Organizace a inovace
- týká se libovolné části
- jedná se především o tvůrčí inovaci zlepšovatelskou aktivitu, racionalitu, kvalitu, soutěživost mezi spolupracovníky
Úloha lidí v inovacích
- vyžadují přiměřenou míru autonomie v pravomoci a následném chování pro rozvoj inovační aktivity => vyšší míra decentralizace
V teorii se často inovace účelově klasifikují:
- podle typů
• inovace výrobkové, procesní, pracovní síly, manažerské činnosti, sociální, …
- podle oblastí podnikového reprodukčního procesu (popř. fází předvýrobních, výrobních a povýrobních procesů)
- podle intenzity inovační změny a to především v koncepci inovačních řádů (obvykle počínaje dílčími kvantitativními změnami a konče výraznými změnami kvality inovací jednotlivých typů)
Faktory ovlivňující úspěch inovačních aktivit
Vymezit a systematicky uspořádat faktory, které inovační politiku i konkrétní inovační procesy podstatně ovlivňují začalo být významné až s příchodem turbolence či chaosu.
Zdroje manažerských inovačních příležitostí (faktory, které ovlivňují úspěch inovačních aktivit):
• nečekané události (neočekávané úspěchy organizace a její neočekávané nezdary, jakož i neočekávané úspěchy a nezdary konkurentů)
• rozpory (odchylky, zejména ve výrobním či distribučním procesu, popř. v chování zákazníků)
• potřeby procesu
• oborové a tržní struktury (změny v rámci podnikatelského odvětví a změny tržní struktury)
• demografické faktory (změny)
• změny v pohledu na svět (změny v pojetí a vnímání)
• nové znalosti (poznatky)
Chytrý (geniální) nápad – je nejriskantnější a nejméně úspěšný zdroj inovačních příležitosti
Cílem je identifikovat podněty a dovést tyto podněty až k požadavkům efektivní využitelnosti
Doporučení (studie IIASA)
Žádné komentáře:
Okomentovat