Oproti období let 1991-1993, kdy cenový vývoj byl velmi dynamicky a podílel se většinovým dílem na celkovém inflačním diferenciálu devadesátých let se následné období vyznačovalo již umírněnějším cenovým růstem, který ovšem stále vytvářel kladný diferenciál ve vztahu k Německu a USA. Centrální bance se podařilo poměrně velmi úspěšně ztlumit cenové výkyvy způsobené cenovou liberalizací a dále potom měnovou odlukou a zavedením nové daňové soustavy. Díky restriktivní monetární politice se podařilo stabilizovat míru inflace na úrovni 1% měsíčně. Další snaha o snižování tohoto ukazatele se ukázala jako nečekaně obtížná. Důvodů bylo několik. Za prvé to byly inflační očekávání, které se na psychologicky nebezpečné hranici 10 % utvořily v ekonomice a představovaly hráz úsilí centrální banky o snižování tempa růstu inflace. Tato inflační očekávání byla zakomponována do cenových smluv mezi podnikateli, ale i mezi odbory a zaměstnavateli při mzdovém vyjednávání. Druhým faktorem, který výrazně působil během celého transformačního procesu bylo, že přes skončení zásadní transformace a při pokračující strukturální adaptaci, přežívaly v české ekonomice značné rigidity a strukturální nevyrovnanosti, které byly zdrojem skutečnosti, že ceny byly málo pružné směrem dolů. Pohybovaly se jedním směrem, a to nahoru. Třetím faktorem byl krátkodobý masový příliv zahraničního kapitálu, který působil na růst peněžní zásoby. Tento příliv, přilákaný vysokým úrokovým diferenciálem při dlouhodobě stabilním měnovém kurzu začal negativně ovlivňovat restriktivní politiku centrální banky. Kromě těchto faktorů ovlivňovala v tomto období cenový růst vysoká četnost změn relativních cen. Jak uvádí Jonáš:
„V tranzitivních ekonomikách dochází vzhledem k dlouhodobé absenci působení tržního mechanismu k většímu počtu přizpůsobení relativních cen, než je obvykle ve stabilizovaných tržních ekonomikách. Pokud neexistuje dostatečná pružnost absolutních cen některých komodit směrem dolů, potom může docházet k potřebnému přizpůsobení relativních cen pouze prostřednictvím rozdílného tempa růstu jednotlivých cen. Komodity jejichž relativní ceny mají poklesnout, vykazují prostě pomalejší růst cen než komodity jejichž relativní ceny mají vzrůst. Výsledkem je rychlejší míra inflace, než kdyby k přizpůsobení relativních cen docházelo pomocí poklesu některých absolutních cen.“ (Jonáš 1998, s. 733)
Žádné komentáře:
Okomentovat