Osobní rozhovor (interview)

– je poněkud náročnější než dotazování písemné.V porovnání s dotazníkem lze pomocí interview oslovit za stejný čas mnohem menší počet respondentů. S dotazníkem lze při relativně nízkých výdajích a jednoduché manipulaci oslovit velký počet lidí, zatímco při osobních rozhovorech je to mnohem obtížnější. Je to také nákladný způsob zjišťování informací, protože je třeba získat velký počet tazatelů, vyškolit je, umožnit jim, aby dotazované osoby navštívili, aby s nimi rozhovor uskutečnili a hlavně jejich práci řádně kontrolovat, zda postupují podle instrukcí. Oproti dotazníku je další nevýhodou rozhovoru podstatně nižší míra anonymity respondentů. Na druhé straně je ale jeho velkou předností pružnost a přizpůsobivost. Při rozhovoru lze respondenta lépe motivovat pro spolupráci, vysvětlit případné nejasnosti, konkretizovat předmět dotazování apod. Někteří lidé se totiž mnohem raději a lépe vyjadřují ústně, a proto je výhodnější použít techniky rozhovoru zejména v těch případech, kdy je třeba důvěru dotazovaných teprve získávat
 telefonické dotazování – je velmi operativní technikou. U telefonního rozhovoru je výhodou především jeho rychlost a cena. Respondent je navíc skryt v jisté anonymitě, a proto může poskytnout i upřímnější a otevřenější odpovědi. Na druhé straně ale může mnohem snadněji odmítnout spolupráci. Proto je třeba zvolit takový způsob úvodního představení a oslovení, který by změnil jeho postoj. Telefonické dotazování nesmí být příliš rozsáhlé, dlouhé

Další metodou marketingového výzkumu je pozorování, což je velmi specifický způsob získávání primárních informací a uskutečňovat ho mohou jen vyškolení pracovníci. Velmi důležitý je přitom systematický záznam výsledků pozorování. Výzkumník sleduje a zaznamenává skutečné chování a jednání lidí, a to buď osobně anebo pomocí elektronických přístrojů. Obrovské množství jevů, s nimiž se v tomto případě pozorovatel setkává, je pak třeba utřídit a analyzovat a proto je vždy nezbytné předem vypracovat seznam těch kategorií a typů chování, na něž bude pozorování zaměřeno. Podle toho, jak získáváme informace, rozlišujeme pozorování přímé (objekt pozorujeme přímo v terénu) nebo nepřímé (sledujeme objekt na videozáznamu, studujeme o něm materiály). Pozorování můžeme také rozlišit na zúčastněné (výzkumník je součástí zkoumaného objektu) a nezúčastněné (výzkumník není součástí zkoumaného objektu).