Devizovou exposicí se rozumí citlivost reálné hodnoty
- aktiv,
- pasiv a
- peněžních toků
(vyjádřených v domácí měně) na změny kurzu.
a) Transakční devizová exposice
Vzniká při vyjádření hodnoty kontraktu v zahraniční měně. Transakční riziko vyplývá z možných změn kurzu v období mezi podepsáním kontraktu a platbou (či inkasem). Algoritmy krytí transakčního rizika vychází z možností termínového či peněžního trhu.
b) Translační devizová expozice
Vyjadřuje citlivost účetních výkazů (konsolidovaných) na pohyb kurzů (neočekávaných). Problém vzniká při řešení otázky, jakým kurzem přepočítávat položky závěrky v zahraniční měně pro konsolidovanou závěrku, která se sestavuje v národní měně mateřské společnosti.
c) Ekonomická devizová expozice
Určuje změnu budoucí hodnoty CF v důsledku kurzových změn (revalvace či devalvace).
K metodám řízení ekonomické devizové expozice patří:
- mezinárodní (teritoriální) diverzifikace odbytu i vstupů
- mezinárodní diverzifikace financování.
Obecně platí:
- apreciace domácí měny podporuje dovoz a omezuje vývoz
- depreciace domácí měny omezuje dovoz a podporuje vývoz.
Obdobně působí i revalvace a devalvace.
i. krátkodobé účinky devalvace
Cena a mzda se v krátkém období nemění. Proto ceny importu rostou a ceny exportu klesají. Může tedy dojít ke vzniku deficitu obchodní bilance či k jeho prohloubení.
ii. střednědobé účinky devalvace
Odvíjí se od schopnosti domácí ekonomiky zvyšovat exportní nabídku, v souvislosti s výše uvedeným poklesem cen exportu.
iii. dlouhodobé účinky devalvace
Závisí na reálných změnách v ekonomice, ku příkladu v podobě investic do exportně efektivních odvětví. Jinak v souvislosti s růstem cen dovozů vzrostou i domácí ceny a mzdy a v konečném důsledku tak všechny reálné veličiny zůstanou beze změny.
Žádné komentáře:
Okomentovat