- je proto zjistit, jaké jsou vypracované soudobé dostupné teorie o managementu času, jaké je jejich praktické využití a sebereflexí ohlédnutí s výslednými možnými podněty pro zlepšení vlastního přístupu k této problematice.
Při zvažování využití dostupných informačních zdrojů jsem se zaměřila na několik hlavních:
- odborné články na internetu, kterých je k dispozici nesčetná řada, pouze je nutné z nich odfiltrovat skrytou reklamu vzdělávacích agentur,
- knižní publikace zabývající se time managementem jako jedním z hlavních prvků svého faktického obsahu (viz závěrečný seznam literatury; internetové zdroje doporučují navíc neprozkoumanou publikaci Pacovský – Time management),
- absolvovaný manažerský vzdělávací kurz a podpůrné materiály RNDr. Ing. Lenky Cimbálníkové, ředitelky Střediska distančního vzdělávání Filozofické fakulty UP v Olomouci,
- absolvovaný seminář Duševní hygiena a sebeřízení na VŠE v Praze v roce 1999 pod vedením Doc. PhDr. Evy Bedrnové, CSc., k němu příslušná skripta a případová studie vlastní provenience.
Po prostudování těchto zdrojů bych zde ráda shrnula zjištěné informace, okomentovala je vlastními názory a přidala své praktické zkušenosti. Vycházím také z principů lidské psychologie, znalostech o vědomí, podvědomí a nevědomí člověka.
Vědomí je centrem pozornosti, když se soustředíme, přemýšlíme, něco sledujeme. Nevýhodou vědomí je, že v jediném okamžiku může být v našem vědomí jediná myšlenka. Aby člověk zvládal více myšlenek, musí "přepínat" (soustředit se postupně na jednu věc a pak na další atd.), což je velice neefektivní. Proč? Protože první tři minuty soustředění dochází k zahřívání a postupnému utlumování reagování na vlivy okolí. Je vhodné soustředit se na jednu věc a nenechat se vyrušovat. Když už je to nezbytně nutné, tak se nechat vyrušit maximálně na tři minuty. V těchto třech minutách se můžeme vrátit zpět k původní práci, aniž opadne soustředění.
Žádné komentáře:
Okomentovat