Jako každý živý obor, i TM a jeho učení prochází neustálým vývojem. Většina zdrojů dělí stádia vývoje teorie TM na první až čtvrtou generaci.
První generace time managementu zaváděla pořádek do úkolů a činností z nich vyplývajících. Úleva a únik před stresem byly zajištěny napsanými seznamy úkolů a zdrojů. Zjednodušeně by se dalo říci, že hlava zůstává čistá a víme co je třeba dělat. I dnes však kolem sebe můžeme pozorovat chaotické jedince, kteří se neodhodlali ještě ani k prostému sepsání takového listu.
Druhá generace TM k sepsaným úkolům přidává právě čas a zapisuje do tištěného nebo elektronického diáře a podobných plánovacích pomůcek, co (úkoly) a kdy (termíny) musíme učinit a tento model podvědomě využívá většina z nás stále. Klasickým příkladem jsou například i zápisy z porad managementu v předepsané struktuře – úkol – termín – řešitel.
Třetí generace TM již napravuje velice precizně některé nedostatky těch předchozích. Nenahrazuje pouze staré praktiky novými, ale kombinuje, doplňuje, dělá syntézu, která umožňuje řešit i velké celky, i zásadní projekty. A navíc rozkrývá, pomocí dlouhodobých výsledků, které sleduje do hloubky, jak (metody) plnit stanovené cíle, samozřejmě již s přihlédnutím k prioritám, v součinnosti s delegováním a týmovou prací. Typickým zážitkem tohoto směru z praxe je analýza a eliminace tzv. časožroutů – upozorňování na každý příchozí e-mail, neplánované schůzky, rušivé telefonáty, nepřipravení účastníci porad atd. Ale rozhodně nezapomínáme na otázky z minulých generací. Takže teď již víme co, kdy a jak.
Žádné komentáře:
Okomentovat