Téma - účel - publikum
Příprava pro písemný i ústní projev se obecně skládá z:
• volba nebo zadání tématu
• stanovení účelu
• dramaturgie prezentace
• analýza publika
• soustředění a zpracování pramenů
• osnova, načasování
• další přípravné činnosti
Jazyková, grafická a multimediální prezentace
Ústní a písemná prezentace
Ústní prezentace může být „tváří v tvář“ (školení) → možnost sledovat reakce publika, nebo „před neviditelnou skupinou“ (média) → použití jiných prostředků.
Rozdíl mezi písemnou a ústní prezentací vyplývá ze způsobu přijímání sdělované informace. Písemný projev je „paralelní“: informace je předávána najednou, způsob i tempo příjmu si řídí příjemce (čtenář) sám. Ústní projev je naproti tomu „sériový“ - příjemce (posluchač, divák) je zcela závislý na postupu toho, kdo informaci podává (a to jak způsobem, tak i tempem). V psaném textu jsou přípustné libovolné odkazy vpřed i vzad. V ústním projevu sice můžeme odkazovat vpřed („jak uvedu později“) nebo i vzad („jak jsem již řekl“, a pak alespoň částečně zopakovat), avšak odkazy používáme velmi opatrně , abychom se nedostali do nezvládnutelných zmatků a cyklů .
Písemný projev čte zájemce sám, bez doplňujících informací. Vše musí být řečeno v textu, sdělení se nepřizpůsobuje čtenářovým reakcím. Čtenář si m že přizpůsobit rychlost čtení podle obtížnosti textu, může se k jednotlivým částem vracet, přečíst je znovu a promyslet je. Nezajímavý nebo neupoutávající text může čtená odložit. P i ústním projevu posluchač vidí řečníka, projev je doplněn gesty, mimikou, výslovností a melodií slov i vět. Dobrá ústní prezentace je vedena podle okamžitých reakcí posluchačů. Při nezájmu nemůže však posluchač většinou prezentaci opustit (ze společenských důvodů nebo proto, že je účast povinná).
Nezanedbatelným hlediskem je i rychlost a aktuálnost předání informace. Ústní sdělení bývá aktuální, písemné se vždy poněkud opožďuje. Obvykle však ústní podání není tak závažné (a závazné) jako písemné. Písemná prezentace je faktograficky přesnější, nebo m že (a dokonce má) použít jednoznačných objektivních vyjadřovacích prostředků (matematické vztahy, tabulky, grafy, schémata postup , děj , vztah ), které mohou být velmi podrobné (čtenář má čas na jejich studium). Při ústním projevu lze doplnit sdělení audiovizuálními pomůckami (tabule, flipchart, zpětný projektor, datavideo, …), které však nemají odvádět pozornost od vlastního ústního sdělení a mají mnohá omezení (čitelnost, zřetelnost, nevelký objem údajů atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat