(Dvě hlavní metody sestavení rozpočtu rež. nákladů; speciální metody sestavení rozpočtů režijních nákladů; pojmy normativ, variátor, limit a jejich souvislost se sestavením pevného a pružného rozpočtu)
V nejobecnější rovině existují dva krajní postupy (metody), jak sestavit rozpočet režijních nákladů střediska.
1. Indexní metoda – pomocí indexů očekávaného nárůstu, či poklesu rozpočtových položek se při ní upravují údaje o minulosti, které poskytne nákladové účetnictví. Výhodou je rychlost a levnost, nevýhodou zakonzervování všech dřívějších nehospodárností a v podstatě také příčiny vzniku režijních nákladů.
2. Metoda rozpočtování od nulového základu (Zero Base Budget) – alternativní postup, údaje z minulosti nejsou brány v úvahu. Výhodou je vyšší informační přínos a propojení rozpočetnictví s naturální stránkou procesu. Vedle toho nevýhodou je značná pracnost při tvorbě.
Vedle těchto postupů existuje také řada speciálních metod stanovení rozpočtu:
§ stanovení limitů fixních režijních nákladů
§ stanovení normativů pro variabilní režijní náklady
§ matematicko-statistické metody pro rozlišení fixní a variabilní složky u položek rozpočtu, které obsahují smíšené režijní náklady
§ věcná analýza – alternativní postup k často formálním matematicko-statistickým metodám
§ určení variátorů – které vyjadřují, jaká část smíšeného režijního nákladu dané položky rozpočtu má variabilní charakter vzhledem k úrovni aktivity střediska
§ odborný odhad
Normativ = sazba Kč na jednotku výkonu střediska, jehož výkony lze měřit
Variátor = podíl variabilní složky nákladů ze smíšených nákladů, udává, o kolik procent se změní celkové režijní náklady, změní-li se objem výkonů o procento.
Limit = nepřekročitelná částka fixních nákladů střediska. Stanovuje se pro ty položky rozpočtu, jejichž výše nelze jakkoliv spojovat s úrovní aktivity střediska. Často se v praxi stanovují limity pro většinu položek rozpočtů středisek administrativního charakteru, jako jsou náklady na kancelářské potřeby, telekomunikační poplatky, na dary a pohoštění apod.
Pevný rozpočet = používá se v případě těch položek režijních nákladů, které nejsou závislé na objemu výkonů střediska. Rozpočet představuje nepřekročitelnou absolutní částku, stanovující celkové režijní náklady střediska. Nejčastěji používáno v úsecích podnikového ředitelství (ekonomický obor, právní obor, vývoj, …)
Pružný rozpočet = variantní, flexibilní rozpočet – respektuje závislost vývoje režijních nákladů na objemu výkonu střediska tím, že ve svých položkách odděluje náklady fixní od nákladů variabilních vůči objemu výkonů střediska. Jako měřítko se používá např. počet dokončených výrobků, objem hodin, fyzikální jednotky apod.
Žádné komentáře:
Okomentovat