ANGLIE
George Bernard Shaw (1856 - 1950) - klasikem světového dramatu je anglický autor George Bernard Shaw, Začínal ostrou kritikou snobské měšťanské morálky ve hrách Domy pana Santoria, Živnost paní Warrenové nebo Candida. Satirický pohled na militarismus představuje hra Pekelník. Otázkou dlouhověkosti a biologického vývoje člověka se zabývá v pětidílném cyklu Zpět k Metuzalémovi., jeho nejznámějším dílem je komedie Pygmalion. Ukazuje v ní sociální rozdíly anglické společnosti. Profesor fonetiky Higgins se kvůli sázce rozhodne vychovat z předměstské květinářky Lízy Doolittlové dámu. To se mu sice podaří, sama královna na večírku nic nepozná, ale Líza se tím dostává do neřešitelné situace. Její rodina už ji nechce přijmout zpět a ve vysoké společnosti také zůstat nemůže. Tato hra se stala také předlohou úspěšného muzikálu My Fair Lady, pozoruhodná jsou i jeho historická dramata. Na vztah Caesara a Kleopatry se dívá jako na vztah mezi mužem a ženou, netradičně pojímá i francouzskou historii ve hře Svatá Jana
Liugi Pirandello (1867 - 1936) - prosazovatelem pragmatismu (chvála činu, pravdivé je to, co se dá prakticky využít) je italský dramatik Liugi Pirandello. Jeho nejslavnějším dramatickým dílem je "divadlo na divadle" Šest postav hledá autora. Soudobou měšťanskou společnost rozebírá v dílech Každý má svou pravdu a Člověk, zvíře, ctnost. Spíše než mravní otázky ho však zajímají hranice lidského poznání a hledání pravdy. Mezi jeho historická díla patří hra o Jindřichu IV
AVANTGARDA
RUSKO
Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904) - ruský realistický prozaik a dramatik Anton Pavlovič Čechov je kromě povídek autorem komedií o soudobé ruské společnosti - Racek, Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad, kde se zaměřil na kritiku marnotratnosti šlechty, děj Čechovových dramat není příliš konfliktní, bez výrazných zvratů. Přesto dokáže ve všedním příběhu vystihnout jeho zvláštní atmosféru.
REALISMUS
RUSKO
Nikolaj Vasiljevič Gogol – pocházel z Ukrajiny, z chudší šlechtické rodiny, studoval na univerzitě v Petrohradě, cestoval po Německu, po návratu studuje a seznamuje se s Puškinem, dramatická tvorba – Ženitba, Hráči, Revizor – hra má 5 jednání, děj se odehrává ve 24 hodinách, obraz ruské byrokracie – satira na ni, úplatky, přetvářka, úroveň vzdělání, hlavní postava Chlestakov cestuje za otcem, na zastávce je považován za petrohradského revizora, který má v městečku provést kontrolu – proto si obyvatelé chtějí získat jeho přízeň, použijí k tomu různých prostředků – úplatky – jelikož z něj mají obavy, na omyl se nakonec přijde a závěrečná scéna se odehrává v roce 1842
NORSKO
Henrik Ibsen - kritikou společnosti se zabýval i norský dramatik Henrik Ibsen. Jeho díla mají pevnou stavbu - zápletka se u něj odehrává už před začátkem hry a my sledujeme jen její rozvíjení a postavy hledající její příčinu, národní povahu rozebírá v pohádkové hře Peer Gynt. V dalších dílech, Nora, Divoká kachna, Strašidla a Nepřítel lidu se už orientuje spíše na současnost. Odhaluje v nich přetvářku a falešnost rodinných vztahů a hledá cesty k jejích napravení. První dvě hry jsou výjimečné obsazením žen do hlavních rolí
SOCIALISTICKÝ REALISMUS
NĚMECKO
Bertold Brecht (1898 - 1956) - vzorem i pro naše autory byl německý dramatik a režisér Bertold Brecht, ten prosazoval koncepci tzv. epického divadla s postavou vypravěče a herci komentujícími příběh, proslavil se Žebráckou operou, kterou později zpracoval i prozaicky - jako Krejcarový román - je situována do berlínského podsvětí, líčí příběh legendárního Mackieho Messera, inspirací mu bylo dílo Angličana Johna Gaye ,hudbu k ní složil Kurt Weil, Brechtův dlouholetý spolupracovník, Žebráckou operou se u nás nechal inspirovat např. V. Havel nebo J. Menzel, kvůli svému odmítavému postoji k nastupujícímu Hitlerovi musel emigrovat do USA, kde vzniká jeho protifašistické dílo Strach a bída třetí říše, protiválečná je i dramatická kronika třicetileté války Matka kuráž a její děti, podobné téma jako Goethův Faust zpracovává ve hře Život Galieův, zabýval se i adaptacemi děl jiných autorů, i našeho Jaroslava Haška - ve hře Švejk ve druhé světové válce, předlohou pro poválečné dílo Kavkazský kruh mu byl biblický příběh o Šalamounově rozsudku mezi pravou a nepravou matkou
SSSR
Maxim Gorkij – dramatická tvorba – Jegor Bulyčov a ti druzí, Dostigajev a ti druzí, Vassa Železnovová
Nikolaj Vasiljevič Gogol – pocházel z Ukrajiny, z chudší šlechtické rodiny, studoval na univerzitě v Petrohradě, cestoval po Německu, po návratu studuje a seznamuje se s Puškinem, dramatická tvorba – Ženitba, Hráči, Revizor – hra má 5 jednání, děj se odehrává ve 24 hodinách, obraz ruské byrokracie – satira na ni, úplatky, přetvářka, úroveň vzdělání, hlavní postava Chlestakov cestuje za otcem, na zastávce je považován za petrohradského revizora, který má v městečku provést kontrolu – proto si obyvatelé chtějí získat jeho přízeň, použijí k tomu různých prostředků – úplatky – jelikož z něj mají obavy, na omyl se nakonec přijde a závěrečná scéna se odehrává v roce 1842
NORSKO
Henrik Ibsen - kritikou společnosti se zabýval i norský dramatik Henrik Ibsen. Jeho díla mají pevnou stavbu - zápletka se u něj odehrává už před začátkem hry a my sledujeme jen její rozvíjení a postavy hledající její příčinu, národní povahu rozebírá v pohádkové hře Peer Gynt. V dalších dílech, Nora, Divoká kachna, Strašidla a Nepřítel lidu se už orientuje spíše na současnost. Odhaluje v nich přetvářku a falešnost rodinných vztahů a hledá cesty k jejích napravení. První dvě hry jsou výjimečné obsazením žen do hlavních rolí
SOCIALISTICKÝ REALISMUS
NĚMECKO
Bertold Brecht (1898 - 1956) - vzorem i pro naše autory byl německý dramatik a režisér Bertold Brecht, ten prosazoval koncepci tzv. epického divadla s postavou vypravěče a herci komentujícími příběh, proslavil se Žebráckou operou, kterou později zpracoval i prozaicky - jako Krejcarový román - je situována do berlínského podsvětí, líčí příběh legendárního Mackieho Messera, inspirací mu bylo dílo Angličana Johna Gaye ,hudbu k ní složil Kurt Weil, Brechtův dlouholetý spolupracovník, Žebráckou operou se u nás nechal inspirovat např. V. Havel nebo J. Menzel, kvůli svému odmítavému postoji k nastupujícímu Hitlerovi musel emigrovat do USA, kde vzniká jeho protifašistické dílo Strach a bída třetí říše, protiválečná je i dramatická kronika třicetileté války Matka kuráž a její děti, podobné téma jako Goethův Faust zpracovává ve hře Život Galieův, zabýval se i adaptacemi děl jiných autorů, i našeho Jaroslava Haška - ve hře Švejk ve druhé světové válce, předlohou pro poválečné dílo Kavkazský kruh mu byl biblický příběh o Šalamounově rozsudku mezi pravou a nepravou matkou
SSSR
Maxim Gorkij – dramatická tvorba – Jegor Bulyčov a ti druzí, Dostigajev a ti druzí, Vassa Železnovová
ROMANTISMUS
ANGLIE
GEORGE GORDON BYRON – patřil ke staré anglické aristokratické rodině, většinu života tráví v cizině, zejména Itálii, umírá na následky moru, tvůrcem lyrickoepické povídky, označované též byronská povídka, Childe Haroldova pouť – obsahuje autobiografické prvky, hrdina se rozchází se svou společenskou vrstvou, opouští vlast a vydává se na cestu Evropou, je uchvácen krásou přírodní scenérie, rozdělení na 3 díly – Džaur, Korzár, Lara – hrdinové prožívají konflikt se světem, bojovníci proti tyranii nebo náboženské konvenci, Manfréd a Kain – filozofická veršovaná dramata, odpor proti světovému řádu a Bohu, revolta ztroskotává – hrdinové pesimisté
PERCY BYSSHE SHELEY – dvakrát vyloučen z univerzity, odjíždí za Byronem do Itálie, odpor proti společenským předsudkům a pokrytectví, Odpoutaný Prométheus – básník zde ztělesnil své filozofické představy o konečném vítězství dobra nad zlem
FRANCIE
VIKTOR HUGO – představuje vrchol francouzského romantismu, syn napoleonského generála, vychováván v nenávist k revoluci i k Napoleonovi, osvobozoval se od vlivu rodiny a stával se stoupencem svobodomyslných liberálních názorů; úvod k jeho dramatu Cromwell se stal manifestem romantismu ve Francii, proti vznešeným hrdinům klasické literatury postavil jednoduché a sociální jedince
RUSKO
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN – pocházel ze šlechtické rodiny, měl úzké spojení s účastníky první šlechtické proticarské vzpoury, v roce 1820 odchází do vyhnanství na jih Ruska, po sedmi letech návrat domů, do smrti pod policejním dozorem, umírá v souboji, Boris Godunov – historické drama, vztah mezi panovníkem a lidem, polemika názorů
GEORGE GORDON BYRON – patřil ke staré anglické aristokratické rodině, většinu života tráví v cizině, zejména Itálii, umírá na následky moru, tvůrcem lyrickoepické povídky, označované též byronská povídka, Childe Haroldova pouť – obsahuje autobiografické prvky, hrdina se rozchází se svou společenskou vrstvou, opouští vlast a vydává se na cestu Evropou, je uchvácen krásou přírodní scenérie, rozdělení na 3 díly – Džaur, Korzár, Lara – hrdinové prožívají konflikt se světem, bojovníci proti tyranii nebo náboženské konvenci, Manfréd a Kain – filozofická veršovaná dramata, odpor proti světovému řádu a Bohu, revolta ztroskotává – hrdinové pesimisté
PERCY BYSSHE SHELEY – dvakrát vyloučen z univerzity, odjíždí za Byronem do Itálie, odpor proti společenským předsudkům a pokrytectví, Odpoutaný Prométheus – básník zde ztělesnil své filozofické představy o konečném vítězství dobra nad zlem
FRANCIE
VIKTOR HUGO – představuje vrchol francouzského romantismu, syn napoleonského generála, vychováván v nenávist k revoluci i k Napoleonovi, osvobozoval se od vlivu rodiny a stával se stoupencem svobodomyslných liberálních názorů; úvod k jeho dramatu Cromwell se stal manifestem romantismu ve Francii, proti vznešeným hrdinům klasické literatury postavil jednoduché a sociální jedince
RUSKO
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN – pocházel ze šlechtické rodiny, měl úzké spojení s účastníky první šlechtické proticarské vzpoury, v roce 1820 odchází do vyhnanství na jih Ruska, po sedmi letech návrat domů, do smrti pod policejním dozorem, umírá v souboji, Boris Godunov – historické drama, vztah mezi panovníkem a lidem, polemika názorů
COMMEDIA DELL ARTE PREROMANTISMUS
ITÁLIE
Carlo Goldoni (1707-1793) – komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa – Chytrá vdova, a šlechtických typů – Jemnostpán Markýz, komedie – Hrubiáni, Pán Todero Brumla – komedie soustředěná na typ člověka, který není s ničím spokojen, jedná s lidmi příkře, takže se všem zprotiví, komedie – Poprask na laguně – žárlivá milenecká dvojice z rybářského prostředí, komedie - Mirandolina
PREROMANTISMUS
NĚMECKO
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) – básník, dramatik, prozaik, vědec, studoval práva a přírodní vědy, člen hnutí Sturm und Drang; díla autorů této skupiny téměř vždy končila porážkou hrdiny (charakteristický znak), Prometheus - dílo ovlivněné názory hnutí SD
Goetz von Berlichingen - dílo ovlivněné názory hnutí SD, historické drama s námětem povstání německých sedláků, Utrpení mladého Wethera - lyrický román; psán formou dopisů, zpracovává: zážitky ze své právnické praxe, nešťastná láska k přítelově snoubence, sebevražda jiného jeho přítele, Ifigenie na Tauridě - ovlivněno antikou, Torquato Tasso - tragedie ovlivněná antikou, tragický osud italského renesančního básníka - konflikt s intrikánským ovzduším malého panovnického rodu, Egmont – tragedie, oslavuje národně osvobozenecký boj Nizozemců proti španělskému útlaku, Faust - ( I.díl 1808, II.díl 1832)
Díl I: - v prologu díla spolu Mefistofeles (ďábel) a Hospodin (bůh) uzavírají sázku o Faustovu duši (souboj dobra a zla), Faust věčně nespokojený, stále toužící po novém poznání, M nabídne F své služby a sepíše s ním smlouvu (jestliže F dosáhne klidu a uspokojení, zemře a jeho duše propadne peklu), M se snaží F přivést k pocitu spokojenosti tím, že ho omladí a seznámí ho s půvabnou Markétkou, vztah mezi F a Markétkou se vyvine v opravdovou lásku, která ale končí tragicky, Markétka bezděčně zaviní smrt své matky a bratra, který je při souboji zabit F-em, ze zoufalství utopí svoje F-ovo dítě a v žaláři čeká na popravu, odmítne pomoc, kterou jí nabízí M donucen k tomu F-em, F se vymkne z ďáblovy moci, Díl II: - po období zoufalství nad Markétčinou smrtí uveden M na královský dvůr, aby se ponořil do světských radostí, F si získá císařovu vděčnost vynálezem papírových peněz - záchrana říše před úpadkem, pro dvorskou společnost vyvolá z podsvětí obraz nejkrásnější ženy starověku Heleny ( ve vztahu k Heleně jejíž propuštění z podsvětí si vyprosí se inspiruje a obohacuje se duchem antiky), po Helenině odchodu se F vrací na císařský dvůr a vyžádá si odměnu za své služby - pás bažinatého mořského břehu, který chce odvodnit a změnit na úrodnou půdu, kde by žili svobodní lidé, v této myšlence nachází F smysl svého následujícího života
ačkoli pocit uspokojení znamená podle smlouvy s M smrt a odchod jeho duše do pekla F-ova nepřekonatelná touha žít a tvořit pro dobro lidstva zachraňují jeho duši před peklem.
Carlo Goldoni (1707-1793) – komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa – Chytrá vdova, a šlechtických typů – Jemnostpán Markýz, komedie – Hrubiáni, Pán Todero Brumla – komedie soustředěná na typ člověka, který není s ničím spokojen, jedná s lidmi příkře, takže se všem zprotiví, komedie – Poprask na laguně – žárlivá milenecká dvojice z rybářského prostředí, komedie - Mirandolina
PREROMANTISMUS
NĚMECKO
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) – básník, dramatik, prozaik, vědec, studoval práva a přírodní vědy, člen hnutí Sturm und Drang; díla autorů této skupiny téměř vždy končila porážkou hrdiny (charakteristický znak), Prometheus - dílo ovlivněné názory hnutí SD
Goetz von Berlichingen - dílo ovlivněné názory hnutí SD, historické drama s námětem povstání německých sedláků, Utrpení mladého Wethera - lyrický román; psán formou dopisů, zpracovává: zážitky ze své právnické praxe, nešťastná láska k přítelově snoubence, sebevražda jiného jeho přítele, Ifigenie na Tauridě - ovlivněno antikou, Torquato Tasso - tragedie ovlivněná antikou, tragický osud italského renesančního básníka - konflikt s intrikánským ovzduším malého panovnického rodu, Egmont – tragedie, oslavuje národně osvobozenecký boj Nizozemců proti španělskému útlaku, Faust - ( I.díl 1808, II.díl 1832)
Díl I: - v prologu díla spolu Mefistofeles (ďábel) a Hospodin (bůh) uzavírají sázku o Faustovu duši (souboj dobra a zla), Faust věčně nespokojený, stále toužící po novém poznání, M nabídne F své služby a sepíše s ním smlouvu (jestliže F dosáhne klidu a uspokojení, zemře a jeho duše propadne peklu), M se snaží F přivést k pocitu spokojenosti tím, že ho omladí a seznámí ho s půvabnou Markétkou, vztah mezi F a Markétkou se vyvine v opravdovou lásku, která ale končí tragicky, Markétka bezděčně zaviní smrt své matky a bratra, který je při souboji zabit F-em, ze zoufalství utopí svoje F-ovo dítě a v žaláři čeká na popravu, odmítne pomoc, kterou jí nabízí M donucen k tomu F-em, F se vymkne z ďáblovy moci, Díl II: - po období zoufalství nad Markétčinou smrtí uveden M na královský dvůr, aby se ponořil do světských radostí, F si získá císařovu vděčnost vynálezem papírových peněz - záchrana říše před úpadkem, pro dvorskou společnost vyvolá z podsvětí obraz nejkrásnější ženy starověku Heleny ( ve vztahu k Heleně jejíž propuštění z podsvětí si vyprosí se inspiruje a obohacuje se duchem antiky), po Helenině odchodu se F vrací na císařský dvůr a vyžádá si odměnu za své služby - pás bažinatého mořského břehu, který chce odvodnit a změnit na úrodnou půdu, kde by žili svobodní lidé, v této myšlence nachází F smysl svého následujícího života
ačkoli pocit uspokojení znamená podle smlouvy s M smrt a odchod jeho duše do pekla F-ova nepřekonatelná touha žít a tvořit pro dobro lidstva zachraňují jeho duši před peklem.
BAROKO KLASICISMUS
ŠPANĚLSKO
Pedro Calderón de la Barca (17.st.) – dramatik období zlatého věku španělské literatury, zpracovává podobné látka jako Lope de Vega, píše náboženská dramata a tragedie cti, Lékař své cti – žárlivý manžel dává lékařem zavraždit svou ženu, aby ji potrestal za podezření z nevěry, Nejnestvůrnější žárlivost – muž zabíjí svou ženu, aby se po jeho smrti nestala manželkou jiného, Soudce Zalamejský – drama msty za porušenou čest, hra, venkovský rychtář Crespo, jehož dceru svedl kapitán královského vojska, nesmí se pomstít svůdci, protože je zvoleným soudcem, žádá kapitána, aby se s dívkou oženil, a když kapitán odmítne, Crespo ho odsoudí k smrti a dá popravit dříve, než získá králův souhlas, soud, který vykoná nešlechtic na královském důstojníkovi, stává se tak odsudkem feudální zvůle, nakonec i král potvrzuje Crespův rozsudek.
KLASICISMUS
FRANCIE
Pierre Corneille (1606-1684) – tragédie – CID – obrovský jevištní úspěch, tragédie, rozpor mezi rozumem a citem (pomsta x láska), otec urazí Rodrigova otce, ten ho v souboji zabije, Xiména v zájmu rodové cti žádá Rodrigovu hlavu, vyzná se však ze své lásky k němu, po roce oplakávání otce a Rodrigova boje za Španělsko král rozhodne o svatbě
Jean Racine (1639-1699) – tragédie – Faidra – čerpá z Euripida, žena athénského krále Thesea potlačuje dlouho lásku k nevlastnímu synovi Hyppolytovi, projeví mu svůj cit v době, kdy se domnívá, že král v cizině zemřel, ale Hyppolyt zůstane chladný a odmítavý, Faidra chce podnítit jeho ctižádost a navrhuje mu, že se spolu podělí o trůn, král Theseus se však vrací a ušlechtilého Hippolyta obžalovává Faidřina chůva z pokusu o zneuctění nevlastní matky, král vyžene syna ze země a vyzývá bohy, aby potrestali zločin, králova žádost se brzy vyplní, Faidra vypije jed a před smrtí se doznává Theseovi, že jej oklamala
Moliére (1622-1673) - vl. jménem Jean-Baptiste Poquelin, klasik světové komedie, působil u hereckých kočovných společností jako herec, režisér a spisovatel frašek a komedií, stal se ředitelem královského divadla v Paříži, ve svých hrách předváděl Moliére soudobou pestrou mravní problematiku, komedie – Tartuffe – hra odhaloval pokrytectví a svatouškovství, titulní postavou mířila proti církvi, Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona, ovládá ho a nabývá vlivu nad jeho rodinou, usiluje o jeho ženu, má si vzít jeho dceru a členové rodiny se marně pokoušejí překazit tyto záměry, Orgon zcela podléhá Tartuffovi, dokonce mu připíše i svůj majetek a jen králův zásah zabrání úplnému zničení rodiny, komedie – Lakomec – inspirace Plautovou Komedií o hrnci, titulní postavou je lichvář Harpagon, ochotný pro peníze obětovat všechno, ztráta pokladnice znamená pro něho životní tragédii, poloviční šílenství a nenávist k celému lidstvu, komedie – Škola žen, Misantrop, Měšťák šlechticem, Zdravý nemocný, Don Juan
Pedro Calderón de la Barca (17.st.) – dramatik období zlatého věku španělské literatury, zpracovává podobné látka jako Lope de Vega, píše náboženská dramata a tragedie cti, Lékař své cti – žárlivý manžel dává lékařem zavraždit svou ženu, aby ji potrestal za podezření z nevěry, Nejnestvůrnější žárlivost – muž zabíjí svou ženu, aby se po jeho smrti nestala manželkou jiného, Soudce Zalamejský – drama msty za porušenou čest, hra, venkovský rychtář Crespo, jehož dceru svedl kapitán královského vojska, nesmí se pomstít svůdci, protože je zvoleným soudcem, žádá kapitána, aby se s dívkou oženil, a když kapitán odmítne, Crespo ho odsoudí k smrti a dá popravit dříve, než získá králův souhlas, soud, který vykoná nešlechtic na královském důstojníkovi, stává se tak odsudkem feudální zvůle, nakonec i král potvrzuje Crespův rozsudek.
