociální písně – podávají otřesné svědectví o robotě
- Ti sedláci ubozí
b) pohádky – lidé hledali útěchu, vkládali touhu po spravedlnosti
- Čert a Káča
c) pověsti
- O Žižkovi
- O blanických rytířích
d) lyrika
- pracovní písně
- přísloví, říkadla, hádanky
e) lidové balady
- Osiřelo dítě
- Matka vražednice
- Utonulá
f) drama
- nejčastější byla lidová hra se zpěvy
- loutkové divadlo
- Matěj Kopecký – jeden ze zakladatelů loutkového divadla, zasloužil se o jeho rozvoj
V době NO se stala důležitým inspiračním zdrojem.
Lidovou slovesnost se v 19. století snažili zaznamenat tzv. sběratelé. Mezi nejznámější patří K. J. Erben a B. Němcová.
2) Emigrantská literatura
Pavel Stránský
- autor spisu O státě českém. Je napsán latinsky, zdůrazňuje předbělohorskou dobu
Pavel Skála – autor Historie církevní – studuje od počátku vznik a vývoj církve
Jan Amos Komenský ( 1592 – 1670 )
Nejdůležitější postava českého baroka svým významem daleko přesahující tuto éru.
Učitel národů, zakladatel moderní pedagogiky, představitel emigrantské literatury.
Byl filosof, pedagog, historik a překladatel, originální básník..
Narodil se pravděpodobně v Nivnici na jižní Moravě. Nabyl velkého vzdělání na evropských univerzitách – na studiích v Německu ( Herborn, Heidelberg ) poznal, jak u jiných národů pokročilo vědecké bádání, proto bylo jeho cílem povznést i českou vědu na vyšší úroveň.
Po návratu z Evropy působil jako učitel v Přerově a ve Fulneku. Byl také poslední biskup jednoty bratrské.
Když musel r. 1621 uprchnout z Fulneku před plenícími španělskými vojáky, ztratil část svých rukopisů a celou knihovnu, za moru v Přerově mu zemřela první žena.
Po vydání ostrých nařízení proti nekatolíkům opustil r. 1628 vlast a usadil se v polském Lešně (už dříve útulek pro příslušníky JB).
V příštích letech navštívil také Anglii ( založit akademii věd ) a Švédsko.
Vestfálský mír r. 1648 znamenal konec jeho nadějí na návrat do vlasti. V té době zemřela také jeho druhá žena.
Při požáru v Lešně r. 1654 mu shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého.
Ke konci života se usadil u svých přátel v Amsterodamu. Pohřben je v Naardenu.
Jeho dílo můžeme rozdělit na spisy pedagogické a spisy pansofické – vševědné.
Jediné umělecké literární dílo je Labyrint světa a ráj srdce
- inspirovaný Božskou komedií
- poutník (autor – toužící po poznání) prochází městem bludištěm (světem). Jeho průvodci, Vševěd, Všudybud (zosobnění lidské zvídavosti) a Mámení (přejímá bez uvažování cizí názory), mu nasazují různé brýle. On ale všude rozpoznává jen podvod a klam. Východiskem ze zoufalství a jedinou útěchou je mu Bůh.
- dílo je typickou barokní alegorií
- je psáno prózou, i když skladba má básnický ráz
Vzniká převážně mezi venkovským lidem a uchovávána je po generace ústním podáním.
Hlavními žánry jsou:
a) sociální písně – podávají otřesné svědectví o robotě
- Ti sedláci ubozí
b) pohádky – lidé hledali útěchu, vkládali touhu po spravedlnosti
- Čert a Káča
c) pověsti
- O Žižkovi
- O blanických rytířích
d) lyrika
- pracovní písně
- přísloví, říkadla, hádanky
e) lidové balady
- Osiřelo dítě
- Matka vražednice
- Utonulá
f) drama
- nejčastější byla lidová hra se zpěvy
- loutkové divadlo
- Matěj Kopecký – jeden ze zakladatelů loutkového divadla, zasloužil se o jeho rozvoj
V době NO se stala důležitým inspiračním zdrojem.
Lidovou slovesnost se v 19. století snažili zaznamenat tzv. sběratelé. Mezi nejznámější patří K. J. Erben a B. Němcová.
2) Emigrantská literatura
Pavel Stránský
- autor spisu O státě českém. Je napsán latinsky, zdůrazňuje předbělohorskou dobu
Pavel Skála – autor Historie církevní – studuje od počátku vznik a vývoj církve
Jan Amos Komenský ( 1592 – 1670 )
Nejdůležitější postava českého baroka svým významem daleko přesahující tuto éru.
Učitel národů, zakladatel moderní pedagogiky, představitel emigrantské literatury.
Byl filosof, pedagog, historik a překladatel, originální básník..
Narodil se pravděpodobně v Nivnici na jižní Moravě. Nabyl velkého vzdělání na evropských univerzitách – na studiích v Německu ( Herborn, Heidelberg ) poznal, jak u jiných národů pokročilo vědecké bádání, proto bylo jeho cílem povznést i českou vědu na vyšší úroveň.
Po návratu z Evropy působil jako učitel v Přerově a ve Fulneku. Byl také poslední biskup jednoty bratrské.
Když musel r. 1621 uprchnout z Fulneku před plenícími španělskými vojáky, ztratil část svých rukopisů a celou knihovnu, za moru v Přerově mu zemřela první žena.
Po vydání ostrých nařízení proti nekatolíkům opustil r. 1628 vlast a usadil se v polském Lešně (už dříve útulek pro příslušníky JB).
V příštích letech navštívil také Anglii ( založit akademii věd ) a Švédsko.
Vestfálský mír r. 1648 znamenal konec jeho nadějí na návrat do vlasti. V té době zemřela také jeho druhá žena.
Při požáru v Lešně r. 1654 mu shořel materiál k slovníku Poklad jazyka českého.
Ke konci života se usadil u svých přátel v Amsterodamu. Pohřben je v Naardenu.
Jeho dílo můžeme rozdělit na spisy pedagogické a spisy pansofické – vševědné.
Jediné umělecké literární dílo je Labyrint světa a ráj srdce
- inspirovaný Božskou komedií
- poutník (autor – toužící po poznání) prochází městem bludištěm (světem). Jeho průvodci, Vševěd, Všudybud (zosobnění lidské zvídavosti) a Mámení (přejímá bez uvažování cizí názory), mu nasazují různé brýle. On ale všude rozpoznává jen podvod a klam. Východiskem ze zoufalství a jedinou útěchou je mu Bůh.
- dílo je typickou barokní alegorií
- je psáno prózou, i když skladba má básnický ráz
Literatura v období baroka ve světě a u nás, osobnost J. A. Komenského V.
Pedagogická díla :
Veká Didaktika (Didactica magna )
Patří k nejproslulejším dílům Komenského ve světové literatuře. Je přeložena do všech světových jazyků. Je základem pro studium pedagogiky.Cílem je povýšit pedagogiku na vědní obor.
Vzdělání rozdělil do 4 stupňů:
1. děti do 6 let - předškolní výchova – dítě vychovává rodina – škola mateřská
- velký důraz kladl na citovou výchovu
2. 6 – 12 - povinná školní výuka = národní škola
3. 12 – 18 - škola latinská = gymnázium
4. 18 – 24 - univerzita
Zásady moderního vyučování a výchovy:
- vyučování má být přístupné všem, zdarma, v mateřském jazyce
- názornost vyučování
- postup od známého k neznámému, od jednoduchého k složitějšímu
- učení má být snadné a zajímavé
- do vnímání zapojit co největší počet smyslů
- mají se cvičit tělesné schopnosti
- důležitost kázně
- poznání přírody
- důraz na praxi – učit vědomostem i dovednostem
Informatorium školy mateřské – příručka určená pro matky a vychovatele o výchově
v předškolním věku. Zdůrazňuje důležitost estetické výchovy ( hudební, slovesné ).
Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserate) – učebnice latiny. Nedoporučuje učení slovíček zpaměti – přistoupil k účinnější výuce – věcné učení (pojmům odpovídají slova a věty)
Svět v obrazech ( Orbis pictus ) – latinská učebnice, ale je přeložená. Původně byla učebnicí latiny, ale později se stala vzorem pro učebnice cizích jazyků. Je to první obrázková učebnice na světě.
Škola hrou – netradiční učebnice latiny dramatickou formou
Pansofická díla:
- pokus shrnout výsledky vědění v jednotnou soustavy
- úsilí o dorozumění mezi národy, o věčný mír, Komenský doufal, že vzdělání povede k sblížení národů, tuto myšlenku propaguje Anděl míru
- Plán vševědy – základ pro vzdělání národů
Veká Didaktika (Didactica magna )
Patří k nejproslulejším dílům Komenského ve světové literatuře. Je přeložena do všech světových jazyků. Je základem pro studium pedagogiky.Cílem je povýšit pedagogiku na vědní obor.
Vzdělání rozdělil do 4 stupňů:
1. děti do 6 let - předškolní výchova – dítě vychovává rodina – škola mateřská
- velký důraz kladl na citovou výchovu
2. 6 – 12 - povinná školní výuka = národní škola
3. 12 – 18 - škola latinská = gymnázium
4. 18 – 24 - univerzita
Zásady moderního vyučování a výchovy:
- vyučování má být přístupné všem, zdarma, v mateřském jazyce
- názornost vyučování
- postup od známého k neznámému, od jednoduchého k složitějšímu
- učení má být snadné a zajímavé
- do vnímání zapojit co největší počet smyslů
- mají se cvičit tělesné schopnosti
- důležitost kázně
- poznání přírody
- důraz na praxi – učit vědomostem i dovednostem
Informatorium školy mateřské – příručka určená pro matky a vychovatele o výchově
v předškolním věku. Zdůrazňuje důležitost estetické výchovy ( hudební, slovesné ).
Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserate) – učebnice latiny. Nedoporučuje učení slovíček zpaměti – přistoupil k účinnější výuce – věcné učení (pojmům odpovídají slova a věty)
Svět v obrazech ( Orbis pictus ) – latinská učebnice, ale je přeložená. Původně byla učebnicí latiny, ale později se stala vzorem pro učebnice cizích jazyků. Je to první obrázková učebnice na světě.
Škola hrou – netradiční učebnice latiny dramatickou formou
Pansofická díla:
- pokus shrnout výsledky vědění v jednotnou soustavy
- úsilí o dorozumění mezi národy, o věčný mír, Komenský doufal, že vzdělání povede k sblížení národů, tuto myšlenku propaguje Anděl míru
- Plán vševědy – základ pro vzdělání národů
Literatura doby klasicismu, osvícenství a preromantismu 1.
Literatura doby klasicismu, osvícenství a preromantismu
Vzniká v 17stol. ve Francii za vlády Ludvíka XIV. Dochází ke změně chápání života. Bůh je odsunut z normálního života a řídí pouze duševní stránku člověka. Na zemi převládá názor, že lidský rozum může všechno řídit. Panovníci získávají postavení ve kterém jakékoliv jejich rozhodnutí je zákonem (absolutistická vláda). Všude vládne autorita. Umění se snaží být přesné a dokonalé. (Obrazy připomínají fotografie) V literatuře se žánry rozdělily na:
1)Vysoké – óda, epos a tragedie – náměty si směly brát pouze ze šlechtického prostředí nebo z antiky.
2)Nízké – komedie, bajka a satiry – náměty mohly být ze současného života. Vzorem byla antika.
Tragedie – měla povinně zachovat antické pravidlo 3 jednot (místa, času a děje), ale vrcholná díla klasicismu je vždy porušovala pokud měla být životná. Aristotelova zásada.
Francie
PIERRE CORNEILLE (Kornej)
Cid
Zpracoval motiv rytířského eposu. Tragedie je v rozporu mezi povinností a láskou, které přináší hlavním postavám utrpení.Rytíř Rodrigo miluje Chinému, ona jeho, ale když v souboji zabije jeho otce, musí se oba lásky vzdát. Nakonec král rozhodne, aby odložili povinnosti k rodině a aby láska zvítězila.
JEAN RACINE (Rasén)
Nejvýznamnější autor tragédií, většinou na antické motivy.
Faidra
Příběh z antické mytologie. Faidra se zamiluje do nevhodného syna, ten ji odmítne, proto ho před manželem nařkne ze stejné věci, otec syna zavrhne, ten zemře a Faidra hnaná výčitkami se přizná a spáchá sebevraždu.
Komedie
Moliére (1622-1673)
Vlastním jménem JEAN – BAPTISTE POQUELIN, vážená rodina, otec královský čalouník, syn 13let u kočovné společnosti, herec, režisér, dramaturg i dramatik, pak Paříž, královské divadlo, zemřel na jevišti, proklet církvi.
33 her, dodnes se hrají jeho mravoličné komedie, využíval tradice lidových frašek.
Lakomec
Pro peníze je HARPAGON ochoten udělat cokoliv. Synův sluha ukryje peníze a pak Harpagon výměnou za ně splní přání svých dětí.
Tartuffe
Falešný svatý muž vede bohatého měšťana k asketickému životu. Sám mu svádí ženu a vyláká z něho majetek. Král vše uspořádá.
Zdravý nemocný
Otec chce provdat dceru za falešného lékaře, jen aby měl léčení zadarmo.
Škola žen
Bohatý měšťan si 13let vychovává chudou schovanku ženu, ta se vzbouří (Moliér byl obviněn z nemorálnosti)
Misantrop, Škola manželů, Don Juan aneb kamenná hostina
Vzniká v 17stol. ve Francii za vlády Ludvíka XIV. Dochází ke změně chápání života. Bůh je odsunut z normálního života a řídí pouze duševní stránku člověka. Na zemi převládá názor, že lidský rozum může všechno řídit. Panovníci získávají postavení ve kterém jakékoliv jejich rozhodnutí je zákonem (absolutistická vláda). Všude vládne autorita. Umění se snaží být přesné a dokonalé. (Obrazy připomínají fotografie) V literatuře se žánry rozdělily na:
1)Vysoké – óda, epos a tragedie – náměty si směly brát pouze ze šlechtického prostředí nebo z antiky.
2)Nízké – komedie, bajka a satiry – náměty mohly být ze současného života. Vzorem byla antika.
Tragedie – měla povinně zachovat antické pravidlo 3 jednot (místa, času a děje), ale vrcholná díla klasicismu je vždy porušovala pokud měla být životná. Aristotelova zásada.
Francie
PIERRE CORNEILLE (Kornej)
Cid
Zpracoval motiv rytířského eposu. Tragedie je v rozporu mezi povinností a láskou, které přináší hlavním postavám utrpení.Rytíř Rodrigo miluje Chinému, ona jeho, ale když v souboji zabije jeho otce, musí se oba lásky vzdát. Nakonec král rozhodne, aby odložili povinnosti k rodině a aby láska zvítězila.
JEAN RACINE (Rasén)
Nejvýznamnější autor tragédií, většinou na antické motivy.
Faidra
Příběh z antické mytologie. Faidra se zamiluje do nevhodného syna, ten ji odmítne, proto ho před manželem nařkne ze stejné věci, otec syna zavrhne, ten zemře a Faidra hnaná výčitkami se přizná a spáchá sebevraždu.
Komedie
Moliére (1622-1673)
Vlastním jménem JEAN – BAPTISTE POQUELIN, vážená rodina, otec královský čalouník, syn 13let u kočovné společnosti, herec, režisér, dramaturg i dramatik, pak Paříž, královské divadlo, zemřel na jevišti, proklet církvi.
