Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

c.) Materiál, subdodávky, energie

Výrobní program – technologie, stanovení vstupů.
Materiál, subdodávky se sledují z hledisek:
- dostupnost
- možnost substituce
- kvalita
- vzdálenost zdrojů
- riziko plynulosti
- cena
Energie – hlediska:
- zdroje
- dostupnost
- náklady
d.) Umístění výrobní jednotky
Lokalita, místo výstavby, infrastruktura, životní prostředí, pracovní síly.
e.) Technologie, výrobní zařízení
Výběr nejvhodnější technologie.
Kriteria:
- dostupnost
- finanční zdroje
- další charakteristiky projektu (výrobkový sortiment, nákladovost)
- náročnost na pracovníky
- pokrokovost technologie
Způsoby získávání technologie:
- nákup
- licence
- společný podnik
Zvolená technologie určuje i potřebný soubor výrobních zařízení
Aspekty:
- investiční náklady
- omezení ze strany infrastruktury
- nároky na kvalifikaci pracovníků
- opravy
- prostory pro umístění (budovy atd.)
f.) Pracovní síly
Specifikace požadavků, včetně kvalifikace, posouzení zdrojů k získání pracovníků, programy výcviku, určit osobní náklady.
Vedle pracovníků k zajištění výroby je třeba navrhnout i počty režijních pracovníků. Zvlášť se posuzuje struktura řídících pracovníků, pracovníků funkčních útvarů apod. (spolu s organizační strukturou).
g.) Organizace a řízení
Organizační uspořádání jednotky, která vzniká, nebo je ovlivněna podnikatelským projektem.
Seskupení do organizačních útvarů, podřízenost, toky informací.
Vliv na režijní náklady.
h.) Plán realizace projektu
Jednotlivé úkoly, termíny, odpovědné pracoviště nebo osoby, finanční prostředky na realizaci, kritická místa realizace. Používat moderní metody projektového řízení (PERT).

Aplikace marketingového výzkumu na přijatou strategii

Kontroluje se, jak průzkum a jeho analýzy souhlasí s přijatou strategií.
Pokud je to nutné, provádějí se korekce, např.:
- podíl na trhu
- segmenty trhu
- marketingové strategie
- Realizace marketingového mixu
Hledá se optimální kombinace pro marketingovým průzkumem stanovené objemové charakteristiky a potom stanovenou strategii.
- výrobkový sortiment
- výrobní program
- cenová politika
- propagace, podpora prodeje
- distribuční kanály
- Marketingové náklady a výnosy projektu
Prognóza, která završuje objemové, ale i první náznak kvalitativních charakteristik projektu.
- náklady spojené s celým rozsahem realizace projektu
- výnosy – hlavní složka tržeb
b.) Velikost výrobní jednotky
Výrobní jednotka a její omezující podmínky:
DOLNÍ MEZ (MINIMÁLNÍ EKONOMICKÁ VELIKOST)
Investiční náklady nerostou úměrně velikosti (pomaleji). Některé obory (chemie, automobily) mají vyzkoušenou minimální ekonomickou velikost.
HORNÍ MEZ
Zdrojová omezení
VZOREC EKONOMIE ROZSAHU
N2 = N1 * (K2 / K1) * x
Kde:
N – investiční náklady
K – velikost (výrobní kapacita)
x – index oboru (0,4 pro chemii; 0,9 pro strojírenství)
Volba menší výrobní jednotky:
- menší rizika
- menší efekt
Volba větší výrobní jednotky:
- větší rizika
- větší efekt

Dodatek

Desatero k úspěchu firmy
1.) Svorný, dynamický tým vedení podniku
2.) Vytvoření optimální vize, stanovení cílů a strategie jejich dosažení
3.) Náročnost stylu vedení lidí – stanovují se cíle (MBO), ale též možnost samostatného tvůrčího řešení
4.) Centralizace zásadních rozhodnutí – velkorysá decentralizace řízení podniku
5.) Marketingový přístup v řízení obchodu
6.) Uplatnění nejmodernějších metod řízení kvality
7.) Boj o snížení nákladů
8.) Získat lidi pro cíle podniku – motivace
9.) Kultura, filosofie firmy, etika řízení
10.) Rychlé a účinné transformační změny, přičemž se nesmí překročit absorbční schopnost podniku




Studie proveditelnosti přijatého strategického záměru
(FEASIBILITY STUDY)
Část objemová
Předmětem je studie, která objemové i kvalitativní cíle projektuje na skutečném trhu a skutečných výrobních, kapacitních, technologických podmínkách s potřebnými pracovními silami.
a.) Analýza trhu
Poznání trhu, analýza poptávky, konkurenční pozice, marketingové strategie, marketingový plán na základě marketingového mixu.
- Marketingový výzkum
Analýza informací o trhu a okolí
Studie potom vyhodnocuje:
- cílový trh projektu
- segmenty trhu
- analýza tržní konkurence
- analýza distribučních kanálů
- analýza oboru a jeho produktu (životní cyklus)
- stanovení vývoje poptávky

Konkurenční strategie malého podniku

Strategie ve vznikajícím odvětví:
Rizikové faktory: nový výrobek s technologickou nejistotou, nevyzkoušené distribuční cesty, zákazníci (cena)
Doporučuje se:
- postupný rozvoj odvětví (produkt – marketing – cena)
- sledovat konkurenční síly (dodavatele, nově příchozí konkurenti)
- stanovit taktické pohyby (cenové, dodavatelské, způsoby financování)
- trvale vyhodnocovat možnosti stabilizace odvětví
Strategie ve fragmentovém prostředí:
Trh s množstvím malých a středních firem (bez vedoucí firmy)
Doporučuje se:
- minimalizovat dopravní náklady (výroba v blízkosti odbytu)
- zvyšovat užitnou hodnotu výrobku (služby s produktem)
- snaha o specializaci (výrobek, zákazník, místo)
- snaha o cenovou výhodu
- integrace v odvětvovém řetězci
Strategie na trhu s konkurencí velkých firem:
Strategie výklenku trhy (výrobek, který zaujme malý objem zákazníků)
Parametry, inovační strategie, dobré ceny.

Nevýhody velkých firem: Standardy výroby, nákladů a cen, vyšší fixní náklady, nepružná organizační struktura, malá rychlost inovace
Nevýhody malých firem: Nemůže používat strategie snížení (umělé) cen, nemá peníze na velký výzkum, nově příchozí bez problémů kopírují malou firmu

Vznik a účel podniků „spin off“

Postupné odtrhávání malé podnikatelské jednotky od mateřského podniku.

SPIN OFF
Hlavní důvody vzniku:
Zeštíhlování mateřského podniku, zvýšení efektivnosti původní činnosti, generování nové aktivity.
Iniciace:
Ziskové (samofinancující centrum) - spin off
Nejčastější zaměření:
- služby (výzkum, zkušebny, konzultantské firmy apod.)
- výrobky (polotovary, speciální výrobky a vysokou technologií)
Ochranný deštník mateřské firmy – dočasně
Nejčastější důvody zániku podniků „spin off“:
Špatně zvolený produkt, špatně spočítané náklady, špatně určený kapitál pro rozběh.

Management by Objectives (MBO)
GE – H. F. Smiddy. Popisuje v literatuře P. Drucker
Hlavní zásady:
- cíle firmy se určují za účasti podřízených
- úkoly vyplývající z cílů a použité strategie se projednávají před zadáním. Zadávají se většinou písemně
- pravidelné vyhodnocování plnění, vyvozování důsledků neplnění (pro firmu i pracovníka) – nutné korekce ve strategii, plánu
Přínosy:
- motivace, přesnost řízení, průběžná kontrola
Kritika:
- velké množství rozpracovaných cílů, složitá aktualizace, složitost, možnost byrokracie

Management v celosvětovém měřítku
Konkurenční faktory pro úspěšný vstup na světový trh
- firemní strategie (rozvoj firmy přes inovační procesy)
- poptávka (vyžadovaná kvalita i na domácím trhu)
- produkční faktory (kvalitní personalistika, interní prostředí s kvalitním controllingem)
- podpůrné faktory (subdodavatelé)
Celosvětové vazby a svazky
- GATT
- EU, NAFTA, ASEAN
- Nadnárodní společnosti - více než 100 mld. USA / rok
- církev, armáda USA, červený kříž
Management
- rozhodnutí o vstupu (volba trhu, volba produkce, způsob vstupu)
- vliv nadnárodního prostředí (kultura, ekonomika, politika, technologie)
- management (plánování, organizování, vedení, kontrola)
- manageři

Prvky organizace přípravy a rozběhu malého podniku

Pojmy podnikání v tržním prostředí
Podnikání – Soustavná činnost prováděná podnikatelem samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, s cílem dosažení zisku
Podnikatel – Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, eventuelně fyzická osoba zapsaná v živnostenském rejstříku, eventuelně osoby s jiným oprávněním (lékaři, právníci apod.), zemědělci
Podnik – Složky hmotné, nehmotné, osobní – Obchodní jméno, obchodní známka, patenty, obchodní tajemství
Trh – Trh zboží, pracovních sil, finanční (peněžní, kapitálový)
Hospodářská soutěž
Marketing – Průzkum trhu, výrobek se svým životním cyklem, propagace, cena, distribuční cesty
Druhy podniků
Živnosti
Ohlašovací, koncesované, živnostenské oprávnění – živnostenský list, koncesní listina
Obchodní společnosti
Veřejná obchodní společnost – VOS, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným – s. r. o., akciová společnost – a. s.
Družstva
Organizace malého podniku
Organizační řád, organizační směrnice
Nejdůležitější činnosti:
- příprava výroby (konstrukce, technologie)
- výroba
- obslužné činnosti (zásobování, doprava, údržba, energetika)
- prodej (včetně marketingových činností)
- vedení podniku

Příprava podnikatelského plánu podniku:
Metodika stejná pro velký i malý podnik.
Konstrukce, technologie, zásobování, doprava, údržba

Jednotliví mistři nebo pracovníci dělnických profesí

Základní pojmy finančního řízení podniku
Kapitál pro rozběh podniku
a.) Investiční majetek pro rozběh
b.) Pracovní kapitál pro rozběh
Zdroje kapitálu: vlastní
cizí: úvěr
rizikový kapitál (kapitálové společnosti, které vkladem rozšíří vlastí jmění – smlouva, že za určité období vystoupí z podniku)
Vlastní zdroje: použitelný zisk, odpisy, vklady (majetkové) společníků
Cizí zdroje:
- obligace, úvěry, časově odložené platby
- kapitálový vstup investiční společnosti
Leasing:
- pronájem, splátky = nákladová položka
- vyšší pořizovací cena, v průběhu leasingu nelze odepisovat
Efektivnost investování
Návratnost investic
Rentabilita investic
Vnitřní výnosové procento
Ekonomika provozu podniku
Účetnictví, statistika
Účetní doklady (rozvaha, výsledovka, výkaz cash-flow)
Daně a pojistné: přímé daně – z příjmu, majetkové
nepřímé daně – DPH, spotřební daň
zdravotní pojištění, pojištění na sociální zabezpečení
Kalkulace (nákupy, výroba, prodej)

Doplňující a závěrečné informace o marketingu

90. léta – krize velkého podnikání – rozvoj malých a středních podniků.
Hlavní přednosti: Vysoká flexibilita, kreativita, schopnost inovace
Nebezpečí z používaného charismatického (vizionářského) systému řízení malých podniků:
- málo plánu, rozpočtu, kontroly
- autokratické (nedemokratické) metody řízení
Charakteristiky malých podniků ve světě:
USA: velmi malé – do 20-ti zaměstnanců, malé – 20 až 90 zaměstnanců, střední – 100 až 500 zaměstnanců.
47 % podíl na HDP, 60 % zaměstnanců
Velká Británie: malé do 200 zaměstnanců, střední nad 250 zaměstnanců
Holandsko: malé 50 až 75 zaměstnanců, střední do 300 až 500 zaměstnanců
- ve skutečnosti závisí na prostředí
Obecné výhody ve světovém hodnocení:
Nová pracovní místa, dobré finanční výsledky, nižší režie, rychlost změn – operativnost
Obecné nevýhody ve světovém hodnocení:
Omezenost vlastních zdrojů, problémy s likviditou, špatně prováděný marketing.
Přesto světová ekonomika podporuje vznik malých podniků – antimonopolní prvek, řešení nezaměstnanosti, privatizace státního majetku, řešení problémů regionů, životní prostředí apod.
Proto ve světě: Podpora státních a legislativních orgánů – daně, subvence, investiční úvěry, vzdělávání, poradenství, inkubátory, obchodní a inovační centra, parky, státní objednávky.
Schéma založení malého podniku:
Dává se přednost klasickému schématu před divokým charismatickým přístupem.

