Spirálový model

Spirálový model [Hum_89] patří k modelům, které jsou pevně svázány s metodou „Prototypingu“. Charakteristickým rysem na trhu vývojových prací je mírná převaha nabídky nad poptávkou a smyslem projektů tvořených pomocí spirálového modelu je schopnost řešitele vytipovat oblast vhodnou pro automatizaci, kde existuje latentní poptávka po informačním systému. V souladu s tímto záměrem pak řešitel provede na vlastní náklady analýzu příslušné problematiky a na jejím základě sestaví prototyp informačního systému. V praxi při prvním pokusu o prototyp se spíš jedná o jádro informačního systému. S tímto prototypem pak přijde na trh a na základě možných reakcí trhu prototyp:
• prodává a implementuje,
• dále pracuje na rozvoji prototypu ve formě nových verzí.
Případně kombinuje oba tyto přístupy.

Podíl na rozdělení nákladů mezi řešitelem a zadavatelem se podstatně mění, neboť sám řešitel vlastně vyvíjí první verzi informačního systému na vlastní náklady a zadavatel platí za tento odzkoušený prototyp pouze část skutečné vývojové ceny, protože řešitel předpokládá, že svůj prototyp prodá vícekrát. K úhradě zadavatele jsou vlastně pouze ty funkce a části IS, které nebyly součástí prototypu. Ovšem i tyto nehotové části jsou ještě z pohledu řešení dvojího typu:

• části, které jsou základním nedostatkem prototypu a které do něj musí řešitel stejně dokomponovat a bude je v dalších verzích prototypu standardně dodávat,
• části, které jsou speciální na přání zákazníka, které nemůže řešitel opakovaně použít.

Rozdělení nákladů mezi zadavatele a řešitele

Finanční strategie řešitele může být v takových situacích různá, ale obvykle za znovupoužitelné části - de facto nedodělky vlastní předešlé analýzy - účtuje řešitel podstatně nižší náklady než za části, které jsou evidentně použitelné pouze pro konkrétního zadavatele. Na základě zkušeností z mnohých implementací prototypu se prototyp neustále zlepšuje a zahrnuje více a více funkcí, které komplexněji pokrývají řešenou problematiku a výsledná cena IS je ve srovnání s poskytovanou užitnou hodnotou informačního systému vlastně relativně nižší.
Typickým příkladem modelového přístupu pro tvorbu aplikací je použití modelového přístupu pro tvorbu EIS aplikaci. V současné době se pro tvorbu EIS aplikací používá kombinace modelů vodopádového a spirálového. První zakázky se většinou provádějí na bázi vodopádového modelu a na základě z nich získaných zkušeností vyvíjí firma první pokusné prototypy, které zpočátku uvádí jako částečná řešení a které postupně transformuje do formy skutečného prototypu.
Pro samotný proces tvorby se používá modelu síťového a pro vyjádření vztahu mezi prvky síťového modelu formy modelu kaskádního.