33 her, dodnes se hrají jeho mravoličné komedie, využíval tradice lidových frašek.
Lakomec
Pro peníze je HARPAGON ochoten udělat cokoliv. Synův sluha ukryje peníze a pak Harpagon výměnou za ně splní přání svých dětí.
Tartuffe
Falešný svatý muž vede bohatého měšťana k asketickému životu. Sám mu svádí ženu a vyláká z něho majetek. Král vše uspořádá.
Zdravý nemocný
Otec chce provdat dceru za falešného lékaře, jen aby měl léčení zadarmo.
Škola žen
Bohatý měšťan si 13let vychovává chudou schovanku ženu, ta se vzbouří (Moliér byl obviněn z nemorálnosti)
Misantrop, Škola manželů, Don Juan aneb kamenná hostina
Literatura doby klasicismu, osvícenství a preromantismu 2.
Bajky
JEAN DE LA FONTAINE
Napsal 12 knih bajek z nichž prvních 6 čerpá z antických Ezopovích bajek. Ve vlastních bajkách klade důraz na morální poučení, které připojuje za vlastní příběh.
Lidové divadlo
V 17stol. se rozšířilo lidové divadlo, které hrály herci. Z počátku na náměstí později v kamenných divadlech (centrum – Benátky)
Itálie
Comuedia dell´ arta (divadlo – Komedia del arte)
Vzniká v Itálii hrají ji profesionální herci, jsou zde typické postavy, které mají charakteristický oblek a masku a ustálený charakter (např. Pantalone – Bohatý obchodník, kterému chytrý sluha něco vyvede)
Byla dána jenom kostra děje, herci improvizovali a často se dostávali až obroublím vtipkům.
Carlo Goldoni
Původně advokát pozděj přijel do Benátek a psal divadelní hry většinou pro jednoho známého herce. Vychází z komedie dell´arte, ale herci nemají už masky ani oblečení nemusí být typické jsou napsány celé dialogy herci si mohou jen něco přidat. Samotné postavy už jsou skutečnější více ze života.
Poprask na laguně
vtip je založen na neustálích hádkách mladé žárlivé dvojice rybářů (poprvé použil na jevišti nářečí).
Sluha dvou pánů
Komika je založena na tom, že sluha Trufaldino chce sloužit dvěma pánům a potom nikdy neví komu co donést. Zároveň je tam záměna mužů, dívka převlečená za chlapce. Závěr je 3 šťastné páry.
Osvícenství
Vzniká ve Francii na přelomu 17 a 18stol. Svými názory připravovalo francozskou buržoasní revoluci. Na jeho základě vzniklo heslo rovnost, volnost, bratrství.
Hlavní znaky osvícenství:
- zamýšleli se nad nerovností ve společnosti
- chtěli odstranit šlechtické výsady a nevolnictví
- chtěli zmírnit (odstranit) sociální nerovnost
- poprvé tvrdily, že vládu a stát neurčuje bůh, ale lidé
- odsuzovali církev proto, že se bránila vědeckým poznatkům a mnozí z nich již pochybovali o existenci boha.
- Uznávali úlohu vzdělání, které mělo vést k pochopení společnosti a tím k jejímu zlepšení
Anglie
Daniel Defoe – autor nejoblíbenější knihy, která přinesla osvícenské myšlenky.
Robinson Crusou
Robinson přežil díky rozsáhlým vědomostem – význam vzdělání – a k domorodému Pátkovy se choval jako k sobě rovnému, kterému chybí jenom vzdělání.
JEAN DE LA FONTAINE
Napsal 12 knih bajek z nichž prvních 6 čerpá z antických Ezopovích bajek. Ve vlastních bajkách klade důraz na morální poučení, které připojuje za vlastní příběh.
Lidové divadlo
V 17stol. se rozšířilo lidové divadlo, které hrály herci. Z počátku na náměstí později v kamenných divadlech (centrum – Benátky)
Itálie
Comuedia dell´ arta (divadlo – Komedia del arte)
Vzniká v Itálii hrají ji profesionální herci, jsou zde typické postavy, které mají charakteristický oblek a masku a ustálený charakter (např. Pantalone – Bohatý obchodník, kterému chytrý sluha něco vyvede)
Byla dána jenom kostra děje, herci improvizovali a často se dostávali až obroublím vtipkům.
Carlo Goldoni
Původně advokát pozděj přijel do Benátek a psal divadelní hry většinou pro jednoho známého herce. Vychází z komedie dell´arte, ale herci nemají už masky ani oblečení nemusí být typické jsou napsány celé dialogy herci si mohou jen něco přidat. Samotné postavy už jsou skutečnější více ze života.
Poprask na laguně
vtip je založen na neustálích hádkách mladé žárlivé dvojice rybářů (poprvé použil na jevišti nářečí).
Sluha dvou pánů
Komika je založena na tom, že sluha Trufaldino chce sloužit dvěma pánům a potom nikdy neví komu co donést. Zároveň je tam záměna mužů, dívka převlečená za chlapce. Závěr je 3 šťastné páry.
Osvícenství
Vzniká ve Francii na přelomu 17 a 18stol. Svými názory připravovalo francozskou buržoasní revoluci. Na jeho základě vzniklo heslo rovnost, volnost, bratrství.
Hlavní znaky osvícenství:
- zamýšleli se nad nerovností ve společnosti
- chtěli odstranit šlechtické výsady a nevolnictví
- chtěli zmírnit (odstranit) sociální nerovnost
- poprvé tvrdily, že vládu a stát neurčuje bůh, ale lidé
- odsuzovali církev proto, že se bránila vědeckým poznatkům a mnozí z nich již pochybovali o existenci boha.
- Uznávali úlohu vzdělání, které mělo vést k pochopení společnosti a tím k jejímu zlepšení
Anglie
Daniel Defoe – autor nejoblíbenější knihy, která přinesla osvícenské myšlenky.
Robinson Crusou
Robinson přežil díky rozsáhlým vědomostem – význam vzdělání – a k domorodému Pátkovy se choval jako k sobě rovnému, kterému chybí jenom vzdělání.
Literatura doby klasicismu, osvícenství a preromantismu 3.
Jonathan Swift
Gulliverovy cesty
ve svém románu nechává hlavního hrdinu pocházet různými zeměmi (liliputánů, obrů, koní) a všímá si tam jak je řízena každá společnost a tím připomíná chyby a poměry ve své vlasti (Anglie).
Henry Fielding
Pocházel z chudé, ale vážené aristokratické rodiny. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Dorsetu. Vytvořil 25 komedií, satir, frašek a burlesek. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů románu 18. století. Začínal jako dramatik a proslavil se zejména satirami psanými pro divadla v Drury Lane a Haymarketu, v nichž parodoval současnou tvorbu a kritiku (Paleček), společenský život (Kavárenský politik) a politické praktiky vládnoucí whigistické strany (Pasquin – Paskvil, Historický kalendář na rok 1736). Od konce 30. let se věnoval prozaické tvorbě. Další díla : Shamela, Josef Andrews, nejrozsáhlejší román Tom Jones, Amelie.
Francie
Denis Diderot
- Nejvýznamnější organizátor enciklopedie, spisovatel a dramatik.
- Ostře vystupoval proti církvi a náboženství, zdůrazňoval význam svobodného rozumu.
Jeptiška
vyprávění mladé dívky o tom jak byla vychovávaná v klášteře ukazuje jak nepřirozená výchova ubližuje člověku a omezuje ho.
Jakub fatalista a jeho pán
fatalista je člověk, který věří že všechno je předem určenou že člověk nemůže nic učinit ze své vůle.
autor provází Jakuba mnoha životními situacemi a ukazuje, že člověk by měl jednat ze své vůle a bouřit se proti špatnosti.
Voltaire vl.jm. FRANÇOIS – MARIE AROUET
- pocházel ze šlechtické rodiny celé život se pohyboval v tomto prostředí, ale při tom byl nevětší kritik jejich způsobu života.
- Dílo je většinou satirické, málo románů spíše eseje (filozofické zamyšlení nad určitým problémem)
Pojednání o snášenlivosti
Na různých případech ukazuje jak uvnitř katolické církve existují různé skupiny, které své názory prosazují a jiné názory nenávidí.
Candide aneb o optimismu
Hlavní postavu nechává prožít různé situace tak aby se ukázal, že není vhodné být optimista ve společnosti ve které existuje nespravedlnost, faleš atd.
Filozofický slovník
Shrnul své názory na náboženství.
Charles Louis De Montesquieu
Zamýšlel se nad úlohou vlády ve společnosti.
O duchu zákonů
Zde popsal své názory na to jak zákony vznikají jako dohoda mezi lidmi i vláda vzniká dohodou. Požadoval rozdělení na ty které zákony vytvářejí jiní na ně dohlížejí a další vykonávají – proti absolutní moci panovníka.
Gulliverovy cesty
ve svém románu nechává hlavního hrdinu pocházet různými zeměmi (liliputánů, obrů, koní) a všímá si tam jak je řízena každá společnost a tím připomíná chyby a poměry ve své vlasti (Anglie).
Henry Fielding
Pocházel z chudé, ale vážené aristokratické rodiny. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Dorsetu. Vytvořil 25 komedií, satir, frašek a burlesek. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů románu 18. století. Začínal jako dramatik a proslavil se zejména satirami psanými pro divadla v Drury Lane a Haymarketu, v nichž parodoval současnou tvorbu a kritiku (Paleček), společenský život (Kavárenský politik) a politické praktiky vládnoucí whigistické strany (Pasquin – Paskvil, Historický kalendář na rok 1736). Od konce 30. let se věnoval prozaické tvorbě. Další díla : Shamela, Josef Andrews, nejrozsáhlejší román Tom Jones, Amelie.
Francie
Denis Diderot
- Nejvýznamnější organizátor enciklopedie, spisovatel a dramatik.
- Ostře vystupoval proti církvi a náboženství, zdůrazňoval význam svobodného rozumu.
Jeptiška
vyprávění mladé dívky o tom jak byla vychovávaná v klášteře ukazuje jak nepřirozená výchova ubližuje člověku a omezuje ho.
Jakub fatalista a jeho pán
fatalista je člověk, který věří že všechno je předem určenou že člověk nemůže nic učinit ze své vůle.
autor provází Jakuba mnoha životními situacemi a ukazuje, že člověk by měl jednat ze své vůle a bouřit se proti špatnosti.
Voltaire vl.jm. FRANÇOIS – MARIE AROUET
- pocházel ze šlechtické rodiny celé život se pohyboval v tomto prostředí, ale při tom byl nevětší kritik jejich způsobu života.
- Dílo je většinou satirické, málo románů spíše eseje (filozofické zamyšlení nad určitým problémem)
Pojednání o snášenlivosti
Na různých případech ukazuje jak uvnitř katolické církve existují různé skupiny, které své názory prosazují a jiné názory nenávidí.
Candide aneb o optimismu
Hlavní postavu nechává prožít různé situace tak aby se ukázal, že není vhodné být optimista ve společnosti ve které existuje nespravedlnost, faleš atd.
Filozofický slovník
Shrnul své názory na náboženství.
Charles Louis De Montesquieu
Zamýšlel se nad úlohou vlády ve společnosti.
O duchu zákonů
Zde popsal své názory na to jak zákony vznikají jako dohoda mezi lidmi i vláda vzniká dohodou. Požadoval rozdělení na ty které zákony vytvářejí jiní na ně dohlížejí a další vykonávají – proti absolutní moci panovníka.
Literatura doby klasicismu, osvícenství a preromantismu 4.
Rusko
Michail Vasiljevič Lomonosov
rozvinul mnohostrannou vědeckou činnost ve fyzice, chemii (patřil k zakladatelům chemické atomistiky), astronomii (první kometu popsal už v roce 1744), mechanice, geologii, geografii (připravoval první přesnou mapu Ruska), historii (napsal dějiny Ruska, které vyšly posmrtně v roce 1766), jazykovědě (v roce 1755 napsal ruskou gramatiku, je zakladatelem současného ruského literárního jazyka) a vypracoval projekty hospodářského rozvoje Ruska. Byl členem Švédské akademie věd a akademie věd v italské Boloni.
PREROMANTISMUS
2 polovina 18 století vzniká jako reakce na klasicismus, který zdůrazňoval rozumovou stránku člověka. Preromantismus zdůrazňuje opravdové city a opravdovou morálku.
Zdůrazňuje svobodu a přírodu, která mnohotvárně a v níž všechno žije přirozeným životem. Civilizaci vnímají jako omezené lidské přirozenosti a proto se obracejí do dávných dob do exotických krajů a venkovských zákoutí, kde ještě žijí lidé v přirozeném stavu v přírodě. Na rozdíl od klasicismu se literatura zaměřila na to vzbuzovat a tím, vznikají nové žánry.
Sentimentální román a povídka
- Vzbuzuje soucit s osudem hrdinů
Plačtivá tragedie
- celí román vzbuzuje lítost
Gotický román (černý román)
- předchůdce hororů, často se vrací do středověku tajné chodby, duchové atd.
Francie
JEAN JACQUES ROUSSEAU (Žán Žak Rusó)
Významný osvícenský, zabýval se lidskou společností a hledal příčiny všech špatností v ní.
Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi
První příčinou je vznik soukromého majetku a snaha lidi majetek hromadit, proto chtěl aby člověk se vrátil k původnímu životu v přírodě kde by dělal jenom tolik co potřebuje k životu. Tvrdil, že civilizace není pokrok, ale zhoršení stavu lidské společnosti.
Emil aneb o výchově
Zamýšlel se nad tím jak vychovávat, zdůrazňoval prostý selský rozum a odmítal většinu knih jako zbytečné.
ANTOINE – FRANÇOIS PREVOST
Manon Lescout, který vynikajícím způsobem přebásnil Vitěslav Nezval.. Příběh o lásce rytíře (des Grien) k Manon, která je odsouzená do vyhnanství za nemravný život a i tam ji rytíř doprovází.
Anglie
Zde jsou začátky zájmu o lidovou tvorby
THOMAS PERCY
Památky staré anglické poezie – Zpracoval staré anglické balady, které sesbíral. Tím vyvolal zájem o sbírání lidové slovesnosti v Evropě.
Michail Vasiljevič Lomonosov
rozvinul mnohostrannou vědeckou činnost ve fyzice, chemii (patřil k zakladatelům chemické atomistiky), astronomii (první kometu popsal už v roce 1744), mechanice, geologii, geografii (připravoval první přesnou mapu Ruska), historii (napsal dějiny Ruska, které vyšly posmrtně v roce 1766), jazykovědě (v roce 1755 napsal ruskou gramatiku, je zakladatelem současného ruského literárního jazyka) a vypracoval projekty hospodářského rozvoje Ruska. Byl členem Švédské akademie věd a akademie věd v italské Boloni.
PREROMANTISMUS
2 polovina 18 století vzniká jako reakce na klasicismus, který zdůrazňoval rozumovou stránku člověka. Preromantismus zdůrazňuje opravdové city a opravdovou morálku.
Zdůrazňuje svobodu a přírodu, která mnohotvárně a v níž všechno žije přirozeným životem. Civilizaci vnímají jako omezené lidské přirozenosti a proto se obracejí do dávných dob do exotických krajů a venkovských zákoutí, kde ještě žijí lidé v přirozeném stavu v přírodě. Na rozdíl od klasicismu se literatura zaměřila na to vzbuzovat a tím, vznikají nové žánry.
