V průběhu 80. a začátkem 90. let došlo ve vyspělých tržních ekonomikách k řadě výrazných změn sociálních, ekonomických, podnikatelských, technických apod. podmínek ve srovnání s minulými desetiletími. Nebyl to jednofaktorový a snadno rozpoznatelný vliv, ale narůstající proud vlivů. Jedním z podstatných vlivů byl právě rozvoj prostředků i podmínek informační společnosti. K dalším patřily např. rostoucí nasycenost trhu a jeho změny od trhu dodavatele k trhu zákazníka, diskontinuity ekonomického rozvoje, růst konkurence, globalizace světové ekonomiky.
Vzhledem ke zpoždění vstřícné reakce převážné části podnikatelské sféry na tyto změny došlo k zaostávání její schopnosti adekvátně (účelně, účinně a včas) reagovat na rostoucí chaotickou dynamiku rozvoje tržního okolí. Mělo to negativní vliv na konkurenční schopnost a prosperitu a vyvolalo to nejednou i osudové zvraty i dříve zdatných subjektů tržní ekonomiky (podnikatelských i nepodnikatelských organizací).
K pochopení nepříjemné reality časového skluzu a tím i rozporu mezi potřebami nového manažerského jednání a skutečným chováním existuje řada vysvětlení. Převažují názory, které vycházejí z faktu, že jednání lidí je výsledkem rozhodovacích procesů jejich myšlení. Je to rozhodování, které je někdy více a někdy méně „racionální" či podvědomé, ale vždy myšlenkově ovlivněné setrvačností zvyků a poznatků platných v minulosti.
Dříve platné a uznávané názory jsou pro jejich nositele „železnou košilí" obtížně překonatelných zvyků, tradic a způsobů uvažování. Může se stát, že informace a znalosti, které v určitých podmínkách vznikly jako inovační myšlenky, vyzrály a úspěšně se po desetiletí uplatňovaly, začnou v jiných podmínkách ztrácet význam, přežívají se, a pak mohou být i brzdou činnosti jejich nositelů. Nestačí pak dostatečně uspokojovat nově vznikající společenské potřeby.
Žádné komentáře:
Okomentovat