KLASICISMUS
FRANCIE
Pierre Corneille (1606-1684) – tragédie – CID – obrovský jevištní úspěch, tragédie, rozpor mezi rozumem a citem (pomsta x láska), otec urazí Rodrigova otce, ten ho v souboji zabije, Xiména v zájmu rodové cti žádá Rodrigovu hlavu, vyzná se však ze své lásky k němu, po roce oplakávání otce a Rodrigova boje za Španělsko král rozhodne o svatbě
Jean Racine (1639-1699) – tragédie – Faidra – čerpá z Euripida, žena athénského krále Thesea potlačuje dlouho lásku k nevlastnímu synovi Hyppolytovi, projeví mu svůj cit v době, kdy se domnívá, že král v cizině zemřel, ale Hyppolyt zůstane chladný a odmítavý, Faidra chce podnítit jeho ctižádost a navrhuje mu, že se spolu podělí o trůn, král Theseus se však vrací a ušlechtilého Hippolyta obžalovává Faidřina chůva z pokusu o zneuctění nevlastní matky, král vyžene syna ze země a vyzývá bohy, aby potrestali zločin, králova žádost se brzy vyplní, Faidra vypije jed a před smrtí se doznává Theseovi, že jej oklamala
Moliére (1622-1673) - vl. jménem Jean-Baptiste Poquelin, klasik světové komedie, působil u hereckých kočovných společností jako herec, režisér a spisovatel frašek a komedií, stal se ředitelem královského divadla v Paříži, ve svých hrách předváděl Moliére soudobou pestrou mravní problematiku, komedie – Tartuffe – hra odhaloval pokrytectví a svatouškovství, titulní postavou mířila proti církvi, Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona, ovládá ho a nabývá vlivu nad jeho rodinou, usiluje o jeho ženu, má si vzít jeho dceru a členové rodiny se marně pokoušejí překazit tyto záměry, Orgon zcela podléhá Tartuffovi, dokonce mu připíše i svůj majetek a jen králův zásah zabrání úplnému zničení rodiny, komedie – Lakomec – inspirace Plautovou Komedií o hrnci, titulní postavou je lichvář Harpagon, ochotný pro peníze obětovat všechno, ztráta pokladnice znamená pro něho životní tragédii, poloviční šílenství a nenávist k celému lidstvu, komedie – Škola žen, Misantrop, Měšťák šlechticem, Zdravý nemocný, Don Juan
HUMANISMUS A RENESENCE
ŠPANĚLSKO
Miguel de Cervantes y Saavedra (16/17.st.) – rytířský román – Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – vášnivá četba rytířských románů připravila zchudlého šlechtice dona Quijota o zdraví rozum, se svým koněm Rocinantem se vydává, vyzbrojen kopím a štítem do světa za dobrodružstvím, protože v rytířských románech má každý hrdina dámu svého srdce, zvolí si don Quijote prostou děvečku, kterou nazve Dulcineou z Tobosa, a je pro ni v hádce s kupci zbit, brzy se vrací domů, na další cesty se vydává se zbrojnošem Sancho Panzou, rozšafným vesničanem, jeho protikladem, jemuž slíbil za odměnu vladaření na ostrově, který společně dobudou, následují četné příběhy – bitka s větrnými mlýny a stádem ovcí – domnělým nepřátelským vojskem, a útok na lvy, kteří si pomateného rytíře ani nevšimnou, don Quijote se vrací domů a setkává se s Dulcineou, vystřízlivý ze svých fantazií a brzy na to umírá, neboť vystřízlivění znamená pro něj smrt
Lope de Vega (16/17.st.) – nejplodnější autor všech dob, až 2000 her, vytvořil typické španělské národní drama, hra Fuente Ovejuna – obraz odboje proti zvůli a útisku, námět – komtur Gomez zabit za své provinění, vesničané však přes mučení nevydali mstitele; dramatická tvorba – Ovčí pramen
ANGLIE
William Shakespeare (16/17.st.) – největší dramatik světové literatury, narodil se ve Stratfordu nad Avonou, velmi mladý se oženil, roku 1585 odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, později byl také spolumajitelem divadla U labutě, ke konci života se usazuje u Stratfordu, kde také umírá, autor 37 her, u některých her je jeho autorství sporné, z počátku psal komedie – Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Sen o noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský, historické hry – Jindřich VI., Richard III., Jindřich IV., dramata se středověkými látkami – Julius Caesar, Troilus a Cressida, tragédie – Romeo a Julie – o milencích ze dvou znepřátelených rodů v italské Veroně, nad nimiž vládne rodová nenávist, kterou odstraní teprve smrt obou mladých lidí, tragika hry je dána vnějšími okolnostmi; druhé tvůrčí období – průnik pesimismu a životního zklamání do tvorby – Macbeth, Hamlet – příběh hrdiny rozpolceného mezi touhou po naplnění vznešených ideálů a pocitem povinnosti trestat zlo, Hamlet představuje typ člověka, jehož touhu po činu, který by naplnil spravedlnost, oslabují neustálé pochybnosti a nedůvěra ve vlastní síly; Král Lear, Timon Athénský, Antonius a Kleopatra, Othello – tragédie žárlivosti, ctižádostiví důstojník ve službách benátské republiky Jago nenávidí svého představeného, černého generála Othella, protože se mu nedostalo povýšení, Othello připlouvá na ostrov Kypr jako vůdce výpravy proti Turkům, setkává se s manželkou Desdemonou, ale oba se stávají obětí Jagovy intriky, Jago zasévá do Othellovi duše různými narážkami pochybnosti o Desdemonině věrnosti, nakonec nastraží léčku, aby vzbudil u Othella žárlivost, Desdemona ji neprohlédne a Othello svou manželku uškrtí, i když Jagova žena prozrazuje intriku, pro Othella pozbyl už život smysl, zhroutil se celý jeho svět, jeho víra v lásku a přátelství, páchá sebevraždu, ; veselohry – Veselé paničky Windsorské, Večer Tříkrálový, Konec vše napraví, třetí období – Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře
Miguel de Cervantes y Saavedra (16/17.st.) – rytířský román – Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – vášnivá četba rytířských románů připravila zchudlého šlechtice dona Quijota o zdraví rozum, se svým koněm Rocinantem se vydává, vyzbrojen kopím a štítem do světa za dobrodružstvím, protože v rytířských románech má každý hrdina dámu svého srdce, zvolí si don Quijote prostou děvečku, kterou nazve Dulcineou z Tobosa, a je pro ni v hádce s kupci zbit, brzy se vrací domů, na další cesty se vydává se zbrojnošem Sancho Panzou, rozšafným vesničanem, jeho protikladem, jemuž slíbil za odměnu vladaření na ostrově, který společně dobudou, následují četné příběhy – bitka s větrnými mlýny a stádem ovcí – domnělým nepřátelským vojskem, a útok na lvy, kteří si pomateného rytíře ani nevšimnou, don Quijote se vrací domů a setkává se s Dulcineou, vystřízlivý ze svých fantazií a brzy na to umírá, neboť vystřízlivění znamená pro něj smrt
Lope de Vega (16/17.st.) – nejplodnější autor všech dob, až 2000 her, vytvořil typické španělské národní drama, hra Fuente Ovejuna – obraz odboje proti zvůli a útisku, námět – komtur Gomez zabit za své provinění, vesničané však přes mučení nevydali mstitele; dramatická tvorba – Ovčí pramen
ANGLIE
William Shakespeare (16/17.st.) – největší dramatik světové literatury, narodil se ve Stratfordu nad Avonou, velmi mladý se oženil, roku 1585 odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, později byl také spolumajitelem divadla U labutě, ke konci života se usazuje u Stratfordu, kde také umírá, autor 37 her, u některých her je jeho autorství sporné, z počátku psal komedie – Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Sen o noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský, historické hry – Jindřich VI., Richard III., Jindřich IV., dramata se středověkými látkami – Julius Caesar, Troilus a Cressida, tragédie – Romeo a Julie – o milencích ze dvou znepřátelených rodů v italské Veroně, nad nimiž vládne rodová nenávist, kterou odstraní teprve smrt obou mladých lidí, tragika hry je dána vnějšími okolnostmi; druhé tvůrčí období – průnik pesimismu a životního zklamání do tvorby – Macbeth, Hamlet – příběh hrdiny rozpolceného mezi touhou po naplnění vznešených ideálů a pocitem povinnosti trestat zlo, Hamlet představuje typ člověka, jehož touhu po činu, který by naplnil spravedlnost, oslabují neustálé pochybnosti a nedůvěra ve vlastní síly; Král Lear, Timon Athénský, Antonius a Kleopatra, Othello – tragédie žárlivosti, ctižádostiví důstojník ve službách benátské republiky Jago nenávidí svého představeného, černého generála Othella, protože se mu nedostalo povýšení, Othello připlouvá na ostrov Kypr jako vůdce výpravy proti Turkům, setkává se s manželkou Desdemonou, ale oba se stávají obětí Jagovy intriky, Jago zasévá do Othellovi duše různými narážkami pochybnosti o Desdemonině věrnosti, nakonec nastraží léčku, aby vzbudil u Othella žárlivost, Desdemona ji neprohlédne a Othello svou manželku uškrtí, i když Jagova žena prozrazuje intriku, pro Othella pozbyl už život smysl, zhroutil se celý jeho svět, jeho víra v lásku a přátelství, páchá sebevraždu, ; veselohry – Veselé paničky Windsorské, Večer Tříkrálový, Konec vše napraví, třetí období – Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře
ANTIKA 2
EURIPIDÉS - psychologie postav, postavy otroků, všímal si nedostatků athénské demokracie, pro E.je typický nadpřirozený zásah božstva při neřešitelné situaci (deus ex machina), Medeia - Médea zachrání vůdce Argonautů Iasóna a pomůže mu zmocnit se zlatého rouna, Iáson si však místo ní chce vzít za ženu Glauku, Médea se krutě pomstí, pošle nevěstě šaty, které se na ní vznítí a ona uhoří, potom ještě Médea zavraždí obě své děti, které měla s Iásónem , Elektra
znaky antické tragédie:
- čerpá z mytologie
- hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
- končí tragicky
- forma = verš, existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
- děj se nečlení na dějství
- spojení mluveného slova, zpěvu, tance
- expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
KOMEDIE:
ARISTOFANÉS - řeší aktuální politické otázky, názory, kritika společnosti - skvělý pozorovatel, Žáby - Bůh Dionýsos odejde do podsvětí, aby odtud vyvedl oblíbeného dramatika Euripida, Euripides však v soutěži s Aischylem prohrává (zde vtipně rozebírána jejich tvorba), Dionýsos s sebou odváží Aischyla
znaky antické komedie:
- veselohra, komický účinek
- zesměšňuje jevy života, šťastný konec
- útok na politické poměry, morálku
- nevázaný žert
- dialog
ŘÍM:
TITUS MACCIUS PLAUTUS - čerpá ze života obyčejných lidí (otroků, opilci, nevěrné ženy, vojáků, milenců), zachováno 21 her - Vychloubačný voják, Komedie o hrnci - návaznost na řecké komedie, Lišák Pseudolus
INDIE:
2/2 4.století až ½ 5.století, své tragédie tvořil Kalisáda – Šakuntala
ČINA:
středověké světské drama v 13 - 14 století, takzvaná doba Ming.
KUAN - CHAN -ČCHING - Letní sníh
VANG - Š - FU - Západní komnata
znaky antické tragédie:
- čerpá z mytologie
- hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
- končí tragicky
- forma = verš, existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
- děj se nečlení na dějství
- spojení mluveného slova, zpěvu, tance
- expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
KOMEDIE:
ARISTOFANÉS - řeší aktuální politické otázky, názory, kritika společnosti - skvělý pozorovatel, Žáby - Bůh Dionýsos odejde do podsvětí, aby odtud vyvedl oblíbeného dramatika Euripida, Euripides však v soutěži s Aischylem prohrává (zde vtipně rozebírána jejich tvorba), Dionýsos s sebou odváží Aischyla
znaky antické komedie:
- veselohra, komický účinek
- zesměšňuje jevy života, šťastný konec
- útok na politické poměry, morálku
- nevázaný žert
- dialog
ŘÍM:
TITUS MACCIUS PLAUTUS - čerpá ze života obyčejných lidí (otroků, opilci, nevěrné ženy, vojáků, milenců), zachováno 21 her - Vychloubačný voják, Komedie o hrnci - návaznost na řecké komedie, Lišák Pseudolus
INDIE:
2/2 4.století až ½ 5.století, své tragédie tvořil Kalisáda – Šakuntala
ČINA:
středověké světské drama v 13 - 14 století, takzvaná doba Ming.
KUAN - CHAN -ČCHING - Letní sníh
VANG - Š - FU - Západní komnata
ANTIKA
ŘECKO:
Počátky divadla spadají až do 5. - 4. st. př. n. l. - do atického období antické řecké literatury, do doby rozkvětu Athén a vrcholu řecké otrokářské demokracie. Koncem března konávali Řekové slavnosti zasvěcené bohu vína a veselí Dionýsovi. Při závěrečných obřadech přednášel sbor pěvců, oblečených do kozích kůží, písně doprovázené tancem, zvané dithyramby - z nich se časem vyvinulo divadelní představení - tragédie (v původním slova smyslu "píseň kozlů"). Podobně se zrodila z žertovných a satirických písní řecká komedie.
- divadlo veřejnou záležitostí, podporován jeho rozvoj
- nejprve funkce náboženská, později zábavná
Složení:
1. Orchestra - kruhovitý prostor, kde sbor předváděl za zpěvu obřadné tance
2. Teatron - hlediště, upravené na svahu, řady, kamenných sedadel, obklopovaly orchestru v polokruhu
3. Jeviště - pódium mezi budovou, kde se herci převlékali a mezi orchestrou
Řecké divadlo netvořilo souvislou budovu, jednotlivé části byly odděleny průchody a nemělo střechu.
TRAGÉDIE:
AISCHYLOS - náměty z oblasti morálky, cti, konfliktu člověka a bohů - náměty z řeckých mýtů - Prosebnice, Peršané, Sedm proti Thébám, Spoutaný Prométheus, tragédie - Oresteia - 3 díly; král Agamemnón je po návratu z trojské války zabit svou nevěrnou ženou a jejím milencem, Agamemnónův syn, Orestes, po čase pomstí smrt otce zabitím své matky i jejího milence, ale má výčitky svědomí a odchází do Tauridy, aby se před bohy očistil
SOFOKLES - náměty z oblasti trojských bájí a pověstí o Thébách, Král Oidipus - Théby zachvátil mor jako trest ze vraždu krále Laia, nynější král Oidipus začne pátrat po vrahovi, dozvídá se však je vrahem je on sám, když kdysi nevědomky zabil neznámého cizince, kterého v hádce zabil a ještě se stal manželem své matky. Oidipus si vypíchne oči a odchází do vyhnanství, aby se potrestal , Antigona - po Oidipově odchodu vedou jeho synové spor o trůn. Polyneik je vyhnán, ale přitáhne s vojskem zpět. V bitvě oba bratři padnou, králem Kreón, zakazuje pohřbít Polyneika, Oidipova dcera, Antigona, ho však pohřbí a za trest je zaživa zazděna do královské hrobky. Bohové se však rozzlobí a Kreón chce vrátit Antigoně svobodu, Antigona je však už oběšená, všemi opuštěn žádá Kreón bohy, aby ho zbavili života
Počátky divadla spadají až do 5. - 4. st. př. n. l. - do atického období antické řecké literatury, do doby rozkvětu Athén a vrcholu řecké otrokářské demokracie. Koncem března konávali Řekové slavnosti zasvěcené bohu vína a veselí Dionýsovi. Při závěrečných obřadech přednášel sbor pěvců, oblečených do kozích kůží, písně doprovázené tancem, zvané dithyramby - z nich se časem vyvinulo divadelní představení - tragédie (v původním slova smyslu "píseň kozlů"). Podobně se zrodila z žertovných a satirických písní řecká komedie.
- divadlo veřejnou záležitostí, podporován jeho rozvoj
- nejprve funkce náboženská, později zábavná
Složení:
1. Orchestra - kruhovitý prostor, kde sbor předváděl za zpěvu obřadné tance
2. Teatron - hlediště, upravené na svahu, řady, kamenných sedadel, obklopovaly orchestru v polokruhu
3. Jeviště - pódium mezi budovou, kde se herci převlékali a mezi orchestrou
Řecké divadlo netvořilo souvislou budovu, jednotlivé části byly odděleny průchody a nemělo střechu.
TRAGÉDIE:
AISCHYLOS - náměty z oblasti morálky, cti, konfliktu člověka a bohů - náměty z řeckých mýtů - Prosebnice, Peršané, Sedm proti Thébám, Spoutaný Prométheus, tragédie - Oresteia - 3 díly; král Agamemnón je po návratu z trojské války zabit svou nevěrnou ženou a jejím milencem, Agamemnónův syn, Orestes, po čase pomstí smrt otce zabitím své matky i jejího milence, ale má výčitky svědomí a odchází do Tauridy, aby se před bohy očistil
SOFOKLES - náměty z oblasti trojských bájí a pověstí o Thébách, Král Oidipus - Théby zachvátil mor jako trest ze vraždu krále Laia, nynější král Oidipus začne pátrat po vrahovi, dozvídá se však je vrahem je on sám, když kdysi nevědomky zabil neznámého cizince, kterého v hádce zabil a ještě se stal manželem své matky. Oidipus si vypíchne oči a odchází do vyhnanství, aby se potrestal , Antigona - po Oidipově odchodu vedou jeho synové spor o trůn. Polyneik je vyhnán, ale přitáhne s vojskem zpět. V bitvě oba bratři padnou, králem Kreón, zakazuje pohřbít Polyneika, Oidipova dcera, Antigona, ho však pohřbí a za trest je zaživa zazděna do královské hrobky. Bohové se však rozzlobí a Kreón chce vrátit Antigoně svobodu, Antigona je však už oběšená, všemi opuštěn žádá Kreón bohy, aby ho zbavili života
Humor a satira v české LT 6
Karel Poláček (1892-1944) - - byl prozaikem a novinářem Lidových novin, narodil se v Rychnově nad Kněžnou a pocházel z židovské kupecké rodiny, ve své tvorbě projevoval zájem o malé město a život českých židů, roku 1914 byl na frontě a za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim, vytvářel satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války - maloměšťáctví ohrožuje lidstvo - není směšné, ale nebezpečné, román Muži v ofsajdu - román vypráví o osudech otce a syna Habáskových - stoupenců žižkovské Viktorky a pana Načeradce, majitele obchodu a přívržence Slávie, je zde vykreslena psychologie a vášnivost klubových fanoušků, román Hostinec u kamenného stolu - je to humoristická próza o venkovských lázních a letních hostech, za okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady, román Dům na předměstí - společenská kritika a satira - vypráví o majiteli činžovního domu, který praktikuje hrůzovládu jak v domě tak i ve vlastní rodině a jeho nájemnících, románová pentalogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno - pátý díl této pentalogie je nezvěstný - je vrcholem jeho tvorby, vytváří obraz provinciálního města před 1. světovou válkou - Poláčkovo rodiště - maloměstský svět, nemá hlavního hrdinu - množství figurek, úsměvná próza Bylo nás pět - toto dílo vzniklo za protektorátu a bylo vydáno až posmrtně, je o světě maloměsta viděného očima malých dětí - 5-ti členné klukovské party
Eduard Bass (1888-1946) - byl novinářem, reportérem, prozaikem humoristou, dramatikem a kabaretiérem, narodil se v Praze a byl velikým znalcem její historie, byl zpěvákem, konferenciérem a textařem v literárním kabaretu Červená sedma a dále pak fejetonistou a redaktorem Lidových novin, Klapzubova jedenáctka - toto dílo je určeno pro děti - vypravuje o fotbalovém mužstvu synů českého chalupníka, které se proslavilo po celém světě - touha získat svět poctivostí a důvtipem, vrchol jeho tvorby znamená jeho román z cirkusového prostředí - Cirkus Humberto - ústřední postavou tohoto díla je Vašek - syn jihočeského zedníka, který jde všemi stupni výcviku v manéži, má velmi rychlou kariéru - ožení se s dcerou majitele cirkusu a stává se ředitelem cirkusu, novela Lidé z maringotek - je to satirický dekameron, obsahující milostné příběhy a rámcovou prózu
Eduard Bass (1888-1946) - byl novinářem, reportérem, prozaikem humoristou, dramatikem a kabaretiérem, narodil se v Praze a byl velikým znalcem její historie, byl zpěvákem, konferenciérem a textařem v literárním kabaretu Červená sedma a dále pak fejetonistou a redaktorem Lidových novin, Klapzubova jedenáctka - toto dílo je určeno pro děti - vypravuje o fotbalovém mužstvu synů českého chalupníka, které se proslavilo po celém světě - touha získat svět poctivostí a důvtipem, vrchol jeho tvorby znamená jeho román z cirkusového prostředí - Cirkus Humberto - ústřední postavou tohoto díla je Vašek - syn jihočeského zedníka, který jde všemi stupni výcviku v manéži, má velmi rychlou kariéru - ožení se s dcerou majitele cirkusu a stává se ředitelem cirkusu, novela Lidé z maringotek - je to satirický dekameron, obsahující milostné příběhy a rámcovou prózu
Humor a satira v české LT 4
Josef Kajetán Tyl (1808-1856) – narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka a krejčovského mistra, studoval filozofii v Praze, působil u kočovné divadelní společnosti, vstoupil do služeb vojenské správy, řídil představení Stavovského divadla, bouřlivých událostí let 1848-1849 se účastnil jako novinář a spisovatel, redaktor časopisu Květy, povídky – Rozina Ruthardová, Dekret kutnohorský – historické povídky z české minulosti, próza současná – tragické osudy ztroskotaných umělců, kteří dobývají uznání ve světě, když je nenašli ve vlasti – Hudební dobrodruzi, Bláznivý houslista, Pouť českých umělců, povídka – Rozervanec – polemika s romantickým životním postojem, v povídce Tyl zpodobňuje básníka Máchu, novela – Poslední Čech – ostrá kritika kvůli sentimentalitě, dramatická tvorba – báchorky, řešení současných problémů, sociální kritika (Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera), výchova k vlastenectví, pohádkové hry se zpěvy – Strakonický dudák – ústřední postavou Švanda dudák, ztělesňující kladné i záporné vlastnosti českého člověka (citovost a podnikavost – vrtkavost, touha po zbohatnutí), zvláštní postavení ve hře mají pohádkové bytosti, dodávají hře poetické kouzlo a symbolizují lidový názor, že přírody tvoří jednotu s člověkem, dále postava Kalafuny, Korduly, Dorotky a Vocilky, zfilmováno, hra – Tvrdohlavá žena – odpor proti novým projevům feudálního útlaku, historické hry – Kutnohorští havíři (sociální drama), Jan Hus – Tyl vkládá Husovi do úst program revolučního roku 1848, požadavky a cíle národa v soudobém boji, Jan Žižka z Trocnova, Bitva u Sudoměřic
Jaroslav Hašek (1883-1923) – narodil se v Praze, pobýval na Lipnici u Havlíčkova Brodu, žil bohémským životem a tuláctvím – pociťoval odpor ke společnosti a měšťáctví, byl předválečným anarchistou, protiměšťáckým humoristou, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády, roku 1920 se vrátil do Čech, humoresky k zábavě a satirické povídky – trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy, satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – 4 dílný, nedokončený – geniální satiry na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce, hlavní postava Švejk = literární typ – člověk válečné doby, hájící své právo na život, jeho dvojakost – prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, ve válce se brání svým chytráctvím), rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř, představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka, zfilmováno, Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, představitelé vládní moci jsou zobrazeni s groteskní nadsázkou, kniha měla poukázat na nesmyslnost války a protestovat proti ní, postava Švejka vznikla už před válkou v seriálu grotesek antimilitaristického zaměření – Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, Dobrý voják Švejk v zajetí
Jaroslav Hašek (1883-1923) – narodil se v Praze, pobýval na Lipnici u Havlíčkova Brodu, žil bohémským životem a tuláctvím – pociťoval odpor ke společnosti a měšťáctví, byl předválečným anarchistou, protiměšťáckým humoristou, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády, roku 1920 se vrátil do Čech, humoresky k zábavě a satirické povídky – trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy, satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – 4 dílný, nedokončený – geniální satiry na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce, hlavní postava Švejk = literární typ – člověk válečné doby, hájící své právo na život, jeho dvojakost – prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, ve válce se brání svým chytráctvím), rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř, představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka, zfilmováno, Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, představitelé vládní moci jsou zobrazeni s groteskní nadsázkou, kniha měla poukázat na nesmyslnost války a protestovat proti ní, postava Švejka vznikla už před válkou v seriálu grotesek antimilitaristického zaměření – Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, Dobrý voják Švejk v zajetí
Humor a satira v české LT 5
