Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Systémová metodologie

Vznik a vývoj systémových metodologií je úzce spjat s praktickými potřebami, které vznikají při řešení problémů reálného světa. Systémové metodologie jsou průřezové v důsledku využívání analogií. Díky snaze řešit společenskou problematiku si vynucuje i další kvalitu systémových metodologií, kterou můžeme označovat jako humanizaci. Humanizací metodologií rozumíme především reprezentaci a respektování zájmů člověka při formulování úloh i volbě jejich řešení. Tato vlastnost je typická především pro tzv. měkké metodologie.
Podobně jako rozlišujeme systémy tak i metodologie rozlišujeme na měkké a tvrdé. Tvrdé systémové metodologie jsou klasickým nástrojem systémového inženýrství.
Systémové teorie
Ludwig von Bertalanfy, biolog organizmů, navrhl koncem 40. let, že myšlenky o organismech jako celistvých entitách by mohli být zobecněny pro libovolné celky, zvané systémy. Člověk se snaží najít smysl ve vnímané realitě pomocí myšlenkových konceptů(systémů), uplatňovaných v myšlenkových procesech nebo-li metodologiích. Vnímaná realita a koncepty jsou v neustálém kontaktu a interakci a vzájemně na sebe působí.
Tvrdé systémy – přístupy
Analytici sledující tvrdé systémové myšlení vycházejí z předpokladu, že termíny systému existují jako takové a je možné je popsat, měřit, vylepšovat. Tvrdé systémové myšlení je založeno na těchto myšlenkách:
• Systém není problematický a lze definovat jeho cíle
• K dosažení cíle vedou různé cesty, které lze modelovat, porovnávat a vybrat nejlepší variantu
• Schéma prostředek - cíl
• Systémovost je součástí reálného světa

Rozsáhlý a prověřený aparát tvrdých přístupů je založen především na tzv. úlohách na systému, operačního výzkumu, teorie grafů, matematické statistiky atd. a bude představovat podstatnou část systémového inženýrství a v tomto duchu bude také rozvíjen. Předností těchto metodologií je snadná přenositelnost, objektivita, dokazovatelnost vlastností, algoritmizovatelnost a tím i automatizovanost řešení. Naopak je zde ale nebezpečí, že aparát zobrazení řešeného problému je mnohdy podřízen syntaxi použitých formalizovaných prostředků a může dojít k deformaci obsahu.

Žádné komentáře:

Okomentovat