Měnová krize roku 1997

V počátečních měsících roku 1997 se začaly výrazněji projevovat v českém hospodářství nerovnováhy, které v něm byly latentně přítomny již delší dobu. Růst domácí poptávky předstihoval tempo růstu HDP a výsledkem byly vzrůstající schodky na běžném účtu platební bilance. Tyto deficity byly financovány sílícím přílivem zahraničního kapitálu, který využíval kladného úrokového diferenciálu při stabilitě nominálního kurzu. část tohoto přílivu tvořil krátkodobý spekulační kapitál. V květnu roku 1997 došlo ke krizi tohoto vývoje, neboť zahraniční investoři ztratili důvěru v adekvátnost kursu české koruny. I přes korekci hospodářské politiky ze strany vlády a přes zvyšování úrokových sazeb centrální bankou, došlo k odlivu kapitálu a k silnému tlaku na fluktuační pásmo koruny. Česká národní banka proto 27.5.1997 zrušila fluktuační pásmo koruny a přešla na plovoucí kurz. Cenový vývoj byl touto krizí silně ovlivněn.V prvních pěti měsících roku 1997 prudce klesala hodnota indexu spotřebitelských cen až na 6,3 % v květnu. Tento vývoj byl způsoben především účinkem silného zhodnocení koruny počátkem roku a rychlým snižováním tempa růstu peněžní zásoby. Příznivě působil rovněž nižší rozsah administrativních úprav některých cen (spotřební daně, některé deregulace) a celkové ztlumení ekonomického růstu. Ovšem poté se začal naplno projevovat účinek znehodnocení koruny po měnovém útoku, kdy se zdražilo zboží z dovozu a rovněž zapůsobily silné červencové deregulace cen nájemného, energií a tepla, což způsobilo zvýšení míry inflace.