1. Myšlenka o podnikání, 2. Hodnocení vlastí osoby a nejbližšího okolí, 3. Výběr oboru podnikání, 4. Průzkum trhu, 5. Výhled na obchodní úspěch – tržby, 6. Určení místa podniku, 7,8. Obchodní plán, výrobní plán, 9. Organizace podniku, 10. Právní uspořádání podniku, 11. Pojištění, 12. Účetnictví, 13. Podnikatelský plán včetně rozpočtu, 14. Podnět k zahájení činnosti

Kontrola – měření výkonnosti firmy

Projekty obratu firmy k vyšší výkonnosti.
ZISK  ano  ale měřen k použitému kapitálu
Ukazatelé rentability jako příklad ROCE = (čistý zisk + úroky) / (dlouhodobé závazky + VJ)
Ostatní ukazatele rentability (ROA, ROE, ROS, ROI)
V současnosti částečná kritika vyhodnocování pouze finančních ukazatelů (Balanced Scorecard)
Podle Kaplana:
- finanční hodnocení
- z pohledu zákazníka (budoucí požadavky zákazníka)
- interní podnikové procesy (připravenost k plnění strategického záměru)
- učení se růstu (vytváření zpětné vazby při implementaci strategického záměru)
Inovační projekty mohou být hodnoceny i měřením doby zvratu (BET)

Hodnocení výkonnosti podle EVA (Ekonomická přidaná hodnota)
Založena na ekonomické zisku (respektuje náklady na vynaložený kapitál)
Nové u EVA proti klasické finanční analýze – také náklady na vlastní kapitál.
EVA = EBIT (1 – Sdp) – rK
EBIT – provozní HV
Sdp – sazba daně z příjmu
r – nákladovost využitého kapitálu
K – využitý kapitál (investovaný)
r = rv * (VK / K) + rn * (1 - Sdp) * (CK / K)
r – vázané náklady na použitý kapitál
rv – náklady (požadovaná výnosnost VK)
VK – vlastní kapitál
rn – úroková míra cizího kapitálu
CK – cizí úročený kapitál K = VK + CK (cizí zdroje vyvolávající náklady)
Pokud EVA za kontrolované období  0 roste bohatství vlastníků.
V praxi českých podniků často EVA  0
Je třeba sledovat časový vývoj tohoto ukazatele.

Podrobnosti výpočtu EVA
Investovaný kapitál
a.) VK + CK (který přináší náklady – např. úrok)
b.) SA + ČPK
Cena (nákladovost) kapitálu
a.) VK - výpočet metodou CAPM
- expertně (podle typu projektu) 12  25 %
Cenu (požadovanou výnosnost) VK je třeba posuzovat i podle finančního rizika projektu (finanční páka – velikost cizího kapitálu)
b.) CK průměrná úroková sazba cizího kapitálu

Metoda přidaná trhem – MVA (Market value added)

a.) MVA = hodnota podniku – celkový investovaný kapitál
Příklad: Podnik má tržní hodnotu 500 mil. Kč
VJ (účetní hodnota) 150 mil. Kč
CK 300 mil. Kč
MVA = 500 – 450 = 50 mil. Kč (investováním se hodnota podniku zvýšila o 50 mil. Kč)
n
b.) MVA =  EVA / (1 + r)t
t = 1
MVA je čistá současná hodnota EVA za dobu ekonomické životnosti projektu.

Způsoby zvyšování EVA
- dosažení vyššího provozního zisku.
- změna kapitálové struktury
CK má nižší nákladovost  POZOR musí se však pamatovat na zvýšení rizikovosti (nákladovosti VK)
- snižovat velikost investovaného (zaměstnaného) kapitálu

EVA – nástroj zainteresovanosti (stimulace) managementu podniku.
Podobně jako u systému řízení MBO, lze:
- rozepsat úkoly dle kumulativního přírůstku EVA ve sledovaném období
- při splnění bonus, při nesplnění represe

Provozní (operativní) kontroly

Při implementaci strategie v podnikovém organismu je třeba zajišťovat kontrolu zajištění krátkodobých (operativních) úkolů. Lze je rozdělit do dále uvedených skupin, které jsou typické zejména při implementaci strategie výrobního programu.
a.) Kontrola přípravy výroby
- Plán technické přípravy výroby
- Plán technologického řešení výroby
- Uspořádání výrobních ploch
- Kontrola výrobních kapacit
- Kontrola logistických funkcí výroby
b.) Kontrola výrobních procesů
- Plánování subdodávek, sklad
- Systém řízení kvality
- Optimalizace skladových položek
c.) Kontrola personálních zdrojů
Kontrolní činnost se zaměřuje na výkonnost pracovníků i manažerů v podniku nebo zaváděném projektu.
Jestliže u manažerů je výkonnost poměřována přímo s dosaženými dílčími cíli, u pracovníků a zejména dělníků je měření výkonnosti prováděno kontrolou normovaného a skutečného výkonu.
Jsou i další kritéria, která se sledují, např. obrat pracovních sil (počet odchodů pracovníků za období roku), absence v průběhu roku apod.

Řízení aktivity – graf provozního cyklu

Obratové ukazatel
- obrátka zásob
OZ = tržby / zásoby;
DOZ = (zásoby / tržby) * 360 - doba obratu zásob (dny) – doba vázanosti peněz v zásobách
Snaha, aby OZ  max.
DOZ  min

- obrat pohledávek
DOP = (pohledávky / tržby) * 360 (dny)
Snaha, aby DOP byla co nejkratší (splatnost faktur)
- obrat závazků
DOZS = (závazky z obchodního styku / nákup materiálu za sledované období) * 360 (dny)
Snaha, aby DOZS bylo, co nejdelší  omezená likvidita

d.) Syntetický pohled na finanční sílu podniku
ROE = ČHV / VJ = (ČHV / A) * (A / VJ) = (ČHV / T) * (T / A) * (A / VJ)
ČHV – čistý hospodářský výsledek
VJ – vlastní jmění
A – aktiva
T – tržby
ROE = marže čistého zisku * obrat aktiv * multiplikátor VJ

Prognóza budoucí nesolventnosti
E. I. Altman – diskriminační analýza.
Z – score Altmana:
Z = 1,2x1 + 1,4x2 + 3,3x3 + 0,6x4 + 1,0x5
x1 = pracovní kapitál (oběžná aktiva – krátkodobé závazky) / aktiva
x2 = nerozdělený zisk / aktiva
x3 = EBIT (provozní zisk) / aktiva
x4 = tržní hodnota vlastního jmění / účetní hodnota dluhů
x5 = tržby / aktiva
Jednotlivé části rovnice mohou být záporné.
Výsledné hodnocení:
Z  2,99 firmy finančně silné
Z  1,81 firmy nezdravé, odsouzené k bankrotu
Ukazatele pro diskriminační analýzu sledují dlouhodobě.

Finanční audit
Nezávislá kontrola účetních, finančních i provozních ukazatelů.
Externí audit:
Externí profesionální auditorská firma, která může zaručit nezávislost a vysokou kvalitu. Pro některé dokumenty o hospodaření firmy je externí audit povinný.
Interní audit:
Tým, který je ustanoven uvnitř podniku, je pověřován průběžným hodnocením projektu, kontrolou používání předepsaných metod účetnictví apod.

Hlavní zájemci:

- věřitelé
- akcionáři
- management
Finanční analýza – kontrolní proces – vyhodnocování ekonomických cílů projektu – přijaté strategie celé firmy


a.) Absolutní ukazatele
- analýza trendů (horizontální rozbor, %ní změny položek rozvahy i výsledovky)
- %ní vertikální analýza
- %ní struktura výsledovky (100 % tržby)
- %ní struktura aktiv nebo pasiv
b.) Analýza rozdílových a tokových ukazatelů
Čistý pracovní kapitál (ČPK)
ČPK = OA - CKn

ČPK - OA financována i dlouhodobým kapitálem
- relativně volné finanční prostředky
- finanční „polštář“ při nepříznivém vývoji
Financování aktiv:
1.) Konzervativní přístup
Dlouhodobý kapitál financuje - SA
- OA ve výši trvalé
- OA dočasná
2.) Umírněný přístup
SA a trvalá OA se financují dlouhodobými zdroji.
Kolísající OA se financují krátkodobými zdroji.
3.) Agresivní přístup
OA (trvalá i dočasná) se financují z krátkodobých závazků.
c.) Poměrové ukazatele
1. Likvidita
Měla by dosahovat hodnot 1,5 – 2,5.

2. Řízení dluhu
Hodnoty nad 0,5 jsou již posuzovány jako riskantní, měl by dosahovat 0,3 – 0,5.

Koeficient by měl být větší než 3.
EBIT – hospodářský výsledek před odečtením placených úroků a daně z příjmu (provozní zisk)


EVA (economic value added) = NOPAT – Capital x Cost of capital
NOPAT = EBIT * (1 – sazba daně z příjmu)
Capital = SA + ČPK
Cost of capital – náklady zaměstnaného kapitálu (VK i CK)

6. Ukazatelé tržní hodnoty

Velký vliv je i oceňování lidských zdrojů.

R. Linkert rozděluje zaměstnance na dvě skupiny:
- interně orientované – působí uvnitř firmy
- externě orientované – působí vně firmy
2 skupiny hodnoty zaměstnanců:
- hodnota náhrady (proškolení, plat)
- hodnota přínosů (rozhodující vliv na ekonomické výsledky)

Hodnota náhrady Hodnota přínosů
Interně
orientovaný



Externě
orientovaný

Matice hodnot zaměstnanců

Přisouzení finanční hodnoty každému pracovníku lze využít při procesech vedení, tj. motivaci i v procesech kontrolních (odpověď na otázku: skutečně přináší tolik?).

Zpětná a dopředná vazba v kontrolních systémech
Zpětná vazba:
- informační technika umožňuje měření a vyhodnocování výstupních veličin v reálném čase
Kontrolní systém s dopřednou vazbou:
- např. finanční analýza – vyhodnocení účetních výkazů
Systém se zpětnou i dopřednou vazbou:

Techniky a metody kontrolních procesů

Stejný postup jako při strategických plánovacích procesech.
Důvod: dobře a stejnou metodou lze stanovené cíle nejlépe kontrolovat.



Technika rozpočtu
Podnikatelský projekt pro podnik jako celek i jeho části používá v jeho kvantitativní části techniku rozpočtu.
Úloha kontrolních pracovišť:
- být přítomen v týmu pro rozpočet
- znalost rozpočtu
- kontrola reálně dosažených cílů podle rozpočtu
Typ rozpočtů:
- rozpočet rozvahy
- rozpočet výsledků
- rozpočet tržeb
- rozpočet výroby
- rozpočet investičních nákladů
Silné a slabé stránky rozpočetnictví:
Silné – dobře se kontroluje, základ pro účetnictví
Slabé – omezuje potenciální změnu, strnulý pohled na projekt

Finanční analýza
Hodnocení finančních výsledků projektu, finančního zdraví celého podniku.
Podobně jako rozpočet – užití i při hodnocení plánovaných výsledků projektu.
Účetní výkazy pro finanční analýzu - rozvaha
- výsledovka
- výkaz cash-flow

Odpor ke změnám:

Pasivní síly (důvody: neznám účinky, nejistota, obavy především individuální)

Nový stav

Starý stav

Dynamické síly: změna současné strategie
Doporučený postup: 1.) vysvětlování nutnosti změny, uvolnění
2.) pohyb k novému stavu
3.) zmražení (stabilizace)

Kritéria podle kterých hodnotí US firmy
1.) Kvalita managementu
2.) Inovační politika
3.) Kvalita výrobků a služeb
4.) Dlouhodobé investice
5.) Finanční zdraví
6.) Přizpůsobivost regionálním a ekologickým požadavkům
7.) Schopnost práce s lidmi
8.) Efektivnost využití podnikových zdrojů


Změny na základě nepředvídaného vývoje:
- přípravné nebo operativní zavádění strategie
- záporné změny – krizový plán
- kladné změny – nepředvídané zlepšení příležitostí

Operativní kontrolní procesy – audit
Systematický proces objektivního zjišťování a hodnocení v organizaci evidovaných průběhů většinou ekonomických operací, aby se zjistila míra shodnosti průběhu i postupů s objektivně stanovenými normami.
Vedle původního zaměření na kontrolu ekonomického výsledku – použití daleko širší.
Audit manažerských funkcí (řízení podniku):

Efektivnost strategie

Efekty vznikají na základě přijaté strategie a jsou kvantitativně porovnatelné s předpokládanými.
Je nutné sledovat:
- prověřit platnost matice EFE, případně zpracovat revidovanou verzi
Konzistence používané strategie
- prověřit platnost matice IFE, případně zpracovat revidovanou verzi
Konzistence používané strategie
- prověření souladu strojů s potřebami, využití zdrojů
- dosahování dílčích cílů
- dílčí dosahované cíle porovnávat ve všech skupinách
4 skupiny cílů:
1.) finanční cíle
2.) kvantitativní cíle v prostředí
3.) cíle zainteresovaných skupin podnikatelského záměru
4.) ostatní cíle

Výkonnost (produktivita)
Metody finanční analýzy.
Porovnání výsledků v čase, s konkurenty, s průměrem v oboru.
Manažerská výkonnost:
Sleduje a kontroluje se přínos jednotlivých manažerů k aktivitám, které zajišťují efektivnost přijaté strategie a produktivitu průběžných výsledků.
Nejdůležitější oblasti kontroly:
Výzkum a vývoj, zavádění moderních organizačních a informačních systémů, systémy motivace pracovníků.
Korekční zásahy – změny ve strategii – příklady: změny v organizační struktuře, přemístění pracovníků, rozdělení zdrojů, změny v poslání firmy, změny ve stanovených cílech

