· jen u volně směnitelných měn
· nemají vymezen ústřední kurz
· jejich tržní kurz je ovlivňován všemi faktory (vývoj inflace, úrokových sazeb, stavu PB,...)
· jako první ho zavedla Kanada v r. 1950
· rozvoj počátkem 70. let po rozpadu bretton-woodského systému
VÝHODY:
· umožňuje pružně přizpůsobovat úroveň domácích výrobních nákladů a cen těm zahraničním
· umožňuje zabezpečit dlouhodobou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou
· pro CB – systém nevyžaduje udržování značného množství dev. rezerv a umožňuje jim uplatňovat nezávislou měnovou politiku (v systému pevných kurzů musí ústřední kurz navázat a pokud je v koši např. hodně DEM, přejímá ČNB politiku Bundesbank (CB Holandska a Rakouska před vstupem do EU schválně přebraly politiku Bundesbank) a tím, že udržuje kurz v pásmu oscilace, musí intervenovat a pokud domácí měna apreciuje, kupuje cizí menu a zvyšuje nabídku domácí měny a tím inflaci)
NEVÝHODY:
· pokud je dlouhodobý tlak na znehodnocování měny, je tlak na inflaci
· pokud měna znehodnocuje, zhoršují se dovozy, rostou ceny dovozů, zvyšuje se inflace a naopak
· to, že dev. kurz je volatilní, vede ke spekulacím => spekulativní pohyb K => kurzová rizika => vetší nestabilita pro celou ekonomiku
· v čisté variantě neexistuje dlouhodobě (pouze se mu blíží USD, EUR, JPY) – občas CB intervenuje (přímo, nepřímo – změnou úr. sazeb)
· to, že byly od 70. let velké spekulativní pohyby, vedlo ke vzniku:
Žádné komentáře:
Okomentovat