Viktor Dyk (1877 - 1931) - jeho tvorba je ovlivněna symbolismem a dekadencí, přejímá romantický náhled na svět, který je založen na rozporu mezi snem a skutečností, konfrontací snů s běžným životem dochází ke zklamání. Vedle romantického motivu se projevuje výrazný individualismus, který je představován odmítáním uznávaných hodnot, A porta inferi - sbírka z roku 1897, = od bran pekelných, Marnosti, Síla života, Pohádky z naší vesnice - sbírka z roku 1910, má shodný název s Hálkovou sbírkou. Na rozdíl od Hálka, který ve své sbírce oslavuje český venkov, Dyk se venkovu vysmívá, Zmoudření dona Quijota - divadelní hra z roku 1913, motiv rozčarování ze světa. Dyk zde obměňuje cizí předlohu. Od počátku k námětu přistupuje s tím, že oslavuje hodnoty rytířství. Don Quijot se upne na četbu rytířských románů. Nalézá v nich hodnoty, které postrádal. Četbou se chce přiblížit hrdinům. Okolí na něj pohlíží nevraživě, považuje ho za blázna. Rozhodnou se ho léčit. Ujme se toho farář a jeho přítel. Nejdřív spálí všechny knihy. Tento krok je podnětem pro Quijotovu snahu převést ideály do skutečného života. Rozhodne se, že povede život potulného rytíře, opustí své sídlo. Spolu se sedlákem Sancho Panzou se vydají do světa vykonávat hrdinské činy. Vybere si krásnou ženu, pro kterou chce vykonávat své činy - Dulisnea z Tobosy. Po mnoha dobrodružstvích se v turnaji utká s černým rytířem, kterým je jeho přítel Samson. V souboji je Quijot poražen a musí splnit vítězovy podmínky. To je, musí na dobu alespoň jednoho roku zanechat potulného života a vrátit se na statek. Jeho přátelé mu přivedou Dulisneu. Ta je nevzdělaná, obtloustlá, stará venkovanka. Quijote zjistí, že dělal něco pošetilého. Sice nabídne venkovance sňatek, ale je vyléčen. Je zbaven nejen iluzí, ale i chuti do života. Díky tomu umírá., Krysař - novela z roku 1915. Je zpracováním cizí předlohy, staroněmecké pověsti o střetu Krysaře s měšťany. Příběh je založen na konfliktu velké lidské touhy, čisté lásky a nízkého maloměstského prostředí, které počítá všechno na peníze a prospěch. Hlavní hrdina, Krysař, přichází do města Hamelu, aby ho zbavil za předem smluvenou odměnu krys. Nejdřív se seznámí s mladou, krásnou Agnes. Zamiluje se do ní i přes to, že ona má milence. Agnes lásku opětuje, ale skrývá vztah před okolím i před milencem Kristiánem. Krysaře miluje, ale Kristián má peníze a postavení. Kristián Agnes znásilní a ona s ním potom čeká dítě. Agnes nakonec volí sebevraždu, utopí se v řece. Jakmile Krysař splní své podmínky, měšťané odmítají zaplatit. Nabízejí zboží. Když se Krysař dozví o smrti Agnes, splní hrozbu. Když totiž začne hrát silně, jdou za zvukem i lidské krysy, zklamán začne hrát a všichni lidé ve městě se vydají za ním. Vyvede je k propasti. Až na dvě vyjímky spadnou všichni do propasti, Krysař s nimi. Výjimky jsou rybář, který není zcela při smyslech, má pomalejší uvažování, ale není zlý, a malé nemluvně, symbol lepšího příštího světa, Až do 1. světové války v Dykově tvorbě převládá negativní náhled na společnost,svět. 1. světová válka přináší vzestup národního cítění. K národním motivům se přiklání i Dyk a překonává dosavadní záporný přístup ke světu a společnosti a nahrazuje jej novým východiskem, nadosobní ideou národa. Idea národa je pro něj nejvyšší dokonalostí. Národ je podle něj společenství spjaté tradicí, ale i mravním posláním. Tyto ideály odráží básně z let 1915 – 1922, 4 sbírky, které se také nazývají - válečná tetralogie - Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok, Země mluví - báseň ze sbírky Okno. Je psána v podobě dialogu mezi matkou Zemí a jejím synem. Matka syna vyzývá, aby hájil svou zem. Říká mu, že když to neudělá, zradí nejen sebe a svou zem, ale zároveň i příští generace. Dyk patří mezi autory, kteří nadšeně oslavují vytvoření samostatného ČS. Jeho idea o mravnosti národa neobstojí před realitou. Dyk prožívá zklamání z národa, z praktické politiky. V jeho sbírkách se znovu objevuje romantický rozpor mezi snem a skutečností, motiv smrti – Domy, Devátá vlna, roku 1931 odjel do Jugoslávie, kde zahyne. Je autorem, který je později vystaven přehodnocování. Po únoru 1948 se Dyk do české literatury moc nehodí. Jeho tvorba je opomíjena. Náprava až v 60. letech
Humor a satira v české LT 2
nich útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury. Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí, šlechtě a státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem a lidem, vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly Kutnohorské, Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát postaven před soud a nakonec odvezen do vyhnanství v Tyrolském Brixenu. Zde vytváří tři své nejvýznamnější satirické skladby, v Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí díla spočívá ve zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v parafrázování děje ("Bach mi píše jako doktor, ... ") . Vlastní osud mu tady slouží jako prostředek k odsouzení politického systému, báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s oslíma ušima. Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou nutně nese absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V. Dobrotivého, v nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje ruským absolutismem. Na příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem Perunem ukazuje Havlíček vztah státu a církve. Perun je tu totiž zobrazen jako carův sluha. To autorovi umožnilo vyjádřit myšlenku, že církev a náboženství jsou jen prostředkem k ovládání lidu panovníkem, a že bůh rozhodně není všemohoucí. Po závěrečné Perunově popravě je nutno najít boha nového, ve všech třech skladbách Havlíček využívá své bohaté znalosti lidové poezie, používá nespisovné výrazy, lidové přírodní motivy, ustálená rčení ("Byl jednou jeden ...") a novotvary (přeodktrojovat). Tiskem mohly být tyto básně vydány až posmrtně, po skončení Bachova absolutismu
Svatopluk Čech (1846-1908) – narodil se na Benešovsku, vystudoval gymnázium a absolvoval práva, působil jako redaktor v časopise Květy, báseň – Husita na Baltu, epopej – Adamité – námět z české minulosti o konci sekty náboženských blouznivců, rozprášené táborskými vojsky, představuje pod historických rouchem dobovou problematiku, naplněnou všemi společenskými a morálními otázkami 2/2 19.století, básnická skladby – Žižka, veršované drama – Roháč na Sioně – obraz neochvějné věrnosti ideálům, pro něž hrdina podstupuje smrt, epická báseň – Evropa – Evropa je jméno lodi, na níž odplouvají do vyhnanství političtí vězňové-revolucionáři, spor mezi anarchisty a revolucionáři končí zkázou lodi, epická báseň – Slávie – také symbol lodi a motiv vzpoury, tentokrát na palubu shromáždil zástupce jednotlivých slovanských národů, ačkoli jsou rozděleni rozpory, nakonec se sjednotí – musí čelit vzpouře lodníků, rozsáhlý epos – Dagmar – s ústřední postavou dánské královny českého
Svatopluk Čech (1846-1908) – narodil se na Benešovsku, vystudoval gymnázium a absolvoval práva, působil jako redaktor v časopise Květy, báseň – Husita na Baltu, epopej – Adamité – námět z české minulosti o konci sekty náboženských blouznivců, rozprášené táborskými vojsky, představuje pod historických rouchem dobovou problematiku, naplněnou všemi společenskými a morálními otázkami 2/2 19.století, básnická skladby – Žižka, veršované drama – Roháč na Sioně – obraz neochvějné věrnosti ideálům, pro něž hrdina podstupuje smrt, epická báseň – Evropa – Evropa je jméno lodi, na níž odplouvají do vyhnanství političtí vězňové-revolucionáři, spor mezi anarchisty a revolucionáři končí zkázou lodi, epická báseň – Slávie – také symbol lodi a motiv vzpoury, tentokrát na palubu shromáždil zástupce jednotlivých slovanských národů, ačkoli jsou rozděleni rozpory, nakonec se sjednotí – musí čelit vzpouře lodníků, rozsáhlý epos – Dagmar – s ústřední postavou dánské královny českého
Humor a satira v české LT 3
původu, epická skladba – Václav z Michalovic – zobrazuje osudy jinocha, kterého se v dětství zmocnili jezuité a který se proti nim vzbouří, když se doví, že je synem českého pána popraveného roku 1621 na Staroměstském náměstí, báseň – Lešetínský kovář – líčí změny na českém venkově i sílící lidový odpor proti tlaku německého kapitálu, kovář odolává houževnatě nátlaku cizích podnikatelů, kteří chtějí zakoupit jeho kovárnu, shromáždí kolem sebe nespokojence, ti vyvolají v továrně vzpouru, v boji však nakonec podlehnou a s nimi zahyne i kovář, jsou zde dva motivy příznačné pro tuto dobu - obraz venkova jako uchovatele morálnosti a tradic národa, je postaven do kontrastu s prostředím města, motiv odnárodňování - tlak na venkovské obyvatelstvo (cizí podnikatel - německý továrník), do vesnice přichází továrník a zakládá zde svůj podnik, nutí obyvatele, aby mu prodávali svoji půdu a usedlosti a posléze skupuje téměř celou vesnici, proti továrníkovi se postaví tamní kovář, který odmítne prodat svůj dům, seskupí se kolem něj i další venkované, dojde ke vzpouře, která je potlačena vojskem, kovář je smrtelně zraněn, ale vzbouřenci nakonec vítězí - je zabit i továrník a jeho syn prodává svůj majetek českému šlechtici, tím je nebezpečí odnárodnění zažehnáno; venkovská tvorba – Ve stínu lípy, Zpěvník Jana Buriana, Václav Živsa, satira – Hanuman – o opičím ostrově, který se lidé chystají poevropštit, odsuzuje kosmopolitické tendence bohaté buržoasie, satirické skladby – Petrklíče, Šotek, lyrické básně – Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka, próza – Kandidát nesmrtelnosti, Ikaros a samozřejmě „broučkiády“ – kolem postavy pražského šosáckého měšťana se rozvíjí celý seriál příhod – Pravý výlet pana Broučka do Měsíce - pan Brouček se při návratu z restaurace najednou octne na Měsíci, protože Měsíc je chápán jako planeta umění, Měsíčňané jsou umělci v absolutním významu slova, žijí uměním, živí se vůní a rosou - nic pro pana Broučka, je zde konfrontováno prostředí měšťanstva (pohodlný život) s estétstvím Měsíčňanů, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15.století - hodnocení pana Broučka je daleko tvrdší, pan Brouček se při návratu z restaurace dostává do r. 1420, kdy je Praha obléhána Zikmundovými vojáky, setkává se s oběma stranami, husité ho morálně převyšují, je husity označen za špióna a má být popraven, snaží se jim vysvětlit, že je odjinud, ale nikdo mu nevěří, pan Bouček se probouzí a všechno je vysvětlováno jako sen
Václav Kliment Klicpera (1792-1859) – rodák z Chlumce nad Cidlinou, profesor v Hradci Králové a Praze, psal hry rytířské i historické, zpracovával motivy pohádkové i hry ze současnosti, autor veseloher – Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Zlý jelen, historický námět – Soběslav, kníže české
Václav Kliment Klicpera (1792-1859) – rodák z Chlumce nad Cidlinou, profesor v Hradci Králové a Praze, psal hry rytířské i historické, zpracovával motivy pohádkové i hry ze současnosti, autor veseloher – Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Zlý jelen, historický námět – Soběslav, kníže české
Preromantismus (sentimentalismus)
zdůrazňuje citové hodnoty člověka, smysl pro velikost, vznešenost, původnost, starobylost; požadavek tvůrčí svobody, zobrazuje ideální svět a prostředí, uniká do minulosti nebo exotických krajů
JEAN JACQUES ROUSEAU
GOTTHOLD EPHRAIM LESSING
Sturm und Drang (z něm. Bouře a vzdor) – německé literární hnutí v rámci evropského sentimentalismu, proti klasicismu a osvícenství, zdůrazňuje tvořivou svobodu osobnosti, odmítají konvence a společenské předsudky, upřednostňuje cit a vášeň (x intelektualismus, racionalismus), volnost přírody (x městská civilizace), příklon k lidovým tradicím
JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749-1832)
Frankfurt nad Mohanem, studium práv, studuje Shakespeara a antické umění, vliv francouzské revoluce, kterou označil za historickou událost, jež zahajuje novou epochu lidstva
• Utrpení mladého Werthera (román formou dopisů a deníkových záznamů, nešťastná láska)
• Trilogie vášně, Elegie z Mariánských lázní (básnické sbírky, odraz milostného zklamání)
• Ifigénie v Tauridě (veršovaná tragédie s námětem ze starořeckých trojských bájí)
• Elegie římské (lyrika s antickou tématikou)
• Viléma Meistera léta mučednická (román o kupeckém synovi, který poznává život při cestování)
• Metamorfoza rostlin, Benátské epigramy (básnické sbírky)
• Faust (vrcholné dílo, veršovaná tragédie, na základě lidové pověsti. Učený doktor Faust v touze po poznání prodal svou duši ďáblu, ďábel Mefistofeles láká Fausta do milé společnosti a odvádí ho od touhy po vědění, Faust se zamiluje do měšťanské dcery Markéty, ta zabije jejich dítě a je odsouzena k popravě. Ve druhé části je Faust na císařském dvoře, pomůže vládci a zamiluje se do Heleny s níž má syna, oba však zemřou a tak si Faust vyžádá od císaře území u moře na němž budou žít svobodní lidé. Ušlechtilý záměr pomáhat lidem ho zachraňuje před zatracením. Otázky lidské existence, množství filosof.,polit.,etických názorů své doby, hl.postava – symbol lidské aktivity)
FRIEDRICH SCHILLER (1759-1805)
básník, dramatik, překladatel, jeho dramatická tvorba – vrcholná díla sentimentalismu
• Loupežníci (Zbojníci) (drama, protest proti tyranii vlády a osobnímu bezpráví, téma ze středověku)
• Úklady a láska (tragédie, láska chudé dívky a šlechtice, mravně čisté lidské typy)
• Don Carlos, Marie Stuartovna (dramata)
• Óda na radost (píseň, její text použil pro svou skladbu Beethoven)
JOHANN GOTTFRIED HERDER (1744-1803)
ideový představitel hnutí Sturm und Drang, autor úvah o národní individualitě
• Myšlenky k filosofii dějin lidstva (vývoj lidstva směřuje k humanitě)
JEAN JACQUES ROUSEAU
GOTTHOLD EPHRAIM LESSING
Sturm und Drang (z něm. Bouře a vzdor) – německé literární hnutí v rámci evropského sentimentalismu, proti klasicismu a osvícenství, zdůrazňuje tvořivou svobodu osobnosti, odmítají konvence a společenské předsudky, upřednostňuje cit a vášeň (x intelektualismus, racionalismus), volnost přírody (x městská civilizace), příklon k lidovým tradicím
JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749-1832)
Frankfurt nad Mohanem, studium práv, studuje Shakespeara a antické umění, vliv francouzské revoluce, kterou označil za historickou událost, jež zahajuje novou epochu lidstva
• Utrpení mladého Werthera (román formou dopisů a deníkových záznamů, nešťastná láska)
• Trilogie vášně, Elegie z Mariánských lázní (básnické sbírky, odraz milostného zklamání)
• Ifigénie v Tauridě (veršovaná tragédie s námětem ze starořeckých trojských bájí)
• Elegie římské (lyrika s antickou tématikou)
• Viléma Meistera léta mučednická (román o kupeckém synovi, který poznává život při cestování)
• Metamorfoza rostlin, Benátské epigramy (básnické sbírky)
• Faust (vrcholné dílo, veršovaná tragédie, na základě lidové pověsti. Učený doktor Faust v touze po poznání prodal svou duši ďáblu, ďábel Mefistofeles láká Fausta do milé společnosti a odvádí ho od touhy po vědění, Faust se zamiluje do měšťanské dcery Markéty, ta zabije jejich dítě a je odsouzena k popravě. Ve druhé části je Faust na císařském dvoře, pomůže vládci a zamiluje se do Heleny s níž má syna, oba však zemřou a tak si Faust vyžádá od císaře území u moře na němž budou žít svobodní lidé. Ušlechtilý záměr pomáhat lidem ho zachraňuje před zatracením. Otázky lidské existence, množství filosof.,polit.,etických názorů své doby, hl.postava – symbol lidské aktivity)
FRIEDRICH SCHILLER (1759-1805)
básník, dramatik, překladatel, jeho dramatická tvorba – vrcholná díla sentimentalismu
• Loupežníci (Zbojníci) (drama, protest proti tyranii vlády a osobnímu bezpráví, téma ze středověku)
• Úklady a láska (tragédie, láska chudé dívky a šlechtice, mravně čisté lidské typy)
• Don Carlos, Marie Stuartovna (dramata)
• Óda na radost (píseň, její text použil pro svou skladbu Beethoven)
JOHANN GOTTFRIED HERDER (1744-1803)
ideový představitel hnutí Sturm und Drang, autor úvah o národní individualitě
• Myšlenky k filosofii dějin lidstva (vývoj lidstva směřuje k humanitě)
Humor a satira v české LT
Satira
- literární dílo, využívající komiky k útoku na nedostatky lidského charakteru nebo společnosti
- autor se vyrovnává se zápornými jevy humorem
- v antice - Petronius Arbiter (satirický román Satyricon)
- později Erasmus Rotterdamský - (Chvála bláznovství - 80 rozmluv o soudobých poměrech), - paskvil - zesměšňuje určitou osobu nebo instituci, - parodie - zesměšňuje dílo jeho napodobením, ale nedůsledným, - travestie - zpracovává vznešený námět přízemním, směšným způsobem
Epigram
- z řeckého epigramma - nápis (na domě, pomníku, ...)
- stručná, satiricky vyhrocená báseň
- v Římě Martialis
- u nás Borovský - útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury
Mastičkář – drama, zlomek velikonoční hry (latinský podklad), vychází z velikonočních her, ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo, tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvých vstání Ježíše, tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti, hlavní postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu, ve spolupráci se svým společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jeho zázračné účinky
Smil Flaška z Pardubic – dílo Nová rada, zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout, ideál panovníka podle představ vysoké šlechty
Karel Havlíček Borovský (1821-1856) – narozen v Borové u Přibyslavi, pocházel ze zámožné kupecké rodiny, studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě, filozofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře, odpor proti církvi – vyloučen, Odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel, zpočátku ovlivněný Šafaříkovým a Kollárovým slavismem (slovanská vzájemnost, ...). Když ale poznává realitu, kritizuje carský absolutismus svými epigramy. Po návratu domů vydal soubor kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus, stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy. Čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém hnutí jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou sám kdysi zastával, roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek, kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí
- literární dílo, využívající komiky k útoku na nedostatky lidského charakteru nebo společnosti
- autor se vyrovnává se zápornými jevy humorem
- v antice - Petronius Arbiter (satirický román Satyricon)
- později Erasmus Rotterdamský - (Chvála bláznovství - 80 rozmluv o soudobých poměrech), - paskvil - zesměšňuje určitou osobu nebo instituci, - parodie - zesměšňuje dílo jeho napodobením, ale nedůsledným, - travestie - zpracovává vznešený námět přízemním, směšným způsobem
Epigram
- z řeckého epigramma - nápis (na domě, pomníku, ...)
- stručná, satiricky vyhrocená báseň
- v Římě Martialis
- u nás Borovský - útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury
Mastičkář – drama, zlomek velikonoční hry (latinský podklad), vychází z velikonočních her, ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo, tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvých vstání Ježíše, tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti, hlavní postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu, ve spolupráci se svým společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jeho zázračné účinky
Smil Flaška z Pardubic – dílo Nová rada, zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout, ideál panovníka podle představ vysoké šlechty
Karel Havlíček Borovský (1821-1856) – narozen v Borové u Přibyslavi, pocházel ze zámožné kupecké rodiny, studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě, filozofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře, odpor proti církvi – vyloučen, Odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel, zpočátku ovlivněný Šafaříkovým a Kollárovým slavismem (slovanská vzájemnost, ...). Když ale poznává realitu, kritizuje carský absolutismus svými epigramy. Po návratu domů vydal soubor kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus, stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy. Čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém hnutí jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou sám kdysi zastával, roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek, kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí
Jižní Čechy a literatura 4
Třetí oblastí je Táborsko, kde se nachází opevněné sídlo Kozí hrádek. Zde působil mistr JAN HUS (1370-1415), když byl v Praze vyhlášen interdikt. na Kozím hrádku napsal Výklad viery, desatera božieho přikázanie a modlitby Páně, traktát O svatokupectví a zejména Postilu. Po odchodu z Kozího hrádku pobýval Hus v Sezimově Ústí, kde napsal traktáty O šesti bludech a Jádro učení křesťanského. Vznik a další osudy města Tábor popsal ve svých dílech ALOIS JIRÁSEK nebo SVATOPLUK ČECH (1846-1908) v epické básni Adamité. Tábor a husitské hnutí se stalo bohatou inspirací pro mnoho spisovatelů např. ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER napsal Ódu na Jana Žižku z Trocnova. Táborským rodákem byl ANTONÍN JOSEF ZÍMA, autor obrozenecké hry Oldřich a Božena, VÁCLAV ŘÍHA, známý jako pohádkář nebo autor knih pro mládež a JOSEF DVOŘÁK, autor pohádek a vzpomínkového románu Hoši z ratejny. Současní autoři se vracejí vždy znovu k minulosti Táborska, jako třeba VÁCLAV KAPLICKÝ v povíce O věrnosti a zradě, kde je vylíčena historie posledního táborského hejtmana nebo v rozsáhlém románu Čtveráci.
Poslední oblastí je Českomoravská vrchovina s městem Pacov, kde se narodil významný český básník ANTONÍN SOVA (1864-1928). Sova prožil v Pacově jen dva roky, ale často se sem vracel a strávil zde i svůj poslední čas. V Pacově vznikla jeho poslední sbírka Drsná láska, krásu jihočeské krajiny opěvuje ve sbírkách Květy intimních nálad a Z mého kraje. Antonínu Sovovi se zalíbila i Červená Lhota a proto tam umístil část své knihy Pankrác Budecius kantor. V nedaleké vsi Štítné se narodil a prožil značnou část života TOMÁŠ ŠTÍTNÝ ZE ŠTÍTNÉHO, jehož nejproslulejší díla jsou Řeči besední a Řeči sváteční a nedělní. Život na tvrzi ve Štítném se pokusil evokovat VÁCLAV BENEŠ TŘEBÍZSKÝ (1849-1884) v povídce Na Štítném v knize V červáncích kalicha. Východně odtud je město Počátky, tam se narodil jeden z největších českých básníků OTOKAR BŘEZINA (1868-1929), nejvýznamnější jeho sbírky jsou Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu a Ruce. Častými hosty Počátek byli JOSEF VÁCLAV SLÁDEK a JULIUS ZEYER, který si oblíbil zejména sousední Lázně svaté Kateřiny, tam se odehrává část jeho románu Dobrodružství Madrány.
Část českomoravské vrchoviny při horním toku Sázavy je kraj KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO (1821-1856), narodil se v městečku, které se dnes jmenuje na jeho počest Havlíčkova Borová a studoval v Železném Brodě (dnes Havlíčkův Brod), kde pobýval až do své deportace do Brixenu o které vypráví satirická skladba Tyrolské elegie. Dalšími významnými satirami K.H.Borovského jsou Král Lávra a Křest svatého Vladimíra.
Přirozeným centrem vrchoviny je město Pelhřimov. Odtud pocházel MIKULÁŠ BISKUPEC, autor trojdílné Táborské kroniky. Pelhřimovsko se objevuje v románě Na krásné samotě a Na srdci od FRANTIŠKA BERNARDA VAŇKA.
Poslední oblastí je Českomoravská vrchovina s městem Pacov, kde se narodil významný český básník ANTONÍN SOVA (1864-1928). Sova prožil v Pacově jen dva roky, ale často se sem vracel a strávil zde i svůj poslední čas. V Pacově vznikla jeho poslední sbírka Drsná láska, krásu jihočeské krajiny opěvuje ve sbírkách Květy intimních nálad a Z mého kraje. Antonínu Sovovi se zalíbila i Červená Lhota a proto tam umístil část své knihy Pankrác Budecius kantor. V nedaleké vsi Štítné se narodil a prožil značnou část života TOMÁŠ ŠTÍTNÝ ZE ŠTÍTNÉHO, jehož nejproslulejší díla jsou Řeči besední a Řeči sváteční a nedělní. Život na tvrzi ve Štítném se pokusil evokovat VÁCLAV BENEŠ TŘEBÍZSKÝ (1849-1884) v povídce Na Štítném v knize V červáncích kalicha. Východně odtud je město Počátky, tam se narodil jeden z největších českých básníků OTOKAR BŘEZINA (1868-1929), nejvýznamnější jeho sbírky jsou Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu a Ruce. Častými hosty Počátek byli JOSEF VÁCLAV SLÁDEK a JULIUS ZEYER, který si oblíbil zejména sousední Lázně svaté Kateřiny, tam se odehrává část jeho románu Dobrodružství Madrány.