Rozpočet k podnikatelskému projektu – příklad

Firma BHM:
Základní jmění 800 tis. Kč
Investice do aktiv 1 500 tis. Kč roční odpis 10 %
Čerpání úvěru do rámce 1 600 tis. Kč sazba 10 %
Poptávka na trhu 12 000 strojů / rok
BHM plánuje odbyt:
1. rok 0,5 % podílu na trhu
Další roky dvojnásobek až po dosažení 3 % podílu na trhu
Rovnoměrný prodej během roku
Cena stroje na trhu 12 000 Kč / ks
Výrobní kapacita BHM 10 ks strojů / měsíc
Dohoda s jiným podnikem, že při nedostatečné výrobní kapacitě dodá BHM stejný výrobek za 9 000 Kč.
Náklady BHM:
Materiál / 1 stroj 2 000 Kč
Variabilní osobní náklady pro jmen. kapacitu 30 000 Kč / měsíc
Fixní osobní náklady 30 000 Kč / měsíc
Prodejní náklady 5 000 Kč / měsíc
Nájem 15 000 Kč / měsíc
Platební podmínky:
Platby subdodavatelům do 30 dnů
Inkaso od odběratelů 60 dnů po dodání
Materiál do skladu 1 měsíc před kompletací

Rozvaha Začátek 1. roku Konec 1. roku Konec 2. a začátek 3. roku Konec 3. roku
IM 1 500 1 350 1 200 1 050
Zásoby 10 20 20 20
Pohledávky - 120 240 480
 A 1 510 1 490 1 460 1 550
ZJ 800 800 800 800,00
Zisk/ztráta - -400 -417 -210,40
Závazky 10 20 20 110,00
Úvěr 700 1 070 1 057 850,40
 P 1 510 1 490 1 460 1 550,00

Výsledovka 1. rok 2. rok 3. rok
Tržby 720 1 440 2 880,00
Materiál subdodávky -120 -240 -1 320,00
Osobní náklady fixní -360 -360 -360,00
Osobní náklady variabilní -180 -360 -360,00
Prodejní náklady -60 -60 -60,00
Režie -180 -180 -180,00
Odpisy -150 -150 -150,00
Úroky -70 -107 -105,70
HV před zdaněním -400 -17 344,30
Daň z příjmů - - -137,70
HV po zdanění -400 -17 206,60

Hodnocení strategie

Změny prostředí nutí strategicky korigovat přijatý program.
Moderní pojetí:

Vztah kontroly a plánování

Charakteristiky úspěšných kontrolní procesů:
1.) Integrace s plánováním – změny vyplývající z kontroly lze bezprostředně aplikovat v prováděcích implementačních plánech
2.) Flexibilita
3.) Přesnost
4.) Pravidelnost a objektivnost
Odpor ke kontrole překonat: účast zaměstnanců, systém MBO (každý zná svůj úkol)

Hodnocení strategických řídících procesů
Kontrolní činnost – regulace plánu pro optimální výsledky
Zjištění odchylek - pozitivní x negativní
- významné x nevýznamné

Kontrolní procesy
Podle obsahu (hospodaření, výzkum a vývoj, výroba apod.)
Podle úrovně řízení (strategické, operativní)
Interní, externí (podle určitého prostředí)
Časové rozložení (vstupní, průběžné, výstupní)

Průběh procesu kontroly
Cíl, stanovení norem, měření výstupů, srovnání, hodnocení a následná opatření.
Hospodárnost, kvalita, pružnost, přesnost, načasovanost.

Strategické kontrolní procesy
Souvislost s procedurami strategického managementu. Hodnotí se průběh implementace stanovené strategie pro dosažení stanovených cílů.
Mění se interní strategická pozice firmy?
Mění se externí strategická pozice firmy?
Vyvíjí se firmy ke stanovenému cíly?
Aktivity:
- monitorování průběhu zavádění strategických proměnných
- porovnání předpokládaných výsledků s realitou
- provádění korekcí
Otázky pro hodnocení průběhu implementované strategie (podle S. Tillese)
1.) Je strategický postup konzistentní s vývojem interních sil podniku?
2.) Je strategický postup konzistentní s vývojem externího prostředí?
3.) Je strategický postup v souladu s vývojem zdrojů podniku?
4.) Pohybuje se ekonomický vývoj na úrovni akceptovatelného zisku?
5.) Dodržuje se časový plán projektu?
6.) Je použitá strategie stále výhodná a cíle dosažitelné?

2. Finanční řízení

a.) Kapitál pro implementaci strategického záměru
Rozhodnutí o podílu vlastních a cizích zdrojů.
Sledovat EPS (zisk na akcii).
Vlastní zdroje (např. emise akcií) – zvýšení počtu akcií
Cizí zdroje (úvěr) – nižší zisk v důsledku zvýšení finančních nákladů
b.) Finanční plán implementované strategie
Pro dosažení cílů se určují i dílčí úkoly pro finanční řízení – příklady:
- zvýšit náklady na reklamu
- zvýšit náklady na vývoj
- emitovat nové akcie podniku
Postup při konstrukci finančního plánu je následující:
- rozvaha na začátku 1. roku
- výsledovka pro 1. rok projektu
- rozvaha pro konec 1. roku = začátek 2. roku
- výsledovka pro 2. rok projektu
Pro implementaci je třeba zpracovat podrobnější plán roční.
Pro nákup nebo prodej aktiv musí finanční řízení znát stav podnikových aktiv, včetně závazků.
Hodnoty podniku:
- tržní hodnota základního jmění podniku na kapitálovém trhu
- prodej aktiv podniku v jejich tržní hodnotě
- cena podniku vypočtená z jeho plánovaných výnosů

3. Technický rozvoj a informatika
Přes přijatý strategický program časté konflikty mezi útvary V a V a ostatními funkčními útvary podniku.
V zásadě se při použití nástrojů výzkumu mohou použít tyto strategické postupy:
- strategie leadra
- strategie imitátora
- strategie výrobků s nízkými náklady

Ekonomický zisk  EVA  0

Informatika
Nelze propojit dobrý strategický záměr se špatnou informatikou.
Nelze přizpůsobit strategický záměr informatice.
V současné době v systémech „lean – production“ je třeba v informačním systému spojit realizátora projektu se zákazníky, subdodavateli, i vstupy z makroprostředí.

Podle různých autorů se při budování kultury firmy doporučuje zaměřit se na:

E. H. Schein: - znaky firmy (symboly)
- sdílené hodnoty (tradice, poslání, cíle)
- nepsaná pravidla interního chování
H. Mintzberg:
Kultura – synergický efekt, může vznikat různými způsoby:
- při založení firmy nebo strategického záměru, jako součást vize
- ideologie na základě tradice
- školením a zainteresováním nově přijímaných pracovníků

Kultura je srovnávána s ideologií firmy a vzniká ve firmě s velkou časovou konstantou (5-10 let). Extrémní využití ideologie – IBM, GE, GM, Procter  Gamble, McDonald.

Japonské firmy v zaměření při řízení lidských zdrojů:
Programy: interní trh pracovních sil, „corparate family“ s oceněním morálky a výkonnosti, sociální programy
Techniky, metody: vnitropodniková komunikace, rotace pracovníků na funkčních místech, konkurenční prostředí v řízení personalistiky, týmová práce, spoluúčast v rozhodování, neformální vztahy

V současnosti existuje i určitá kritika v pojetí kultury, kdy se varuje před velkým prosazováním mýtů, hrdinů minulosti, symbolů apod. Větší důraz je nutno klást na inovační myšlení do budoucnosti.
Porovnání pojetí kultury firmy:
Staré Nové
Zvyky minulosti Genetický kód budoucích akcí
Sdílení tradic Sdílení vize
Sdílení mýtů Rozvoj a střety idejí
Sdílení rituálů kontroly Inovační jednání
Sdílení hrdinů Týmy šampiónů
Současný podnik lze dělit na technický a lidský subsystém. Lidský potenciál je jedině schopný ovlivnit a efektivně využít materiální sílu podnikových zdrojů.
Kultura firmy se svými podněcujícími stimuly, dobrovolnou lidskou tvořivostí a vírou v ideologii podniku je energizačním činitelem interních sil.
Člověk touží po vysoké kvalitě života. Kultura firmy může ovlivnit, že při lidském úsilí bude zmařeno minimum lidské energie (minimalizace podnikové entropie – neuspořádanosti).
Princip uplatnění lidské kultury: vést a směřovat lidské touhy a pohnutky ve prospěch podnikové vize.

Úkoly a problémy některých interních funkčních útvarů při implementaci strategie (Implementace – úkoly pro nižší úrovně vedení)

1. Marketing
Pohyby křivky poptávky – jsou známé dvě základní možnosti:
1. Inovační strategie


Vliv inovace na stanovení ceny při určitém objemu prodeje
Inovační výrobek umožní prodat stejný objem výrobků (O1) i při zvýšené ceně (C2).


2. Technologická strategie

Úprava ceny při saturaci trhu a zachování objemu prodeje
Při nasycení trhu může být prodáno stejné množství výrobků, ale za nižší cenu. Musí se přijmout technologická strategie, která vede ke snížení nákladů.
Pozornost k vlivům marketingového mixu.
Některé zásady:
- pozici produktu je nutno hlídat s konkurencí
- vyvarování se velkých cenových výkyvů
- kvalitní distribuce
- zajištění reklamy minimálně na úrovni konkurence
- kvalitní personál v prodeji
Pozice produktu na trhu – sledovat ve dvou dimenzích.
Rozhodnutí pro implementaci strategie

zpřesnit segmentaci trhu
optimalizovat ceny výrobků
zkontrolovat prodejní síť a propagaci

marketingový mix

zpracovat plán tržeb
určit nutné investiční prostředky
pro: - V a V, technickou přípravu výroby
- nákup stálých aktiv
určit náklady pro nákup pracovního kapitálu

příprava dlouhodobého a střednědobého plánu

určit vlivy marketingové strategie na:
- zajištění výroby
- personální zajištění
- organizační změny v organizaci obchodu i produkce
- informační strategie


kontrola, revize

Leadership – tvůrčí vedení

Umění ovlivňovat lidi, že ochotně pracují pro dosažení cílů. Vrozené + vzdělání.
- porozumět psychice a motivaci
- získat loajalitu
- naplnit motivační potřeby
- styl: autokratický, demokratický, volný

Metody vedení pracovníků
- diferencovat jednání úměrně situaci, možnostem a podmínkám
- zvolit, ověřit styl vedení na danou situaci
- pracovat postupným dosahováním dílčích cílů
Jak pracovat s podřízeným:
- najít nejlepší
- vytyčit priority činnosti
- říkaj jasně a stručně
- peníze zajišťuje jen liniové řízení
- vymezit pole vedoucích pracovníků
- nesouhlasné, kritické prostředí
- umět postavit se do středu dění
- poslání, kultura, kvalita práce

Kultura firmy
- sdílené názory, pravidla chování, vztahy, vzájemná důvěra, morálka

Kultura firmy a její vazby

Třídy podniků podle prosazování strategie a motivace.
Strategie Motivace
Apatický  
Anarchistický  
Odcizený  
Ascendentní  

Používané motivační teorie

1. Poznávání motivačních příčin (teorie zaměřené na obsah)
1.1 Hierarchie potřeb podle A. Maslowa


5 - Splynutí zájmu a práce, dosažení úspěchu

4 – Uznání osobnosti, postavení, prestiž, odměny

3 – Stát se členem určitého kolektivu, soc. rozhodování na pracovišti

2 – Stabilní zaměstnání, pojištění, bezpečnost

1 – Potrava, teplo, přístřeší, spánek, sex

Maslowova hierarchie potřeb

1.2 Dvoufaktorová teorie (F. Herzberg)
1. udržovací – hygienické faktory – nezbytné k udržení určité spokojenosti
2. motivační faktory – dosažení cíle, uznání, povýšení, zajímavá práce, osobní růst, odpovědnost

1.3 Teorie potřeb (D. McClelland)
Podniky mohou pracovníkům nabídnout tyto hierarchicky uspořádané úrovně motivací:
- potřeba sounáležitosti (přátelství, kooperativní vztahy)
- potřeba moci (snaha o dominantní postavení)
- potřeba úspěchu (řešit problémy, myšlenková aktivita, riziko)

2. Průběh motivačního procesu (teorie zaměřené na proces)
2.1 Teorie očekávání (V. H. Vroom)
Pracovníci musí vidět a sdílet cíl a věřit v jeho dosažení.

2.2 Teorie spravedlnosti (J. Stacy Adams) – Teorie spravedlivé odměny
Pracovníci mají sklon hodnotit spravedlivý poměr mezi svými vklady a výnosy v podniku. Tento poměr potom srovnávají s jiným pracovníkem.
A B
Potom: A  B působí motivačně
B  B demotivace

2.3 Teorie zesílení motivačních vjemů (B. F. Skinner)
Motivační zkušenosti určují současné reakce:
- pozitivní motivace (kladná zkušenost s dřívějším postupem, který vedl k odměně)
- negativní motivace (varuje pracovníka před opakováním jednání, které vedlo k postihu)
- tlumené aktivity (tlumení až ignorování snahy pracovníka, která nevede k efektu)
- trest (postup pro vyloučení škodlivého jednání pracovníka)

3. Speciální metody motivace
- účast pracovníků na rozhodování (v decentralizovaných strukturách, podílové odměňování, zodpovědnost zúčastněných pracovníků)
- sebemotivace manažerů (stanovení osobních cílů, plán odborného vzdělávání, cíl v dosažení funkční nebo odborné pozice)
- speciální programy (kroužky kvality, zlepšení pracovních podmínek, zlepšení sociálních podmínek)

Výběr a rozmísťování pracovníků

Plán zajištění a umístění pracovníků
Jde o splnění kapacitních plánů, které mají následující rozměry:
- profesní (popis práce)
- kvalifikační (požadovaná odborná úroveň)
- časový (čas pro přijetí)
- organizační (umístění do organizační struktury)
Hodnocení pracovníků
Posláním je dobře poznat, využít, motivovat a spravedlivě ocenit pracovníka. Manažeři spolupracují při hodnocení s personalisty.
Součástí vyhodnocení je i plán zvyšování kvalifikace.
Při hodnocení je sledován postup (kariéra) zaměstnanců. Povýšení – důsledek dlouhodobého hodnocení. Vedle postupu je třeba počítat i se sestupem nebo uvolněním pracovníka.
Odměňování pracovníků
Je to kompenzace odvedené práce, ale i motivační a stimulační prvek.
Odměňování:
- hmotné (mzdy, odměny, služby)
- nehmotné (pravomoc, osobní růst, volnost, kluby)

Vedení pracovníků

Vedení, motivace, stimuly, uspokojení

Při ovlivňování podřízených používá manažer principu moci, a to v těchto modifikacích:
- donucovací
- odměňovací
- zákonná
- odborná
- ztotožnění s vedoucím

Teorie XY
Teorie X: pracují z donucení, nemají ambice, jsou pasivní. Pro tuto skupinu využívají manageři autoritativní a direktivní styl řízení.
Teorie Y: práce je přirozená pro člověka, ztotožňují se s cíli firmy, preferují samostatnost, odpovědnost, tvořivost. Pro tuto skupinu používá manažer volný, participativní charakter vedení, principy s velkou rozhodovací autonomií.
Současný management hledá kompromis obou teorií.