Sentimentální román a povídka
- Vzbuzuje soucit s osudem hrdinů
Plačtivá tragedie
- celí román vzbuzuje lítost
Gotický román (černý román)
- předchůdce hororů, často se vrací do středověku tajné chodby, duchové atd.
Francie
JEAN JACQUES ROUSSEAU (Žán Žak Rusó)
Významný osvícenský, zabýval se lidskou společností a hledal příčiny všech špatností v ní.
Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi
První příčinou je vznik soukromého majetku a snaha lidi majetek hromadit, proto chtěl aby člověk se vrátil k původnímu životu v přírodě kde by dělal jenom tolik co potřebuje k životu. Tvrdil, že civilizace není pokrok, ale zhoršení stavu lidské společnosti.
Emil aneb o výchově
Zamýšlel se nad tím jak vychovávat, zdůrazňoval prostý selský rozum a odmítal většinu knih jako zbytečné.
ANTOINE – FRANÇOIS PREVOST
Manon Lescout, který vynikajícím způsobem přebásnil Vitěslav Nezval.. Příběh o lásce rytíře (des Grien) k Manon, která je odsouzená do vyhnanství za nemravný život a i tam ji rytíř doprovází.
Anglie
Zde jsou začátky zájmu o lidovou tvorby
THOMAS PERCY
Památky staré anglické poezie – Zpracoval staré anglické balady, které sesbíral. Tím vyvolal zájem o sbírání lidové slovesnosti v Evropě.
Literatura doby klasicismu, osvícenství a preromantismu 5.
Richardson
který je zakladatelem sentimentálních románů a Macpherson, který napsal Ovseanovy zpěvy, což jsou přírodní básně a milostné lyriky.
JAMES MACPHERSON
Zpěvy Ossiana (Ošijen) – autor tyto básně vydával za výtvor bájného skotského básníka ze 3stol. Jsou to vynikajícím způsobem zpracované keltské báje. Odstartoval vznik literárních padělků.
Německo
Preromantismus se v Německu hodně rozšířil, souvisí zde s nástupem měšťanstva proti šlechtě. Mezi mladými umělci vzniká hnutí – STURM UND DRANG (Bouře a vzdor)
Prosazovali práva měšťanů na život, ve kterém by se mohli plně věnovat všemu, k čemu mají schopnosti. Chtěli se realizovat odporem proti stávajícím společnosti.
JOHANN GOTTFRIED HERDER
Lidové písně – sbírka lidé poezie
Myšlenky k filozofii dějin lidstva – dospěl k závěru, že každý národ svoji kulturou přispívá k celosvětovým dějinám. Zdůrazňoval samostatnost a svébytnost národních kultur.
GOTTHOLD EPHRAIM LESSING
Významný dramatik, stavěl do protikladu měšťanů a zkaženou šlechtu.
Emilie Galotti – děj se odehrává v Itálii, kdy panovník jednoho malého statečku nechá zavraždit ženicha dívce z měšťanské rodiny a chce se jí zmocnit. Ona raději volí smrt z rukou vlastního otce.
JOHANN WOLFGANG GOETHE
Je to hlavní představitel Sturm und drang. V mládí prožil nešťastnou lásku (do snoubenky přítele). Jiný jeho přítel spáchal sebevraždu. Později byl profesorem a politikem.
Faust
Rozsáhlí román ve verších v dramatické formě. Má 2 díly. Faust upíše duši ďáblu, který mu umožní rozšiřovat poznání, duše propadá peklu v momentu kdy Faust už nebude po ničem toužit.
Mefistoteles (ďábel) Faustovy přivede krásnou Markétku v naději, že najde štěstí a spokojenost v lásce, ale Markétka zaviní smrt bratra. Zabije své i Faustovo dítě a ve vězení odmítne pomoc příjme trest a tím zachrání svou duši. Ve druhém dílu se Faust dostává do antického Řecka z podsvětí se vyvede krásnou Helenu, dostane se mu všech post a bohatství, ale opouští to a věnuje se lidem, kterým pomáhá založit správnou společnost a osídlit neúrodný kraj. Díky služby lidu jeho duše nepropadá peklu.
Utrpení mladého Werthera
První román, který vychází z Goethovy vlastních pocitů. Je to psáno formou dopisů a deníků.
Mladý muž se zamiluje do dívky svého přítele nemůže si vybrat, trápí se a nakonec spáchá sebevraždu.
Psal i tragedie na antické motivy nebo ze středověku
Ifigenie na Tauridě
Egmornt
Friedrich Schiller
(1759 – 1805)
Přítel Goethuv, významný básník a dramatik.
Loupežníci (drama)
Karel Moor je bratrem vyhnán z rodinného panství. Shromáždí kolem sebe loupežníky a s nimi se mstí všem, kteří páchají bezprávý bohatnou nečestně. Loupežníci se mu vymknou a vraždí a drancují i slušné lidi. Karel Moor uvědomí, že násilím nejde napravit násilí.
Úklady a láska (tragedie)
Měšťanská dívka miluje šlechtice, ale nemohou se vzít protože rodina tomu brání. Nakonec je dívka otrávena pro falešné podezření.
Gottfried August Burger
Podivuhodné cesty Barona Prášila
Vychází z tradice lidového čtení, jeho postava barona, který si vymýšlí dobrodružné příběhy na nás působí chladně, protože to dělá z lásky k životu a v touze jeho všednost troch vylepšit.
Rusko
Ivan Andrejevič Krylov
Pocházel z chudé důstojnické rodiny. Od osmi let živil po smrti otce matku a sourozence z platu kancelářského poslíčka. Nikdy nedosáhl vyššího školního vzdělání, avšak získal široký rozhled jako samouk. Většinu svého života byl zaměstnán jako knihovník. Psal satirické divadelní hry, založil několik časopisů. Světovou proslulost mu přinesly bajky, kterých od roku 1809 vytvořil kolem dvou set. Kritizují nejen zlé lidské vlastnosti, ale mají především sociální podtext – nastavují zrcadlo tehdejší ruské společnosti, cara nevyjímaje.
Orel a slepice, Vlk a beránek .
který je zakladatelem sentimentálních románů a Macpherson, který napsal Ovseanovy zpěvy, což jsou přírodní básně a milostné lyriky.
JAMES MACPHERSON
Zpěvy Ossiana (Ošijen) – autor tyto básně vydával za výtvor bájného skotského básníka ze 3stol. Jsou to vynikajícím způsobem zpracované keltské báje. Odstartoval vznik literárních padělků.
Německo
Preromantismus se v Německu hodně rozšířil, souvisí zde s nástupem měšťanstva proti šlechtě. Mezi mladými umělci vzniká hnutí – STURM UND DRANG (Bouře a vzdor)
Prosazovali práva měšťanů na život, ve kterém by se mohli plně věnovat všemu, k čemu mají schopnosti. Chtěli se realizovat odporem proti stávajícím společnosti.
JOHANN GOTTFRIED HERDER
Lidové písně – sbírka lidé poezie
Myšlenky k filozofii dějin lidstva – dospěl k závěru, že každý národ svoji kulturou přispívá k celosvětovým dějinám. Zdůrazňoval samostatnost a svébytnost národních kultur.
GOTTHOLD EPHRAIM LESSING
Významný dramatik, stavěl do protikladu měšťanů a zkaženou šlechtu.
Emilie Galotti – děj se odehrává v Itálii, kdy panovník jednoho malého statečku nechá zavraždit ženicha dívce z měšťanské rodiny a chce se jí zmocnit. Ona raději volí smrt z rukou vlastního otce.
JOHANN WOLFGANG GOETHE
Je to hlavní představitel Sturm und drang. V mládí prožil nešťastnou lásku (do snoubenky přítele). Jiný jeho přítel spáchal sebevraždu. Později byl profesorem a politikem.
Faust
Rozsáhlí román ve verších v dramatické formě. Má 2 díly. Faust upíše duši ďáblu, který mu umožní rozšiřovat poznání, duše propadá peklu v momentu kdy Faust už nebude po ničem toužit.
Mefistoteles (ďábel) Faustovy přivede krásnou Markétku v naději, že najde štěstí a spokojenost v lásce, ale Markétka zaviní smrt bratra. Zabije své i Faustovo dítě a ve vězení odmítne pomoc příjme trest a tím zachrání svou duši. Ve druhém dílu se Faust dostává do antického Řecka z podsvětí se vyvede krásnou Helenu, dostane se mu všech post a bohatství, ale opouští to a věnuje se lidem, kterým pomáhá založit správnou společnost a osídlit neúrodný kraj. Díky služby lidu jeho duše nepropadá peklu.
Utrpení mladého Werthera
První román, který vychází z Goethovy vlastních pocitů. Je to psáno formou dopisů a deníků.
Mladý muž se zamiluje do dívky svého přítele nemůže si vybrat, trápí se a nakonec spáchá sebevraždu.
Psal i tragedie na antické motivy nebo ze středověku
Ifigenie na Tauridě
Egmornt
Friedrich Schiller
(1759 – 1805)
Přítel Goethuv, významný básník a dramatik.
Loupežníci (drama)
Karel Moor je bratrem vyhnán z rodinného panství. Shromáždí kolem sebe loupežníky a s nimi se mstí všem, kteří páchají bezprávý bohatnou nečestně. Loupežníci se mu vymknou a vraždí a drancují i slušné lidi. Karel Moor uvědomí, že násilím nejde napravit násilí.
Úklady a láska (tragedie)
Měšťanská dívka miluje šlechtice, ale nemohou se vzít protože rodina tomu brání. Nakonec je dívka otrávena pro falešné podezření.
Gottfried August Burger
Podivuhodné cesty Barona Prášila
Vychází z tradice lidového čtení, jeho postava barona, který si vymýšlí dobrodružné příběhy na nás působí chladně, protože to dělá z lásky k životu a v touze jeho všednost troch vylepšit.
Rusko
Ivan Andrejevič Krylov
Pocházel z chudé důstojnické rodiny. Od osmi let živil po smrti otce matku a sourozence z platu kancelářského poslíčka. Nikdy nedosáhl vyššího školního vzdělání, avšak získal široký rozhled jako samouk. Většinu svého života byl zaměstnán jako knihovník. Psal satirické divadelní hry, založil několik časopisů. Světovou proslulost mu přinesly bajky, kterých od roku 1809 vytvořil kolem dvou set. Kritizují nejen zlé lidské vlastnosti, ale mají především sociální podtext – nastavují zrcadlo tehdejší ruské společnosti, cara nevyjímaje.
Orel a slepice, Vlk a beránek .
Národní obrození českých zemí 1/8
Národní obrození českých zemí
( 1775 – 1848 ) 848 – revoluční rok
V době, kdy francouzská lit. měla svého Valtaira a německá Goetha, se zdálo, že české písemnictví je odsouzeno k zániku.
V 70. letech 18. stol ( kolem r.1770 ) počet českých knih vydaných v jednom roce nepřesáhl číslo 5.
Od té doby knižní produkce v českém jazyce vzrůstá, literární život se stává bohatším a rozmanitějším a během 2 – 3 generací se vytvořila díla, která patří k nejhodnotnějším v 19. stol. Této době nového vzestupu říkáme národní obrození.
Byla opět vytvořena takřka neexistující česká literatura, česká věda, novinářství a divadlo.
Byl vytvořen spisovný jazyk. Je to důležité období v naší literatuře.
Zdroje, které vedly ke vzniku NO :
- šíření osvícenských myšlenek
- rozpad feudalismu
- josefínské reformy
Reformy Josefa II. :
- toleranční patent (1781) – bylo dovoleno hlásit se i k jiné církvi než katolické
- zrušení nevolnictí (1781) => přesun obyv. z vesnic do měst, více česky mluvících
- zrušení jezuitského řádu => mohli vznikat i jiné památky než církevní
NO bylo označováno jako vzkříšení národa ( křísitelé ) nebo probuzení ( buditelé ).
Inspirací byla ústní lidová slovesnost.
Nositelem NO byla především česká buržoazie a česká inteligence, které se mohly opřít o venkovský lid (učitele a kněze).
Významným činitelem při utváření národního vědomí bylo divadlo.
1. období – obranné
Cíl: obnovit čes. jazyk jako hlavní znak národní pospolitosti, vzor veleslavínova čeština. Zájem o čes. kulturu a dějiny.
Psaly se obrany, kde autor hájí právo na český jazyk. Byla vydána Balbínova obrana ( Rozprava ). Vyšla až nyní, protože do té doby byla jen v rukopise, o který se nikdo nezajímal.
Karel Ignác Tháma – autor jazykové obrany ( vzorem byl Balbín ).
1. Zábavná literatura
Václav Matěj Kramerius
Jako jeden z prvních pochopil význam novin. Založil nakladatelství Česká expedice (1791)vydával české knihy ( navazuje na Veleslavína ).
Vydával také noviny – Krameriusovi C.K. (císařsko královské) vlastenecké noviny.
Vydával hlavně cestopisy a knížky lidového čtení, také překlady
Arabské pohádky, Čarodějnice Megera, Hrabě Rožmberk.
( 1775 – 1848 ) 848 – revoluční rok
V době, kdy francouzská lit. měla svého Valtaira a německá Goetha, se zdálo, že české písemnictví je odsouzeno k zániku.
V 70. letech 18. stol ( kolem r.1770 ) počet českých knih vydaných v jednom roce nepřesáhl číslo 5.
Od té doby knižní produkce v českém jazyce vzrůstá, literární život se stává bohatším a rozmanitějším a během 2 – 3 generací se vytvořila díla, která patří k nejhodnotnějším v 19. stol. Této době nového vzestupu říkáme národní obrození.
Byla opět vytvořena takřka neexistující česká literatura, česká věda, novinářství a divadlo.
Byl vytvořen spisovný jazyk. Je to důležité období v naší literatuře.
Zdroje, které vedly ke vzniku NO :
- šíření osvícenských myšlenek
- rozpad feudalismu
- josefínské reformy
Reformy Josefa II. :
- toleranční patent (1781) – bylo dovoleno hlásit se i k jiné církvi než katolické
- zrušení nevolnictí (1781) => přesun obyv. z vesnic do měst, více česky mluvících
- zrušení jezuitského řádu => mohli vznikat i jiné památky než církevní
NO bylo označováno jako vzkříšení národa ( křísitelé ) nebo probuzení ( buditelé ).
Inspirací byla ústní lidová slovesnost.
Nositelem NO byla především česká buržoazie a česká inteligence, které se mohly opřít o venkovský lid (učitele a kněze).
Významným činitelem při utváření národního vědomí bylo divadlo.
1. období – obranné
Cíl: obnovit čes. jazyk jako hlavní znak národní pospolitosti, vzor veleslavínova čeština. Zájem o čes. kulturu a dějiny.
Psaly se obrany, kde autor hájí právo na český jazyk. Byla vydána Balbínova obrana ( Rozprava ). Vyšla až nyní, protože do té doby byla jen v rukopise, o který se nikdo nezajímal.
Karel Ignác Tháma – autor jazykové obrany ( vzorem byl Balbín ).
1. Zábavná literatura
Václav Matěj Kramerius
Jako jeden z prvních pochopil význam novin. Založil nakladatelství Česká expedice (1791)vydával české knihy ( navazuje na Veleslavína ).
Vydával také noviny – Krameriusovi C.K. (císařsko královské) vlastenecké noviny.
