Mezi základní důvody vyhrocení krize můžeme počítat velmi nízký objem domácích úspor, což způsobovalo při snaze o větší investování potřebu zahraničního kapitálu v podobě bankovních úvěrů, portfoliových investic nebo přímých zahraničních investic. Nízký stav domácích úspor je patrně ovlivněn zejména historickým vývojem krizí a inflací v 80 a 90. letech, kdy docházelo k častému znehodnocování měny. Když však došlo ke zlepšení ekonomické situace, neměli lidé potřebu šetřit, protože očekávali pozitivní budoucnost, a proto s větší ochotou utráceli. Nízké a klesající domácí úspory však souvisí rovněž s finanční situací veřejného sektoru (domácí úspory se skládají z domácích soukromých a veřejných úspor).
Dalším základním problémem bylo zajišťování příjmů, které bylo značně neefektivní i přes mnohé snahy o zlepšení například systému výběru daní. Ten totiž poskytoval neskutečné možnosti úniků, a tudíž příjmy vytvářely pouhých 20% HDP, což je na zemi podobné vyspělosti relativně málo. Nejenže se nepodařilo zvýšit příjmy do státní pokladny, ale projevilo se také to, že výdaje byly vynakládány často dosti neúčinně a jejich objem se stále zvyšoval.
Prezident Menem se místo na provádění reforem v oblasti pracovního práva, sociálního zajištění či rozvoje infrastruktury a obchodu, spíše soustředil na získání a upevnění své politické podpory, která by mu umožnila zůstat u moci i ve třetím funkčním období, navzdory ústavním předpisům. Daňový systém z roku 1853 navíc garantoval provinciím automatický podíl na daních vybraných centrální vládou, takže provincie nebyly vůbec zainteresovány na efektivnějším využití takto nabytých prostředků. Podíl veřejných výdajů na HDP se zvýšil z 27 % v roce 1995 na 30 % v roce 2000.
Vedle rostoucích dluhových splátek se na tomto prohlubujícím deficitu spoluúčastnily další dva faktory. Zaprvé, ekonomický růst nezabránil rostoucí míře nezaměstnanosti, která dosáhla až 12 % v roce 1994. Chudší vnitrozemské provincie byly zasaženy obzvláště tvrdě, protože byly závislé na státním podnikání jako např. ropný průmysl nebo železnice, které po privatizaci masivně propouštěly, nebo na neefektivních průmyslových odvětvích jako např. cukrovarnictví, které se po liberalizaci obchodu stalo nekonkurenceschopným. Aby guvernéři předešli sociálním nepokojům, rozhodli se pro navýšení plateb těmto provinciím. Zadruhé, vláda investovala do ambiciózního projektu reformy penzijního systému, který přeměnila ze systému pay-as-you-go na systém individuálních soukromých účtů. Náklady této transformace dosáhly 3 % HDP v roce 2000, jelikož stále musely být vypláceny dávky důchodcům, ačkoli již nepřitékaly žádné příspěvky.
Žádné komentáře:
Okomentovat