Teorie vedení
a.) Kontinuita vedení
Orientace na příkaz
Orientace na aktivitu podřízeného

Kontinuita vedení
Vyšší efektivnost řízení se projevuje u orientace na aktivitu podřízeného, v závislosti na skutečných poměrech pracoviště, řešených úkolech apod.
b.) Teorie manažerské mřížky
Manažerská mřížka
Podle této teorie je chování manažerů možné rozdělit na tyto mezní stavy:
1. - nezájem manažera
2. - plnění úkolu
3. - jen vstřícnost k pracovníkům
4. - střední cesta
5. - vysoká efektivnost

c.) Kontingenční teorie
Podle ní efektivnost práce manažera ovlivňují tyto situační prvky:
- vztahy mezi manažerem a podřízeným
- parametry úkolů (náročnost, dlouhodobost apod.)
- pravomoci funkce manažera
V každé situaci může být zvolen jiný postup vedení. Podle charakteru 3. faktoru je vedení spíše orientované na úkol nebo naopak na vztahy.

d.) Teorie stylu vedení
- direktivní
- podporující podřízené
- participativní (využití názorů podřízených)
- orientace na dosažení cílů (vytváření dílčích cílů pro podřízené)

e.) Teorie rozhodovacího modelu
- vedení podle vlastních informací
- autokratické
- vedení s použitím informací podřízených

- manažer konzultuje s podřízenými jednotlivě
- konzultativní
- manažer konzultuje s týmem

- týmové - řešení formuluje manažer v týmu

Faktory ovlivňující efektivnost vedení
- přesnost vnímání, vzdělání, zkušenost, osobnost, styl vedení, pochopení a znalost úkolu, vztahy s ostatními managery

Mapa procesů

- hledají se nové přirozené sledy podnikatelských aktivit, které se ihned implementují do nové organizace
- v novém organizačním schéma musí manager hlídat plnění úkolů procesu – nikoliv jako dříve – dnes úkoly útvaru
- příklad nově vyhledaného a pojmenovaného procesu:
Prodej: od poptávky, přes nabídku, objednávku, smlouvu o prodeji, prodej, fakturaci, záruční servis

c.) projektování podnikových procesů:
- vyloučení zbytečných činností
- doplnění chybějících činností
- efektivní uspořádání nového procesu
- outsourcing  vyčlenění těch činností mimo podnik, které se dají levněji zajistit u externích organizací
- některé služby (reklama, právní činnost, úklid) u jiných organizací  outside resourcing – rozhodování typu made or/and buy
- integrace dodavatelů do procesů výrobce  dodavatel garantuje vlastní vývoj, kvalitu, cenu, dodací lhůty (ŠKODA – Auto)

Příklad – reengineering procesů
Firma, která nabízí financování nákupů počítačů
a.) původní stav – vyřizování žádosti na financování
Kroky: Formulář (žádost) - úvěrové oddělení- oddělení obchodní politiky - cenové oddělení – nabídka  7  14 dní
b.) po reengineeringu
Všechny dílčí operace vyřídí 1 pracovník – specialista s počítačovou podporou a s týmem specialistů, který je v počítačové síti pro mnoho paralelně probíhajících případů. Výsledek  4 hodiny

Procesní přístupy – společnost znalostí - budoucnost
Lidský faktor – klíčový předpoklad úspěchu
Budoucnost podnikání  nikoliv jen kapitál  výběr nejlepších lidí
Informační technologie - redukce vedoucích pracovníků
- vedení projektu podle vize
- vliv kultury firmy
Znalosti – ekonomický zdroj: první výsledky (telekomunikace, školství, farmaceutický průmysl)

Historie (postup) vývoje procesního řízení

a.) Tradiční model (do konce 60. let 20. století)

b.) Procesní model
- 60.  80. léta 20. století  kontinuální zlepšování

- 80.  90. léta 20. století - dodnes
reengineering zevnitř

radikální řešení

Definice reengineeringu:
Předmětem reengineeringu je zásadní a radikální přestavba podnikových procesů za účelem skokového zdokonalení výkonnosti v prostředí společnosti znalostí.
Snaha o reengineering zvenčí:
Podnik je potom soubor pružně se měnících procesů, které jsou citlivé na zjišťování preferencí zákazníka.


BSC - zachovává dominantní pozici finančního plánu
- rozšiřuje tradiční pohled na společnost
Strategie popisuje přechod firmy ze stávající pozice do žádoucí, ale nejisté budoucí pozice. Zamýšlená cesta obsahuje sérii propojených hypotéz. Strategické hypotézy identifikují aktivity, které jsou nositeli požadovaných výstupů. BSC umožňuje popsat strategické hypotézy jako množinu vztahů příčina – účinek.
Podnikatelské riziko: - akcionářů - finanční hledisko
- zákazníků - zákaznické hledisko
- vnitřních podnikatelských procesů - vnitřní hledisko
- klíčových způsobilostí - hledisko znalostí a růstu
BSC je žádoucí integrovat do řízení postupem, kterým jsou do jedné řady vyrovnány zdroje firmy s její strategií.

Hledisko znalostí a růstu
Strategická témata:
Důvěrná znalost/vztah Vedoucí pozice v poskytování Provozní výjimečnost/
k zákazníkům produktů excelence

Strategie se skládá ze vzájemně se doplňujících strategických témat

+ Na internetu „Současné komplexní metody hodnocení firem“.

Rozhodující principy:

1.) Reakce na změny podnikového prostředí
Na podniky působí 3C:
- zákazníci – rozhodují co, kdy a za kolik se bude vyrábět a prodávat – individuální zákazníci, kteří diktují
- konkurence – propojují se i velké firmy – globalizace trhu
- změny - turbulentní prostředí
- diskontinuity
2.) Změny v organizačních strukturách podniku
- horizontální organizační struktura
- týmová práce
- motivační prvky
- řízení typu „koučování“
3.) Změny v myšlení
- integrace práce
- sestavení týmů pro nejdůležitější procesy
- přechod od deduktivního k induktivnímu myšlení (odhalit problémy)
- využití synergického efektu při integraci činností
4.) Integrace činností
- integrace operací (jednotlivci, tým)
- integrace zákazníka do procesu vývoje i realizace produktu
- integrace dodavatele do procesu vývoje i realizace produktu
5.) Variantní řešení požadavků zákazníka – mass customization
- rychlost reakce
- plnit individuální přání při únosných nákladech
6.) Řízení procesů v podniku s otevřenými informacemi
- odstranit informační bariéry
- open-book management (J. Case, 1995)

Procesní řízení v praxi
a.) základní pojmy:
Proces – vzájemně propojené dílčí činnosti (průběh zakázky, vývoj výrobku)
Klíčové procesy – hledají se, určují se (5  15 v podniku)
Schéma procesního řízení:

b.) praktické zavádění
- nové myšlení (kultura, rethinking)
nový smysl podnikání i jeho zaměření
- přehodnocení podnikového řízení (redefinition)
- nová strategie
- nové organizační struktury
procesní mapa

Améba Management System

Podnik rozdělen na části (vlastní řízení, účetnictví, podnikatelský záměr).
Améby mezi sebou obchodují – podle rozvoje tržních příležitostí a druhu produktu, jednotlivé améby se rozšiřují, mění nebo zanikají.
Princip  výhody malého podnikání (pružnost, nízká režie) ve velkém podniku
Obchodní politika améby:
Obchodní manager firmy objednává produkt u améby konečných operací. Ostatní améby se poperou o účast na projektu. Améba může podnikat i externě.
Hodnocení výkonnosti améby:
Přechod od objemových ukazatelů (objem produkce) na hodnocení podle přidané hodnoty.
Řízení podniku AMS:
Podobně stejné jako finanční holding.
Přínosy améby:
Principy vnitropodnikatelství.
V průběhu vzniku (v Japonsku v 70. letech, v Evropě později) se prokázaly principy dnešních zásad moderního procesního řízení – převaha znalostí nad běžnou výkonností.

3.) Vnitropodnikatelství
Současné aktivity jednotlivců i celků uvnitř podnikové organizace jsou rovny aktivitám samostatného podniku.

4.) Duté podniky (hollow, prázdné)
Snaha o snížení nákladů. Uvolňují mimo podnik všechno, co mohou zajistit levněji jinde.

5.) Síťové podniky

U – ústředí, plánování
Z – výrobní závody
M, P – montáž, prodej
V a V – výzkum a vývoj
Síťový podnik (schématické uspořádání)
6.) Virtuální podniky
Podobné jako síťový, nemá pevnou strukturu. Podnikatelská kooperace, která je „šitá“ většinou pro jedinou dodávku.

7.) Satelitní organizace podniků
Podnik, který je obklopen stálými subdodavateli. Je propojena a řízena počítači.

Další vývoj řídících a organizačních procesů

Starý systém managementu  operační
Nový systém managementu  procesní
Operační řízení
A. Smith (18. století) – autor principu dělby práce, orientace na dovednost.
Výhody: zvýšení produktivity práce 10  100 x
Nevýhody: dílčí operace – nutnost průběžné kontroly, hluboká organizační struktura, orientace na hromadnou výrobu
Procesní řízení
Pružná organizace, plnění přání zákazníka, důraz na identifikaci rozhodujících procesů, které přinášejí přidanou hodnotu pro zákazníka. Důraz na hledání příčin vznikajících problémů. Pracovníci v procesních týmech – široké znalosti.
Metody: - kontinuální zlepšování procesů
- radikální řešení – reengineering (rozbourání starých a projektování nových procesů)
Procesní management – stále se učící organizace.
Princip procesního řízení:
Výkonnost podniku: dříve – účelné rozdělení procesů na dílčí úkoly
nyní – sjednocení dílčích úkolů do ucelených podnikových
procesů – změna k procesnímu řízení (extrémně reengineering) – autoři Nammer, Champy

Současné směry vývoje organizačních struktur

Hlavní směry rozvoje:
1.) Jednoduchost a štíhlost
a.) Koncepce firmy Mc.Kinsey
- potřeby zákazníků
- snížit počet zákazníků, dodavatelů
- jednoduché cíle, přehledné postupy
b.) Lean production
tradiční přístup:

Lean production

Lean production zajišťuje zkrácení času pro vývoj, účast zákazníka i dodavatelů v celém procesu rozvoje i realizace projektu. Koncepce JIT (Just in time) umožňuje redukovat zásoby. Štíhlé výrobní kapacity jsou podpořeny vysokým stupněm automatizace. Jsou přijímány nejmodernější metody sledování průběhu výroby a kvality (TQM).

2.) Fraktálová firma
Matematický popis skladby živých organismů. Fraktály mají shodnou strukturu a vztahy k celému systému. Vlastnosti těchto částí firmy:
- sledování cílů celku
- schopnost se samoorganizovat
- optimalizovat k podobě hlavní strategie celé firmy
Další vlastnosti fraktálu:
- firma ve firmě
- vlastní „podnikatelské“ myšlení
- samostatnost v plnění úkolů
Vztahy mezi fraktály ve firmě:
- každý fraktál je zákazníkem i dodavatelem
- existuje tržní myšlení i vztahy
- poskytování vzájemných služeb

d.) Profesionální uspořádání

Typické pro univerzity, nemocnice, poradenské organizace apod. Podnik nebo instituce se vyznačuje vysokým objemem znalostí a dovedností jednotlivých částí nebo jednotlivců a vysokou úrovní nabízených služeb a profesionálních činností. Tím mají i jednotlivé části organizační struktury vysokou samostatnost i částečně vlastní strategii rozvoje.
Přesto se používá pro řízení těchto institucí byrokraticky strukturované schéma řízení. Tím musí docházet k častým konfliktům a velkým problémům při slaďování strategie vedení a jednotlivých částí instituce. Navíc se u těchto organizací uplatňují i tři roviny, které ovlivňují, někdy i přímo řídí směr rozvoje:
- administrativní (vláda, sponzoři, veřejnost)
- profesionální (odborné instituce, granty, uživatelé)
- samotné vedení organizace
V tomto typu organizací nastávají časté problémy s udržováním strategických programů. (rozpor  strohá organizace x volnost profesionálních pracovníků)
e. Účelově-inovační uspořádání
Produktem takových institucí jsou většinou projekty s vysokým inovačním nábojem. Jsou to výzkumně-vývojové instituce, ústavy, které se zaměřují na špičkové výrobky nebo technologie apod.
Jednotlivé projekty vytvářejí týmy, které se většinou sestavují pro každý projekt. Organizační struktura je proto volná, je používána vysoká decentralizace rozhodování i odpovědnosti. I když jsou jednotlivé odbornosti sestaveny v určitá funkční oddělení, týmy se vytvářejí většinou maticovou strukturou. Doporučuje se dobrá interakce s prostředím (věda, zákazníci).