Vydával hlavně cestopisy a knížky lidového čtení, také překlady
Arabské pohádky, Čarodějnice Megera, Hrabě Rožmberk.
Národní obrození českých zemí 2/8
František Martin Pelcl
spisovatel, historik a filolog.
Studoval v jezuitské škole, poté studoval v Praze filosofii, teologii a práva. Roku 1757 odešel studovat do Vídně, kde studoval estetiku a historii.
Od r. 1773 vyučuje češtinu a dějepis ve Vídni. Roku 1793 se stává profesorem češtiny na pražské univerzitě.
Nová kronika česká – čtyřdílná, začíná rokem 1434. Stala se vzorem pro mnoho národních buditelů
Gelasius Dobner
český historik označovaný za zakladatele moderního kritického českého dějepisectví. Mimo jiné kriticky zpracoval komentář k Hájkově Kronice české.
2. DIVADLO
1738 – 1.stálá scéna – divadlo v Kotcích
od r. 1783 – Stavovské divadlo – hrálo se hlavně německy, česky jen výjimečně. Kníže Honzík –
hrálo se česky, ale herci byli němci => komolili češtinu => fiasko představení.
1786 – 1. české divadlo – Bouda ( na Václav. Nám.).
O založení se zasloužil Václav Tháma. Psal pro něj hry (historické): Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj v Čechách a překlady: Shakespeare –Macbeth,
Schüler – Loupežníci
Divadlo bylo po 3 letech strženo, protože se nelíbilo Němcům ( bylo konkurencí Stavovského
divadla, prý bránilo dopravě ).
Václav Kliment Klicpera
Autor, jehož hry se hrají dodnes. Hry jsou zábavné a mají skryté poučení. Klicpera si liboval v převlékání. V Plzni je po něm pojmenované divadlo.
Hry: Zlý jelen, Hadrián z Římsu, Divotvorný klobouk,
Rohovín Čtverrohý: Tři malíři – Čížek, Stehlík a Čečetka – přišli do malého městečka a činili rozruch, protože malovali lidi tak, jak opravdu vypadaly (velký noc, tlustý…).Nejvíc se rozzlobil Rohovín Čtverrohý. Malíři ho chtěli za jeho kritiku potrestat, proto s ním uzavřeli sázku, že Rohovín se svým jménem neprojde ani Drážďanskou branou. Nejdříve šli malíři. První se představil jako Jednorohý, druhý Dvourohý a třetí Třírohý. Strážný si myslel, že si z něj někdo utahuje, a tak když přišel Rohovín Čtverrohý, už ho nepustil. Malíři tedy sázku vyhráli.
3. POEZIE
Kladla si vyšší cíle než novinářství a divadlo. Kladla si za úkol dokázat, že český jazyk má památky a je schopný překládat cizí díla.
Psaly se almanachy = soubor literárních textů.
Václav Tháma –vydal almanach Básně v řeči vázané – zahrnul díla starší české literatury, překlady z němčiny a anakreontskou poezii.
A.J. Puchmajer
Pokračoval ve vydávání almanachů.
Sebrání básní a zpěvů – 5-ti dílný almanach.
Založil 1. novočeskou básnickou školu. Členové školy pěstovali ódy, bajky, komické a hrdinské eposy.
Je také autorem ódy: Óda na Jana Žižku z Trocnova – oslava husitského hrdiny jako vlastence.
Snažil se, aby čeština pronikla i do vyšších vrstev.
spisovatel, historik a filolog.
Studoval v jezuitské škole, poté studoval v Praze filosofii, teologii a práva. Roku 1757 odešel studovat do Vídně, kde studoval estetiku a historii.
Od r. 1773 vyučuje češtinu a dějepis ve Vídni. Roku 1793 se stává profesorem češtiny na pražské univerzitě.
Nová kronika česká – čtyřdílná, začíná rokem 1434. Stala se vzorem pro mnoho národních buditelů
Gelasius Dobner
český historik označovaný za zakladatele moderního kritického českého dějepisectví. Mimo jiné kriticky zpracoval komentář k Hájkově Kronice české.
2. DIVADLO
1738 – 1.stálá scéna – divadlo v Kotcích
od r. 1783 – Stavovské divadlo – hrálo se hlavně německy, česky jen výjimečně. Kníže Honzík –
hrálo se česky, ale herci byli němci => komolili češtinu => fiasko představení.
1786 – 1. české divadlo – Bouda ( na Václav. Nám.).
O založení se zasloužil Václav Tháma. Psal pro něj hry (historické): Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj v Čechách a překlady: Shakespeare –Macbeth,
Schüler – Loupežníci
Divadlo bylo po 3 letech strženo, protože se nelíbilo Němcům ( bylo konkurencí Stavovského
divadla, prý bránilo dopravě ).
Václav Kliment Klicpera
Autor, jehož hry se hrají dodnes. Hry jsou zábavné a mají skryté poučení. Klicpera si liboval v převlékání. V Plzni je po něm pojmenované divadlo.
Hry: Zlý jelen, Hadrián z Římsu, Divotvorný klobouk,
Rohovín Čtverrohý: Tři malíři – Čížek, Stehlík a Čečetka – přišli do malého městečka a činili rozruch, protože malovali lidi tak, jak opravdu vypadaly (velký noc, tlustý…).Nejvíc se rozzlobil Rohovín Čtverrohý. Malíři ho chtěli za jeho kritiku potrestat, proto s ním uzavřeli sázku, že Rohovín se svým jménem neprojde ani Drážďanskou branou. Nejdříve šli malíři. První se představil jako Jednorohý, druhý Dvourohý a třetí Třírohý. Strážný si myslel, že si z něj někdo utahuje, a tak když přišel Rohovín Čtverrohý, už ho nepustil. Malíři tedy sázku vyhráli.
3. POEZIE
Kladla si vyšší cíle než novinářství a divadlo. Kladla si za úkol dokázat, že český jazyk má památky a je schopný překládat cizí díla.
Psaly se almanachy = soubor literárních textů.
Václav Tháma –vydal almanach Básně v řeči vázané – zahrnul díla starší české literatury, překlady z němčiny a anakreontskou poezii.
A.J. Puchmajer
Pokračoval ve vydávání almanachů.
Sebrání básní a zpěvů – 5-ti dílný almanach.
Založil 1. novočeskou básnickou školu. Členové školy pěstovali ódy, bajky, komické a hrdinské eposy.
Je také autorem ódy: Óda na Jana Žižku z Trocnova – oslava husitského hrdiny jako vlastence.
Snažil se, aby čeština pronikla i do vyšších vrstev.
Národní obrození českých zemí 3/8
Š. Hněvkovský
Autor balady Vnislav a Běla a eposu o dívčí válce Děvín.
4. VĚDA
Josef Dobrovský (1753 – 1829)
Jazykovědec a literární historik. Největší osobnost obrozenecké lit. Na přelomu 18.a 19.stol.
Bojovník za pravdu a spravedlnost. Používal humanistickou větu ( velmi složitá ).
Narodil se v Ďarmotech u Rábu (Maďarsko). Studoval teologii, ale nepůsobil jako kněz, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké a vychovatelské práci.
Psal německy. Nevěřil v použití češtiny jako jazyka vědy a umění.
Dílo :
Dějiny české řeči a literatury ( Geschichte der böhemischen Spreche und Literatru )
Zachytil všechny etapy vývoje češtiny i dějiny české literatury, vrchol lit. považuje období veleslavínské.(Pozn. : za vrchol jazyka považuje období husitské a v.lit. velslavínské)
Zevrubná ( Podrobná ) mluvnice jazyka českého
1. vědecká mluvnice ( Blahoslav jen pozoroval ). Shrnul zde mluvnické zásady, ustálil jazykovou normu (spisovnou češtinu). Je zde hláskosloví, tvarosloví, skladba věty.
Německo – český slovník – 2-dílný, vytvořil sám
Byl zastáncem přízvučné prozódie ( nauka o rytmičnosti řeči a skládání veršů ; střídání přízvučných a nepřízvučných slabik ).
Dobrovský je považován za zakladatele SLAVISTIKY – nauka o slovanských jazycích, národech, kultuře a dějinách.
Základy jazyka staroslověnského
1. vědecká mluvnice staroslověnšitny, jazyka našich prvních literárních památek.
Dobrovský je významná osobnost národního obrození. Svým dílem položil základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy.
Význam Dobrovkého:
- autor české gramatiky ( Podrobná mluvnice jazyka českého ) – ustálení jazykové normy
- shrnul veškerou slovní zásobu ( Německo – český slovník )
- vypracoval zásady přízvučné prozodie
- studoval vývoj v dějinách lit. a jazyka ( Dějiny české řeči a literatury )
- zakladatel slavistiky
2. období – ofenzivní
Dovršení jazykového obrození. Cíl : pěstování vědecké lit. v češtině, vytvoření umělecky náročné poezie
Josef Jungmann (1773 – 1847)Jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny..Narodil se v Hudlicích u Berouna jako syn chudého řemeslníka. Působil jako profesor na gymnáziu v Litoměřicích. Poznal, že není možné jen bránit český jazyk, ale že se musí v češtině tvořit. Snažil se psát česky.
Dílo:
teoretický spis Rozmlouvání o jazyce českém
Poukazuje na národní bezpráví poněmčování škol a úřadů, obraz nízké úrovně češtiny zač. 19.stol.
(vyslovuje kulturení a politické požadavky – zavedení češtiny do škol a úřadů, usilovnější pěstování
literatury a navazování kulturních styků se slovanskými národy.)Ukazuje na význam češtiny, na jeho
krásy, měla by se rozšířit mezi lidi.
Překládal:
- R. Chateubriand – Atala ( musel upravovat, autor příliš prosazoval katolické názory )
- J. Milton – Ztracený ráj ( dílo upadlo v zapomnění po autorově smrti )
- J.W. Goethe – Heřman a Dorota ( tohoto překladu si ceníme nejvíce )
Když se povolilo učit na gymnáziích v češtině, napsal učebnici Slovesnost aneb sbírka příkladů, která obsahovala:
- teorii literatury
- čítanku ( příklady děl literatury)
- charakteristiky období
- soupis všech děl, které existovaly
Autor balady Vnislav a Běla a eposu o dívčí válce Děvín.
4. VĚDA
Josef Dobrovský (1753 – 1829)
Jazykovědec a literární historik. Největší osobnost obrozenecké lit. Na přelomu 18.a 19.stol.
Bojovník za pravdu a spravedlnost. Používal humanistickou větu ( velmi složitá ).
Narodil se v Ďarmotech u Rábu (Maďarsko). Studoval teologii, ale nepůsobil jako kněz, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké a vychovatelské práci.
Psal německy. Nevěřil v použití češtiny jako jazyka vědy a umění.
Dílo :
Dějiny české řeči a literatury ( Geschichte der böhemischen Spreche und Literatru )
Zachytil všechny etapy vývoje češtiny i dějiny české literatury, vrchol lit. považuje období veleslavínské.(Pozn. : za vrchol jazyka považuje období husitské a v.lit. velslavínské)
Zevrubná ( Podrobná ) mluvnice jazyka českého
1. vědecká mluvnice ( Blahoslav jen pozoroval ). Shrnul zde mluvnické zásady, ustálil jazykovou normu (spisovnou češtinu). Je zde hláskosloví, tvarosloví, skladba věty.
Německo – český slovník – 2-dílný, vytvořil sám
Byl zastáncem přízvučné prozódie ( nauka o rytmičnosti řeči a skládání veršů ; střídání přízvučných a nepřízvučných slabik ).
Dobrovský je považován za zakladatele SLAVISTIKY – nauka o slovanských jazycích, národech, kultuře a dějinách.
Základy jazyka staroslověnského
1. vědecká mluvnice staroslověnšitny, jazyka našich prvních literárních památek.
Dobrovský je významná osobnost národního obrození. Svým dílem položil základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy.
Význam Dobrovkého:
- autor české gramatiky ( Podrobná mluvnice jazyka českého ) – ustálení jazykové normy
- shrnul veškerou slovní zásobu ( Německo – český slovník )
- vypracoval zásady přízvučné prozodie
- studoval vývoj v dějinách lit. a jazyka ( Dějiny české řeči a literatury )
- zakladatel slavistiky
2. období – ofenzivní
Dovršení jazykového obrození. Cíl : pěstování vědecké lit. v češtině, vytvoření umělecky náročné poezie
Josef Jungmann (1773 – 1847)Jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny..Narodil se v Hudlicích u Berouna jako syn chudého řemeslníka. Působil jako profesor na gymnáziu v Litoměřicích. Poznal, že není možné jen bránit český jazyk, ale že se musí v češtině tvořit. Snažil se psát česky.
Dílo:
teoretický spis Rozmlouvání o jazyce českém
Poukazuje na národní bezpráví poněmčování škol a úřadů, obraz nízké úrovně češtiny zač. 19.stol.
(vyslovuje kulturení a politické požadavky – zavedení češtiny do škol a úřadů, usilovnější pěstování
literatury a navazování kulturních styků se slovanskými národy.)Ukazuje na význam češtiny, na jeho
krásy, měla by se rozšířit mezi lidi.
Překládal:
- R. Chateubriand – Atala ( musel upravovat, autor příliš prosazoval katolické názory )
- J. Milton – Ztracený ráj ( dílo upadlo v zapomnění po autorově smrti )
- J.W. Goethe – Heřman a Dorota ( tohoto překladu si ceníme nejvíce )
Když se povolilo učit na gymnáziích v češtině, napsal učebnici Slovesnost aneb sbírka příkladů, která obsahovala:
- teorii literatury
- čítanku ( příklady děl literatury)
- charakteristiky období
- soupis všech děl, které existovaly
Národní obrození českých zemí 4/8
Historie literatury české – česky
Podrobně charakterizoval díla. Přehledné dějiny české literatury, soupis literárních památek od nejstarších dob až po současnost.
Česko – německý slovník – sestavil sám, 5 dílů
Čerpal z lit. památek, řeči lidu, z jiných slovanských jazyků.
Zařadil známá slova, překlady z jiných jazyků, novotvary
Dokázal, že čeština je stejně bohatá jako němčina.
Zápisky – o jeho životě, názorech ( nenáviděl šlechtu, měl rád Voltaira ) ; nebyly určeny pro veřejnost
Jungmann pokračoval ve vědeckém bádání, vytvořil básnickou a vědeckou školu ,
žáci: J.E. Turkyně, bratři Preslovi (lodní šroub).
Názory:
- Češi byli první (přední) z národů, které pronikly v době stěhování národů do záp. území Evropy
- Češi – četi – počátek
Význam Jungmanna:
- překlady
- zasloužil se o rozšíření výuky č.j. na gymnázia ( Slovesnost aneb sbírka příkladů )
- napsal historii lit. české – podrobně , poprvné sepsal bibliograficky díla
- obohatil slovní zásobu ( Česko – německý slovník )
František Palacký (1798 – 1876)
Narodil se v Hodslavicích na Moravě. Přišel do Prahy v 25 letech, oženil se z dcerou bohatého měšťana => postavení, fin. Zabezpečení, měl možnost bádat
Zabýval se básnictvím. Spojil se se Šafaříkem a zabývali se prozódií, kritizují teorii Dobrovského, vrací se k časomíře ( spočívá ve střídání dlouhých a krátkých slabik ).