Část českomoravské vrchoviny při horním toku Sázavy je kraj KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO (1821-1856), narodil se v městečku, které se dnes jmenuje na jeho počest Havlíčkova Borová a studoval v Železném Brodě (dnes Havlíčkův Brod), kde pobýval až do své deportace do Brixenu o které vypráví satirická skladba Tyrolské elegie. Dalšími významnými satirami K.H.Borovského jsou Král Lávra a Křest svatého Vladimíra.
Přirozeným centrem vrchoviny je město Pelhřimov. Odtud pocházel MIKULÁŠ BISKUPEC, autor trojdílné Táborské kroniky. Pelhřimovsko se objevuje v románě Na krásné samotě a Na srdci od FRANTIŠKA BERNARDA VAŇKA.
Jižní Čechy a literatura 3
Vyřezávaný osel, později vydává další sbírky a také román Věk slasti, milostný deník chlapce z poloviny šedesátých let. České Budějovice se vyskytují v dílech mnoha spisovatelů. Odehrává se tam částečně RAISOVA povídka Káča, vzpomínkové vyprávění VÁCLAVA VLČKA Kde Vltavu líbá Malše a jeho historická povídka Ondřej Puklice. V roce 1944 napsal BOHUMIL MACH sbírku Spící město, věnovanou Českým Budějovicím.
Jižně od Českých Budějovic je obec Trocnov, rodiště Jana Žižky. Trocnovský dvorec je dějištěm vyprávění ALOISE JIRÁSKA o mladých letech Jana Žizky v románové trilogii Mezi proudy. V třetím díle románu Mezi proudy se často objevuje městečko Borovany.
Druhou oblastí je Pootaví, kde mezi nejznámější města patří Strakonice, v tomto městě se narodil FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ (1799-1852), který v době studií v Českých Budějovicích, v Písku i v Praze často vzpomíná na své rodné město a lesy kolem něj, tyto vzpomínky se promítají v jeho baladě Toman a lesní panna, po návratu domů napsal Čelakovský sbírku Pomněnky vatavské (tj.otavské). Současníkem F.L.Čelakovského byl strakonický rodák P.J.Šmidinger, vlastnenecký kněz, podle něhož vytvořil ALOIS JIRÁSEK (1851-1930) svého pátera Vrbu v F.L.Věkovi. Ze Strakonic je také PAVEL BOJAR, jehož dvě sbírky Modravá řeka a Hoře milovati jsou naplněny láskou k domovu, román Silné roky zachycuje Strakonice po první světové válce. Strakonic se týká i román Ecce homo KARLA KLOSTERMANNA(1848-1923) a HERITESOVA povídka Tajemství strýce Josefa. Z tohoto města si JOSEF KAJETÁN TYL odnesl podklady ke své dramatické báchorce Strakonický dudák.
Druhým významným městem v Pootaví je Písek. Mezi významné rodáky patří VÁCLAV PÍSECKÝ, profesor pražské univerzity a český humanista, a JAN KOCÍN Z KOCÍNĚTU, autor knihy Abeceda pobožné manželky a rozšafné hospodyně. V Písku prožil většinu svého života ADOLF HEYDUK (1835-1923), vznikla zde také většina jeho lyrických i epických básních. Na křest své dcery pozval A.Heyduk JANA NERUDU (1834-1891), Heydukova dcera však zemřela a Neruda o tom zde napsal svou báseň Balada dětská. V únoru 1885 se do Písku přistěhoval osmiletý chlapec FRÁŇA ŠRÁMEK (1877-1952), město mu bylo přímou inspirací k románu Stříbrný vítr a k dramatu Měsíc nad řekou, např. Dům U koulí, ve kterém bydleli je věrně vylíčen jako studentské obydlí Jana Ratkina ve Stříbrném větru. Z novodobějších dějin patří k rodákům Písku RICHARD WEINER, JAN MUKAŘOVSKÝ, který studoval českou literatury od Máchy až po období 2.světové války, a JOSEF RYBÁK, redaktor Rudého práva a řady časopisů, který se stále vracel k jižním Čechám a Písku např. v knihách Začíná století, Slunce a chléb, Kouzelný proutek a Hodiny pro bosé nohy. Město Písek lákalo i mnoho jiných spisovatelů, kteří jím třeba jen prošli, např. Písek je důležitým dějištěm povídky FRANTIŠKA KUBKY Skytský jezdec.
Jižně od Českých Budějovic je obec Trocnov, rodiště Jana Žižky. Trocnovský dvorec je dějištěm vyprávění ALOISE JIRÁSKA o mladých letech Jana Žizky v románové trilogii Mezi proudy. V třetím díle románu Mezi proudy se často objevuje městečko Borovany.
Druhou oblastí je Pootaví, kde mezi nejznámější města patří Strakonice, v tomto městě se narodil FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ (1799-1852), který v době studií v Českých Budějovicích, v Písku i v Praze často vzpomíná na své rodné město a lesy kolem něj, tyto vzpomínky se promítají v jeho baladě Toman a lesní panna, po návratu domů napsal Čelakovský sbírku Pomněnky vatavské (tj.otavské). Současníkem F.L.Čelakovského byl strakonický rodák P.J.Šmidinger, vlastnenecký kněz, podle něhož vytvořil ALOIS JIRÁSEK (1851-1930) svého pátera Vrbu v F.L.Věkovi. Ze Strakonic je také PAVEL BOJAR, jehož dvě sbírky Modravá řeka a Hoře milovati jsou naplněny láskou k domovu, román Silné roky zachycuje Strakonice po první světové válce. Strakonic se týká i román Ecce homo KARLA KLOSTERMANNA(1848-1923) a HERITESOVA povídka Tajemství strýce Josefa. Z tohoto města si JOSEF KAJETÁN TYL odnesl podklady ke své dramatické báchorce Strakonický dudák.
Druhým významným městem v Pootaví je Písek. Mezi významné rodáky patří VÁCLAV PÍSECKÝ, profesor pražské univerzity a český humanista, a JAN KOCÍN Z KOCÍNĚTU, autor knihy Abeceda pobožné manželky a rozšafné hospodyně. V Písku prožil většinu svého života ADOLF HEYDUK (1835-1923), vznikla zde také většina jeho lyrických i epických básních. Na křest své dcery pozval A.Heyduk JANA NERUDU (1834-1891), Heydukova dcera však zemřela a Neruda o tom zde napsal svou báseň Balada dětská. V únoru 1885 se do Písku přistěhoval osmiletý chlapec FRÁŇA ŠRÁMEK (1877-1952), město mu bylo přímou inspirací k románu Stříbrný vítr a k dramatu Měsíc nad řekou, např. Dům U koulí, ve kterém bydleli je věrně vylíčen jako studentské obydlí Jana Ratkina ve Stříbrném větru. Z novodobějších dějin patří k rodákům Písku RICHARD WEINER, JAN MUKAŘOVSKÝ, který studoval českou literatury od Máchy až po období 2.světové války, a JOSEF RYBÁK, redaktor Rudého práva a řady časopisů, který se stále vracel k jižním Čechám a Písku např. v knihách Začíná století, Slunce a chléb, Kouzelný proutek a Hodiny pro bosé nohy. Město Písek lákalo i mnoho jiných spisovatelů, kteří jím třeba jen prošli, např. Písek je důležitým dějištěm povídky FRANTIŠKA KUBKY Skytský jezdec.
Jižní Čechy a literatura 2
napsal o svém rodném městu příběh Bílá paní. Život v J.Hradci na přelomu 16.a 17.století vylíčil VLADIMÍR MÜLLER v románě Mumraj grošů. Nové události na Jindřichohradecku zobrazila ANNA SEDLMAYEROVÁ v knize Z prvních řad (vylíčila historii dělnického hnutí) a PAVEL BOJAR, jehož tři romány Jarní vody, Horké dny a Úroda se odehrávají ve vsi Jarošově nad Nežárkou po roce 1945.
V Lomnici nad Lužnicí se narodil ŠIMON LOMNICKÝ Z BUDČE (1552-1623), který později působil v Ševětíně, deset km západně od Lomnice. Lomnický psal na objednávku verše k svatbám, životním výročím a pohřbům, napsal i několik větších děl, nejzdařilejší byla Kupidova střela. Severně od Ševětína je městečko Dolní Bukovsko, dějiště Jiráskova Proti všem. Jižně od Lomnice je rybník Dvořiště a obec Smržov, kde býval na letní dovolené VÁCLAV ŘEZÁČ (1901-1956), napsal tam povídku La bella Boëma. Na sever odtud ležící město Veselí nad Lužnicí je rodiště humoristy VÁCLAVA FILÍPKA, divadelníka a spoluredaktora oblíbeného časopisu Paleček.
Dalším centrem jsou České Budějovice, město ve kterém se zastavil Karel Hynek Mácha při své cestě do Itálie v r.1834 a v prosinci 1851 tudy projel kočár deportující Karla Havlíčka Borovského do Brixenu, tato epizoda se později objevila v Tyrolských elegiích. Mezi českobudějovické rodáky patří LADISLAV MIKEŠ PAŘÍZEK (nar.1907), známý cestovatel po Africe a autor mnoha knih, např. Rovník vypráví, Kraj dvojí oblohy, Řeka kouzelníků, Černošské báje a pohádky. Téhož roku se narodila ZDEŇKA BEZDĚKOVÁ, autorka románu Říkali mi Leni. Roku 1913 se zde narodil NORBERT FRÝD, který byl za druhé světové války vězněn v koncentračních táborech a zážitky z té doby zpracoval v románě Krabice živých, rodným Budějovicům se věnuje v druhém díle vzpomínkové trilogie Hedvábné starosti. Dalšími rodáky jsou VLADIMÍR MICHAL, zabývající se především vznikem lipenského jezera a to v knihách Tady začíná moře a Tam, kde ryby plují nad vesnicemi, a PETR SKARLANT, který po pestrých životních osudech vydal v roce 1969 svou první sbírku veršů
V Lomnici nad Lužnicí se narodil ŠIMON LOMNICKÝ Z BUDČE (1552-1623), který později působil v Ševětíně, deset km západně od Lomnice. Lomnický psal na objednávku verše k svatbám, životním výročím a pohřbům, napsal i několik větších děl, nejzdařilejší byla Kupidova střela. Severně od Ševětína je městečko Dolní Bukovsko, dějiště Jiráskova Proti všem. Jižně od Lomnice je rybník Dvořiště a obec Smržov, kde býval na letní dovolené VÁCLAV ŘEZÁČ (1901-1956), napsal tam povídku La bella Boëma. Na sever odtud ležící město Veselí nad Lužnicí je rodiště humoristy VÁCLAVA FILÍPKA, divadelníka a spoluredaktora oblíbeného časopisu Paleček.
Dalším centrem jsou České Budějovice, město ve kterém se zastavil Karel Hynek Mácha při své cestě do Itálie v r.1834 a v prosinci 1851 tudy projel kočár deportující Karla Havlíčka Borovského do Brixenu, tato epizoda se později objevila v Tyrolských elegiích. Mezi českobudějovické rodáky patří LADISLAV MIKEŠ PAŘÍZEK (nar.1907), známý cestovatel po Africe a autor mnoha knih, např. Rovník vypráví, Kraj dvojí oblohy, Řeka kouzelníků, Černošské báje a pohádky. Téhož roku se narodila ZDEŇKA BEZDĚKOVÁ, autorka románu Říkali mi Leni. Roku 1913 se zde narodil NORBERT FRÝD, který byl za druhé světové války vězněn v koncentračních táborech a zážitky z té doby zpracoval v románě Krabice živých, rodným Budějovicům se věnuje v druhém díle vzpomínkové trilogie Hedvábné starosti. Dalšími rodáky jsou VLADIMÍR MICHAL, zabývající se především vznikem lipenského jezera a to v knihách Tady začíná moře a Tam, kde ryby plují nad vesnicemi, a PETR SKARLANT, který po pestrých životních osudech vydal v roce 1969 svou první sbírku veršů
Jižní Čechy a literatura
První oblastí je oblast jihočeských rybníků, jejím středem je město Třeboň. Třeboni zůstal věrný její rodák FRANTIŠEK HEŘMÁNEK (1901-1946), všechna jeho díla se týkají lesů, rybníků, blat, rybářů, baštýřů a pytláků. Jedná se zejména o knihy Racek se vrací, Bílý vřes, Pohádky starého rákosí a U bratra celého světa (tak se jmenovala třeboňská krčma). Heřmánkova povídková kniha Srdce zůstalo obsahuje obrázky v historie, hlavní postavou je Jakub Krčín, ale objevují se v ní i Rožmberkové, paní Perchta a malíř, označovaný jako Mistr třeboňský. Krčínem se zabýval také VLADIMÍR MÜLLER, který pocházel z Prahy, ale zamiloval si jižní Čechy, rybníkáře zobrazil ve hře Rybníkář Kuba a v cyklu pěti povídek Pětilistá růže. Život Třeboně v době staveb velkých rybníků popsal JAROSLAV BARTL v knize Rožmberský regent. Krčín jako bezohledný vykořisťovatel je zobrazen v trilogii NINY BONHARDOVÉ Tanec rabů, Selský mor a Polyxena. Mezi další významné osobnosti Třeboně patří kronikář VÁCLAV BŘEZAN a JOSEF KAJETÁN TYL (1808-1856), který v Třeboni nějakou dobu pobýval a hrál v třeboňském divadle.
Významným místem na Třebonsku je město Chlum u Třeboně. V roce 1925 se zde zúčastnil výlovu rybníka Staňkovského KAREL ČAPEK (1890-1938), který popsal ve fejetonu Zázračný rybolov a v knize Obrázky z domova. Rybník Hejtman byl oblíbeným místem FRANTIŠKA HRUBÍNA (1910-1971), zde napsal básně Déšť nad Chlumem, Rybník Hejtman a Zpěv lásky k životu z cyklu Z jižních Čech, obsažené ve sbírce Můj zpěv. Zde se také odehrává děj jeho první hry Srpnová neděle. Severně od Chlumu u Třeboně leží Stráž nad Nežárkou, městečko se zámečkem, který byl majetkem české pěvkyně EMY DESTINOVÉ, ta napsala román Ve stínu modré růže. Podél Nežárky se dále rozkládá polesí Jemčina s rybníkem, který se jmenuje Vydýmač. V knize Časové a nadčasové má o něm FRANTIŠEK XAVER ŠALDA (1867-1937) fejeton Černý rybník v lesích. Na jih od Stráže nad Nežárkou je ves Stříbřec, rodiště básníka JANA PILAŘE, tato krajina se často objevuje v jeho poezii, zvláště v první sbírce Jabloňový sad.
Druhým centrem jihočeské rybniční oblasti je město Jindřichův Hradec, zde vychodil jezuitskou školu VÁCLAV VRATISLAV Z MITROVIC (1576-1635), který se zúčastnil poselstva, které poslal Rudolf II. do Turecka, kde byl poté tři roky vězněn, po návratu domů vypsal své zkušenosti v Příhodách. O několik let později se v Hradci narodil ADAM MICHNA Z OTRADOVIC (1600-1676), který proslul jako skladatel barokních duchovních písní, z jeho sbírek je nejznámější Mariánská muzika radostná i žalostná, z jeho písní se dodnes zpívá vánoční Chtíc, aby spal.
Dalšími významnými rodáky jsou FERDINAND STREJČEK a JOSEF ŠIMÁNEK, který napsal o svém rodném městu příběh Bílá paní. Život v J.Hradci na přelomu 16.a 17.století
Významným místem na Třebonsku je město Chlum u Třeboně. V roce 1925 se zde zúčastnil výlovu rybníka Staňkovského KAREL ČAPEK (1890-1938), který popsal ve fejetonu Zázračný rybolov a v knize Obrázky z domova. Rybník Hejtman byl oblíbeným místem FRANTIŠKA HRUBÍNA (1910-1971), zde napsal básně Déšť nad Chlumem, Rybník Hejtman a Zpěv lásky k životu z cyklu Z jižních Čech, obsažené ve sbírce Můj zpěv. Zde se také odehrává děj jeho první hry Srpnová neděle. Severně od Chlumu u Třeboně leží Stráž nad Nežárkou, městečko se zámečkem, který byl majetkem české pěvkyně EMY DESTINOVÉ, ta napsala román Ve stínu modré růže. Podél Nežárky se dále rozkládá polesí Jemčina s rybníkem, který se jmenuje Vydýmač. V knize Časové a nadčasové má o něm FRANTIŠEK XAVER ŠALDA (1867-1937) fejeton Černý rybník v lesích. Na jih od Stráže nad Nežárkou je ves Stříbřec, rodiště básníka JANA PILAŘE, tato krajina se často objevuje v jeho poezii, zvláště v první sbírce Jabloňový sad.
Druhým centrem jihočeské rybniční oblasti je město Jindřichův Hradec, zde vychodil jezuitskou školu VÁCLAV VRATISLAV Z MITROVIC (1576-1635), který se zúčastnil poselstva, které poslal Rudolf II. do Turecka, kde byl poté tři roky vězněn, po návratu domů vypsal své zkušenosti v Příhodách. O několik let později se v Hradci narodil ADAM MICHNA Z OTRADOVIC (1600-1676), který proslul jako skladatel barokních duchovních písní, z jeho sbírek je nejznámější Mariánská muzika radostná i žalostná, z jeho písní se dodnes zpívá vánoční Chtíc, aby spal.