Volba organizační struktury

Prostředí  struktura
Stabilní prostředí
- opakující se úkony, platná pravidla řízení
- řízení lze centralizovat, integrační toky vertikálně
- možnost byrokratického řízení
- funkcionální struktura
Nestabilní prostředí
- nutnost rychlé reakce na požadavky trhu
- nelze uplatňovat stabilní normy
- týmy řízení, projektové řízení, decentralizace
- komunikace probíhá horizontálně
Strategie  struktura
- ofenzivní, diverzifikace produktů  divizní uspořádání
- defenzivní, udržení pozic  funkcionální organizace, centralizace
Velikost  struktura
- velké firmy přecházejí k decentralizaci řízení – strategické rozhodování je třeba nechat centrálně
- největší firmy – nejdříve GE – musí přenechat část strategického plánování a řízení na nižší úrovni – vznik SBU – dodržovat centrální strategii
Technologie  struktura
- existence rozdělení výroba kusová, malosériová, s určitým technologickým vybavením – nelze jednoznačně přiřadit strukturu, velkosériová stabilní výroba – centralizace

Strategické procesy v podnicích současnosti

Mintzberg definoval pět různých typů podniků podle organizačního uspořádání a rozhodujícího směru strategického programu (Mintzbergův pentagon).

a.) Podnikatelské uspořádání
Rozhodující strategický program je podnikatelská vize. Podnikatel – majitel je většinou sám jejím autorem. Vedení podnikatelského subjektu je víc vizionářské než plánovité. Rozhodující je charisma majitele. Organizační formy jsou většinou úplně potlačeny. Typické pro začínající malé podniky.
b.) Mechanické uspořádání
Organizace většinou zaměřena na sériovou výrobu. Má strukturovanou, většinou funkcionální organizační strukturu zajišťující efektivnost. Přísná pravidla odpovědnosti a pravomoci. Byrokratický přístup při změnách strategie. Centralisticky pojatý model řízení. Většinou malé propojení na vlivy okolí. Efektivnost činností a využití kapacit zajišťují organizační předpisy s přísnými normami. Uplatnění mimo průmysl i např. v poštovnictví. Většinou je kladně hodnoceno, ale může mít i úskalí a problémy:
- malá svoboda práce (Taylorismus)
- vertikální toky informací bez velké schopnosti komunikovat
V mechanistickém uspořádání se většinou používají dvě strategie ceny:
- konstantní marže
- časový průběh

Stanovení cenové strategie dle časového vývoje ceny a nákladů
c.) Diverzifikované uspořádání
Podnik s koncentrací na výrobkovou strategii. Zaměření na různé výrobní obory pro různé segmenty trhu. Převládá divizionální uspořádání s různou samostatností jednotlivých divizí. Tendence decentralizovat pravomoc z úrovně vedení podniku je rozdílná. Vedení podniku (generální ředitelství) si většinou ponechává tyto rozhodující činnosti:
- formulace strategie
- rozdělení zdrojů
- kontrola výkonnosti divizí
- zajištění služeb

Síťový projektový management

Týmy pracující v časově ohraničených projektech – projekty se mění, vzájemně překrývají, reaguje se na turbulentní změny

Výhody: flexibilita, rychlá alokace zdrojů, snížení nákladů
Nevýhody: obrovská náročnost na kvalitu pracovníků

Vztahy v organizační struktuře
Pravomoci – právo managera používat rozhodnutí.
Charakter vztahu v organizační struktuře:
- liniový (v přímém řetězci příkazů a odpovědnosti)
- štábní (poradní funkce, expertní, není zodpovědnost)
Funkční pravomoc
- pravomoc pro řízení nebo kontrolu procesů (může být delegována na specialistu)
Decentralizace pravomocí
- optimalizace centra a delegování rozhodování
Proces delegování pravomocí
- určit očekávané výsledky, úkoly, delegování pravomoci, určení osoby pro splnění úkolu
Rozštěpení pravomoci
- pravomoc, kdy pro určitou oblast je více managerů

Decentralizace:
Výhody: povzbuzení rozhodování, odpovědnost, nezávislost, motivace, porovnávání výkonnosti, samostatná střediska, výrobková diverzifikace – propojení s prostředím
Problémy: centrální vize, koordinace, kontrola, třeba kvalifikovaní manažeři

Konflikty v organizačních strukturách

Vliv konfliktů na výkonnost firmy
Tři situace:
1. - Povzbuzení konfliktů
Při příliš zklidněném a tím málo aktivním prostředí je nutné povzbudit konflikty např. tím, že se zvýší konkurence mezi pracovníky. Musí se uvažovat o přijetí nových pracovních sil nebo změně zaběhnutých řídících procesů.
2. - Snížení konfliktů
Je možné omezit konflikty, když se zvýší objem zdrojů pro řešení úkolů, věnuje se větší pozornost spolupráci mezi jednotlivci i odděleními a zaměří se pozornost celého kolektivu na dosažení cílů.
3. - Řešení konfliktů
Musí se hledat kompromisy ve zlepšení vztahů pracovníků, hledat opatření, která zabrání střetům. Někdy je třeba odstranit klíčové osobnosti konfliktů.

Ostatní účelové struktury organizace

- podle zákazníků (např. některé organizační struktury bank)
- podle technologických center (důvody – optimalizace nákladů)

Maticová struktura
Výhody uspořádání: Využití profesionálních a kvalifikovaných pracovníků pro řízení projektu, možnost kontroly dodržování cílů projektu, optimální využití zdrojů.
Nevýhody uspořádání: Konflikty dvou úrovní vedení, problémy s pravomocí, odpovědností a podřízeností pracovníků týmu, složitá struktura pro vedení celého podniku.

Projektový management
Čistý projektový management – projektové týmy trvalé, manager (ředitel) projektu zodpovídá za plánování, organizování, kontrolu rozsáhlých projektů.
a.) ve stávající organizaci

Výhody: jasné vztahy, zodpovědnost, rozhodování, motivace, kontrola, žádné konflikty, úspěch na trhu
Nevýhody: velká specializace pracovníků, nižší vytíženost kapacit, náročnost pro výběr prací a náklady

b.) na zelené louce

Realizuje se pouze u složitých projektů, většinou se naráží na nedostatek pracovníků, kteří jsou schopni pracovat v týmech.

Organizační struktury podniku

Co má být procesem organizování zajištěno (autor E. Dále – USA) OSCAR:
- cíle strategického plánu - objectives
- specializace (činností) - specialisation
- koordinace - coordination
- pravomoc - authority
- odpovědnost - responsibility
Organizační struktury:
- formální (organizační schémata, řády, popisy činností, pravomoc, odpovědnost)
- neformální (spontánní propojení při plnění úkolů)
Organizační jednotka, úroveň, rozpětí (počet podřízených)
Současnost – ploché struktury, nižší počet úrovní
Identifikace činností, seskupování činností a zdrojů, delegování pravomocí, horizontální a vertikální koordinace

Základní organizační struktury
a.) funkcionální struktura
Funkcionální organizační struktura
Výhody uspořádání: logika funkcí i odpovědnosti, jednoduché řízení i kontrola
Nevýhody uspořádání: nízká spoluodpovědnost funkčních útvarů na komplexních dlouhodobých cílech, jednostranné řešení problémů, nutnost koordinace, malá přizpůsobivost změnám, konflikty mezi funkčními útvary

b.) teritoriální struktura

Výhody uspořádání: odpovědnost na nižším stupni
Nevýhody uspořádání: horší koordinace

c.) výrobkové struktury
Výrobkové struktury jsou založeny na výrobkové specializaci. Jedná se o klasické uspořádání divizionální.
Výhody uspořádání: Řízení v logických návaznostech, dobré parametry strategického řízení, ekonomická odpovědnost divize
Nevýhody uspořádání: Konkurence mezi divizemi, odklon od celopodnikové strategie jednotlivých divizí, složité řízení

Závislosti organizačního uspořádání na přijaté strategii:

Činnosti v podniku lze znázornit tzv. oborovým řetězcem.

Pohyb proti proudu Pohyb po proudu

1. Suroviny
2. Polotovary
3. Subdodávky
4. Výroba
5. Distribuce, prodej
6. Servis
Těžiště
Oborový řetězec a těžiště aktivit podniku

Podnik pokrývá určitou část řetězce. Intenzita aktivit podél řetězce je různá, což znázorňuje konstrukce „těžiště aktivit“. Změny v řetězcích podléhají právě přijímané strategii.

Některé podnikatelské strategie – vztah k organizační struktuře
a.) Podnikání v jednom oboru
Podnik může mít rozdílný tvar křivky aktivit v řetězci.
Organizace: funkcionální
b.) Vertikálně diverzifikovaná strategie

Vertikálně diverzifikovaná strategie
Podnik je dodavatelem polotovarů a subdodávek pro různé obory.
Organizace: funkcionální, avšak také se samostatnějšími výrobními centry s částečnou ekonomickou samostatností.
c.) Souvztažná výrobková diverzifikace

Souvztažná výrobková diverzifikace
Podnik je nositelem více podobných oborů, pro které zajišťuje subdodávky.
Organizace: divizionální s nízkou samostatností jednotlivých divizí.
d.) Kloubová diverzifikace

Kloubová diverzifikace
Podnik pracuje ve více oborech, pro které sám zajišťuje subdodávky.
Podnikatelské těžiště v každém oboru je rozdílné.
Organizace: divizní (některé divize samostatné, druhé méně)
e.) Nesouvztažná výrobková diverzifikace
Podnik pracuje ve zcela nesouvisejících oborech. Samostatně hospodařící organizační jednotky. Holdingová struktura vedení podniku (Pravomoci holdingového vedení jen omezené – hlídání strategie, financí a jiné podpůrné činnosti).
Organizace: holding se samostatnými divizemi

Plánování výnosů a nákladů

Prognóza tržeb
a.) agregované přístupy
- trendové křivky
- použití regresní analýzy (identifikace rozhodujících faktorů ovlivňujících tržby)
b.) desagregované přístupy
- marketingový výzkum jednotlivých komodit
- prodejní ceny
- kurzy měn, inflace
Výši tržeb ovlivňují rizikové faktory. Proto variantní scénáře.
Další výhody: změna stavu zásob

Plán nákladů
a.) náklady v relaci k tržbám (agreg. přístup) – extrapolace minulých trendů v rozhodujících skupinách nákladů (materiál, služby, osobní náklady, odpisy, ostatní provozní náklady, finanční náklady)
b.) individuální stanovení nákladů – konkrétní rozbor nákladů hodnoceného plánu

Plánovací rozvaha
Plánovaní aktiv a jejich financování
a.) Metoda procentního poměru k tržbám – zkušenost minulého období pro stanovení aktiv a pasiv
b.) Regresní metoda – aparát regresní a korelační analýzy
c.) Metoda ukazatelů obratu – obraty zásob, pohledávek, závazků – charakteristické hodnoty pro komodity podnikání
d.) Plán dalších položek rozvahy
- stálá aktiva (investiční program) – politika odpisů
- dodatečné cizí zdroje – úvaha o efektivnosti financování z vlastního jmění (emise akcií) a cizích zdrojů (úvěry) = finanční páka, výhodnost cizích financích, zvýšení rizikovosti a nestability

Implementace podnikové strategie v organizační struktuře podniku

- strategické programy – uplatnit je v živém organismu – organizační procesy
Organizační struktura
- musí odpovídat dlouhodobým cílům a určené strategii pro jejich dosažení
- odrážet vertikální a horizontální propojení struktury, centralizace, decentralizace, pravomoci
- efektivnost organizačních procesů zvyšuje přijatá kultura

Výběr organizační struktury pro určenou strategii firmy


1. Nadřazenost cílů
2. Strategie
3. Struktura
4. Systémy
5. Styl
6. Zaměstnanci
7.Dovednosti


Sedm faktorů, do nichž se promítá strategie (dle McKinsey)

Strategie se musí uplatnit (promítnout) na všech „S“
1. Dlouhodobé cíle musí sdílet všichni pracovníci
2. Strategie musí být implementována do všech funkčních útvarů
3. Organizace, organizační vztahy a informace ve struktuře musí odpovídat zvolené strategii
4. Procesy, procedury (informační systém, plánovací systém, kontrolní systém) umožní implementovat strategii
5. Je třeba zajistit, aby management pracoval stylem, který vytváří motivační prostředí pro implementovanou strategii
6. Správné rozmístění kvalifikace a identita s kulturou u všech zaměstnanců
7. Schopnosti a úroveň zajišťování nejdůležitějších činností v podniku (výzkum, finanční řízení, marketing, servis apod.)

