Systém: souhrn prvků, které jsou mezi sebou propojeny určitými vazbami (hmotnými, nehmotnými, informačními). Systém se dále člení na subsystémy. Systémy můžeme rozlišit na hmotné (např. elektrárna), biologické, společenské, ekonomické, informační, řídící aj.
Systémový přístup: řešení problému v němž jsou jevy chápány komplexně ve svých vnitřních i vnějších souvislostech
uzavřený x otevřený
uzavřený: pokud systém obsahuje pouze vnitřní vazby, nemá žádnou interakci s okolí
otevřený: obsahuje alespoň jednu vnější vazbu, tedy pokud okolí působí alespoň na jeden prvek systému a naopak
statický x dynamický
statický: nejsou schopny měnit svůj stav v průběhu určité doby. Např. obecná soustava rovnic, orientované grafy, matice, relace. Na různých typech statických systému se řeší úlohy optimalizační úlohy a úlohy o struktuře systému.
dynamický: jejich stav se s hodnotou času mění, užíváme při řešení modelování chování reálných systémů a při vyšetřování dynamických vlastností analyzovaných systémů. Pro řešení úloh využívá diferenciálních a diferenčních rovnic, teorie pravděpodobnosti a stochastických procesů. Úlohy o stabilitě, prognostické, optimalizační.
obecný x reálný
obecný: obecné abstraktní modely systémových jevů. Formální systémy, které nemají žádný konkrétní obsah. Užíváme je zejména jako stavební prvky modelů konkrétních objektů. Např. soustava lineárních rovnic.
reálný: systémy definované na konkrétních reálných objektech. Má význam zejména pro zkoumání hospodářských, sociálních a biologických objektů. Na každém reálném objektu lze definovat nekonečně mnoho reálných systémů. Vymezení reálného systému závisí na účelu, pro který tento systém konstruujeme.
tvrdý x měkký
Kritériem „tvrdosti“ nebo „měkkosti“ systému není jeho fyzická podstata, ale míra s jakou může být systém objektivně rozpoznán a popsán „tvrdými“, tj. exaktními, formalizovanými prostředky.
tvrdý: uměle vytvářené systémy, jejich vlastnosti se definují exaktně. Má rozpoznatelnou a explicitně vyjádřitelnou strukturu, která může být modelována formálními prostředky. Představitely jsou technické systémy.
měkký: obtížně strukturovatelné, rozpoznatelné a jejich povaha mnohdy neumožňuje jasné vymezení struktury. Jejich „měkkost“ může vyplívat z neurčitosti, která je jejich podstatou. Použití tradičních formalizovaných prostředků pro jejich modelování je možné jen ve velmi omezené míře. Jsou adaptibilní ke změnám okolí. Představiteli jsou sociální a ekonomické systémy.
Žádné komentáře:
Okomentovat