Dalšími významnými rodáky jsou FERDINAND STREJČEK a JOSEF ŠIMÁNEK, který napsal o svém rodném městu příběh Bílá paní. Život v J.Hradci na přelomu 16.a 17.století
Drama 70. a 80.let
- oficiální poznamenáno normalizací, hodnotnější hry
- Oldřich Daněk – Válka vypukne po přestávce (ústřední postava herce, otázka umělcovy morálky)
- Karel Steigerwald – Neapolská choroba
- Jiří Hubač – Stará dobrá kapela (TV inscenace Nezralé maliny – o setkání dávných kamarádů, hledání cesty k sobě, zklamání z nesplněných ideálů), Ikarův pád
- Daniela Fischerová – Hodina noci mezi psem a vlkem
- vliv Československé TV v oblasti dramatické tvorby – množství seriálů –
Jaroslav Dietl – mnohodílné seriály s aktuální společenskou problematikou a obrazem mezilidských vztahů v různých prostředích – Tři chlapi v chalupě, Nejmladší z rodu Hamrů, nemocnice na kraji města
- nová divadla malých forem, neprofesionální divadla – Studio Ypsilon, HA-divadlo, Divadlo Na provázku, Divadlo Járy Cimrmana, Sklep
- osobnosti – Z.Svěrák, L.Smoljak, B.Polívka, M.Horníček, J.Suchý, M.Šimek, J.Krampol, I.Vyskočil
- samizdatové divadlo, domácí divadlo Vlasty Chramostové – autoři P.Kohout, V.Havel, Josef Topol, I.Klíma, M.Uhde, Karol Sidon, P.Landovský, Milan Kundera
- Oldřich Daněk – Válka vypukne po přestávce (ústřední postava herce, otázka umělcovy morálky)
- Karel Steigerwald – Neapolská choroba
- Jiří Hubač – Stará dobrá kapela (TV inscenace Nezralé maliny – o setkání dávných kamarádů, hledání cesty k sobě, zklamání z nesplněných ideálů), Ikarův pád
- Daniela Fischerová – Hodina noci mezi psem a vlkem
- vliv Československé TV v oblasti dramatické tvorby – množství seriálů –
Jaroslav Dietl – mnohodílné seriály s aktuální společenskou problematikou a obrazem mezilidských vztahů v různých prostředích – Tři chlapi v chalupě, Nejmladší z rodu Hamrů, nemocnice na kraji města
- nová divadla malých forem, neprofesionální divadla – Studio Ypsilon, HA-divadlo, Divadlo Na provázku, Divadlo Járy Cimrmana, Sklep
- osobnosti – Z.Svěrák, L.Smoljak, B.Polívka, M.Horníček, J.Suchý, M.Šimek, J.Krampol, I.Vyskočil
- samizdatové divadlo, domácí divadlo Vlasty Chramostové – autoři P.Kohout, V.Havel, Josef Topol, I.Klíma, M.Uhde, Karol Sidon, P.Landovský, Milan Kundera
Drama 1945-1968
- po válce – doznívání okupačních tendencí s jinotaji – Jan Drda – pohádkové hry – Dalskabáty, hříšná ves aneb …, obnoveno D46, vliv totalitní ideologie
- 50.léta – zánik satirické tvorby a divadla, nástup komedie (oficiální optimismus) – výsměch třídnímu nepříteli, téma vesnice za války a po ní – Miroslav Stehlík – Mordová rokle, Jarní hromobití, téma historie – Vojtěch Cach – Duchcovský viadukt, Mostecká stávka, Milan Jariš, Boleslav I., budovatelská tematika – Vašek Káňa – Parta brusiče Karhana
- 2/2 50.let – tzv. generační hry, úsilí o pozitivního hrdinu
- Pavel Kohout – Taková láska – forma inscenovaného soudního procesu, sebevražda studentky z nešťastné lásky
- Josef Topol – básník a dramatik ze skupiny Tvář, hry o současných mladých lidech – Jejich den (střet životních koncepcí – ideály x výhodné a výnosné zaměstnání, Konec masopustu – hledání jistot na venkově x svět civilizace
Vítězslav Nezval – Dnes ještě zapadá Slunce nad Atlantidou – mystická hra, aktualizována, o zániku Atlantidy, varování před atomovým věkem – zneužitím přírody, před tyranií
František Hrubín – Srpnová neděle – lyrické drama, zfilmováno Krejčím, Křišťálová noc – mezilidské vztahy
- divadla malých forem i amatérská – Divadlo na zábradlí, Semafor – Člověk z půdy
- 60.léta – absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života - varování
Václav Havel – mluvčí Charty 77, hra Zahradní slavnost – banální životní situace v detailech, obraz života a světa jako nedohraná šachová partie (metafora), postavy hry (Hugo Pludek) jsou figurkami na šachovnici mocenských zájmů, odhalení intelektuální degradace a citového odlidštění, kariérismus, přizpůsobivost, důmyslná jazyková výstavba – nesmysly o nesmyslech, stupidní fráze, mechanické opakování modelů sdělení – jazyk plní fci nedorozumění, jednoaktovka, hra – Audience – postavy – spisovatel Vaněk, disident pracující v pivovaře vede dialog s nadřízeným sládkem, intelektuální kultivovanost x pseudolidová bodrost, rozhovor obou postav, kdy spisovatel donáší na spisovatele Kohouta StB
- 50.léta – zánik satirické tvorby a divadla, nástup komedie (oficiální optimismus) – výsměch třídnímu nepříteli, téma vesnice za války a po ní – Miroslav Stehlík – Mordová rokle, Jarní hromobití, téma historie – Vojtěch Cach – Duchcovský viadukt, Mostecká stávka, Milan Jariš, Boleslav I., budovatelská tematika – Vašek Káňa – Parta brusiče Karhana
- 2/2 50.let – tzv. generační hry, úsilí o pozitivního hrdinu
- Pavel Kohout – Taková láska – forma inscenovaného soudního procesu, sebevražda studentky z nešťastné lásky
- Josef Topol – básník a dramatik ze skupiny Tvář, hry o současných mladých lidech – Jejich den (střet životních koncepcí – ideály x výhodné a výnosné zaměstnání, Konec masopustu – hledání jistot na venkově x svět civilizace
Vítězslav Nezval – Dnes ještě zapadá Slunce nad Atlantidou – mystická hra, aktualizována, o zániku Atlantidy, varování před atomovým věkem – zneužitím přírody, před tyranií
František Hrubín – Srpnová neděle – lyrické drama, zfilmováno Krejčím, Křišťálová noc – mezilidské vztahy
- divadla malých forem i amatérská – Divadlo na zábradlí, Semafor – Člověk z půdy
- 60.léta – absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života - varování
Václav Havel – mluvčí Charty 77, hra Zahradní slavnost – banální životní situace v detailech, obraz života a světa jako nedohraná šachová partie (metafora), postavy hry (Hugo Pludek) jsou figurkami na šachovnici mocenských zájmů, odhalení intelektuální degradace a citového odlidštění, kariérismus, přizpůsobivost, důmyslná jazyková výstavba – nesmysly o nesmyslech, stupidní fráze, mechanické opakování modelů sdělení – jazyk plní fci nedorozumění, jednoaktovka, hra – Audience – postavy – spisovatel Vaněk, disident pracující v pivovaře vede dialog s nadřízeným sládkem, intelektuální kultivovanost x pseudolidová bodrost, rozhovor obou postav, kdy spisovatel donáší na spisovatele Kohouta StB
Drama ½ 20.století, 2/2 20.století - světová literatura
George Bernard Shaw (1856-1950) – anglický dramatik, hry – Domy pana Sartoria, Živnost paní Warrenové, Pekelník, Pygmalion
Oscar Wilde (1854-1900) – Angličan, rysy naturalismu, hry – Vějíř lady Windermerové, Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel
Bertolt Brecht – Němec, boj proti fašismu – východiskem je socialismus, Švejk za druhé světové války, Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti, Strach a bída třetí říše – hra s dokumentárním charakterem, Kavkazský křídový kruh – vydána až po válce, hra s dvěma vzájemně propojenými příběhy – hrány, vyprávěny, komentovány, ve hře princip „divadla na divadle“ – 2 příběhy s různými motivy, ději – spor žen o dítě
Max Frisch (1911-1991) – Švýcar, prozaik, dramatik, esejista, „německy píšící autor“, drama – Když bylo po válce, trilogie Čínská zeď, drama – Andorra – současnější tematika, příběh chlapce, pokládaného za Žida, antisemitismus, zabit, řeší kolektivní vinu a odsuzuje
Peter Weis (1916-1982) – „německy píšící autor“, drama – Přelíčení – líčí skutečný soudní proces ve Frankfurtu s válečnými zločinci z koncentračních táborů
Rolf Hochhuth (1931) – dramatik, prozaik, esejista, „německy píšící autor“, drama – Náměstek – osudy Židů v době fašistických režimů v Itálii, Německu, Lovcova smrt – o E.Hemingwajovi
Friedrich Dürenmatt (1921-1990) – Švýcar, dramatik, prozaik, esejista, drama – Fyzikové – paradoxní drama z psychiatrické léčebny, k vraždě ošetřovatele přizván vyšetřovatel, vrahy jsou fyzikové, kteří se vydávají za blázny, protože se obávají zneužití jejich objevů, Návštěva staré dámy – hlavní postava Kláry – je bohatá, chová se nadřazeně, vrací se do své rodné vsi Güllen s velkým dědictvím, sponzoruje obec, zfilmována i v ČR (J.Bohdalová)
Absurdní drama
- v 50. a 60.letech, pocity bezmoci, ohrožení moderními mechanismy, odcizení, díla jsou tragicky laděna i tragikomicky, řešeny formou grotesky, představitelé – Beckett, Ionesco, Havel
Samuel Beckett (1906-1989) – Francouz irského původu, Nobelova cena, drama Čekání na Godota – dvě scény, dialog dvou poutníků, tuláků, čekají na Godota, ač neví, kdo to je a kdy přijde, postavy Estragon, Vladimír, Godot představuje změnu, která však nepřichází a je jen v myslích obou poutníků
Eugene Ionesco (1912-1994) – Francouz rumunského původu, básník, dramatik, dramata = antihry, Plešatá zpěvačka – dialog dvou rodin o ničem, nudí se, stereotyp, dialogy navazují až po promluvě několika lidí, po chvíli
Oscar Wilde (1854-1900) – Angličan, rysy naturalismu, hry – Vějíř lady Windermerové, Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel
Bertolt Brecht – Němec, boj proti fašismu – východiskem je socialismus, Švejk za druhé světové války, Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti, Strach a bída třetí říše – hra s dokumentárním charakterem, Kavkazský křídový kruh – vydána až po válce, hra s dvěma vzájemně propojenými příběhy – hrány, vyprávěny, komentovány, ve hře princip „divadla na divadle“ – 2 příběhy s různými motivy, ději – spor žen o dítě
Max Frisch (1911-1991) – Švýcar, prozaik, dramatik, esejista, „německy píšící autor“, drama – Když bylo po válce, trilogie Čínská zeď, drama – Andorra – současnější tematika, příběh chlapce, pokládaného za Žida, antisemitismus, zabit, řeší kolektivní vinu a odsuzuje
Peter Weis (1916-1982) – „německy píšící autor“, drama – Přelíčení – líčí skutečný soudní proces ve Frankfurtu s válečnými zločinci z koncentračních táborů
Rolf Hochhuth (1931) – dramatik, prozaik, esejista, „německy píšící autor“, drama – Náměstek – osudy Židů v době fašistických režimů v Itálii, Německu, Lovcova smrt – o E.Hemingwajovi
Friedrich Dürenmatt (1921-1990) – Švýcar, dramatik, prozaik, esejista, drama – Fyzikové – paradoxní drama z psychiatrické léčebny, k vraždě ošetřovatele přizván vyšetřovatel, vrahy jsou fyzikové, kteří se vydávají za blázny, protože se obávají zneužití jejich objevů, Návštěva staré dámy – hlavní postava Kláry – je bohatá, chová se nadřazeně, vrací se do své rodné vsi Güllen s velkým dědictvím, sponzoruje obec, zfilmována i v ČR (J.Bohdalová)
Absurdní drama
- v 50. a 60.letech, pocity bezmoci, ohrožení moderními mechanismy, odcizení, díla jsou tragicky laděna i tragikomicky, řešeny formou grotesky, představitelé – Beckett, Ionesco, Havel
Samuel Beckett (1906-1989) – Francouz irského původu, Nobelova cena, drama Čekání na Godota – dvě scény, dialog dvou poutníků, tuláků, čekají na Godota, ač neví, kdo to je a kdy přijde, postavy Estragon, Vladimír, Godot představuje změnu, která však nepřichází a je jen v myslích obou poutníků
Eugene Ionesco (1912-1994) – Francouz rumunského původu, básník, dramatik, dramata = antihry, Plešatá zpěvačka – dialog dvou rodin o ničem, nudí se, stereotyp, dialogy navazují až po promluvě několika lidí, po chvíli
Drama po roce 1945
- vliv moderního světového dramatu
1.) oficiální divadla – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech
- linie s prvky impresionistickými a vitalistickými + poetická náladovost
- pojetí divadelní inscenace jako uměleckého celku (nejen text, ale i světlo, hudba, scéna, talent herců) – vzrůst úlohy režie a režiséra
- Jaroslav Kvapil (režisér ND) – autor hry Princezna Pampeliška, Rusalka (libreto k Dvořákově opeře)
- Fráňa Šrámek – Léto, Měsíc nad řekou – lyrické drama
- prohloubení psychologie postav (vliv H.Ibsena), omezení přemíry zápletek v ději
- Jaroslav Hilbert – Vina – moderní tragédie, mravní problém svedené dívky (zbavit se společenských předsudků)
- historické drama – realisté (A.Jirásek) nebo s prvky symbolismu a filozofické reflexe (J.Hilbert – Falkenštejn, Jiří Mahen – Jánošík)
- vážné drama – František Langer – Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti), Jízdní hlídka, Dvaasedmdesátka – úsilí o harmonii všech složek dramatu
- jevištní expresionismus (prudká, křečovitá gesta) – Karel Hugo Hilar (režisér Vinohradského divadla a pak ND) – inscenace hry Ze života hmyzu (bratři Čapkové)
Ferdinand Peroutka (1895-1978) – hra Oblak a valčík – dramatická reportáž, mozaika osudu lidí, kolektivní drama o 12 obrazech, líčí osudy lidí v různých částech Evropy, zobrazuje charaktery lidí ve dvou životních situacích – demokracie x fašismus, prvky dokumentaristiky – bitva u Stalingradu, oblak symbolem zločinů fašismu, valčík symbolem bezstarostnosti, pocit ponížení z války i jako bezstarostný obraz života, drama – Šťastlivec Sulla – z období antického Říma, 1.století př.n.l., jen TV inscenace
1.) oficiální divadla – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech
- linie s prvky impresionistickými a vitalistickými + poetická náladovost
- pojetí divadelní inscenace jako uměleckého celku (nejen text, ale i světlo, hudba, scéna, talent herců) – vzrůst úlohy režie a režiséra
- Jaroslav Kvapil (režisér ND) – autor hry Princezna Pampeliška, Rusalka (libreto k Dvořákově opeře)
- Fráňa Šrámek – Léto, Měsíc nad řekou – lyrické drama
- prohloubení psychologie postav (vliv H.Ibsena), omezení přemíry zápletek v ději
- Jaroslav Hilbert – Vina – moderní tragédie, mravní problém svedené dívky (zbavit se společenských předsudků)
- historické drama – realisté (A.Jirásek) nebo s prvky symbolismu a filozofické reflexe (J.Hilbert – Falkenštejn, Jiří Mahen – Jánošík)
- vážné drama – František Langer – Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti), Jízdní hlídka, Dvaasedmdesátka – úsilí o harmonii všech složek dramatu
- jevištní expresionismus (prudká, křečovitá gesta) – Karel Hugo Hilar (režisér Vinohradského divadla a pak ND) – inscenace hry Ze života hmyzu (bratři Čapkové)
Ferdinand Peroutka (1895-1978) – hra Oblak a valčík – dramatická reportáž, mozaika osudu lidí, kolektivní drama o 12 obrazech, líčí osudy lidí v různých částech Evropy, zobrazuje charaktery lidí ve dvou životních situacích – demokracie x fašismus, prvky dokumentaristiky – bitva u Stalingradu, oblak symbolem zločinů fašismu, valčík symbolem bezstarostnosti, pocit ponížení z války i jako bezstarostný obraz života, drama – Šťastlivec Sulla – z období antického Říma, 1.století př.n.l., jen TV inscenace
Drama po roce 1945 2
Divadlo satiry, Divadlo V+W U Nováků Praha – hra Pěst na oko aneb Caesarovo finále, muzikál Divotvorný hrnec
2.) neoficiální lidové divadlo – zábavní scény, šantány, kabarety: Červená sedma, Revoluční scéna, Dědrasbor
3.) avantgardní scény – protějšek „kamenných divadel“ – vliv poetismu, inspirace lidovou zábavou (kabaret, film, cirkus), divadlo tvůrčí (spjaté se životem)
- Osvobozené divadlo – založeno ve 20.letech, režiséři J.Honzl, J.Frejka, autorská a herecká dvojice V+W
D 34 - D41 - syntetické divadlo
- index u písmene D znamená vždy konec divadelní sezóny
- režisér a dramaturg Emil František Burian - spisovatel, skladatel, výtvarník, herec
- velice různorodý repertoár: hrána díla klasiků (Klicpera, Shakespeare), dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař), ale i poezie (Máchův Máj), montáže z lidové poezie - pásmo Vojna, hry současníků - Žebrácká opera, Milenci z kiosku, Manon Lescaut
- v roce 1941 divadlo gestapem zavřeno, E. F. Burian v koncentračním táboře
- po válce znovu otevřeno jako D 46
- po Burianově smrti přejmenováno na divadlo E. F. Buriana
2.) neoficiální lidové divadlo – zábavní scény, šantány, kabarety: Červená sedma, Revoluční scéna, Dědrasbor
3.) avantgardní scény – protějšek „kamenných divadel“ – vliv poetismu, inspirace lidovou zábavou (kabaret, film, cirkus), divadlo tvůrčí (spjaté se životem)
- Osvobozené divadlo – založeno ve 20.letech, režiséři J.Honzl, J.Frejka, autorská a herecká dvojice V+W
D 34 - D41 - syntetické divadlo
- index u písmene D znamená vždy konec divadelní sezóny
- režisér a dramaturg Emil František Burian - spisovatel, skladatel, výtvarník, herec
- velice různorodý repertoár: hrána díla klasiků (Klicpera, Shakespeare), dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař), ale i poezie (Máchův Máj), montáže z lidové poezie - pásmo Vojna, hry současníků - Žebrácká opera, Milenci z kiosku, Manon Lescaut
- v roce 1941 divadlo gestapem zavřeno, E. F. Burian v koncentračním táboře
- po válce znovu otevřeno jako D 46
- po Burianově smrti přejmenováno na divadlo E. F. Buriana
Semafor
Ivan Vyskočil (1929) – Reduta, Na zábradlí, Nedivadlo
- počátky Semaforu můžeme hledat v tzv. text-appealových (netradičně pojaté povídky, komentáře a písničky) večerech Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého ve jazzové vinárně Reduta, tato spolupráce pak vyústila v uvedení muzikálu Kdyby tisíc klarinetů v Divadle Na zábradlí, spolu s Václavem Havlem tu píše Autostop. Rozvíjí se tu i pantomima, Vyskočil spolupracuje s mimem Ladislavem Fialkou a také se zpěvačkou Ljubou Herrmanovou,
- Vyskočil později zakládá své Nedivadlo společně s Leošem Suchařípou a Pavlem Boškem, roku 1975 odcházejí z Reduty, působí v klubu Futurum a Malostranské besedě
Jiří Suchý (1931) a Jiří Šlitr (1924-1969)
Suchý chce ovšem dál pokračovat v tvorbě her se zpěvy, hledá nové prostory, nakonec (1959) nachází místo v ulici Ve Smečkách, od roku 1962 účinkuje v pasáži Alfa, dnes sídlí v suterénu Karlínského divadla, název SEMAFOR je zkratkou pro SEdm MAlých FOrem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění), stává se z něj hudebně zábavné divadlo, zejména díky Suchého spolupráci s Jiřím Šlitrem, po počáteční spolupráci s M. Horníčkem (např. Člověk z půdy), pokračuje tvorba této autorské dvojice ve hrách Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Dobře placená procházka, zejména uvedením Jonáše a tingl-tanglu došlo k obnovení atmosféry kabaretů a šantánů, známé byly rozhovory Jonáše s Melicharovou (Jitka Molavcová)
Miroslav Šimek (1940) a Jiří Grossmann (1941-1971)
- v Semaforu se objevuje i originální humor ve vystoupeních (Návštěvní den I-III; povídky vydány knižně) Šimka a Grossmanna, po Grossmanově smrti hledá Šimek nového partnera, vystupuje s L. Sobotou a P. Nárožným, později zakládá v bývalém kině Jalta Divadlo Jiřího Grossmanna ( s J. Krampolem, U. Klukovou), v současné době se věnuje spolu se Z. Bubílkovou politické satiře (S politiky netančím)
Rokoko, Ypsilon, Kladivadlo, divadlo Husa na provázku
- počátky Semaforu můžeme hledat v tzv. text-appealových (netradičně pojaté povídky, komentáře a písničky) večerech Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého ve jazzové vinárně Reduta, tato spolupráce pak vyústila v uvedení muzikálu Kdyby tisíc klarinetů v Divadle Na zábradlí, spolu s Václavem Havlem tu píše Autostop. Rozvíjí se tu i pantomima, Vyskočil spolupracuje s mimem Ladislavem Fialkou a také se zpěvačkou Ljubou Herrmanovou,
- Vyskočil později zakládá své Nedivadlo společně s Leošem Suchařípou a Pavlem Boškem, roku 1975 odcházejí z Reduty, působí v klubu Futurum a Malostranské besedě
Jiří Suchý (1931) a Jiří Šlitr (1924-1969)
Suchý chce ovšem dál pokračovat v tvorbě her se zpěvy, hledá nové prostory, nakonec (1959) nachází místo v ulici Ve Smečkách, od roku 1962 účinkuje v pasáži Alfa, dnes sídlí v suterénu Karlínského divadla, název SEMAFOR je zkratkou pro SEdm MAlých FOrem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění), stává se z něj hudebně zábavné divadlo, zejména díky Suchého spolupráci s Jiřím Šlitrem, po počáteční spolupráci s M. Horníčkem (např. Člověk z půdy), pokračuje tvorba této autorské dvojice ve hrách Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Dobře placená procházka, zejména uvedením Jonáše a tingl-tanglu došlo k obnovení atmosféry kabaretů a šantánů, známé byly rozhovory Jonáše s Melicharovou (Jitka Molavcová)
Miroslav Šimek (1940) a Jiří Grossmann (1941-1971)
- v Semaforu se objevuje i originální humor ve vystoupeních (Návštěvní den I-III; povídky vydány knižně) Šimka a Grossmanna, po Grossmanově smrti hledá Šimek nového partnera, vystupuje s L. Sobotou a P. Nárožným, později zakládá v bývalém kině Jalta Divadlo Jiřího Grossmanna ( s J. Krampolem, U. Klukovou), v současné době se věnuje spolu se Z. Bubílkovou politické satiře (S politiky netančím)
Rokoko, Ypsilon, Kladivadlo, divadlo Husa na provázku
Drama 30.let
Osvobozené divadlo a divadla ostatní
- vzniká v roce 1926 jako poloprofesionální, režiséři: Jindřich Honzl, Jiří Frejka, autorská a herecká dvojice: Jiří Voskovec a Jan Werich, později Jaroslav Ježek, nejprve působilo v sále Na Sloupi, pak v Umělecké besedě, odtud se přestěhovalo do divadla Atrie na Václavském náměstí, nakonec do paláce U Nováků - Vodičkova ulice, 19. 11. 1938 - divadlo uzavřeno pro nedodržení morálky; V a W emigrovali do USA, Werich po návratu obnovil OD ve Vodičkově ulici
- hry: Vest Pocket revue (Malá kapesní revue) - vliv poetismu, Smoking revue (1928); Gorila ex machina (1928); Kostky jsou vrženy (1929); Premiéra Skafandr (1929); Fata Morgana (1929)
- počátky Osvobozeného divadla spadají do roku 1925, kdy student filosofie Jiří Frejka spolu s přáteli z konzervatoře uvedl Molierovu frašku Cirkus Dandin, ovšem upravenou po svém, s dávkou studentské recese, postupně uvádějí další hry, zejména futuristů a poetistů (Apollinaire, Breton, Nezval)
- o rok později pokřtil Frejka svoji amatérskou scénu na Osvobozené divadlo a to se stalo jednou ze sekcí Devětsilu
- v roce 1927 Frejka Osvobozené divadlo opouští a spolu s E. F. Burianem zakládají divadlo Dada, mezitím ale do Osvobozeného divadla vstupuje Jaroslav Ježek, který hned zpočátku zaujal svými klavírními improvizacemi
- kromě toho sem přicházejí Jiří Voskovec(1905 – 1981), pseudonym Petr Dolan, vlastním jménem J. Wachsmann, s Janem Werichem(1905 - 1980, pseudonym J. W .Rich, oba studenti práv na Karlově univerzitě, než našli stálou scénu ve Vodičkově ulici (dnes divadlo ABC), vystřídali působiště v Malostranské besedě a v Nuselském divadle, proslavili se hned prvním představením Vest Pocket Revue, i základem dalších her je dadaistický slovní humor a písňové texty, zatím ještě proti nikomu nezaměřené, takový je Ostrov Dynamit, Fata morgána, Sever proti Jihu nebo Golem, jejich režisérem byl Jindřich Honzl, který režíroval i všechny další hry V+W
- v souvislosti s hrozbou fašismu v Itálii a Německu se posléze v jejich hrách začíná objevovat politická satira, první taková hra je Caesar, jehož diktaturu prožívají hlavní hrdinové - Římané Bulva a Papula, diplomatické protesty vyvolalo uvedení hry Osel a stín, kde V+W opět za použití antického námětu kritizují fašistickou diktaturu, v závěru totiž použijí autentické Hitlerovy výroky, protihitlerovská je i hra Svět za mřížemi, diktátor, tentokrát mexický, vystupuje i v Katovi a bláznovi; Balada z hadrů se inspiruje životem Françoise Villona, během této hry vznikla i první forbína, kdy V+W prokládali představení krátkými výstupy, v nich vtipně a kriticky reagovali na nejaktuálnější události, čímž prokázali spoji schopnost improvizace a kontaktu s publikem, v další hře, Rub a líc, V+W coby vagabundi Krev a Mlíko bojují proti koncernu Noel, v režii Martina Friče rovněž natočili filmovou verzi
- vzniká v roce 1926 jako poloprofesionální, režiséři: Jindřich Honzl, Jiří Frejka, autorská a herecká dvojice: Jiří Voskovec a Jan Werich, později Jaroslav Ježek, nejprve působilo v sále Na Sloupi, pak v Umělecké besedě, odtud se přestěhovalo do divadla Atrie na Václavském náměstí, nakonec do paláce U Nováků - Vodičkova ulice, 19. 11. 1938 - divadlo uzavřeno pro nedodržení morálky; V a W emigrovali do USA, Werich po návratu obnovil OD ve Vodičkově ulici