Při operacích v současně prosazovaných zeštíhlených organizacích (lean) se objevuje metoda nových – dynamických 7S
1.) Stakeholders satisfaction (dokonalý přehled o nárocích)
2.) Strategie soothsaying (předvídat příležitosti – dřív než konkurence)
3.) Speed (rychlá akce)
4.) Suprise (akce načasované s momentem překvapení)
5.) Signals (ovlivňování trhu a konkurence vysíláním signálů)
6.) Shocks (porušování rovnováhy trhu neustálými šoky)
7.) Shifts (dosažení příznivých posunů v pravidlech hry)

Plánování lidských zdrojů

- plán rozvoje produktů
- pro činnosti plánovat počet pracovníků
- generovat odbornost skupin pracovníků
- plánovat nákladovost těchto skupin

Příklad hrubého rozpočtu
1.) Tržby
- současné výrobky
- nové výrobky

2.) Provozní zisk
3.) Aktiva
- stálá
- oběžná
4.) Ukazatelé ziskovosti
- EBIT
- ROA
5.) Plánované zvýšení
- stálých aktiv
- pracovního kapitálu
6.) Plánované náklady na V a V
7.) Počet pracovníků a ukazatele produktivity
8.) Pasiva dlouhodobá
- vlastní jmění
- cizí zdroje
včetně nákladovosti
9.) EVA

Zdroje financování rozvojového programu
Vlastní kapitál Cizí kapitál
Dlouhodobý Krátkodobý
Základní jmění Bankovní úvěry Krátkodobé závazky
Fondy ze zisku Dodavatelské úvěry Krátkodobé úvěry
Dluhopisy Výdaje příštích období
Směnky
Finanční leasing
Poznámky ke zdrojům
1.) Úvěry
Požadavky na úvěr  zpracování plánu peněžní báze
Splácení - individuální plán
- rovnoměrné splácení
- splácení anuitou A = (1 + i)n * i * J / (1 + i)n - 1
2.) Dluhopisy
- nominální hodnota
- úroková sazba (fixní, pohyblivá)
- datum splatnosti
3.) Finanční leasing
Dlouhodobý pronájem s přechodem majetku na nájemce
Leasingový koeficient (marže leasingové společnosti)
Splátkový kalendář (první splátka obyčejně vyšší)
Akontace (záloha na odkupní cenu)
Odkupní cena
Výhody pro nájemce: pouze náklady na pronájem do položky služby
Nevýhody pro nájemce: nelze odepisovat po dobu nájmu
4.) Rizikový kapitál (venture capital - VC)
Firma poskytující VC vstupuje do podniku navýšení ZJ (30  50 %) - úvěr
Po 3  7 letech prodává svůj podíl
Financující organizace požaduje 20  30 % výnosnost kapitálu

Řízení podle cílů

H. F. Smiddy ve firmě GE – rozšiřoval je P. F. Drucker
Hlavní zásady řízení typu MBO:
a.) dlouhodobé cíle (top management) – jejich tvorby se zúčastňují manažeři nižších úrovní – dialog a následné tvrdé úkoly
b.) cíle krátkodobé (roční) pro svoji úroveň (divize) – přítomnost zástupce top managementu i nižších podřízených útvarů
c.) analogicky na provozní úrovni
d.) jsou stanovena pravidla pro zpětnovazební informace a kontrolu plnění cílů
e.) podle plnění – neplnění stanovených úkolů odměny

Hodnocení MBO
Přínosy:
Usnadňuje sladění i kontrolu cílů a umožňuje motivovat.
Kritika:
Někdy nekritické prosazování názorů nadřízených složek. Určitá nepružnost při nutnosti změn v postupu. Vysoká centralizace rozhodování, byrokracie.

Účinný postup při konstrukci rozpočtu
1.) Konstruovat rozpočet tržeb – vycházet z marketingového plánu, staré i plánované nové produkty – většinou se provádí pro varianty cen:
- stávající ceny
- předpokládané ceny s vlivem např. cyklu (vždy alespoň pro 2 scénáře optimistický a pesimistický)
Rozpočet tržeb 5 let.
2.) Stanovit předběžný rozpočet předpokládaného HV z tržeb
Výnosy z tržeb, prodejní náklady, variabilní náklady, fixní náklady, zisk před zdaněním, čistý zisk
3.) Zpřesnění rozpočtu při započtení prognózy - inflace
- parity měn
- daní
4.) Z plánu realizace zejména nových produktů stanovit strategii a politiku
- inovace  plán včetně investic a nákladů
- investiční politika pro pořízení stálých i oběžných aktiv
5.) Z plánu prodejů (výroby) stanovit potřebné kapacity pracovníků  náklady osobní
6.) Zpracovat podrobnější rozpočet pro jednotlivé skupiny výrobků (divize)
tržby  výnosy, náklady  HV
požadavky na řízení aktiv
7.) Rozpočet plánem stanovených aktiv
8.) Vedle rozpočtu aktiv, pasiv, výsledků hospodaření, rozpočet cash-flow – složky:
- provozní
- investiční
- finanční

Kontrola plnění dlouhodobých cílů z rozpočtu

Hledat rozdíly (planning gaps)
Příklad:
Dlouhodobé cíle - meziroční nárůst tržeb 10 %
- ROE minimální 15 % p.a.

Výchozí rok 1
Cíle Tržby 100 110
ROE 14 % 15 %
Rozpočet Tržby 100 108
Zisk 21 22
Vlastní jmění 150 160
ROE 14 14
Rozdíly Tržby -2
ROE -1

Dokumenty dlouhodobého rozpočtu
a.) Krycí příspěvek
Tržby – variabilní náklady = krycí příspěvek (KP)
KP – fixní náklady = provozní zisk (PZ)
PZ – finanční náklady = zisk před zdaněním (ZPZ)
ZPZ – daň z příjmů = čistý zisk
b.) plán investic
stálá aktiva
- pro zajištění technické výroby
- pro sklady, zkušebny apod.
- pro výzkum a vývoj
- pro sociální, ekologickou politiku apod.
c.) pracovní kapitál
- zásoby
- pohledávky
- peněžní prostředky
ČPK (čistý pracovní kapitál) = OA – krátkodobé závazky
Hlídat tento polštář v čase.
d.) plán cash-flow
- divizní obchodní (PPV, výroba, prodej)
- podnikové obchodní
- volné finanční toky investic

Praktické připomínky ke konstrukci plánu
Průběh kumulativního cash-flow pro projekty se silnou složkou výzkumu – vývoje:

Zjišťování změn stálých aktiv při plánu rozvoje podniku:
- vycházet z přesně stanoveného plánu prodeje
- kontrolovat potřebné zařízení pro výrobu, tržby, prodej
- projektovat dovybavení stálých aktiv pro zajištění plánu
- jednotlivé investiční akce plánovat v čase

Parametry úspěšných inovačních programů:

- kvalitní produkt na základě dobrého vývojového programu
- rychlost zavedení produktu na trh
- výrobní náklady pro zajištění optimálního hospodářského výsledku
- časová přesnost dodávek
- nabídka doplňujících služeb
Proveditelnost inovačního programu:
Technická, provozně-ekonomická, termínová, motivační
Rizikovost inovačního programu:
Stejná pravidla jako u každého podnikatelského projektu


Implementace strategie

Předmět implementace strategie
- stanovení krátkodobých cílů
- rozdělení zdrojů
- strategické kroky v organizaci podniku
Rozdíly formulace a implementace strategie:
FORMULACE IMPLEMENTACE
- příprava sil před akcí - manažerské síly v akci
- zaměření na účelnost - zaměření na výsledky, účinnost
- intelektuální proces - pracovní proces
- vyžaduje intuitivní a analytické znalosti - vyžaduje a používá motivační a řídící
- koordinuje činnosti několika lidí znalosti
- koordinuje a řídí velké množství lidí
Základní úkoly v oblasti implementace strategie:
Plánovací činnosti – rozpracování podnikatelských plánů a plánů prováděcích.
Organizování – zajištění plánovaných úkolů v konkrétní organizační struktuře.
Vedení a motivování pracovníků – využít schopností a znalostí.

Plánovací činnosti

Tři dimenze:
- vertikální – hierarchie organizační struktury
- horizontální – úkoly pro funkcionální nebo správní jednotky
- časová – termíny úkolů

Hlavní úkoly při implementaci strategie
a.) Určení krátkodobých cílů – většinou pro dobu jednoho roku
Příklad určení krátkodobých cílů i úkolů zajišťujících tyto cíle ve funkčních částech podniku:

Stanovení krátkodobých cílů v podniku

b.) Stanovení postupů pro dosažení cílů – úkoly pro podřízené jednotky, které by měly podpořit implementaci strategie
Příklady:
- zabezpečení nižšího stavu zásob
- snížení počtu dodavatelů
- snížení přesčasovosti
- zajištění nových výrobních prostředků na leasing
- zvýšení směnnosti
- zavedení stanovené nové metody řízení kvality apod.
c.) Alokace zdrojů – určení krátkodobých cílů – jak objektivně rozdělit zdroje

Příprava a realizace podnikatelských projektů
Forma implementace podnikatelské strategie.
a.) předinvestiční fáze
technicko-ekonomická studie projektu (feasibility study)
Hlavní části feasibility study:
- variantní řešení
- finanční hodnocení projektu
- analýza rizik
b.) investiční fáze
- právní a organizační struktura projektu
- získání projektové dokumentace
- výběr dodavatelů
- získávání investičního majetku
- výstavba plánovaných stálých aktiv a zajištění pracovního kapitálu
- zajištění a výchova personálních zdrojů
- předání projektu do provozu


c.) provozní fáze
Zpětnovazební informační systémy – zajišťují parametry projektu a dosažení stanovených cílů

Faktory ovlivňující úspěch inovací

7 zdrojů inovačních příležitostí:
1.) nečekané události
2.) potřeby procesu
3.) struktura oboru
4.) demografické faktory
5.) chytrý nápad
6.) nové pohledy na svět
7.) nové znalosti
Vedle analýzy uvedených zdrojů se doporučuje trvale pracovat s informacemi přímo z terénu, snažit se o jasně a jednoduše aplikovatelné inovace a postupovat od dílčích aplikací s malými riziky, ale s cílem co nejvyšším.
Inovace mají většinou své praktické zdroje zejména:
- v marketingovém průzkumu
- v poznatcích vědy
- v plánovaných změnách výrobních programů
- v inovačních programech konkurence
- v inovacích dodavatelů
- v poznatcích z distribuce produktů



Úspěšnost inovačních procesů
a.) strategické zajištění – inovační záměr sladit s rozvojem výrobního programu – alokace zdrojů (finance, lidi, kvalifikace)
b.) organizační zajištění – Postup procesů inovace: Inovační podněty, inovační náměty, inovační záměry, inovační programy – projekty, zásobník inovovaných výrobků, podnikatelské zhodnocení inovace
Doporučený postup:
- oponentní posouzení inovačního záměru
- posouzení očekávaných reakcí trhu
- konfrontace navrhované koncepce se světovým výzkumem a řešením konkurence
- marketingový průzkum
- prognóza ekonomických výsledků při realizaci projektu
- projekční řešení, výroba funkčního vzorku
- zkušební prodej na vybraném segmentu trhu, nultá série
- předprodejní analýza návratnosti nákladů na prodej, korekce nákladů na prodej
- náběh výroby, propagace, uvedení na trh, proškolení prodejců, organizace servisu
c.) personální zajištění
- výběr, rozmístění a motivace tvůrčích pracovníků
- přizvat pracovníky výzkumu k formulování strategie
- hmotná i nehmotná zainteresovanost inovačních pracovníků na výsledku
- počítat s rizikem při prosazování i realizaci inovačních projektů

1. Inovace jako plánovaný postup

klima, kreativita, vize, procesy pro realizaci, šampioni
2. Nový produkt a jeho technologie je jádrem dlouhodobého rozvojového programu















3. změna chování k inovačnímu programu podniku

Marketingové strategie s podporou inovačních procesů
Možnosti různých strategií na trhu – matice, která má dva základní rozměry:
- typ trhu (stabilizovaný, nový)
- typ výrobkové inovace (průběžná, podstatná)

Matice pro stanovení marketingových strategií s podporou inovačních procesů

1. S – Konkurenční cenové strategie (snížení ceny)
I – Inovační opatření pro snížení nákladů, úprava technologie, distribuce, prodeje
2. S – Rozšíření sortimentu výrobků, případně jejich technických nebo jiných parametrů
I – technický a technologický rozvoj
3. S – Rozšíření technologického užití výrobku
I – Technický rozvoj uvnitř stávající generace výrobků
4. S – Nový výrobek pro stávající zákazníky
I – Protože zákazníci znají užitnou hodnotu výrobku, musí být volen zcela nový typ výrobku s vysokým řádem inovační změny
5. S – Exklusivní trh, nabízet nejvyšší vyspělost výrobků se specifickými službami, které nemá nikdo z konkurence. Tomu odpovídá rovněž nová vysoká cena.
I – Inovace s vysokými náklady, které se musí vrátit cenou výrobků
6. S – Diverzifikovaná strategie složená
I – Inovační programy musí postihnout požadovanou úroveň nového segmentu trhu
7. S – „Odstřelovačská“ strategie
I – Inovace šitá na míru pro výklenek trhu

Inovační strategie

Trh, zákazník, konkurenční pozice – inovační úroveň
Inovační aktivita zejména průmyslových firem – klíč k podnikatelskému úspěchu
Inovační strategie podle M. Portera mají rovněž základ v inovačních procesech.
1.) nízká cena
2.) špičková kvalita
3.) vybraní zákazníci
Současní autoři inovačních teorií: P. F. Drucker, T. J. Peters, R. H. Waterman, R. M. Kanterová. Za klasika a otce teorií inovací se uznává J. A. Schumpeter. Jeho základní přínosy platí dodnes: - úspěšný výsledek inovace je jeho realizace v praxi
- klíčová osoba - inovátor
Principy a klasifikace inovací
- výrobkové - průběžné
- podstatné


T1 T2 Čas
T1, T2 – okamžik průběžné inovace
Q – podle velikosti - nový druh
- nový typ
Druhy inovací

- procesní
- manažerské
Intenzita inovační změny: Identifikace většinou pomocí inovačních řádů.
Plán inovací – dílčí akce harmonicky sladěné.
Inovační politika podniku - zdroje v podniku, rizika, ztráty.
Výsledky inovačního procesu: Musí být lepší, než jakékoliv očekávání zákazníka.

