Veřejné výdaje tak představují druhou stránku rozdělovací funkce veřejných rozpočtů, tj. proces jejich vynakládaní nebo proces financování veřejných statků. Veřejné výdaje se také mohou členit dle různých kritérií jako je např. odvětvové nebo územní kritérium, na přímé a nepřímé (transfery), návratné a nenávratné atd. Nejčastější je jejich rozdělení na běžné a kapitálové. Běžné výdaje se vynakládají na spotřebu během rozpočtového roku a mají charakter konečné spotřeby. Jde např. o úhradu materiálů a služeb, o mzdy a platy ve veřejném sektoru apod. Kapitálové výdaje jsou určeny na investice, které nelze financovat během jednoho roku. Jejich prostřednictvím se zhodnocuje majetek státu, majetek územních samospráv, majetek veřejných institucí, případně majetek soukromého sektoru (pokud se jedná o formy podpory podnikání). Výdaje tak pokrývají či financují základní funkce státu.
Rozpočtová pravidla ČR
Přibližování se ČR standardům Evropské unie a reforma veřejné správy, spojená se vznikem krajů, přináší celou řadu změn do oblasti systému veřejných financí ČR. Uvedené změny se promítly v desítkách nových zákonů a jejich novelizací. Pro celkový rámec fiskálního systému státu vůbec, a pro ústřední úroveň zvláště, má největší význam zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), označovaný jako tzv. velká rozpočtová pravidla . Upravují tvorbu, funkce a obsah střednědobého výhledu státního rozpočtu, státního rozpočtu a státního závěrečného účtu, příjmy a výdaje státního rozpočtu, státní finanční aktiva a pasiva, finanční hospodaření organizačních složek státu a příspěvkových organizací zřízených organizačními složkami státu, finanční kontrolu, podmínky zřizování státních fondů, způsob řízení likvidity státní pokladny a likvidity státního dluhu a hospodaření s prostředky soustředěnými v Národním fondu.
Již z toho výčtu je zřejmé, že se tu objevuje mnoho nových kategorií a institutů. Např. střednědobý výhled, který jsme doposud v ČR neznali, je nástroj, který je využíván ve standardních podmínkách rozpočtového hospodaření ve vyspělých státech. Rozpočtový výhled se zavedl z toho důvodu, že období rozpočtového roku je příliš krátké, neboť investiční činnost a mnohé smluvní vztahy, které ovlivňují rozpočet překračují roční horizont. Střednědobý výhled se dle zákona sestavuje na období 2 let následujících po roce, na který je předkládán státní rozpočet. U programů reprodukce majetku odpovídá období výhledu době jejich financování. V případě úvěrů, na které byla poskytnuta státní záruka, zahrnuje časový úsek dobu jejich splácení. Rozpočtový výhled zpracovává ministerstvo financí v součinnosti se správci kapitol, kraji, obcemi a státními fondy.
Na rozdíl od státního rozpočtu se ovšem rozpočtový výhled neschvaluje v parlamentu, nýbrž pouze ve vládě. Jak je uvedeno v zákoně, Poslanecká sněmovna ho bere na vědomí. Přesto to má svůj význam, neboť sestavování a schvalování státního rozpočtu vychází ze střednědobého rozpočtového výhledu. Rozpočtové hospodaření státu tak získává dlouhodobější časový horizont a bude tak méně podléhat náhlým zvratům.
Žádné komentáře:
Okomentovat