- hry: Vest Pocket revue (Malá kapesní revue) - vliv poetismu, Smoking revue (1928); Gorila ex machina (1928); Kostky jsou vrženy (1929); Premiéra Skafandr (1929); Fata Morgana (1929)
- počátky Osvobozeného divadla spadají do roku 1925, kdy student filosofie Jiří Frejka spolu s přáteli z konzervatoře uvedl Molierovu frašku Cirkus Dandin, ovšem upravenou po svém, s dávkou studentské recese, postupně uvádějí další hry, zejména futuristů a poetistů (Apollinaire, Breton, Nezval)
- o rok později pokřtil Frejka svoji amatérskou scénu na Osvobozené divadlo a to se stalo jednou ze sekcí Devětsilu
- v roce 1927 Frejka Osvobozené divadlo opouští a spolu s E. F. Burianem zakládají divadlo Dada, mezitím ale do Osvobozeného divadla vstupuje Jaroslav Ježek, který hned zpočátku zaujal svými klavírními improvizacemi
- kromě toho sem přicházejí Jiří Voskovec(1905 – 1981), pseudonym Petr Dolan, vlastním jménem J. Wachsmann, s Janem Werichem(1905 - 1980, pseudonym J. W .Rich, oba studenti práv na Karlově univerzitě, než našli stálou scénu ve Vodičkově ulici (dnes divadlo ABC), vystřídali působiště v Malostranské besedě a v Nuselském divadle, proslavili se hned prvním představením Vest Pocket Revue, i základem dalších her je dadaistický slovní humor a písňové texty, zatím ještě proti nikomu nezaměřené, takový je Ostrov Dynamit, Fata morgána, Sever proti Jihu nebo Golem, jejich režisérem byl Jindřich Honzl, který režíroval i všechny další hry V+W
- v souvislosti s hrozbou fašismu v Itálii a Německu se posléze v jejich hrách začíná objevovat politická satira, první taková hra je Caesar, jehož diktaturu prožívají hlavní hrdinové - Římané Bulva a Papula, diplomatické protesty vyvolalo uvedení hry Osel a stín, kde V+W opět za použití antického námětu kritizují fašistickou diktaturu, v závěru totiž použijí autentické Hitlerovy výroky, protihitlerovská je i hra Svět za mřížemi, diktátor, tentokrát mexický, vystupuje i v Katovi a bláznovi; Balada z hadrů se inspiruje životem Françoise Villona, během této hry vznikla i první forbína, kdy V+W prokládali představení krátkými výstupy, v nich vtipně a kriticky reagovali na nejaktuálnější události, čímž prokázali spoji schopnost improvizace a kontaktu s publikem, v další hře, Rub a líc, V+W coby vagabundi Krev a Mlíko bojují proti koncernu Noel, v režii Martina Friče rovněž natočili filmovou verzi
Drama 30.let
- pod jménem Svět patří nám, ze současnosti byla i hra Těžká Barbora; Pěst na oko se opět vrací do historie a v několika příbězích z různých dob vyzdvihuje úlohu prostého člověka v dějinách, všem hrám je společný charakter hlavních postav, V+W jsou vždy dva kumpáni, kteří procházejí světem, ať už současným nebo minulým, glosují jeho nedostatky a bojují za jeho lepší tvář, nedílnou součástí her byla jejich hudební složka, písně vzniklé za spolupráce s Jaroslavem Ježkem, které ovlivnily další písňovou tvorbu a jsou často známější než hry, ze kterých pocházejí
- kromě zmíněného snímku Svět patří nám natočili V+W další filmy, jako Pudr a benzín, Peníze nebo život a Hej Rup !, přestože Hej Rup ! kritizuje kapitalistický režim a líčí vznik jakéhosi dělnického hnutí, nevyhýbá se ani parodii na tehdejší "budování socialismu" v SSSR, známá je scéna, kdy z nákladního auta vytvořili "k`pjmpqomĐ"
- vzhledem k sílícímu politickému tlaku bylo v listopadu 1938 divadlo uzavřeno a V+W emigrují do Francie a USA, kde se Voskovec živí v Hollywoodu a jako divadelní herec, po válce se oba vrací domů, jen Werich však zůstává i po 1948, pak se věnuje tvorbě pro děti (Finfárum) a spolupráci s M. Horníčkem, jeho vystoupení s ním však již nejsou improvizovaná
Miroslav Horníček (1918) - působí nejprve v Divadle Satiry (1946-49), později spolupracuje s Janem Werichem v ABC (1955-61), pak samostatně v hovorových pořadech (Hovory přes rampu, Hovory H)
Divadlo E. F. Buriana - D 34
- po působení v divadle Dada zakládá roku 1933 herec, hudebník, a režisér Emil František Burian divadelní scénu nazvanou D 34 podle druhé poloviny sezóny 1933/34, narozdíl od Osvobozeného divadla je jeho divadlo režisérské, zaměřuje se na uvádění starších i současných prozaických i básnických děl, ovšem aktualizovaných do moderní podoby, uvádí díla Moliera, Shakespeara, Puškina, Goetha, Klicpery, ale i Haškova Švejka nebo Nezvalova dramata, na motivy lidové poezie a barokních lidových her sestavuje hry Vojna a První a Druhá lidová suita, v neradostné době třicátých let se tak snaží oslavovat český národ a jeho dávné kořeny
- kromě zmíněného snímku Svět patří nám natočili V+W další filmy, jako Pudr a benzín, Peníze nebo život a Hej Rup !, přestože Hej Rup ! kritizuje kapitalistický režim a líčí vznik jakéhosi dělnického hnutí, nevyhýbá se ani parodii na tehdejší "budování socialismu" v SSSR, známá je scéna, kdy z nákladního auta vytvořili "k`pjmpqomĐ"
- vzhledem k sílícímu politickému tlaku bylo v listopadu 1938 divadlo uzavřeno a V+W emigrují do Francie a USA, kde se Voskovec živí v Hollywoodu a jako divadelní herec, po válce se oba vrací domů, jen Werich však zůstává i po 1948, pak se věnuje tvorbě pro děti (Finfárum) a spolupráci s M. Horníčkem, jeho vystoupení s ním však již nejsou improvizovaná
Miroslav Horníček (1918) - působí nejprve v Divadle Satiry (1946-49), později spolupracuje s Janem Werichem v ABC (1955-61), pak samostatně v hovorových pořadech (Hovory přes rampu, Hovory H)
Divadlo E. F. Buriana - D 34
- po působení v divadle Dada zakládá roku 1933 herec, hudebník, a režisér Emil František Burian divadelní scénu nazvanou D 34 podle druhé poloviny sezóny 1933/34, narozdíl od Osvobozeného divadla je jeho divadlo režisérské, zaměřuje se na uvádění starších i současných prozaických i básnických děl, ovšem aktualizovaných do moderní podoby, uvádí díla Moliera, Shakespeara, Puškina, Goetha, Klicpery, ale i Haškova Švejka nebo Nezvalova dramata, na motivy lidové poezie a barokních lidových her sestavuje hry Vojna a První a Druhá lidová suita, v neradostné době třicátých let se tak snaží oslavovat český národ a jeho dávné kořeny
Drama na počátku 20.století - česká literatura 3
která ho spálí, Ze života hmyzu - divadelní hra, na které spolupracoval i jeho bratr Josef Čapek, lidská společnost je alegorizována, tulák pozoruje v trávě u lesa život drobné fauny, sleduje shodné vlastnosti lidí a zvířat, motýli značí přelétavou lásku, mravenci jsou jako vojáci, slimáci vyznávají heslo “nehas, co tě nepálí”, chrobáci jsou hamižní, tulák v závěru umírá, Adam stvořitel - divadelní hra psaná také ve spolupráci s Josefem Čapkem, svět je zničen a je znovu stvořen s tím, že bude lepší, bůh stvořil svět nedokonalý, Adam měl možnost to napravit, nejprve vystřelili z kanónu negace a tím svět zničili, Adam začne budovat svět znovu podle svého nejlepšího přesvědčení, věří ve spravedlivý a dokonalý svět, když je tento svět vytvořen, Adam zjišťuje, že přes všechnu snahu je tento svět ještě horší nežli ten předchozí, Bůh mu dal možnost tento proces opakovat, ale Adam to odmítne, protože si uvědomí, že veškeré násilné změny světa se projeví negativně, toto je reakcí na poválečný vývoj a na VŘSR, Čapek je přesvědčen, že je možno změnit něco na základě postupné reformy, ne revolucí, revoluce likviduje všechno z předchozí společnosti, to špatné i to dobré, Bílá nemoc - divadelní hra, která zachycuje společnost v době před válkou, jistá země hodně zbrojí, veškerá moc je v rukou maršála, diktátora, lidé jsou manipulováni nacionálními hesly o předurčení národa a národní cti, tehdy propuká zvláštní nemoc, něco jako malomocenství, doktor Galén jako jediný objeví lék, sám už jednu válku zažil, viděl utrpení a proto se rozhodne, že svého objevu využije jako formu nátlaku. Bude léčit jenom ty, kteří patří k nižším vrstvám společnosti a nemohou běh událostí ovlivnit, a ze společenské elity bude léčit jen ty, kteří zastaví zbrojení. Nemoc zpočátku postihuje jen chudé, potom se však rozšiřuje i mezi vyšší společenské vrstvy. Průmyslníci onemocní, maršál jim nedovolí zastavit zbrojení, a proto umírají. Nakonec onemocní i maršál, tehdy je ochoten začít jednat a zastavit válečné přípravy. Galén je pozván do maršálova sídla, před rezidencí tehdy skanduje zfanatizovaný dav “sláva válce.” Galén v konfliktu neskrývá svůj odpor k válce, je ušlapán. To vyjadřuje myšlenku, že jeden člověk může těžko sám něco změnit na vývoji světa. Také se objevuje etický problém, protože doktor Galén poruší normy lékařské etiky, lékař musí léčit každého, Matka - divadelní hra, v jednom domě existuje místnost, kde se dá rozmlouvat s mrtvými. Žena ztratí svého manžela a syny. Její manžel byl vojákem, který padl v koloniích pro vojenskou slávu a čest. Říká, že neexistovalo jiné řešení, nemohl se vzdát. První syn se stal lékařem, aby odčinil chování otcovo. Jako lékař odjíždí do kolonií, chce léčit tamní choroby, které do té doby končily smrtí. Přijde na lék proti zimnici, ale sám na ni zemře. Další syn byl letec, pokusil se o výškový rekord, ale letadlo se s ním zřítilo. Další synové jsou dvojčata. Když vypukne občanská válka, umírají. Každý stál na jiné straně v této válce. Matce zbyde poslední syn, snaží se ho chránit před nástrahami světa. Tehdy je země napadena, všichni chlapci odcházejí do armády. Matka svému synovi brání v odchodu. Pak se z rozhlasu dozví, že nepřátelé zabíjí i malé děti. Nakonec svolí synovi odchod do války. Ve hře jsou dobové obrazy - válka ve Španělsku, ruská revoluce
VÍTĚZSLAV NEZVAL - Milenci z kiosku, Poetistické drama, Schovávaná na schodech, Manon Lescaut
JAN DRDA - Hrátky s čertem - divadelní hra s pohádkovým motivem, peklo, zlé síly představují německá okupace
VÍTĚZSLAV NEZVAL - Milenci z kiosku, Poetistické drama, Schovávaná na schodech, Manon Lescaut
JAN DRDA - Hrátky s čertem - divadelní hra s pohádkovým motivem, peklo, zlé síly představují německá okupace
Drama na počátku 20.století - česká literatura 2
jeho přátelé mu přivedou Dulisneu, ta je nevzdělaná, obtloustlá, stará venkovanka, Quijote zjistí, že dělal něco pošetilého, sice nabídne venkovance sňatek, ale je vyléčen, je zbaven nejen iluzí, ale i chuti do života, díky tomu umírá, tato hra patří k nejvýraznějším projevům symbolismu v českém divadle, je to jedna z nejlepších her začátku 20. století, Viktor Dyk chtěl napsat ještě další hry, na politické a historické náměty, píše hru Posel, ta je o r. 1620, a trojdílný cyklus o Francouzské revoluci, žádná jeho další hra ale už nemá takový úspěch a úroveň jako Don Quijote
FRÁŇA ŠRÁMEK – Léto - hra z roku 1915, hlavní hrdina je mladý student, který se zamiluje do starší ženy, u něj se jedná o opravdový cit, u ní jde jen o koketování, láska nemá dlouhé trvání, student se pak zamiluje do mladé ženy a jeho nový vztah je lepší než ten předchozí, jeho hry jsou ovlivněny vitalismem, Měsíc nad řekou - divadelní hra z roku 1922, konfrontace světa dospělých a mládí, po několika letech se setkávají abiturienti, vyprávějí si příběhy, které za tu dobu prožili, z toho vyplývá, že v době mládí ti lidé byli úplně jiní, opouštěli školu s iluzemi, a jak stárli, tak ze svých ideálů začali slevovat, až z nich nic nezbylo
RUDOLF MEDEK - Plukovník Švec - hlavní hrdina je autentický, byl na podzim roku 1918 hlavním velitelem legií, když byla podepsána německá kapitulace, legie odmítnou bojovat a mizí jejich poslušnost k veliteli, on se proto zastřelí, jeho smrt má pozitivní dopad na vojáky, vzbudí to v nich pocit zodpovědnosti, vede to k utužení kázně, hra byla uvedena ve 30. letech
KAREL ČAPEK - jeho hry mají světovou úroveň a význam – Loupežník - první drama, odlišuje se od předchozích děl, společná je jen neúcta k tradicím a ustáleným zvyklostem, zdůraznění dravosti mládí, loupežník je mladý muž, který chce získat dceru starého profesora Mimi. Profesor chce chránit dceru před nástrahami okolního světa, protože starší dceru už ztratil, utekla z lásky z domova, loupežník je silnější, získá Mimi, obsadí vilu, kde profesor a Mimi žijí. Vítězství lásky je relativní, když ji Loupežník získá, hledá, co by jinde urval, starší dcera se vrací zklamána s nemanželským dítětem, R. U. R. - příběh o vynálezu robotů, kteří postupně přejímají těžkou, mechanickou práci, postupem doby i práci odbornou, intelektuální, původní záměr při výrobě robotů bylo získat více času pro lidské sebezdokonalování, člověk na toto není připraven, dopadne to tak, že nedělá nic, roboti se začnou organizovat, vzbouří se, vznikne válka mezi lidmi a roboty, lidé byli vyvražděni až na jednoho technika z továrny na roboty, Alquist má znovu objevit návod na výrobu robotů, obnovit dokumentaci, která byla ve válce zničena, Alquist musí roboty rozebrat, aby mohl dělat pokusy, u dvou přidělených robotů objeví cit, jsou schopni se sami rozmnožovat bez výroby v továrně, přejímají to pozitivní na životě, Věc Makropulos - divadelní drama, počátkem vlády Rudolfa II. objeví jeden alchymista látku, která dokáže prodloužit lidský život, jeho dcera Elina Makropulová užije elixír, to se ale obrací proti ní, je stále mladá, život ztrácí své kouzlo, když má za 300 let znovu užít elixír, neudělá to, dá recept mladé dívce,
FRÁŇA ŠRÁMEK – Léto - hra z roku 1915, hlavní hrdina je mladý student, který se zamiluje do starší ženy, u něj se jedná o opravdový cit, u ní jde jen o koketování, láska nemá dlouhé trvání, student se pak zamiluje do mladé ženy a jeho nový vztah je lepší než ten předchozí, jeho hry jsou ovlivněny vitalismem, Měsíc nad řekou - divadelní hra z roku 1922, konfrontace světa dospělých a mládí, po několika letech se setkávají abiturienti, vyprávějí si příběhy, které za tu dobu prožili, z toho vyplývá, že v době mládí ti lidé byli úplně jiní, opouštěli školu s iluzemi, a jak stárli, tak ze svých ideálů začali slevovat, až z nich nic nezbylo
RUDOLF MEDEK - Plukovník Švec - hlavní hrdina je autentický, byl na podzim roku 1918 hlavním velitelem legií, když byla podepsána německá kapitulace, legie odmítnou bojovat a mizí jejich poslušnost k veliteli, on se proto zastřelí, jeho smrt má pozitivní dopad na vojáky, vzbudí to v nich pocit zodpovědnosti, vede to k utužení kázně, hra byla uvedena ve 30. letech
KAREL ČAPEK - jeho hry mají světovou úroveň a význam – Loupežník - první drama, odlišuje se od předchozích děl, společná je jen neúcta k tradicím a ustáleným zvyklostem, zdůraznění dravosti mládí, loupežník je mladý muž, který chce získat dceru starého profesora Mimi. Profesor chce chránit dceru před nástrahami okolního světa, protože starší dceru už ztratil, utekla z lásky z domova, loupežník je silnější, získá Mimi, obsadí vilu, kde profesor a Mimi žijí. Vítězství lásky je relativní, když ji Loupežník získá, hledá, co by jinde urval, starší dcera se vrací zklamána s nemanželským dítětem, R. U. R. - příběh o vynálezu robotů, kteří postupně přejímají těžkou, mechanickou práci, postupem doby i práci odbornou, intelektuální, původní záměr při výrobě robotů bylo získat více času pro lidské sebezdokonalování, člověk na toto není připraven, dopadne to tak, že nedělá nic, roboti se začnou organizovat, vzbouří se, vznikne válka mezi lidmi a roboty, lidé byli vyvražděni až na jednoho technika z továrny na roboty, Alquist má znovu objevit návod na výrobu robotů, obnovit dokumentaci, která byla ve válce zničena, Alquist musí roboty rozebrat, aby mohl dělat pokusy, u dvou přidělených robotů objeví cit, jsou schopni se sami rozmnožovat bez výroby v továrně, přejímají to pozitivní na životě, Věc Makropulos - divadelní drama, počátkem vlády Rudolfa II. objeví jeden alchymista látku, která dokáže prodloužit lidský život, jeho dcera Elina Makropulová užije elixír, to se ale obrací proti ní, je stále mladá, život ztrácí své kouzlo, když má za 300 let znovu užít elixír, neudělá to, dá recept mladé dívce,
ČESKÉ DIVADLO 2. POLOVINY 19. STOLETÍ 2
se o mlynáře začne zajímat a zjistí, že mu zbyla jedna povinnost - musí svítit cestou k loveckému zámečku vládci panství, tím pádem musí svítit i kněžně a správci se tak otvírá cesta k Haničce (zajímá se o ni i vodník), když pro ni přijde dráb, vyskočí oknem a uteče do lesa, kde ji schová lípa, kterou chce správce porazit, posléze se ukáže, že vše se dělo bez vědomí kněžny - ta nakonec zakáže porazit lípu, zastaví pronásledování Haničky a vyváže mlynáře i z poslední povinnosti, mlynář si vezme Haničku za ženu, dobro vítězí a zlo je potrestáno, Vojnarka - divadelní hra z venkovského prostředí, realistická hra, která má zachytit motiv nešťastné lásky a osud ženy na českém venkově
GABRIELA PREISSOVÁ - představitelka realistického dramatu. Náměty z moravského slovácka - z venkova, Gazdina roba, Její pastorkyňa, její nejvýznamnější hry, byly natolik zajímavé, že byly zhudebněny – opery, znala ruskou literaturu, náměty si vypůjčila. Preissová zavádí nový prvek, začíná pracovat s psychologií postavy
ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVI – Maryša - děj se odehrává ve venkovském prostředí (Morava), hra kritizuje praktiky na venkově - rodiče rozhodují o sňatcích svých dětí, z důvodu, aby se měly lépe, donutí Maryšu, aby si vzala zámožného, ale staršího muže, manželství je od počátku nešťastné, hádky apod., nakonec Maryša svého manžela otráví, hra končí zatčením Maryši, příběh má reálný základ
- na konci 19. stol české divadlo vedle realismu ovlivňují i změny ze Z Evropy - symbolismus a impresionismus, české divadlo je svázáno vlasteneckými tendencemi, situace se mění po vzniku samostatného Československa - v době, kdy Evropské divadlo prochází krizí - začíná mít konkurenci ve filmu
GABRIELA PREISSOVÁ - představitelka realistického dramatu. Náměty z moravského slovácka - z venkova, Gazdina roba, Její pastorkyňa, její nejvýznamnější hry, byly natolik zajímavé, že byly zhudebněny – opery, znala ruskou literaturu, náměty si vypůjčila. Preissová zavádí nový prvek, začíná pracovat s psychologií postavy
ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVI – Maryša - děj se odehrává ve venkovském prostředí (Morava), hra kritizuje praktiky na venkově - rodiče rozhodují o sňatcích svých dětí, z důvodu, aby se měly lépe, donutí Maryšu, aby si vzala zámožného, ale staršího muže, manželství je od počátku nešťastné, hádky apod., nakonec Maryša svého manžela otráví, hra končí zatčením Maryši, příběh má reálný základ
- na konci 19. stol české divadlo vedle realismu ovlivňují i změny ze Z Evropy - symbolismus a impresionismus, české divadlo je svázáno vlasteneckými tendencemi, situace se mění po vzniku samostatného Československa - v době, kdy Evropské divadlo prochází krizí - začíná mít konkurenci ve filmu
Drama na počátku 20.století - česká literatura
- počátek století je spjat s krizí divadla a dramatu, důvodů krize je více - ztráta charakteru, který divadlo mělo v 19. století
- vliv naturalismu, který nepřináší do dramatu žádnou myšlenku, jen se dívá do soukromí člověka
- vliv psychologie, která věnuje pozornost nitru hrdiny, děj se dostává do ústraní
- divadlo je bráno jako přežitek, silným konkurentem se stává filmová tvorba, film konkuruje divadlu už když je němý a ještě více, když je ozvučen, divadlo se nemůže vyrovnat filmu v zachycení reálného prostředí a ve filmových tricích, film se může odehrávat v konkrétním prostředí, divadlo má jen kulisy, film má větší pozornost diváků i proto, že je to novinka, to všechno vede ke změnám v divadle, na počátku století se v divadle začíná využívat podobných prostředků jako ve filmu, využívá se kontaktu s divákem, což film nemůže, omezuje se počet diváků v hledišti, což umožňuje lepší využití kontaktu, nepoužívají se už realistické kulisy
- vytváří se nové divadelní hry - symbolistické - používání symbolů a impresionistické, kde jde o vytvoření nálady, dojmu
- hry jsou psány na historické motivy, zpracovávají se národní témata, divadlo se může osvobodit od výchovné funkce, nemusí nahrazovat politiku a šířit osvětu
VIKTOR DYK - Zmoudření dona Quijota - divadelní hra z r. 1913, motiv rozčarování ze světa. Dyk zde obměňuje cizí předlohu, od počátku k námětu přistupuje s tím, že oslavuje hodnoty rytířství, Don Quijot se upne na četbu rytířských románů, nalézá v nich hodnoty, které postrádal, četbou se chce přiblížit hrdinům, okolí na něj pohlíží nevraživě, považuje ho za blázna, rozhodnou se ho léčit, ujme se toho farář a jeho přítel, nejdřív spálí všechny knihy, tento krok je podnětem pro Quijotovu snahu převést ideály do skutečného života, rozhodne se, že povede život potulného rytíře, opustí své sídlo, spolu se sedlákem Sancho Panzou se vydají do světa vykonávat hrdinské činy, vybere si krásnou ženu, pro kterou chce vykonávat své činy - Dulisnea z Tobosy, po mnoha dobrodružstvích se v turnaji utká s černým rytířem, kterým je jeho přítel Samson, v souboji je Quijot poražen a musí splnit vítězovy podmínky, To je, musí na dobu alespoň jednoho roku zanechat potulného života a vrátit se na statek,
- vliv naturalismu, který nepřináší do dramatu žádnou myšlenku, jen se dívá do soukromí člověka
- vliv psychologie, která věnuje pozornost nitru hrdiny, děj se dostává do ústraní
- divadlo je bráno jako přežitek, silným konkurentem se stává filmová tvorba, film konkuruje divadlu už když je němý a ještě více, když je ozvučen, divadlo se nemůže vyrovnat filmu v zachycení reálného prostředí a ve filmových tricích, film se může odehrávat v konkrétním prostředí, divadlo má jen kulisy, film má větší pozornost diváků i proto, že je to novinka, to všechno vede ke změnám v divadle, na počátku století se v divadle začíná využívat podobných prostředků jako ve filmu, využívá se kontaktu s divákem, což film nemůže, omezuje se počet diváků v hledišti, což umožňuje lepší využití kontaktu, nepoužívají se už realistické kulisy
- vytváří se nové divadelní hry - symbolistické - používání symbolů a impresionistické, kde jde o vytvoření nálady, dojmu
- hry jsou psány na historické motivy, zpracovávají se národní témata, divadlo se může osvobodit od výchovné funkce, nemusí nahrazovat politiku a šířit osvětu
VIKTOR DYK - Zmoudření dona Quijota - divadelní hra z r. 1913, motiv rozčarování ze světa. Dyk zde obměňuje cizí předlohu, od počátku k námětu přistupuje s tím, že oslavuje hodnoty rytířství, Don Quijot se upne na četbu rytířských románů, nalézá v nich hodnoty, které postrádal, četbou se chce přiblížit hrdinům, okolí na něj pohlíží nevraživě, považuje ho za blázna, rozhodnou se ho léčit, ujme se toho farář a jeho přítel, nejdřív spálí všechny knihy, tento krok je podnětem pro Quijotovu snahu převést ideály do skutečného života, rozhodne se, že povede život potulného rytíře, opustí své sídlo, spolu se sedlákem Sancho Panzou se vydají do světa vykonávat hrdinské činy, vybere si krásnou ženu, pro kterou chce vykonávat své činy - Dulisnea z Tobosy, po mnoha dobrodružstvích se v turnaji utká s černým rytířem, kterým je jeho přítel Samson, v souboji je Quijot poražen a musí splnit vítězovy podmínky, To je, musí na dobu alespoň jednoho roku zanechat potulného života a vrátit se na statek,
ČESKÉ DIVADLO 2. POLOVINY 19. STOLETÍ
- vývoj českého divadla je spojen s otevřením NÁRODNÍHO DIVADLA r. 1883, to má i význam politický - ukazuje svébytnost českého národa, otevření divadla bylo spjato s představou, že tam budou uváděny ryze české hry, už v první sezóně se zjistilo, že divadlo nemá co hrát - málo českých her. musí se využívat cizího repertoáru (západních dramatiků), velmi často se sahá k hrám nižšího uměleckého významu, divadlo plní spíše zábavnou funkci
