V roce 2000 se tak Argentina dostává do velmi složité situace, jelikož nemá jak podpořit hospodářský růst bez přílivu zahraničních investic. Jediné na co jí zbývá spoléhat je finanční pomoc MMF, která by snad mohla obnovit důvěryhodnost tolik důležitou pro zahraniční investory. Vzhledem k fixnímu kurzu nemůže přistoupit k devalvaci ani k expanzivní měnové politice.
Počátkem roku 2001 požádala Argentina o zvýšení finanční pomoci za účelem snížení rozpočtového schodku a zlepšení konkurenceschopnosti. Tato pomoc byla schválena a došlo k téměř zdvojnásobení původní částky (z 5,8 miliard na 10,6). Recese však přinášela pouze zhoršování podmínek získání finančních prostředků na mezinárodním trhu, což si vynucovalo jen další škrty. Vzhledem k tomu, že i přes poskytnutou pomoc nedocházelo k očekávanému růstu, uchylovala se vláda ke stále zoufalejším zákrokům. Devalvace měny dosahovala poskytováním různých úlev nebo dokonce příspěvků vývozcům a zvyšováním cel pro dovozce. Takto chtěla podpořit vývoz, omezit dovoz a v podstatě zvýšit konkurenceschopnost.
Bohužel to však nepřineslo očekávané výsledky a opět vyvstaly pochybnosti ohledně zachování fixního kurzu. V polovině roku 2001 Argentina zcela ztratila přístup na zahraniční kapitálové trhy, a proto byla nucena přijmout drastické opatření: zákon o nulovém schodku rozpočtu. Výdaje tudíž nesměly převýšit příjmy, čehož se snažila dosáhnout snížením mezd státních pracovníků o 13%. Dalším krokem byla restrukturalizace zahraničního dluhu, což znamenalo prodloužení splatností dluhů v letech 2001-2005 až do doby po roce 2006, což však zákonitě přinášelo větší náklady spojené s rizikem. V srpnu 2001 na naléhavou žádost o zvýšení finanční pomoci se opět uchyluje MMF k vyhovění žádosti a poskytnutí téměř 17 miliard dolarů. Opakovaně bez valného úspěchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat