1. kursová politika fondu
- po 2WW nutnost nastavit systém zabraňující výkyvům => BW měnový systém = pevné devizové kurzy = každá země měla stanovený pevný korz vůči USD, který byl směnitelný za zlato ve slitcích => měny měly zlatou paritu. Členské země měly povinnost udržovat kurz k USD v oscilačním pásmu ± 1%.
- pokud státy chtěly re-/devalvovat měnu o více než 10% =>nutnost konzultovat s IMF
- BW přispěl ke stabilitě kurzů především do 50. let -> silná pozice USD -> stabilní kursový systém
- problémy na přelomu 50. a 60. let -> slábne pozice USC, USA má vnitřní hospodářské problémy + inflace + ztrácejí odbytiště v Evropě a Asii + pokračuje vývoz kapitálu => oslabení USD
Členské země se snažily zabránit devalvaci USD => 1961 ZLATÝ POOL – fond sloužící k intervenování na Londýnském zlatém trhu s cílem zachovat hodnotu zlata
1968 – rozpuštění poolu, zastavení intervenování, zavedení dvojího trhu se zlatem:
- pro oficiální instituce – zachována původní cena (banky) – 35USD/tu
- obchodní trh
1971 – devalvace USD z 35 na 38 USD/tu + zrušení směnitelnosti za zlato
1971 – jednotlivé sáty opouští systém pevných kurzů, devalvují, přechod na systém volně pohyblivých kurzů, v prosinci rozšířeno oscilační pásmo ± 2,25 %
1973 – další devalvace na 42,22 USD/tu
od 1971 dochází postupně k rozpadu BW => přechod na volný floating
1976 – mezinárodní měnová konference na Jamice – umožnila oficiální používání volného floatingu, ve svých stanovách omezila funkci zlata, část funkcí, které zlato plnilo, nahrazeno SDR.
po 1976 – úprava stanov fondu
- po ratifikaci upuštěno od kursové stability
- možnost zvolit si jakýkoliv systém
BW nahrazen Jamajským systémem
Fond se nezabývá kursovou otázkou, řeší jen případné krize.
Žádné komentáře:
Okomentovat