Všechna manažerská rozhodování nejsou stejná. Víme, že v praxi zařazení v rámci organizace spojené s vykonáváním různých manažerských úkolů je srovnáváno s velmi odlišnými typy rozhodování. Např., personální manažer, jehož hlavním úkolem je stálé a pravidelné najímání lidí, bude čelit různým rozhodnutím o tom, kdo bude radit top managementu společnosti při rozsáhlém omezovacím programu. Potřebujeme tedy určitý druh klasifikace rozhodovacích typů, abychom mohli odlišit jedno rozhodnutí od jiného.
Jedna metoda, podle které bychom mohli rozdělit rozhodování je odlišení, která část organizace má za rozhodování odpovědnost. Takto bychom rozvinuli určitý "organizační strom" rozhodnutích, který by odpovídal organizační struktuře společnosti. Problém je v tom, že bychom se museli zabývat specifickým obsahem každé manažerské práce, např. kontrolorů kvality, personálních manažerů a všech ostatních pracovníků, kteří mají odpovědnost za specifickou oblast organizační aktivity. Místo toho, my potřebujeme identifikovat obecné dimenze rozhodování, které zobrazují jeho podstatu bez toho, abychom zkoumali specifický obsah.
Pro klasifikaci manažerského rozhodování jsou vhodné tyto tři dimenze:
1. Jak velké části organizace se rozhodování týká, tj je li rozhodování strategické či operativní.
2. Jak dobře je rozhodování definováno, tj je li strukturované či nestrukturované.
3. Jak je rozhodování spojení s ostatními,tj. je li rozhodování závislé či nezávislé.
Žádné komentáře:
Okomentovat