V tomto případě definujeme:
i. nejprve celkovou hodnotu parametru pro celý výrobní program
ii. poté určíme (prostým dělením) hodnotu nepřímých nákladů na jednotku parametru.
iii. výpočet nepřímých nákladů na jeden výrobek či skupinu výrobků pak ukončíme vynásobením hodnoty nepřímých nákladů na jednotku parametru počtem parametrů daného výrobku nebo skupiny výrobků.
Laskavý čtenář jistě snadno nahlédne, že obě dílčí techniky dělení s poměrnými čísly mají společnou nevýhodu – pro všechny režie slouží parametr jediná veličina. Takže diferencovat je nemožné a všechny režie se přidělují podle hodnoty stejného parametru.
Tuto nevýhodu odstraní až následující technika procenta režie.
a) procento režie (zobecněné dělení s poměrnými čísly) – s chybou metody
Zde použité symboly mají následující význam:
Rx ....... režie x-tého výrobku (výrobní, správní, odbytová či zásobovací)
R ....... celkový objem režií (výrobních, správních, atd.), na všechny výrobky
RZ ....... celková velikost rozvrhové základny pro danou režii (náklad přímý)
RZx ....... podíl rozvrhové základny na x-tý výrobek.
Potenciální (či skutečné) chyby metody procenta režie:
a) nesprávná volba rozvrhové základny
b) vysoké procento režie – podle vztahu ( 25 )
c) faktická nezávislost rozvrhu režií (a tím i nákladů celkem) na vyrobeném množství - viz vztah ( 24 ).
Je jistě paradoxní, že k těmto základním nedostatkům metody procenta režie jsme se propracovali řadou dílčích kroků (od prostého dělení), ve snaze proces přiřazení nákladů (specielně nákladů režijních) naopak zlepšit, zpřesnit.
Žádné komentáře:
Okomentovat