LADISLAV STROUPEŽNICKÝ - Naši furianti - divadelní hra, líčí život na venkově, z malicherného sporu (o funkci ponocného) se stává zásadní problém, díky malichernosti zápletky je ukazována tvrdohlavost sedláků, snaha trumfnout souseda, hra musela být stažena, vzbudila negativní ohlas, vychází z realistické teorie - dosahuje se toho dekorací atd, řadí se k vrcholu českého realistického divadla 19. stol., označuje se za přelom v tehdejší tvorbě
JAROSLAV VRCHLICKÝ (1853 - 1912) - Noc na Karlštejně - veselohra, byla převedena i do roviny opery, děj se odehrává ve 14. stol (červen 1363) za doby vlády Karla IV, ten rozhodne, že Karlštejn bude sloužit k rozjímání a že tam nesmí přenocovat žádná žena, ale Alžběta, jeho žena, pojme podezření, že si Karel chce užívat a ne rozjímat, aby se přesvědčila o skutečném stavu věcí, přestrojí se za páže a vykonává službu před královou ložnicí, v té době přijedou na hrad hosté, mezi nimi i záletník král Petr, pozná páže, a když páže opět slouží před královou ložnicí, za ní přijde a obtěžuje ji, královna mu v sebeobraně zlomí meč a tím je poznána, na Karlštejn se ale dostane ještě jedna žena – Alena, miluje Peška a aby si ho mohla vzít, uzavře sázku, že přečká na hradě noc, král ji ale odhalí, odpustí oběma ženám, aby si zachoval tvář, zařídí, aby ženy odešly, ráno královna na hrad přijede v kočáře a král zruší svůj příkaz, hra byla uvedena rok po otevření Národního divadla
ALOIS JIRÁSEK (1851 - 1930) - divadelní hry: Jan Hus (nárůst), Jan Žižka (vrchol), Jan Roháč (úpadek), Lucerna - Divadelní hra z r. 1905, pohádková hra ovlivněná vlastenectvím, symbol lípy představuje českou kulturu a ta má být chráněna před cizími vlivy, na panství přijela mladá kněžna a panský úředník se až moc snaží uvést vše do pořádku - velmi tvrdě a despoticky se prosazuje, snaží se donutit mlynáře, aby se zúčastnil přivítání kněžny, mlynáře ale vyvázán ze služby a proto odmítne, správce chce mlynáře potrestat, rozhodne se, že mu odvede krásnou schovanku Haničku, budoucí manželku, paní kněžna přijede, správce si na mlynáře stěžuje, lže, aby v kněžně vzbudil zlost, kněžna
LADISLAV STROUPEŽNICKÝ - Naši furianti - divadelní hra, líčí život na venkově, z malicherného sporu (o funkci ponocného) se stává zásadní problém, díky malichernosti zápletky je ukazována tvrdohlavost sedláků, snaha trumfnout souseda, hra musela být stažena, vzbudila negativní ohlas, vychází z realistické teorie - dosahuje se toho dekorací atd, řadí se k vrcholu českého realistického divadla 19. stol., označuje se za přelom v tehdejší tvorbě
JAROSLAV VRCHLICKÝ (1853 - 1912) - Noc na Karlštejně - veselohra, byla převedena i do roviny opery, děj se odehrává ve 14. stol (červen 1363) za doby vlády Karla IV, ten rozhodne, že Karlštejn bude sloužit k rozjímání a že tam nesmí přenocovat žádná žena, ale Alžběta, jeho žena, pojme podezření, že si Karel chce užívat a ne rozjímat, aby se přesvědčila o skutečném stavu věcí, přestrojí se za páže a vykonává službu před královou ložnicí, v té době přijedou na hrad hosté, mezi nimi i záletník král Petr, pozná páže, a když páže opět slouží před královou ložnicí, za ní přijde a obtěžuje ji, královna mu v sebeobraně zlomí meč a tím je poznána, na Karlštejn se ale dostane ještě jedna žena – Alena, miluje Peška a aby si ho mohla vzít, uzavře sázku, že přečká na hradě noc, král ji ale odhalí, odpustí oběma ženám, aby si zachoval tvář, zařídí, aby ženy odešly, ráno královna na hrad přijede v kočáře a král zruší svůj příkaz, hra byla uvedena rok po otevření Národního divadla
ALOIS JIRÁSEK (1851 - 1930) - divadelní hry: Jan Hus (nárůst), Jan Žižka (vrchol), Jan Roháč (úpadek), Lucerna - Divadelní hra z r. 1905, pohádková hra ovlivněná vlastenectvím, symbol lípy představuje českou kulturu a ta má být chráněna před cizími vlivy, na panství přijela mladá kněžna a panský úředník se až moc snaží uvést vše do pořádku - velmi tvrdě a despoticky se prosazuje, snaží se donutit mlynáře, aby se zúčastnil přivítání kněžny, mlynáře ale vyvázán ze služby a proto odmítne, správce chce mlynáře potrestat, rozhodne se, že mu odvede krásnou schovanku Haničku, budoucí manželku, paní kněžna přijede, správce si na mlynáře stěžuje, lže, aby v kněžně vzbudil zlost, kněžna
České drama do 19.století
drama: - syžetový žánr zaměřený především na jevištní předvádění
- děj je podáván aktuální přítomnou formou a prostřednictvím dialogu (vyjímečně i monologu)
- námětem dramatu bývá zpravidla vyhrocený konflikt
- divadelní hra se člení na jednání, oddělená zpravidla přestávkou (akty) a na scény (výměna jednacích osob) a výstupy (změna počtu osob)
- hlavní dramatické žánry jsou tragédie a komedie
STŘEDOVĚKÉ DIVADLO
- navazuje na dramatickou tvorbu latinskou a bylo zaměřeno na náboženské cíle, drama bylo zpracováno především výseky ze života Ježíšova, nejčastěji Ježíšova ukřižování a z mrtvých vstání, tyto hry byly součástí náboženského obřadu a uváděly se v době velikonoční - doba ukřižování a z mrtvých vstání, původně se jednalo o hry, v nichž vystupovali mniši, jeptišky, později jsou najímáni herci a do her se tak dostávají i náměty vzdálené Novému zákonu, tyto světské prvky se pak natolik rozrůstají, že jsou vykázáni z církevního prostředí, tak vzniká světské divadlo, které se hraje před kostelem nebo na tržištích, z této doby je i první česky psané drama – Mastičkář - vychází z velikonočních her, ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo, tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvých vstání Ježíše, tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti, hlavní postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu, ve spolupráci se svým společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jeho zázračné účinky
- pozdější divadlo nenavazuje na středověké divadlo, ale prostřednictvím návratu k antice na antické vzory
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. století, jeho kořeny jsou náboženského původu - především námět Kristovy smrti a vzkříšení, dramatizovaly se a předváděly v kostele, později se začaly obohacovat i o světské scény - nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
- děj je podáván aktuální přítomnou formou a prostřednictvím dialogu (vyjímečně i monologu)
- námětem dramatu bývá zpravidla vyhrocený konflikt
- divadelní hra se člení na jednání, oddělená zpravidla přestávkou (akty) a na scény (výměna jednacích osob) a výstupy (změna počtu osob)
- hlavní dramatické žánry jsou tragédie a komedie
STŘEDOVĚKÉ DIVADLO
- navazuje na dramatickou tvorbu latinskou a bylo zaměřeno na náboženské cíle, drama bylo zpracováno především výseky ze života Ježíšova, nejčastěji Ježíšova ukřižování a z mrtvých vstání, tyto hry byly součástí náboženského obřadu a uváděly se v době velikonoční - doba ukřižování a z mrtvých vstání, původně se jednalo o hry, v nichž vystupovali mniši, jeptišky, později jsou najímáni herci a do her se tak dostávají i náměty vzdálené Novému zákonu, tyto světské prvky se pak natolik rozrůstají, že jsou vykázáni z církevního prostředí, tak vzniká světské divadlo, které se hraje před kostelem nebo na tržištích, z této doby je i první česky psané drama – Mastičkář - vychází z velikonočních her, ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo, tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvých vstání Ježíše, tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti, hlavní postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu, ve spolupráci se svým společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jeho zázračné účinky
- pozdější divadlo nenavazuje na středověké divadlo, ale prostřednictvím návratu k antice na antické vzory
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. století, jeho kořeny jsou náboženského původu - především námět Kristovy smrti a vzkříšení, dramatizovaly se a předváděly v kostele, později se začaly obohacovat i o světské scény - nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
NOVOČESKÉ DIVADLO
- divadelní tvorbě se věnuje pozornost - jejím prostřednictvím se nejlépe výchovně působí na národ - ve smyslu vlasteneckém, boji proti pověrám, morální výchově, divadlo se hraje i na různých zámcích - v cizích jazycích, v Praze je pro šlechtu založeno Nosticovo divadlo, později Stavovské, česky se prvně hrálo roku 1785, po několik let se zde uváděly česky hrané hry - v okrajových časech, Kníže Honzík - 1. česká hra uvedená divadlem V kotcích, hra skončila neúspěchem, protože ji hráli němečtí herci, roku 1786 bylo založeno vlastenecké divadlo Bouda - stálo na Koňském trhu, za 3 roky bylo strženo, hrálo se ve zrušeném klášteře U Hybernů, začátkem 19. stol. - česká představení zcela zanikla, znovu se začalo hrát až r. 1812 ve Stavovském divadle, většina her se nedochovala
VÁCLAV THÁM - jeden z divadelníků, napsal kolem 100 her i překlady, dochovaly se 3, mají vlastenecký charakter, náměty čerpají z českých dějin, Břetislav a Jitka - vedle roviny milostné je připomínána sláva českého rodu
KAREL IGNÁC THÁM - bratr Václava, překládal hry z němčiny a z angličtiny - Shakespeare
PROKOP ŠEDIVÝ - autor tzv. frašek - Fraška - hra komického obsahu, náměty čerpá z lidového prostředí, Masné krámy - hra zachycující prostředí pražských trhů, sázení do loterie, výklady budoucnosti apod., Pražští sládci - vylíčení zábav z prostředí pivovaru
ČESKÉ DIVADLO ½ 19. STOLETÍ
- až od r. 1812 se hraje česky ve Stavovském divadle (mimo hlavní časy) - pouze dopoledne, o nedělích a svátcích, díky výšenému zájmu o česky hraná představení se od r. 1842 vytváří samostatná scéna Stavovského divadla v Růžové ulici - profesionální divadlo, mimo Prahu se od 20. let 19. století začínají zakládat ochotnické soubory a na konci 40. let vzniká 1. česká kočující divadelní společnost, nejvýznamnější osobností byl Václav Kliment Klicpera
VÁCLAV THÁM - jeden z divadelníků, napsal kolem 100 her i překlady, dochovaly se 3, mají vlastenecký charakter, náměty čerpají z českých dějin, Břetislav a Jitka - vedle roviny milostné je připomínána sláva českého rodu
KAREL IGNÁC THÁM - bratr Václava, překládal hry z němčiny a z angličtiny - Shakespeare
PROKOP ŠEDIVÝ - autor tzv. frašek - Fraška - hra komického obsahu, náměty čerpá z lidového prostředí, Masné krámy - hra zachycující prostředí pražských trhů, sázení do loterie, výklady budoucnosti apod., Pražští sládci - vylíčení zábav z prostředí pivovaru
ČESKÉ DIVADLO ½ 19. STOLETÍ
- až od r. 1812 se hraje česky ve Stavovském divadle (mimo hlavní časy) - pouze dopoledne, o nedělích a svátcích, díky výšenému zájmu o česky hraná představení se od r. 1842 vytváří samostatná scéna Stavovského divadla v Růžové ulici - profesionální divadlo, mimo Prahu se od 20. let 19. století začínají zakládat ochotnické soubory a na konci 40. let vzniká 1. česká kočující divadelní společnost, nejvýznamnější osobností byl Václav Kliment Klicpera
NOVOČESKÉ DIVADLO 2
VÁCLAV KLIMENT KLICPERA (1792 - 1859) - působil jako profesor v Hradci Králové, později byl profesorem na pražském obchodním gymnáziu, poté zde působil i jako ředitel, napsal kolem 60. divadelních her, ale většina z nich byly poplatná tehdejšímu vkusu, píše tzv. rytířské hry - v té době oblíbené, měly pohádkové motivy spjaté s legendami a Klicpera je spojuje s českým prostředím, Blaník - hra zpracovaná podle pověsti, v Blaníku sídlí rytíři, kteří, až bude českému národu nejhůř, přijedou, dále píše hry s historickým námětem, vrací se k vládě Přemyslovců - oslava české minulosti, nejúspěšnější jsou však jeho komedie, objevují se v repertoáru divadel ještě v dnešní době
JOSEF KAJETÁN TYL (1808 - 1856) - narodil se v Kutné Hoře, studoval na gymnáziu v Hradci Králové, v té době zde působil Klicpera a ten ho získal pro divadlo, původně byl úředníkem, ale to mu nevyhovovalo, a tak se stává dramaturgem, vedle divadelní činnosti píše i prózu, v r. 1848 se zapojí do oblasti politiky a je jedním z autorů, kteří jsou po porážce revoluce sledováni, ztrácí zaměstnání, připojí se ke kočovnému divadlu a roku 1856 umírá, zaměřuje se na historické náměty - Kutnohorští havíři - děj je umístěn do 16. stol., ale jsou to vlastně dělnické bouře r. 1844, Jan Hus - odehrává se v 15. stol., námětem je historická postava, ale zase dojde ke spojení: Hus - vlastenec, ideály, za které bojuje jsou ideály revolucí r. 1848 - historie se upravuje podle ideálu tehdejší doby, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové - vrací se k postavení sv. Václava a jeho bratra Boleslava a mučednickému námětu dává nový obsah - umírají z důvodů politických a národních, nejúspěšnější jsou jeho dramatické báchorky - hry s pohádkovými náměty, Strakonický dudák - příběh lesní víly, která byla pro lásku k člověku zavržena svými družkami, objevuje se zde rčení - co Čech, to muzikant, Švanda jde do světa díky muzicírování - peníze, sláva, tyto dva motivy jsou spojeny. Švanda odchází do světa aby vydělal peníze a doma zanechá svou milou, je synem víly, která očaruje jeho dudy a i díky tomu přichází úspěch, ve světě se k němu přidá typ bezcharakterního člověka, který mu dělá finančního poradce – Vocílka, Švanda se dostává do vězení, Vocílka zmizí, zásahem nadpřirozených sil je osvobozen a vrací se do Čech, vede nezřízený život, potká zase Vocílku, který mu začíná shánět angažmá - má hrát duchům o půlnoci, ti ho chtějí roztrhat, ale Dorotka ho zachrání - láska zvítězí, Lesní panna aneb cesta do Ameriky, Jiříkovo vidění, dále jsou to frašky: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka - prvně uvedena r. 1834, obsahuje píseň Kde domov můj? - hudba František Škroup, text Tyl, 1.sloka – hymna
JOSEF KAJETÁN TYL (1808 - 1856) - narodil se v Kutné Hoře, studoval na gymnáziu v Hradci Králové, v té době zde působil Klicpera a ten ho získal pro divadlo, původně byl úředníkem, ale to mu nevyhovovalo, a tak se stává dramaturgem, vedle divadelní činnosti píše i prózu, v r. 1848 se zapojí do oblasti politiky a je jedním z autorů, kteří jsou po porážce revoluce sledováni, ztrácí zaměstnání, připojí se ke kočovnému divadlu a roku 1856 umírá, zaměřuje se na historické náměty - Kutnohorští havíři - děj je umístěn do 16. stol., ale jsou to vlastně dělnické bouře r. 1844, Jan Hus - odehrává se v 15. stol., námětem je historická postava, ale zase dojde ke spojení: Hus - vlastenec, ideály, za které bojuje jsou ideály revolucí r. 1848 - historie se upravuje podle ideálu tehdejší doby, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové - vrací se k postavení sv. Václava a jeho bratra Boleslava a mučednickému námětu dává nový obsah - umírají z důvodů politických a národních, nejúspěšnější jsou jeho dramatické báchorky - hry s pohádkovými náměty, Strakonický dudák - příběh lesní víly, která byla pro lásku k člověku zavržena svými družkami, objevuje se zde rčení - co Čech, to muzikant, Švanda jde do světa díky muzicírování - peníze, sláva, tyto dva motivy jsou spojeny. Švanda odchází do světa aby vydělal peníze a doma zanechá svou milou, je synem víly, která očaruje jeho dudy a i díky tomu přichází úspěch, ve světě se k němu přidá typ bezcharakterního člověka, který mu dělá finančního poradce – Vocílka, Švanda se dostává do vězení, Vocílka zmizí, zásahem nadpřirozených sil je osvobozen a vrací se do Čech, vede nezřízený život, potká zase Vocílku, který mu začíná shánět angažmá - má hrát duchům o půlnoci, ti ho chtějí roztrhat, ale Dorotka ho zachrání - láska zvítězí, Lesní panna aneb cesta do Ameriky, Jiříkovo vidění, dále jsou to frašky: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka - prvně uvedena r. 1834, obsahuje píseň Kde domov můj? - hudba František Škroup, text Tyl, 1.sloka – hymna
Lumírovci
skupina osobností kolem čsp. Lumír (vycházel od r. 1851, rediguje ho F.B. Mikovec, poté V. Hálek a poté J.V.Sládek). Navazují na májovce, prosazují svobodu básnické tvorby a její světovost, také myšlenky francouzského parnasismu (výlučné, neosobní umění, úprk ze světa měšťáků). Jsou označováni jako škola kosmopolitní.
Hlavní představitelé: Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Josef Václav Sládek, Jaroslav Kvapil
JOSEF VÁCLAV SLÁDEK (1845-1912)
Zbiroh, otec zedník, přerušil studia přírodních věd a procestoval Ameriku. Přispěl do almanachu Ruch, později však příklon k Lumírovcům – redaktor čsp. Lumír, novinář v Národních listech, tvorba také pro děti, překlad kompletního Shakespearova díla
• Básně (prvotina, smutek nad smrtí manželky, náměty ze života a vymírání amerických indiánů)
• Jiskry na moři (vlastenecké a politické básně)
• Světlou stopou, Na prahu ráje, Sluncem a stínem (optimismus, sociální problematika, soucit)
• Selské písně (přírodní lyrika, oslava venkova a selství, symbol oráče a setby; rolník symbolem národní nezdolnosti, miluje svou vlast, mravní, pracovitý atd. ; půda symbol pocitu bezpečí)
• České znělky (venkov, svoboda a nezávislost do budoucna, protiklady)
• České písně (vyzývá k obraně národní svébytnosti) Směska (různá témata)
• V zimním slunci, Za soumraku, Nové selské písně (rezignace nad životem, teskné, smysl života?)
• Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky (poezie pro děti, seznámit děti s poezií aby lépe rozuměly literatuře)
Význam J.V.Sládka : básník čes.venkova, lidu a jeho domova, myšlenky demokracie a vlastenectví, hluboká procítěnost veršů i projev vzdoru, zakladatel básnické tvorby pro děti
JAROSLAV VRCHLICKÝ (1853-1912)
Louny, kupecká rodina, vl.jméno Emil Frída, v jeho tvorbě se odráží jeho život, zvláště krize v manželství, účel krásna, literatura potěšující a radostná, ke konci života nešťastná osobnost, kritizován novou básnickou generací, v díle převládají cizí látky – např.životní a umělecké osudy géniů, uplatňuje velké bohatství básnických forem (somet, villonská balada, rondel..)
překlady, hlavně francouzská literatura (prokletí básníci, Cyrano z Bergeracu)
• Z hlubin (prvotina, vliv hořké poezie Nerudova Hřbitovního kvítí, pesimismus v dalších sbírkách mizí)
• Zlomky epopeje (soubor sbírek, rozsáhlý cyklus, inspirovaný Legendou věků (V.Hugo), sbírky netvoří myšlenkově jednolitý celek, obsahuje sbírky: Duch a svět, Selské balady (boj sedláků proti panskému útisku – Kozina, Lomikar), Nové zlomky epopeje..)
Hlavní představitelé: Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Josef Václav Sládek, Jaroslav Kvapil
JOSEF VÁCLAV SLÁDEK (1845-1912)
Zbiroh, otec zedník, přerušil studia přírodních věd a procestoval Ameriku. Přispěl do almanachu Ruch, později však příklon k Lumírovcům – redaktor čsp. Lumír, novinář v Národních listech, tvorba také pro děti, překlad kompletního Shakespearova díla
• Básně (prvotina, smutek nad smrtí manželky, náměty ze života a vymírání amerických indiánů)
• Jiskry na moři (vlastenecké a politické básně)
• Světlou stopou, Na prahu ráje, Sluncem a stínem (optimismus, sociální problematika, soucit)
• Selské písně (přírodní lyrika, oslava venkova a selství, symbol oráče a setby; rolník symbolem národní nezdolnosti, miluje svou vlast, mravní, pracovitý atd. ; půda symbol pocitu bezpečí)
• České znělky (venkov, svoboda a nezávislost do budoucna, protiklady)
• České písně (vyzývá k obraně národní svébytnosti) Směska (různá témata)
• V zimním slunci, Za soumraku, Nové selské písně (rezignace nad životem, teskné, smysl života?)
• Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky (poezie pro děti, seznámit děti s poezií aby lépe rozuměly literatuře)
Význam J.V.Sládka : básník čes.venkova, lidu a jeho domova, myšlenky demokracie a vlastenectví, hluboká procítěnost veršů i projev vzdoru, zakladatel básnické tvorby pro děti
JAROSLAV VRCHLICKÝ (1853-1912)
Louny, kupecká rodina, vl.jméno Emil Frída, v jeho tvorbě se odráží jeho život, zvláště krize v manželství, účel krásna, literatura potěšující a radostná, ke konci života nešťastná osobnost, kritizován novou básnickou generací, v díle převládají cizí látky – např.životní a umělecké osudy géniů, uplatňuje velké bohatství básnických forem (somet, villonská balada, rondel..)
překlady, hlavně francouzská literatura (prokletí básníci, Cyrano z Bergeracu)
• Z hlubin (prvotina, vliv hořké poezie Nerudova Hřbitovního kvítí, pesimismus v dalších sbírkách mizí)
• Zlomky epopeje (soubor sbírek, rozsáhlý cyklus, inspirovaný Legendou věků (V.Hugo), sbírky netvoří myšlenkově jednolitý celek, obsahuje sbírky: Duch a svět, Selské balady (boj sedláků proti panskému útisku – Kozina, Lomikar), Nové zlomky epopeje..)
Lumírovci 2
• Eklogy a písně, Dojmy a rozmary, Poutí k Eldorádu, Hudba v duši (milostná, radost z lásky, životní plnosti a smyslnosti)
• Okna v bouři (bolestné milostné zklamání, báseň Za trochu lásky šel byck světa kraj)
• Noc na Karlštejně (veselohra s námětem z české historie)
• Hyppodamie (dramatická tvorba, antická tématika, trilogie : 1.Námluvy Pelopovy 2.Smír Tantalův 3.Smrt Hyppodamie)
JULIUS ZEYER (1841-1901)
pochází z pražské patricijské rodiny, cestoval po Čechách, žil ve Vodňanech, velmi citlivý, nejprve psal povídky,novely – fantazie, cizí světy, dobrodružství, intriky, hrdina, který hledá lásku = naplnění života, motiv smrti = naplnění, vyvrcholení života; jeho romantická tvorbavliv k tvorbě generace České moderny
• Ondřej Černyšev (román v prostředí carského dvora Kateřiny Veliké)
• Román o věrném přátelství Amise a Amila (námět starofrancouzská skladba, prvky rytíř. románu)
• Jan Maria Plojhar (psychologický román, hrdina s vnitřními rozpory mezi snem a skutečností, mezi vůlí a pasivitou (autobiografické prvky), hrdina hledá lásku, ale umírá – usmířen)
• Dům U tonoucí hvězdy (příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži)
• Tři legendy o krucifixu (náboženská tématika, osudy ukřižovaných lidí)
• Troje paměti Víta Choráze (autobiografické prvky, hrdina s bolestným vztahem k životu)
• Radúz a Mahulena (scénická pohádka o síle opravdové lásky)
• Okna v bouři (bolestné milostné zklamání, báseň Za trochu lásky šel byck světa kraj)
• Noc na Karlštejně (veselohra s námětem z české historie)
• Hyppodamie (dramatická tvorba, antická tématika, trilogie : 1.Námluvy Pelopovy 2.Smír Tantalův 3.Smrt Hyppodamie)
JULIUS ZEYER (1841-1901)
pochází z pražské patricijské rodiny, cestoval po Čechách, žil ve Vodňanech, velmi citlivý, nejprve psal povídky,novely – fantazie, cizí světy, dobrodružství, intriky, hrdina, který hledá lásku = naplnění života, motiv smrti = naplnění, vyvrcholení života; jeho romantická tvorbavliv k tvorbě generace České moderny
• Ondřej Černyšev (román v prostředí carského dvora Kateřiny Veliké)
• Román o věrném přátelství Amise a Amila (námět starofrancouzská skladba, prvky rytíř. románu)
• Jan Maria Plojhar (psychologický román, hrdina s vnitřními rozpory mezi snem a skutečností, mezi vůlí a pasivitou (autobiografické prvky), hrdina hledá lásku, ale umírá – usmířen)
• Dům U tonoucí hvězdy (příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži)
• Tři legendy o krucifixu (náboženská tématika, osudy ukřižovaných lidí)
• Troje paměti Víta Choráze (autobiografické prvky, hrdina s bolestným vztahem k životu)
• Radúz a Mahulena (scénická pohádka o síle opravdové lásky)
Ruchovci a Lumírovci
V 70. a 80.letech 19.století se literatura diferencuje na dva směry s rozdílným zaměřením.
Ruchovci- skupina, která vzniká kolem almanachu Ruch (vyšel r.1868 u příležitosti položení základního kamene ND, byl redigovám J.V.Sládkem). Jsou označováni jako škola národní.