Inovace

Postup při tvorbě konečné verze vize (včetně dlouhodobých cílů a strategie)
1.) Původní vize strategického rozvoje
a.) vize rozvoje
b.) dlouhodobé cíle časově určené
cíle: S - strukturované
M - měřitelné
A - dosažitelné
R - kontrolovatelnost
T - čas
Příklady: nárůst tržeb, nárůst zisku, zvýšení vybavenosti (rentabilita, EVA), podíl na trhu, diverzifikace produktů, investice
Dlouhodobé cíle mohou být rozepsány na úrovni - podniku
- divize
- funkční úrovni
2.) Externí a interní analýza
Provádí se pro původní verzi dlouhodobé rozvojové vize (rozvojový program, cíle, strategie)
Konfrontace vize s prostředím ukazuje:
- kompatibilitu vize s externím prostředím
- připravenost podniku pro projekt
Je možné opravit vizi i dlouhodobé cíle a snažit se minimalizovat rizika.
3.) Výběr optimální strategie pro dosažení cílů
Strategická analýza – výběr optimální strategie
Možnosti - rozbor v týmu, strategický management
- metody matic, analytické metody
- kombinace obou postupů

Metody hodnocení parametrů

Používá stejné metody jako u matice EFE, IFE (váha, hodnocení) – lze použít i stejné stupnice – u matice GE  obvyklejší % hodnocení
a.) Konkurenční pozice
váha – důležitost faktoru při vytváření konkurenční pozice obecně  rozměr 0  100 %
 vah = 100 %
hodnocení – porovnání v příslušném faktoru s rozhodujícím konkurentem
rozměr 0  100 %
= s konkurentem  100 %
Faktor Váha [%] Hodnocení [%] celk. hodnocení [%]
1 23 50 11,5
2 10 70 7
: : : :
11 8 30 2,4
 100 %  54,36 %
b.) Atraktivnost trhu
váha – důležitost faktoru při posuzování přitažlivosti trhu obecně  rozměr 0  100 %
 vah = 100 %
hodnocení – hodnocení pro příslužný faktor
rozměr 0  100 %
Faktor váha [%] hodnocení [%] celkové hodnocení [%]

Celkové hodnocení:
Produkt je v posuzovaném segmentu trhu ve strategické pozici, kde již neinvestujeme do jeho rozvoje, snaha udržet prodej produktu, pokud objemy prodeje a zisk budou ekonomicky efektivní.


Výběr konečné optimální strategie

Faktory externí a
Hodnocení Strategie Strategie Strategie
interní analýzy 1. 2. 3.
H KV CV KV CV KV CV
O
1 1  4 0  4 0 ( 4 0 ( 4
:
5
T
1 1 ( 4 0 ( 4 0 ( 4 0  4
:
5
S
1 1  4 0  4 0 ( 4 0 ( 4
:
5
W
1 1 ( 4 0 ( 4 0 ( 4 0 ( 4
:
5

Výběr optimální strategie
Váha vlivu faktoru na posuzovanou strategii:
0- není vztah
1- nevyužitelné
2- málo využitelné
3- značně využitelné
4- nejvíce využitelné
Vybraná podniková strategie
Určuje dlouhodobé cíle podnikatelského záměru.

e.) Grand strategie matice (Matice strategického hodnocení)

I. Excelentní pozice umožňující využívat příležitostí, riskovat při umisťování zdrojů
• Při koncentraci na stávající trh se použijí strategie penetrace na trh, rozvoj trhu a vývoj produktu.
• Při přebytku zdrojů použít všechny druhy integračních strategií.
• Při pevné vazbě na jeden druh produktu se doporučuje přijmout strategii koncentrické diverzifikace

II. Je potřebné se koncentrovat na příčiny slabé konkurenční pozice
• Protože je to kvadrant s rychlým nárůstem trhu, doporučuje se použít intenzivních strategií (penetrace, rozvoj trhu, vývoj výrobku).
• Pro zlepšení konkurenční pozice se někdy používá strategie horizontální integrace. Když se nepodaří zlepšit konkurenční pozici, je nebezpečí, že bude nutné použít strategii prodeje části firmy nebo likvidace.

III. Firma musí přijmout rychlá opatření neboť hrozí likvidace.
• Proto se doporučuje omezení aktiv nebo jejich přesun, omezení nákladů a při úspěšných základních zásazích uvažovat o koncentrické, horizontální nebo složené diverzifikaci.
• Při neúspěšných zásazích zbývá prodej nebo likvidace firmy.

IV. Firma má dobrou konkurenční pozici, ale pracuje v nerostoucím odvětví. Firma musí diverzifikovat svůj program do odvětví, která slibují rozvoj.
• Doporučují se proto všechny druhy strategií diverzifikace nebo strategie Joint – Venture

f.) Matice strategické pozice
Poradenská firma Mc. Kinsey pro GE = Matice GE
Zpracovává se pro jednotlivé obory (někdy produkty).
Většina pro určitý segment.
Střed kruhu – výsledné hodnocení dvou parametrů.
Průměr kruhu – dohodnutý parametr objemu (např. tržby).
Parametry hodnocení:
a.) Konkurenční pozice
Princip  srovnání s rozhodujícím konkurentem na segmentu trhu:
- podíl na trhu
- kvalita produktu
- kvalita nabízených služeb
- prodejní síť
- reputace značky
- nákladovost produktu
- investiční schopnost firmy
- využití kapacit firmy
- finanční pozice firmy
- kvalita lidských zdrojů
- pozice ve výzkumu, vývoji, inovační schopnosti
b.) Přitažlivost (atraktivnost) trhu
Hodnotí se většinou určitý segment trhu:
- velikost segmentu
- růst poptávky
- ziskovost (úroveň cen) v segmentu trhu
- vstupní bariéry do segmentu trhu (čím vyšší složitost vstupu na trh  tím vyšší hodnocení)
- rivalita (konkurence) na segmentu trhu (čím nižší tím větší hodnocení)
- silná vyjednávací pozice zákazníka (čím silnější zákazník, tím nižší hodnocení)

SO

Ideální pozice. Usilovat o zlepšení W a vyhýbat se T.
WO
Využití O právě často brání vlastní W. Pro eliminaci vlastních W se často používá strategie Joint Venture.
ST
Dobře postavená strategie a připravenost firmy na působící T může být podobně agresivní jako SO.
WT
Nejistá a riskantní pozice. Defenzivní strategie.

- výběr  kvantitativní i kvalitativní porovnání externích i interních faktorů.
- varianty strategií TOWS – časový průběh fáze životního cyklu výrobků

b.) Matice SPACE – Strategická pozice, hodnocení akce
Strategie: agresivní, konzervativní, defenzivní, konkurenční
K hodnocení využít:
- interní charakteristiky – finanční síla (FS), konkurenční vlastnosti (KV)
- externí charakteristiky – stabilita prostředí (SP), síla odvětví (SO)
FS: ukazatelé finanční analýzy
KV: podíl na trhu, kvalita produktu, pozice na křivce životního cyklu produktu
SP: poptávka, inflace, ceny
SO: potenciál růstu, stabilita, využití zdrojů, dobré know-how

Určení strategické pozice hodnoceného podniku
Postup:
- sečíst hodnoty na ose X
- sečíst hodnoty na ose Y

I. Agresivní profil

II. Konzervativní profil
Strategie: Penetrace na trh, rozvoj trhu, vývoj produktu a koncentrická diverzifikace, minimalizace nákladů

III. Konkurenční profil
Strategie: Dopředná integrace, zpětná integrace, horizontální integrace, penetrace na trh, minimalizace nákladů, diferenční strategie a strategie zaostření

IV. Defenzivní profil
Strategie: Omezení, prodej části firmy, likvidace a koncentrická diverzifikace

I. Otazníky:
Malý podíl na trhu v rostoucím odvětví. Použije se intenzivní strategie (penetrace na trh, rozvoj trhu, vývoj produktu) nebo zbavit se odvětví.
II. Hvězdy
Nejlepší předpoklady pro vzrůst a ziskovost. Musíme v začátcích investovat. Doporučené strategie: Dopředná, zpětná a horizontální integrace, penetrace na trh, rozvoj trhu, vývoj produktu, Joint – Venture.
III. Dojné krávy
Vysoký podíl na trhu, držet pokud to jde, moc neinvestovat. Doporučené strategie: Vývoj produktu, koncentrická diverzifikace, omezení a prodej části.
IV. Psi
Nízký podíl na trhu v nerostoucím odvětví. Omezení, prodej části nebo likvidace.

d.) Interní – externí matice (Hodnocení interních a externích faktorů)
Podobné matici BPM.

Matice hodnocení interních a externích faktorů
EFE – celkový vážený poměr vyhodnocení citlivosti vize na externí faktory
IFE – celkový vážený poměr vyhodnocení citlivosti vize na interní faktory
Pozice různých samostatných částí projektu či divizí je možno na základě tohoto hodnocení rozdělit do tří oblastí:
Oblast I, II, IV – „Stavěj a zajišťuj růst“
Použitelné strategie: Penetrace na trh, rozvoj trhu, vývoj produktu, dopředná, zpětná a horizontální integrace.
Oblast III, V, VII – „Udržuj a potvrzuj“
Použitelné strategie: Penetrace na trh, vývoj produktu.
Oblast VI, VIII, IX – „Sklízej a zbavuj se „
Použitelné strategie: Defenzivní.

Matice konkurenčního profilu (CPM)

Porovnání konkurenčních vlastností podniku se srovnatelnou konkurencí na základě vybraných interních faktorů.
1.) Určí se několik faktorů – širší než IFE – např. podíl na trhu, konkurence cenou, finanční pozice, kvalita výroby, oblíbenost u zákazníků
2.) Stanoví se váha faktorů (0 – 1) -  = 1 – vliv na úspěšnost v oboru
3.) Ohodnotit jednotlivé faktory u konkurenčních firem – 1,2, 3, 4 viz. IFE (velké W, malé W, malé S, velké S)
4.) Násobit hodnocení váhou – vážený poměr
5.) Sečíst u jednotlivých konkurentů vážený poměr – nejlepší jsou ty s největším součtem vážených poměrů

Strategická analýza
Rámec strategické analýzy je rozdělen do 3 stupňů:
1.) Zpracování vstupních údajů
2.) Generování alternativních strategií
3.) Výběr konečné optimální strategie
a.) strategie TOWS
analýza prostředí – seznam O, T a S, W
provedení hodnocení IFE, EFE, CPM může obohatit zpracovávanou vizi – revize se provádí z různých hledisek:
- vyhodnocení O mohou posílit vizi
- snaha obejít vyhodnocení T
- max. se využije S
- eliminace W

6. Ukazatelé tržní hodnoty

růstový potenciál:
- nárůst značí očekávání růstu dividend
- pokles značí očekávání snížení dividend

d.) Výroba
Transformace vstupů na výstupy. Management ve výrobě zahrnuje tyto funkce:
- fyzikální procesy
- operativní plánování
- zásoby
- řízení výrobních sil
e.) Výzkum a vývoj
- vývoj nového produktu lepšího než má konkurence
- zajištění vysoké kvality produktu
- technologické výsledky pro snížení nákladů
f.) Informační systémy
Zdroj pro konkurenční výhody podniku i pro jeho strategický záměr.

Hodnocení výsledků interní analýzy
Matice IFE
1.) Zpracovat tabulku interních faktorů
2.) Přiřadit každému faktoru váhy v rozsahu 0,00 – 1,00 podle důležitosti silné nebo slabé stránky pro úspěšnost v oboru
3.) Ohodnotit jednotlivé faktory takto:
- 4 = největší S
- 3 = malé S
- 2 = malé W
- 1 = největší W
4.) Násobit váhu a hodnocení u každého faktoru. Dostaneme vážený poměr.
5.) Sečíst vážené poměry jednotlivých faktorů. Dostaneme celkový vážený poměr.
Celkový vážený poměr hodnotí interní pozici podniku nebo strategického záměru. Nejlepší hodnocení = 4, nejhorší = 1, středí = 2,5.