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – česky, 5-ti dílná
Sleduje vývoj našeho národa od příchodu praotce Čecha do r.1526. Zde skončil úmyslně - vyjadřuje odpor k nástupu Habsburků, nesouhlasí s jejich vládou
Myšlenky:
- nejvíce si cení dobu husitskou (hodnotil demokratické prvky, bojovali za práva chudých)
- zajímal se tím, co tvoří smysl dějin ( střídání slovanství a germánství – odvěký boj mezi nimi )
Tohoto díla si ceníme nejen jako dějepiseckého, ale i jako literárního.
Zásah do politiky:
R.1848 s K. H. Borovským zastával názor austroslavismus ( bez existence Rakouska není možná existence našeho národa ) Názor mění až po roce 1848, kdy dochází k Rakousko – Uherskému vyrovnání. Potom říká : „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“
Podrobně charakterizoval díla. Přehledné dějiny české literatury, soupis literárních památek od nejstarších dob až po současnost.
Česko – německý slovník – sestavil sám, 5 dílů
Čerpal z lit. památek, řeči lidu, z jiných slovanských jazyků.
Zařadil známá slova, překlady z jiných jazyků, novotvary
Dokázal, že čeština je stejně bohatá jako němčina.
Zápisky – o jeho životě, názorech ( nenáviděl šlechtu, měl rád Voltaira ) ; nebyly určeny pro veřejnost
Jungmann pokračoval ve vědeckém bádání, vytvořil básnickou a vědeckou školu ,
žáci: J.E. Turkyně, bratři Preslovi (lodní šroub).
Názory:
- Češi byli první (přední) z národů, které pronikly v době stěhování národů do záp. území Evropy
- Češi – četi – počátek
Význam Jungmanna:
- překlady
- zasloužil se o rozšíření výuky č.j. na gymnázia ( Slovesnost aneb sbírka příkladů )
- napsal historii lit. české – podrobně , poprvné sepsal bibliograficky díla
- obohatil slovní zásobu ( Česko – německý slovník )
František Palacký (1798 – 1876)
Narodil se v Hodslavicích na Moravě. Přišel do Prahy v 25 letech, oženil se z dcerou bohatého měšťana => postavení, fin. Zabezpečení, měl možnost bádat
Zabýval se básnictvím. Spojil se se Šafaříkem a zabývali se prozódií, kritizují teorii Dobrovského, vrací se k časomíře ( spočívá ve střídání dlouhých a krátkých slabik ).
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – česky, 5-ti dílná
Sleduje vývoj našeho národa od příchodu praotce Čecha do r.1526. Zde skončil úmyslně - vyjadřuje odpor k nástupu Habsburků, nesouhlasí s jejich vládou
Myšlenky:
- nejvíce si cení dobu husitskou (hodnotil demokratické prvky, bojovali za práva chudých)
- zajímal se tím, co tvoří smysl dějin ( střídání slovanství a germánství – odvěký boj mezi nimi )
Tohoto díla si ceníme nejen jako dějepiseckého, ale i jako literárního.
Zásah do politiky:
R.1848 s K. H. Borovským zastával názor austroslavismus ( bez existence Rakouska není možná existence našeho národa ) Názor mění až po roce 1848, kdy dochází k Rakousko – Uherskému vyrovnání. Potom říká : „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“
Národní obrození českých zemí 5/8
Pavel Josef Šafařík (1795-1861)
Původem Slovák, ale působil v Praze a psal česky. Zápasil s nouzí, přesto odmítal nabídky, aby přednášel v Moskvě, byl přesvědčen, že ho naše země potřebuje.
Podílel se na prosazování časoměrné prozodie (Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie)
Dílo:
Slovanské starožitnosti
Založil vědu o slovanské prehistorii a archeologii. Chtěl ukázat, že Slované také obohatili evropskou kulturu. Dokázal, že Slované patří mezi dávné praobyvatele Evropy.
Rukopisné padělky
Období preromantismu. Zájem o minulost – kult minulosti ( podle vzoru Scotta).
Naše česká literatura se nemohla pyšnit takovými památkami jako anglická, německá – Píseň o Nibelunzích (stará německá literární památka) nebo ruská – byliny (písně o tom, co bylo) literatura. Naše lit. se s nimi nemohla porovnávat, proto vznikly padělky:
Rukopis Královédvorský (nalezen ve Dvoře Králové)
Obsahoval epické, lyrické a epicko-lyrické básně. Měl pocházet ze 13.stol.
Rukopis Zelenohorský (anonymně poslán Národnímu muzeu, nalezen na Zelené Hoře)
Obsahoval – zlomek o staročeském sněmu
– Libušin soud
Měl pocházet z 10.stol.
Proti těmto padělkům vystoupil J.Dobrovský a vyjádřil se, že nejsou pravé.Proti němu opět vystoupili Palacký a Šafařík a umlčeli ho.
V 80.letech 19.stol. vznikly opět pochyby o jejich pravosti. Profesoři Masaryk, Goll, Gebauer a Halinský vystoupili proti nim a dokázali, že nejsou pravé.
Důkazy:
- jazykový rozbor – nepoužívala se taková slova
- názory neodpovídaly té době
- popisy neodpovídaly době
Autory rukopisů měli být pravděpodobně V.Hanka a J.Linda.
Václav Hanka – knihovník a archivář Čes. Muzea, jazykovědec ( znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny ), básník
Josef Linda – novinář a spisovatel – román Záře nad pohanstvem, vydavatel pražských novin
Hanka sesbíral informace a Linda je umělecky zpracoval.
Význam rukopisů:
- měli dokázat starobylost naší kultury
- měli posílit národní sebevědomí
- jsou básnicky cenným dílem = vysoká umělecká úroveň
Původem Slovák, ale působil v Praze a psal česky. Zápasil s nouzí, přesto odmítal nabídky, aby přednášel v Moskvě, byl přesvědčen, že ho naše země potřebuje.
Podílel se na prosazování časoměrné prozodie (Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie)
Dílo:
Slovanské starožitnosti
Založil vědu o slovanské prehistorii a archeologii. Chtěl ukázat, že Slované také obohatili evropskou kulturu. Dokázal, že Slované patří mezi dávné praobyvatele Evropy.
Rukopisné padělky
Období preromantismu. Zájem o minulost – kult minulosti ( podle vzoru Scotta).
Naše česká literatura se nemohla pyšnit takovými památkami jako anglická, německá – Píseň o Nibelunzích (stará německá literární památka) nebo ruská – byliny (písně o tom, co bylo) literatura. Naše lit. se s nimi nemohla porovnávat, proto vznikly padělky:
Rukopis Královédvorský (nalezen ve Dvoře Králové)
Obsahoval epické, lyrické a epicko-lyrické básně. Měl pocházet ze 13.stol.
Rukopis Zelenohorský (anonymně poslán Národnímu muzeu, nalezen na Zelené Hoře)
Obsahoval – zlomek o staročeském sněmu
– Libušin soud
Měl pocházet z 10.stol.
Proti těmto padělkům vystoupil J.Dobrovský a vyjádřil se, že nejsou pravé.Proti němu opět vystoupili Palacký a Šafařík a umlčeli ho.
V 80.letech 19.stol. vznikly opět pochyby o jejich pravosti. Profesoři Masaryk, Goll, Gebauer a Halinský vystoupili proti nim a dokázali, že nejsou pravé.
Důkazy:
- jazykový rozbor – nepoužívala se taková slova
- názory neodpovídaly té době
- popisy neodpovídaly době
Autory rukopisů měli být pravděpodobně V.Hanka a J.Linda.
Václav Hanka – knihovník a archivář Čes. Muzea, jazykovědec ( znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny ), básník
Josef Linda – novinář a spisovatel – román Záře nad pohanstvem, vydavatel pražských novin
Hanka sesbíral informace a Linda je umělecky zpracoval.
Význam rukopisů:
- měli dokázat starobylost naší kultury
- měli posílit národní sebevědomí
- jsou básnicky cenným dílem = vysoká umělecká úroveň
Národní obrození českých zemí 6/8
Jan Kollár (1793 – 1852)
Básník, teroretik, sběratel
Představitel myšlenky slovanské vzájemnosti. Zajímal se o slovanské dějiny, navazoval na Šafaříka.Původem Slovák, ale řadíme ho do slovenské i české literatury. Gymnázium vystudoval v Bratislavě, ale vyššího vzdělání nabyl v německém Jenu. Potom byl v Budapešti, kde působil jako evangelický kněz. Ke konci života přednášel slovanskou archeologii ve Vídni.
Největší vliv měl na Kollára pobyt v Jeně, kde studoval evangelické bohosloví.
- v Jeně ho nadchl život mládeže ( ruch, zábava, odvaha myšlenek, sdružení, mohli věřejně hájit své názory
- nachází zde stopy slovanského osídlení, připadal si jako by kráčel po pohřebišti slovanského národa
- zamiloval se zde do dcery evangelického pastora – do Frideriky Wilhelminy Schmidtové ( Mína ), o kterou usiloval 16 let
Kollár je tvůrce znělek = sonetů
Psal 2 druhy:
1. vlastenecké
2. milostné
Zabýval se hlavně milostnými – hlavni postavou byla Mína
Roku 1821 vydal sbírku Básně, která se stala podkladem ke sbírce Slávy dcera ( Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva)
Slávy dcera poprvé vyšla r 1824, měla jen 3 zpěvy:
- Sála
- Labe
- Dunaj
Před tyto zpěvy zařadil ještě předzpěv, který je psán časomírou, je to elegie ( žalozpěv ) na zapomenutou slávu Slovanů.
V předzpěvu:
- vyjadřuje myšlenku přimknout se k Rusku jako jedinému svobodnému slovanskému národu
- další myšlenka: Křivda, která byla spáchána v minulosti na slovanských národech je skvrnou v dějinách lidstva
- je přesvědčený humanista, za největší provinění proti lidskosti je potlačování práv jiného národa
- závěrem věří v lepší budoucnost slovanských národů
Roku 1832 vyšla Slávy dcera v další podobě – 5 zpěvů:
- Sála
- Labe, Rén, Vltava
- Dunaj
- Léthe ( přestavuje slovanské nebe )
- Acheron ( slovanské peklo )
Cesta básníka slovanským peklem a nebem. Doprovází ho Léthe a potom zbožštělá Mína
Pouze předzpěv je napsán časomírou, ostatní znělky jsou psány přízvučnou prozódií.
Bohyně Sláva, zosobňující Slovanstvo, si stěžovala na křivdy, které vytrpěly slovanské národy v minulosti. Proto bohové rozhodli, aby jeden z bohů – Milek – stvořil dceru bohyně Slávy (Mínu), která by odčinila dřívější utrpení Slovanů. Zbožštělá Mína ( osobnění dcery bohyně Slávy) doprovází básníka při jeho pouti slovanskými zeměmi.
Hlavní myšlenky znělek:
- pobízí k práci
- lid považuje za základ národa
- bojuje proti nerovnosti
- přeje si vstát za 100 let z hrobu a vidět určitě slavnou budoucnost Slovanů
Znělka:
- má 2 čtyřveršové a 2 tříveršové sloky
- první 2 rýmy – obkročně
- druho 2 rýmy – různé
Hlavní myšlenku Slávy dcera vyložil ve spise O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými (1836) – literární vzájemností rozumí kulturní program sbližování slovanských národů.
Básník, teroretik, sběratel
Představitel myšlenky slovanské vzájemnosti. Zajímal se o slovanské dějiny, navazoval na Šafaříka.Původem Slovák, ale řadíme ho do slovenské i české literatury. Gymnázium vystudoval v Bratislavě, ale vyššího vzdělání nabyl v německém Jenu. Potom byl v Budapešti, kde působil jako evangelický kněz. Ke konci života přednášel slovanskou archeologii ve Vídni.
Největší vliv měl na Kollára pobyt v Jeně, kde studoval evangelické bohosloví.
- v Jeně ho nadchl život mládeže ( ruch, zábava, odvaha myšlenek, sdružení, mohli věřejně hájit své názory
- nachází zde stopy slovanského osídlení, připadal si jako by kráčel po pohřebišti slovanského národa
- zamiloval se zde do dcery evangelického pastora – do Frideriky Wilhelminy Schmidtové ( Mína ), o kterou usiloval 16 let
Kollár je tvůrce znělek = sonetů
Psal 2 druhy:
1. vlastenecké
2. milostné
Zabýval se hlavně milostnými – hlavni postavou byla Mína
Roku 1821 vydal sbírku Básně, která se stala podkladem ke sbírce Slávy dcera ( Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva)
Slávy dcera poprvé vyšla r 1824, měla jen 3 zpěvy:
- Sála
- Labe
- Dunaj
Před tyto zpěvy zařadil ještě předzpěv, který je psán časomírou, je to elegie ( žalozpěv ) na zapomenutou slávu Slovanů.
V předzpěvu:
- vyjadřuje myšlenku přimknout se k Rusku jako jedinému svobodnému slovanskému národu
- další myšlenka: Křivda, která byla spáchána v minulosti na slovanských národech je skvrnou v dějinách lidstva
- je přesvědčený humanista, za největší provinění proti lidskosti je potlačování práv jiného národa
- závěrem věří v lepší budoucnost slovanských národů
Roku 1832 vyšla Slávy dcera v další podobě – 5 zpěvů:
- Sála
- Labe, Rén, Vltava
- Dunaj
- Léthe ( přestavuje slovanské nebe )
- Acheron ( slovanské peklo )
Cesta básníka slovanským peklem a nebem. Doprovází ho Léthe a potom zbožštělá Mína
Pouze předzpěv je napsán časomírou, ostatní znělky jsou psány přízvučnou prozódií.
Bohyně Sláva, zosobňující Slovanstvo, si stěžovala na křivdy, které vytrpěly slovanské národy v minulosti. Proto bohové rozhodli, aby jeden z bohů – Milek – stvořil dceru bohyně Slávy (Mínu), která by odčinila dřívější utrpení Slovanů. Zbožštělá Mína ( osobnění dcery bohyně Slávy) doprovází básníka při jeho pouti slovanskými zeměmi.
Hlavní myšlenky znělek:
- pobízí k práci
- lid považuje za základ národa
- bojuje proti nerovnosti
- přeje si vstát za 100 let z hrobu a vidět určitě slavnou budoucnost Slovanů
Znělka:
- má 2 čtyřveršové a 2 tříveršové sloky
- první 2 rýmy – obkročně
- druho 2 rýmy – různé
Hlavní myšlenku Slávy dcera vyložil ve spise O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými (1836) – literární vzájemností rozumí kulturní program sbližování slovanských národů.
Národní obrození českých zemí 7/8
František Ladislav Čelakovský ( 1799 – 1852 )
Narodil se ve Strakonicích. Studoval filosofii v Praze a potom v Čes. Budějovicích.
Pro četbu Husovi Postily byl vyloučen ze studia. Pokračoval v rak. Linci a opět v Praze, ale studium nedokončil a stal se vychovatelem. Od r. 1834 byl redaktorem Pražských novin a jejich populární přílohy Česká včela.
Přednášel na KU, ale po výroku, že ruský car je utlačovatel polského národa, byl vyloučen. Potom odchází učit slavistiku do Vratislavi, ale pár let před smrtí se vrací do Prahy.
Zabýval se studiem slovanských jazyků a sbíráním ústní lidové slovesnosti slovan. národů.
Má mnoho společného s Kolárem. Oba měli zájem o slovanskou minulost. Kolár – dějiny,
Čelakovský – sbírání písní.
