Po zavedení plovoucího kursu koruny ztratila monetární politika centrální banky důležitý nástroj stabilizace inflace. Peněžní agregát M2 již nadále nebyl spolehlivým měřítkem účinnosti měnové politiky na vývoj cen. Proto se centrální banka koncem roku 1997 rozhodla od tohoto cíle upustit a přejít na systém cílování inflace.
Krátce po zavedení inflačního cílování se v české ekonomice začal velmi výrazně prosazovat proces desinflace. Tento proces započal ve druhém čtvrtletí roku 1998 a prosazoval se až do srpna roku 1999. Tento vývoj byl charakterizován prudkým poklesem všech cenových indexů a některé z nich nabývaly dokonce záporných hodnot. Tento vývoj byl způsoben počínající recesí, která vypukla v České republice, dále ochabnutím světové poptávky, poklesem dovozních cen a výrazným omezením deregulací.
Zdroj: Ministerstvo financí ČR: Makroekonomická predikce ČR; www.mfcr.cz
Závěr
Kumulativní nárůst agregátní cenové hladiny, měřený indexem spotřebitelských cen byl v České republice v období let 1991-2000 devítinásobně vyšší než v Německu. Značná část tohoto růstu byla způsobena jednotlivými nemonetárními opatřeními, které skokově měnily cenovou hladinu. V letech 1991-1993 to byla především cenová liberalizace, rozdělení společné měny a zavedení nové daňové soustavy, které zásadně ovlivnily cenový pohyb. V období let 1994-2001 byl cenový vývoj plynulejší bez takto výrazných cenových nárůstu, přesto byl velmi výrazně ovlivněn jednorázovými vzrůsty cen, především v důsledků deregulací. V tomto období byly rozhodujícími inflačními faktory: a) setrvačná inflace v období let 1994-1997, kdy inflační očekávání jednotlivých subjektů v českém hospodářství se fixovaly na psychologicky nebezpečné hranici 10% a vytvářely bariéru pro snahu centrální banky o snižování míry inflace; b) měnová krize roku 1997, kdy po uvolnění kurzu koruny z května 1997 došlo k jejímu částečnému znehodnocení, kdy se zdražilo zboží z dovozu a vychýlilo klesající míru inflace směrem vzhůru; c)cílování inflace, kdy od počátku roku 1998 přešla ČNB na systém cílování inflace. Krátce po jeho zavedení se v české ekonomice začal velmi výrazně prosazovat proces desinflace. Tento vývoj byl způsoben počínající recesí, která vypukla v České republice, dále ochabnutím světové poptávky, poklesem dovozních cen a výrazným omezením deregulací. Důsledkem tohoto neočekávaného vývoje bylo mimo jiné, že ČNB systematicky podstřelovala své měnové cíle. Faktorem, který po celé transformační období akceleroval míru inflace ČR nad hodnoty ve vyspělých zemích byla vyšší četnost změn relativních cen. Tento faktor, který je možno pozorovat ve všech transformačních ekonomikách je způsoben zděděnými cenovými deformacemi a velkým objemem institucionálních změn, které vyvolávají potřebu častějších cenových změn. Vzhledem k nepružnosti cen směrem dolů se tato vyšší četnost změn relativních cen promítá do vyššího tempa inflace.
Žádné komentáře:
Okomentovat