Cílem institucí a dohod mezi státy bylo vyřešit problém. Poté zanikly proto, že nebylo v silách problém vyřešit, nebo fungovaly dál a upravovaly si cíle a zaměření (MMF).
Členění institucí:
měnový charakter – MMF
bankovní (finanční) charakter – skupina Světové banky (IBRD a IDA)
Evropská měnová unie a jí předcházející Evropský měnový systém
V rámci EMU vznikl Evropský institut, nyní ECB.
Z hlediska teritoriálního:
regionální – v rámci EU
nadregionální – MMF, BIS, IBRD
BIS sdružuje CB z celého světa, převažují ale evropské.
První formy měnové spolupráce na konci 19. století měly podobu dohod a unií mezi státy:
Latinská mincovní unie (1865) – Francie, Belgie, Švýcarsko, Itálie
- snaha o udržení měnového bimetalismu (proti zlatému standardu)
- funkci měnového kovu mělo plnit zlato i stříbro v poměru 1:15,5
- 1878 – rozpad, ražba stříbrných mincí zastavena, proto byl tlak na znehodnocení stříbra => docházelo k odlivu zlatých mincí => vyměňovány
Skandinávská mincovní unie (1872)
- usilovali o přechod na standart zlaté mince
- dochází postupně v Evropě i USA k přechodu na standard zlaté mince = měn. systém, kde:
o jsou raženy jen zlaté mince
o další typy peněz (bank, státu) jsou směnitelné za zlato
o volný dovoz a vývoz zlata
- Výhody:
o automatická regulace množství peněz v oběhu
o tlak na vyrovnanost platební bilance
- fungoval do WW1, kdy byla ukončena ražba zlatých mincí a směnitelnost (státy tiskly peníze na financování bojů => neudržela se směnitelnost => hyperinflace, hosp. převrat
Po válce snaha o zavedení zlatého standardu.
Konference 1920 – Brusel, Haag, Janov... => zavádění modifikovaných zlatých standardů:
Žádné komentáře:
Okomentovat