Zásluhy Čelakovského
- zlidověl českou poezii
- zpřístupnil poezii lidu
- založil Českou básnickou školu
Sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu:
Slovanské národní písně – 3 svazky
Slovanská přísloví a pořekadla vydal v
Mudrosloví národa slovanského v příslovích ( srovnal různá pořekadla v různých jazycích )
Jako jediný psal „ohlasovou poezii“.
Po důkladném studiu lid. slovesnosti začal tvořit její „OHLASY“. Tyto básně nechtěly vyjadřovat jeho osobní zážitky a názory, chtěl mluvit tak, jako by mluvil básník z lidu. ( Tvorba v duchu lidové slovesnosti )
Chtěl sesbírat básně všech slovan. národů, ale dobové okolnosti způsobily (zjistil, že to nepůjde), že se soustředil na ruské a české.
Zajímal se o ruskou lidovou slovesnost kvůli jeho citovému poměru k Rusku, v němž viděl posilu vlastního nesvobodného národa ( Rusko bylo v té době jediný svobodný slovan. stát. ). Hlavně v době vítězství Ruska nad Napoleonem. Naději v Rusko (opora slovovan. národů) zvýšil v době, kdy rus. vojska vítězí nad Tureckem.
Výborně ruskou poezii napodoboval.
S nadějí v rus. národ vydal r.1829
Ohlas písní ruských
Čerpal z rus. bylin a některé básně vytvořil podle vlastních představ, soustředil se na bohatýry:
1.epická báseň: Bohatýr Muromec ( Pomstí smrt mládence, kterého ubodali 3 Tataři. Muromec je zabije a mládence pohřbí ). K dalším epickým skladbám patří Čurila Plenkovič a Ilja Volženin.
Další básně čerpají z ruských kronik – Vězeň, Výslechy. Dále obsahuje zvířecí epos Veliký trh ptačí.
K lyrickým báním patří Rozmluva noční ( O vojákovi, který jde na noční stráž a je daleko od vlasti a jako by posílá políbení na dobrou noc své rodině ), Láska nad bohatstvím ( Rodiče brání lásce 2 mladých lidí ). Básně reagují na události z historie Ruska – Smrt Alexandra.
F.L.Čelakovský napodoboval ruskou poezii:
Bohatýr Muromec – v rus. poezii vítězí nad 100 000 vojáky, ale u Čel. přemáhá 3 Tatary
Čurila Plenkovič vystupuje v rus. bylinách jako rozmařilý boháč a záletník, kdežto u Čel. jako udatný hrdina, který zbavuje Rusko zhoubného netvora Velikána Velikánoviče.
Ilja Volženin, který byl vytvořen Čel. podle řeky Volhy a v rus. poezii vůbec nevystupuje.
Čelakovský vystihl ráz ruského života.
Používal:
a) oslovení ( Ó noci, černá noci )
b) protiklady ( Bouře nebouří po širém nebi a vojsko ruské táhne k Dunaji )
c) přirovnání ( Hlavu přikloniv, jak by po širém poli hoře rozséval )
d) ruská slova ( molodič, sobaka )
e) často začíná oslovením přírodního jevu ( Ó krajino…)
Za 10let, v roce 1839, vydal
Ohlas písní českých
Zachycuje ráz českého lidového života, ukazuje obraz venkovského života ve 30. letech.
Odlišnost lid. poezie ruské a české charakterizoval srovnáním krajinného rázu ruské a české země.
Rusko - rozsáhlé hvozdy,mohutné řeky, jezera X České země – lesíky, říčky, potůčky ( velikost Ruska a drobnost Čech ).
Ohlas obsahuje 1 baladu, naivní a žertovné básně a hlavně satirické báně, neobsahuje hrdinský epos.
Časté jsou výsměšné písně, v nichž vyjadřuje odpor proti pánům.
Veselá jízda – posmívá se urozeným pánům, kteří bohatstvím ztloustli.
Vrchní z Kozlova
Pražská –kritizuje měšťáky, kteří se opičí po pánech
Typizoval postavu českého sedláka:
Český sedlák – satira – vyjadřuje přesvědčení, že rozumem a vtipem předčí sedlák urozené pány. Sedlákovou jedinou zbraní je vychytralost.
Ohlas obsahuje 2 skladby jinotajné ( alegorické ) :
Pocestný
Cikánova píšťalka ( opuštěnými cikáňaty myslí čes. národ a píšťalkou vyhání šváby – cizáky – skýtá myšlenu osvobozeneckého boje ):
Toman a lesní panna - V této skladbě se podařilo Čelakovskému vystihnout sílu vášně lásky a tajemných sil přírody. Vesnický hoch si vybral za nevěstu dceru myslivce. Je však dívkou odmítnut, tím se vysvětluje pohrdání chování zpanštělé dívky k prostému nápadníkovi.
Čelakovský se věnoval také tvorbě epigramů.
Narodil se ve Strakonicích. Studoval filosofii v Praze a potom v Čes. Budějovicích.
Pro četbu Husovi Postily byl vyloučen ze studia. Pokračoval v rak. Linci a opět v Praze, ale studium nedokončil a stal se vychovatelem. Od r. 1834 byl redaktorem Pražských novin a jejich populární přílohy Česká včela.
Přednášel na KU, ale po výroku, že ruský car je utlačovatel polského národa, byl vyloučen. Potom odchází učit slavistiku do Vratislavi, ale pár let před smrtí se vrací do Prahy.
Zabýval se studiem slovanských jazyků a sbíráním ústní lidové slovesnosti slovan. národů.
Má mnoho společného s Kolárem. Oba měli zájem o slovanskou minulost. Kolár – dějiny,
Čelakovský – sbírání písní.
Zásluhy Čelakovského
- zlidověl českou poezii
- zpřístupnil poezii lidu
- založil Českou básnickou školu
Sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu:
Slovanské národní písně – 3 svazky
Slovanská přísloví a pořekadla vydal v
Mudrosloví národa slovanského v příslovích ( srovnal různá pořekadla v různých jazycích )
Jako jediný psal „ohlasovou poezii“.
Po důkladném studiu lid. slovesnosti začal tvořit její „OHLASY“. Tyto básně nechtěly vyjadřovat jeho osobní zážitky a názory, chtěl mluvit tak, jako by mluvil básník z lidu. ( Tvorba v duchu lidové slovesnosti )
Chtěl sesbírat básně všech slovan. národů, ale dobové okolnosti způsobily (zjistil, že to nepůjde), že se soustředil na ruské a české.
Zajímal se o ruskou lidovou slovesnost kvůli jeho citovému poměru k Rusku, v němž viděl posilu vlastního nesvobodného národa ( Rusko bylo v té době jediný svobodný slovan. stát. ). Hlavně v době vítězství Ruska nad Napoleonem. Naději v Rusko (opora slovovan. národů) zvýšil v době, kdy rus. vojska vítězí nad Tureckem.
Výborně ruskou poezii napodoboval.
S nadějí v rus. národ vydal r.1829
Ohlas písní ruských
Čerpal z rus. bylin a některé básně vytvořil podle vlastních představ, soustředil se na bohatýry:
1.epická báseň: Bohatýr Muromec ( Pomstí smrt mládence, kterého ubodali 3 Tataři. Muromec je zabije a mládence pohřbí ). K dalším epickým skladbám patří Čurila Plenkovič a Ilja Volženin.
Další básně čerpají z ruských kronik – Vězeň, Výslechy. Dále obsahuje zvířecí epos Veliký trh ptačí.
K lyrickým báním patří Rozmluva noční ( O vojákovi, který jde na noční stráž a je daleko od vlasti a jako by posílá políbení na dobrou noc své rodině ), Láska nad bohatstvím ( Rodiče brání lásce 2 mladých lidí ). Básně reagují na události z historie Ruska – Smrt Alexandra.
F.L.Čelakovský napodoboval ruskou poezii:
Bohatýr Muromec – v rus. poezii vítězí nad 100 000 vojáky, ale u Čel. přemáhá 3 Tatary
Čurila Plenkovič vystupuje v rus. bylinách jako rozmařilý boháč a záletník, kdežto u Čel. jako udatný hrdina, který zbavuje Rusko zhoubného netvora Velikána Velikánoviče.
Ilja Volženin, který byl vytvořen Čel. podle řeky Volhy a v rus. poezii vůbec nevystupuje.
Čelakovský vystihl ráz ruského života.
Používal:
a) oslovení ( Ó noci, černá noci )
b) protiklady ( Bouře nebouří po širém nebi a vojsko ruské táhne k Dunaji )
c) přirovnání ( Hlavu přikloniv, jak by po širém poli hoře rozséval )
d) ruská slova ( molodič, sobaka )
e) často začíná oslovením přírodního jevu ( Ó krajino…)
Za 10let, v roce 1839, vydal
Ohlas písní českých
Zachycuje ráz českého lidového života, ukazuje obraz venkovského života ve 30. letech.
Odlišnost lid. poezie ruské a české charakterizoval srovnáním krajinného rázu ruské a české země.
Rusko - rozsáhlé hvozdy,mohutné řeky, jezera X České země – lesíky, říčky, potůčky ( velikost Ruska a drobnost Čech ).
Ohlas obsahuje 1 baladu, naivní a žertovné básně a hlavně satirické báně, neobsahuje hrdinský epos.
Časté jsou výsměšné písně, v nichž vyjadřuje odpor proti pánům.
Veselá jízda – posmívá se urozeným pánům, kteří bohatstvím ztloustli.
Vrchní z Kozlova
Pražská –kritizuje měšťáky, kteří se opičí po pánech
Typizoval postavu českého sedláka:
Český sedlák – satira – vyjadřuje přesvědčení, že rozumem a vtipem předčí sedlák urozené pány. Sedlákovou jedinou zbraní je vychytralost.
Ohlas obsahuje 2 skladby jinotajné ( alegorické ) :
Pocestný
Cikánova píšťalka ( opuštěnými cikáňaty myslí čes. národ a píšťalkou vyhání šváby – cizáky – skýtá myšlenu osvobozeneckého boje ):
Toman a lesní panna - V této skladbě se podařilo Čelakovskému vystihnout sílu vášně lásky a tajemných sil přírody. Vesnický hoch si vybral za nevěstu dceru myslivce. Je však dívkou odmítnut, tím se vysvětluje pohrdání chování zpanštělé dívky k prostému nápadníkovi.
Čelakovský se věnoval také tvorbě epigramů.
Národní obrození českých zemí 8/8
Ústní lidová slovesnost (folklor)
Po bitvě na Bílé Hoře byla literatura velmi důležitá, vzniká převážně mezi venkovským lidem a je uchovávána po generace ústním podáním.
Vyjadřuje: lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor k útisku
Znaky:
- ústní tradování
- anonymita autora
- kolektivnost
- variabilita (neustálé obměny děje)
Lidovou slovesnost se v 19. století snažili zaznamenávat tzv. sběratelé. Mezi nejznámější patřili Karel Jaromír Erben a Božena Němcová.
Hlavními žánry jsou:
a) sociální písně – podávají otřesné svědectví o robotě
- Ti sedláci ubozí
b) pohádky – lidé v nich hledali útěchu
- Hloupý Honza
c) pověsti
- O Žižkovi, O blanických rytířích
d) lidové písně
- pracovní písně (Kominíku, kominíku)
- přísloví, říkadla, hádanky
e) lidové balady – zpívali se
- Utonulá, Osiřelé dítě
f) lidová hra se zpěvy
- loutkové divadlo
- Matěj Kopecký – jeden ze zakladatelů loutkového divadla
Na rozhraní mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností je pololidová tvorba.
Je to literatura, která je psána měšťany. Hlavní pozornost je soustředěna na postavu sedláka.
Nejznámějším duchem tvorby byla tzv. Interludia – krátké frašky, vkládané mezi vážné hry. Hrávali je zejména učitelé a jejich žáci, hlavně o masopustu. Čerpají ze selského života, nemají složitý děj, zachycují skutečné postavení selského lidu (Václav František Kocmánek).
K pololidové tvorbě patří i Kramářské písně – zpívaly se hlavně o jarmarcích nebo ji zpívali kramáři (potulní). Jen v Čechách je zaregistrováno na 30 tisíc písní. Byly zpívány za doprovodu flašinetu a zpěvák ukazoval hůlkou na jednotlivé obrázky, kde byl seriál vyvěšen na zdi.
Po bitvě na Bílé Hoře byla literatura velmi důležitá, vzniká převážně mezi venkovským lidem a je uchovávána po generace ústním podáním.
Vyjadřuje: lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor k útisku
Znaky:
- ústní tradování
- anonymita autora
- kolektivnost
- variabilita (neustálé obměny děje)
Lidovou slovesnost se v 19. století snažili zaznamenávat tzv. sběratelé. Mezi nejznámější patřili Karel Jaromír Erben a Božena Němcová.
Hlavními žánry jsou:
a) sociální písně – podávají otřesné svědectví o robotě
- Ti sedláci ubozí
b) pohádky – lidé v nich hledali útěchu
- Hloupý Honza
c) pověsti
- O Žižkovi, O blanických rytířích
d) lidové písně
- pracovní písně (Kominíku, kominíku)
- přísloví, říkadla, hádanky
e) lidové balady – zpívali se
- Utonulá, Osiřelé dítě
f) lidová hra se zpěvy
- loutkové divadlo
- Matěj Kopecký – jeden ze zakladatelů loutkového divadla
Na rozhraní mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností je pololidová tvorba.
Je to literatura, která je psána měšťany. Hlavní pozornost je soustředěna na postavu sedláka.
Nejznámějším duchem tvorby byla tzv. Interludia – krátké frašky, vkládané mezi vážné hry. Hrávali je zejména učitelé a jejich žáci, hlavně o masopustu. Čerpají ze selského života, nemají složitý děj, zachycují skutečné postavení selského lidu (Václav František Kocmánek).
K pololidové tvorbě patří i Kramářské písně – zpívaly se hlavně o jarmarcích nebo ji zpívali kramáři (potulní). Jen v Čechách je zaregistrováno na 30 tisíc písní. Byly zpívány za doprovodu flašinetu a zpěvák ukazoval hůlkou na jednotlivé obrázky, kde byl seriál vyvěšen na zdi.
Romantický obraz světa v literatuře I.
Romantický obraz světa v literatuře
- směr, který prošel téměř celou Evropou (téměř všemi evropskými literaturami) od 20.let 19.stol
- u nás vrcholí ve 30. letech
- dílo romantické vrcholí dílem K.H. Máchy
- pojem romantismus vznikl od slova román - kde obraznost a citlivost převládá nad rozumem
Znaky romantismu jsou bohaté:
- hl. hrdina splývá s autorem ( vyjadřuje myšlenky a cítění samotného autora, mají podobný život )
- hrdinové byli výjimeční – nepodrobovali se zvyklostem společnosti, nechtěli se přizpůsobit
- milostný cit bývá většinou nešťastný ( milují ideál, trápí se, milují starší, nebo vdanou ženu,… )
- hrdina pohrdá společností, většinou se toulají, cestují, nezůstávají ve společnosti jíž pohrdají
- autoři hledají nekonvenční ( netradiční ) zobrazení ; dochází k míšení útvarů
( lyrickoepická skladba, veršovaná povídka, dramatická báseň…)
- autoři mají zájem o dějiny ( středověk ); obdivují lidovou slovesnost a její výtvory
- nezobrazují skutečnost objektivně – subjektivní přístup ke skutečnosti ( zabarvený popis jak to působí na autora )
- prostředí dějiště bývá neobvyklé ( noc, hrady, bouře, zříceniny…)
- nezobrazují celou skutečnost, vyberou si jednu událost, situaci, kterou chtějí zdůraznit, vytrženou z kontextu, nezachycují život
- díla mají sklon k hudebnosti – používají barvitého jazyka, důraz kladou na zvukovou stránku jazyka
Hudba:
Schubert (něm.)