• návrat k vlastenectví
• aktuální národní a sociální problémy
• osvobození české literatury od cizích vlivů
• myšlenka slovanské vzájemnosti (Rusko, Slovensko)
• historie
• téma venkova – ideál dobrého a mravního
• dominantní postavení poezie
Předstvitelé: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, Josef Holeček
Josef Václav Sládek, Václav Beneš Třebízský, Alois Jirásek (tito později přešli k Lumírovcům)
SVATOPLUK ČECH (1846-1908)
Ostředek u Benešova, vlastenecká rodina, vystudoval gymnázium a práva, redaktor čsp.Květy a věnoval se výhradně literatuře, především epický básník, ale i humoristická a satirická próza
1. literatura s husitskou tématikou
• Adamité (veršovaná epopej, dobová problematika v historických konturách)
• Husita na Baltu (báseň, šíření husitských myšlenek)
• Žižka
2. byronská povídka (radikalismus, doba velké francouzské revoluce, etické zdůvodnění revoluce)
• Evropa (epická báseň, alegorie, upozorňuje na nebezpečí anarchie)
• Slavie (alegorie o sporech mezi Slovany)
3. venkovská tématika
• Ve stínu lípy (idylický soubor veselých i vážných příběhů)
• Zpěvník Jana Buriana, Václav Živsa
4. satira
• Hanuman (=opičí král, opičí království, varování před napodobováním Evropyútok na Májovce)
• Pravda, Petrklíče, Šotek
Ruchovci- skupina, která vzniká kolem almanachu Ruch (vyšel r.1868 u příležitosti položení základního kamene ND, byl redigovám J.V.Sládkem). Jsou označováni jako škola národní.
• návrat k vlastenectví
• aktuální národní a sociální problémy
• osvobození české literatury od cizích vlivů
• myšlenka slovanské vzájemnosti (Rusko, Slovensko)
• historie
• téma venkova – ideál dobrého a mravního
• dominantní postavení poezie
Předstvitelé: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, Josef Holeček
Josef Václav Sládek, Václav Beneš Třebízský, Alois Jirásek (tito později přešli k Lumírovcům)
SVATOPLUK ČECH (1846-1908)
Ostředek u Benešova, vlastenecká rodina, vystudoval gymnázium a práva, redaktor čsp.Květy a věnoval se výhradně literatuře, především epický básník, ale i humoristická a satirická próza
1. literatura s husitskou tématikou
• Adamité (veršovaná epopej, dobová problematika v historických konturách)
• Husita na Baltu (báseň, šíření husitských myšlenek)
• Žižka
2. byronská povídka (radikalismus, doba velké francouzské revoluce, etické zdůvodnění revoluce)
• Evropa (epická báseň, alegorie, upozorňuje na nebezpečí anarchie)
• Slavie (alegorie o sporech mezi Slovany)
3. venkovská tématika
• Ve stínu lípy (idylický soubor veselých i vážných příběhů)
• Zpěvník Jana Buriana, Václav Živsa
4. satira
• Hanuman (=opičí král, opičí království, varování před napodobováním Evropyútok na Májovce)
• Pravda, Petrklíče, Šotek
Ruchovci a Lumírovci 2
5. lyrika
• Jitřní písně, Nové písně (reflexivní skladby)
• Písně otroka (nejstarší otrok vypráví o svobodě, předkládá svobodu jako nejdůležitější, probouzí myšlenku na vzpouru)
6. próza
• Kandidát nesmrtelnosti, Ikaros, Jestřáb kontra hrdlička (Nomen Omen)
• Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (ostrá kritika českého maloměšťáctví, komický hrdina pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy(sen) – prchal z bitvy na Vítkově – zbabělost, národní lhostejnost, bezcharekternost, prospěchářství, falešné vlastenectví)
Význam S. Čecha – spojení odkazu obrozenců se současnou dobou, smysl pro sociální spravedlnost, věrné zachycení historické doby, nové výrazové prostředky –bohatý barvitý verš, zástupce (tribun) lidu
ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ (1847-1926)
vl.jméno Alžběta Pechová, zákládající členka ženského hnutí, ženské spolky, iniciátorka založení 1.dívčího gymnázia – Minerva, novinářka a kritička – čsp.Osvěta (literárně-kritický) + Čsp.českého muzea,
překladatelka (Byron, Puškin, Mickiewicz)
• Z máje žití (básně, lyrické, vlastenecké, přírodní)
• Svéhlavička (próza, vybízí ženy aby šly za svým cílem)
• Hubička, Tajemství, Čertova stěna (libreta k operám Bedřicha Smetany)
V r.1877 vychází kritická stať E.Krásnohorské „Obraz novějšího básnictví českého“ ve které kritizuje tvorbu J.Vrchlického pro nedostatek vlasteneckých ideálů a nepůvodnost. Vzniká spor mezi Krásnohorskou + čsp.Osvěta a Vrchlickým + mladí básníci (jde o nový směr literatury vlast.,národní x světová). Mladí utvářejí skupinu Lumírovci.
• Jitřní písně, Nové písně (reflexivní skladby)
• Písně otroka (nejstarší otrok vypráví o svobodě, předkládá svobodu jako nejdůležitější, probouzí myšlenku na vzpouru)
6. próza
• Kandidát nesmrtelnosti, Ikaros, Jestřáb kontra hrdlička (Nomen Omen)
• Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (ostrá kritika českého maloměšťáctví, komický hrdina pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy(sen) – prchal z bitvy na Vítkově – zbabělost, národní lhostejnost, bezcharekternost, prospěchářství, falešné vlastenectví)
Význam S. Čecha – spojení odkazu obrozenců se současnou dobou, smysl pro sociální spravedlnost, věrné zachycení historické doby, nové výrazové prostředky –bohatý barvitý verš, zástupce (tribun) lidu
ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ (1847-1926)
vl.jméno Alžběta Pechová, zákládající členka ženského hnutí, ženské spolky, iniciátorka založení 1.dívčího gymnázia – Minerva, novinářka a kritička – čsp.Osvěta (literárně-kritický) + Čsp.českého muzea,
překladatelka (Byron, Puškin, Mickiewicz)
• Z máje žití (básně, lyrické, vlastenecké, přírodní)
• Svéhlavička (próza, vybízí ženy aby šly za svým cílem)
• Hubička, Tajemství, Čertova stěna (libreta k operám Bedřicha Smetany)
V r.1877 vychází kritická stať E.Krásnohorské „Obraz novějšího básnictví českého“ ve které kritizuje tvorbu J.Vrchlického pro nedostatek vlasteneckých ideálů a nepůvodnost. Vzniká spor mezi Krásnohorskou + čsp.Osvěta a Vrchlickým + mladí básníci (jde o nový směr literatury vlast.,národní x světová). Mladí utvářejí skupinu Lumírovci.
Česká literatura v polovině 19.století – májovci 2
3. próza
• Arabesky (krátké povídky, zachycuje Prahu a její obyvatele, kritika společnosti)
• Povídky malostranské (13 povídek, zachycuje život na Malé straně v době jeho mládí, zdánlivě idylické, humorné i vážné, různé sociální skupiny, literární charakteristiky, povídky Týden v tichém domě, Pan Ryšánek a Pan Schlegl, Hastrman, Doktor Kazisvět, U tří lilií, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu..)
4. poezie
• Hřbitovní kvítí (prvotina, pesimismus, skepse, sociální kritika a soucit, ironie proti soudobé společnosti, vliv národní situace, chudoby a nešťastné lásky)
• Knihy veršů (3 části – 1. Kniha veršů výpravných (sociální tématika,báseň Dědova mísa) 2. Kniha veršů lyrických a smíšených (intimní zpovědi, cyklus Otci, Matičce, Anně, báseň V sobě jen a mlčky nesu) 3. Kniha veršů časových a příležitostných (báseň Vším jsem byl rád – tzv.bilanční báseň – zamyšlení nad dosavadním životem)
• Písně kosmické (vztah člověka a kosmu, optimismus, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku, báseň Jak lvové bijem o mříže)
• Balady a romance (navazuje na erbenovskou tradici zpracování lidových příběhů, motivy ze života, biblické náměty s národní motivy, záměrně zaměňuje pojmy balada (užívá ho pro humornou či žertovně laděnou báseň) a romance (pro tragicky končící skladbu), Romance O Karlu IV.)
• Prosté motivy (citový deník stárnoucího básníka, láska k mladé dívce, odstupuje z lásky, také přírodní lyrika, proměny přírody paralelou s proměnami v lidském životě; 4 části – Jaro, Léto, Podzim, Zima)
• Zpěvy páteční (vydána posmrtně, rekapitulace života, víra v slavnou budoucnost národa, žalozpěvy a hymny na motivy národního utrpení a odboje, vlastenectví, básně Moje barva červená a bílá, Jen dál)
Význam J.Nerudy: vznik sociální balady, fejetonista, spojil světovost s češstvím, realismus, umění vypravěčské, charakterizační a popisné, lidovost a demokratismus, rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová, rozmanitost forem
• Arabesky (krátké povídky, zachycuje Prahu a její obyvatele, kritika společnosti)
• Povídky malostranské (13 povídek, zachycuje život na Malé straně v době jeho mládí, zdánlivě idylické, humorné i vážné, různé sociální skupiny, literární charakteristiky, povídky Týden v tichém domě, Pan Ryšánek a Pan Schlegl, Hastrman, Doktor Kazisvět, U tří lilií, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu..)
4. poezie
• Hřbitovní kvítí (prvotina, pesimismus, skepse, sociální kritika a soucit, ironie proti soudobé společnosti, vliv národní situace, chudoby a nešťastné lásky)
• Knihy veršů (3 části – 1. Kniha veršů výpravných (sociální tématika,báseň Dědova mísa) 2. Kniha veršů lyrických a smíšených (intimní zpovědi, cyklus Otci, Matičce, Anně, báseň V sobě jen a mlčky nesu) 3. Kniha veršů časových a příležitostných (báseň Vším jsem byl rád – tzv.bilanční báseň – zamyšlení nad dosavadním životem)
• Písně kosmické (vztah člověka a kosmu, optimismus, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku, báseň Jak lvové bijem o mříže)
• Balady a romance (navazuje na erbenovskou tradici zpracování lidových příběhů, motivy ze života, biblické náměty s národní motivy, záměrně zaměňuje pojmy balada (užívá ho pro humornou či žertovně laděnou báseň) a romance (pro tragicky končící skladbu), Romance O Karlu IV.)
• Prosté motivy (citový deník stárnoucího básníka, láska k mladé dívce, odstupuje z lásky, také přírodní lyrika, proměny přírody paralelou s proměnami v lidském životě; 4 části – Jaro, Léto, Podzim, Zima)
• Zpěvy páteční (vydána posmrtně, rekapitulace života, víra v slavnou budoucnost národa, žalozpěvy a hymny na motivy národního utrpení a odboje, vlastenectví, básně Moje barva červená a bílá, Jen dál)
Význam J.Nerudy: vznik sociální balady, fejetonista, spojil světovost s češstvím, realismus, umění vypravěčské, charakterizační a popisné, lidovost a demokratismus, rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová, rozmanitost forem
Evropský a český realismus a naturalismus
filosofické podněty realismu
• vědecké objevy (přír.vědy, Darwin, Pasteur)
• rozumové, smyslové chápání světa (August Comte – skutečnost je pouze to, co lze dokázat smysly a zkušenostípozitivismus, základy sociologie; Herbert Spencer – evolucionismus-všechno se neustále vyvíjí od méně dokonalého k dokonalejšímu; Hyppolit Taine – determinismus; Marx, Engels – dialektický materialismus – všechno je zařazeno do souvislostí, vše se neustále vyvíjí)
umělecké zásady realismu
• přesné zobrazení skutečnosti, takové jaká je, reakce na romantismus
• zachytit v literatuře průměrného člověka (ne individualitu)
• člověk zobrazen ve vývoji, delší časový úsek
• zachovávat objektivitu autora, žádné sympatie
• zájem o současnost (ne minulost)
• společenská angažovanost autora
• umělecké formy : román, drama (přehledná kpompozice, věcný jazyk, dialekty, hovor.jazyk)
Anglie
CHARLES DICKENS (1812-1870)
• vědecké objevy (přír.vědy, Darwin, Pasteur)
• rozumové, smyslové chápání světa (August Comte – skutečnost je pouze to, co lze dokázat smysly a zkušenostípozitivismus, základy sociologie; Herbert Spencer – evolucionismus-všechno se neustále vyvíjí od méně dokonalého k dokonalejšímu; Hyppolit Taine – determinismus; Marx, Engels – dialektický materialismus – všechno je zařazeno do souvislostí, vše se neustále vyvíjí)
umělecké zásady realismu
• přesné zobrazení skutečnosti, takové jaká je, reakce na romantismus
• zachytit v literatuře průměrného člověka (ne individualitu)
• člověk zobrazen ve vývoji, delší časový úsek
• zachovávat objektivitu autora, žádné sympatie
• zájem o současnost (ne minulost)
• společenská angažovanost autora
• umělecké formy : román, drama (přehledná kpompozice, věcný jazyk, dialekty, hovor.jazyk)
Anglie
CHARLES DICKENS (1812-1870)
Česká literatura v polovině 19.století – májovci
Doba rozčarování z politického vývoje 1848 – Bachův absolutismus a rozpor mezi ideálem (=snaha jít dopředu) a nemožností jej uskutečnit vede ke vzniku nové spisovatelské skupiny. V r.1851 je založen čsp. Lumír, kde se spojuje starší a mladší generace a objevuje se příklon k cizí literatuře, v r.1855 vychází almanach Lada Nióla (J.V.Frič – touha po svobodě), v r. 1858 vychází almanach Máj (manifest myšlení nové doby).
Májovci – mladá generace básníků, název odvozen podle almanachu Máj, kterým se představili a veřejně přihlásili k odkazu K.H.Máchy. Posunout literaturu do modernějších směrů.
• ukončit pohled do minulosti, odvrat od minulosti k přítomnosti
• větší poznávací funkce literatury, prvky realismu
• umělecká svoboda, spisovatelé účastni svým dílem veřejného života
• umělecké poslání literatury (založ. Prozatímního divadla, Umělecké besedy, spolek Svatobor)
• zobrazovat člověka v jeho obecně lidské podobě
• stírání ostrých hranic mezi beletrií a publicistikou
• vnést českou literaturu do evropského kontextu, rozhled po evropské kultuře
Představitelé : Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Karolína Světlá, Jakub Arbes, Rudolf Mayer
Karel Jaromír Erben, Božena Němcová (starší spisovatelé, přispěli do almanachu Máj)
JAN NERUDA (1834-1891)
Praha (Malá Strana – Dům U dvou slunců), studium práv a filosofie (nedokončil), láska k Anně Holinové zůstala nenaplněna, platonický vztah ke Karolíně Světlé, pracoval v čsp.Čas, Hlas Národní listy, napsal téměř 2000 fejetonů (=krátký aktuální text, snaží se humornou cestou vyřešit daný problém nebo na něj poukázat) – např. fejeton „ Kam s ní?“ , novinář, dramatik, divadelní kritik, prozaik, básník
1. drama
• Francesca di Rimini, Ženich z hladu (neúspěsné pokusy)
2. divadelní kritika
• Divadelní táčky
Májovci – mladá generace básníků, název odvozen podle almanachu Máj, kterým se představili a veřejně přihlásili k odkazu K.H.Máchy. Posunout literaturu do modernějších směrů.
• ukončit pohled do minulosti, odvrat od minulosti k přítomnosti
• větší poznávací funkce literatury, prvky realismu
• umělecká svoboda, spisovatelé účastni svým dílem veřejného života
• umělecké poslání literatury (založ. Prozatímního divadla, Umělecké besedy, spolek Svatobor)
• zobrazovat člověka v jeho obecně lidské podobě
• stírání ostrých hranic mezi beletrií a publicistikou
• vnést českou literaturu do evropského kontextu, rozhled po evropské kultuře
Představitelé : Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Karolína Světlá, Jakub Arbes, Rudolf Mayer
Karel Jaromír Erben, Božena Němcová (starší spisovatelé, přispěli do almanachu Máj)
JAN NERUDA (1834-1891)
Praha (Malá Strana – Dům U dvou slunců), studium práv a filosofie (nedokončil), láska k Anně Holinové zůstala nenaplněna, platonický vztah ke Karolíně Světlé, pracoval v čsp.Čas, Hlas Národní listy, napsal téměř 2000 fejetonů (=krátký aktuální text, snaží se humornou cestou vyřešit daný problém nebo na něj poukázat) – např. fejeton „ Kam s ní?“ , novinář, dramatik, divadelní kritik, prozaik, básník
1. drama
• Francesca di Rimini, Ženich z hladu (neúspěsné pokusy)
2. divadelní kritika
• Divadelní táčky
Literatura USA
EDGAR ALLAN POE (1809-1849)
krátké romantické a fantastické povídky, zakladatel detektivní povídky, skvělé navození atmosféry hrůzy a tajemna, považován za předchůdce moderních hororů
• Havran (báseň, motiv smrti mladé dívky, krása a láska x úzkost ze života a smrti)
• Vraždy v ulici Morgue (detektivní povídka, postava amatérského detektiva a jeho společníka)
• Jáma a kyvadlo, Zánik domu Usherů (hororové povídky, hrůzostrašné, motivy zániku a smrti)
Prvky romantismu se objevují i u dalších autorů, kteří stojí na pomezí romantismu a realismu
NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (1809-1852)
narodil se na vyrůstal na Ukrajině, která se odráží v celém jeho díle
• Večery na vesnici blízko Dikaňky (povídky z venkova na Ukrajině)
• Taras Bulba (lyricko-epický příběh z ukrajinské minulosti kozáků, mezilidské vztahy)
• Mrtvé duše (román, klady a zápory ruského národního charakteru, statkář Čičikov zbohatl kupováním „mrtvých duší“(nevolníků), za něž zdarma získával půdu, obžaloba carského režimu)
• Ženitba, Hráči (dramata, o vyšší vrstvě)
• Revizor (satirická komedie, úředník Chlestakov je omylem považován za revizora, jehož příjezd očekává malé městečko, hejtman a další představitelé se bojí, že bude odhalena jejich úplatkářská praxe a neplnění povinností a proto Chlestakova uctivě hostí, ten nadále předstírá, že je revizorem a nechá se uplácet a hostit, po jeho odjezdu přijíždí skutečný revizor, hra končí němou scénou zděšených představitelů města; kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví)
krátké romantické a fantastické povídky, zakladatel detektivní povídky, skvělé navození atmosféry hrůzy a tajemna, považován za předchůdce moderních hororů
• Havran (báseň, motiv smrti mladé dívky, krása a láska x úzkost ze života a smrti)
• Vraždy v ulici Morgue (detektivní povídka, postava amatérského detektiva a jeho společníka)
• Jáma a kyvadlo, Zánik domu Usherů (hororové povídky, hrůzostrašné, motivy zániku a smrti)
Prvky romantismu se objevují i u dalších autorů, kteří stojí na pomezí romantismu a realismu
NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (1809-1852)
narodil se na vyrůstal na Ukrajině, která se odráží v celém jeho díle
• Večery na vesnici blízko Dikaňky (povídky z venkova na Ukrajině)
• Taras Bulba (lyricko-epický příběh z ukrajinské minulosti kozáků, mezilidské vztahy)
• Mrtvé duše (román, klady a zápory ruského národního charakteru, statkář Čičikov zbohatl kupováním „mrtvých duší“(nevolníků), za něž zdarma získával půdu, obžaloba carského režimu)
• Ženitba, Hráči (dramata, o vyšší vrstvě)
• Revizor (satirická komedie, úředník Chlestakov je omylem považován za revizora, jehož příjezd očekává malé městečko, hejtman a další představitelé se bojí, že bude odhalena jejich úplatkářská praxe a neplnění povinností a proto Chlestakova uctivě hostí, ten nadále předstírá, že je revizorem a nechá se uplácet a hostit, po jeho odjezdu přijíždí skutečný revizor, hra končí němou scénou zděšených představitelů města; kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví)
Francouzská literatura
VICTOR HUGO (1802-1885)
kolísání mezi bonapartismem a royalismem (vliv rodiny) nakonec demokratický, republikánský postoj, představitel boje za svobodu, svobodných myšlenek a pokrokových názorů
• Cromwell (drama, jehož úvod se stalo manifestem francouzského romantismu)
• Východní zpěvy, Zpěvy soumraku (básnické sbírky)
• Legenda věků (trojdílný básnický cyklus, zobrazení vývoje lidstva k humanitě)
• Chrám Matky boží v Paříži (román, děj vystavěn na kontrastech, fyzicky ošklivý, ale ušlechtilý zvoník Quasimodo tajně miluje cikánku Esmeraldu, její krása a upřímnost v kontrastu s prostředím bídy a pokrytectvím vyšších vrstev, zlo představuje pokrytecký kněz Frollo, který jí také miluje ale ona ho odmítá, Quasimodo svrhne Frolla z věže a sám umírá když objímá mrtvou Esmeraldu, která byla popravena za zločin, který nespáchala; sugestivně zachycuje život středověké Paříže)
• Ubožáci (Bídníci) (románová skladba, líčí osudy uprchlého trestance Jeana Valjeana, zápas s nespravedlností společenských zákonů v době francouzské revoluce)
• Dělníci moře (boj rybáře za lásku a spravedlnost proti společnosti a přírodě)
• Muž, který se směje (historický příběh, tragický osud zohyzděného člověka)
• Devadesát tři (kruté politické poměry na venkově v době revoluce, nesouhlas s revolucí)
STENDHAL (1783-1842)
vl.jméno Henri Beyle, pomezí romantismu a realismu, hrdinové jeho románů prožívají vášnivé lásky a jsou ve sporu s dobou, jíž se navenek přizpůsobují, vzbouří-li se proti společnosti, hynou
• Červený a černý (psychologicky laděný román, vnitřní monolog, červená symbol revoluce, černá pesimismus, hl.hrdina Julián Sorel – kariérista, využívá ženy)
• Kartouza parmská (o mladém šlechtici, jehož ideál nedojde naplnění)
ALFRED DE MUSSET (1810-1857)
• Zpověď dítěte svého věku (silná autobiografie, vlastní zážitky ze vztahu k Georg Sandové)
kolísání mezi bonapartismem a royalismem (vliv rodiny) nakonec demokratický, republikánský postoj, představitel boje za svobodu, svobodných myšlenek a pokrokových názorů
• Cromwell (drama, jehož úvod se stalo manifestem francouzského romantismu)
• Východní zpěvy, Zpěvy soumraku (básnické sbírky)
• Legenda věků (trojdílný básnický cyklus, zobrazení vývoje lidstva k humanitě)
• Chrám Matky boží v Paříži (román, děj vystavěn na kontrastech, fyzicky ošklivý, ale ušlechtilý zvoník Quasimodo tajně miluje cikánku Esmeraldu, její krása a upřímnost v kontrastu s prostředím bídy a pokrytectvím vyšších vrstev, zlo představuje pokrytecký kněz Frollo, který jí také miluje ale ona ho odmítá, Quasimodo svrhne Frolla z věže a sám umírá když objímá mrtvou Esmeraldu, která byla popravena za zločin, který nespáchala; sugestivně zachycuje život středověké Paříže)
• Ubožáci (Bídníci) (románová skladba, líčí osudy uprchlého trestance Jeana Valjeana, zápas s nespravedlností společenských zákonů v době francouzské revoluce)
• Dělníci moře (boj rybáře za lásku a spravedlnost proti společnosti a přírodě)
• Muž, který se směje (historický příběh, tragický osud zohyzděného člověka)
• Devadesát tři (kruté politické poměry na venkově v době revoluce, nesouhlas s revolucí)
STENDHAL (1783-1842)
vl.jméno Henri Beyle, pomezí romantismu a realismu, hrdinové jeho románů prožívají vášnivé lásky a jsou ve sporu s dobou, jíž se navenek přizpůsobují, vzbouří-li se proti společnosti, hynou
• Červený a černý (psychologicky laděný román, vnitřní monolog, červená symbol revoluce, černá pesimismus, hl.hrdina Julián Sorel – kariérista, využívá ženy)
• Kartouza parmská (o mladém šlechtici, jehož ideál nedojde naplnění)
ALFRED DE MUSSET (1810-1857)
• Zpověď dítěte svého věku (silná autobiografie, vlastní zážitky ze vztahu k Georg Sandové)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)