Pod pojmem "účetní" budeme rozumět někoho, kdo je odborně zdatný a má často z firmy nejlepší znalost možností počítačů pro zvládnutí administrativy. Rozhodně nemá toto slovo žádný hanlivý význam, naopak. Ženský rod bude použit, aby to odpovídalo obvykle se vyskytující situaci. Ale v této pozici se vyskytují i muži. A je nutno říci, že často postupují podstatně hůře než jejich kolegyně. Jeden vedoucí účetní z velké firmy při referenční návštěvě půl hodiny zjišťoval, jak rychle systém tiskne, protože jeho starý systém mu "při tisku výsledovky zablokuje počítač na půl dne". Nemusím ani říkat, že hlavní roli zde hrála jeho prastará jehličková tiskárna a naprostá absence kvalifikované správy systému.
Někteří účastníci prezentací se snaží z prezentujících vymámit příslib, že veškeré metodické problémy, které se týkají zúčtování operací v cizích měnách nebo časového rozlišení (včetně leasingu) za ně zvládne systém a oni se o to nebudou muset starat. Ke cti žen je nutno říci, že většinou lépe rozlišují, co je metodická a co technická stránka problému. Velmi často se vůbec neověří, zda nový systém bude umět to, co "zcela samozřejmě" umí ten starý.
Prezentace IS
Na druhé straně je pozoruhodné, jak zoufale nepřipravení a ve velké většině případů neschopní v odborné oblasti jsou prezentující. Často zná (resp. může znát) průměrný uživatel systém lépe než takzvaný odborník (je to dáno pravděpodobně tím, že počítačové firmy ve jménu personálních nákladů angažují absolventy se vztahem k počítačům, kteří nikdy nepracovali v příslušné odborné realitě).
Problém je především v tom, že pro správné pochopení podstaty otázek zájemců je nutné, aby prezentující dokonale zvládal odbornou problematiku ve velmi obecné poloze. Také by měl být nadprůměrně inteligentní a zkušený, protože jinak vůbec nebude schopen zjistit, o jakou situaci (požadavek uživatele) v konkrétním případě jde. Je to dáno tím, že uživatelé jsou v terminologii i způsobu řešení jejich problémů velmi silně ovlivněni konkrétními podmínkami a používaným systémem.
Jenom v této rovině máme tedy dva okruhy problémů - jednak kompetentnost a schopnost uživatelů posoudit vhodnost nabízených IS (za předpokladu, že dostanou vhodné informace), především však úplnost, spolehlivost a pravdivost informací, které dodavatel IS poskytuje. To jsou tak závažné otázky, že vedle nich je nepodstatné, jak moc dobře bude uzavřena smlouva, jak bude řešena ochrana informací, jestli bude vyhodnocena ekonomická efektivnost celé akce a nebo jak jsou formulovány akceptační kritéria a záruční podmínky. Předtím, než se začne vybírat systém, je zkrátka nezbytně nutné vytyčit několik zásadních hranic (např. platforma/architektura, jestli potřebujeme vzdálené pracoviště a na jaké úrovni, jestli potřebujeme nastavovat přístupová práva a jak, jakou úroveň řízení zakázek a nákupu; viz též "Jak postupovat"). Hromada povídání, na které "není čas"' a spousta papírů, které jsou "k ničemu".
Žádné komentáře:
Okomentovat