Rossini (it.)
Chopin (pol.)
Anglický romantismus
Georgie Gorden Byron
- básník, výrazně ovlivnil evropský. i český romantismus
- lord, člen sněmovny lordů,
- ve sněmovně se zastával práv dělníků ( při jednání o rozbíjení strojů je označil za nemohoucí)
- cestoval po Evropě, seznámil se se zeměmi jako Itálie, Řecko ( historie, přírodní krásy) a zeměmi Malé Asie.
- se ženou se usadil v Itálii.
- šel na pomoc Řekům v boji proti tureckým utlačovatelům, miloval dobrodružství
- zemřel na malárii poměrně mladý – 36 let
- „otec romantismu“
- vzor Máchy
Píše útvary smíšené:
lyricko – epické povídky (balady) – příběh vypráví ve verších + své zážitky = byronská povídka
Používal apostrofů – oslovení osob, přírodních jevů, smyšlených osob, abstraktních pojmů
- směr, který prošel téměř celou Evropou (téměř všemi evropskými literaturami) od 20.let 19.stol
- u nás vrcholí ve 30. letech
- dílo romantické vrcholí dílem K.H. Máchy
- pojem romantismus vznikl od slova román - kde obraznost a citlivost převládá nad rozumem
Znaky romantismu jsou bohaté:
- hl. hrdina splývá s autorem ( vyjadřuje myšlenky a cítění samotného autora, mají podobný život )
- hrdinové byli výjimeční – nepodrobovali se zvyklostem společnosti, nechtěli se přizpůsobit
- milostný cit bývá většinou nešťastný ( milují ideál, trápí se, milují starší, nebo vdanou ženu,… )
- hrdina pohrdá společností, většinou se toulají, cestují, nezůstávají ve společnosti jíž pohrdají
- autoři hledají nekonvenční ( netradiční ) zobrazení ; dochází k míšení útvarů
( lyrickoepická skladba, veršovaná povídka, dramatická báseň…)
- autoři mají zájem o dějiny ( středověk ); obdivují lidovou slovesnost a její výtvory
- nezobrazují skutečnost objektivně – subjektivní přístup ke skutečnosti ( zabarvený popis jak to působí na autora )
- prostředí dějiště bývá neobvyklé ( noc, hrady, bouře, zříceniny…)
- nezobrazují celou skutečnost, vyberou si jednu událost, situaci, kterou chtějí zdůraznit, vytrženou z kontextu, nezachycují život
- díla mají sklon k hudebnosti – používají barvitého jazyka, důraz kladou na zvukovou stránku jazyka
Hudba:
Schubert (něm.)
Rossini (it.)
Chopin (pol.)
Anglický romantismus
Georgie Gorden Byron
- básník, výrazně ovlivnil evropský. i český romantismus
- lord, člen sněmovny lordů,
- ve sněmovně se zastával práv dělníků ( při jednání o rozbíjení strojů je označil za nemohoucí)
- cestoval po Evropě, seznámil se se zeměmi jako Itálie, Řecko ( historie, přírodní krásy) a zeměmi Malé Asie.
- se ženou se usadil v Itálii.
- šel na pomoc Řekům v boji proti tureckým utlačovatelům, miloval dobrodružství
- zemřel na malárii poměrně mladý – 36 let
- „otec romantismu“
- vzor Máchy
Píše útvary smíšené:
lyricko – epické povídky (balady) – příběh vypráví ve verších + své zážitky = byronská povídka
Používal apostrofů – oslovení osob, přírodních jevů, smyšlených osob, abstraktních pojmů
Romantický obraz světa v literatuře II.
Childe Haroldova pouť
Lyricko – epická básnická skladba.Autobiografie. Hrdina cestuje po zemích (It., Řec.), pozoruje krajinu, přír. památky, ale i tyranii a snaží se ji ničit.
Byronské povídky:
Džaur
- romantická básnická povídka
- vyprávění starého mnicha, který mnichem být nechtěl
Před svou smrtí vypovídá tajemný mnich o své životní tragédii. Když ztratil milovanou Leilu, kterou utopil ukrutný Hassan, přestal věřit v lidskou spravedlnost, dobro a pravdu. Od té doby chvíli žil jenom myšlenkou na pomstu. Když ji vykonal, vstoupil do kláštera, nikoli za zbožných pohnutek, ale proto, že nenáviděl celý svět. (*chtěl se ukrýt před společností)
Korzár, Lara – typy hrdinů, kteří svůj osamělý život prožívají jako konflikt se světem
Don Chuan – nedokončená báseň o muži, jenž cestuje po různých zemích
Percy Bysshe Shelley
Básník.Navazoval na Byrona.Byl vyloučen z univerzity, protože popíral existenci Boha. Anglická země ho vypověděla, odešel do Itálie, kde působil. Zemřel v bouři na moři ( 30 let )
Osobnost se spojuje s básní:
Odpoutaný Prométheus
- čerpá z bájesloví
- zatímco v řeckém mýtu se Prométheus podrobí Diově vůli, u Shelleyho vzdoruje a trpí dokud nejsou tyrani sami svrženi a jeho utrpení je odčiněno tím, že tyrani zahynou
- obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň – hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus, kontrast lidské a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra
Walter Scott
Skotský básník.Zakladatel historické povídky a románu, oživil minulost – do příběhu vložil milostnou zápletku, milostný příběh
Začal jako sběratel lidových skotských balad
Nejdříve psal veršované rytířské povídky – Jezerní Panna, ale brzy zjistil, že už je tento útvar přežitý.
Waverley – 1. historický román, povstání ve Skotsku roku 1745, vydán anonymně, protože se nebyl jistý úspěchem díla.
Ivanhoe
Historický román ze středověkých angl. dějin odehrávající se koncem 12. stol. – doba Krále Richard
Lví srdce (prostředí rytířských soubojů) ,autor obdivuje odvahu hrdinství, ušlechtilost, vlastenecké
cítění a nadšení.
Autorovy názory o rytířství:
1. Rytířství bylo chápáno jako zdroj vznešených a ryzích citů.
2. I správný šlechtic musel být rytířem ( projevovat se jako rytíř )
3. Rytířství chrání svobodu
Romantický historická román a povídka – nesvazuje autora, může volně zacházet s fakty, nemusí se rovnat skutečnosti ( v realismu se autor musí držet faktů, čerpat z kronik, nesmí si vymýšlet, vše musí odpovídat skutečnosti /Jirásek/ )
Lyricko – epická básnická skladba.Autobiografie. Hrdina cestuje po zemích (It., Řec.), pozoruje krajinu, přír. památky, ale i tyranii a snaží se ji ničit.
Byronské povídky:
Džaur
- romantická básnická povídka
- vyprávění starého mnicha, který mnichem být nechtěl
Před svou smrtí vypovídá tajemný mnich o své životní tragédii. Když ztratil milovanou Leilu, kterou utopil ukrutný Hassan, přestal věřit v lidskou spravedlnost, dobro a pravdu. Od té doby chvíli žil jenom myšlenkou na pomstu. Když ji vykonal, vstoupil do kláštera, nikoli za zbožných pohnutek, ale proto, že nenáviděl celý svět. (*chtěl se ukrýt před společností)
Korzár, Lara – typy hrdinů, kteří svůj osamělý život prožívají jako konflikt se světem
Don Chuan – nedokončená báseň o muži, jenž cestuje po různých zemích
Percy Bysshe Shelley
Básník.Navazoval na Byrona.Byl vyloučen z univerzity, protože popíral existenci Boha. Anglická země ho vypověděla, odešel do Itálie, kde působil. Zemřel v bouři na moři ( 30 let )
Osobnost se spojuje s básní:
Odpoutaný Prométheus
- čerpá z bájesloví
- zatímco v řeckém mýtu se Prométheus podrobí Diově vůli, u Shelleyho vzdoruje a trpí dokud nejsou tyrani sami svrženi a jeho utrpení je odčiněno tím, že tyrani zahynou
- obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň – hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus, kontrast lidské a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra
Walter Scott
Skotský básník.Zakladatel historické povídky a románu, oživil minulost – do příběhu vložil milostnou zápletku, milostný příběh
Začal jako sběratel lidových skotských balad
Nejdříve psal veršované rytířské povídky – Jezerní Panna, ale brzy zjistil, že už je tento útvar přežitý.
Waverley – 1. historický román, povstání ve Skotsku roku 1745, vydán anonymně, protože se nebyl jistý úspěchem díla.
Ivanhoe
Historický román ze středověkých angl. dějin odehrávající se koncem 12. stol. – doba Krále Richard
Lví srdce (prostředí rytířských soubojů) ,autor obdivuje odvahu hrdinství, ušlechtilost, vlastenecké
cítění a nadšení.
Autorovy názory o rytířství:
1. Rytířství bylo chápáno jako zdroj vznešených a ryzích citů.
2. I správný šlechtic musel být rytířem ( projevovat se jako rytíř )
3. Rytířství chrání svobodu
Romantický historická román a povídka – nesvazuje autora, může volně zacházet s fakty, nemusí se rovnat skutečnosti ( v realismu se autor musí držet faktů, čerpat z kronik, nesmí si vymýšlet, vše musí odpovídat skutečnosti /Jirásek/ )
Romantický obraz světa v literatuře III.
Francouzský romantismus
Victor Hugo
Básník, dramatik, prozaik. Byl vychován k nenávisti k Napoleonovi a revoluci.
Je tvůrce dramatu Cromwell, jehož předmluva se stala manifestem (zásady) romantismu ve Francii.
Zklamán v nadějích vkládaných do Ludvíka Bonaparte odešel do dobrovolného vyhnanství na ostrov poblíž Normandie, kde žil téměř 20 let, nikoli však v izolaci od života ve Francii. Studoval dějiny a filosofii.Ve vyhnanství napsal trojdílný cyklus básní
Legenda věků – cyklus básní,zobrazuje vývoj lidstva na jeho cestě za pokrokem a humanitou = vzestup ke světlu. Dílo je optimistické, víra v lepší budoucnost lidstva. Tímto dílem ovlivnil Machara a Vrchlického.
Romány:
Chrám matky boží v Paříži
Děj se odehrává v 15. století za vlády Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny. Dokonale a podrobně popsal vnitřek katedrály Matky boží, vlastního dějového centra.
Hlavní postava je Quasimodo, hrbatý zvoník u Matky boží (protikladem je jeho dobré nitro, je laskavý, ušlechtilý, schopen upřímných citů a lásky i oběti vlastního života...), jehož se v dětství ujal kněz Frollo (pokrytec a ničema, představuje zlo) a vychoval ho. Kvůli němu Quasimodo riskuje svůj život při únose cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž je Frollo zamilován. Je však při tom chycen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeralda s ním má soucit, za což se do ní zamiluje, i když ví, že marně. Frollovými intrikami je Esmeralda popravena, Quasimodo se mu za to mstí. Po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce u Esmeraldy.
Romantické znaky: Hugo zobrazuje kontrast krásy a ošklivosti (Esm.x Quasim.), zla a ušlechtilosti (Froll. x Quasim.), řada romantických zápletek.
Bídníci (Ubožáci)
Hlavní hrdina Jean Valjean je odsouzený za krádež chleba k mnohaletému trestu na galejích. Mnohokrát utíkal a chtěl opět konat zločin, ale ujal se ho biskup Myriela.Jean Valjean se mu odvděčí krádeží jeho stříbrných příborů. Je opět odsouzen, ale biskup vezme vinu na sebe.
Jean Valjean si uvědomí své činy a začne žít jinak. Stane se podnikatelem, který zmírňuje bídu chudých a dokonce se stane starostou. Od začátku je však podezřelý policistovi Javertovi, který v něm pozná uprchlého galejníka a pronásleduje ho.
U soudu jiného galejníka se Jean přizná ke své minulosti. Je opět poslán na galeje, ale podaří se mu utéci a bere s sebou mladou Cosettu, které zemřela matka Fantina a Jean jí slíbil, že se o Cosettu postará.Seznamuje se s šlechticem Mariem , dochází k milost. zápletce. Je postaven před soud, končí to smrtí a usmíření se světem.
Dělníci moře – o hrdinství rybářů, kteří bojují o lásku proti nespravedlnosti a proti divokým živlům
Devadesát tři – o srážce revolučních a konzervativních sil na fr. venkově v době VFR ( název odvozen od rev. roku 1793)
Victor Hugo
Básník, dramatik, prozaik. Byl vychován k nenávisti k Napoleonovi a revoluci.
Je tvůrce dramatu Cromwell, jehož předmluva se stala manifestem (zásady) romantismu ve Francii.
Zklamán v nadějích vkládaných do Ludvíka Bonaparte odešel do dobrovolného vyhnanství na ostrov poblíž Normandie, kde žil téměř 20 let, nikoli však v izolaci od života ve Francii. Studoval dějiny a filosofii.Ve vyhnanství napsal trojdílný cyklus básní
Legenda věků – cyklus básní,zobrazuje vývoj lidstva na jeho cestě za pokrokem a humanitou = vzestup ke světlu. Dílo je optimistické, víra v lepší budoucnost lidstva. Tímto dílem ovlivnil Machara a Vrchlického.
Romány:
Chrám matky boží v Paříži
Děj se odehrává v 15. století za vlády Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny. Dokonale a podrobně popsal vnitřek katedrály Matky boží, vlastního dějového centra.
Hlavní postava je Quasimodo, hrbatý zvoník u Matky boží (protikladem je jeho dobré nitro, je laskavý, ušlechtilý, schopen upřímných citů a lásky i oběti vlastního života...), jehož se v dětství ujal kněz Frollo (pokrytec a ničema, představuje zlo) a vychoval ho. Kvůli němu Quasimodo riskuje svůj život při únose cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž je Frollo zamilován. Je však při tom chycen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeralda s ním má soucit, za což se do ní zamiluje, i když ví, že marně. Frollovými intrikami je Esmeralda popravena, Quasimodo se mu za to mstí. Po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce u Esmeraldy.
Romantické znaky: Hugo zobrazuje kontrast krásy a ošklivosti (Esm.x Quasim.), zla a ušlechtilosti (Froll. x Quasim.), řada romantických zápletek.
Bídníci (Ubožáci)
Hlavní hrdina Jean Valjean je odsouzený za krádež chleba k mnohaletému trestu na galejích. Mnohokrát utíkal a chtěl opět konat zločin, ale ujal se ho biskup Myriela.Jean Valjean se mu odvděčí krádeží jeho stříbrných příborů. Je opět odsouzen, ale biskup vezme vinu na sebe.
Jean Valjean si uvědomí své činy a začne žít jinak. Stane se podnikatelem, který zmírňuje bídu chudých a dokonce se stane starostou. Od začátku je však podezřelý policistovi Javertovi, který v něm pozná uprchlého galejníka a pronásleduje ho.
