Kapitální prohra politiky Alfonsína způsobila volání po změně vlády a přinášela obavy z vojenského puče. V prezidentských volbách roku 1989 zvítězil kandidát Carlos Saúl Menem převážně na základě svých populistických slibů ohledně zvýšení mezd a otevření továren, které byly v minulosti považovány za ztrátové, a proto zavřeny. Po nástupu do úřadu se však ukázalo, že všechno bude jinak a sliby, které dal, nehodlá dodržet. Naproti tomu nastolil tvrdou makroekonomickou stabilizaci doprovázenou řadou strukturálních reforem včetně privatizace a liberalizace zahraničního obchodu. Základem nového hospodářského programu byl tzv. Plán směnitelnosti (Convertibility Plan) přijatý roku 1991 a vytvořený za pomoci ministra financí Dominga Cavalla. Convertibility Plan zaváděl volnou směnitelnost argentinské měny-pesa za dolar v pevném (fixním) kurzu jedna ku jedné. To pro centrální banku státu znamenalo omezení v rozhodování o měnové politice, jelikož už nemohla dát do oběhu další pesa aniž by měla dolarové rezervy. Argentinská centrální banka tak ztratila možnost financovat schodky veřejného rozpočtu emisí domácí měny, což bylo hlavní příčinou rostoucí inflace v argentinské ekonomice. K dosažení co nejrychlejšího zastavení inflace došlo také ke zrušení indexace mezd a dalších nominálních kontraktů. K růstu mezd mohlo dojít výhradně díky zvýšení produktivity práce.
Pro ekonomiku sužovanou léta vysokou inflací a ekonomickou nestabilitou přinesla razantní změna hospodářské politiky prezidenta Menema a jeho ekonomického ministra Dominga Cavalla pozoruhodné výsledky. Výdaje veřejného rozpočtu poklesly z 36 procent HDP v roce 1989 na 30 procent HDP v roce 1990. Rozpočtový schodek poklesl ze 7,6 procent HDP na 2,3 procent HDP. Ačkoli byla liberalizována řada cen, které byly předtím administrativně kontrolované, inflace začala rychle klesat: z 1344 procent v roce 1990 na 84 procent v roce 1991, a na 3,9 procent v roce 1994. Po šestiprocentním propadu v roce 1989 a stagnaci v roce 1990 vzrostl reálný HDP v roce 1991 o 9 procent, a v období 1992 - 1994 zůstal v průměru růst nad úrovní 7 procent. Nastolení cenové stability umožňovalo rovněž opětovnou monetizaci ekonomiky. Devizové rezervy vzrostly z necelých 4 miliard dolarů v roce 1989 na 18 miliard dolarů koncem roku 1994. Podíl domácností pod hranicí chudoby poklesl za toto období z 29 na 13 procent. Jedním z mála ekonomických ukazatelů, který nezaznamenal zlepšení, byla míra nezaměstnanosti: z necelých 7 procent počátkem 90. let vzrostla na více než 15 procent v polovině 90. let.
Žádné komentáře:
Okomentovat