Kontrola

b.) Marketing
- Analýza zákazníka – informace o zákaznících a jejich potřebách, analýza trhu a pozice na trhu, vývojové trendy profilů zákazníků, optimalizace segmentu trhu
- Nákup subdodávek – výběr z alternativ subdodavatelů, cena a kvalita subdodávek – rozhodování o možnostech použití strategie zpětné integrace
- Prodej produktů – jedná se o prodej určených produktů a spolu s tím i o propagaci, způsoby prodeje, vztahy k zákazníkovi
- Plánování produktu – marketingové testy produktů, zjišťování pozice značky na trhu, sledování garancí, balení produktů, sledování kvality produktu, servisu
- Cenová politika – hlavními subjekty, které zajímá cena jsou: zákazník, vláda, subdodavatelé, distributoři, konkurenti – strategie by měla zvažovat užití dopředné integrace
- Distribuce – skladování, distribuční kanály, prodejní síť, zásobování sítě, doprava, problematika velkoobchodu i maloobchodu
- Marketingový průzkum – systematické vyhledávání, záznam a vyhodnocování dat o trhu
- Analýza možností
- Sociální zodpovědost

c.) Finance a účetnictví
Zhodnocení finančních silných a slabých stránek.
- Investiční rozhodování – kapitálový rozpočet
- Finanční rozhodování – zdroje pro investování
- Dividendové rozhodování – zahrnuje určení procentní části zisku pro výplatu dividend
- Finanční analýza pro hodnocení podniku nebo strategického záměru – výchozím zdrojem informací jsou účetní výkazy:
- rozvaha
- výsledovka
- čistý pracovní kapitál

Čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva - krátkodobé závazky

- peněžní tok cash – flow – pohled na finanční toky v časovém období – zjišťuje se dostatek pohotových peněžních prostředků
- Finanční poměrová analýza
1. Likvidita

Měla by dosahovat hodnot 1,5 – 2,5.

Měla by být větší než 0,8.
2. Řízení dluhu

Hodnoty nad 0,5 jsou již posuzovány jako riskantní, měl by dosahovat 0,3 – 0,5.

Koeficient by měl být větší než 3.
EBIT – hospodářský výsledek před odečtením placených úroků a daně z příjmu (provozní zisk)
3. Řízení aktiv

Měl by být větší než 1,5.
4. Ukazatelé ziskovosti

Měla by být větší než 0,15.
5. Ukazatelé rentability

Měla by být větší než 0,2.

Měla by být větší než 0,1.
EVA (economic value added) = NOPAT – Capital x Cost of capital
NOPAT = EBIT * (1 – sazba daně z příjmu)
Capital = SA + ČPK
Cost of capital – náklady zaměstnaného kapitálu (VK i CK)

Praktické návody pro externí analýzu

V praxi se používá max. 10 – 20 faktorů
1.) Zpracovat tabulku externích faktorů
2.) Přiřadit každému faktoru váhy v rozsahu 0,00 až 1,00 podle důležitosti příležitosti nebo hrozby pro úspěšnost v oboru obecně. Suma vah O, T je rovna 1,00.
3.) Ohodnotit jednotlivé faktory stupněm vlivu na výchozí vizi. Stupnice vlivu:
- 4 = nejvyšší
- 3 = nadprůměrný
- 2 = střední
- 1 = nízký
4.) Násobit váhu a stupeň vlivu u každého faktoru. Dostaneme vážený poměr
5.) Sečíst vážené poměry jednotlivých faktorů. Dostaneme celkový vážený poměr.
Celkový vážený poměr ukazuje celkovou pozici v externím prostředí (tj. citlivost záměru na externí prostředí). Nejlepší hodnocení = 4, nejhorší = 1, střední = 2,5.

Interní analýza
Interní analýza musí sestavit seznam silných a slabých stránek v interních – funkčních oblastech. V současnosti hraje velkou důležitost interní audit. Integrující silou je kultura.
Hlavní funkční oblasti pro interní audit
a.) Management
- Plánování – kvalita formulace strategie, dlouhodobé a krátkodobé, zahrnuje synergické efekty při spolupráci funkčních útvarů, musí být adaptibilní na změny
- Organizování – koordinace při ukládání úkolů – toho lze dosáhnout následujícími dílčími činnostmi: - dělbou práce
- rozdělením úkolů do dílčích organizačních celků
- delegováním pravomocí
- Motivace – motivační manažerské funkce obsahují:
- vůdcovství
- komunikaci
- organizaci pracovních skupin
- organizační změny
- Personální řízení – přijímání pracovníků, výchova, rozmisťování, odměňování, sociální programy, bezpečnost

Analýza prostředí strategického podnikatelského záměru

a.) externí prostředí
- makroprostředí (existuje nezávisle na vůli podniku)
- mezoprostředí (podnik může částečně ovlivnit nástroji marketingu)
PŘÍLEŽITOSTI, HROZBY
b.) interní prostředí
- mikroprostředí (podnik ovlivňuje svými činnostmi)
SILNÉ, SLABÉ STRÁNKY


Externí analýza
Prováděna s respektováním času (minulost, přítomnost, budoucnost).
Makroprostředí:
Legislativa
Soustava zákonů ovlivňujících podnikatelský záměr, nařízení vlády, normalizace
Demografie
Studuje se složení obyvatel, věkové struktury, regionální údaje.
Sociologie, kultura
Pravidla pro zaměstnanost, sociální programy, programy zdravotní, kulturní.
Technologie
Technická a technologická úroveň.
Politika
Systém plánování, vlastnické principy, regulační a deregulační zásady, podpora programů.
Ekologie
Ekologické předpisy mohou ovlivnit investiční výstavbu, použití některých materiálů a norem.

Mezoprostředí:

Podklady často získáváme marketingovým výzkumem.

Model pěti sil podle M. Portera

Obecná charakteristika trhu:
poptávka, segmenty trhu, diferenciace produktů
Konkurenční politiky:
produkty, prodej, politika, management, pozice na trhu

1. Konkurence v oboru – intenzita konkurence závisí na:
- stupeň koncentrace
- diferenciace výrobků
- změna velikosti trhu
- struktura nákladů
- nárůst výrobních kapacit
2. Potenciální noví konkurenti – bariéry vstupu:
- strategická bariéra (zadržovaná technologie, uměle nižší cena)
- strukturální bariéra (investice potřebné pro vstup na trh)
3. Substituční výrobky – intenzita konkurence se zvětšuje:
- zlepšením poměru kvalita / cena u substitutu
- přístupností zákazníka ke změně
- snížením investic zákazníka při nákupu substitutu
4. Zákazníci – faktory pro zvýšení intenzity konkurence:
- nižší počet zákazníků
- nižší stupeň diferenciace výrobků
- vyšší závislost zákazníka na kvalitě produktu
5. Dodavatelé – faktory pro zvýšení intenzity konkurence:
- nižší počet dodavatelů
- nižší výběr nahraditelných materiálů a subdodávek

Výchozí stav pro formulaci strategie podnikatelského záměru:

- vize, stanovení cílů, strategie jejich dosažení
- další kroky jsou prováděny při znalosti výchozího stavu

Poslání – doplňující pohledy
2 otázky
- smysl podnikání
- jaké produkty
Poslání musí respektovat – historii, schopnosti firmy, vliv prostředí
Poslání musí být zaměřeno: na trh, na dosažitelnost výsledků, na specifičnost mého programu, na motivační prvky
Poslání musí směřovat k cílům: postavení na trhu, produktivita, výkonnost, finančně vyjádřené výsledky, sociální program
Pamatovat, že strategie musí mít inovační náboj, úlohy pro managery, směr k procesnímu řízení, sociální zodpovědnost
Základní strategie, které se objevují ve vizi
Produkt
Trhy Stávající Nový
Stávající Pronikání na trh Rozvoj produktu
Nový Rozvoj trhu Diverzifikace
Poslání podle Kaplan Norton
Převádí poslání včetně strategie pro stanovení cílů do čtyř perspektiv:
1.) finanční – ziskovost, ROCE, EVA, ale také růst prodeje, cash-flow, apod.
2.) zákaznická – spokojenost, loajalita zákazníka, konečný zisk zákazníka, podíl na cílových segmentech trhu
3.) interních procesů – inovace, provoz (výroba, obchod), servis, předvídání potřeb zákazníka
4.) učení se, růst – zdroje  lidi, systémy, procedury
- zlepšovat své schopnosti vytvářet hodnoty

Vize podnikatelského úspěchu

globalizace trhu, vysoká turbulence parametrů prostředí
základní části úspěšné vize obratu k vyššímu výkonu:
- inovační náboj vize
- reengineering organizačního procesu
- hledání strategického partnera
Inovační strategie vize:
- produkty, služby pro zvýšení konkurenční schopnosti
- nový produkt v souladu s poptávkou
- časové parametry projektu
- zdroje využít až do získání technologie pro realizovatelný produkt
Organizační změny ve vizi:
- procesní řízení
- přechod na projektové řízení
- nová kultura podniku
Posouzení nutnosti strategické aliance:
- finanční analýza podnikové vize
- analýza trhu z hlediska dostupnosti (financování projektu, distribuce)
Nejčastější případ současného zpracování vize – strategický obrat k vyšší výkonnosti

C. Strategie diverzifikace

7.) Koncentrická (soustředná) diverzifikace
Cíl: Doplnění programu o nový, ale generačně návazný produkt.
Důvody: Dodávky ve stagnujícím nebo slabě klesajícím oboru, nový produkt může zvýšit prodej při konkurenčních cenách, nový produkt přinese efekt v sezónně pulzujícím trhu, stávající produkt je ve fázi poklesu životního cyklu.

8.) Horizontální diverzifikace
Cíl: Nový produkt nové generace, nový obor pro současný trh. Výhoda znalosti současného trhu.
Důvody: Marketingový průzkum signalizuje možnost nárůstu tržeb, když pracujeme v náročném konkurenčním oboru s nízkou ziskovou marží, když mohou být zachovány distribuční kanály.

9.) Složená diverzifikace
Cíl: Nový produkt nové generace na novém trhu.
Důvody: Hlavní obor podniku má velký meziroční pokles, když jsou zdroje pro konkurenci v novém oboru, možnost nákupu nového oboru, který jeví předpoklady vysoké rentability, když je současný trh se současnými produkty saturován.

D. Defenzivní strategie
10.) Joint-Venture
Cíl: Dvě nebo více firem se spojí v třeba i přechodné sdružení pro využití konkrétních možností. Společné nový podnik nebo kooperace ve vývoji, licence, společná výroba, distribuce apod. Spojení předností více firem snižuje riziko, mohou to být i konkurenti.
Důvody: Spolupráce se zahraniční firmou, která má technologii nebo trh nebo obojí, když se konkurenční kvality obou doplní, aby obstály na trhu, nebo když jedna má potenciálně ziskový produkt, ale nemá zdroje. Dvě malé firmy mohou konkurovat velkým, lze dosáhnout rychlejšího zavedení nové technologie.

11.) Omezení
Cíl: Při reorganizaci, restrukturalizaci nebo redukci firmy. Snížení aktiv, snížení nákladů, snížení prodeje. Situace, kdy strategičtí manageři jsou pod tlakem majitelů, často i zaměstnanců a médií.
Důvody: Nedosahuje se stanovených cílů, pozice podniku je konkurenčně slabá, podnik má nízkou ziskovost. Špatné výsledky strategických managerů (nesprávně závěry analýzy), bezhlavý rozvoj.

12.) Prodej části firmy
Cíl: Prodává se část firmy (i celá divize), aby byly získány investiční prostředky pro jinou akvizici nebo investici ve firmě. Zbavení se ztrátové části firmy.
Důvody: Část firmy potřebuje více investic, divize je odpovědna za nízkou výkonnost podniku, divize začíná být produkty nebo jinými parametry nekompatibilní se zbytkem podniku.

13.) Likvidace
Cíl: Prodej celého majetku za zůstatkovou cenu. Rychlé rozhodnutí.
Důvody: Strategie 11 a 12 neúspěšné, hrozí bankrot. Rozhodnutí akcionářů.

Tři druhy strategií pro dosažení konkurenční pozice

1.) Minimalizace nákladů (ceny) – standardizace výroby, strategie je použitelná zejména pro skupiny zákazníků s velkou citlivostí na cenu, se snížením nákladů (ceny) se předpokládá převzetí většího podílu trhu
2.) Diferenční strategie – unikátní produkty s vyšší cenou, rozhodující nejsou pouze parametry, ale rovněž servis, údržba, sociální a ekologické parametry, je nutná důkladná studie preferencí zákazníka
3.) Strategie zaostření – pro poměrně malý okruh zákazníků (výklenek trhu), cenu si volíme, vždy musíme být lepší než konkurence

Vize podnikatelského záměru – základ formulace strategie
POSLÁNÍ, MISE, MISSION STATEMENT
- co je náš podnikatelský záměr, zdůvodnění jeho existence, základ pro stanovení dlouhodobých cílů a strategie jejich dosažení
- umožňuje konfrontaci alternativ
- zákaznická orientace – ale nenabízej mi věci, ale idea, emoce, ambice, pocity, přínosy
- deklaruje rovněž aspekty přínosů, ale ke všem zainteresovaným
Význam pro interní politiku podniku
- jednota názorů, tón, klima, ztotožnění se s cíly, možnost hodnocení výsledků, je vhodné zpracovávat vizi společně v týmu managerů
Důležité části vize
1.) Tržní cíle (marketing)
- místo působení, segment trhu, produkt
2.) Organizační cíle
- struktura vedení, informační a řídící toky, systém plánování
3.) Finanční cíle
- náklady, cena, zisk, cash-flow
4.) Personální zajištění
Návod k sestavení vize
1.) Zákazníci
2.) Produkt a jeho výjimečnost
3.) Trh
4.) Technické a užitné přednosti produktu (výsledek výzkumu)
5.) Strategie (např. růst, ziskovost)
6.) Filosofie záměru
7.) Vliv na koncepci a postavení podniku (např. konkurenční pozice)
8.) Veřejná image (prezentace k veřejnosti)
9.) Sociální koncepce (zaměstnanci, zákazníci, okolí)