U soudu jiného galejníka se Jean přizná ke své minulosti. Je opět poslán na galeje, ale podaří se mu utéci a bere s sebou mladou Cosettu, které zemřela matka Fantina a Jean jí slíbil, že se o Cosettu postará.Seznamuje se s šlechticem Mariem , dochází k milost. zápletce. Je postaven před soud, končí to smrtí a usmíření se světem.
Dělníci moře – o hrdinství rybářů, kteří bojují o lásku proti nespravedlnosti a proti divokým živlům
Devadesát tři – o srážce revolučních a konzervativních sil na fr. venkově v době VFR ( název odvozen od rev. roku 1793)
Romantický obraz světa v literatuře IV.
Stendhal
Vlastním jménem Henri Beyle.
Je na přechodu mezi romantismem a realismem ( předchůdce světové realistické větve)
Obdivoval Napoleona, zúčastnil se tažení do Ruska. Po Napoleonově pádu odchází do Itálie.
Jeho hrdinové jsou zajímaví – nesmiřují se společností v níž žijí.
Proto buď žijí pokryteckým způsobem ( v jádru ale zůstávají mravně čistí ) nebo rezignují.
Romány:
Červený a černý
Psychologický román.Červená barva je symbolem revoluce a černá představuje tmářství a despotismus.
Jako syn venkovského dřevorubce byl Julien Sorel odsouzen, že bude celý život chudý.S tím se nechtěl smířit, pokusí se o společenský vzestup podle vzoru Napoleona. Sorel je pokrytec, který předstírá nebo utajuje city a názory, podle toho, jak to vyžaduje jeho vlastní zájem.
Nejdříve se při svém vzestupu sblíží se ženou starosty pana de Rênal a potom při pokusu o církevní kariéru se mu podaří stát se tajemníkem markýze de la Mole ( vysoká spol), svedl jeho dceru Mathildu. Sňatek překazí dopis paní de Rênal, za což se ji Julien pokusí zavraždit. Postřelí ji a dostane se před soud.Odmítá milost od společnosti, kterou nenávidí a raději přijímá smrt.
Psychologický román – zaměřuje se na vykreslení duševního života, autor zobrazuje protikladné pocity v duši člověka.
Věznice Parmská ( Kartouze Parmská )
Popis je již realistický, ale hl. hrdina zůstává romantický.
Mladý italský šlechtic Fabrizzio del Dongo nemůže dojít naplnění ideálu. Také uctívá Napoleona a účastní se bitvy u Waterloo, ale zde začíná jeho rozčarování, které pokračuje ve Francii.Fabrizzio se vrací do Itálie, ale v prostředí panského dvora plného intrik se musí přetvařovat a nakonec na radu své vévodské příznivkyně vstupuje do kláštera.
Alfred de Musset
Připomíná K. H. Máchu. Básník, prozaik a dramatik.Byl vychován k chorobně přehnanému cítění.. Přejemnělé vychování, nemůže žít normální život. Jeho život souvisí s jeho dílem.
Zpověď dítěte svého věku
Román.Vypráví svůj osud. Hrdina Octave ( Musset sám ) vyrostl v atmosféře beznaděje, mezi generací, která ničemu nevěří. Není schopen ani upřímné lásky. I do víru radovánek se vkrádá smutek a neuspokojení. Pozná vyrovnanou ženu George Sandovou, která by ho mohla zachránit, ale svými výbuchy žárlivosti ji ztrácí a je opět sám.
Vlastním jménem Henri Beyle.
Je na přechodu mezi romantismem a realismem ( předchůdce světové realistické větve)
Obdivoval Napoleona, zúčastnil se tažení do Ruska. Po Napoleonově pádu odchází do Itálie.
Jeho hrdinové jsou zajímaví – nesmiřují se společností v níž žijí.
Proto buď žijí pokryteckým způsobem ( v jádru ale zůstávají mravně čistí ) nebo rezignují.
Romány:
Červený a černý
Psychologický román.Červená barva je symbolem revoluce a černá představuje tmářství a despotismus.
Jako syn venkovského dřevorubce byl Julien Sorel odsouzen, že bude celý život chudý.S tím se nechtěl smířit, pokusí se o společenský vzestup podle vzoru Napoleona. Sorel je pokrytec, který předstírá nebo utajuje city a názory, podle toho, jak to vyžaduje jeho vlastní zájem.
Nejdříve se při svém vzestupu sblíží se ženou starosty pana de Rênal a potom při pokusu o církevní kariéru se mu podaří stát se tajemníkem markýze de la Mole ( vysoká spol), svedl jeho dceru Mathildu. Sňatek překazí dopis paní de Rênal, za což se ji Julien pokusí zavraždit. Postřelí ji a dostane se před soud.Odmítá milost od společnosti, kterou nenávidí a raději přijímá smrt.
Psychologický román – zaměřuje se na vykreslení duševního života, autor zobrazuje protikladné pocity v duši člověka.
Věznice Parmská ( Kartouze Parmská )
Popis je již realistický, ale hl. hrdina zůstává romantický.
Mladý italský šlechtic Fabrizzio del Dongo nemůže dojít naplnění ideálu. Také uctívá Napoleona a účastní se bitvy u Waterloo, ale zde začíná jeho rozčarování, které pokračuje ve Francii.Fabrizzio se vrací do Itálie, ale v prostředí panského dvora plného intrik se musí přetvařovat a nakonec na radu své vévodské příznivkyně vstupuje do kláštera.
Alfred de Musset
Připomíná K. H. Máchu. Básník, prozaik a dramatik.Byl vychován k chorobně přehnanému cítění.. Přejemnělé vychování, nemůže žít normální život. Jeho život souvisí s jeho dílem.
Zpověď dítěte svého věku
Román.Vypráví svůj osud. Hrdina Octave ( Musset sám ) vyrostl v atmosféře beznaděje, mezi generací, která ničemu nevěří. Není schopen ani upřímné lásky. I do víru radovánek se vkrádá smutek a neuspokojení. Pozná vyrovnanou ženu George Sandovou, která by ho mohla zachránit, ale svými výbuchy žárlivosti ji ztrácí a je opět sám.
Romantický obraz světa v literatuře V.
Ruský romantismus
Alexandr Sergejevič Puškin
V ruské lit. ho označujeme jako velikána. Největší postava 1. pol 19. stol v ruské lit.
Pocházel ze šlechtické rodiny. Vychovaný byl francouzsky. Ruštinu poznal od své chůvy, která mu vyprávěla pohádky.
Zamiloval se do Natalie Gončarové. Ta mu způsobila mnoho starostí, necenila si mistrovství svého muže. Znehodnocovala jeho snahu.
Po času Puškinovi začaly chodit anonymní dopisy, že do manželky se zamiloval francouzský emigrant Dantes. Puškin ho vyzval na souboj a Dantes Puškina postřelil. Jeho zranění bylo smrtelné.
Umírá ve 38 letech. Jeho poslední slova „ Sbohem přátelé“ patřila jeho knihám.
Básník, prozaik, dramatik. Zasáhl do všech oblastí a ve všech vynikal:
- básně – krásné, procítěné
- próza – čerpal z rus. historie
- dramata – hrají se dodnes
Pro své svobodomyslné verše ho car r. 1820 poslal do vyhnanství na jih Ruska. Zde tvořil romantické poemy:
Cikáni
Hrdina Aleko znamená již Puškinovu kritiku byronského hrdiny. Příslušník vznešené spol.utekl k cikánům, aby mezi nimi našel svobodný život bez společ. konvencí. Zamiluje se do cikánské dívky, když ta si však najde jiného muže, zavraždí Aleko oba. Hrdina, která pro sebe požadoval ničím neomezenou svobodu, nedovede stejnou svobodu poskytnou ženě, kterou miluje.
Bachčisarajská fontána – podobná Byronovu Džaurovi. I zde jde o vášnivou lásku v orientálním prostředí, žárlivost, pomstu a vraždu.
Kavkazský zajatec
Hrdinou je mladý Rus, který se octne v zajetí u Čerkesů, kde se do něho zamiluje mladá dívka.
Zajatec však její lásku odmítá, protože nemůže zapomenout na svou první lásku. Dívka jej přesto propustí na svobodu a sama hyne sebevraždou ve vlnách dravé řeky.
Pak byl Puškin carem poslán na venkovské sídlo v Michajlovském. Zde pracuje na historickém dramatu Boris Godunov – klade důraz na vylíčení bojů o moskevský trůn mezi Godunovem a Lžidimitrajem na přelomu 16. a 17. stol.
Roku 1827 si ho car pozval zpět, chtěl být nablízku Puškinově ženě.
poema = lyricko – epická báseň, ne balada. Opěvuje přírodní krásy, romantický příběh. Hlavně v Ruku.
Evžen Oněgin
Román ve verších. Má už realistické prvky – vykreslení společnosti je již realistické, hrdina však zůstává romantický.
Hl. hrdina, mladý petrohradský švihák, odjíždí na venkov ujmout se dědictví po strýci. Dosud vedl světský hýřivý život ( nepracoval, měl dost peněz, chodil se bavit, ráno dlouho spal..., nudil se.) Seznámí s básníkem Lesnkým, který ho zavede do rodiny statkářky Larinové ( vdova se dvěma dcerami ). Oněgin poznal Olgu i Taťánu ( pro ni je ztělesněným ideálem, zamiluje se do něj) Taťána mu vyznává v dopise lásku. Oněgin ji však odmítá. Přestane k Larinovým jezdit, aby ji netrápil. Přijede až na oslavu jejích jmenin. Při jídle ho posadili naproti Taťáně ( bylo to pro něj nepříjemné a trapné). Proto se rozhodl, že se Lenskému pomstí. Naschvál flirtuje s jeho snoubenkou Olgou, vzbudí jeho žárlivost, je vyzván na souboj, v němž Lenského zabije. Poté odchází do ciziny.
Olga se provdala za důstojníka, Taťána s matkou odjela Moskvy. Po čase se provdala za staršího generála knížete Gremina. Oněgin ji znovu po letech potká v Petrohradě na plese. Vášnivě se do ní zamiluje, píše jí láskyplné dopisy, ale zůstává bez odpovědi. Navštívil ji, vyznal jí lásku, ale Taťána, ač ho stále tejně miluje, odmítá ho a zůstane věrná svému muži. Oněgin tak ztrácí poslední naději, že najde smysl života.
Próza:
Kapitánská dcerka – historická povídka, děj se odehrává za Pugačova rolnického povstání v době vlády carevny Kateřiny II.. Dobrodružný příběh nižšího šlechtice Griňova a jeho lásky k Marji Mironovové, dceři kapitána z pohraniční obléhané pevnosti.
Piková dáma – novela, fantastický námět, představuje člověka, který je ochoten zaprodat se nadpřirozeným silám a dopustit se v honbě za osobním štěstím i zločinu.
Alexandr Sergejevič Puškin
V ruské lit. ho označujeme jako velikána. Největší postava 1. pol 19. stol v ruské lit.
Pocházel ze šlechtické rodiny. Vychovaný byl francouzsky. Ruštinu poznal od své chůvy, která mu vyprávěla pohádky.
Zamiloval se do Natalie Gončarové. Ta mu způsobila mnoho starostí, necenila si mistrovství svého muže. Znehodnocovala jeho snahu.
Po času Puškinovi začaly chodit anonymní dopisy, že do manželky se zamiloval francouzský emigrant Dantes. Puškin ho vyzval na souboj a Dantes Puškina postřelil. Jeho zranění bylo smrtelné.
Umírá ve 38 letech. Jeho poslední slova „ Sbohem přátelé“ patřila jeho knihám.
Básník, prozaik, dramatik. Zasáhl do všech oblastí a ve všech vynikal:
- básně – krásné, procítěné
- próza – čerpal z rus. historie
- dramata – hrají se dodnes
Pro své svobodomyslné verše ho car r. 1820 poslal do vyhnanství na jih Ruska. Zde tvořil romantické poemy:
Cikáni
Hrdina Aleko znamená již Puškinovu kritiku byronského hrdiny. Příslušník vznešené spol.utekl k cikánům, aby mezi nimi našel svobodný život bez společ. konvencí. Zamiluje se do cikánské dívky, když ta si však najde jiného muže, zavraždí Aleko oba. Hrdina, která pro sebe požadoval ničím neomezenou svobodu, nedovede stejnou svobodu poskytnou ženě, kterou miluje.
Bachčisarajská fontána – podobná Byronovu Džaurovi. I zde jde o vášnivou lásku v orientálním prostředí, žárlivost, pomstu a vraždu.
Kavkazský zajatec
Hrdinou je mladý Rus, který se octne v zajetí u Čerkesů, kde se do něho zamiluje mladá dívka.
Zajatec však její lásku odmítá, protože nemůže zapomenout na svou první lásku. Dívka jej přesto propustí na svobodu a sama hyne sebevraždou ve vlnách dravé řeky.
Pak byl Puškin carem poslán na venkovské sídlo v Michajlovském. Zde pracuje na historickém dramatu Boris Godunov – klade důraz na vylíčení bojů o moskevský trůn mezi Godunovem a Lžidimitrajem na přelomu 16. a 17. stol.
Roku 1827 si ho car pozval zpět, chtěl být nablízku Puškinově ženě.
poema = lyricko – epická báseň, ne balada. Opěvuje přírodní krásy, romantický příběh. Hlavně v Ruku.
Evžen Oněgin
Román ve verších. Má už realistické prvky – vykreslení společnosti je již realistické, hrdina však zůstává romantický.
Hl. hrdina, mladý petrohradský švihák, odjíždí na venkov ujmout se dědictví po strýci. Dosud vedl světský hýřivý život ( nepracoval, měl dost peněz, chodil se bavit, ráno dlouho spal..., nudil se.) Seznámí s básníkem Lesnkým, který ho zavede do rodiny statkářky Larinové ( vdova se dvěma dcerami ). Oněgin poznal Olgu i Taťánu ( pro ni je ztělesněným ideálem, zamiluje se do něj) Taťána mu vyznává v dopise lásku. Oněgin ji však odmítá. Přestane k Larinovým jezdit, aby ji netrápil. Přijede až na oslavu jejích jmenin. Při jídle ho posadili naproti Taťáně ( bylo to pro něj nepříjemné a trapné). Proto se rozhodl, že se Lenskému pomstí. Naschvál flirtuje s jeho snoubenkou Olgou, vzbudí jeho žárlivost, je vyzván na souboj, v němž Lenského zabije. Poté odchází do ciziny.
Olga se provdala za důstojníka, Taťána s matkou odjela Moskvy. Po čase se provdala za staršího generála knížete Gremina. Oněgin ji znovu po letech potká v Petrohradě na plese. Vášnivě se do ní zamiluje, píše jí láskyplné dopisy, ale zůstává bez odpovědi. Navštívil ji, vyznal jí lásku, ale Taťána, ač ho stále tejně miluje, odmítá ho a zůstane věrná svému muži. Oněgin tak ztrácí poslední naději, že najde smysl života.
Próza:
Kapitánská dcerka – historická povídka, děj se odehrává za Pugačova rolnického povstání v době vlády carevny Kateřiny II.. Dobrodružný příběh nižšího šlechtice Griňova a jeho lásky k Marji Mironovové, dceři kapitána z pohraniční obléhané pevnosti.
Piková dáma – novela, fantastický námět, představuje člověka, který je ochoten zaprodat se nadpřirozeným silám a dopustit se v honbě za osobním štěstím i zločinu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)