VNĚJŠÍ NEROVNOVÁHA
S oživením hospodářského růstu v polovině devadesátých let došlo k růstu importů, které pokrývaly rostoucí předstih domácí poptávky před nabídkou. Důsledkem byl narůstající schodek obchodní bilance. Problém přestavovala skutečnost, že značná část těchto dovozů směřovala do spotřeby a nepřispívala tak ke zvyšování exportní výkonnosti hospodářství. Rostoucí vnější nerovnováha se tak stala hlavním makroekonomickým problémem v ČR v polovině devadesátých let.
Vnější rovnováha = nedluhové financováni deficitů na běžném účtu.
Česká ekonomika se podobně jako ostatní transformační ekonomiky otevřela přílivu kapitálu, což vedle příznivých efektů, přineslo i neočekávané potíže. Financování deficitu na běžném účtu platební bilance přílivem krátkodobého kapitálu vedlo ke vzniku národohospodářských problémů ústících až do měnové krize roku 1997. Česká ekonomika se v polovině devadesátých let vyznačovala rostoucím stupněm vnitřní i vnější nerovnováhy. Vnitřní nerovnováha ekonomiky měla podobu nesouladu mezi tempem růstu domácí poptávky a domácí nabídky a vnější nerovnováha měla podobu akcelerujících schodků na běžném účtu platební bilance.
V období 1993-1997 rostla domácí poptávka rychleji než domácí nabídka, v důsledku čehož se rychle zvyšoval absolutní rozdíl mezi těmito veličinami. Tahounem vysokých přírůstků domácí poptávky byl především vývoj soukromé spotřeby, která po překonání silného propadu z roku 1991 začala dynamicky růst. Rozdíl mezi domácí tvorbou a domácím užitím HDP byl řešen přílivem vnějších zdrojů, což se odrazilo v rostoucím deficitu běžného účtu platební bilance. V roce 1993 bylo saldo běžného účtu ještě přebytkové, ale od roku 1994 docházelo k jeho prakticky nepřerušenému poklesu až do roku 1997, kdy dosáhl schodek téměř 8 procent HDP. Schodek běžného účtu platební bilance byl vytvářen především výrazným pasivem obchodní bilance, které v roce 1996 přesáhlo 10%.
Žádné komentáře:
Okomentovat